KSBR 17 Co 215/2023-176

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: jméno FO ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta, ⟪LB:lb_003⟫ se sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Česká republika – Jméno žalovaného A, IČO: IČO žalovaného A ⟪LB:lb_006⟫ se sídlem Adresa žalovaného A ⟪LB:lb_007⟫ jednající Jméno žalovaného B ⟪LB:lb_008⟫ IČO: IČO žalovaného B ⟪LB:lb_009⟫ se sídlem Adresa žalovaného B ⟪LB:lb_010⟫ o náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem, ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 3. 8. 2023, č. j. Jméno žalovaného C 105/2020-145,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 75 051 Kč s 8,25 % úrokem ročně z částky 75 051 Kč od datum do zaplacení, se zamítá. V ostatním se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II a ve výroku III potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 15 343 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta se sídlem adresa.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 8 228 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta se sídlem adresa,

1. Okresní soud ve Vyškově („dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne datum, č. j. Jméno žalovaného C 105/2020-145 („dále jen rozsudek soudu I. stupně“) tak, že řízení ohledně úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 180 000 Kč od datum do zaplacení zastavil (výrok I), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 150 000 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení žalobu zamítl (výrok III) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 25 793,39 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně i žalovaný odvolání.

3. V odvolání, které směřovalo proti výrokům III a IV rozsudku soudu prvního stupně žalobkyně namítla, že soud prvního stupně nezohlednil při určení výše zadostiučinění faktory, které mají vliv na zvýšení náhrady nemajetkové újmy. Zejména vzhledem k celkové délce řízení, která se přiblížila k pěti letům, a skutečnosti, že věc projednávané v předmětném řízení nebyla nijak zvlášť složitá, ba přímo banální, je namístě základní částku zadostiučinění zvýšit o 20 %. Žalobkyně připomněla, že původní žalobce jméno FO vyvíjel snahu o urychlení řízení, a proto je namístě základní částku zadostiučinění zvýšit o 30 %. Z těchto důvodů je dle žalobkyně namístě, aby žalobě bylo vyhověno i v napadeném rozsahu, tedy dalších 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení. Podle žalobkyně soud prvního stupně dále pochybil i při určení výše náhrady nákladů řízení, a to za úkony učiněné v souvislosti se zastupováním původního žalobce jméno FO v období od datum. Žalobkyně připomenula, že rozhodnutí o nákladech řízení je ve zjevném rozporu se zákonem i s konstantní judikaturou, neboť svým vstupem do řízení přijala stav řízení, který tu byl k okamžiku jejího vstupu do řízení, a to včetně všech úkonů, které byly do té doby učiněny. Žalobkyně připomněla, že při vstupu do řízení na místo svého procesního předchůdce jméno FO udělila Jméno advokáta, advokátovi plnou moc pro zastupování v předmětném řízení a tím schválila veškeré učiněné úkony, včetně těch, k nimž došlo po smrti předchozího žalobce a před udělením plné moci současnou žalobkyní a před jejím vstupem do řízení. Podle žalobkyně je namístě, aby jí odvolací soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 41 361,21 Kč, jak je vyčíslila ve svém podání ze dne datum. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že její žalobě vyhoví i v rozsahu napadených výroků a přizná jí plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Odvolání žalovaného směřovalo proti výrokům II a IV rozsudku soudu prvního stupně. Žalovaný poukázal na skutečnost, že řízení vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 1/2015 trvalo déle než lze označit za dobu přiměřenou, řízení o odpůrčí žalobě trvalo sice téměř 5 let, a to od datum do datum, nicméně probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Právní předchůdce žalobkyně přímo v žalobě doručené soudu dne datum navrhl přerušení řízení do skončení řízení vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 C 160/2012. Řízení pak bylo na jeho žádost 1 rok a 4 měsíce přerušeno. Bez přerušení by tedy řízení na třech stupních probíhalo cca 3 roky a 8 měsíců a z tohoto pohledu se pak celková délka řízení nejeví jako nepřiměřená, byť lze konstatovat, že se vyskytly určité průtahy, jak u prvoinstančního, tak u odvolacího soudu. Řízení probíhalo poměrně plynule, tudíž lze tyto průtahy tolerovat. Žalovaný se neztotožnil s posouzením významu řízení pro právního předchůdce žalobkyně prvoinstančním soudem a vyslovil názor, že řízení nelze hodnotit pro právního předchůdce žalobkyně jako prioritní, zejména, když nešlo o jediné řízení, jehož byl účastníkem. Význam řízení pro právního předchůdce žalobkyně měl být posouzen jako standardní. Žalovaný dále vyslovil názor, že neshledává příčinnou souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vznikem tvrzené újmy, neboť to byl právě právní předchůdce žalobkyně, který se na vzniku dané situace podílel, když při nakládání se svým majetkem nepostupoval s náležitou obezřetností. Toto jednání bylo prioritní příčinou, která měla za následek, že právní předchůdce žalobkyně vedl soudní spory. Následky takového jednání pak představují objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu. Žalovaný dále poukázal na spor vedený žalobkyní proti žalovanému u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 C 35/2020, přičemž se jednalo o obdobnou žalobu, o obdobnou délku řízení odpůrčí žalobě, přičemž žaloba v této věci byla zamítnuta. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a IV, případně, aby rozhodl tak, že žalobu o zaplacení částky 150 000 Kč s příslušným úrokem z prodlení z této částky zamítne a žalovanému přizná náklady řízení. právnická osoba podanému odvolání žalovaného se písemně vyjádřila žalobkyně tak, že jí nelze přičítat k tíži, že podkladové řízení bylo přerušeno, přičemž poukázala na skutečnost, že související řízení vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 C 160/2012 ohledně pohledávky původního žalobce ve výši 2, 4 mil. Kč nebylo v době podané žaloby v této věci ukončeno. Žalobkyně připomenula, že související řízení ve věci sp. zn. 10 C 160/2012 bylo u Okresního soudu ve Vyškově skončeno již 18. 6. 2015, tudíž soud prvního stupně měl v posuzovaném řízení nadále pokračovat. Žalobkyně ve vyjádření připomenula zvýšený význam posuzovaného řízení pro původního žalobce, poukázala na bezvýsledné vedení exekuce proti tituly před jménem jméno FO pro dlužnou částku přesahující částka, o kterou se tituly před jménem jméno FO bezdůvodně obohatil na úkor původního žalobce. Žalobkyně poukázala na vysoký věk původního žalobce, na vleklost řízení, kterou pociťoval o to intenzivněji, že trpěl řadou zdravotních problémů. Svůj špatný zdravotní stav původní žalobce soudu doložil. Vymáhaná částka nebyla pro žalobce běžným sporem, o peněžitou pohledávku, ale měla pro něj takřka existenční význam. S tím úzce souviselo řízení o odpůrčí žalobě. Tvrzení žalovaného, že původní žalobce při nakládání se svým majetkem nepostupoval s náležitou obezřetností, označila žalobkyně jako nehorázná, nemorální a nepravdivá. Rozhodnutí, na které žalovaný poukázal ve svém odvolání označila žalobkyně za nepoužitelná a navrhla, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v jeho vyhovující části jako věcně správné potvrdil

6. Odvolací soud posoudil odvolání obou účastníků jako včas podaná, podaná osobami oprávněnými k podání odvolání, přípustná a řádná (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech jsou odvolání obou účastníků podřaditelná pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a písm. g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány.

7. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II, III a IV, jakož i řízení jejich vydání předcházející, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné, odvolání žalobkyně nikoli. Odvolací soud se nezabýval přezkoumáním výroku I rozsudku soudu prvního stupně, který nebyl žádným z účastníků napaden a tento výrok ve smyslu ustanovení § 206 odst. 2 o.s.ř. nabyl samostatně právní moci.

8. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně jméno FO se domáhal po žalované zaplacení částky 180 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky ode dne datum do zaplacení z titulu nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 1/2015. Řízení bylo ukončeno až usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. 24 Cdo 677/2019-152, přičemž řízení trvalo 5 let. Šlo o poměrně jednoduchou věc, ačkoliv byla projednávaná věc na třech stupních soudní soustavy, není uvedená doba řízení přiměřená. Právní předchůdce žalobkyně připomenul, že jako poškozený průtahy v řízení nezpůsobil, průtahy vznikly zejména z důvodu prodlení na straně soudů. Jednalo se o odpůrčí žalobu, kterou se domáhal rozhodnutí o tom, že darovací smlouva, kterou darovaná nabyla v předmětné žalobě vymezené nemovité věci, je vůči němu jako žalobci právně neúčinná. Žalobce poukázal na svůj vysoký věk a na skutečnost, že z tohoto důvodu vleklost řízení pociťoval o to více intenzivněji. Žalobce v žalobě provedl podrobný výpočet žalované částky 180 000 Kč, kterou v tomto řízení po žalovaném požaduje.

9. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, poukázal na celkovou dobu řízení a na skutečnost, že bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy, poukázal na procesní složitost věci, kdy soud opakovaně rozhodoval o žádostech jméno FO o osvobození od placení soudních poplatků, na návrh jméno FO na přerušení řízení a na skutkovou složitost věci. Význam řízení pro jméno FO označil žalovaný jako zcela standardní. Dle žalovaného by měl být případ posouzen v širším kontextu, kdy je nutno přihlédnout i k prvotní skutečnosti, která k vedení řízení vedla, a sice, že jméno FO nakládal se svým majetkem bez zachování obvyklé míry opatrnosti.

10. Ve věci již jednou bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 23. 9. 2021, č. j. 3 C 105/2020-83, kdy žalovanému byla uložena povinnost zaplatit původnímu žalobci částku ve výši 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 150 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žaloba byla v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 150 000 Kč od datum do zaplacení zamítnuta (výrok II) a žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobci na nákladech řízení částku 12 725 Kč (výrok III). Tento rozsudek byl však zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. 17 Co 198/2021-128, a to z důvodu, že původní žalobce jméno FO ztratil ještě v průběhu řízení před soudem prvního stupně způsobilost být účastníkem řízení, a to dříve, než bylo ve věci rozhodnuto, tudíž soud prvního stupně, aniž by postupoval dle ustanovení § 107 o.s.ř., rozhodl proti zemřelému účastníku řízení. V tomto postupu shledal odvolací soud vadu, spočívající v nedostatku jedné z podmínek řízení. Soudu prvního stupně odvolací soud uložil pokračovat v řízení s dědičkou zemřelého původního žalobce jméno FO o jejímž vstupu do řízení jako procesní nástupkyni zemřelého jméno FO rozhodl usnesením ze dne datum, č. j. 17 Co 198/2021-125.

11. Soud prvního stupně k důkazu přečetl podstatný obsah spisu Okresního soudu ve Vyškově, sp. zn. 7 C 1/2015, spisu Okresního soudu ve Vyškově, sp. zn. 10 C 160/2012, dále k důkazu přečetl výzvu k náhradě újmy zaslané jméno FO žalovanému na úhradu částky 180 000 Kč jako náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou a průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu ve Vyškově pod sp zn. 7 C 1/2015, stanovisko žalovaného ze dne datum, lékařské zprávy ohledně zdravotního stavu jméno FO a výpis právnická osoba ohledně průměrné meziroční míry inflace za rok 2006 až 2019, a poté dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 150 000 Kč s 8,25 % úrokem ročně z této částky od datum do zaplacení. Právně věc soud prvního stupně podřadil pod ustanovení § 1 odst. 1, § 5, § 13 odst. 1, 2, § 14 odst. 1 a 3, § 15 odst. 2, § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zákon č. 82/1998 Sb.), a ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Při stanovení výše nemajetkové újmy přiznané žalobkyni jako právní nástupkyni žalobce jméno FO soud prvního stupně vycházel ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum, sp. zn. Cpjn 206/2010. Soud prvního stupně konstatoval, že celková délka řízení ve věci sp. zn. 7 C 1/2015 trvala bez jednoho dne 5 let s tím, že řízení proběhlo na třech stupních soudní soustavy, a že řízení trvalo déle než lze označit za dobu přiměřenou. Soud prvního stupně dále uvedl, že řízení bylo v období od začátku září 2015 do poloviny července 2016, tj. po dobu 10 a půl měsíce formálně přerušeno, ale minimálně od začátku září 2015 již přerušeno být nemělo a soud měl ve věci nařídit jednání. Soud prvního stupně dále uvedl, že jméno FO nepřispěl svým chováním k průtahům řízení, naopak vyvinul aktivitu spočívající ve využití dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení způsobené nečinností soudu. S odkazem na závěry Evropského soudu pro lidská práva vyšel soud prvního stupně z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje. Soud prvního stupně shledal příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou. Následně v odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně provedl podrobný výpočet přiznaného odškodnění žalobkyni, kdy s ohledem na inflaci od roku 2019 bezmála 30 % dle údajů právnická osoba navýšil základní částku, ze které se vychází při určení konkrétní výše odškodnění dle Stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 o inflaci ve výši 30 % a vycházel ze základní částky 19 500 Kč až 26 000 Kč, přičemž základní nároková částka ve výši 25 000 Kč se jevila soudu prvního stupně jako přiléhavá. Za první dva roky řízení přiznal soud prvního stupně 2x 12 500 Kč, tj. 25 000 Kč, za další tři roky 3x 25 000 Kč, tj. 75 000 Kč, celkem tedy 100 000 Kč. Tuto základní částku dále navýšil dle ustanovení § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. o 50 %, kdy přihlédl k významu předmětu řízení poškozeného (původního žalobce jméno FO), zohlednil jeho věk a zdravotní stav a konstatoval, čímž dříve by řízení ve věci 7 C 1/2015 bylo ukončeno, tím dříve by se mohl jméno FO domáhat uspokojení pravomocně přiznanému pohledávky ve výši částka za tituly před jménem jméno FO. Soud prvního stupně tedy přiznal žalobkyni celkovou částku 150 000 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 8,25 % ročně z této částky od datum, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty 6 měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění jméno FO uplatnil u žalovaného a ve zbývající části žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a na příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. S bližším odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který byl účastníkům řízení doručen a tito jsou s jeho obsahem seznámeni. K rekapitulaci dosavadního řízení považuje odvolací soud výše uvedené jako dostačující.

12. Podle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též „Listina“) každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

13. Podle článku 36 odst. 3 Listiny každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

14. Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit tento úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.).

15. Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb..

16. Podle ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánu veřejné moci během řízení,

e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Podle ustanovení § 14 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (kterým je v tomto případě Ministerstvo spravedlnosti). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Podle ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Nárok právní předchůdce žalobkyně uplatnil u žalovaného dne 30. 6. 2020, přičemž tomuto nároku ze strany žalovaného nebylo vyhověno ve lhůtě šesti měsíců.

19. V daném případě právní předchůdce žalobkyně dovozoval svůj uplatněný nárok na úhradu nemajetkové újmy z nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 1/2015 („dále také posuzované řízení“), v němž se domáhal vůči žalované tituly před jménem jméno FO rozhodnutí, že darovací smlouva ze dne datum (č.smlouvy, kterou tituly před jménem jméno FO daroval žalované blíže specifikované nemovitosti, je vůči němu právně neúčinná. Žaloba byla doručena soudu prvního stupně dne datum a řízení bylo ukončeno usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum, č. j. 24 Cdo 677/2019-152 s právní mocí ke dni datum. Zmíněné posuzované řízení tedy trvalo od datum do datum, tedy skutečně bez jednoho dne 5 roků. K podrobnému rozpisu jednotlivých úkonů učiněných v rámci posuzovaného řízení odvolací soud odkazuje na podrobný výčet těchto jednotlivých úkonů uvedený v rozhodnutí soudu prvního stupně pod bodem 8 jeho odůvodnění.

20. Pokud se jedná o závěr soudu prvního stupně, že posuzované řízení ve věci sp. zn. 7 C 1/2015 trvalo déle než po dobu přiměřenou, s tímto závěrem se odvolací soud v celém rozsahu ztotožnil, a to přesto, že řízení proběhlo ve třech stupních soudní soustavy. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že posuzované řízení v určitých fázích vykazovalo odůvodněné průtahy, což ve svém důsledku vedlo k celkové nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Soud prvního stupně zcela správně zohlednil, že posuzované řízení bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne datum, č. j. 7 C 1/2015-18 přerušeno až do pravomocného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 C 160/2012, přičemž řízení vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 C 160/2012 bylo pravomocně ukončeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. 16 Co 419/2014-169 a dovolání proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně bylo odmítnuto Nejvyšším soudem České republiky usnesením ze dne datum, č. j. 28 Cdo 5224/2015-197, přičemž celý spis s tímto usnesením Nejvyššího soudu byl Okresnímu soudu ve Vyškově vrácen dne datum. Od nabytí právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. 16 Co 419/2014- 169, tedy ode dne datum soudu prvního stupně nic nebránilo v tom, aby v posuzovaném řízení, které bylo přerušeno do právní moci tohoto řízení vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 C 160/2012, pokračoval. Jestliže odpadl důvod, pro který bylo posuzované řízení přerušeno, měl soud prvního stupně z úřední povinnosti ve věci pokračovat, nikoliv být nečinný a vyčkávat a usnesení o pokračování v řízení (usnesení ze dne datum, č. j. 7 C 1/2015-45) vydávat až na základě návrhu právního předchůdce žalobkyně. Soud prvního stupně tedy přestože odpadl důvod, pro který bylo posuzované řízení přerušeno, byl po dobu více jak jednoho roku nečinný. Za nepřiměřeně dlouhou fázi posuzovaného řízení je třeba považovat i dobu od předložení věci s odvoláním proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne datum, č. j. 7 C 1/2015-101 odvolacímu soudu, a to dne datum, do dne rozhodnutí odvolacího soudu, tedy do rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. 16 Co 173/2017-134. Byť délka řízení u odvolacího soudu v posuzovaném řízení mohla být způsobena objektivními příčinami na straně soudu, nelze tuto skutečnost posoudit jako opodstatněný průtah řízení. Průtahy ve výše zmíněných fázích posuzovaného řízení tedy ve svém důsledku vedly k jeho celkové nepřiměřené délce. S tímto závěrem se odvolací soud tedy plně ztotožnil.

21. S ohledem na závěr soudu prvního stupně jakož i na výše uvedený závěr odvolacího soudu o nepřiměřené délce posuzovaného řízení vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 1/2015 se pak odvolací soud shodně jako soud prvního stupně zabýval otázkou, zda a v jaké výši přísluší žalobkyni odškodnění nemajetkové újmy, která jejímu právnímu předchůdci v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení vznikla.

22. Samotné konstatování porušení práva s přihlédnutím k dalším kritériím spočívajících zejména ve významu posuzovaného řízení pro právního předchůdce žalobkyně i k dalším okolnostem případu dospěl odvolací soud k závěru, že pouhé konstatování porušení práva je v daném případě satisfakcí nedostačující a že je namístě přistoupit k finančnímu odškodnění žalobkyně.

23. Celkové posuzované řízení ve věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově, sp. zn. 7 C 1/2015 trvalo bez jednoho dne 5 roků, tudíž žalobkyni přísluší odškodnění za tuto dobu probíhajícího posuzovaného řízení.

24. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházel odvolací soud v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soud České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 z částky 15 000 Kč za rok řízení, přičemž odškodnění v této základní částce považuje za přiměřené. Při stanovení této výše základního odškodnění přihlédl odvolací soud ke skutečnosti, že posuzované řízení se týkalo neúčinnosti darovací smlouvy, přičemž hlavním cílem tohoto řízení bylo zajistit si možnost vymáhání pohledávky, kterou původní žalobce uplatňoval ve výši částka vůči tituly před jménem jméno FO v řízení vedeném u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 C 160/2012. V posuzovaném řízení se tedy nejednalo o samotné vymáhání či přiznání částky částka vůči tituly před jménem jméno FO, ale o řízení, které mělo toliko původnímu žalobci usnadnit vymáhání, případně přiznané pohledávky ve výši částka S ohledem na charakter posuzovaného řízení tedy odvolací soud považuje částku 15 000 Kč za rok soudního řízení jako přiměřenou.

25. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že se neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, jakož i s požadavkem žalobkyně, že toto základní odškodnění za jeden rok průtahu řízení je třeba navýšit o inflaci, a to ve výši 30 %. Při posuzování tohoto požadavku žalobce, jemuž bylo soudem prvního stupně vyhověno, na přiznání zvýšení základní částky o 30 % z důvodu inflace, odvolací soud vycházel ze závěrů učiněných Nejvyšším soudem České republiky v rozhodnutích ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4338/2014, jakož i z rozhodnutí ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4428/2016. Zejména ve druhém rozhodnutí Nejvyšší soud České republiky vyslovil názor, že vyjádření újmy vzniklé v důsledku vykonané vazby pro účely přiznání přiměřeného zadostiučinění je možné pouze převodem na peníze, které plní úlohu všeobecného ekvivalentu. Tuto svoji funkci peníze neztrácejí ani vlivem inflace, která se projevuje vzestupem cenové hladiny a zpravidla má za důsledek to, že za stejnou částku peněz lze v různých obdobích pořídit rozdílný objem spotřebních předmětů či jiných věcí. Názor, že na náhradu škody, respektive nemajetkové újmy, nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace, je konzistentní a vyplývá i z dalších rozhodnutí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3450/2013, usnesení ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 96/2012, usnesení ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, nebo usnesení ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4338/2014). Dle názoru odvolacího soudu tyto závěry Nejvyššího soudu jsou aplikovatelné i na daný projednávaný případ.

26. Za první dva roky posuzovaného řízení pak odvolací soud přiznal žalobkyni odškodnění ve výši 7 500 Kč za každý rok, celkem 15 000 Kč. Za další dva roky pak přiznal odškodnění 3x 15 000 Kč, tedy 45 000 Kč, celkem 60 000 Kč, přičemž od této částky odečetl částku 41 Kč za jeden den roku 2019, kdy již posuzované řízení bylo ukončeno. Celková základní částka pak činí 59 959 Kč.

27. Při posuzování jednotlivých modifikačních kritérií vyjádřených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. dospěl odvolací soud k závěru, že v daném případě je namístě celkovou délku řízení zohlednit navýšením základního odškodnění o 15 %, a to s ohledem na celkovou délku řízení.

28. Při hodnocení vyznamu posuzovaného řízení zejména pro původního žalobce pak odvolací soud s ohledem na vyšší věk původního žalobce, jeho zdravotní stav a s ohledem na skutečnost, že po ukončení souvisejícího řízení vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 C 160/2012 nabylo pro právního předchůdce žalobkyně posuzované řízení většího významu, když na základě pozitivního výsledku posuzovaného řízení se mohl žalobce snázeji domoci své přisouzené pohledávky vůči tituly před jménem jméno FO, je namístě základní odškodnění navýšit o dalších 10 %. Zohledněno bylo i to, že posuzované řízení nebylo jediným soudním řízením vedeným žalobcem, které mu měl zajistit usnadnění si vymožení přisouzené pohledávky vůči tituly před jménem jméno FO (viz. řízení vedené u Okresního soudu ve Vyškově sp.zn. 7C 2/2015).

29. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žalovaný nijak nezapříčinil celkovou délku řízení a že v procesních aktivitách právního předchůdce žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně nelze spatřovat žádná obstrukční jednání, která by průtahy řízení zapříčinila. Procesní aktivity žalobce, směřující k ukončení řízení, však odvolací soud nezohlednil v podobě procentuálního navýšení celkové výše odškodnění, když návrh žalobce na pokračování v přerušeném řízení ze dne datum, jakož i stížnost na průtahy v řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 16 Co 173/2017 ze dne datum a návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 16 Co 173/2017 ze dne datum neshledal natolik významné, že by mělo dojít k navýšení základního odškodnění, neboť se jednalo o využití běžných procesních institutů účastníku řízení příslušejících.

30. Při hodnocení kritéria postupu soudu v posuzovaném řízení pak odvolací soud dospěl k závěru, že je namístě navýšit celkovou částku o 10 %, a to s ohledem na zcela nedůvodný průtah v řízení od pravomocného ukončení soudního řízení vedeného pod sp. zn. 10 C 160/2012 do rozhodnutí o pokračování v řízení a stejně tak s ohledem na nedůvodný průtah při předložení věci odvolacímu soudu k rozhodnutí do rozhodnutí odvolacího soudu ve věci sp. zn. 16 Co 173/2017. S ohledem na postup soudu v posuzovaném řízení odvolací soud tedy navýšil celkovou částku o 10 %.

31. Naopak s ohledem na tři soudní instance, které v posuzovaném řízení rozhodovaly, s ohledem na skutkovou i právní složitost posuzované věci odvolací soud dospěl k závěru, že je namístě základní částku snížit o 10 % z. Zohledněno bylo rovněž i to, že soud I. stupně i soud odvolací rozhodovaly o návrhu právního předchůdce žalobkyně na přiznání osvobození od soudních poplatku a že ve věci bylo rozhodováno v návaznosti na další soudní řízení, které s projednávanou věcí souvisely a které musely být zohledněny.

32. Při posouzení výše uvedených kritérií, jak bylo výše uvedeno, odvolací soud tedy navýšil přisouzenou částku odškodnění ve výši 59 959 Kč o 25 %, tedy o částku 14 990 Kč. Celková částka, kterou odvolací soud žalobkyni přiznal včetně jí požadovaného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky, činí 74 949 Kč. Ve zbývající částce, která byla žalována společně se zákonným úrokem z prodlení, tedy v částce 75 051 Kč s 8,25 % úrokem ročně z částky 75 051 Kč od datum do zaplacení odvolací soud žalobu zamítl a v tomto smyslu změnil rozsudek soudu prvního stupně (§ 220 o.s.ř.). V ostatním ve výroku II, tedy v přísudečném výroku ohledně částky 74 949 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 74 949 Kč od datum do zaplacení, jakož i ve výroku III odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

33. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že byť jen částečně úspěšné žalobkyni přísluší s ohledem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů řízení v plné výši. Rovněž se ztotožnil i s výší odměny advokáta, kterou soud prvního stupně stanovil pro výpočet odměny advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 3 100 Kč dle ustanovení § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb („dále jen advokátní tarif“). Za správný shledal odvolací soud rovněž i názor soudu prvního stupně, že žalobkyni nepřísluší náklady řízení za odměnu advokáta, hotové výdaje a DPH, za úkony právní služby učiněné zástupcem původního žalobce jméno FO v období od datum a nadále, neboť plná moc udělená Jméno advokáta, advokátovi smrtí původního žalobce zanikla.

34. Jak vyplývá z obsahu spisu, původní žalobce jméno FO dne datum zemřel, nicméně i přes tuto skutečnost soud prvního stupně ve věci pokračoval s právním zástupcem jméno FO Jméno advokáta, advokátem, který dne datum učinil písemné vyjádření k věci samé a dne datum se zúčastnil jednání před soudem prvního stupně. Za situace, kdy původní žalobce jméno FO dne datum zemřel, zanikla pak plná moc udělená Jméno advokáta, advokátovi ve smyslu ustanovení § 28 odst. 5 o.s.ř. a úkony, které Jméno advokáta, advokát po datu datum učinil, činil bez plné moci a v situaci, kdy jméno FO ztratil způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o.s.ř., § 23 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Jestliže tedy zástupce původního žalobce jméno FO učinil úkony právní služby poté, co jméno FO zemřel a plná moc pro jeho zástupce tím zanikla (dnem datum) nelze pak úkony právní služby učiněné zástupcem původního žalobce jméno FO uznat jako řádné úkony právní služby a za tyto přiznat právní nástupkyni původního žalobce náhradu nákladů řízení. Na tomto závěru dle názoru odvolacího soudu nemění nic ani poukaz žalobkyně na skutečnost, že vstoupila do řízení jako právní nástupkyně zemřelého jméno FO a přijala stav řízení, který tu byl k okamžiku jejího vstupu do řízení, a to včetně všech úkonů, které byly do té doby učiněny. Tento názor je možno akceptovat pouze ve vztahu k těm úkonům právní služby, které byly zástupcem původního žalobce jméno FO učiněny za jeho života. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 23 Cdo 3294/2009, na který žalobkyně poukazovala, na daný případ nedopadá, neboť řeší zcela jinou situaci, kdy zástupce zastupoval účastníka v řízení, aniž se prokázal plnou mocí a tuto plnou moc následně doložil, čímž nedostatek plné moci následně zhojil a schválil tak i úkony učiněné v řízení zástupcem účastníka, k nimž došlo před podpisem plné moci. Vstupem žalobkyně do řízení po původním žalobci jméno FO však nemohlo dojít ke zhojení těch úkonů právní služby, které zástupce původního žalobce učinil v době, kdy jméno FO již nežil a plná moc udělená mu tímto původním žalobcem zanikla. Dle názoru odvolacího soudu lze přiznat žalobkyni náhradu nákladů řízení za odměnu advokáta původního žalobce, a to za převzetí a přípravu zastoupení ze dne datum, za podanou žalobu dne datum. Vyjádření ze dne datum, byť učiněné na výzvu soudu, bylo vypracováno dne datum, tedy po úmrtí původního žalobce jméno FO a stejně tak i účast zástupce žalobkyně u jednání dne datum. Byť tedy soud prvního stupně přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení i za vyjádření k výzvě soudu k podání žalovaného (zřejmě za vyjádření ze dne datum), pak dle názoru odvolacího soudu ani za toto vyjádření žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší. Soud prvního stupně zcela správně nepřiznal žalobkyni náklady řízení vynaložené v souvislosti s odvoláním proti usnesení o neosvobození původního žalobce od soudních poplatků, když v odvolacím řízení odvolání nebylo vyhověno. S tímto názorem se odvolací soud ztotožnil. Odvolací soud se však neztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení představovaná odměnou advokáta za převzetí a přípravu zastoupení samotné žalobkyně. Tento úkon právní služby shledal odvolací soud jako neúčelný, když z obsahu spisu je zcela zřejmé, že Jméno advokáta původního žalobce jméno FO od počátku řízení zastupoval, po celou dobu řízeni aktivně vystupoval a byl s celou problematikou projednávanou v této věci podrobně seznámen. Převzetí zastoupení žalobkyně tedy bylo zcela formálním úkonem, za který dle názoru odvolacího soudu žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší. Stejně tak je tomu i v případě žalobkyní požadované náhrady nákladů řízení v podobě úkonů právní služby za sdělení úmrtí původního žalobce s návrhem na pokračování v řízení s žalobkyní místo zemřelého žalobce jméno FO. Toto sdělení není dle názoru odvolacího soudu úkonem právní služby, které by směřovalo k uplatňování či bránění práva žalobkyně. Rozhodnutí o tom, se kterým právním nástupcem po zemřelém jméno FO bude nadále v řízení pokračováno, bylo úřední povinností soud bez ohledu na to, zda byl ve věci učiněn návrh na procesní nástupnictví či nikoliv. Samotné sdělení o úmrtí jméno FO je dle názoru odvolacího soudu administrativní úkon a nikoliv úkon právní služby. K rekapitulaci tedy odvolací soud uvádí, že jako účelně vynaložené úkony právní služby přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně za tři úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení původního žalobce, za podání žaloby a za účast zástupce žalobkyně u jednání před soudem prvního stupně dne datum, tedy celkem 3x 3 100 Kč. Na tyto úkony právní služby přísluší 3x 300 Kč režijní náhrada hotových výdajů právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Náklady řízení dále představují náhradu za ztrátu času zástupce žalobkyně stráveného cestou z adresa a zpět k jednání dne datum ve výši 200 Kč, tedy za každé dvě započaté půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu). Náklady řízení před soudem prvního stupně dále představují cestovné advokáta žalobkyně z adresa a zpět k jednání dne datum. Cesta byla vykonána osobním automobilem tovární značky značka registrační značky SPZ, při ujetí 74 km, průměrné spotřebě 9,5 l motorové nafty na 100 km jízdy, ceně 1 l motorové nafty 34,40 Kč, dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve znění vyhlášky č. 191/2023 Sb. a sazbě 5, 20 Kč základní náhrady na 1 km jízdy (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 467/2022 Sb.). Celkové náklady na cestovné pak představují částku 626,63 Kč. K celkovým výše uvedeným nákladům řízení ve výši 11 026,63 Kč bylo třeba připočítat 21 % daň z přidané hodnoty, neboť daň z přidané hodnoty je součástí nákladů řízení (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem této daně. K celkovým nákladům řízení 13 342 Kč bylo třeba připočítat 2 000 Kč zaplacený soudní poplatek z žaloby. Celkové náklady řízení před soudem prvního stupně, které byly žalobkyni přiznány činí 15 343 Kč.

35. S ohledem na ustanovení § 142 odst. 1 za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. přiznal odvolací soud žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Náklady odvolacího řízení představují odměnu za dva úkony právní služby učiněné zástupcem žalobkyně v odvolacím řízení, a to za vyjádření k odvolání žalovaného a za účast u odvolacího jednání (§ 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu), ve výši 6 200 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu). K této částce přísluší zástupci žalobkyně 2 x 300 Kč jako režijní náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a 21 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady odvolacího řízení, které byly žalobkyni přiznány, činí 8 228 Kč. Odvolací soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v podobě odměny advokáta za podané odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, neboť odvolání žalobkyně nebylo vyhověno, a žalobkyně nebyla tedy se svým odvoláním úspěšná.

36. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. a místo plnění z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně a včas to, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat jeho splnění návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na exekuci.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky ve lhůtě do dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat pouze dovolací soud.