KSBR 38 Co 45/2024-96

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců JUDr. Jitky Levové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_007⟫ Adresa zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_010⟫ o určení vlastnického práva ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 9. 11. 2023 č. j. 12 C 31/2023 - 68

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 8.228 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0.

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. rozhodl, že se určuje, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku p. č. číslo o výměře číslo m2 a pozemku p. č. číslo o výměře číslo m2, vše v katastrálním území obec, obec obec, vzniklých dle geometrického plánu pro rozdělení pozemků č. číslo ze dne datum, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku. Výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 31.852 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání a navrhla jeho změnu tak, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. Uvedla, že rozsudek soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem, zejména proto, že se nedostatečně vypořádal s žalovanou tvrzenou skutečností, že předmětné pozemky, které byly předmětem žalobního návrhu, nabyla v dobré víře, a není možné bez dalšího určit, že tyto jsou vlastnictvím žalobce. Soud I. stupně ani žalobce nedoložil, v čem konkrétně spočívá naléhavý právní zájem žalobce, respektive proč by tento případný právní zájem žalobce měl převážit nad dobrou vírou žalované, že je oprávněným vlastníkem předmětných pozemků.

3. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku soudu I. stupně s tím, že soud I. stupně jednoznačně vysvětlil podstatu uplatněného nároku, a případná dobrá víra žalované je pro posouzení věci irelevantní, kdy předmětem řízení bylo určení vlastnictví na základě zpřesnění dosud subjektivně sporné hranice mezi pozemky účastníků. Žalovaná pozemky st. p. č. číslo a p. č. st. číslo v k. ú. obec nabyla na základě usnesení o dědictví ze dne datum a aktuálně evidovaná hranice mezi pozemky účastníků je platná od datum, v době nabytí předmětných nemovitostí žalovanou byla katastrální mapa platná od roku rok. Nepřesnost hranice v současné katastrální mapě vznikla právě v důsledku nepřesnosti digitalizace katastrální mapy s platností od datum. Vlastnická hranice pozemků přitom byla spolehlivě určena stávající rozhradou. Je tedy zjevné, že rozhrada mezi pozemky účastníků se zde nacházela již v době nabytí pozemků žalovanou, a pozemky, které jsou předmětem žalobního návrhu, se nachází za rozhradou žalovanou užívaných pozemků, a naopak tyto jsou užívány žalobcem od jeho nabytí spoluvlastnického práva v roce rok k pozemkům p. č. číslo, a v době nabytí pozemků žalovanou byly tyto evidovány v předchozí katastrální mapě. Tvrzení žalované, že předmětné pozemky nabyla v dobré víře, že je nabývá do svého vlastnictví „ve stavu odpovídajícím evidenci v katastru nemovitostí“ je proto nepodložené a zjevně účelové, když stávající aktuální katastrální mapa v době nabytí vlastnického práva žalovanou neexistovala. Pokud jde o posouzení naléhavého právního zájmu žalobce na určení, soud postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů ohledně posouzení naléhavého právního zájmu žalobce, který je dán rozporem mezi stavem vyplývajícím ze zápisu v katastru nemovitostí, kde je zapsána jako vlastnice sporných částí pozemků žalovaná, a stavem, který by nastal v důsledku žalobcem tvrzeného průběhu objektivně zjistitelné hranice mezi sousedními pozemky účastníků.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), kdy účastníci v odvolacím řízení netvrdili nové skutečnosti a nenavrhli provedení nových důkazů, vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného soudem I. stupně, který věc správně posoudil i po právní stránce.

5. Pokud jde o posouzení existence naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení, zde je nutno poukázat na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, z níž vyplývá, že žaloba na „určení sporné hranice“ mezi pozemky, o které žalobce tvrdí, že ji lze objektivně zjistit, avšak existuje spor o její průběh mezi účastníky řízení, je jen zvláštním případem žaloby na určení vlastnického práva žalobce; soud za použití pravidel pro dokazování ve sporném řízení zkoumá, kudy vede sporná hranice, a pokud zjistí, že žalobcova tvrzení jsou správná, žalobě vyhoví, jinak ji zamítne. Jde o řízení o vydání deklaratorního rozhodnutí, jehož smyslem je určení skutečných hmotněprávních vztahů tak, jak byly zjištěny ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu (rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 690/2017). Soud v řízení o subjektivně sporné hranici mezi pozemky určí vlastnické právo k pozemku nově vytvořenému geometrickým plánem, který připojí jako nedílnou součást rozsudku.

6. Námitka žalované, že soud I. stupně nedoložil, v čem konkrétně spočívá naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení, neobstojí, kdy soud I. stupně správně uvedl, že naléhavý právní zájem žalobce je dán existencí rozporu mezi stavem vyplývajícím ze zápisu v katastru nemovitostí, kde jako vlastnice sporných částí pozemků je zapsaná žalovaná, a stavem, který by nastal v důsledku žalobcem tvrzeného průběhu objektivně zjistitelné hranice mezi sousedícími pozemky účastníků. Rovněž není důvodná námitka, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem. Žalovaná neuvedla, v čem má spočívat nesprávnost učiněných skutkových zjištění soudem I. stupně a k jakým tvrzeným skutečnostem soud I. stupně nepřihlédl. Žalovaná, s výjimkou vyjádření k žalobě, byla po celý průběh řízení před soudem I. stupně pasivní, neuvedla konkrétně, v čem spočívala její dobrá víra, v níž nabyla části předmětných pozemků, a poukazuje-li na skutečnost, že dle jejího názoru výměra a rozsah pozemků, které nabývá do vlastnictví, odpovídá stavu evidovaném v katastru nemovitostí, vyplývá z provedených důkazů, že aktuálně evidovaná hrance mezi pozemky účastníků je platná od datum a nepřesnost hranice v aktuálně platné katastrální mapě vznikla v důsledku nepřesnosti digitalizace původně nepřesné katastrální mapy s platností od datum. Ke stávajícímu zápisu v katastru nemovitostí došlo v důsledku chyby při digitalizaci katastrální mapy.

7. Soud I. stupně tedy rozhodl věcně správně, pokud žalobě vyhověl a rozhodl tak, že se určuje, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemků p. č. číslo o výměře číslo m2 a pozemku p. č. číslo o výměře číslo m2, vše v katastrálním území obec, obec obec, vzniklých dle geometrického plánu pro rozdělení pozemků č. číslo ze dne datum, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

8. Rozsudek soudu I. stupně byl proto jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.) včetně správného výroku o nákladech řízení účastníků. Neúspěšná žalovaná je povinna žalobci zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 31.852 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci rozsudku, kdy vyčíslení těchto nákladů řízení je správné.

9. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neúspěšná žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení spočívající v odměně za právní zastoupení, kdy v odvolacím řízení učinil právní zástupce žalobce 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu) - § 7, § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění), dále 2 x režijní paušál 300 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky), tj. 2 x 3.100 Kč, 2 x 300 Kč a 21 % DPH 1.428 Kč; úhrnem činí náklady odvolacího řízení 8.228 Kč.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Blansku, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).