KSBR 13 Co 40/2024-121

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Horáka a soudců Mgr. Evy Mildeové a Mgr. Přemysla Klase ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: jméno FOdatum narození FO ⟪LB:lb_002⟫ adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem jméno ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: právnická osoba, IČO číslo ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o určení neexistence zástavního práva ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. 12. 2023, č. j. 13 C 169/2023-84

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění takto:

Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že nemovité věci, a to

 pozemek p.č. St. číslo, jehož součástí je stavba č.p. číslo,

 pozemek p.č. St. číslo, jehož součástí je stavba bez čp/če,

 pozemek p.č. číslo

 pozemek p.č. číslo, všechny v katastrálním území adresa, nejsou zatíženy zástavním právem, které bylo zřízeno ve prospěch žalovaného na základě zástavní smlouvy k nemovitosti registrační číslo číslo ze dne datum k zajištění pohledávky žalovaného ve výši číslo Kč s příslušenstvím, vzniklé na základě smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru registrační číslo číslo ze dne datum, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši číslo Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že nemovité věci: pozemek p.č. St. číslo, jehož součástí je stavba č.p. číslo, pozemek p.č. St. číslo, jehož součástí je stavba bez čp/če, pozemek p.č. číslo pozemek p.č. číslo (dále též „nemovitosti“), všechny v katastrálním území adresa, nejsou zatíženy zástavním právem, které bylo zřízeno ve prospěch žalovaného na základě zástavní smlouvy k nemovitosti registrační číslo číslo ze dne datum k zajištění pohledávky žalovaného ve výši číslo Kč s příslušenstvím, vzniklé na základě smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru registrační číslo číslo ze dne datum (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši číslo Kč (výrok II.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě ze dne datum. Dospěl k závěru, že zástavní právo zřízené zástavní smlouvou ze dne datum uzavřenou mezi žalobkyní jako zástavcem a žalovaným jako zástavním věřitelem ztratilo způsobilost být soudně nebo jinak mocensky vynutitelné a přetrvává jen ve formě tzv. naturální obligace, a to v důsledku skutečnosti, že jméno FO a jméno FO (dále též „dlužníci“) jako dlužníci ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru registrační číslo číslo ze dne datum (dále též „smlouva o hypotečním úvěru“) byli usnesením Městského soudu v Praze (dále též „insolvenční soud“) ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka osvobozeni od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny, od placení pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a od placení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem, ač tak učinit měli [§ 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“)]. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že zástavní právo je promlčeno. Vyšel z toho, že ve smlouvě o hypotečním úvěru uzavřené mezi žalovaným a jméno FO a jméno FO byla sjednána splatnost úvěru 21 let od první splátky a při porušení povinnosti dlužníků mohla banka od smlouvy odstoupit a požadovat okamžité splacení jistiny i příslušenství úvěru. Ze zápisu z přezkumného jednání insolvenčního soudu ze dne datum vyplývá, že žalovaný svou pohledávku za dlužníky přihlásil jako splatnou (předčasně zesplatněnou) a nejpozději od tohoto dne lze počítat počátek promlčecí lhůty pro uspokojení ze zástavy, nejpozději ode dne následujícího po vyhlášení usnesení o oddlužení. S ohledem na to pohledávka žalovaného vůči dlužníkům zajištěna předmětným zástavním právem byla promlčena před zahájením řízení, a proto došlo i k promlčení zástavního práva marným uplynutím obecné tříleté promlčecí doby (§ 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“). O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný, ve kterém zejména namítl:

 Osvobození dlužníků z úvěrové smlouvy od placení pohledávek nemá žádný vliv na postavení žalobkyně jako zástavce.

 Osvobození od placení pohledávky nelze zaměňovat s promlčením pohledávky.

 Chybný závěr soudu prvního stupně, že pohledávka byla do insolvenčního řízení přihlášena jako splatná v celé výši (předčasně zesplatněná). Žalovaný přihlásil svou pohledávku do insolvenčního řízení pod pořadovým číslem číslo v celkové výši číslo Kč, ke dni zjištění úpadku a povolení oddlužení dlužníků byla částečně splatná ve výši číslo Kč (odpovídala dvěma včas neuhrazeným měsíčním splátkám úvěru, poplatků a úroků z prodlení). Žalovaný nikdy neučinil žádný právní krok směrem k zesplatnění pohledávky, od smlouvy o úvěru neodstoupil ani nevyzval dlužníky k okamžitému jednorázovému splacení. Dlužníci po skončení insolvenčního řízení pokračovali po dohodě se žalovaným ve splácení dluhu.

 Soud prvního stupně neprovedl důkaz celým insolvenčním Anonymizováno jako celkem, ale vybral si z něj pouze listinné důkazy podporující jeho domněnku o promlčení pohledávky.

Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba se zamítá.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

5. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“ § 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) při němž zopakoval a doplnil dokazování (§ 213 odst. 2, 3, 4 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro změnu rozsudku soudu prvního stupně.

6. Ke skutkovým zjištěním:

7. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 a 4 o. s. ř. zopakoval a doplnil dokazování přihláškou pohledávky žalovaného pořadové číslo číslo do insolvenčního řízení jméno FO a jméno FO vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. insolvenční spisová značka, aktuálním výpisem z katastru nemovitostí, smlouvou o hypotečním úvěru registrační číslo číslo ze dne datum a ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, které odvolací soud považuje za správná a vychází z nich, doplnil následující skutková zjištění:

a) Podle článku VI. odst. 1. smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru registrační číslo číslo ze dne datum uzavřené mezi žalovaným (žalovaným) a jméno FO a jméno FO (dlužníky) byla splatnost úvěru sjednána nejpozději do 21 let od první splátky po odčerpání úvěru. Podle článku VIII. odst. 4 téže smlouvy mohl žalovaný v případě porušení povinnosti dlužníka v souladu s obchodními podmínkami od smlouvy odstoupit či požadovat okamžité splacení jistiny úvěru a příslušenství. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o hypotečním úvěru.

b) Dne datum přihlásil žalovaný do insolvenčního řízení vedeného na majetek jméno FO a jméno FO, pohledávku ze smlouvy o hypotečním úvěru registrační číslo číslo ze dne datum, v celkové výši číslo Kč s příslušenstvím, z čehož byla ke dni úpadku dlužníků splatná částka číslo Kč. Pohledávka byla přihlášena jako nezajištěná.AnonymizovánoTyto skutečnosti byly zjištěny z přihlášky pohledávky žalovaného do insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. insolvenční spisová značka.

c) Žalobkyně byla ke dni datum zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku p.č. St. číslo, jehož součástí je stavba č.p. číslo, pozemku p.č. St. číslo, jehož součástí je stavba bez čp/če, pozemku p.č. číslo a pozemku p.č. číslo to vše v katastrálním území adresa. Tyto skutečnosti byly zjištěny z výpisu z katastru nemovitostí.

8. K právnímu posouzení:

9. Soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění, posoudil je však právně nesprávně. Odvolací soud na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a po jeho doplnění dospěl k následujícímu právnímu posouzení.

10. V prvé řadě je třeba uvést, že je dán naléhavý právní zájem na určení neexistence zástavního práva (§ 80 o. s. ř.). Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k příslušné nápravě nelze dospět jinak nebo když účinněji, než jiné procesní prostředky vystihuje obsah a povahu daného právního vztahu, a právě jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravu představující určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Vzhledem k právním a evidenčním účinkům zápisu zástavního práva v katastru nemovitostí je zřejmé, že rozsudek může napravit případný nesprávný stav zápisu zástavního práva v katastru nemovitostí.

11. V řízení bylo prokázáno, že všechny nemovitosti označené žalobkyní v žalobě jsou zatíženy zástavním právem vzniklým na základě zástavní smlouvy registrační číslo číslo ze dne datum uzavřené mezi žalovaným jako zástavním věřitelem a žalobkyní jako zástavcem k zajištění pohledávky žalovaného ve výši číslo Kč s příslušenstvím, vzniklé na základě smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru uzavřené mezi žalovaným a dlužníky.

12. K účinkům osvobození dlužníků od placení pohledávek (§ 414 insolvenčního zákona):

13. § 414 insolvenčního zákona (ve znění platném do datum)

(1) Jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka.

(2) Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

(3) Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

(4) Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení.

14. jméno FO a jméno FO, dlužníci ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru registrační číslo číslo, ze dne datum, byli usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka, osvobozeni od placení pohledávek podle § 414 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona.

15. Soud prvního stupně nesprávně vztáhl účinky rozhodnutí o osvobození dlužníků od placení pohledávek vydaného podle §414 odst. 1, 2 insolvenčního zákona i na žalobkyni jako zástavce (viz odst. 7 rozsudku soudu prvního stupně)

16. Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 63/2011), zabýval výkladem § 414 insolvenčního zákona. Dospěl k tomuto závěru:

Rozhodnutí vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, jímž insolvenční soud Anonymizováno dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům ani ručitele, ani jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

V odůvodnění rozsudku Nejvyšší soud vysvětlil, že dlužník je rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona osvobozen též od placení pohledávek svým ručitelům a jiným osobám, které za něj plnily jeho věřitelům na pohledávky zahrnuté do oddlužení (§ 414 odst. 1 insolvenčního zákona) nebo na pohledávky označené v § 414 odst. 2 insolvenčního zákona, do oddlužení nezahrnuté. Jinak by nemělo žádného smyslu vymezovat osoby označené v § 414 odst. 3 insolvenčního zákona jako ty, jež mají „právo postihu“ vůči „dlužníkovi“. Celý institut oddlužení směřuje k vypořádání majetkových poměrů dlužníka s jeho věřiteli. Závazky (dluhy) jiných osob (např. těch, které svým majetkem zajišťují pohledávky věřitelů vůči dlužníku) předmětem vypořádání při oddlužení nejsou (uvedený institut k vypořádání těchto závazků nesměřuje).

17. V poměrech posuzované věci lze uzavřít, že usnesení, jímž insolvenční soud osvobodil jméno FO a jméno FO od placení pohledávek podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, se nevztahuje na žalobkyni, která svým majetkem zajistila pohledávku žalovaného vůči dlužníkům ze smlouvy o hypotečním úvěru.

18. Pro úplnost odvolací soud dodává, že aplikace § 414 odst. 4 insolvenčního zákona v této věci nepřichází v úvahu, neboť žalovaný se do insolvenčního řízení nepřihlásil jako zajištěný věřitel.

19. K promlčení zástavního práva:

20. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, posuzoval odvolací soud vztah mezi účastníky podle právních předpisů účinných do 31. 12 2013, neboť se jedná o právní poměr vzniklý před datum.

21. § 101 obč. zák.

Pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

22. § 100 odst. 2 obč. zák.

Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.

23. Právo (nárok) na uspokojení ze zástavy vzniká dnem, kdy je zástavní věřitel podle hmotného práva oprávněn požadovat, aby zajištěná pohledávka byla uhrazena z výtěžku získaného zpeněžením zástavy. Takový okamžik nastává tehdy, jestliže dlužník zajištěnou pohledávku řádně a včas nesplnil. V případě, že dlužník neplatí sjednané splátky úvěru nebo jinak podstatně poruší povinnosti z úvěrové smlouvy a že zástavní věřitel proto má právo odstoupit od smlouvy, popřípadě smlouvu (poskytnutí úvěru) vypovědět, není pro vznik práva (nároku) na uspokojení ze zástavy významné, kdy zástavní věřitel mohl (nejdříve) od smlouvy odstoupit nebo smlouvu (poskytnutí úvěru) vypovědět a současně požadovat okamžité vrácení úvěru, ale zda a kdy se rozhodl svého oprávnění využít a zda, popřípadě kdy ho skutečně využil [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno (uveřejněné pod číslem 5/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

24. Nejprve je třeba zmínit, že soud prvního stupně při posuzování promlčení zástavního práva, vycházel z nedostatečných tvrzení a nepoučil žalobkyni o nutnosti doplnit skutková tvrzení ohledně splatnosti pohledávky žalovaného za dlužníky ze smlouvy o hypotečním úvěru, která byla zajištěna zástavním právem. Odvolací soud proto při jednání vyzval žalobkyni k doplnění těchto tvrzení a k označení důkazů, které je prokazují (§ 213b odst. 1 a § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.).

25. Žalobkyně uvedla, že úvěr měl být podle smlouvy o hypotečním úvěru splacen nejpozději do 21 let od první splátky po dočerpání úvěru. Nebylo jí známo, že by žalovaný učinil úkon směřující k předčasnému zesplatnění úvěru (což potvrdil i žlovaný); vycházela z údajů insolvenčního správce, že se jedná o splatnou pohledávku.

26. Odvolací soud proto uzavřel, že žalovaný neučinil právní úkon směřující k předčasné splatnosti pohledávka ze smlouvy o hypotečním úvěru.

27. Případné označení pohledávky jako splatné insolvenčním správcem v rámci insolvenčního řízení není z hlediska hmotného práva významné, insolvenční zákon totiž nespojuje účinky oddlužení se zesplatněním přihlášených pohledávek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno).

28. Nesprávný je tak závěr soudu prvního stupně, že pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení byla splatná (předčasně zesplatněná), a že teoreticky od datum (konání přezkumného jednání insolvenčního soudu) nebo ode dne následujícího po vyhlášení usnesení o povolení oddlužení (usnesení Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka), počala běžet tříletá promlčecí doba (§ 101 obč. zák.) pro uplatnění práva ze zástavy, která uplynula před zahájením řízení.

29. Splatnost úvěru podle ujednání ve smlouvě o hypotečním úvěru dosud nenastala. Smlouva byla uzavřena dne datum a i pokud by 21letá promlčecí doba počala běžet od tohoto data, skončila by až v listopadu roku 2028. K tomu je třeba dodat, že přihláška pohledávky má pro běh promlčecí doby stejné účinky jako žaloba (§ 174 odst. 3 insolvenčního zákona), což znamená, že od podání přihlášky žalovaným došlo ke stavění promlčecí doby až do právní moci usnesení o osvobození dlužníků podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona.

30. Odvolací soud uzavírá, že v řízení bylo prokázáno, že by žalovaný neučinil úkon, na jehož základě by se pohledávka z hypotečního úvěru, jež je zajištěna zástavním právem, stala předčasně splatná. Splatnost pohledávky žalovaného ze smlouvy o hypotečním úvěru dosud nenastala, nemohlo tak dojít ani k promlčení zástavního práva zatěžujícího nemovitosti žalobkyně.

31. Vzhledem k uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně (výrok I. tohoto rozsudku).

32. K náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů:

33. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím byl zcela úspěšný žalovaný, který má právo na náhradu nákladů řízení ve výši částka Kč (zaplacený soudní poplatek za odvolání), náhrady ostatních nákladů řízení se žalovaný výslovně vzdal (výrok II. tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, prostřednictvím soudu prvního stupně; takové dovolání je však přípustné pouze tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není samostatně přípustné proti tomuto rozsudku v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.