KSBR 70 CO 77/2022-133

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Čuhelové, Ph.D., a soudců Mgr. Ivy Krejčířové a JUDr. Michala Ryšky ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; příjmení příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovaným:; 1. jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_005⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_006⟫ zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa; 2. jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_008⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_010⟫ o odvolání žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. listopadu 2021, č. j. 229 C 95/2013-93,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku mění tak, že žaloba, aby byla žalovaná 1) povinna zaplatit žalobci částku 100 000 Kč se 7,5% úrokem z prodlení od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované 1) náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 48 270 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované 1) zaplatit žalobci 100 000 Kč s příslušenstvím (I. výrok). Žalobu vůči žalované 2) zamítl (II. výrok). Žalované 1) uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 28 051 Kč (III. výrok) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované 2) náklady řízení ve výši 13 068 Kč (IV. výrok). Dospěl k závěru, že žalobce a předchůdce žalovaných uzavřeli smlouvu o půjčce částky 200 tisíc Kč, kterou se předchůdce žalovaných zavázal vrátit ve sjednané době. Žalobce přihlásil pohledávku do dědického řízení, žalovaná 1) nabyla dědictví ve výši 2 481 166 Kč, žalovaná 2) nenabyla z dědictví ničeho. Citoval § 470 obč. zák. Pokud žalovaná 1) tvrdila že uhradila dluhy co do výše ceny nabytého dědictví a za zbývající dluhy neodpovídá, neměl její tvrzení za prokázaná. Na žalovanou 2) dluhy nepřešly, proto ve vztahu k ní byla naopak žaloba zamítnuta.

2. Proti I. a III. výroku rozsudku podala odvolání žalovaná 1). Uvedla, že žalobce neprokázal uzavření smlouvy o půjčce, ani to, že žalovanou částku předchůdci žalovaných předal. Směnka cizí je jen nepřímým důkazem, jen zajišťovacím instrumentem, neprokazuje existenci smlouvy o půjčce, ani poskytnutí finančních prostředků, navíc má žalovaná 1) pochybnosti o pravosti podpisu na této listině. Pohledávka není evidována v účetnictví jejího předchůdce. Žalovaná 1) odpovídá jen za dluhy do částky 2 481 166 Kč, na přednostní pohledávky částku vyčerpala (§ 175v o.s.ř., což vyplývá z jejího vyjádření k žalobě ze dne datum).

3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o.s.ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o.s.ř.), bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 1 o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

4. Z obsahu spisu soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce domáhal stanovení povinnosti žalovaným zaplatit mu každá 100 tisíc Kč s příslušenstvím (petit upřesněn na č. l. 23). Uvedl, že Ing. jméno příjmení od něj převzal na základě smlouvy o půjčce ze dne datum částku 200 tisíc Kč, kterou se zavázal vrátit datum, což neučinil. Dne datum Ing. příjmení zemřel, dědičkami jsou žalované. Žalovaná 1) uvedla, že o smlouvě o půjčce nebyla spravena (č. l. 18). V podání ze dne datum (č. l. 59) uvedla, že dle přihlášených věřitelů a výše pohledávek byly prostředky ve výši 2 481 166 Kč rozděleny tam uvedeným způsobem s tím, že s pohledávkou žalobce nepočítala. Uvedla, že vyplacením částky její dědická povinnost vůči věřitelům zanikla, protože byla vyčerpána cena dědictví, požádala o zastavení řízení. Uvedla, jak byly rozděleny prostředky mezi jednotlivé věřitele (č. l. 59). Soud rozhodl napadeným rozsudkem.

5. Odvolací soud provedl dle § 213 odst. 4 o.s.ř. ve spojení s § 120 odst. 2 o.s.ř. dokazování listinami ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 60 D 876/2012, konkrétně č. l. 506-508, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo a dále ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 21 Cm 241/2012, a to č. l. 1, 2, 33, 37. A učinil následující skutková zjištění:

Do dědického řízení po Ing. jméno příjmení přihlásili své pohledávky Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky, pohledávku ve výši 252 884 Kč coby pojistné na veřejné zdravotní pojištění ve smyslu § 6 z.č. 48/1997 Sb. (č. l. 506-508), Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, pohledávku ve výši 623 143 Kč (č. l. 1287), taktéž pojistné na veřejné zdravotní pojištění, Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, daňové pohledávky ve výši 5 348 937,96 Kč (č. l. 1395-1411). Správci pozůstalosti – Mgr. jméno příjmení byla přiznána odměna ve výši 609 857,18 Kč (usnesení Městského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2020, č. j. 60 D 876/2012-2720). Pohledávky byly přihlášeny ve lhůtě do datum (viz usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2015, č. j. 60 D 876/2012-1042).

6. Podle § 470 obč. zák., dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí (odst. 1). Je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbu a za dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví (odst. 2).

7. Podle § 471 obč. zák., je-li dědictví předluženo, mohou se dědici s věřiteli dohodnout, že jim dědictví přenechají k úhradě dluhů. Soud tuto dohodu schválí, neodporuje-li zákonu nebo dobrým mravům (odst. 1). Nedojde-li k dohodě mezi dědici a věřiteli, řídí se povinnost dědiců plnit tyto dluhy ustanoveními občanského soudního řádu o likvidaci dědictví. Dědici přitom neodpovídají věřitelům, kteří své pohledávky neoznámili přesto, že je k tomu soud na návrh dědiců vyzvalo, pokud je uspokojením pohledávek ostatních věřitelů cena jimi nabytého dědictví vyčerpána (odst. 2).

8. Smrtí zůstavitele – dlužníka – povinnost plnit nezaniká, ledaže by jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem (srov. § 579 odst. 1). V případě že povinnost plnit smrtí dlužníka nezanikne, nemůže zaniknout ani zajištění pohledávky dlužníkova věřitele, včetně zajištění zástavním právem. Na tomto závěru nic nemění ani ustanovení § 470 odst. 1, neboť toto ustanovení upravuje odpovědnost dědiců za zůstavitelovy dluhy, a nikoliv přechod dluhů na ně; nelze proto z něho ani dovozovat, že by smrtí dlužníka zanikaly jeho dluhy, jestliže převyšují cenu nabytého dědictví, a ani to, že se vztahuje na jiné osoby než dědice (jméno Švestka, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, obec a číslo, číslo s.).

9. Pravidla rozvrhu výtěžku zpeněžení zůstavitelova majetku jsou stanovena v § 175v odst. 2, 3 o.s.ř. Pohledávky věřitelů se uhrazují postupně podle těchto skupin: a) pohledávky nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti se zpeněžením majetku; b) pohledávky nákladů zůstavitelovy nemoci a přiměřených nákladů jeho pohřbu; c) pohledávky zajištěné zástavním právem, zadržovacím právem, převodem práva nebo postoupením pohledávky; d) pohledávky nedoplatků výživného; e) pohledávky daní a poplatků, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud nebyly uspokojeny podle písmena c); f) ostatní pohledávky (odst. 1). Nelze-li plně uspokojit pohledávky patřící do téže skupiny, uspokojí se poměrně; ve skupině c) se však pohledávky uspokojují podle jejich pořadí, přičemž pohledávky zajištěné zadržovacím právem se uhradí před ostatními pohledávkami. Pro pořadí je rozhodující den, kdy právo zajišťující pohledávku vzniklo (odst. 2).

10. Pohledávky patřící do nižší (pozdější) skupiny mohou být uspokojeny, jen jestliže byly plně uspokojeny všechny pohledávky vyšší (lepší) skupiny. Nestačí-li získaný výtěžek k úhradě všech pohledávek patřících do stejné skupiny, uspokojí se tyto pohledávky poměrně (zásada proporcionality).

11. Velký senát Nejvyššího soudu v R 30/2015 dospěl k závěru, že ten, kdo (jako dědic) nabyl dědictví, neodpovídá za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí, v plném (neomezeném) rozsahu, nýbrž že dědic odpovídá za dluhy zůstavitele (přebírá zůstavitelovy dluhy) - a za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele - jen omezeně, a to do výše ceny nabytého dědictví (zásada pro viribus hereditatis). V případě, že dědic odpovídá za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem jen omezeně, neboť zůstavitel sice zanechal majetek, avšak pasiva dědictví přesahují cenu nabytého dědictví, je nepochybné, že některé pohledávky zůstavitelových věřitelů, popř. část těchto pohledávek, zůstanou neuhrazeny. Jestliže rozsah odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem odůvodňuje závěr, že bude (má být) splněna jen část pohledávky zůstavitelova věřitele, má zůstavitel procesního (a právního) nástupce jen v takovém rozsahu, v jakém dědic odpovídá za zůstavitelův dluh. V rozsahu neuspokojované části pohledávky nemá zůstavitel procesního nástupce, pročež povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení o celé pohledávce a soud proto podle ustanovení § 107 odst. 5 věty první o.s.ř. zastaví řízení v takovém rozsahu, v jakém dědic za dluh neodpovídá.

12. Shodný závěr (co do způsobu, jakým je v probíhajícím řízení nutné zohlednit rozsah odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem) je ostatně zastáván rovněž odbornou literaturou (srov. např. příjmení, L., příjmení, J., a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 724, nebo Svoboda, K., příjmení, P., Levý, J., příjmení, R. a kol: Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 374).

13. V posuzovaném případě žalobce tvrdil, že půjčil Ing. jméno příjmení částku 200 tisíc Kč, kterou se Ing. příjmení zavázal vrátit žalobci dne datum. Ing. jméno příjmení následně zemřel. Žalovaná 1), coby dědička příjmení jméno příjmení (viz usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2013, č. j. 60 D 876/2012-635, ze dne 13. 3. 2020, č. j. 60 D 876/2012-2656) odpovídá za dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví (2 481 166 Kč). Dědictví Ing. příjmení bylo předluženo (viz usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2020, č. j. 60 D 876/2012-2656), k dohodě mezi věřiteli a dlužníkem o přenechání dědictví k úhradě dluhů nedošlo, žalovaná 1) tak má povinnost plnit dle § 175v odst. 2, 3 o.s.ř. (viz § 471 odst. 1, 2 obč. zák.). Pohledávky věřitelů, které náleží do skupiny a), e) jsou vyšší než výše ceny nabytého dědictví, tedy na pohledávku žalobce, která spadá do skupiny f) se tzv. nedostalo. Jinými slovy, ani dluhy patřící do vyšší skupiny (a), e)) nebudou plně uspokojeny, výtěžek nestačí ani k jejich úhradě, proto nemůže být uspokojena pohledávka žalobce, která patří do nižší skupiny. Proto zůstavitel nemá právního nástupce ohledně pohledávky žalobce a tedy žalovaná 1) není pasivně legitimovaná.

14. S ohledem na uvedené odvolací soud napadený výrok I. rozsudku soudu prvního stupně dle § 220 o.s.ř. změnil a žalobu zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) rozhodl soud dle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. Náklady řízení činí celkem 48 270 Kč a jsou tvořeny náklady řízení před soudem prvního stupně a náklady řízení před soudem odvolacím.

Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) celkovou částku 30 202 Kč, která zahrnuje:

i. za období do datum: ⟪LB:lb_001⟫ -) odměnu právního zástupce určenou dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ advokátní tarif“), ve výši 8 160 Kč, kdy je za tarifní hodnotu dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu považována částka 100 000 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu částku 5 100 Kč, při zohlednění § 12 odst. 4 advokátního tarifu, kdy jde-li o společné úkony při zastupování dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %, kdy upravena sazba za jeden úkon právní služby bude tedy 4 080 Kč, tj. 2 úkony právní služby á 4 080 (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne datum); ⟪LB:lb_002⟫ -) 2 režijní paušály á 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), tj. celkem 600 Kč; ⟪LB:lb_003⟫ -) daň z přidané hodnoty ve výši 1 840 Kč.

ii. za období po datum: ⟪LB:lb_001⟫ -) odměnu právního zástupce určenou dle advokátního tarifu ve výši 15 300 Kč, kdy je za tarifní hodnotu dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu považována částka 100 000 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu částku 5 100 Kč, tj. 3 úkony právní služby á 5 100 (jednání před soudem prvního stupně dne datum; jednání před soudem prvního stupně dne datum; jednání před soudem prvního stupně dne datum); ⟪LB:lb_002⟫ -) 3 režijní paušály á 300 Kč, tj. 900 Kč; ⟪LB:lb_003⟫ -) daň z přidané hodnoty ve výši 3 402 Kč.

Odvolací soud přiznal odměnu právního zástupce za řízení před soudem prvního stupně za období do datum ve výši ponížené v souladu s § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 %, a to z důvodu, že právní zástupce v období od převzetí právního zastoupení do ukončení právního zastoupení dne datum zastupoval jak žalovanou 1), tak žalovanou 2).

Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) částku 18 068 Kč, sestávající z: ⟪LB:lb_001⟫ -) soudního poplatku za odvolací řízení ve výši 5 000 Kč; ⟪LB:lb_002⟫ -) odměny právního zástupce určené dle advokátního tarifu ve výši 10 200 Kč, kdy je za tarifní hodnotu dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu považována částka 100 000 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu částku 5 100 Kč, tj. 2 úkony právní služby á 5 100 Kč (blanketní odvolání ze dne datum společně s doplněním odvolání ze dne datum; jednání před odvolacím soudem dne datum); ⟪LB:lb_003⟫ -) 2 režijních paušálů á 300 Kč, tj. 600 Kč; ⟪LB:lb_004⟫ -) daň z přidané hodnoty ve výši 2 268 Kč.

Odvolací soud přiznal náhradu nákladů řízení za odvolání ze dne datum a doplnění odvolání ze dne datum jako za jeden úkon právní služby, poněvadž v souladu s ustálenou judikaturou (srovnej např.: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1748/2015; usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 1766/13) lze náhradu nákladů řízení přiznat pouze za účelné úkony právní služby. Odvolání ze dne datum přitom svou povahou bylo pouze odvoláním blanketním, tj. neobsahovalo předepsané náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., a proto jej lze za účelný úkon právní služby považovat až ve spojení s doplněním odvoláním ze dne datum.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.