KSBR 31 A 36/2024-106

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců JUDr. Václava Štencla, MA, a Mgr. Jana Jiráska, Ph. D., ve věci žalobce: HP TRONIC Zlín, spol. s r. o., IČO 49973053 sídlem Práce 2523, 760 01 Zlín zastoupený advokátem JUDr. Robertem Nerudou, Ph. D. sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, 605 55 Brno o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v provedení šetření na místě v obchodních prostorách žalobce ve dnech 17. 4. 2024 a 18. 4. 2024, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

I. Předmět řízení

Ve dnech 17. 4. 2024 a 18. 4. 2024 provedl žalovaný v obchodních prostorách žalobce šetření na místě na základě pověření předsedy žalovaného ze dne 15. 4. 2024, č. j. ÚOHS-15442/2024/872 (dále „pověření“), za účelem prověření možného porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, a čl. 101 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie. Toto porušení mělo spočívat v uzavírání a plnění zakázaných dohod o přímém nebo nepřímém určení cen zboží pro další prodej sjednávaných mezi žalobcem a jeho odběrateli nejméně od roku 2020, a to ve vztahu k elektrospotřebičům a příslušenství.

II. Stanoviska účastníků řízení

Žalobce se domáhá určení, že provedení místního šetření bylo nezákonným zásahem, a uložení zákazu žalovanému, aby v rámci své činnosti přihlížel k dokumentům, které při místním šetření zajistil, a vycházel z jejich obsahu. Nezákonnost místního šetření spatřuje v třech důvodech.

Prvním důvodem je skutečnost, že místní šetření bylo svým důvodným podezřením a rozsahem totožné s předchozím místním šetřením, které soudy označily za nezákonné. Jedná se o nezákonnou snahu sanovat dřívější procesní pochybení opakováním totožného vyšetřovacího úkonu na úkor ústavně garantovaných práv bez doplnění dokazování či další specifikace původních podezření. Místní šetření proto nesplnilo podmínku přiměřenosti. Žalobce v této souvislosti zejména odkazuje na judikaturu týkající se přípustnosti opakování daňové kontroly. Zdůrazňuje, že soudy své výhrady k opakovaným daňovým kontrolám nezakládají na legislativě specifické pro daňové kontroly, ale zejména na ústavním pořádku a obecných principech profesionality a odborné péče při výkonu veřejné správy.

Jako druhý důvod nezákonnosti žalobce označuje skutečnosti, že žalovaný zjevně přihlížel k dokumentům zajištěným nezákonně při prvním místním šetření. Přihlížení k těmto dokumentům spatřuje v několika skutečnostech. Předně si inspektoři nevyžádali přístup k e‑mailům osob, u nichž při prvním místním šetření nezachytili žádnou relevantní komunikaci. Vyžádali si naproti tomu přístup k e-mailům u osob zařazených do oddělení SDA, jejichž pracovní náplní není kontakt s odběrateli žalobce, a kteří figurovali v komunikaci zajištěné při prvním místním šetření. Při vyhledávání pak vynechali ze seznamu klíčových slov ta, která nevedla při prvním místním šetření k zajištění žádných dokumentů. Také změna právního důvodu (vedle porušení § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže také porušení čl. 101 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie) byla důsledkem předběžného vyhodnocení původně zajištěných důkazů. Tento nezákonný postup je důsledkem pověření téměř totožného týmu inspektorů, ačkoliv žalovaný má dostatek zaměstnanců, kteří se prvního místního šetření nezúčastnili.

Třetím důvodem nezákonnosti je skutečnost, že místní šetření představovalo nezákonnou „rybářskou výpravu“, neboť rozsah pověření byl vymezen natolik genericky, a navíc bez časového omezení, že fakticky žalovaného zmocňovalo k šetření veškeré obchodní činnosti žalobce. Předseda pověření vydal pouze na základě čtyř e-mailů dvou zaměstnanců žalobce s jediným odběratelem – Elberry s. r. o. (dále „Elberry“). Cenové srovnání se týkalo pouze vybraných produktů značek Bosch, Jata a Sogo a nevypovídá o autonomii odběratelů při určování jejich prodejních cen. Velkoobchodní tržní podíl žalobce je velmi nízký a uzavírání dohod by se nemohlo projevit v míře cenové harmonizace na trhu, která je častěji způsobena cenovým následováním. Obrat žalobce realizovaný se společností Elberry je zcela zanedbatelný. Předchozí rozsudek Nejvyššího správního soudu nelze interpretovat jako en bloc aprobování takto širokého vymezení věcného rozsahu pověření. Rozsah pověření neodpovídal důvodnému podezření.

Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud shledal, že byl žalovaný de facto postihnut za překročení mezí prvního pověření, šetření však obstálo v testu vhodnosti. Formulace obsahu pověření odpovídá nárokům kladeným na vymezení předmětu šetření. Existují indicie nasvědčující tomu, že se jednání žalobce nemuselo nutně zaměřovat pouze na elektrospotřebiče Bosch, Jata a Sogo. Rozsah podezření je dán souhrnem dokumentů žurnalizovaných ve spise ke dni předcházejícímu místnímu šetření. K původním indiciím přibyly i další. Konkrétně se jedná o 12 dříve zajištěných dokumentů, ke kterým bylo možné přihlížet. Po zahájení správního řízení si žalovaný vyžádal mimo jiné informace a podklady od některých odběratelů žalobce. Závěr o možném ovlivnění obchodu mezi členskými státy žalovaný nepostavil na nezákonně získaných důkazech, nýbrž na tom, že dohodami bylo pokryto celé území členského státu. Žalovaný není limitován v počtu uskutečnění šetření na místě, je pouze na jeho vlastním odborném uvážení, zda, kdy a u kterého subjektu místní šetření provede. Provedením druhého místního šetření žalovaný nezasáhl do práv a zájmů žalobce nad nezbytnou míru. Nešlo o opakování téhož úkonu, ale o úkon, který byl shodný a nezbytný pro další průběh správního řízení. Daňová kontrola se odlišuje od správního řízení o možném spáchání přestupku. Žalovaný se pokusil co nejvíce minimalizovat zásah do sféry žalobce. Nepřihlížel k nezákonně zajištěným dokumentům, zohlednil pouze samotný průběh předchozího šetření. Inspektoři určili seznam relevantních osob na základě organigramu žalobce. Logicky nepodrobovali opětovnému šetření ty subjekty, které se ukázaly v prvním místním šetření jako irelevantní zdroje informací. Seznam klíčových slov není závazný a může být operativně upraven. Nebylo potřebné zajistit opětovně komunikaci mezi žalobcem a společností Elberry. Provedení místního šetření téměř totožným vyšetřovacím týmem inspektorů je irelevantní. Rozsah místního šetření také odpovídal důvodnému podezření. Nebylo možné dojít k závěru, že se určování cen týkalo výlučně elektrospotřebičů tří značek. Lze předpokládat, že daná praktika je zaměřena vůči co nejširšímu okruhu odběratelů a věcně zasahuje ty výrobky, s nimiž dodavatel obchoduje. Cenové srovnání bylo jen jednou z indicií a provádění obdobných srovnání dalších značek by bylo irelevantní, neboť v dané chvíli bylo vhodným nástrojem právě provedení šetření na místě. S námitkou možného cenového následování bude třeba se vypořádat až v rámci dokazování.

Ve svých dalších podáních účastníci setrvali na svých stanoviscích.

III. d) Rozsah šetření na místě odpovídal důvodnému podezření

Žalobce dále místní šetření označuje za nezákonnou „rybářskou výpravu“, neboť rozsah pověření (a tím i rozsah šetření) neodpovídal důvodnému podezření a byl vymezen natolik genericky, a navíc bez časového omezení, že pověření fakticky žalovaného zmocňovalo k šetření veškeré obchodní činnosti žalobce.

Krajský soud předesílá, že otázku přípustného rozsahu pověření (a tím i rozsahu šetření) v nyní posuzovaném případě již fakticky vyřešil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 4 As 403/2023-60. Zaprvé ve shodě s krajským soudem uvedl, že žalovaný neměl povinnost v pověření vymezit časový rozsah šetření. Zadruhé k věcnému vymezení rozsahu šetření uvedl, že žalovaný neměl povinnost detailně specifikovat předmět přezkumu a že „mu nic nebránilo, aby jej v pověření vymezil obecněji např. na,trh elektrospotřebičů‘ nebo,bílých spotřebičů‘ apod.“. Krajský soud nevidí důvod se od tohoto hodnocení Nejvyššího správního soudu odchýlit, neboť vychází převážně z týchž podkladů. K jednotlivým dílčím námitkám se proto vyjádří pouze ve stručnosti.

Závěr, že soutěžní úřad není povinen v pověření vymezit časový rozsah šetření, potvrzuje judikatura Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 8. 11. 2019, č. j. 5 As 339/2018-40) i Soudního dvora Evropské unie (rozsudek ve věci T-339/04 France Télécom SA proti Komisi). Taktéž širší vymezení prověřovaného jednání (typicky za použití rozšiřujících formulací jako například „případně dalšími soutěžiteli“, „zejména“ nebo „včetně mimo jiné“) již ve své rozhodovací činnosti aproboval jak Nejvyšší správní soud (rozsudky ze dne 22. 8. 2018, č. j. 2 As 257/2018-44, ze dne 29. 3. 2018, č. j. 5 As 119/2017-60, nebo ze dne 20. 12. 2018, č. j. 10 As 203/2017-35), tak Soudní dvůr Evropské unie (rozsudek ve věci C-37/13 P Nexans a Nexans Francie proti Komisi).

Pokud jde konkrétně o nyní projednávanou věc, nad rámec odkazu na rozsudek č. j. 4 As 403/2023-60 soud poznamenává, že považuje za zcela případné zdůvodnění ze strany žalovaného, že praktika určování cen pro další prodej je zásadně směřována vůči všem odběratelům a věcně zahrnuje ty výrobky, s nimiž dodavatel obchoduje. Nelze přehlédnout, že již zboží značek Bosch, Jata a Sogo, jejichž cenové srovnání žalovaný prováděl, zahrnovalo širokou škálu elektrospotřebičů (větší či menší kuchyňské spotřebiče jako trouba, myčka, rychlovarná konvice, gril, či kuchyňská váha, i další domácí spotřebiče jako vysavač, pračka). Podezření žalovaného, že se uzavírání dohod o cenách pro další prodej může týkat všech elektrospotřebičů a příslušenství, které žalobce prodává, proto soud považuje za důvodné. Pověření tedy rámec tohoto důvodného podezření nepřekračuje. Skutečnost, že toto vymezení dotčených výrobků pokrývá celou činnost žalobce, je dána nikoliv excesivním vymezením prověřovaného jednání, nýbrž zaměřením podnikatelské činnosti žalobce, což není nijak nestandardní.

To, že jednotlivé listinné podklady mohly zakládat důvodné podezření ze spáchání přestupku, již podrobně zdůvodnil krajský soud ve svém rozsudku č. j. 31 A 72/2023-174 ve vztahu k předchozímu místnímu šetření. V podrobnostech proto na něj k této problematice odkazuje a zdůrazňuje pouze základní teze. Interpretace obsahu e-mailové komunikace mezi žalobcem a společností Elberry ze strany žalovaného byla nejen myslitelným, ale také pravděpodobným odrazem reality. Těžiště dokazování je až v přestupkovém řízení, které v tuto chvíli není v konečné fázi; žalovaný tedy nemusel mít jistotu o tom, že žalobce ceny direktivně určoval a jejich nedodržování sankcionoval. Srovnání cen na srovnávači Heureka podporuje důvodné podezření žalovaného, byť nemůže sloužit jako přímý důkaz protisoutěžního jednání. Není podstatné to, že podobnost cen může být výsledkem cenového následování, nýbrž to, že může být také důsledkem protisoutěžního jednání, jemuž nasvědčuje také e-mailová komunikace.

Krajský soud proto uzavírá, že rozsah šetření na místě odpovídal důvodnému podezření, které žalovaný měl na základě zákonně opatřených podkladů.

Ani změnu právní kvalifikace šetřeného jednání nepovažuje soud za důsledek přihlížení k nezákonně získaným důkazům. Oproti předchozímu pověření žalovaný v novém pověření kvalifikoval jednání žalobce nejen jako porušení § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, ale také jako porušení čl. 101 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie. Nic však nenasvědčuje tomu, že by právě dokumenty zajištěné při předchozím místním šetření nezákonně, byly klíčové pro vyhodnocení, zda jednání žalobce mohlo ovlivnit obchod mezi členskými státy Evropské unie (což je skutečnost, která opodstatňuje rozšíření právní kvalifikace také na porušení čl. 101 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie). Ve věci již bylo zahájeno přestupkové řízení a žalovaný disponoval některými dokumenty (získanými zákonně při předchozím místním šetření) podle něj potvrzujícími vliv protisoutěžního jednání žalobce na obchod mezi členskými státy. I kdyby tyto dokumenty potvrzovaly takové jednání pouze ve vztahu ke spotřebičům Bosch, Jata a Sogo, krajský soud nevidí důvod, proč by žalovaný již v tomto rozsahu nemohl dospět k závěru o ovlivnění obchodu mezi členskými státy s ohledem na zjištění, že zakázanými dohodami bylo pokryto celé území České republiky.

Krajský soud proto neshledal námitky, že žalovaný při šetření na místě přihlížel k nezákonně zajištěným dokumentům, důvodnými.

IV. Shrnutí a náklady řízení

Krajský soud na základě shora provedeného posouzení neshledal žalobu důvodnou, a proto ji zamítl ve smyslu § 78 odst. 7 s. ř. s.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Podle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 3. prosince 2024

Mgr. Petr Šebek v. r. ⟪LB:lb_001⟫ předseda senátu