KSBR 27 Co 120/2023-108

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0, ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátkou Mgr. Anonymizováno, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená dne Anonymizováno, ⟪LB:lb_007⟫ s evidovanou adresou trvalého pobytu Anonymizováno, ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 19 185 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 2. 2023, č. j. 41 C 246/2022-78,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 290 Kč s 11,75% úroky z prodlení od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do 11,75% úroků z prodlení z částky 5 290 Kč od datum do datum, potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 4 670,40 Kč k rukám jeho zástupkyně tituly před jménem jméno FO, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném datum domáhal se žalobce po žalované nároků z titulu smlouvy o úvěru č. číslo úvěru, kterou žalovaná podepsala datum. Sjednaný úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl vyplacen na účet uvedený ve smlouvě, se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky ve výši 64,59 % (nominální sazba) ve 48 měsíčních splátkách po 1 335 Kč počínaje měsícem září 2021 (ve splátkách byla zahrnuta i úhrada za pojištění). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (emailem). Žalovaná smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který žalobce za tímto účelem žalované poskytl. Smlouva obsahuje dodatek umožňující tento způsob jejího uzavření. Ohledně technického popisu uzavření smlouvy a jejího podpisu žalobce odkázal na přílohu žaloby. Dodal, že oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno na emailovou adresu uvedenou ve smlouvě. Schopnost žalované úvěr řádně hradit prověřil na základě dokladů a informací získaných od žalované (zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalované), z nichž zjistil, že volné zdroje ke splácení má dostatečné. Rovněž ověřoval úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a NRKI. V době od datum do datum žalovaná zaplatila v šesti splátkách celkem 8 010 Kč. Žalobce uvedl, že v důsledku prodlení žalované s placením sjednaných splátek mu vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 1 996 Kč (4 x 499 Kč za prodlení o délce 30 dnů u splátek č. 3, 5, 7 a 8) a v souladu s bodem 6.2 smlouvy nárok na náhradu nákladů spojených s prodlením v celkové výši 1 600 Kč (8 x 200 Kč za prodlení o délce 15 dnů u splátek č. 1 – 8). Z důvodu prodlení o délce 65 dnů u splátky č. 7 splatné datum došlo k automatickému zesplatnění úvěru k datu datum (bod 6.3 smlouvy). Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí tzv. nové jistiny úvěru. Ta činila 22 289,69 Kč, a protože žalovaná nesplnila povinnost uhradit ji nejpozději v den zesplatnění úvěru, žalobce vyúčtoval smluvní pokutu (bod 6.5 smlouvy) ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou; žalobou však uplatnil nárok na smluvní pokutu pouze ve výši 3 506,28 Kč (vypočtenou do dne vyhotovení žaloby). Po zesplatnění úvěru žalovaná v době od datum do datum uhradila ve čtyřech splátkách celkem 6 700 Kč; celkem tak zaplatila 14 710 Kč. Žalobce se proto žalobou domáhal zaplacení částky 19 185 Kč příslušenstvím (zákonné úroky z prodlení), smluvní pokuty ve výši 3 506,28 Kč a 64,59% úroků, maximálně však do doby, kdy úroky za dobu od datum dosáhnou částky 67 449 Kč.

2. Následně žalobce doplnil svá tvrzení ohledně způsobu uzavření úvěrové smlouvy a prověřování úvěruschopnosti žalované před jejím uzavřením. K poskytnutí úvěru, resp. jeho čerpání žalovanou, sdělil, že na základě předmětné úvěrové smlouvy byla dne datum ve prospěch bankovního účtu žalované vyplacena jednorázově částka 20 000 Kč, jak vyplývá z klientské karty a bankovního účtu žalobce.

3. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila.

4. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl (I. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). V odůvodnění uvedl, že žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, v níž se zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách po 1 335 Kč spolu s 64,59% úroky a pojištěním. Žalobce před uzavřením smlouvy prověřoval úvěruschopnost žalované na základě poskytnutých údajů a nahlédnutím do veřejných registrů. Dne datum oznámil žalované schválení úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná v daném vztahu vystupovala v postavení spotřebitelky, hodnotil soud provedeným dokazováním zjištěné skutečnosti nejen podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ale i zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ – III“). Konstatoval, že základní povinností žalobce jako věřitele bylo poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky a naopak základní povinností žalované jako dlužnice bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané příslušenství. Soud dodal, že součástí právní úpravy občanského zákoníku jsou zvláštní ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných distančním způsobem, tedy ze smluv sjednávaných prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (§ 1824 – 1827 o. z.). Po zhodnocení žalobcem tvrzeného a prokazovaného způsobu uzavření smlouvy soud dospěl k závěru, že žalobce svá tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru se žalovanou neprokázal a není tak důvodný jeho nárok na zaplacení úroků, poplatků ani smluvních pokut. Dále soud uzavřel, že žalobce neprokázal ani poskytnutí peněžních prostředků žalované, neboť z předložené listiny – kopie bez podpisu a data (zřejmě výpisu z databáze žalobce) nazvané „doklad o vyplacení úvěru“ se převzetí úvěru nepodává. Uvedená listina nemá žádnou důkazní hodnotu, není z ní patrné, kdy a za jakým účelem byla vytvořena a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listině uvedeny. V této souvislosti soud podotkl, že žalobce vyzval k označení důkazů ohledně převzetí finančních prostředků žalovanou již před jednáním ve věci samé. Pokud žalobce jako důkaz o poskytnutí úvěru dále označil kopii výpisu z účtu č. 1231799220227, ani z tohoto důkazu převzetí finančních prostředků žalovanou nevyplývá. Soud proto žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Protože však v řízení úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

5. Proti části I. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 5 290 Kč s 11,75% úroky z prodlení od datum do zaplacení, a proti II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladu řízení, podal žalobce odvolání. Navrhl, aby odvolací soud v tomto rozsahu rozsudek změnil, žalobě vyhověl a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ve svém odvolání uvedl obšírnou argumentaci ke svému nesouhlasu se závěrem soudu prvního stupně o neuzavření smlouvy o úvěru. V této souvislosti rovněž zdůraznil, že žalovaná je majitelkou bankovního účtu, na který byla zaslána prověřovací platba ve výši 1 Kč a finanční plnění podle smlouvy o úvěru; nadto následně žalovaná na smlouvu dlouhodobě hradila, když celkem bylo zaplaceno 14 710 Kč. Žalobce proto považuje za nesprávný i závěr soudu prvního stupně, že neprokázal ani poskytnutí finančních prostředků žalované.

6. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je v převážné části důvodné.

8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování částí listinných důkazů, a to návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvou o úvěru č. (VS) Anonymizováno, dokladem o vyplacení úvěru, historií pohybů – běžný účet č. č. účtu (právnická osoba.), název účtu: Jméno zainteresované osoby 0/0, výpisem z účtu č. Anonymizováno (právnická osoba.) a předžalobní upomínkou z datum včetně podacího archu z téhož data.

9. V návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru č. (VS): Anonymizováno je jako poskytovatel úvěru uveden žalobce a jeho bankovní spojení: Anonymizováno adresa, číslo účtu č. účtu. Jako klient je uvedena žalovaná a bankovní spojení (k výplatě úvěru i inkasu splátek): Anonymizováno. Úvěr byl sjednán ve výši 20 000 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu vedeného právnická osoba., č. Anonymizováno se podává, že ke dni datum byla z tohoto účtu odepsána platba ve výši 20 000 Kč ve prospěch účtu č. Anonymizováno/Anonymizováno pod variabilním symbolem var. symbol. Podle historie pohybů – běžný účet č. č. účtu (právnická osoba.), název účtu: Jméno zainteresované osoby 0/0, za dobu od datum do datum, byla v daném období každý měsíc na účet připsána příchozí platba ve výši cca 22 000 Kč od společnosti „právnická osoba“ (tj. zaměstnavatele žalované). Z výpisu z účtu č. Anonymizováno vedeného právnická osoba., se podává odchozí platba dne datum ve výši 20 000 Kč na účet č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol. Předžalobní výzvou z datum právní zástupkyně žalobce vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru č. Anonymizováno, a to ve lhůtě 15 dnů od data odeslání výzvy. Z předžalobní upomínky i poštovního podacího archu ze dne datum vyplývá, že výzva k úhradě byla žalované zaslána na adresu adresa.

10. Na základě zopakovaného dokazování má odvolací soud za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku 20 000 Kč, a to na účet vedený na její jméno, jehož číslo žalovaná uvedla v návrhu na uzavření smlouvy/smlouvě o úvěru. Za situace, kdy žalobce uplatnil v odvolání pouze požadavek na zaplacení částky 5 290 Kč se zákonnými úroky z prodlení, zabýval se odvolací soud posouzením nároku žalobce z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.). Za situace, kdy žalobce prokázal poskytnutí částky 20 000 Kč žalované a sám v žalobě tvrdil, že žalovaná již uhradila celkem 14 710 Kč, shledal odvolací soud jeho požadavek na zaplacení částky 5 290 Kč jako důvodný.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z., nesjednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany vyšší úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Pro případ vydání bezdůvodného obohacení je právo věřitele (žalobce) domáhat se plnění vázáno na výzvu k plnění a dlužník (žalovaná) musí plnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). „Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek z datum, sp. zn. 28 Cdo 1853/2002, uveřejněný pod č. C 1746 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, a dále např. odůvodnění rozsudku z datum, sp. zn. 23 Odo 1787/2006, uveřejněného pod č. 37/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) lze přitom za kvalifikovanou upomínku (žádost věřitele o plnění) považovat i podání žaloby na zaplacení pohledávky. Z tohoto úhlu pohledu představuje žaloba hmotněprávní jednání účastníka řízení učiněné vůči soudu, které je účinné i vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli (§ 41 odst. 3 o.s.ř.). Od uvedených právních názorů se dovolací soud neodklání ani v poměrech právní úpravy obsažené s účinností od datum v novém občanském zákoníku, zejména pak v § 1958 odst. 2 o. z.“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu z datum, sp. zn. 26 Cdo 3607/2019).

14. V daném případě žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě 15 dnů od data odeslání předžalobní výzvy ze dne datum, kterou téhož dne podal k poštovní přepravě. Žalobce však neprokázal, že by žalovaná požádala o zasílaní písemností na adresu, na niž ji byla předžalobní výzva adresována a zaslána (adresa), když v návrhu na uzavření smlouvy/smlouvě o úvěru je uvedena adresa žalované (a to adresa trvalého bydliště i adresa pro doručování) naprosto odlišná. Za dané situace tak nelze dospět k závěru, že výzva k plnění byla žalované skutečně doručena, ani k závěru, že žalovaná měla možnost seznámit se s jejím obsahem. Odvolací soud proto uzavřel, že žalovaná byla k plnění vyzvána až žalobou, která jí byla do datové schránky doručena datum (sobota). Prvním dnem, kdy měla žalovaná plnit, je tak pondělí 30. ledna. 2023 (§ 607 o. z.) a do prodlení se dostala počínaje dnem datum. Odvolací soud tedy posoudil jako důvodný nárok žalobce na úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z.) od datum do zaplacení.

15. S ohledem na shora uvedené odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil část I. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 5 290 Kč s 11,75% úroky z prodlení od datum do zaplacení.

16. Podle § 219 o. s. ř. odvolací soud potvrdil část I. výroku rozsudku, kterou byla žaloba zamítnuta co do 11,75% úroků z prodlení z částky 5 290 Kč od datum do datum.

17. Podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud nově rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci zohlednil i příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 271/08). Žalovaná byla v řízení před soudem prvního stupně v převážné části úspěšná a měla by tak právo na náhradu (poměrné části) nákladů řízení. Protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované v řízení před soudem prvního stupně jakékoliv náklady vznikly, odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v odvolacím řízení zohlednil i příslušenství, které kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 271/08). Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný v rozsahu 93,6 %, jeho neúspěch představuje 6,4 % a vznikl mu tak nárok na náhradu 87,2 % nákladů řízení. Náklady žalobce za odvolací řízení sestávají z: ⟪LB:lb_001⟫ - soudního poplatku za odvolání ve výši 1 000 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ - odměny za dva úkony právní služby po 1 500 Kč (tarifní hodnota 5 290 Kč), a to za podané odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), ⟪LB:lb_003⟫ - náhrady za dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ⟪LB:lb_004⟫ - vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 756 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 5 356 Kč, z nichž bylo přiznáno 87,2 % tj. 4 670,40 Kč.

Jako neúčelný posoudil odvolací soud požadavek žalobce na odměnu za úkon právní služby spočívající v poradě s klientem, neboť právní zastoupení bylo převzato již před podáním žaloby a v průběhu řízení před soudy obou stupňů byla žalovaná po celou dobu pasivní, v řízení neuplatnila žádnou obranu.

19. Shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v odvolacím řízení převážně úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu odvolacího řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně; takové dovolání je však přípustné pouze tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak.

Proti rozsudku v části týkající se výroků o nákladech řízení není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].