KSBR 16 Co 136/2023-197

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holzbauera a soudkyň Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Radky Nekudové Hajdové v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ právně zastoupená Jméno Zástupce, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený dne Datum narození žalovaného A ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného A ⟪LB:lb_008⟫ právně zastoupený Jméno žalovaného B, advokátkou ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částky 239 050,50 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 22. 5. 2023 č. j. 6 C 69/2022-158

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 14 490 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně.

1. Prvním výrokem shora v záhlaví citovaného rozsudku Okresního soudu ve Vyškově byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 239 050,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 10. 4. 2020 do zaplacení.

2. Druhým výrokem bylo současně žalobkyni uloženo nahradit žalovanému na nákladech řízení před soudem I. stupně i řízením odvolacím částku 69 112 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně.

3. Okresní soud na základě provedeného dokazování odůvodnil své rozhodnutí tím, že v blíže neurčené době došlo mezi rodiči žalovaného a žalovaným ke konkludentní dohodě, dle které bylo žalovanému umožněno bezplatně užívat předmětné nemovitosti v k. ú. adresa. Ke konkludentní dohodě došlo za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., který v § 35 odst. 1 stanovil, že projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem vzbuzujícím pochybnost o tom, co chtěl účastník projevit. Konkludentní projev vůle je jednání učiněné jinak než výslovně, tedy vyjadřuje projev vůle jinak než výslovně. Podstatné je, že musí vyjadřovat vůli jednajícího, a to takovým způsobem, že nepřipouští pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit. Již v dřívější judikatuře Nejvyššího soudu bylo zdůrazňováno, že ust. § 35 občanského zákoníku zřetelně deklaruje požadavek, aby se výklad projevu (tam, kde není výslovně projevena vůle jiná) řídil právě logikou věci. Z dokazování dle soudu vyplynulo, že se v předmětnou dobu žalovaný a jeho rodiče takto zachovali, a po smrti otce žalovaného pak i nadále žalovaný a jeho matka uvedenou konkludentní dohodu svým jednáním nadále naplňovali.

4. Předžalobní výzva žalobkyně, aby jí žalovaný uhradil požadovanou částku představující tvrzené bezdůvodné obohacení žalovaného za užívání nemovitého majetku nad rozsah jeho spoluvlastnického podílu, nemohla založit právní účinky ve vztahu k samotné dohodě o užívání tohoto nemovitého majetku, jelikož této výzvě nepředcházelo rozhodnutí žalobkyně jako většinového spoluvlastníka, že mění dosavadní dohodu. V daném případě je nutno přihlédnout k judikatuře Nejvyššího soudu, který např. v rozsudku z 10. 10. 2017 sp. zn. 22 Cdo 4201/2017 vyložil, že původní dohoda o užívání společné věci může být nahrazena rozhodnutím většiny spoluvlastníků počítanou podle velikosti jejich podílů. Z tohoto rozhodnutí plyne, že „nový“ většinový spoluvlastník nemůže bez dalšího se domáhat po minoritním spoluvlastníkovi vydání bezdůvodného obohacení, pakliže ten doposud užíval nemovitou věc z titulu dříve uzavřené dohody, která nebyla nahrazena pozdější dohodou či rozhodnutím většinového spoluvlastníka. V dané věci žalobkyně takto nepostupovala a rovnou požadovala po žalovaném coby menšinovém spoluvlastníkovi vydání bezdůvodného obohacení, ačkoliv tomu žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo a ani vzniknout nemohlo, jelikož dosud nemovitou věc užíval dle dosavadní konkludentní dohody.

5. Proti rozsudku podala žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že její žalobě bude vyhověno. Podle žalobkyně okresní soud zejména dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odvolací důvody ve smyslu ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.). Žalobkyně konkrétně namítá, že nesouhlasí se závěry soudu I. stupně o existenci konkludentní dohody mezi žalovaným a jeho rodiči o bezplatném užívání předmětných nemovitostí žalovaným. Dle odvolatelky naopak z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný nikdy neměl dovoleno užívat předmětné nemovitosti bezplatně, přičemž ve skutečnosti přesto protiprávně nemovitosti zdarma užíval. Žalobkyně je přesvědčena, že oprávněnost a důvodnost svého nároku provedenými důkazy prokázala, předžalobní výzvou řádně žalovaného vyzvala k zaplacení požadované částky, a proto by měla kromě plného úspěchu ve sporu obdržet přiznání účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. Žalovaný se prostřednictví své právní zástupkyně ústně vyjádřil k opravnému prostředku tak, že se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně a navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

7. Krajský soud po svém předchozím kasačním rozhodnutí prvního meritorního rozsudku soudu I. stupně tak znovu přezkoumal v pořadí druhé meritorní rozhodnutí okresního soudu v celém jeho rozsahu, jakož i řízení jeho vydání předcházející, doplnil dokazování pouze o zopakování svědecké výpovědi matky účastníků paní jméno FO, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud předně konstatuje, že soud I. stupně provedl ve věci řádným způsobem dostatečné dokazování, přičemž provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění a celý spor rovněž správně po právní stránce posoudil. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, jakými úvahami se soud při hodnocení důkazů řídil. Soud velice podrobně, jasně a přesvědčivě vyložil, které skutečnosti má za prokázané, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc zhodnotil po právní stránce, včetně s přihlédnutím k adekvátní judikatuře vztahující se k dané problematice. Odvolací soud v podstatě nemá ničeho, čím by doplnil správné a přiléhavé skutkové i právní závěry okresního soudu, a proto pro stručnost a v podrobnostech odkazuje na výstižné až detailní odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožňuje.

9. Nad rámec místy až vyčerpávajícího odůvodnění ze strany okresního soudu odvolací soud doplňuje, že se shoduje se soudem I. stupně v tom, že podle učiněné konkludentní dohody o bezplatném užívání nemovitých věcí žalovaným se rodiče žalovaného i žalovaný v intencích této dohody dlouhodobě chovali. Žalovaný žil po dlouhou dobu v objektu bydlení ve dvoře, kde si upravoval obytné místnosti a ze svých finančních prostředků si zajišťoval rekonstrukci a jeho rodiče toto jeho bezplatné užívání nemovitého majetku akceptovali, nijak proti němu nebrojili. Po smrti otce žalovaného tak činila i matka žalovaného, a to až do konfliktu mezi účastníky, který se následně vyhrotil právě až podanou žalobou v této věci. Matka účastníků jméno FO při své svědecké výpovědi u soudu I. stupně neuváděla žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné odvíjet či interpretovat dílčí závěr, že by žalovaný byl povinen svým rodičům platit nějaké nájemné. Právě způsob, jakým se matka účastníků při svědeckém výslechu vyjadřovala k okolnostem užívání nemovitých věcí žalovaným, vedla správně soud k závěru, že žádná úplatnost za užívání nemovitých věcí žalovaným sjednána nebyla a ani po žalovaném nebyla po celá dlouhá léta požadována. Žalovaný pak byl ve smyslu této konkludentně uzavřené dohody se svými rodiči jako tehdejšími vlastníky nemovitých věcí v režimu jejich BSM oprávněn užívat objekt ve dvoře domu č. p. číslo adresa, včetně pozemků, a i s částečným užíváním sklepa v uvedeném domě. Ke změně této konkludentní formou uzavřené dohody umožňující bezplatné užívání nemovitého majetku žalovaným nedošlo ani poté, co se žalobkyně stala majoritní podílovou spoluvlastnicí těchto nemovitostí. V řízení naopak nebylo prokázáno, že žalovaný nadužíval svůj tehdejší spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech.

10. S ohledem na určité nejasnosti provedl odvolací soud opakovaný svědecký výslech matky účastníků, která až nyní v odvolacím řízení nově tvrdila, že již v minulosti měl syn za užívání předmětných nemovitostí svým rodičům platit a že v podstatě k žádné dohodě o bezplatném užívání nemovitostí z jeho strany nikdy nedošlo.

11. Tato odlišná výpověď svědkyně učiněná až nyní v průběhu tohoto odvolacího řízení působila a působí na odvolací soud nepřesvědčivě a nevěrohodně, a to jednak s ohledem na věk svědkyně, a hlavně na dobu, která v mezidobí uplynula jak od její dřívější výpovědi, tak především od doby, kdy v nemovitosti fakticky bydleli a nemovitost užívali právě rodiče žalovaného s žalovaným. Pro nevěrohodnost a nepřesvědčivost svědecké výpovědi matky účastníků svědčí mj. její tvrzení o tom, že její vztah se synem byl dobrý do doby, než započala soudní jednání, jinými slovy, než její dcera – žalobkyně podala žalobu v této věci.

12. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud tuto pozdější svědeckou výpověď matky účastníků nepovažoval za přesvědčivý a nepochybný důkaz, naopak se ohledně výpovědi svědkyně ztotožnil s okresním soudem o tom, co jmenovaná sdělila již v průběhu řízení před soudem I. stupně.

13. Vycházeje ze shora uvedeného tedy odvolací soud shledal napadený rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu věcně správným, a proto rozsudek dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. Zcela úspěšnému žalovanému byla přiznána dle § 224 o. s. ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) náhrada účelně vynaložených nákladů tohoto odvolacího řízení. Tyto náklady představují odměnu jeho právní zástupkyně za jeden úkon právní služby (účast u jednání dne datum) ve výši 9 260 Kč a dále odměnu za jeden úkon v poloviční výši (účast zástupkyně při jednání dne datum, u něhož došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí - § 11 odst. 2, písm. f/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) ve výši 4 630 Kč. K tomu dále náleží dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky 2x 300 Kč režijní paušál. Celkem tak bylo žalovanému na odvolacích nákladech přiznáno v souvislosti s jeho právním zastoupením 14 490 Kč.

Proti tomuto rozsudku je právo podat odvolání, a to do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.