KSBR 19 Co 222/2023-299

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Konečného a soudkyň JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., a JUDr. Ivany Losové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: jméno FO)Datum narození zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1. Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_007⟫ Adresa zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_008⟫ 2. Jméno zainteresované osoby 2/0Datum narození zainteresované osoby 2/0 ⟪LB:lb_009⟫ Adresa zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_010⟫ oba zastoupeni advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0, LL.M. ⟪LB:lb_011⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 ⟪LB:lb_012⟫ o vyklizení nemovitosti, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 26. 5. 2022, č. j. 29 C 299/2021-58,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná 1) je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 19 843 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný 2) je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 19 843 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne datum, č. j. 29 C 299/2021–58, bylo rozhodnuto takto: žalovaná 1) je povinna vyklidit pozemek parc. č. st. číslo, jehož součástí je budova s č. p. číslo, objekt k bydlení, pozemek parc. č. číslo/číslo a pozemek parc. č. číslo/číslo, to vše v obci a k. ú. adresa a vyklizené žalobkyni předat do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalovaný 2) je povinen vyklidit pozemek parc. č. st. číslo, jehož součástí je budova s č. p. číslo, objekt k bydlení, pozemek parc. č. číslo/číslo a pozemek parc. č. číslo/číslo, to vše v obci a k. ú. adresa a vyklizené žalobkyni předat do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalovaná 1) je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 61 021 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.), žalovaný 2) je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 61 021 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok IV.).

2. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní odvolání, v němž (kromě zdůvodňování svého návrhu na přerušení řízení) tvrdili, že obě závěti z roku číslo a číslo obstojí vedle sebe, právním titulem k užívání zahrady je nájem od datum, žalovaná 1) je nájemcem všech nemovitých věcí, o jejichž vyklizení se řízení vede, a nájemní vztah ukončen nebyl. Tvrdili, že mezi žalovanou 1) a zůstavitelkou došlo k dohodě, že nájemné za budovu č.p. číslo bude hrazeno v nepeněžní formě technickým zhodnocením, opravami a údržbou nemovitostí, a tak to bylo předplaceno i do budoucna, k čemuž navrhovali důkazy i poskytnutí lhůty k jejich opatření, čemuž nebylo vyhověno. Sdělili, že soud se měl zabývat zdánlivostí a absolutní neplatností výpovědi z nájmu z datum, tím, že žalobkyně nejednala v dobré víře a poctivě i s ohledem na jejich značné investice do nemovitostí a výši nájmu a údajného dluhu, když žalovaná 1) neměla důvod nájemné nehradit a také očekávala, že bude povolána k dědictví, přičemž o úmrtí zůstavitelky až do skončení dědického řízení nevěděla. Rozebírali, že náklady řízení nebyly vyčísleny správně a cena nemovitostí, z níž soud vyšel, není odpovídající, vůči žalovanému 2) měla být žaloba také zamítnuta, a navrhli, aby napadený rozsudek byl změněn a žaloba proti každému ze žalovaných byla zamítnuta.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že dřívější závěť nemohla vedle pozdější obstát, což potvrzuje i judikatura, smlouva o nájmu z datum se netýká pozemků p. č. číslo/číslo a p. č. číslo/číslo v k. ú. adresa, žalobu na neplatnost výpovědi dle § 2290 o. z. žalovaní neuplatnili, takže se oprávněností výpovědi soud ani zabývat nemohl, a žalovaní měli na přípravu na jednání dostatečnou lhůtu nejméně tří měsíců. Sdělila, že není jasné, co má být myšleno v odvolání údajně právně nevýznamnými skutečnostmi, hodnota nemovitostí byla stanovena správně, stejně jako byly náklady řízení přiznány žalobkyni správně a jestliže žalovaný 2) také nemovitosti užívá, byla mu správně uložena též povinnost k jejich vyklizení. Navrhla, aby napadený rozsudek byl jako zcela věcně správný potvrzen.

4. Dodatečně žalovaní doplnili, že nepopírají vydání závětí notářem, ale tvrdí, že byly vydány z notářské úschovy podle § 1579 odst. 2 a nikoliv podle odst. 1 o. z., když podle odst. 1 se závěť považuje za odvolanou, což je argumentace žalobkyně, zatímco oni tvrdí, že závěť byla vydána z úschovy podle odst. 2, a tudíž nemá jejich vydání právní následky dle § 1579 odst. 1 věty druhé o. z. a jsou platné i po jejich vydání z úschovy notáře.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané na skutkovém stavu i s učiněnými právními závěry se odvolací soud ztotožňuje, a proto také na odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje s doplněními dále uvedenými. Žalobkyně v řízení prokázala svoji aktivní legitimaci, tedy své výlučné vlastnické právo k předmětným nemovitostem v k. ú. adresa, a to výpisem z katastru nemovitostí (u něhož platí předpoklad jeho správnosti) a dědickým spisem ohledně dědictví po předchozí vlastnici nemovitostí její babičce paní jméno FO, narozené číslo, jenž zemřela datum, a po níž byla žalobkyně jedinou dědičkou. Oproti tomu žalovaní neprokázali ani své vlastnické právo k nemovitostem (přesně vymezeným ve výrocích I. a II. rozsudku soudu I. stupně), ani nájemní či jiné právo, a po provedeném řízení je jednoznačné, že k datu rozhodnutí soudu I. stupně i k datu rozhodnutí odvolacího soudu užívali nemovitosti bez právního důvodu. Druhý žalovaný sám žádná práva k nemovitostem neuplatňoval a netvrdil, a tudíž ani neprokazoval. První žalovaná primárně tvrdila, že je po paní jméno FO dědičkou ze závěti, a to buď dle závěti z datum nebo dle závěti z datum, když obě závěti paní jméno FO byly sepsány notářským zápisem notářkou tituly před jménem jméno FO. V závěti z datum NZ číslo/číslo, N číslo/číslo, odkázala paní jméno FO žalované 1) předmětné nemovitosti a movité věci v bytě a vše ostatní žalobkyni, a v závěti z datum NZ číslo/číslo, N číslo/číslo, odkázala předmětné nemovitosti žalované 1) a vše ostatní žalobkyni. Žalovaná 1) tak tvrdila, že byla opomenuta v dědickém řízení po jméno FO jako oprávněný dědic, když v dědickém řízení po paní jméno FO vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. číslo D číslo/číslo, soudním komisařem, notářem tituly před jménem jméno FO, nebyla žádná závěť zjištěná a celé dědictví nabyla žalobkyně coby jediná dědička ze zákona (viz usnesení Městského soudu v Brně ze dne datum, č. j. číslo D číslo/číslo-Anonymizováno, které nabylo právní moci datum).

6. Žalobkyně prokázala, že datum požádala jméno FO notáře o vydání notářského zápisu z datum N číslo/číslo, NZ číslo/číslo, o čemž byl sepsán protokol o vydání notářského zápisu o této závěti sp. zn. N číslo/číslo (je v příloze spisu) s poučením notáře o tom, že vydáním notářského zápisu o závěti se podle občanského zákoníku považuje závěť za odvolanou, což jméno FO vzala na vědomí. V situaci, kdy obě závěti pořizovaly o celém majetku paní jméno FO, se odvolací soud ztotožňuje s tím, co k tomu uvedl soud I. stupně v bodu 37. odůvodnění rozsudku, tedy, že pozdější závěť z roku číslo zcela nahradila závěť předchozí z roku číslo, a účinnost závěti z roku číslo by se neobnovila, když tento závěr má oporu v soudem I. stupně uvedeném judikátu i v řadě komentářů. Je však třeba k tomu doplnit, že v řízení bylo prokázáno i vydání notářského zápisu o závěti z datum, když notářka sdělila zástupci žalovaných (viz její dopis č.l. 137 spisu, jenž předložili samotní žalovaní), že si sám ověřil, že paní jméno FO jako pořizovatel dne datum ji skutečně jako notářku požádala o vydání závětí ze dne datum a ze dne datum, a tím si tak mohli žalovaní ověřit, že uvedené závěti byly paní jméno FO odvolány. Posléze notářka zaslala soudu protokol o vydání notářského zápisu o závěti sp. zn. N číslo/číslo (č.l. 262 spisu), rovněž ze dne datum, a to o vydání notářského zápisu ze dne datum N číslo/číslo, NZ číslo/číslo, rovněž s poučením notáře o tom, že vydáním notářského zápisu o závěti se podle občanského zákoníku považuje závěť za odvolanou, což jméno FO také vzala na vědomí. Ze spisu tak jednoznačně plyne, že jméno FO požádala datum o vydání obou závětí (zástupce notářky se toho dne dostavil k ní domů), a chtěla, aby tyto závěti byly odvolány. Vydání obou závětí notářem paní jméno FO potvrzují i žalovaní a jejich tvrzení o tom, že závěti byly vydány z notářské úschovy dle § 1579 odst. 2 o. z. a nikoliv dle § 1579 odst. 1, že tudíž vydání závětí z úschovy notáře nemá právní následky dle § 1579 odst. 1 o. z. a že dle nich jsou tak závěti platné, není dle odvolacího soudu správné. Obě závěti sepsané notářským zápisem byly evidovány v Centrální evidenci závětí vedené od datum Notářskou komorou České republiky, která se s novým občanským zákoníkem od datum přetransformovala do Evidence právních jednání pro případ smrti s ohledem na rekodifikaci, tj. změny, které nový občanský zákoník přinesl, a tato evidence je stále vedena Notářskou komorou České republiky. Od 1. 1. 2014 také platí § 1579 o. z. (a § 3069 o. z., dle něhož se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele a k 16. 11. 2020 platil § 1579 o. z.), a jméno FO v souladu s § 1579 odst. 1 o. z. požádala datum notáře, aby obě její závěti z roku číslo i číslo sepsané notářským zápisem (tedy veřejné listiny) jí byly z Evidence právních jednání pro případ smrti vydány, a to se také stalo, obě byly vydány datum jí osobně u ní doma i s náležitým poučením, jak plyne z protokolů o vydání notářských zápisů o závěti N číslo/číslo a N číslo/číslo a tím se obě závěti jednoznačně považují za odvolané. Tuto skutečnost mohou soudy pouze vzít na vědomí. Šlo o vůli paní jméno FO, která nejpozději k datum nechtěla, aby po ní dědila žalovaná 1), ale chtěla, aby nastoupili dědici dle zákonné dědické posloupnosti, tj. v jejím případě žalobkyně. Proto také v Evidenci právních jednání pro případ smrti notář tituly před jménem jméno FO vyřizující po datu datum dědictví žádnou závěť nedohledal a ani dohledat nemohl, jelikož obě odvolané závěti byly z Evidence právních jednání pro případ smrti vymazány, jak dokládají i dvě potvrzení o tom, které u odvolacího jednání předložili samotní žalovaní; v dědickém řízení tak k žádné chybě nedošlo a v usnesení, jímž žalobkyně nemovitosti nabyla jako jediná zákonná dědička první dědické třídy, je správně uvedeno, že zůstavitelka jméno FO nezanechala pořízení pro případ smrti. Poukazy žalovaných na dobré mravy jsou dle názoru odvolacího soudu zcela nemístné, když jednak se kličkováním v právní argumentaci snaží popřít jednoznačnou vůli paní jméno FO obě závěti odvolat, protože pokud by je odvolat nechtěla, nedomluvila by si s notářem vydání závětí datum u sebe doma a na poučení notáře by reagovala jinak. Žalovaná 1) se se svými konstrukcemi snaží tuto jasnou vůli paní jméno FO popřít a dělat ze sebe dědice ze závěti, což v souladu s dobrými mravy není, zvláště když je dále zřejmé, že žalovaná 1) (oba žalovaní) o vydání notářských zápisů z datum ani o úmrtí jméno FO k datum nevěděla (dozvěděla se o tom až posléze z dopisu žalobkyně v létě číslo), tudíž je zřejmé, že v kontaktu nebyli a paní jméno FO v dané době žalovaná 1) nepomáhala. Není věcí soudu meditovat nad tím, proč se tak paní jméno FO rozhodla a závěti odvolala, a do celé situace se žalovaní sami dostali tím, že bydleli v cizích nemovitostech, aniž by je buď koupili, nebo si zajistili jiné vlastní bydlení, a dlouhodobě spoléhali na nejistou okolnost existence závětí k datu úmrtí paní jméno FO, s níž podle všeho nejméně od roku číslo ani nebyli v kontaktu.

7. Žalovaným nesvědčí k předmětným nemovitostem ani nájemní či jiné právo (například právo odpovídající věcnému břemeni). Odvolací soud se v tomto zcela ztotožňuje s tím, co uvedl soud I. stupně především v bodech 38. a 39. napadeného rozsudku. Žalovaný 2) (druh žalované 1); žalovaný 2) nebyl a není manželem žalované 1)), ohledně svého nájemního či jiného práva k nemovitostem nic konkrétního netvrdil, a tudíž ani neprokazoval. V řízení byla předložena nájemní smlouva z datum a její dodatek z datum uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně jméno FO a žalovanou 1) vztahující se ovšem jen na dům č. p. číslo na p. č. číslo, ulice právnická osoba adresa, obsahující dvoupokojový byt, nikoliv na zahrady, tj. pozemky p. č. číslo/číslo a p. č. číslo/číslo v k. ú. adresa; budova byla pronajata za nájemné 400 Kč měsíčně. Nájemní smlouva z datum však byla žalobkyní vypovězena výpovědí ze dne datum, doručenou datum každému ze žalovaných (relevantní účinky měla jen vůči žalované 1), když žalovaný 2) nájemcem nebyl, to ovšem žalobkyně v době zasílání výpovědí nevěděla), pro neplacení nájmu v době od prosince 2020 do června 2021, tj. za nejméně sedm měsíců po 400 Kč měsíčně, a to dle výpovědního důvodu uvedeného v § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., neboť tím, že žalovaná 1) neplatila sjednané nájemné, hrubě porušila svoji povinnost vyplývající z nájmu. Výpověď měla všechny zákonné náležitosti a byla platná a jelikož žalovaná 1) i přes poučení v ní žalobu na přezkoumání její oprávněnosti dle § 2290 o. z. ve stanovené lhůtě ani později nepodala, je daná výpověď i oprávněná a uplatněný výpovědní důvod dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. tak byl naplněn. Nájemní vztah žalované 1) skončil uplynutím tříměsíční výpovědní doby běžící od datum, tato výpovědní doba skončila k datum, a od datum jsou oba žalovaní v předmětných nemovitostech zcela bez právního důvodu (žalované 1) skončil nájemní vztah a žalovaný 2) odvozoval své oprávnění k užívání nemovitostí jen od souhlasu žalované 1). Žalovanými navrhovaní svědci k tomu, jak nemovitosti udržovali, opravovali a rekonstruovali, jsou zcela od věci a soud I. stupně dané důkazy správně neprováděl. Odvolací soud vnímá dané návrhy, v nichž chtěli žalovaní, s nadsázkou, vyslechnout každého pomocného bagristu, který jim tam něco urovnával, jako součást určité zdržovací strategie žalovaných, kam patří i to, že všechna podání činili blanketně a doplňovali je až na poslední chvíli na výzvy soudu, že se domáhají mediace po tříletém řízení, že u soudu I. stupně tvrdili, že mají z roku číslo písemnou smlouvu na zahradu doručenou shodou okolností v den jednání soudu I. stupně do advokátní kanceláře jejich zástupce, kterou ale nikdy poté nepředložili, či že si žalovaná 1) nedomluvila datum u lékaře vycházku na termín jednání odvolacího soudu, i když o termínu dne datum věděla a vycházky měla jinak povolené každý den od 9.00 hodin do 12:00 hodin, včetně víkendů, kdy ani lékaři neordinují, a na tomto základě nedůvodně žádala o odročení jednání. Jednak různí údržbáři, dělníci či opraváři by nemohli o dohodách žalovaných s jméno FO nic vědět, ale především platí, že jak za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., tak i za současného občanského zákoníku, jestliže původní závazek byl zřízen písemně (písemnou formou), byly a jsou změny původního závazku možné také jen písemně. Dle smlouvy o nájmu z datum měla žalovaná 1) dům, jenž byl způsobilý k bydlení, po skončení nájmu odevzdat jméno FO ve stavu, v jakém ho převzala, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení a nájem měla platit 400 Kč měsíčně, a tudíž písemně nebylo sjednáno, že by si mohla žalovaná 1) započítávat nějaké platby oprav či rekonstrukcí na platby nájmu; navíc za situace, kdy nebyla podána žaloba na neoprávněnost výpovědi a kdy tak platí, že žalovaná 1) nájemné dlužila, jde o další důvod, proč jsou návrhy žalovaných na dokazování přednesené u soudu I. stupně zcela od věci. S ohledem na vše uvedené byl dle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen, a to jak ve výrocích I. a II. ve věci samé, tak i ve výrocích III. a IV. o nákladech řízení, u nichž odvolací soud zcela odkazuje na přesné a správné odůvodnění v napadeném rozsudku.

8. O nákladech řízení odvolacího rozhodoval odvolací soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů, které ji v odvolacím řízení vznikly na právním zastoupení za odměnu za dva úkony právní pomoci (sepis vyjádření k odvolání a účast zástupce u jednání odvolacího soudu datum) po 19 060 Kč dle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, k čemuž náleží i dva režimní paušály za tyto úkony po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu. I dle názoru odvolacího soudu je na místě vyjít ze zjištěné ceny nemovitosti 2 681 000 Kč tak, jak je rozebráno v rozsudku soudu I. stupně (na což lze odkázat), z níž vyšel i soud v rámci dědického řízení po jméno FO (z ní také byla určena odměna soudnímu komisaři). K tomu náleží náhrada za ztrátu času právního zástupce dle § 14 advokátního tarifu za 4 půlhodiny po 100 Kč cesty vozem Opel adresa a zpět a dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu náhrada jízdného za tuto cestu v částce 566 Kč (při délce cesty 70 km, celkem spotřebě 6,5 litru benzínu 95/100 km, v ceně paliva 38,2 Kč dle vyhlášky a paušální náhradě 5,6 Kč/1 km dle vyhlášky). Celkové náklady právního zastoupení žalobkyně v odvolacím řízení vycházejí na 39 686 Kč a z nich je každý ze žalovaných povinen zaplatit ½, tj. částku 19 843 Kč.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).