KSBR 14 Co 90/2024-270

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžička a soudkyň JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Jitky Levové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: právnická osoba, IČO IČO ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_006⟫ zastoupená advokátem jméno FO ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_008⟫ o určení neexistence práva odpovídajícího věcnému břemeni ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi z 6. 12. 2023, čj. 11 C 290/2021 – 236, ve znění opravného usnesení z 16. 2. 2024, čj. 11 C 290/2021-247,

I. Rozsudek soudu I. stupně se, vyjma nenapadeného výroku II, potvrzuje.

II. Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že nemovitosti, pozemky parcelních čísel parcelní číslo, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště město, pro obec obec a katastrální území území na listu vlastnictví číslo číslo, nejsou zatíženy věcným břemenem užívání s oprávněním pro právnická osoba, adresa, IČO IČO, zapsaným v katastru nemovitostí dle smlouvy o věcném břemeni ze dne datum, evidované pod číslem číslo pod zápisem číslo (výrok I), v části o určení, že stavba bez čísla popisného a čísla evidenčního na pozemku parcelní číslo číslo a stavba adresa, číslo evidenční číslo, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště město, pro obec obec a katastrální území území na listu vlastnictví číslo číslo, nejsou zatíženy věcným břemenem užívání s oprávněním pro právnická osoba, adresa, IČO IČO, zapsaným v katastru nemovitostí dle smlouvy o věcném břemeni ze dne datum, evidované pod číslem číslo pod zápisem číslo, řízení zastavil (výrok II), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku, „jejíž výše bude uvedena v písemném vyhotovení tohoto rozsudku“ (výrok III) a žalované dále uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi soudní poplatek 5 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV).

2. Opravným usnesením z 16. 2. 2024, čj. 11 C 290/2021-247 soud I. stupně opravil shora uvedený rozsudek ve výroku III tak, že správně zní, že „žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“

3. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání žalovaná. Poukázala na to, že věcné břemeno bylo zřízeno až po prohlášení konkursu na majetku, který nevlastnil úpadce a který ani nebyl do konkursní podstaty sepsán, a na to, že až do okamžiku koncentrace řízení žalobkyně nepředložila žádné důkazy o existenci nápadně nevýhodných podmínek a tyto ani netvrdila. Až po koncentraci řízení žalobkyně předložila znalecký posudek, který byl k důkazu proveden v rozporu s procesními předpisy. Nesprávně dle žalované postupoval soud i tím, že nepřihlédl k jejím tvrzením o zaplacení částky řádově vyšší, než kolik stanovil znalecký posudek, za věcné břemeno, a neprovedl navržené důkazy, aniž by se s tím navíc vypořádal v odůvodnění rozsudku. Věc byla dle žalované také nesprávně právně posouzena, pokud z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze vydaného pod čj. sp. zn. dovodil jiné účinky než možnost věřitelů domáhat se po právní moci rozsudku uspokojení z toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo. Do doby nabytí právní moci rozhodnutí se na posuzovanou věc hledí tak, jako kdyby rozhodnutí vydáno nebylo, a toto nezakládá vznik či změnu vlastnického práva. Věcné břemeno v dané věci zaniknout nemohlo, neboť v okamžiku prohlášení konkursu dosud neexistovalo, proto závěr soudu I. stupně o jeho zániku je neudržitelný. Rozhodnutím o odporovatelnosti se vlastnické právo nemění a předmětné rozhodnutí dle žalované nemá žádný význam pro danou věc a případnou otázku dobré víry. S ní se soud I. stupně vůbec nevypořádal, neboť žalovaná nemovitost užívala v dobré víře více než 20 roků. Nebylo prokázáno, že by žalovaná od počátku věděla, že jde o majetek dlužníka právnická osoba. v likvidaci, na který byl prohlášen konkurs. Řízení o neúčinnosti kupní smlouvy z roku rok končila průběžně zamítnutím žaloby, proto je nesprávný závěr soudu o tom, že by snad měla žalovaná od uzavření smlouvy vědět, že ji uzavírá s nevlastníkem. Žalovaná proto navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že rozsudek soudu I. stupně je věcně správný, vychází z provedených důkazů a z jejich náležitého vyhodnocení. Soud I. stupně nepochybil ani při právním posouzení věci, naopak zcela správně aplikoval příslušnou úpravu zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. 3. 2006.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, vyjma nenapadeného výroku II o částečném zastavení řízení, a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Odvoláním žalované nebyl napaden výrok II o částečném zastavení řízení, který proto odvolací soud nepřezkoumával, neboť nabyl právní moci den poté, co poslednímu z oprávněných subjektů uplynula lhůta k podání odvolání (§ 206 odstavec 2, § 159 o. s. ř.).

7. Žalobkyně se v dané věci domáhá (po částečném zastavení řízení o zpětvzaté části původní žaloby) vydání rozhodnutí, jímž by bylo určeno, že ve výroku označené pozemky nejsou zatíženy věcným břemenem užívání s oprávněním pro žalovanou, a to na základě tvrzení, že je na základě usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 28. 5. 2008, čj. sp. zn. správkyní konkursní podstaty úpadce právnická osoba., v likvidaci, že tato společnost kupní smlouvou z datum prodala označený nemovitý majetek společnosti právnická osoba, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze z 10. 2. 2021, čj. sp. zn. bylo rozhodnuto, že tato kupní smlouva je vůči konkurzním věřitelům úpadce neúčinná, že datum společnost právnická osoba, zřídila ve prospěch žalované věcné břemeno užívání sporných nemovitostí, které byly v roce rok sepsány do konkurzní podstaty, a že věcné břemeno vzniklo za nápadně nevýhodných podmínek, a to ve prospěch spřízněné žalované společnosti, jež je personálně propojena se společností právnická osoba Soud I. stupně žalobě vyhověl s odůvodněním, že bylo prokázáno, že předmětné věcné břemeno zaniklo, neboť vzniklo za nápadně nevýhodných podmínek v posledních dvou měsících před podáním návrhu na prohlášení konkursu nebo po jeho podání. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožňuje.

8. Dle ustanovení § 14 odstavec 1 písmeno j/ zákona č. 328/1991 Sb. o konkurzu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2006, dále jen „zákona“, zanikají věcná břemena zatěžující majetek patřící do podstaty (majetkové), která vznikla za nápadně nevýhodných podmínek v posledních dvou měsících před podáním návrhu na prohlášení konkurzu nebo po podání tohoto návrhu.

9. Správce konkurzní podstaty úpadce je za trvání konkurzu věcně legitimován k podání žaloby o určení neexistence práva odpovídajícího věcnému břemeni zatěžujícímu nemovitost sepsanou do konkursní podstaty úpadce, a to bez zřetele k tomu, zda jde o nemovitost ve vlastnictví třetí osoby nebo zda byl do konkurzní podstaty sepsán majetek, k jehož převodu došlo právně neúčinným jednáním. Prohlášením konkurzu totiž na něj přechází právo nakládat s majetkem konkurzní podstaty (§ 14 odstavec 1 písmeno a/ zákona). Je-li účelem konkurzu uspokojení věřitelů z výtěžku získaného zpeněžením majetku, sepsaného do konkurzní podstaty, má správce konkurzní podstaty, který navrhuje zpeněžení sepsaných nemovitostí nebo je sám hodlá prodat, naléhavý právní zájem na určení, že na nemovitostech sepsaných do konkurzní podstaty nevázne věcné břemeno. Žalobě na určení, že nemovitost není zatížena věcným břemenem, pak lze vyhovět pouze za splnění dvou zákonných předpokladů, jimiž je vznik břemene za nápadně nevýhodných podmínek, a dále to, že majetek patří do podstaty, vůči níž vznikl nárok v posledních dvou měsících před podáním návrhu na prohlášení konkurzu nebo po podání tohoto návrhu.

10. Z dokazování provedeného soudem I. stupně bylo prokázáno, že u společnosti právnická osoba., v likvidaci, byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové k 23. 4. 1999, čj. sp. zn., zjištěn úpadek, na její majetek byl prohlášen konkurz a usnesením téhož soudu z 28. 5. 2008, č.j. sp. zn., byla žalobkyně ustanovena správkyní konkurzní podstaty a v roce rok sepsala sporné nemovitosti do majetkové podstaty úpadce. Dne datum prodal úpadce společnosti právnická osoba, nemovitosti zapsané na listu vlastnictví číslo číslo v katastrálním území území, jednatelem obou společností stejně jako jednatelem žalované je tatáž osoba. Vrchní soud v Praze rozsudkem z 10. 2. 2021, čj. sp. zn. rozhodl, že tato kupní smlouva je neúčinná vůči konkurzním věřitelům úpadce. Společnost právnická osoba, uzavřela datum smlouvu o zřízení věcného břemene užívání převedených nemovitostí ve prospěch žalované za jednorázovou úplatu 10 000 Kč. Znaleckým posudkem znalce jméno FO číslo číslo bylo věcné břemeno ohodnoceno částkou 677 600 Kč. Žalobkyně se neúspěšně snažila dosáhnout výmazu věcného břemene na nemovitostech sepsaných do konkurzní podstaty úpadce, neboť žalovaná odmítla poskytnout potřebnou součinnost.

11. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud I. stupně k správnému závěru o tom, že v daném případě jsou splněny zákonné předpoklady pro určení neexistence věcného břemene užívání sporných nemovitostí. Žalobkyně jako správkyně konkurzní podstaty společnosti právnická osoba., v likvidaci, u které byl zjištěn úpadek a vyhlášen konkurz, je, jak je shora uvedeno, aktivně legitimována k podání předmětné žaloby a má na požadovaném určení naléhavý právní zájem (jak dovodil Nejvyšší soud České republiky například v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 29 Cdo 4469/4011), neboť nemovitosti zatížené věcným břemenem se sice v současné době nacházejí ve vlastnictví třetí osoby, avšak byly sepsány do konkursní podstaty poté, co bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že jejich převod je vůči věřitelům úpadce neúčinný, a lze tedy z výtěžku jejich prodeje uspokojit jejich pohledávky. Žalovaná je ve věci pasivně legitimována, neboť v její prospěch bylo smluvně předmětné věcné břemeno zřízeno a jako oprávněná z něj je zapsána v katastru nemovitostí.

12. Věcné břemeno bylo zřízeno za nápadně nevýhodných podmínek a ohledně nich soud I. stupně správně dovodil, že spočívají v ekonomických hlediscích poté, co žalobkyně bezprostředně po zahájení jednání doplnila svá tvrzení týkající se nápadně nevýhodných podmínek tak, že je spatřuje v blízké spřízněnosti smluvních stran i v nízké úplatě za zřízení věcného břemene. K odbornému posouzení těchto ekonomických hledisek soud I. stupně ustanovil podle ustanovení § 127 odstavec 1 o. s. ř. soudního znalce, z jehož posudku vycházel a zjistil, že úplata za zřízení věcného břemene mnohokrát převyšuje úplatu sjednanou ve smlouvě ze datum, v níž je dohodnuta částkou 10 000 Kč. Žalovaná se sice pokoušela uvést další tvrzení o způsobu placení a výši částek, kterou tato úplata měla být placena, avšak její tvrzení i důkazní návrhy byly učiněny až po koncentraci řízení, kterou soud I. stupně provedl na konci prvního jednání datum. Bezprostředně po poučení dle ustanovení § 118b o. s. ř. majícím za následek koncentraci řízení žalovaná uvedla, že obvyklou cenu by bylo možné zjistit znaleckým posudkem (který ve věci proveden byl), a pouze ke skutečnosti, že věcné břemeno nebylo zřízeno spřízněnými osobami (v čemž však nápadně nevýhodné podmínky soudem I. stupně výlučně shledány nebyly) navrhl výslech žalované jako účastníka řízení.

13. Správně pak byla posouzena i časová souvislost zřízení věcného břemene, které dle ustanovení § 14 odstavec 1 písmeno j) zákona muselo být zřízeno nejdříve v posledních dvou měsících před podáním návrhu na prohlášení konkurzu nebo po podání tohoto návrhu. V dané věci byla smlouva o zřízení věcného břemene uzavřena datum, tedy po podání návrhu na prohlášení konkurzu u Krajského soudu v Hradci Králové, který prohlásil úpadek předcházejícího vlastníka sporných nemovitostí. Není právně významné, že úpadce v uvedené době již nebyl vlastníkem sporných nemovitostí a v souvislosti s tím i smlouvu o zřízení věcného břemene zřídil jejich nový vlastník, a to společnost právnická osoba, která však byla v uvedené době s úpadcem personálně propojena osobou svých jednatelů jméno FO a jméno FO. O úzké personální propojenosti s žalovanou společností pak svědčí i to, že jejím jednatelem je rovněž jméno FO. Právně významná je skutečnost, že kupní smlouva, jíž došlo k převodu vlastnického práva z úpadce na nového vlastníka, který na rozdíl od úpadce dále mohl s nemovitostmi nakládat a zřídit k nim také věcné břemeno, čímž do značné míry ztížil možnosti jejich prodeje v konkurzním řízení, byla soudem určena jako neúčinná vůči věřitelům úpadce, což v roce rok, kdy první rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci, umožnilo žalobkyni zapsat sporné nemovitosti do konkurzní podstaty. Smyslem citovaného zákonného ustanovení je uspokojení pohledávek věřitelů úpadce, a to i zpeněžením majetku převedeného neúčinnou smlouvou. Zákon za účelem dosažení maximálního možného výtěžku z prodeje sepsaného majetku proto zakotvuje zánik věcných břemen zřízených jednak bezprostředně před podáním návrhu na prohlášení konkursu, tak i bez dalšího časového omezení po jeho podání, a to bez ohledu na to, zda je takový majetek v době uzavření smlouvy sepsán do majetkové podstaty či nikoliv. Pamatuje tak na situaci, která nastala i v tomto případě, kdy úpadce ještě před prohlášením konkurzu s majetkem disponoval a nový vlastník již v průběhu konkurzního řízení nebyl omezen ustanovením § 14 a s nabytými nemovitostmi mohl volně nakládat. Takové nakládání, které je však zjevně v rozporu s účelem zákona uspokojit konkurzní věřitele bylo jednání nového vlastníka (s ohledem na naprostou personální propojenost všech uvedených společnosti je zcela zjevné, že jednaly ve shodě s úmyslem snížit tržní cenu sporných nemovitostí) však zákon postihuje tím, že vede k zániku věcného břemene. Pro právní posouzení věci je tak významné pouze to, že k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemeno došlo po podání návrhu na prohlášení konkursu, neboť zákon nestanoví žádnou další časové omezení, dokdy by k takovému jednání muselo dojít, na rozdíl například od ustanovení § 15 odstavec 1 zákona, v němž je možnost uplatnit neúčinnost či odporovatelnost právních úkonů učiněných po podání návrhu na prohlášení konkurzu do okamžiku prohlášení konkurzu. Takové časové omezení ustanovení § 14 odstavec 1 písmeno j/ zákona neobsahuje, a to zjevně proto, aby jím bylo možné postihnout i podobné případy, kdy až po pravomocném rozhodnutí soudu o neúčinnosti právního úkonu lze zapsat do majetkové podstaty úpadce, v té době již nevlastníka, nemovitosti zatížené až po podání návrhu na prohlášení konkurzu, které dříve do majetkové podstaty být zapsány nemohly a ve vztahu k nimž předmětná žaloba nemohla být podána. Připuštěním výkladu žalované namítaného v odvolání by nikdy nebylo možné poskytnout ochranu právem chráněného zájmu věřitelů úpadce sledovaného správcem majetkové podstaty, neboť ta by se týkala jen případů, kdy by se nemovitosti zatížené věcným břemenem nacházely ve vlastnictví úpadce, nikoli ve vlastnictví třetích osob zapsané do majetkové podstaty až poté, co bude soudem rozhodnuto o neúčinnosti převodní smlouvy vůči věřitelům umožňující jejich postih stejně jako by se nacházely ve vlastnictví úpadce.

14. Stejně tak je nedůvodná námitka žalované poukazující na nenaplnění podmínky nápadně nevýhodných podmínek při uzavírání smlouvy o zřízení věcného břemene. Tyto spočívají zejména v nízké úplatě za zřízení věcného břemene tak, jak bylo prokázáno v řízení provedeným znaleckým posudkem. Žalovaná tvrzení o jiné výši této úplaty a důkazy je prokazující uvedla až po koncentraci řízení a soud I. stupně k takto uplatněným tvrzením a důkazním návrhům správně nepřihlížel (§ 118b odstavec 1 o. s. ř.). Nejednalo se přitom ani o důkazy, jimiž měla být zpochybněna věrohodnost provedeného znaleckého posudku, nýbrž o důkazy, které měly prokazovat sjednání a placení úplaty v jiné výši, než která byla ujednána ve smlouvě. Navíc je třeba se ztotožnit se závěrem soudu I. stupně, že nově uváděná tvrzení a důkazy žalované v tomto směru nejsou věrohodná, neboť jistě nebylo žádného důvodu, aby je žalovaná uvedla již ve vyjádření k žalobě. Vznikají tak důvodné pochybnosti, zda tyto listiny nebyly vyhotoveny později pro účely tohoto řízení, a to zvláště s přihlédnutím k tomu, že dodatek smlouvy měl být uzavřen stejného dne jako smlouva samotná, obsahuje však zcela odlišné údaje a podpisy na něm nejsou na rozdíl od smlouvy úředně ověřené.

15. Nedůvodná je i námitka žalované týkající se vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni, neboť žalovaná nemohla být při výkonu práva věcného břemene v dobré víře, neboť s ohledem na personální propojenost dotčených společností jí muselo být známo, že původní vlastník nemovitostí byl již v době uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene v úpadku a že probíhá řízení o určení neúčinnosti kupní smlouvy z datum, a to bez ohledu na to, že některá z rozhodnutí v tomto řízení vydaných vyznívala v její prospěch. Již pouhá skutečnost vedení řízení a probíhající insolvenční řízení tak nemohly u žalované vzbudit dobrou víru při užívání sporných nemovitostí.

16. S ohledem na vše shora uvedené byl rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích I, III a IV dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen, neboť soud I. stupně správně dle ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. rozhodl i o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení tvořených odměnou za pět úkonů (sepis žaloby, odvolání proti usnesení z 18. 11. 2022 a účast na jednáních soudu I. stupně konaných ve dnech datum, datum a datum) po 300 Kč, celkem 1 500 Kč (§ 1 odstavec 1 písmeno a/, c/, odstavec 3, § 2 odstavec 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) a o poplatkové povinnosti žalované (§ 11 odstavec 2 písmeno n/ zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, Položka 4 bod 1. písmeno a/ Sazebníku k zákonu o soudních poplatcích).

17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení tvořených odměnou za jeden úkon, a to vyjádření k odvolání, ve výši 300 Kč (§ 1 odstavec 1 písmeno a/, odstavec 3, § 2 odstavec 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

Proti tomuto rozsudku je přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání se podává u soudu I. stupně do dvou měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku.