KSBR 13 Co 67/2024-536

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Horáka a soudců Mgr. Evy Mildeové a Mgr. Zory Telecké ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: orgán veřejné správy IČO číslo ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem jméno ⟪LB:lb_009⟫ sídlem jméno zástupce ⟪LB:lb_010⟫ o převod zemědělského pozemku oprávněné osobě ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 7. 12. 2023, č. j. 29 C 143/2021-452

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši číslo Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně nahradil projev vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní dohodu o bezúplatném převodu vlastnického práva k pozemku p.č. číslo, pozemku p.č. číslo a pozemku p.č. číslo, to vše v katastrálním území adresa (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě na vydání náhradních pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“). Dospěl k závěru, že žalobkyně je právní nástupkyní původní oprávněné osoby, je nositelkou restitučního nároku na vydání náhradních pozemků za původní odňaté pozemky podle zákona o půdě, jež nemohly být oprávněné osobě vydány pro zákonem stanovené překážky. Uzavřel, že postup žalovaného při uspokojování restitučního nároku byl liknavý, neboť žalovaný (dříve i právnická osoba jako jeho právní předchůdce) ztěžoval uspokojení restitučního nároku i jeho nesprávným oceněním, a proto se žalobkyně může soudně domáhat vydání konkrétních náhradních pozemků bez jejich zahrnutí do veřejné nabídky orgán veřejné správy. Žalobkyní požadované pozemky shledal vhodné k vydání. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítl:

a) nesprávný závěr soudu prvního stupně o liknavém a svévolném postupu žalovaného při uspokojování restitučního nároku žalobkyně (jejího právního předchůdce),

b) nesprávný závěr soudu prvního stupně o aktivitě žalobkyně při uplatňování restitučního nároku,

c) nesprávný závěr soudu prvního stupně, pokud jde o vypořádání restitučního nároku, který vyplývá z rozhodnutí orgán veřejné správy adresa ze dne datum, sp. zn. číslo

d) duplicitní přiznání náhrady za pozemek p.č. číslo, o kterém bylo rozhodnuto orgán veřejné správy ze dne datum, sp. zn. číslo,

e) nesprávné ocenění restitučního nároku žalobkyně,

f) absenci výslechu znalce, který vyhotovil znalecký posudek ze dne datum, č. 02 758/2023,

g) nevhodnost pozemku p.č. číslo, pozemku p.č. číslo a pozemku p.č. číslo, to vše v katastrálním území adresa, k vydání,

h) nepřezkoumatelnost odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně,

i) nesprávný závěr soudu prvního stupně o plném úspěchu žalobkyně při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení a nesprávné určení tarifní hodnoty pro výpočet odměny advokáta.

Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn a žaloba byla zamítnuta.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

5. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“ § 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) při němž zopakoval a doplnil dokazování (§ 213 odst. 3, 4 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

6. Ke skutkovým zjištěním:

7. Odvolací soud podle § 213 odst. 3, 4 o. s. ř. zopakoval a doplnil dokazování těmito listinnými důkazy: rozhodnutím orgán veřejné správy adresa ze dne datum, sp. zn. číslo, rozhodnutím orgán veřejné správy adresa ze dne datum, dohodou o vydání nemovitostí uzavřenou mezi Městskou částí adresa a jméno FO ze dne datum, výkazem výměr podle katastru nemovitostí, která je přílohou této dohody, rozhodnutím orgán veřejné správy adresa ze dne datum, sp. zn. číslo, zákresem původního umístění a výměry pozemku p.č. číslo v katastrálním území adresa, protokolem o jednání před Obvodním soudem pro adresa ze dne datum výslech znalce jméno FO, částečným výpisem z katastru nemovitostí – list vlastnictví č. číslo pro katastrální území adresa ze dne datum.

8. Odvolací soud z těchto listinných důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění:

a) V katastru nemovitostí je jako vlastník pozemku p.č. číslo, pozemku p.č. číslo a pozemku p.č. číslo, to vše v katastrálním území adresa, zapsána Česká republika s příslušností hospodařit s majetkem státu ve prospěch orgán veřejné správy. Jako druh pozemku je u všech těchto pozemků zapsána orná půda a jako způsob ochrany chráněné ložiskové území, zemědělský půdní fond s tím, že tyto pozemky se nacházejí v dobývacím prostoru adresa. Tyto skutečnosti byly zjištěny z výpisu z katastru nemovitostí ze dne datum.

b) Dne datum orgán veřejné správy adresa-sever vydala přídělovou listinu, podle níž byl uskutečněn převod vlastnického práva mj. i k pozemku p.č. číslo o výměře číslo m2. Tyto skutečnosti byly zjištěny z přidělovací listiny Rady orgán veřejné správy adresa ze dne datum.

c) Dne datum uzavřela Městská část adresa (jako osoba povinná) a jméno FO (jako osoba oprávněná) dohodu o vydání nemovitostí podle § 9 odst. 1 zákona o půdě, která se týkala mj. i části pozemkových parcel původně evidovaných pod p.č. číslo, číslo a číslo to vše v katastrálním území adresa. Tyto pozemky byly později sloučeny spolu s dalšími do pozemku p.č. číslo v katastrálním území adresa. Geometrickým plánem č. číslo, který byl potvrzen Katastrálním úřadem adresa ze dne datum pod č. číslo, byly z této parcely odděleny pozemky p.č. číslo o výměře číslo m2, pozemek p.č. číslo o výměře číslo m2, pozemek číslo o výměře číslo m2 a pozemek p.č. číslo o výměře číslo m2. Tyto pozemky byly vydány jméno FO. Součástí této shora uvedené dohody byl i geometrický plán pro rozdělení pozemku p.č. číslo, ze kterého vyplývá, že původní pozemek p.č. číslo (původně v katastrálním území Chvaly) měl celkovou výměru číslo m2 (číslo m2 + číslo m2 + číslo m2). Shora uvedenou dohodou bylo žalobkyni z tohoto pozemku vydáno celkem číslo m2. Původní výměra pozemku p.č. číslo (tehdy v katastrálním území adresa) činila číslo m2. Právní předchůdkyni žalobkyně nebyla vydána část pozemku o výměře číslo m2 (číslo m2 - číslo m2 = číslo m2). Tyto skutečnosti byly zjištěny z dohody o vydání nemovitostí ze dne datum, geometrického plánu pro rozdělení pozemku p.č. číslo, rozhodnutí orgán veřejné správy, ze dne datum, sp. zn. číslo, zákresu nevydaného pozemku číslo z portálu IPR adresa.

d) orgán veřejné správy, rozhodnutím ze dne datum, sp. zn. číslo, schválil podle § 9 odst. 2 zákona o půdě dohodu ze dne datum. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. Tyto skutečnosti byly zjištěny z tohoto rozhodnutí.

e) Ze znaleckého posudku ze dne datum č. 02-758/2023 (podaného znaleckou kanceláří právnická osoba), a to zejména z výslechu tituly před jménem jméno FO (který byl oprávněn osobně stvrdit, doplnit nebo znalecký posudek osobně vysvětlit) vyplývá, že srážku za stavební srostlost/nesrostlost nebylo možno posuzovat v případě pozemku v katastrálním území právnická osoba, neboť se jednalo o zemědělské pozemky. U zbývajících pozemků se jednalo o komplex pozemků, který patřily jednomu vlastníkovi a hranice zastavěného území byla od těchto pozemků maximálně 150 m s tím, že se jednalo o jeden funkční celek. Z tohoto důvodu nebyla srážka za stavební nesrostlost při určení ceny odňatých pozemků zohledňována.

9. Pokud jde o skutkovou stránku věci, soud prvního stupně ve zbývajícím rozsahu správně a přesvědčivě popsal (vymezil), které skutečnosti má za prokázané a které nikoli, a o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění. Odvolací soud proto ve zbývajícím rozsahu odkazuje na dílčí skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a též na závěr soudu prvního stupně o skutkovém stavu.

10. K právnímu posouzení:

11. Žalobkyně je právní nástupkyní oprávněné osoby podle § 4 zákona o půdě a vzniklo jí právo na převod náhradních pozemků (odstavce 27. až 32. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Toto právo lze realizovat i prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního náhradního pozemku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007). Nárok oprávněné osoby na náhradní pozemek je právem, jehož splnění musí být vynutitelné; jde tedy o právo soudem chráněné a lze jej realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 3453/2007).

12. Předpokladem úspěchu žaloby na poskytnutí náhradních pozemků je pak podle ustálené rozhodovací je liknavosti, svévole či diskriminace ze strany orgán veřejné správy, resp. dříve orgán veřejné správy (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 2772/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 2040/2017), aktivního přístupu oprávněné osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 5721/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 4078/2015), vhodnosti požadovaných pozemků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 5721/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016), a ekvivalentnost nároku žalobkyně a ceny požadovaného pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 2844/2017).

13. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že byly naplněny všechny shora popsané předpoklady pro poskytnutí náhradních pozemků, a proto soud prvního stupně žalobě zcela správně vyhověl.

14. K odvolacím námitkám žalovaného obecně:

15. Odvolací soud (ve shodě se závěrem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, který je obsažen v odůvodnění rozsudku tohoto soudu ze dne datum, č. j. číslo, kterým bylo rozhodnuto o převodu zemědělského pozemku žalobkyni) musí konstatovat, že odvolací námitky žalovaného jednoznačně navozují dojem, jako kdyby dosud žádná rozhodnutí soudu ve věci restitučního nároku žalobkyně nebyla vydána, a to zejména rozhodnutí soudů vyšších stupňů, jež přijímají závěry konečné nebo závěry závazné pro soud nižšího stupně. Je to o to nepochopitelnější, že na straně žalovaného vystupuje stát, který by v prvé řadě měl respektovat platný právní řád, postupovat v souladu s ustálenou soudní praxí a v plné míře respektovat pravomocná rozhodnutí. Odvolací soud proto musí konstatovat, že odvolání žalovaného považuje za zcela nedůvodné a účelové.

16. K liknavosti, svévoli či diskriminaci ze strany orgán veřejné správy, resp. dříve orgán veřejné správy a aktivního přístupu oprávněné osobyAnonymizováno

17. Soud prvního stupně svůj závěr ve vztahu k liknavému a svévolnému postupu žalovaného (i s přihlédnutím k počínání jeho předchůdce – orgán veřejné správy) založil na komplexním posouzení věci při zvážení všech relevantních hledisek, které vyšly v řízení najevo. Soud prvního stupně vycházel z toho, že do současné doby nedošlo k uspokojení podstatné části restitučního nároku žalobkyně, navzdory její aktivitě, když svůj restituční nárok uplatnila (resp. její právní předchůdkyně) již před 30 lety, přičemž žalovaný (resp. jeho právní předchůdce – orgán veřejné správy bez relevantního důvodu ztěžoval jeho uspokojení zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků), zejména nesprávným oceněním restitučního nároku, když k jeho přecenění přistoupil až v důsledku iniciativy žalobkyně (pod tlakem soudního řízení). Je třeba též připomenout, že v důsledku nesprávného ocenění nároku byla žalobkyně vyloučena z účasti ve veřejné nabídce pozemků.

18. Odvolací soud proto v plném rozsahu odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (zejména odstavec 36. až 39. a 49. až 51.). Nelze též přehlédnout, že posouzení otázek liknavosti, svévole či diskriminace ze strany orgán veřejné správy, resp. dříve orgán veřejné správy a aktivního přístupu žalobkyně již bylo předmětem dovolacího přezkumu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 2042/2022).

19. Tato odvolací námitka proto není důvodná.

20. K vypořádání restitučního nároku, který vychází z rozhodnutí orgán veřejné správy adresa ze dne datum, sp. zn. číslo:

21. Žalovaný namítl, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému právnímu závěru o existenci nároku žalobkyně na vypořádání restitučního nároku z výše uvedeného rozhodnutí. Uvedl, že podle jeho názoru právní předchůdkyně žalobkyně nabyla přímý restituční nárok ve výšiAnonymizovánočástka Kč, který byla zcela uspokojen účastí ve veřejných nabídkách. Uvedl, že pokud tento nárok eviduje (ve výši částka Kč), tak je to pouze z důvodu přívětivějšího přístupu k žalobkyni v důsledku zaokrouhlování na celé koruny. Je proto přesvědčen, že restituční nárok (vyplývající z výše uvedeného rozhodnutí) byl zcela uspokojen.

22. V řízení bylo prokázáno, že hodnota nevydaných pozemků (které byly předmětem výše uvedeného rozhodnutí) nečinila částku částka Kč, ale řádově částku částka Kč. Závěry žalovaného o vypořádání této části restitučního nároku žalobkyně jsou proto nesprávné, neboť popírají skutečnou výši hodnoty nevydaných pozemků. Celková výše restitučního nároku žalobkyně bude popsána níže.

23. Tato odvolací námitka proto není důvodná.

24. K duplicitě nároku u rozhodnutí orgán veřejné správy adresa ze dne datum, sp. zn. číslo, ve vztahu k pozemku p.č. číslo, tehdy v katastrálním území adresa:

25. Žalovaný se domnívá, že žalobkyni nelze přiznat náhradu za nevydanou část pozemku p.č. číslo, neboť tento byl v celém rozsahu vydán právní předchůdkyni žalobkyně.

26. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že původní pozemek číslo měl výměru číslo m2. Právní předchůdkyni žalobkyně byl vydán pozemek číslo ve výměře číslo m2. Nebyla jí vydána část pozemku číslo o výměře číslo m2. Proto bylo orgán veřejné správy adresa, rozhodnutím ze dne datum, sp. zn. číslo, mimo jiné rozhodnuto o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně není vlastníkem (spoluvlastnický podíl o velikosti ½) pozemku p.č. číslo o výměře číslo m2.

27. Tato odvolací námitka proto není důvodná.

28. K charakteru odňatých pozemků:

29. Žalovaný namítá, že soud prvního stupně učinil nesprávný závěr o charakteru odňatých pozemků v době přechodu na stát, neboť považoval pozdější zastavěnost pozemků stavbami (zcela odlišnými než „regulačním“ plánem předvídanými) za přičitatelné ve prospěch žalobkyně.

30. Soud prvního stupně zcela srozumitelně a správně popsal, jakým způsobem dospěl ke svému závěru, pokud jde o povahu pozemků, tedy zda se jedná o pozemky stavební, zastavěné již v době převodu vlastnictví na stát, pozemky částečně určené k zastavění či pozemky nestavební. V tomto směru soud prvního stupně nevyšel pouze z návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro obec Chvaly potvrzeného Ministerstvem veřejných prací dne datum, nýbrž i z jiných důkazů, a to zejména z ortofoto snímku delších časových řad, z nichž učinil skutkový závěr, že všechny pozemky určené k zastavění byly zastavěny, byť s odstupem řady let a v jiném rozsahu, než jak původní plán zamýšlel. Správně proto uzavřel, že tato skutečnost nemůže mít vliv na to, zda se v době přechodu pozemků na stát jednalo o pozemky stavební, neboť je zcela nepochybné, že návrh plánu z roku 1935 bude muset být v průběhu let modifikován a měněn.

31. Pokud žalovaný zpochybňoval posouzení charakteru odňatých pozemků, lze v této souvislosti poukázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který formuloval a odůvodnil závěr, že i v těch případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě, lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014; ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 444/2014; ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 3971/2014 a ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 1025/2015).

32. Nejvyšší soud ve své judikatorní praxi rovněž aproboval flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 4148/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 2134/2020 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 2260/2020 a dále judikaturu v nich uváděnou), v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohlednily různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemku k zastavění, přičemž kritéria uváděná judikaturou pro závěr o stavebním charakteru původních pozemků nejsou taxativními hledisky, jež musí být naplněny současně, nýbrž jde toliko o příkladně uváděné konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést.

33. Jinými slovy řečeno, skutkový a právní závěr soudu prvního stupně týkající se charakteru odňatých pozemků je zcela správný. Nevyplývá pouze z návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro obec adresa potvrzeného orgán veřejné správy dne datum (jehož platnost žalovaný zpochybňoval), nýbrž i z jiných důkazů (ortofoto snímky odňatých pozemků v průběhu let).

34. Tato odvolací námitka proto není důvodná.

35. K aplikaci § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále jen „oceňovací vyhláška“)

36. Žalovaný namítl, že odňaté pozemky, které byly posouzeny jako pozemky stavební, byly nesprávně oceněny základní jednotkovou sazbou podle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky ve výši částka Kč, ačkoli v době jejich odnětí se nenacházely na území adresa.

37. § 14 oceňovací vyhlášky

Ceny pozemků

(1) Cena za 1 m2 nebo jeho části určeného pro stavbu 15) nebo ke zřízení zahrady a nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří 16), zahrada 17), nejde-li o pozemek oceňovaný podle odstavce 2, činí: částka,- Kčs v adresa, částka,- Kčs v adresa, částka,- Kčs v adresa, adresa, adresa, adresa, adresa, adresa, adresa, adresa, adresa, adresa, adresa a v adresa, částka,- Kčs v ostatních městech, v nichž působí národní výbory první kategorie 18), adresa,- Kčs v dalších městech, v nichž působí MěNV, částka,- Kčs v ostatních obcích.

Cena se upraví podle přílohy č. 7.

(2) Cena za 1 m2 čtvereční nebo jeho části určeného pro stavbu 15) k individuální rekreaci 19) a nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha stavbou k individuální rekreaci a nádvoří 16), zahrada 17, které tvoří s takovou stavbou jeden funkční celek, se zjistí podle odstavce 1 pokud je vyšší než částka,- Kčs za 1 m2. V ostatních případech činí cena těchto pozemků částka,- Kčs za 1 m2. Cena se upraví podle přílohy č. 7.

(3) Cena pozemku zapsaného v evidenci nemovitostí jako orná půda, ovocný sad, vinice nebo chmelnice se určí podle sazeb uvedených v příloze č. 9.

(4) Cena pozemku zapsaného v evidenci nemovitostí jako louka a pastvina činí 75 % ceny orné půdy určené podle sazeb uvedených v příloze č. 9.

(5) Cena jiných pozemků než uvedených v odstavcích 1 až 4 činí částka,- Kčs za 1 metr čtvereční.

38. V nyní projednávané věci se odňaté pozemky (v době jejich odnětí) nacházely mimo území adresa. Ke dni účinnosti zákona o půdě se však již tyto pozemky na území adresa nacházely.

39. Odvolací soudu zastává názor, že pozemky, které nebylo možno oprávněné osobě vydat a které ke dni svého odnětí nebyly administrativně začleněny do území adresa, avšak ke dni účinnosti zákona o půdě se již na území adresa nacházely, mají být pro účely náhrady (v souladu s § 28a zákona o půdě) oceněny v cenách platných ke dni datum podle oceňovací vyhlášky jako pozemky na území adresa (částka Kč za 1 m2). Právě takový závěr odráží princip, že poskytovaná náhrada za nevydané pozemky má být ekvivalentní hodnotě odňatých pozemků, které (pokud by zde nebyly zákonem stanovené překážky) by byly oprávněné osobě vydány (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 430/2018 a zde citovaná judikatura Nejvyššího soudu, usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 3971/2014).

40. Tato odvolací námitka proto není důvodná.

41. Ke snížení ceny pozemků podle položky č. 1 přílohy oceňovací vyhlášky:

42. Žalovaný nesouhlasil s tím, že nebyla uplatněna srážka ve výši 60 % podle položky č. 1 přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky v důsledku toho, že pozemky nebyly stavebně srostlé s obcí (adresa).

43. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že tuto srážku není možno uplatnit (ačkoliAnonymizovánok tomuto závěru dospěl z nesprávných důvodů). Stavební srostlost soud prvního stupně posuzoval ve vztahu k adresa. Správně ovšem měla být stavební srostlost posuzována s obcí adresa, v jejímž katastrálním území se tehdy odňaté pozemky nacházely. V řízení bylo prokázáno, že posuzované odňaté pozemky byly srostlé s obcí adresa, neboť se jednalo o pozemky, které patřily jednomu vlastníkovi, tvořily jeden funkční celek, který se nacházel maximálně 150 m od hranice zastavěného území.

44. Z tohoto důvodu není možno snížit cenu pozemku podle položky č. 1 přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky.

45. Tato odvolací námitka proto není důvodná.

46. Ke snížení ceny pozemků podle položky č. 2 přílohy oceňovací vyhlášky:

47. Soud prvního stupně nepřistoupil ke snížení ceny pozemku podle položky 2 přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky, neboť dospěl k závěru, že odňaté pozemky byly přístupné zpevněnou cestou. Vyšel z toho, že přístupy k jednotlivým pozemkům byly zajištěny polní cestou, kterou je třeba posuzovat jako cestu zpevněnou. S tímto závěrem žalovaný nesouhlasil a domáhal se aplikace snížení ceny pozemku srážkou ve výši 10 %, neboť se domníval, že polní cesta nemůže být cestou zpevněnou.

48. Soud prvního stupně správně vycházel ze závěrů znalce, který uvedl, že zpevněnou cestou je téměř každá cesta, a že touto cestou může být i cesta polní. Tento závěr se pak jeví opodstatněným zejména s přihlédnutím k faktickému užívání oceňovaných pozemků v době jejich odnětí, které byly využívány jako pole a louky. Dle dobových ortofoto snímků se na pozemcích nacházely „polní cesty“, což bylo nepochybně k obsluze polí dobovou technikou zcela dostačující. Přístup po zpevněné komunikaci je třeba posuzovat vždy k ucelenému komplexu pozemků bez ohledu na jejich parcelní rozčlenění. Nepochybně postačuje přístup k celému poli, nikoli zvlášť ke každému pozemku vymezenému parcelním číslem v katastru.

49. Tato odvolací námitka proto není důvodná.

50. Ke znaleckému posudku ze dne datum, č. 02 758/2023:

51. Žalovaný namítl, že soud prvního stupně nepřibral znaleckou kancelář do řízení, přesto znalecký posudek provedl a hodnotil jej jako revizní znalecký posudek, ačkoli podle jeho názoru měl povahu pouhého listinného důkazu. Dále namítl, že soud prvního stupně neprovedl výslech znalce.

52. Soud prvního stupně správně vycházel ze závěrů znaleckého posudku ze dne datum, č. č. účtu, který byl zpracován znaleckou kanceláří právnická osoba, který byl podán v řízení vedeném u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. 29 C 236/2020, v němž byla projednávána žaloba o převod zemědělských pozemků oprávněné osobě (žalobkyni), která vychází ze stejného restitučního nároku a řízení se účastnili stejní účastníci (žalobkyně a žalovaný).

53. Tento znalecký posudek byl zpracován přesvědčivě, úplně, jeho závěry jsou logické a přezkoumatelné. Znalecký posudek má všechny formální náležitosti, závěry uvedené ve vlastním posudku byly náležitě odůvodněny a byly podloženy obsahem nálezu, znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat a jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení. Soud prvního stupně pouze správně provedl korekci, pokud jde o výši restitučního nároku vyplývajícího z rozhodnutí orgán veřejné správy, orgán veřejné správy ze dne datum, sp. zn. číslo (odstavec 56. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

54. Postup soudu prvního stupně byl zcela správný, v souladu s principem rychlosti a hospodárnosti soudního řízení. právnická osoba byla ustanoven ke zpracování uvedeného posudku soudem (Obvodní soud pro adresa) v souladu s § 127 odst. 1 o. s. ř. a byť se tak stalo v jiném řízení, šlo o řízení mezi totožnými účastníky, ohledně stejného restitučního nároku a k řešení shodné sporné otázky. Sama skutečnost, že revizní znalecký posudek byl zadán jiným soudem prvního stupně, pak nemůže procesně znamenat, že pro dané řízení nejde o znalecký posudek podle § 127 o. s. ř. V každém případě se však jedná o znalecký posudek ve smyslu § 127a o. s. ř., protože k němu jsou splněny všechny procesní předpoklady.

55. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně, že výslech zpracovatele revizního znaleckého posudku byl nadbytečný. Tento byl vyslechnut jak Obvodním soudem pro adresa v řízení pod sp. zn. číslo, tak Obvodním soudem pro adresa v řízení pod sp. zn. číslo. Předmět těchto řízení byl totožný, jaký byl i v nyní projednávané věci, protože námitky žalovaného vůči znaleckému posudku jsou ve všech souvisejících řízeních totožné. Žalovaný se obou výslechů zúčastnil, mohl klást a také kladl znalci otázky ke všem podle jeho názoru sporným závěrům.

56. Tyto odvolací námitky proto nejsou důvodné.

57. K výši restitučního nároku:

58. Soud prvního stupně správně určil výši restitučního nároku žalobkyně v částce částka Kč. Odvolací soud proto v plném rozsahu odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (odstavec 54. až 56. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

59. Tato odvolací námitka proto není důvodná.

60. K ekvivalentnosti hodnoty restitučního nároku a ceny vybraných náhradních pozemků:

61. Z celkového nároku žalobkyně ve výši částka Kč byla doposud uspokojena pouze část ve výši částka Kč:

 částka Kč za pozemky převedené na základě účasti ve veřejných nabídkách,

 částka Kč za pozemky převedené rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne datum, sp. zn. 4 C 125/2020, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v adresa – pobočky v adresa ze dne datum, č. j. 15 Co 27/2022-1099,

 částka Kč za pozemky převedené rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. 4 C 125/2020-1439, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v adresa – pobočka v adresa ze dne datum, č. j. 15 Co 63/2024-1495.

62. Řízení vedené u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. 29 C 236/2020 a řízení vedené u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. 14 C 239/2020 doposud nebylo pravomocně skončeno, neboť sice v těchto řízeních již bylo obvodními soudy rozhodnuto, ale proti oběma rozhodnutím bylo podáno odvolání, o kterém doposud nebylo rozhodnuto.

63. Vydáním níže uvedených pozemků není restituční nárok žalobkyně doposud plně uspokojen, resp. přečerpán a žalobkyně se tak jejich vydáním nemůže bezdůvodně obohatit.

64. Cena vydávaných pozemků je následující:

 pozemek p.č. číslo v katastrálním území adresa: částka Kč,

 pozemek p.č. číslo v katastrálním území adresa: částka Kč,

 pozemek p.č. číslo v katastrálním území adresa: částka Kč.

Celkem číslo Kč (odstavec 61. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

65. K vhodnosti převodu pozemku p.č. číslo, pozemku p.č. číslo a pozemku p.č. číslo, to vše v katastrálním území adresa:

66. Žalovaný namítl, že náhradní pozemky nejsou vhodné k převodu, neboť na pozemcích byl stanoven dobývací prostor adresa pro dobývání vyhrazeného nerostu živce a výhradního ložiska štěrkopísku a tyto pozemky se nacházejí v chráněném ložiskovém území adresa vymezeném pro ochranu ložiska živcové suroviny.

67. Jako náhradní pozemky lze oprávněné osobě vydat toliko pozemky vhodné, jež by byly zařaditelné do veřejné nabídky. Při posuzování „vhodnosti“ pozemku je přitom nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 503/2013 Sb.“), či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu, přičemž tato hlediska je třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 1890/2019).

68. Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 1200/2024) dovodila, že okolnost, že se zemědělský pozemek nachází v chráněném ložiskovém území [§ 16 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon)], sama o sobě nevylučuje jeho vydání oprávněné osobě k uspokojení jejího nároku na převod jiného zemědělského pozemku podle zákona o půdě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 2910/2020). Zmiňovaná skutečnost totiž bez dalšího nenaplňuje žádný z důvodů vylučujících převod zemědělských pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby vypočtených v § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. a převod takového pozemku nebyl zapovězen ani zákonem o půdě, a to jak jeho § 11, řešícím problematiku naturálních restitucí vydáním státem odňatého pozemku (odst. 3 tohoto ustanovení s možností vydání pozemků v chráněném ložiskovém území výslovně počítá), tak ani § 11a, upravujícím převody náhradních zemědělských pozemků. Umístění pozemku v chráněném ložiskovém území ostatně nevylučuje jeho zemědělské využití, když zákon na těchto pozemcích toliko podmiňuje zřizování staveb a zařízení nesouvisejících s dobýváním výhradního ložiska závazným stanoviskem dotčeného orgánu (srov. § 18 odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb.). Dále lze přiměřeně odkázat i na ty závěry ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, podle nichž převod požadovaného pozemku oprávněné osobě nebrání sama skutečnost, že pozemek leží v ochranném pásmu, není-li současně např. zjištěno, že vlastník tohoto pozemku byl by při využití pozemku limitován až do té míry, kdy by pozemek nemohl ani zemědělsky obhospodařovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 1875/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 2009/2019). Pozemek pak z náhradní restituce není bez dalšího vyloučen ani tehdy, je-li na něm vymezen v rámci chráněného ložiskového území dobývací prostor; zvláště v situacích, kdy je zemědělsky obhospodařován, není nikterak zastavěn (ani bezprostředně nesouvisí s žádnou stavbou) a není ani součástí žádného uceleného (funkčně propojeného) souboru nemovitostí (průmyslového areálu), srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 2868/2020.

69. Soud prvního stupně otázku vhodnosti převodu pozemku p.č. číslo, pozemku p.č. číslo a pozemku p.č. číslo, to vše v katastrálním území adresa posoudil, zcela správně. Odvolací soud proto odkazuje na odstavec 67. až 72. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

70. Tato odvolací námitka proto není důvodná.

71. K tvrzené nepřezkoumatelnosti odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pro nedostatek důvodů:

72. Žalovaný namítl, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, neboť soud prvního stupně nezdůvodnil, proč nepřihlédl k námitkám žalovaného ve vztahu k liknavosti, svévoli, nedostatku aktivity žalobkyně ve veřejných nabídkách, k výši a čerpání restitučního nároku žalobkyně.

73. Nejvyšší soud se k vadě spočívající v nepřezkoumatelnosti odůvodnění soudního rozhodnutí zevrubně vyjádřil již v rozsudku ze dne datum, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2013), v němž odůvodnil a formuloval závěr, podle něhož měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody.

74. Odvolací soud se neztotožňuje s názorem žalovaného, že by odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo nepřezkoumatelné, neboť odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně splňuje všechny zákonné náležitosti podle § 157 odst. 2 o. s. ř. Pokud by odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nebylo přezkoumatelné pro nedostatek důvodů, nebyl by žalovaný schopen na 20 stranách odvolání formulovat své odvolací námitky proti rozhodnutí soudu prvního stupně.

75. Tato odvolací námitka proto není důvodná.

76. K náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně:

77. Žalovaný namítl, že soud prvního stupně nesprávně posoudil rozsah úspěchu žalobkyně, neboť podle jeho názoru byl její úspěch pouze částečný, protože v průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobkyně vzala žalobu ohledně jednoho pozemku zpět.

78. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně uplatnila žalobou požadavek na převod čtyř pozemků. V průběhu řízení před soudem prvního stupně vzala žalobu ohledně pozemku p.č. číslo v katastrálním území adresa zpět. Ke zpětvzetí žalobkyně přistoupila poté, co žalovaný tento pozemek v průběhu řízení před soudem prvního stupně převedl na jinou osobu. Z tohoto důvodu nelze klást žalobkyni částečné zpětvzetí žaloby k tíži, neboť v době zahájení řízení byl tento pozemek ve vlastnictví žalovaného. Teprve v průběhu řízení před soudem prvního stupně žalovaný tento pozemek převedl na jinou osobu a z logiky věci žalobkyně musela na tuto procesní situaci reagovat zpětvzetím žaloby. Pokud žalovaný odkazoval na usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 1819/20, pak se v tam projednávané věci jednalo o zcela odlišný skutkový stav věci, neboť oprávněná osoba se domáhala převodu pozemků nad rámec svého restitučního nároku.

79. Z tohoto důvodu je třeba podle názoru odvolacího soudu (ve shodě se soudem prvního stupně) vyjít z toho, že žalobkyně měla v řízení před soudem prvního stupně plný úspěch a přiznat jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, který v řízení před soudem prvního stupně úspěch neměl.

80. Žalovaný dále namítl, že soud prvního stupně nesprávně určil výši tarifní hodnoty pro výpočet odměny advokáta z hodnoty vydávaných náhradních pozemků, ačkoli podle jeho názoru měla být tarifní hodnota určena podle § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“).

81. Pokud jde o určení výše tarifní hodnoty, pak soud prvního stupně správně postupoval podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. V řízení o žalobě na projev vůle směřující ke vzniku právního jednání, jehož předmětem je penězi ocenitelný pozemek, nelze pro účely stanovení tarifní hodnoty sporu aplikovat § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu, nýbrž je třeba vycházet právě z hodnoty předmětu sporu, tedy ceny požadovaných pozemků (usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 4488/2017).

82. Soud prvního stupně správně určil celkovou výši náhrady nákladů řízení, a proto odvolací soud odkazuje na odstavec 76. až 78. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

83. Tyto odvolací námitky proto nejsou důvodné.

84. Závěr:

85. S ohledem na výše uvedené proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, neboť je ve výrocích věcně správný (výrok I. tohoto rozsudku).

86. K náhradě nákladů odvolacího řízení:

87. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti žalovanému, který v odvolacím řízení neměl úspěch.

88. Plně úspěšné žalobkyni přísluší na náhradě nákladů odvolacího řízení částka číslo Kč.

89. Tato částka sestává:

a) z mimosmluvní odměny advokáta za dva úkony právní služby po částka Kč (vyjádření k odvolání ze dne datum a účast na jednání před odvolacím soudem dne datum) podle § 6, § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu,

b) náhrady hotových výdajů advokáta za dva úkony právní služby po částka Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu,

c) náhrady advokáta za promeškaný čas strávený cestou z místa sídla advokáta žalobkyně (adresa) do místa jednání soudu (adresa) a zpět za 10 půlhodin po částka Kč (jednání před odvolacím soudem dne datum) podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu,

d) náhrady cestovních výdajů advokáta podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu za cestu osobním automobilem ze sídla advokáta do místa jednání odvolacího soudu a zpět dne datum ve výši částka Kč). Při výpočtu náhrady cestovních výdajů vycházel odvolací soud z následujících údajů: cesta byla provedena osobním motorovým vozidlem tovární značky ŠKODA SCALA, registrační značka SPZ; vzdálenost adresa a zpět 422 km; pohonné hmoty – nafta motorová; cena pohonných hmot 38,70 Kč/1 l podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.; průměrná spotřeba 4 l/100 km; sazba základní náhrady 5,60 Kč/1 km podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.,

e) náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši částka Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, prostřednictvím soudu prvního stupně; takové dovolání je však přípustné pouze tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není samostatně přípustné proti tomuto rozsudku v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.