KSBR 14 Co 205/2023-136

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhela ⟪LB:lb_001⟫ a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jitky Levové ve věci ⟪LB:lb_002⟫ žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ bytem Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalované: Anonymizováno, Anonymizováno. Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_008⟫ sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_009⟫ zastoupená advokátkou Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_010⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_011⟫ o vyloučení věci z exekuce, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ⟪LB:lb_012⟫ z 25. 9. 2023, čj. 5 C 270/2022-102

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky tituly před jménem jméno FO.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby vyloučil z exekučního řízení prodejem nemovitostí vedeném Exekutorským úřadem adresa pod sp. zn. 123-EX 56/2012 ve prospěch žalované jako oprávněné spoluvlastnický podíl ve výši ideální 1/Anonymizováno zapsaný dosud ve prospěch povinné, a to in concreto těchto nemovitostí: pozemku parcelní číslo st. Anonymizováno (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba rodinného domu číslo popisné Anonymizováno, a dále pozemku parcelní číslo hodnota (zahrada), to vše zapsáno na listu vlastnictví číslo hodnota v katastru nemovitostí vedeném

2 spisová značka

Shodu s prvopisem potvrzuje: jméno FO u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště adresa pro katastrální území a obec adresa (výrok I), a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši částka k rukám právní zástupkyně žalované

(výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalobce. Uvedl, že datum byla mezi jméno FO jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím uzavřena kupní smlouva opatřená ověřovací doložkou pro legalizaci podpisu, jejímž předmětem je majetek, který by měl být vyloučen z exekuce. Na straně prodávajícího se jednalo o jeho výlučný majetek, neboť jej nabyl děděním. Obligační účinky kupní smlouvy nastaly v souladu s článkem smlouvy z datum, neboť žalobce splnil všechny právní povinnosti, k nímž se ve smlouvě zavázal, zejména zaplatil jméno FO částku částka a jméno FO částku částka. V návaznosti na uzavřenou kupní smlouvu byl vyhotoven návrh na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, který byl podepsaný oběma smluvními stranami a nebyl podáván na stanoveném formuláři. Byl také opatřen doložkou pro legalizaci podpisu. Na základě ústní dohody smluvní stran se prodávající zavázal doručit tento návrh věcně a místně příslušnému katastrálnímu úřadu, a protože mezi nimi nebyly žádné spory a vztahy byly korektní a trvala jejich vůle převést vlastnické právo na žalobce, neměl a ani nemohl mít žádný důvod pochybovat, že svůj závazek týkající se doručení návrhu na vklad prodávající splní. V okamžiku. kdy žalobce zjistil, že ke vkladu vlastnického práva nedošlo, nebylo již možné jej provést s ohledem na generální inhibitorium, neboť na majetek prodávajícího byla nařízena exekuce. Dle žalobce není správný závěr soudu I. stupně, že mu nesvědčí právo k majetku sui generis, které nepřipouští výkon rozhodnutí. Toto mu naopak svědčí minimálně v podobě institutu legitimního očekávání, že předmětná kupní smlouva nabude věcněprávních účinků. Především však žalobci svědčí vlastnické právo. Pro podání návrhu na povolení vkladu vlastnického práva zákon navíc nestanoví žádnou lhůtu. Soud I. stupně dle žalobce pochybil, pokud se nezabýval otázkou, zda je exekuce vedena po právu. Dle konstantní judikatury nemůže obstát formální argument založený na striktní oddělitelnosti nalézacího civilního řízení sporného a řízení vykonávacího a je třeba zkoumat oprávněnost exekučního titulu jako předběžnou otázku. V dané věci je exekučním titulem ve prospěch žalované notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, takže soud k dluhu povinné nevedl žádné sporné nalézací řízení, proto je na místě o to větší obezřetnost exekučního soudu při zkoumání podmínek a okolností exekuce. Notářský zápis byl sepsán pro dluh ve výši částka, ale exekuce byla nařízena pro dluh ve výši částka, takže za jediný rok vzrostl dluh povinné na téměř čtyřnásobek. To vede k úvahám o možných lichevních praktikách žalované, její jednání je v každém případě v rozporu s dobrými mravy a exekuce na majetek povinné neměla být dle žalobce vůbec nařízena. Rozhodnutí soudu I. stupně je tak zatíženo přepjatým formalismem, který vedl k nespravedlivému rozhodnutí. Navíc žalobce vlastnické právo k předmětným nemovitostem vydržel, užívá je nerušeně, nepřetržitě a poctivě od roku 1999, kdy nabyl ideální 1/Anonymizováno, a provádí výlučně jejich údržbu. Nejméně od roku 2001 platí daň z nemovitostí a soud I. stupně pochybil, pokud neprovedl navržený důkaz o těchto platbách. To, že něco není v pořádku, si žalobce poprvé uvědomil až v okamžiku, kdy byl kontaktován znalcem ustanoveným exekutorem k ocenění nemovitostí, a to za účelem zajištění jejich zpřístupnění, k čemuž došlo daleko po uplynutí vydržecí doby. S tím koresponduje i okamžik podání žaloby. Žalobce byl spoluvlastníkem předmětných nemovitostí ještě před uzavřením kupní smlouvy a žil v omluvitelném omylu, pokud si nevšiml, že po uzavření kupní smlouvy výše jeho podílu neodpovídá skutečnosti. Na jeho dobrou víru nemohlo mít vliv právní jednání dlužníka, které nebylo učiněno přímo ve vztahu k němu, neboť žalobce neměl důvod zjišťovat, zda se k osobě dlužníka jméno FO vede vůbec insolvenční řízení. Při posuzování otázky vydržení je třeba brát v potaz všechny individuální okolnosti případu. Žalobce proto navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že jeho žalobě bude vyhověno.

3 spisová značka

Shodu s prvopisem potvrzuje: jméno FO

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Poukázala na to, že k zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí nikdy nedošlo, žalobce se proto nemohl nikdy stát jejich vlastníkem, a proto mu nyní nesvědčí aktivní věcná legitimace k vedení předmětného řízení. Katastr nemovitostí je veřejným seznamem a stojí na principu materiální publicity a principu přednosti zapsaného práva před právem nezapsaným a na principu ochrany veřejné víry. Existence žalobcem tvrzené kupní smlouvy je pro předmětné řízení zcela irelevantní.

Je vysoce nepravděpodobné, že by se žalobce nestaral o svá práva a neověřil si zápis svého vlastnického práva v katastru nemovitostí, a to zejména za situace, kdy tvrdí, že své povinnosti plynoucí z kupní smlouvy splnil. Pokud měl za prodávajícím nějaké pohledávky, měl je přihlásit v insolvenčním řízení nebo se měl domáhat jejich splnění v dědickém řízení. Pokud se jich domáhá až nyní po patnácti letech, lze předpokládat, že jsou již promlčené. jméno FO se ještě v roce 2015 považoval za vlastníka ideální Anonymizováno předmětných nemovitostí. Soud I. stupně správně posoudil i otázku vydržení, neboť žalobce nemohl být nikdy v dobré víře, že je vlastníkem sporných nemovitostí. Nikdy se nechopil jejich držby, dobrou víru žalobce nelze dovozovat z toho, že platil v celém rozsahu daň z nemovitostí, neboť k uzavření kupní smlouvy mělo dojít až po sedmi letech, po něž již dobrovolně hradil daňovou povinnost. Judikatura Nejvyššího soudu České republiky není pro danou věc použitelná, žalobce z ní bez jakéhokoliv kontextu vytrhává účelově právní věty na danou věc neaplikovatelné.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá,

§ 212a odstavec 1, 3, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), a po zopakování dokazování posléze uvedeným listinným důkazem

(§ 213 odstavec 3 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Žalobce se v dané věci domáhá vyloučení spoluvlastnického podílu ve výši ideální 1/Anonymizováno na pozemku parcelní číslo st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba rodinného domu číslo popisné Anonymizováno, a dále pozemku parcelní číslo hodnota v katastrálním území adresa z níže uvedené exekuce vedené proti povinné jméno FO, a to na základě tvrzení, že žalobci svědčí spoluvlastnické právo k této postižené ideální jedné polovině, neboť uzavřel s tehdejším spoluvlastníkem jméno FO datum kupní smlouvu, která sice nebyla vložena do katastru nemovitostí, ale žalobce přinejmenším své spoluvlastnické právo vydržel. Soud I. stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobce neprokázal, že by sporný spoluvlastnický podíl nabyl do svého vlastnictví, neboť nabývací titul nebyl vložen do katastru nemovitostí, a vydržení brání nedostatek dobré víry žalobce. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje.

6. Podle ustanovení § 267 odstavec 1 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

7. Podle ustanovení § 1105 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“, převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

8. Podle ustanovení § 6 věty první a druhé zákona č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí, dále jen

„katastrálního zákona“, zápisy týkající se práv se do katastru provádějí vkladem, záznamem nebo poznámkou. Vklad je zápis do katastru, kterým se zapisují věcná práva, práva ujednaná jako věcná práva, nájem a pacht.

9. Podle ustanovení § 10 katastrálního zákona právní účinky zápisu nastávají k okamžiku, kdy návrh na zápis došel příslušnému katastrálnímu úřadu.

10. Podle ustanovení § 12 katastrálního zákona vklad lze provést na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o jeho povolení.

4 spisová značka

Shodu s prvopisem potvrzuje: jméno FO

11. Smyslem excindační žaloby je poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku, který byl postižen nařízením exekuce, taková práva, která nepřipouští, aby nařízená exekuce také byla provedena a aby tento majetek byl zdrojem pro uspokojení oprávněného. K excindační žalobě je aktivně legitimována třetí osoba (osoba rozdílná od oprávněného a povinného), jejíž věc nebo jiná majetková hodnota byla postižena nařízením exekuce, ačkoliv k ní má právo, které nepřipouští exekuci. Pasivně legitimován je oprávněný, tedy ten, kdo podal návrh na nařízení exekuce.

Excindační žalobou lze uplatnit jak práva k věci movité nebo nemovitosti anebo podniku, tak i k právům nebo jiným majetkovým hodnotám, které jsou předmětem nařízené exekuce podle ustanovení § 320 o. s. ř. Právem nepřipouštějícím exekuci je zejména vlastnické právo třetí osoby, excindační žalobu může podat i oprávněný držitel věci nebo práva.

12. Z dokazování provedeného soudem I. stupně byly prokázány skutečnosti mezi účastníky nesporné, že na návrh žalované jako oprávněné proti povinné jméno FO je u Okresního soudu ve adresa vedena exekuce a soud usnesením z datum, čj. spisová značka, jejím provedením pověřil soudního exekutora Exekutorského úřadu v adresa tituly před jménem jméno FO, který datum pod čj. 123-EX 56/2012-10 vydal exekuční příkaz k prodeji spoluvlastnického podílu na sporných nemovitostech. Tento podíl byl předmětem kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako kupujícím a jméno FO jako prodávajícím datum, která však přesto, že smluvní strany sepsaly návrh na vklad do katastru nemovitostí, vložena nebyla, neboť prodávající jej příslušnému katastrálnímu úřadu k provedení vkladu nepředložil.

13. Na základě takto provedeného dokazování dospěl odvolací soud stejně jako soud I. stupně k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalobce není ve věci aktivně legitimován. Žalobce neprokázal, že by se stal spoluvlastníkem uvedeného podílu na sporných nemovitostech, a to na základě jím označené kupní smlouvy. Uzavřením kupní smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí jsou založeny příslušné obligační účinky mezi smluvními stranami, avšak k věcněprávním účinkům této smlouvy, a tedy k nabytí vlastnického práva podle tohoto právního titulu, dojde až zápisem vkladu do katastru nemovitostí, a to na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o jeho povolení. V dané věci návrh na vklad spoluvlastnického podílu žalobce ve výši ideální jedné poloviny na sporných nemovitostech vůbec podán nebyl, proto nenastaly věcněprávní účinky kupní smlouvy a žalobce se v uvedeném rozsahu spoluvlastníkem nemovitostí nestal. Nepostačuje přitom jím tvrzené „legitimní očekávání“, že prodávající návrh na vklad kupní smlouvy do katastru nemovitostí podá, a to jen na základě toho, že se k tomuto jednání zavázal, že vztahy mezi smluvními stranami jako příbuznými byly dobré a žalobce nemohl předpokládat, že k tomu nakonec nedojde.

14. Soud I. stupně pak zcela správně posoudil i otázku možného vydržení spoluvlastnického podílu žalobce na sporných nemovitostech, pokud dospěl k závěru, že žalobce nemohl mít dobrou víru jako zákonný předpoklad pro tento způsob nabytí vlastnického práva. Předpokladem vydržení ve smyslu ustanovení § o. z. je oprávněná držba, která předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, a to se zřetelem ke všem okolnostem. Posouzení, je-li držitel v dobré víře, je třeba vždy hodnotit objektivně, nikoliv pouze ze subjektivního hlediska samotného držitele.

O dobré víře lze uvažovat jen tam, kde držitel věc drží v omylu, že mu věc patří, a jde přitom o omyl omluvitelný, tedy takový, k němuž došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu konkrétního případu po každém požadovat. Je proto nezbytné vždy brát v úvahu, zda držitel neměl a nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc po právu patří.

15. V dané věci si žalobce s obvyklou mírou opatrnosti, kterou bylo možné po něm požadovat, nepočínal, neboť se vůbec nezajímal o to, zda prodávající svůj závazek podat návrh na vklad do katastru nemovitostí splnil, a přestože mu nebyl doručen stejnopis kupní smlouvy s doložkou příslušného katastrálního úřadu o provedení vkladu spoluvlastnického práva k předmětným nemovitostem. Obvyklá míra opatrnosti v takovém případě nepochybně vyžadovala, aby si

5 spisová značka

Shodu s prvopisem potvrzuje: jméno FO žalobce u katastrálního úřadu ověřil průběh vkladového řízení, případně alespoň dodatečně nahlédl do příslušného listu vlastnictví katastru nemovitostí za účelem ověření zápisu svého spoluvlastnického práva, a to zejména za situace, kdy sporný spoluvlastnický podíl byl již od roku

2012 předmětem exekučních řízení, jak by nepochybně zjistil, pokud by do příslušného listu vlastnictví nahlédl. V této souvislosti lze také poukázat na rozhodnutí Nejvyšší soudu České republiky sp. zn. spisová značka, dle něhož právní omyl vycházející z neznalosti jednoznačně formulovaného ustanovení občanského zákoníku platného v době, kdy se držitel ujímá držby, není omluvitelný, a že držitel nemohl být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem nemovitosti, jejíž držby se chopil na základě smlouvy o jejím převodu, která nebyla v době, kdy to tehdejší zákon vyžadoval, registrována státním notářstvím, a to i když subjektivně mohl být o svém právu přesvědčen. Požadavek vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí (dříve registrace státním notářstvím) byl přitom v občanských zákonících jasně a jednoznačně vymezen jako nezbytná zákonná podmínka nabytí převedeného práva. Pokud tedy žalobce v roce 2007 pokračoval v držbě předmětných nemovitostí na základě smlouvy o převodu, která nebyla vložena do katastru nemovitostí, nemohl jednat objektivně v omluvitelném omylu skutkovém, ale ani právním, že je vlastníkem převedeného ideálního podílu.

16. Žalobce pak zcela nedůvodně namítá, že soud v dané věci má posuzovat to, zda je exekuce

Okresním soudem ve adresa vedená žalovanou oprávněně s ohledem na to, že exekučním titulem je notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti a vymáhaná pohledávka se během jednoho roku čtyřikrát navýšila. K uvedenému je třeba uvést, že splnění zákonných předpokladů pro nařízení exekuce ve smyslu příslušných ustanovení o. s. ř. zkoumá ve svém řízení exekuční soud a ten je také příslušný k rozhodnutí o zastavení exekuce, pokud zde je dán důvod podřaditelný pod ustanovení § 269 o. s. ř. Ve zdejším řízení je soud vázán tím, že byla pravomocně nařízena exekuce, že soudní exekutor pravomocně rozhodl o postižení sporného spoluvlastnického podílu a že tento stav trvá do současné doby. V exekučním řízení přitom nelze přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, jehož obsahem je exekuční soud

(stejně jako nalézací soud v soudním řízení, které se jej týká) vázán a je povinen z něj vycházet

(rozhodnutí Ústavního soudu České republiky III. ÚS 781/23). Odkaz žalobce na nález tohoto soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18 je zcela nepřiléhavý, neboť v tamní věc bylo řešeno posuzování exekučního titulu exekučním soudem, nikoli nalézacím soudem v jiném soudním řízení, stejně jako na nález sp. zn. III. ÚS 4129/18, který se týkal posuzování schopnosti žalovaného splatit úvěr, a to v řízení týkajícím se zaplacení dluhu vzniklého z úvěrové smlouvy, nikoli v jiném nalézacím soudním řízení. To, že během období jednoho roku se původní pohledávka žalované podstatně navýšila, pro posouzení věci není významné stejně jako to, že žalobce platil dlouhá léta daň z celých nemovitostí. Napadené rozhodnutí pak nelze označit za přehnaně formalistické a nespravedlivé, i kdyby žalobce vzniklou situaci jako nespravedlivou subjektivně vnímal.

Individuální okolnosti daného případu nemohou vést k jinému právnímu závěru, než jaký učinil soud I. stupně, a to bez ohledu na to, zda se žalobce rozhodnutím soudu v této věci cítí být poškozen. Finanční vypořádání nároků mezi ním a prodávajícím, který byl navíc jeho příbuzným, bylo zcela na jejich dohodě, a pokud žalobce plnil na kupní cenu či jiné závazky související s nabytím spoluvlastnického podílu na nemovitostech, vznikly mu nároky z titulu bezdůvodného obohacení, jejichž uplatnění či neuplatnění rovněž nemůže mít žádný vliv na právní posouzení dané věci.

17. Na základě všech shora uvedených skutečností tak odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal tvrzené spoluvlastnické právo nepřipouštějící dle ustanovení § 267 odstavec 1 o. s. ř. exekuci. Proto byl napadený rozsudek dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

To se týká i správného výroku o náhradě nákladů řízení účastníků, která byla správně dle ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. přiznána úspěšné žalované a je tvořena odměnou zástupkyně za tři úkony právní služby po částka, celkem částka, a to za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě a účast u jednání soudu I. stupně konaného datum (§ 7 bod 5., § 9 odstavec

6 spisová značka

Shodu s prvopisem potvrzuje: jméno FO

4 písmeno b/, § 11 odstavec 1 písmeno a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“), dále třemi paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupkyně po částka, celkem částka (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu), dále náhradou za ztrátu času za 5 půlhodin po částka, celkem hodnota

Kč (§ 12 odstavec 1 písmeno a/ advokátního tarifu), a náhradou cestovních výloh vzniklých při použití osobního automobilu značky Volkswagen Tiguan na cestě z adresa a zpět k jednání datum. Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činila dle ustanovení § 1 písmeno b/ vyhlášky č. 467/2022 Sb. částka, v dané věci tedy při ujetí 140 km činila základní náhrada 728

Kč. Výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km (zjištěno z technického průkazu vozidla), ceně automobilového benzinu částka (§ 4 písmeno b/ vyhlášky č. 467/2022 Sb.) a ujetých 140 km činí částka. Celkem tak náklady zastoupení žalované představují částku 11 844 (9 300 + 900 + 500 + 728 + 416) a k nim bylo třeba připočítat částku částka představující 21% daň z přidané hodnoty, neboť zástupkyně žalované rozhodnutím o registraci vyhotoveným datum Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště adresa I prokázala, že je plátkyní této daně. Celkem tak náklady řízení žalované před soudem

I. stupně činí správně přiznanou částku částka.

18. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení tvořených odměnou zástupkyně za dva úkony právní služby po částka, celkem částka za vyjádření k odvolání a účast zástupkyně u jednání odvolacího soudu konaného datum (§ 7 bod 5., § 9 odstavec 4 písmeno b/, § 11 odstavec 1 písmeno d/ a g/ advokátního tarifu), dále dvěma paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupkyně po částka, celkem částka (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu) a částkou částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty.

Celkem tak náklady odvolacího řízení žalované činí částku částka (6 200 + 600 + 1 428) splatných k rukám její zástupkyně (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání se podává u soudu I. stupně do dvou měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku.