KSBR 74 CO 59/2022-107

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a JUDr. Bronislavy Tinklové, LL. M., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa, PSČ obec a číslo, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa, PSČ obec, ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa, ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částky 503 440 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. října 2021, č. j. 20 C 66/2021-49,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 30 548 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Brně (dále jen„ soud“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 503 440 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení (I. výrok) a nahradit žalobci náklady řízení ve výši 75 723 Kč (II. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:

a) Oba účastníci jsou obchodní společnosti s ručením omezeným. Žalobce byl do obchodního rejstříku zapsán datum a žalovaný dne datum. Obě společnosti mají shodný předmět podnikání výroba a služby, neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona a pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor.

b) Žalobce jako kupující a žalovaný jako prodávající uzavřeli dne datum kupní smlouvu na pozemky s rozestavěnou budovou v katastrální uzemí (viz jejich specifikace v odvoláním napadeném rozsudku) s kupní cenou 7 000 000 Kč Cena zahrnovala pozemky v hodnotě 4 100 000 Kč a rozestavěnou budovu v hodnotě 2 900 000 Kč včetně DPH.

c) Právní účinky vkladu vlastnického práva k převáděným nemovitostem nastaly dne datum.

d) Podle článku VI. bod 3 smlouvy daň z převodu nemovitostí hradí prodávající (žalovaný).

e) Žalovaný je plátcem DPH od datum.

f) Dle faktury č. anonymizováno 2013 ze dne datum vystavené žalovaným žalobci k úhradě kupní ceny rozestavěné budovy ve výši 2 900 000 Kč, činilo DPH částku 503 440 Kč.

g) Žalobce uhradil žalovanému celou kupní cenu ve výši 7 000 000 Kč.

h) Vedle toho jednatel žalovaného prostřednictvím e-mailu jméno příjmení ze dne datum požádal žalobce o úhradu DPH z rozestavěné budovy ve výši 503 440 Kč namísto žalovanému přímo anonymizována dvě slova.

i) Žalobce na podkladě právě uvedené žádosti uhradil dne datum na účet anonymizována dvě slova pro územní celek částku 503 440 Kč. Platba byla identifikována„ anonymizována dvě slova, variabilní symbol“. Provedení této platby bylo mezi účastníky nesporné.

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci – vycházeje z § 1 zákona 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ ObchZ“), k následujícím závěrům:

a) Vztah účastníků (podnikatelských subjektů) plynoucí z kupní smlouvy na převod nemovitostí je obchodním závazkovým vztahem.

b) Žalobce se domáhá vrácení částky 503 440 Kč představující DPH z převáděné rozestavěné budovy, kterou dne datum plnil anonymizována dvě slova za žalovaného.

c) Žalobcovo tvrzení, že uhradil za žalovaného příjmení (na podkladě žádosti obsažené v e-mailu ze dne datum) z důvodu, že nechtěl narušit obchodní vztahy mezi účastníky s přihlédnutím k tehdejší špatné anonymizováno situaci žalovaného, je pochopitelné.

d) Seznam majetku, pohledávek a závazků ze dne datum předložený žalovaným v insolvenčním řízení, vedeném proti němu, jako dlužníkovi, potvrzuje nárok žalobce, když sám žalovaný v této listině uvedl pohledávku žalobce z titulu úhrady DPH ve výši 503 440 Kč.

e) Námitka překážky věci anonymizováno rozhodnuté ve vztahu k insolvenčnímu řízení vedenému u název soudu pod sp. zn. spisová značka není důvodná.

f) Námitka promlčení není s odkazem na ustanovení § 397 ObchZ důvodná.

g) Nárok uplatněný žalobou je důvodný.

4. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve sporu úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náhrada nákladů řízení zahrnovala zaplacený soudní poplatek 20 140 Kč, odměnu za zastoupení advokátem v rozsahu čtyř úkonů právní služby po 10 340 Kč (převzetí a anonymizováno právního zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření žalobce ze dne datum a účast u jednání dne datum), náhradu hotových výdajů ke čtyřem úkonům v paušální výši po 300 Kč, cestovné k jednání soudu ve výši 2 376,09 Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši 1 000 Kč a náhradu DPH ve výši 9 646,91 Kč.

5. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Namítl, že rozsudek vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, jakož i nesprávného právního posouzení. Vytkl soudu, že se nezabýval skutečností, že dle čl. VI bod 3 kupní smlouvy daň z převodu nemovitostí hradí prodávající. Pokud si účastníci v kupní smlouvě dohodli, že daň z převodu nemovitostí zaplatí žalovaný (prodávající), bylo povinností soudu tuto skutečnost zkoumat jak z pohledu smlouvy, tak i daňových předpisů. Pokud žalovaný žalobci vystavil nějakou fakturu za převod rozestavěné stavby, tato skutečnost nemá žádnou souvislost s předmětnou kupní smlouvou, dle níž byl poplatníkem daně z převodu nemovitostí prodávající (žalovaný). Předmětná faktura není důkazem ani o tom, že by žalobce (kupující) převzal ručení za splnění daňové povinnosti žalovaného. Faktura ani nedokládá důvod, proč žalobce na sebe převzal povinnost platit daň z převodu nemovitosti, když poplatníkem byl dle smlouvy žalovaný. Měl za to, že nebylo prokázáno, že by správce daně vyzval žalobce jako ručitele k zaplacení nedoplatku na dani. Žalobce nepovažoval fakturu za dostatečný důkaz o tom, že částka 503 440 Kč byla nedoplatkem na dani a že žalobce byl oprávněn tuto částku po žalovaném požadovat. Z provedených důkazů dle žalovaného nevyplynulo, že by DPH platil žalovaný za žalobce jako ručitel. Nebyl proveden žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že žalovaný jako ručitel na výzvu správce daně za žalobce jako dlužníka daň z převodu nemovitostí zaplatil. Z výpisu z účtu předloženého k důkazu nelze dále dovodit, že šlo o daň uhrazenou za žalovaného. Z odvedené daně nelze ani dovodit vztah k tvrzené kupní smlouvě, neboť tato částka neodpovídá procentní sazbě v rozhodné době. Vytkl soudu, že vycházel z„ nějakého“ e-mailu paní příjmení, ze kterého není vůbec zjevné, zda by mohl mít souvislost s kupní smlouvou ze dne datum. Navíc nebylo dle žalovaného logické, aby žalovaný, který byl smluvně zavázán zaplatit daň, dával příkaz někomu jinému. Konec konců nedošlo ani k prokázání toho, že tato daň z převodu nemovitostí byla správcem daně po žalovaném nějak vymáhána. Dále žalovaný uvedl, že pokud by žalobce hradil za žalovaného nedoplatek na dani z převodu nemovitostí z titulu ručení, bylo by třeba žalobou uplatněný regresní nárok posoudit analogicky podle § 454 a 458 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). V této souvislosti vytkl soudu, že v odůvodnění napadeného rozsudku nárok žalobce právně nekvalifikoval. Pouhý obecný odkaz na obchodní zákoník považoval za zcela nedostačující. Nadto dle žalovaného soud v odůvodnění rozsudku neuvedl nic, z čeho by bylo možné dovodit, že vztah mezi účastníky byl vztahem obchodněprávním ve smyslu ustanovení § 261 odst. 1 ObchZ. Zdůraznil, že vztah mezi účastníky plynoucí z kupní smlouvy na prodej nemovitostí se řídil výlučně občanským zákoníkem, když obchodní zákoník kupní smlouvu na nemovité věci anonymizováno. Dle žalovaného se tedy nemohlo jednat o vztah obchodněprávní. Soud ani nezkoumal, zda se vztah týkal podnikatelské činnosti účastníků. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že bylo třeba prokázat, že se jednalo o činnost anonymizováno, opakovanou a stejnorodou, a to nejenom vůči žalobci, ale i dalším osobám. Stejně tak bylo dle žalovaného třeba zkoumat, zda žalobce platil DPH (za jiného) v souladu s jeho podnikatelskou činností. Připustil, že mezi účastníky nějaký vztah byl, tento však nelze považovat za obchodněprávní, neboť k tomu sporadicita posílání peněz (bez vykázání další obchodní činnosti) ze strany žalobce ve prospěch žalovaného nepostačuje. Ve vztahu ke skutkovým závěrům z listiny nazvané Prohlášení o majetku a závazcích společnosti právnická osoba ke dni datum zdůraznil, že z této listiny nijak neplyne právní důvod žalované částky – tedy právní titul na základě něhož žalobce požaduje zaplacení předmětné částky. Žádný důvod pak nespecifikoval ani soud. Nesouhlasil ani se závěrem o nedůvodnosti námitky promlčení, přičemž argumentoval zamítnutím insolvenčního návrhu, v jehož důsledku nemohlo dojít k přerušení běhu promlčecích lhůt. Poukázal dále na aktuální stav„ nově otevřeného“ insolvenčního řízení proti žalovanému ve stavu po vydání usnesení název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka, a usnesení název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka. Konstatoval, že se může jednat o řízení vedené pro stejnou věc. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl.

6. Žalobce se v replice k odvolání žalovaného ztotožnil se závěry soudu. Argumentaci žalovaného označil za bezvýznamnou pro věcnou správnost rozsudku. Nejprve zdůraznil, že předmět sporu se netýká daně z převodu nemovitosti. Dále uvedl, že žalobcem provedená platba odpovídala výši DPH vyúčtované samotným žalovaným. Ve vztahu k právnímu hodnocení připomněl, že soud vycházel z pokynu anonymizována dvě slova ředitelství obec, dle kterého lze nárok žalobce posoudit jako regresní nárok svého druhu, jenž je třeba posoudit analogicky podle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. S ohledem na aktuální vývoj insolvenčního řízení vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka, kdy došlo ke zrušení rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení, nemohlo dle žalobce k promlčení nároku dojít. Současně zdůraznil, že také nelze vůbec uvažovat ani o překážce věci rozhodnuté. Do případného rozhodnutí o úpadku žalovaného nic nebrání v projednání sporu. Navrhl potvrzení odvoláním napadeného rozsudku. Ve vztahu k argumentaci žalovaného o občanskoprávní povaze smluvního vztahu účastníků uvedl, že již jen skutečnost, že žalovaný účtoval žalobci příjmení, dokládá vzájemný podnikatelský vztah.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející, v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Odvolací soud v souladu s ustanovením § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení ustanovením § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování kupní smlouvou ze dne datum, fakturou ze dne datum, e-mailem ze dne datum, výpisem bankovního účtu žalobce za říjen 2013, opisem pohybů z účtu č. bankovní účet, listinou nazvanou údaje o subjektech DPH, předžalobní upomínkou ze dne datum včetně podacího lístku a sledování zásilek.

9. Z kupní smlouvy ze dne datum má odvolací soud nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně za zjištěné, že žalovaný v záhlaví smlouvy uvedl číslo účtu bankovní účet. Žalobce pak uvedl číslo účtu bankovní účet Smlouva neobsahuje žádné myslitelné smluvní ujednání, které by jakkoli smluvně propojovalo režim daně z přidané hodnoty s režimem daně z převodu nemovitostí.

10. Z faktury ze dne datum, č. anonymizováno 2013, bylo nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně zjištěno, že žalovaným vystavená faktura obsahuje identifikační číslo žalovaného (příjmení) číslo a daňové identifikační číslo (DIČ) žalovaného příjmení číslo. Jak správně zjistil soud prvního stupně, faktura přímo obsahuje důvod fakturace:„ fakturujeme Vám za prodej rozestavěné budovy stojící na parcele číslo a na parcele číslo dle kupní smlouvy“. Fakturovaná částka 2 900 000 Kč se skládá ze základu daně 2 396 560 Kč a z něj vypočteného 21 % DPH 503 440 Kč.

11. Z e-mailu sepsaného jméno příjmení ze společnosti právnická osoba dne datum v 14:54 adresovaného jméno příjmení (sestra jednatele žalobce) má odvolací soud za prokázané, že s ohledem na specifikovaný předmět„ Faktura – převod rozestavěné stavby z anonymizováno na anonymizováno obec – podklady k platbě DPH“ a přílohy e-mailu„ anonymizováno sml s příjmení příjmení s čj KÚ.pdf; Faktura anonymizováno 2013 budova.pdf“, jakož i na obsah e-mailu, se jednalo o zprávu zjevně týkající se předmětné kupní smlouvy ze dne datum. Zpráva obsahuje text:„ Dobrý den, paní příjmení, z pověření Ing. příjmení jméno zasílám fakturu, která byla vystavena na základě kupní smlouvy (viz příloha). Z této faktury požaduje Ing. příjmení uhradit částku DPH místo firmě právnická osoba přímo anonymizována dvě slova. Převod by bylo potřeba provést ještě dnes.“ E-mailová zpráva dále obsahuje specifikaci částky 503 440 Kč, účet bankovní účet (dle skutkových zjištění soudu prvního soudu se jedná o účet anonymizována dvě slova pro územní celek) a variabilní symbol (identifikační číslo žalovaného). Z této listiny mimo jiné plyne, že Ing. příjmení (jednatel žalovaného) nepožadoval úhradu DPH za žalovaného nad rámec kupní ceny, ale zjevně požadoval úhradu části kupní ceny odpovídající DPH za rozestavěnou stavbu přímo na účet anonymizována dvě slova.

12. Výpisem bankovního účtu žalobce č. bankovní účet za říjen 2013 bylo prokázáno, že anonymizována dvě slova pro územní celek zaslal dne datum žalobci„ vratku“ DPH ve výši 503 440 Kč. Platba byla označena variabilním symbolem číslo, tj. identifikačním číslem žalobce. Dne datum (v den sepisu výše specifikovaného e-mailu) pak žalobce na účet anonymizována dvě slova pro územní celek č. bankovní účet zaslal částku 503 440 Kč. Platba byla označena variabilním symbolem číslo, tj. identifikačním číslem žalovaného. Dále platba byla doprovázena poznámkou pro příjemce„ anonymizována dvě slova“. Odvolací soud akceptuje jako logické vysvětlení žalobce, že se jednalo o první písmena názvu žalovaného (Bydlení obec) a chybně zapsaná zkratka dph. ulice„ anonymizováno“ pak byla použita i ve výše specifikované e-mailové zprávě.

13. Z listiny nazvané Opis pohybů z účtu č. bankovní účet pak má odvolací soud za prokázané, že z bankovního účtu žalobce byla na účet žalovaného č. bankovní účet odepsána celé kupní cena 7 000 000 Kč, a to konkrétně platbou ze dne datum ve výši 1 800 000 Kč, platbou ze dne datum ve výši 1 700 000 Kč, platbou ze dne datum ve výši 100 000 Kč a platbou ze dne datum ve výši 3 400 000 Kč. Všechny platby byly specifikovány jako„ úhrada za rozestavěnou budovu, anonymizováno obec anonymizováno“

14. Listinou nazvanou Údaje o subjektech DPH bylo zjištěno, že žalovaný byl od datum registrován k dani z přidané hodnoty. Jeho daňové identifikační číslo (DIČ) bylo CZ číslo.

15. Mezi účastníky bylo nesporné, že i žalobce byl v rozhodném období plátcem DPH.

16. Předžalobní upomínkou ze dne datum včetně podacího lístku a sledování zásilek má odvolací soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného před podání žaloby k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 503 440 Kč, vzniklého úhradou DPH za žalovaného (platbou ze dne datum). Upomínka byla odeslána datum a byla adresátu dodána datum.

17. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 2 o. s. ř. dále doplnil dokazování detailem insolvenčního řízení vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka a přihláškou pohledávky společnosti právnická osoba

18. Z detailu insolvenčního řízení vedeného proti insolvenčnímu dlužníkovi společnosti právnická osoba (žalovaný) u název soudu pod sp. zn. spisová značka, pořízeného z veřejně přístupného insolventního rejstříku, bylo zjištěno, že věc je vedena jako„ obživlá“. Insolvenční řízení bylo zahájeno návrhem ze dne datum. Dne datum název soudu vydal usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu (spisová značka). Potvrzující usnesení anonymizována dvě slova ze dne datum rozhodnutí (spisová značka, anonymizováno číslo) nabylo právní moci datum. Posledně citované usnesení bylo zrušeno usnesením název soudu ze dne datum rozhodnutí (spisová značka, spisová značka). Následně název soudu usnesením ze dne datum zrušil usnesení název soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu ze dne datum rozhodnutí (spisová značka) a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V dané insolvenční věci nebylo ke dni vydání tohoto rozsudku odvolacího soudu vydáno rozhodnutí o úpadku.

19. Z přihlášky pohledávky společnosti právnická osoba ze dne datum bylo zjištěno, že se žalobce ve výše uvedeném insolvenčním řízení domáhá totožného nároku z titulu bezdůvodného obohacení.

20. Odvolací soud neprovedl žalobcem navržený důkaz zprávou anonymizována dvě slova pro územní celek, anonymizována dvě slova obec I ze dne datum, když tento byl uplatněn teprve v odvolacím řízení v rozporu s ustanovením § 205a o.s.ř. Jak plyne z předložené zprávy, tato byla vydána na žádost žalobce ze dne datum. Žalobci tedy nic nebránilo (alespoň) označit tento důkaz před nastoupením účinků koncentrace řízení u prvního jednání dne datum.

21. Podle § 261 odst. 1 ObchZ (ve znění účinném ke dni uzavření kupní smlouvy) tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.

22. Podle § 261 odst. 2 ObchZ touto částí zákona se řídí rovněž závazkové vztahy mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb. K tomuto účelu se za stát považují i státní organizace, jež nejsou podnikateli, při uzavírání smluv, z jejichž obsahu vyplývá, že jejich obsahem je uspokojování veřejných potřeb.

23. Podle § 261 odst. 5 ObchZ při použití této části zákona podle odstavců 1 a 2 je rozhodující povaha účastníků při vzniku závazkového vztahu.

24. Podle § 261 odst. 6 věta první ObchZ smlouvy mezi osobami uvedenými v odstavcích 1 a 2, které nejsou upraveny v hlavě II této části zákona a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem.

25. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

26. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

27. Podle § 454 obč. zák. bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám.

28. Podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném ke dni uzavření kupní smlouvy (dále jen„ zákon o DPH“), předmětem daně je dodání zboží, převod nemovitosti nebo přechod nemovitosti (dále jen„ převod nemovitosti“) za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku.

29. Podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o DPH u zdanitelného plnění nebo přijaté úplaty se uplatňuje základní sazba daně ve výši 21 %.

30. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o DPH je plátce oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro účely uskutečňování zdanitelných plnění dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku.

31. Z provedeného dokazování kupní smlouvou ze dne datum bylo nepochybně prokázáno, že úhrada DPH neměla žádnou do úvahy přicházející„ smluvní“ (platební) souvislost s úhradou daně z převodu nemovitosti podle zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí.

32. Jakékoli úvahy žalovaného odkazující na čl. VI bod 3. kupní smlouvy při řešení předmětného nároku jsou tedy zcela bez významu a lze je označit za účelové.

33. Odvolací soud dále v návaznosti na obsah odvolacích námitek zdůrazňuje, že soud prvního stupně neučinil ohledně platby žalobce ze dne datum závěr, že by šlo o platbu nedoplatku DPH, ani že žalobce hradil DPH jako ručitel. Argumentace žalovaného v tomto směru je proto zcela bezvýznamná.

34. Provedené dokazování nevypovídá nic víc než o standardním průběhu odpočtu (vratky) DPH kupujícímu (plátci DPH) a o standardní povinnosti prodávajícího (plátce DPH) odvést DPH z proběhlého obchodu.

35. Žalovaný požádal žalobce o úhradu DPH přímo na účet anonymizována dvě slova. Žalovaný obsah e-mailu ze dne datum nesporoval. Souvislost této e-mailové zprávy s daným obchodním případem je (v návaznosti na celé provedené dokazování) nepopiratelná.

36. V momentu, kdy žalobce této žádosti vyhověl, za situace, kdy sám již uhradil žalovanému celou kupní cenu včetně DPH, nutně došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného ve smyslu ustanovení § 454 obč. zák., neboť žalobce za žalovaného plnil, co po právu měl žalovaný plnit sám.

37. Postrádal-li žalovaný skutková zjištění ve vztahu k důvodu, pro který žalobce příjmení za žalovaného hradil, pak je zřejmé, že důvodem byla žádost samotného žalovaného, tak jak plyne z dokazování, což soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí zřetelným způsobem popsal. I pokud by však žalobce uhradil DPH za žalovaného bez jeho výslovné žádosti, dospěl by odvolací soud ke stejnému právnímu závěru.

38. Uvedl-li žalovaný k dotazu odvolacího soudu, že mezi stranami docházelo k neurčité cirkulaci finančních prostředků a chaotickému způsobu hospodaření, nejedná se zjevně o žádný relevantní důvod, který by měl založit povinnost žalobce uhradit za žalovaného bez náhrady DPH, resp. o důvod, který by mohl právně zpochybnit nárok žalobce.

39. Žalovaný se dále mýlí, pokud uvádí, že DPH ve výši 503 440 Kč neodpovídala procentní sazbě této daně v roce 2013. Jak plyne z faktury vystavené žalovaným dne datum, základ daně činil částku 2 396 560 Kč. Daň z přidané hodnoty ve výši 503 440 Kč pak přesně odpovídá tehdy platné sazbě 21 % dle ustanovení § 47 odst. 1 písm. a) zákona o DPH ze základu daně. Odvolací soud tak i tuto argumentaci žalovaného hodnotí jako ryze účelovou.

40. Účelovost argumentace žalovaného je více než patrná za situace, kdy na jednu stranu zpochybňoval (prokázanou) skutečnost, že žalobce zaplatil DPH fakticky dvakrát, přičemž současně k dotazu, zda tedy on sám uhradil DPH z provedeného obchodu, uvedl že neví.

41. Odvolací soud souhlasí se závěrem, že se jedná o obchodně závazkový vztah, kdy je zřejmé, že oba účastníci – právnické osoby – uzavírali kupní smlouvu při jejich podnikatelské činnosti ve smyslu ustanovení § 261 odst. 1 ObchZ. Žalovaný u jednání odvolacího soudu potvrdil, že oba účastníci byli developerskými společnostmi, jakož i tu skutečnost, že prodej rozestavěné budovy byl zatížen DPH.

42. Argumentace žalovaného, že kupní smlouva na nemovité věci byla upravena pouze zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, není s ohledem na výše citované ustanovení § 261 odst. 6 obchodního zákoníku vůbec právně významná.

43. Z provedeného dokazování ani z obsahu spisu nelze identifikovat žádnou skutečnost, ze které by bylo možné dovodit, že se v daném případě nejednalo o obchodně závazkový vztah. Za takovou skutečnost jistě nelze považovat tvrzení žalovaného, že důvodem prodeje byla roztržka mezi jednotlivými podnikatelskými subjekty. Ba naopak i toto tvrzení žalovaného potvrzuje posouzení vztahu účastníků jako vztahu obchodně závazkového.

44. Lze však přisvědčit žalovanému, že soud prvního stupně právně nekvalifikoval nárok žalobce. Nárok žalobce odvolací soud hodnotí jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 454 obč. zák. Povinnost žalovaného vydat žalobci bezdůvodné obohacení pak plyne z ustanovení § 451 obč. zák. Nárok žalobce na úhradu úroku z prodlení odvíjeného od výše citované předžalobní výzvy je odůvodněn ustanovením § 369 ObchZ.

45. Aktuální stav insolvenčního řízení vedeného název soudu, sp. zn. spisová značka, nebránil v projednání ani v rozhodnutí věci, neboť doposud nebylo vydáno rozhodnutí o úpadku žalovaného.

46. Nárok není promlčen. Otázku promlčení je třeba posuzovat dle § 405 odst. 2 obchodního zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.4.2018, sp. zn. 29 Cdo 1774/2016). Čtyřletá promlčecí doba začala běžet den následující po úhradě DPH, tj. dne datum. Do doby zahájení insolvenčního řízení dne datum promlčecí doba neuplynula. Původní právní moc usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu nastala dne datum. Žalobce podal žalobu dne datum, tedy dříve, než uplynul rok od právní moci usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu.

47. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně II. nákladového výroku, kterým bylo rozhodnuto o správné výši náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně (I. výrok tohoto rozsudku).

48. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl se svým odvoláním úspěšný. Žalobci proto náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení spočívající v:

i) odměně za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 10 340 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 503 440 Kč; vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne datum) dle § 7, § 11 odst. 1 písm. g) a k ), § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,

ii) dvou náhradách hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč k úkonům ad i) dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,

iii) cestovném ve výši 3 066 Kč k jednání odvolacího soudu dne datum osobním vozidlem registrační značka na trase obec - obec a zpět v rozsahu 414 km při průměrné spotřebě 5 l nafty na 100 km, ceně 44,10 Kč PHM a sazbě základní náhrady 5,2 Kč/km dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.,

iv) náhradě za promeškaný čas s cestou na jednání soudu dne datum v rozsahu 9 půlhodin po 100 Kč, tj. celkem 900 Kč, dle ustanovení § 14 odst. 3 advokátního tarifu,

v) náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 5 302 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem tedy 30 548 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro bránění práva v odvolacím řízení plně úspěšným žalobcem. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (II. výrok tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací anonymizováno dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Proti rozhodnutí o nákladech řízení není dovolání samostatně přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.).