KSBR 60 CO 19/2023-182

Krajský soud v Brně, pobočka ve obec, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Ladislava Pavlíčka a JUDr. Karla Šabaty, PhD., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. Bc. jméno příjmení ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ o nahrazení projevu vůle ⟪LB:lb_008⟫ o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. 11. 2022, č. j. 11 C 298/2021-154,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1) Ve věci je dlouhodobý zájem žalobce o koupi pozemků ve vlastnictví žalovaného, které se nacházejí u objektu ve obec, na třídě adresa.

2) V roce 2006 požádal žalobce žalovaného o zakoupení pozemků v souvislosti se zamýšlenou rekonstrukcí daného objektu (č. l. 70).

3) Ve dnech datum a datum uzavřel žalobce s žalovaným jednak smlouvu o výpůjčce a jednak smlouvu o budoucí kupní smlouvě. Na základě smlouvy o výpůjčce přenechal žalovaný část pozemků v daném areálu žalobci do bezplatného užívání pro umístění příjmení centra žalobce, a to na dobu neurčitou. Na základě Smlouvy o budoucí kupní smlouvě se účastníci dohodli, že do 30 dní po právní moci kolaudačního rozhodnutí uzavřou kupní smlouvu na část pozemků, nejpozději v termínu do datum (č. l. 72, 76).

4) Dne datum uzavřeli žalobce s žalovaným smlouvu o budoucí kupní smlouvě a zřízení věcného břemene, na podkladě níž se žalovaný zavázal prodat žalobci mj. část pozemků v daném areálu do 30 dnů po nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí (vydání kolaudačního souhlasu) pro parkoviště a Design centra, a to nejpozději v termínu do datum při splnění dohodnutých podmínek (č. l. 82).

5) Žalobce v té době svůj záměr rekonstruovat daný objekt neuskutečnil a smlouva zanikla datum (č. l. 101).

6) Následně žalobce znovu usiloval o rekonstrukci předmětného areálu.

7. Podle § 161 odst. 3 o. s. ř. pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto prohlášení.

8. Podle § 1785 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

9. Podle § 1786 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí.

10. Podle § 1787 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. Neurčí-li tato osoba obsah budoucí smlouvy v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li jej určit, může oprávněná strana navrhnout, aby jej určil soud.

11. Žalobu na nahrazení prohlášení vůle lze chápat jako procesní vyjádření vůle jedné ze stran smlouvy, dosáhnout uzavření realizační smlouvy, jíž musí předcházet zcela konkrétně a shodně projevená vůle dvou nebo více stran smlouvy o smlouvě budoucí (pactum de contrahendo), kterou však jedna nebo více smluvních stran odmítá v dohodnuté době (následně) naplnit.

12. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1109/2018, zdůraznil, že podle právní úpravy smlouvy o smlouvě budoucí (§ 50a zákona č. 40/1964 Sb. – dále jen „obč. zák.“) účinné do 31. 12. 2013, soud svým rozhodnutím nahrazoval projev vůle povinného subjektu směřující k uzavření realizační smlouvy, která tvořila nedílnou součást žaloby. Podle nynější právní úpravy smlouvy o smlouvě budoucí však soud již nenahrazuje pouze projev vůle povinného, nýbrž určuje obsah smlouvy pomocí obecných kritérií stanovených v § 1787 odst. 2 o. z., (srovnej Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část § 1−654. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. číslo – číslo).

13. Podle nyní účinného občanského zákoníku nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může podle § 1787 obč. zák. oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud (nebo třetí osoba určená ve smlouvě). Obsah budoucí smlouvy má být určen podle účelu, který má uzavření budoucí smlouvy zřejmě sledovat (v podrobnostech viz druhý odstavec tohoto ustanovení). Rozhodnutí soudu se tedy neomezuje na nahrazení projevu vůle zavázané strany, jako tomu bylo podle předcházející úpravy, ale má určit obsah smlouvy (na to výstižně poukazují příjmení, příjmení in příjmení a kol. Občanský zákoník I. Obecná část. Komentář, s. číslo a 3). Vyhovující rozsudek proto nemá povahu deklaratorního rozsudku na plnění, ale právotvorného rozsudku, jímž soud hmotněprávní vztah mezi stranami vytváří.

14. Podle nynější účinné právní úpravy smlouvy o smlouvě budoucí tedy soud již nenahrazuje pouze projev vůle povinného, nýbrž určuje obsah smlouvy pomocí obecných kritérií stanovených v § 1787 odst. 2 o. z. – i proto přípravná smlouva nemusí obsahovat podstatné náležitosti budoucí kupní smlouvy, nýbrž její obsah má být určen„ alespoň obecným způsobem“ – tzn. takovým způsobem, aby právní jednání představující smlouvu o smlouvě budoucí kupní nemovitosti vyhovovalo požadavkům na určitost právního jednání; oprávněná strana ovšem musí prokázat obsah takového právního jednání (smlouvy o smlouvě budoucí).

15. To, že se rozhodnutí soudu neomezuje jen na nahrazení projevu vůle zavázané strany, však neznamená, že by zde neměla nebo nemusela předcházet dříve projevená vůle stran uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě budoucí realizační smlouvu.

16. Z uvedeného se podává, že je na oprávněném, tj. v konkrétním případě primárně na žalobci, aby prokázal existenci a obsah smlouvy o smlouvě budoucí.

17. Mezi stranami bylo nesporným, že datum uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o budoucí smlouvě se zřízením předkupního práva a věcného břemene číslo. Strany se dohodly, že do 30 dnů po nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí pro stavbu revitalizace bývalého objektu – rekonstrukce sídla společnosti žalobce, nejpozději však do konce roku 2020, uzavřou kupní smlouvu ohledně části pozemků p. číslo v k. ú. obec o celkové výměře 3.500 m2 podle zákresu v kopii snímku katastrální mapy, se zřízením předkupního práva a věcného břemene.

18. Mezi stranami je spor o výklad čl. II odst. 1 této smlouvy.

19. Žalobce tvrdil, že se strany obsahem čl. II odst. 1 této smlouvy dohodly, že k uzavření žalovaným požadované kupní smlouvy se zřízením předkupního práva a věcného břemene dojde nejpozději do konce roku 2020 bez ohledu na to, zda do té doby nabude právní moci kolaudační rozhodnutí pro stavbu revitalizace (rekonstrukce) shora uvedeného objektu.

20. Oproti tomu žalovaný tvrdil, že se strany obsahem čl. II odst. 1 dohodly, že uzavření kupní smlouvy se zřízením předkupního práva věcného břemene je podmíněno nabytím právní moci kolaudačního rozhodnutí pro danou stavbu.

21. Již v rozsudku ze dne datum uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, podle něhož zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav věci, tedy o právní posouzení. Obdobně v rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, Nejvyšší soud uvedl, že činí-li soud z obsahu smlouvy případně z dalších pramenů zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým závěrům. Vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje závěry právní, resp. jde o právní posouzení věci.

22. Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu (§ 555 odst. 1 o. z.). Každý projev vůle (výslovný nebo konkludentní) se vykládá podle úmyslu (záměru) jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl (záměr) poznala nebo o něm musela vědět; není-li možné zjistit úmysl (záměr) jednajícího, přisuzuje se jednajícímu v projevu vůle takový úmysl (záměr), jaký by mu zpravidla přikládala (rozumí se v dobré víře a v souladu s dobrými mravy) osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. § 556 odst. 1 o. z.). Kromě úmyslu (záměru) jednajícího (ve zjištěné nebo přisouzené podobě) se při výkladu projevu vůle přihlíží také k „ praxi zavedené mezi stranami v právním styku“, k tomu, co projevu vůle předcházelo, a k tomu, jak strany daly následně najevo, jaký obsah a význam projevu vůle přikládají (srov. § 556 odst. 2 o. z.). Byl-li při výslovném projevu vůle použit výraz, který sám o sobě připouští různý výklad, a nepodaří-li se výše uvedeným postupem vyjasnit projev vůle, měl by se podle ustanovení § 557 o. z. vyložit„ k tíži toho, kdo výrazu použil jako první“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2021, sp. zn. 21 Cdo 620/2021).

23. Právní úprava v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinném od 1. 1. 2014, opouští – jak vyplývá i z důvodové zprávy k tomuto zákonu – důraz na formální hledisko projevu, typické pro předchozí občanský zákoník (srov. zejména ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013), a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je tedy podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4606/2018).

24. Výklad právního jednání založeného na č. l. 5 a násl. spisového materiálu, konkrétně čl. II odst. 1 Smlouvy o budoucí kupní smlouvě se zřízením překupního práva a věcného břemene číslo vede k jednoznačnému závěru, že jde o projev vůle uzavřít budoucí kupní smlouvu se zřízením předkupního práva a věcného břemene pouze za předpokladu nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí na stavbu„ Revitalizace bývalého objektu Sole – rekonstrukce sídla právnická osoba obec, třída adresa a adresa“, a to navíc do 30 dnů po nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí a to vše pouze nejpozději v termínu do datum.

25. Při zjišťování úmyslu jednajícího a srozumění adresáta lze z vyjádření jednajícího vycházet jen tehdy, pokud mezi stranami není rozpor ve vyjádřeních k úmyslu daného právního jednání. Při neexistenci souladných vyjádření k danému právnímu jednání ze strany žalobce a žalovaného je nutno zjišťovat úmysl jednajícího podle okolností rozhodných pro výklad právního jednání.

26. Právnímu jednání předcházelo v tomto případě podání žádosti žalobce, aby mu žalovaný odprodal pozemky v předmětném areálu z důvodu záměru žalobce rekonstruovat předmětný objekt. O tento prodej požádal žalobce žalovaného písemnou žádostí z datum a následně z datum a svou žádost o prodej projednával žalobce s žalovaným osobně datum. V písemné žádosti z datum žalobce v návaznosti na výsledky osobního jednání z datum upřesnil původní písemnou žádost o prodej pozemků žalovaného tak, že žádost o prodej pozemků je výlučně svázána s revitalizací bývalého objektu pro účely zřízení sídla žalobce. Žalobce již ve své takto doplněné žádosti uvedl, že žalobce počítá s tím, že i vyhlašovaný záměr prodeje pozemků bude svázán s touto podmínkou a s tímto účelem, tj. s podmínkou revitalizace předmětného objektu.

27. Za situace, kdy ze skutkových zjištění soudu I. stupně vyplynulo, že rekonstrukce daného areálu dosud neproběhla, je zřejmé, že podmínka, na kterou měl být vázán prodej předmětných pozemků a se kterou navíc sám žalobce vědomě počítal již na počátku smluvních ujednání, není do současné doby splněna.

28. Uzavření Smlouvy o budoucí kupní smlouvě se zřízením překupního práva a věcného břemene číslo navíc předcházela přechozí jednání stran v předchozí době, která dospěla v minulosti k uzavření smluv mezi účastníky. V té souvislosti došlo mj. datum mezi žalobcem a žalovaným k uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě a zřízení věcného břemene na podkladě níž se žalovaný zavázal, že mj. část pozemků v daném areálu do 30 dnů po nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí (vydání kolaudačního souhlasu) pro parkoviště a Design centra prodá žalobci, a to nejpozději v termínu do datum při splnění dohodnutých podmínek. K dohodnutému prodeji pozemků podle této v minulosti uzavřené smlouvy nedošlo, a to z důvodu, že žalobce neuskutečnil svůj záměr rekonstruovat daný areál. Smlouva zanikla datum.

29. Účel, jehož mělo být daným právním jednáním dosaženo, spočíval v zajištění, a to v časově určené době, rekonstrukce chátrajícího bývalého kulturního centra příjmení ve obec a jeho využití, přičemž stav daného objektu a nemožnost žalovaného zajistit v té době odpovídající využití daného objektu byla sledována místním tiskem, kde bylo poukazováno mj. na nemožnost města Zlína zajistit toto řádné využití.

30. Tento účel vyplývá také ze zveřejněného záměru na prodej, nájem, výpůjčku předmětných pozemků, který rovněž hovořil o vázanosti na akci„ Revitalizace bývalého objektu Sole – rekonstrukce sídla právnická osoba obec, třída adresa a adresa.

31. Následné chování stran spočívalo v tom, že žalovaný požadoval v roce 2018 po žalobci poskytnutí informace o provádění rekonstrukce daného areálu. Žalobce neprovedl do současné doby rekonstrukci předmětného areálu a nezískal z tohoto důvodu kolaudační rozhodnutí předpokládané ve smlouvě o smlouvě budoucí. Dne datum žalobce sice vyzval žalovaného, aby mu odprodal předmětné pozemky, avšak žalobce současně dopisem ze stejného dne datum požádal žalovaného o dodatek nebo uzavření nové smlouvy o smlouvě budoucí, již s termínem pro uzavření budoucí kupní smlouvy do datum. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný si byl vědom toho, že nesplnil závazek a podmínku pro uzavření realizační smlouvy zakotvené ve smlouvě o budoucí smlouvě dovést rekonstrukci objektu do stádia kolaudace, jak toto bylo specifikováno ve smlouvě o smlouvě budoucí.

32. Při výkladu právního jednání tak bylo vycházeno z toho, co právnímu jednání předcházelo a z toho co daly strany následně najevo, jakož i z účelu, jehož mělo být právním jednáním dosaženo.

33. Vůlí účastníků bylo, aby v dohodnuté době, tj. do konce roku 2020 provedl žalovaný rekonstrukci předmětného objektu v rozsahu, že dojde k vydání kolaudačního rozhodnutí specifikovaného ve smlouvě o budoucí smlouvě, s tím, že strany sjednaly závazek, že za splnění těchto podmínek je žalovaný povinen mj. prodat žalobci předmětné pozemky specifikované ve smlouvě za tam dohodnutých podmínek.

34. Z provedeného výkladu právního jednání plyne, že provedení rekonstrukce v rozsahu, že dojde k vydání kolaudačního rozhodnutí bylo vůlí účastníků a představovalo sjednaný předpoklad pro uzavření budoucí realizační smlouvy.

35. Nejvyšší soud již opakovaně vyložil, že jestliže způsob vyjádření účastníků žádnou pochybnost stran srozumitelnosti nezavdává, jinak řečeno, pokud vůle, kterou účastníci právním jednáním projevili, je jednoznačně formulována, nepřichází jiná interpretace projevené vůle v úvahu (podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 196/2019, ze dne 27. 2. 2019).

36. Odvolací soud však zohlednil závěry judikatury Nejvyššího soudu, že výkladu přitom podléhá každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Je tomu tak již proto, že sám závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu.

37. Odvolací soud zohlednil, že soud I. stupně při výkladu předmětného ustanovení respektoval, že pro výklad jakéhokoliv právního jednání je podstatný jeho obsah, prvotní pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věty první o. z., přičemž soud I. stupně zkoumal skutečnou vůli jednajících k okamžiku, kdy projev vůle učinil, soud I. stupně právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží, přičemž tato kritéria byla taktéž podrobněji rovněž vyložena shora.

38. Pro úplnost doplňuje odvolací soud výklad právního jednání za použití ustálených výkladových pravidel. Z hlediska možného použití jednotlivých použitých pojmů„ do 30 dnů po nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí pro stavbu, nejpozději však do datum uzavřou kupní smlouvu“ z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů a z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního jednání (nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí, uzavření kupní smlouvy do 30 dnů po nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí, nejpozději do datum), a také z hlediska účelu právního jednání tj. zajištění rekonstrukce chátrajícího objektu někdejšího kulturního centra (tj. z hlediska výkladu jazykového, logického, systematického a teleologického, obstojí zde jako výsledek výkladu právního jednání závěr o jednoznačnosti (jasnosti) konkrétního právního jednání.

39. Přiléhavým byl také závěr soudu I. stupně, že pokud by nebyl dán úmysl jednajících vázat uzavření budoucí kupní smlouvy na podmínku právní moci kolaudačního rozhodnutí, tak pozbývalo uzavření smlouvy o smlouvě budoucí smyslu a bylo možno převést bez dalšího předmětné pozemky žalobci. Přiléhavě také soud I. stupně vyložil úmysl jednajícího v souvislostech mezi smlouvou o budoucí smlouvě a smlouvou o výpůjčce číslo z datum, přičemž v tomto směru odkazuje odvolací soud na odůvodnění provedené soudem I. stupně, s nímž se ztotožňuje.

40. Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno ve výroku I. jako věcně správné (§ 219 o. s. ř.).

41. Ohledně nároku na náhradu nákladů řízení je zapotřebí uvést následující. Žalovaným je statutární město. Ústavní soud ČR již ve svých nálezech několikrát konstatoval, že u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým (viz též nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne datum)

42. Obecné soudy musejí vyvažovat mezi obecným principem vzniku práva na náhradu nákladů řízení ve sporu zvítězivší straně, a to i za situace, kdy jí je statutární město, a potřebou korigovat jeho výši či dokonce samotný základ. Tato "potřeba korekce" však může vyvěrat toliko z existence důvodu zvláštního zřetele hodného, záležejícího v jedinečných okolnostech během řízení najevo vyšlých (§ 150 o. s. ř.). Zcela jinou otázkou však je, zda soudy zhodnotí zvítězivším účastníkem předestřené náklady řízení jako náklady účelně, resp. důvodně vynaložené (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

43. Z ustanovení § 38 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), plyne obci přímá povinnost pečovat o zachování a rozvoj svého majetku a chránit jej před neoprávněnými zásahy.

44. příjmení o majetek obce a výkon vlastnického práva k majetku obce nejsou ponechány obci na volné úvaze, jako je tomu u jiných vlastníků. Kvalifikovaná starost o majetek obce je naplněním jednoho z veřejných zájmů, k jehož zabezpečení si obec musí vytvořit materiální a personální předpoklady, a to v rozsahu a kvalitě, která je přímo úměrná množství hodnotě a charakteru (svěřeného) majetku.

45. V souzeném případě se jednalo věcně o standardní soudní spor, vedený ohledně nároku ze smlouvy o budoucí smlouvě, které mělo spočívat v určení obsahu budoucí smlouvy.

46. V dané konkrétní věci dospěl odvolací soud k závěru, že bylo primárně na žalobci (obchodní korporaci), aby prokázal existenci a obsah smlouvy o smlouvě budoucí, od které odvozuje žalobce svůj nárok.

47. V žádném směru pak nebylo v řízení prokázáno, že by snad žalovaný nebyl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů. Jak to vyjádřil Ústavní soud ČR u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby bylo statutární město schopno kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy.

48. Ze všech těchto důvodů, s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 376/12, byla judikatorně dovozena vyvratitelná právní domněnka svědčící v neprospěch statutárního města, které, chce-li její premisu vyvrátit, musí v potřebné míře přesvědčit soud, že jsou dány mimořádné důvody pro opačný postup a výklad.

49. Tato judikatorně dovozovaná vyvratitelná právní domněnka však nebyla v této konkrétní věci žalovaným vyvrácena. Nebyly zjištěny ani jiné skutečnosti zvláštního zřetele hodné pro jiné posouzení této otázky.

50. Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku II. změněno podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

51. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto v návaznosti na vše shora uvedené tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky do dvou měsíců od jeho doručení, a to u Okresního soudu ve obec, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.