KSBR 21 Co 238/2023-163

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ b) Jméno zainteresované osoby 1/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_004⟫ bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_005⟫ oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalované: Jméno zainteresované osoby 2/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 2/0 ⟪LB:lb_009⟫ bytem Adresa zainteresované osoby 2/0 ⟪LB:lb_010⟫ o určení dědického práva ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 29. 6. 2023, č. j. 8 C 127/2022-107,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I a II potvrzuje.

II. Ve výroku III se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve adresa na nákladech řízení 572 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům a), b) na nákladech odvolacího řízení částku 12 930,75 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že žalobci a) a b) jsou dědici po zůstaviteli jméno FO, narozeném datum, zemřelém datum (výrok I), žalovanou zavázal zaplatit žalobcům na nákladech řízení 38 647,80 Kč (výrok II) a žalovanou zavázal nahradit České republice – Okresnímu soudu ve adresa na nákladech řízení 125,13 Kč (výrok III). Rozhodl tak o žalobě z odkazu na určení dědiců, podané soudu dne datum, kdy po provedeném dokazování žalobě vyhověl.

2. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná a domáhala se jeho změny tak, aby žaloba byla zamítnuta. Nesouhlasila se závěrem, že zůstavitel trpěl podezřelý výraz poruchou, naopak byl orientovaný, do září 2021 jezdil autem, v bance si zařídil vše, předělával dům … Nezvládal sice fyzickou práci, ale to vzhledem k jeho věku bylo pochopitelné. Není pravdou, že býval opilý, nikdy jej opilého neviděla. Svědectví sousedky označila za lživé, o svých dětech se zůstavitel vyjadřoval velmi zle. Dům chtěl původně přepsat na žalovanou a jejího manžela, aby se o něj postarali. Syna zůstavitele žalovaná viděla poprvé na jednání u notářky. Zůstavitel syna kontaktoval, ale ten se za ním nezastavil, vyhýbal se mu. Závěť byla sepsána u zůstavitele doma ze strachu z nákazy covidem. Nesouhlasí se závěry znaleckého posudku a nalézací soud odmítl zpracovat revizní znalecký posudek, obrátila se na jiného znalce a požádala o vypracování revizního posudku, který soudu předloží.

3. Žalobci ve vyjádření k odvolání navrhli potvrzení rozsudku. Uvedli, že odvolání lze rozdělit do dvou oblastí námitek. 1. Žalovaná rozporuje závěry znaleckého posudku a výslechu znalce tituly před jménem jméno FO – žalovaná není soudním znalcem a nemá lékařské vzdělání; znalec přesvědčivě a v návaznosti na podklady obhájil svůj posudek i jeho závěry; pokud žalovaná nikdy neviděla zůstavitele opilého, je to proto, že s ním nebydlela, lékařské zprávy i znalecký posudek potvrdily hojnou i dlouhodobou konzumaci alkoholu ze strany zůstavitele. Ač tak žalovaná avizovala, vlastní znalecký posudek dosud nepředložila, což nepřímo dokazuje správnost závěrů znalce tituly před jménem jméno FO. 2. Žalovaná činí nová tvrzení a uplatňuje nové skutečnosti, tyto námitky směřují k dehonestaci žalobců, k tomu, proč byla závěť a vydědění sepisováno u zůstavitele doma. Tato tvrzení jsou jednak nová, jednak pro projednávanou věc irelevantní. Znaleckým posudkem a výslechem znalce bylo bezpečně prokázáno, že zůstavitel nebyl schopen vnímat slova od okolí ani projevovat své vlastní myšlenky, což má za následek neplatnost závěti a listiny o vydědění.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání svolal jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého dospěl k závěru, že soud I. stupně rozhodl správně a jako takový jeho rozsudek potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

5. V odvolacím řízení neshledal potřebu doplňovat ani opakovat dokazování, účastníci již další návrhy na doplnění dokazování sami neměli a neuplatnili ani žádné nové skutečnosti, vyjma toho, co bylo uvedeno v odvolání žalované.

6. Usnesením soudu I. stupně ze dne datum, č. j. Anonymizováno, bylo žalované pro její nepříznivé poměry přiznáno osvobození od soudních poplatků z 50 %.

7. V daném případě soud I. stupně správně vyhodnotil, že se jedná o žalobu z odkazu ve smyslu § 170 odst. 1 z. ř. s., k jejímuž podání byly žalobci vyzváni v pozůstalostním řízení, a která byla podána včas, když usnesení, kterým žalobci byli k podání žaloby v pozůstalostním řízen vyzváni, nabylo právní moci dne datum a k podání žaloby došlo datum, tedy ve stanovené dvouměsíční lhůtě. Tohoto řízení se účastní všichni, kteří se účastnit mají, je tedy naplněna aktivní i pasivní věcná legitimace. Za správná lze považovat jak skutková zjištění soudu I. stupně, učiněná na základě provedeného dokazování, tak i jeho právní závěry. V pozůstalostním řízení po jméno FO, zemřelém dne datum, bylo zjištěno, že zůstavitel dne datum pořídil formou notářského zápisu závěť a listinu o vydědění, kterou vydědil své děti – žalobce a) a b), a za jedinou dědičku svého majetku ustanovil žalovanou. V pozůstalostním řízení žalobci namítli neplatnost tohoto pořízení. Soud I. stupně provedl dokazování (blíže viz odstavce 5. až 15. odůvodnění napadeného rozsudku) a zjištění z něj učiněná i správně vyhodnotil (odstavec 17. odůvodnění), přičemž v zásadním měl závěry znaleckého posudku znalce z oboru podezřelý výraz, odvětví podezřelý výraz tituly před jménem jméno FO, stvrzené jeho výslechem, o tom, že zůstavitel trpěl podezřelý výraz poruchou - závislostí na alkoholu v terminálním stadiu, která způsobila přinejmenším degradaci jeho osobnosti, projevující se snížením jeho ovládacích a rozpoznávacích schopností a neschopností abstinovat. Úrazy hlavy v prosinci 2020 a v lednu 2021 s nitrolebním krvácením způsobily tzv. organický psychosyndrom, tedy poškození jeho kognitivních funkcí (ovlivňujících např. jeho schopnost racionálního uvažování a hodnocení případné manipulace). Znalec dospěl k závěru, že zůstavitel popsanou duševní poruchou trpěl i v březnu 2021, kdy bylo učiněno pořízení. Uvedená porucha vedla k podstatnému snížení ovládacích a rozpoznávacích schopností zůstavitele. Tyto závěry znalec stvrdil výpovědí u jednání soudu I. stupně dne datum a současně vysvětlil projevy této poruchy. Závěrům znaleckého posudku odpovídají i další důkazy, které soud I. stupně provedl, zejména lékařské zprávy (viz odstavce 5. až 10. odůvodnění), neurologické konzilium po úrazech konstatovalo organické poškození mozku, a dílem i výpovědi svědků (svědkyně jméno FO), a to spíše ve vztahu k příčinám, které duševní poruchu způsobily (zejména nadměrné požívání alkoholu, neschopnost abstinovat), nikoli k popisu důsledků, kongnitivní poruše, která je pro laika obtížněji zjistitelná a vyžaduje i intenzivnější a delší kontakt, aby její projevy mohly být rozpoznány. Výpovědi dalších svědků závěry znaleckého posudku zásadně nezpochybňují ani nevyvrací, ani odvolací soud neshledává důvod pro zpracování posudku revizního. Ostatně pokud žalovaná avizovala předložení jiného (svého) znaleckého posudku, který by uvedené závěry nejméně zpochybnil, nestalo se tak. Soud I. stupně věc vyhodnotil zcela správně i z hlediska právního posouzení, na odůvodnění napadeného rozsudku, včetně judikatury, která byla zmíněna, lze pro stručnost odkázat. S ohledem na závěr o existenci a trvání kognitivní poruchy zůstavitele i v době sepisu závěti a listiny o vydědění, způsobující jejich neplatnost, je již nadbytečné se zabývat tím, jaké vztahy byly mezi zůstavitelem a jeho dětmi a zda byly naplněny důvody pro jejich vydědění.

8. Ze všech těchto výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o věci samé I a v nákladovém výroku II ve vztahu mezi účastníky jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Ve výroku III o náhradě nákladů řízení státu byl rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že žalovaná, které bylo přiznáno 50% osvobození od soudních poplatků (viz odůvodnění shora – usnesení ze dne datum), byla podle § 148 odst. 1 o. s. ř. zavázána, vzhledem k tomu, že nebyla v řízení úspěšná, k náhradě nákladů státu, a to jejich jedné poloviny (50 %), spočívající jednak v nákladech znalečného, jeho části nepokryté složenou zálohou ve výši 125,13 Kč, ale dále i v nákladech svědečného svědka jméno FO ve výši 1 019 Kč (usnesení o jeho přiznání č. l. Anonymizováno spisu; platební poukaz je na č. l. Anonymizováno), které soud I. stupně pominul.

9. Úspěšným žalobcům byla podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána i náhrada nákladů odvolacího řízení, které spočívají v nákladech za zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) pro každého ze žalobců ve snížené sazbě mimosmluvní odměny po 2 000 Kč za úkon, tj. 4 x 2 000 Kč (§ 11 odst. 1 písm. k) a g), § 9 odst. 3 písm. a), § 7 bod 5., § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.“), celkem za dva režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a. t.), náhrada za promeškaný čas advokáta cestou ze svého sídla k jednání soudu a zpět za 10 půlhodin po 100 Kč (14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.) a cestovné osobním automobilem tovární značky Škoda Octavia, RZ SPZ, z adresa a zpět – základní náhrada ve výši 2 329,60 Kč (416 km x 5,60 Kč) a náhrada za spotřebované pohonné hmoty 1 001,15 Kč (416 km x 6,3 l/100km x 38,20 Kč/l benzínu 95) – vše podle § 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhl. č. 398/2023 Sb. Celkovou částku 12 930,75 Kč byla žalovaná zavázána zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jejich zástupce - advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.