KSBR 60 Co 254/2024-485

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Karla Šabaty, PhD., a JUDr. Petra Coufalíka, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený Anonymizováno ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 200.000 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalobce proti rozsudku Anonymizováno ze dne Anonymizováno, č. j. Anonymizováno

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 23.753,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku v rukám zástupce žalovaného.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Anonymizováno adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 69 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 69 000 Kč od datum do zaplacení a úrokem 6 % ročně z částky 69 000 Kč od datum do zaplacení, 61 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 61 000 Kč od datum do zaplacení, s úrokem 6 % ročně z částky 61 000 Kč od datum do zaplacení, 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 50 000 Kč od datum za zaplacení a úrokem 10 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení, 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, s úrokem 15 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení. Výrokem II byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 103 991,65 Kč.

2. Soud I. stupně uzavřel, že mezi účastníky byly uzavřeny čtyři smlouvy o půjčce, jejichž předmětem byly žalované částky. Tyto částky byly poukázány žalobcem na účet žalovaného. Obsahem se nejednalo o smlouvy o úvěru. Soud I. stupně shledal tyto smlouvy jako neplatné, neboť nebyla sjednána platně dočasnost půjček, to je doba trvání půjčky. Konec půjček byl sjednán do splatnosti, která u jednotlivých smluv měla nastupovat odlišně. Dočasnost nebyla u žádné ze smluv vázána na uvedení určitého časového období, ale byla vázána na jiné skutečnosti (dostavbu, ukončení členství, písemnou žádost). Tyto skutečnosti posoudil soud I. stupně jako skutečnosti, u kterých nebyla jistota, že v budoucnu nastanou, jsou neurčité a dovodil neplatnost smluv o půjčce dle § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku. Nárok na vrácení zapůjčených peněz posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku. Následně soud dovodil, že promlčecí doba počala běžet vždy ode dne následujícího po předání peněz, to je datum, datum, datum a datum. Objektivní tříletá promlčecí doba uplynula před podáním žaloby dne datum a námitka promlčení byla žalovaným vznesena důvodně a nárok nelze žalobci přiznat.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém namítá, že úmyslem stran bylo uzavřít úvěrovou smlouvu a takto měl být také právní vztah posouzen. Zdůrazňuje, že písemnou smlouvu zpracovávali laici, mezi kterými byla důvěra a postupovali neformálně. Nesouhlasí se závěrem soudu o neplatnosti smlouvy o půjčce a zdůrazňuje, že půjčky směřovaly k provedení dostavby areálu a nešlo tedy o skutečnost nejistou a totéž platí o možnosti ukončení členství a ukončení právního vztahu výpovědí. Smlouvy by měly být posuzovány jako spíše platné než neplatné. Namítá, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce byl členem žalovaného a nešlo o osoby cizí. Žalobce poskytl finanční prostředky žalovanému pouze o své vůli z důvodu, aby byl schopen dokončit dostavbu areálu, tedy ve snaze mu pomoci v důvodném očekávání, že mu budou vráceny. Žalobcem poskytnutá částka převyšovala příjmy žalovaného, žalobce nepožadoval vrácení plnění i proto, že žalovaný závazek nijak nezpochybňoval a vůči jiným členům vrátil závazek dobrovolně.

4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání zpochybňuje existenci půjček a poukazuje na marné uplynutí promlčecí doby, přičemž pakuje své dosud tvrzené skutečnosti.

5. Krajský soud v Brně - pobočka ve adresa, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), obsahuje způsobilý odvolací důvod, že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že ve věci jsou důvody pro potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně.

6. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

/§ 657 občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb./

7. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

/§ 3028 odst. 3 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb./

8. Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

/§ 497 obchodního zákoníku, zákona č. 513/1991 Sb./

9. Soud I. stupně správně aplikoval na předmětný právní vztah právní úpravu účinnou do datum. Právní vztahy vznikly před účinností zákona č. 89/2012 Sb., a proto soud I. stupně správně dovozuje, že je třeba aplikovat na danou věc zákon č. 40/1964 Sb.

10. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry soudu I. stupně o skutkovém stavu. Soud I. stupně se správně zabýval i tím, jaká byla skutečná vůle stran při uzavírání písemných smluv a na základě provedených důkazů správně dovodil, že v písemných vyhotoveních smluv byla vyjádřena skutečná vůle účastníků a při právním posouzení vycházel z vyjádření vůle v těchto písemných smlouvách. Soud I. stupně přiléhavě hodnotil provedené důkazy, jeho úvahy mají loický základ a vychází z obsahu provedených důkazů. Soud I. stupně také logicky a přiléhavě odůvodnil, proč některé navržené důkazy neprovedl. Odvolací soud se tedy ztotožňuje se závěry soudu I. stupně o skutkovém stavu.

11. V době vzniku předmětných právních vztahů byla smlouva o úvěru upravena v ustanovení § 497 a následujících zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku. Tento koncipoval smlouvu o úvěru jako konsensuální smlouvu mezi věřitelem a dlužníkem, ve které se věřitel zavazoval poskytnout na požádání dlužníka v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazoval poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádáníní peněžní prostředky do určité částky a povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Závazek úvěrujícího poskytnout úvěr se v praxi označuje jako otevření úvěru. Úvěr lze považovat za otevřený od okamžiku, kdy úvěrovanému vzniká právo na čerpání úvěru. Od tohoto okamžiku musí mít úvěrující k dispozici peněžní prostředky, které jsou předmětem úvěru, tak, aby je mohl na požádání úvěrovaného poskytnout. Soud I. stupně posoudil všechny čtyři smlouvy uzavřené mezi účastníky jako smlouvy o půjčce dle § 657 občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb. a nikoliv jako smlouvy o úvěru. Takové právní posouzení je správné, vychází ze skutkových zjištění a odvolací soud v tomto směru se plně ztotožňuje s odůvodněním učiněným soudem I. stupně.

12. Odvolací soud v tomto směru akcentuje, že obsah všech čtyř písemných smluv o půjčce není koncipován jako smlouva o úvěru a ani z průběhu realizace smluvního vztahu, jak byl popsán ve výpovědích účastníků smluvního vztahu, nevyplývá, že by mělo jít o smlouvy o úvěru. Smlouvy jsou výslovně označeny jako smlouvy o půjčce a z jejich obsahu vyplývá, že žalobce půjčuje žalovanému finanční částku, nikoliv, že žalobce pro žalovaného rezervuje finanční prostředky, které budou čerpány na požádání žalobce. Faktická realizace půjčení peněz potom probíhala tak, že žalobce zaslal žalovanému peníze na účet, a to dokonce v jednom případě ještě před podpisem písemného znění smlouvy a ve dvou případech ve stejný den, jako byl podpis písemné smlouvy. Takový postup svědčí pro to, že žalobce či jeho právní předchůdce, přenechal zastupitelné věci žalovanému, aby je užil podle libosti a žalovaný byl povinen po čase vrátit věci stejného druhu a nikoliv proto, že by smlouvou mezi účastníky došlo k rezervaci peněžních prostředků pro žalovaného a na požádání žalobce budou tyto prostředky žalovanému žalobcem vyplaceny. Nelze přehlédnout také skutečnost, že sám žalobce koncipoval žalobu jako nárok ze smlouvy o půjčce a s argumentací právního posouzení vztahu jako úvěru přišel až po vznesené námitce promlčení, když při takovém právním posouzení by byla promlčecí doba delší než v případě posouzení vztahu jako půjčky. Není také zcela běžnou praxí, aby úvěr byl poskytován v běžném občanskoprávním vztahu, zde mezi soukromoprávní fyzickou osobou nevystupující ve vztahu jako podnikatel a spolkem, jehož předmětem je sportovní činnost. Odvolací soud tedy jen opakuje, že právní posouzení vztahu mezi účastníky, jako právního vztahu půjčky, je správné a odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry učiněnými soudem I. stupně k této otázce.

13. Odvolací soud však má za to, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil uzavřené smlouvy o půjčce jako zcela neplatné pro neurčitost. Soud I. stupně zde vychází z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 35/2011, které však dle odvolacího soudu na řešenou právní otázku nedopadá. Soud I. stupně dovozuje, že u smlouvy o půjčce musí být vyjádřena dočasnost zapůjčení věci konkrétním časovým údajem. Předmětem poukazovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 35/2011 je však právní posouzení výpůjčky a nikoliv půjčky. Rozhodnutí Nejvyššího soudu směřuje k odlišení výpůjčky od jiných institutů, jako například nepojmenované smlouvy o bezplatném užívání nebo výprosy a podobně. Podstatnými náležitostmi smlouvy o půjčce dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku jsou přenecháni zastupitelné věci věřitelem dlužníku a povinnost dlužníka po čase vrátit věřiteli věc stejného druhu. Tyto náležitosti všechny předmětné právní vztahy splňují. Žalobce (či jeho právní předchůdci) poskytli žalovanému finanční prostředky (tedy věc zastupitelnou, druhově určenou) a ze smlouvy je zřejmé, že tyto finanční prostředky mají být po čase vráceny. Pokud soud I. stupně argumentuje tím, že nebyla vyjádřena dočasnost ve vztahu k formulaci splatnosti půjčky, tak odvolací soud poukazuje na to, že ze všech smluv je zřejmé, že peněžní prostředky mají být po čase vráceny a že smlouva o půjčce je platnou i v případě, že strany si vůbec nesjednají lhůtu k vrácení půjčky a taková půjčka je potom splatnou na výzvu. Odvolací soud tedy neshledal důvody pro neplatnost smlouvy o půjčce v celém rozsahu a posouzení nároku žalobce jako na nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

14. Následně se odvolací soud zabýval splatností předmětných půjček a počátkem běhu promlčecí doby. Podle § 101 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku je pro tento právní vztah stanovená tříletá promlčecí doba. Pokud jde o počátek běhu promlčecí doby, vychází se z toho, že možnost uplatnit nárok u soudu nastává splatností dluhu, avšak v případě, že splatnost dluhu nebyla dohodnuta ani nijak určena (popřípadě byla dohodnuta neurčitě), začíná promlčecí doba běžet dnem následujícím poté, co dluh vznikl. Vyplývá to z toho, že věřitel může již následujícího dne po vzniku dluhu vyvolat splatnost dluhu, a tedy své právo vykonat (srovnej R 28/1984, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 345/2002).

15. V případě smlouvy o půjčce ze dne datum a datum bylo dohodnuto, že výpovědní lhůta je sjednána na dobu jednoho roku od podání písemné žádosti věřitele dlužníkovi. Z obsahu tohoto ujednání lze dovodit, že v případě, že věřitel chce vrátit plnění, může písemně požádat dlužníka o vrácení půjčky a ten je povinen nejpozději do jednoho roku půjčku vrátit. Promlčecí doba počíná běžet od okamžiku, kdy mohlo být právo na vrácení půjčky uplatněno poprvé. Žalobce mohl vyzvat žalovaného k vrácení půjčky poprvé v den následující po uzavření smlouvy o půjčce.

16. Smlouva o půjčce je reálným kontraktem a smluvní vztah vzniká okamžikem předání předmětu půjčky. U půjčky na 69 000 Kč, ke které byla uzavřena písemná smlouva dne datum, došlo k předání peněz datum a tímto dnem vznikl právní vztah půjčky. U půjčky 61 000 Kč byl předmět půjčky předán v den podpisu smlouvy dne datum. Žalobce mohl požádat o vrácení 69 000 Kč dne datum a žalovaný měl povinnost vrátit tuto částku nejpozději do datum. Pokud tak neučinil, mohl žalobce dne datum uplatnit své právo žalobou u soudu a zároveň mu počala běžet tříletá promlčecí doba, která marně uplynula dne datum. Žaloba podaná dne datum je podána až po marném uplynutí promlčecí doby. Vrácení částky 61 000 Kč mohl žalobce žádat poprvé datum a žalovaný by byl povinen tuto vrátit nejpozději datum. Dne datum se mohl žalobce poprvé domáhat svého práva na vrácení půjčky 61 000 Kč u soudu a počala mu také běžet tříletá promlčecí doba, která marně uplynula datum. Žaloba podaná dne datum je podána po marném uplynutí promlčecí doby.

17. Splatnost půjčky 50 000 Kč, ke které se vztahuje písemná smlouva z datum, byla sjednána tak, že dlužník se zavazuje splatit půjčenou částku po dostavbě druhé etapy rekonstruované budovy v areálu Anonymizováno nebo po obdržení dotací na dostavbu areálu z financí ČSTV nebo jiného subjektu. Půjčka 20 000 Kč, ke které se vztahuje písemná smlouva z datum, byla dle smlouvy splatná tak, že dlužník se zavázal splatit půjčenou částku po zahájení výdělečné činnosti v objektu II. etapě rekonstruované budovy v areálu Anonymizováno nebo bezprostředně po obdržení dotací na dostavbu areálu z financí ČSTV nebo jiného subjektu. Splatnost obou půjček je vázána na skutečnosti, které v budoucnu mohou, ale také nemusí nastat a jsou nejisté. Splatnost půjček není vázána na určitou objektivně zjistitelnou skutečnost, která sice není určitelná konkrétním datem, avšak lze z ní bez pochyb zjistit, kdy bude možné požadovat vrácení půjčky. Takovou jistotu musí mít účastníci v době sjednání závazku. V době sjednání závazku však nemohli účastníci bez jakýchkoliv pochyb mít jistotu, že bude dokončena plánovaná rekonstrukce areálu žalovaného, že v areálu bude provozována zisková činnost, že obdrží dotace od ČSTV či jiného subjektu. Odvolací soud podotýká, že z předmětné formulace nevyplývá, v jaké lhůtě poté, co by měla nastat tato nejistá skutečnost, by měl žalovaný půjčky vrátit (ve vztahu k posouzení neurčitosti ujednání o možnosti požadovat vrácení půjčky lze analogicky poukázat na soudem I. stupně poukazované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 35/2011, ve kterém bylo splnění povinnosti vázáno na okamžik vybudování výdejny jídel a jídelny jako na skutečnost, která byla posouzena jako nejistá). Vzhledem ke shora uvedenému posoudil odvolací soud ujednání o lhůtě k vrácení půjček 50 000 Kč a 20 000 Kč jako neurčité a v této části jsou potom smlouvy o půjčce dle § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku neplatné, nikoliv však neplatné jako celek, neboť v této části jde o oddělitelnou část smlouvy a ohledně splatnosti půjček je třeba potom vycházet z ustanovení § 563 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, kdy žalobce měl právo požadovat vrácení půjčky na výzvu. Žalobce mohl požádat o vrácení půjček den následující po jejich uzavření. Půjčka 50 000 Kč byla uzavřena předáním předmětu půjčky dne datum a půjčka 20 000 Kč dne datum. Žalobce mohl požádat o splnění dluhu 50 000 Kč poprvé dne datum a následujícího dne by měl žalovaný plnit a dne datum mohl uplatnit své právo u soudu. Tímto dnem mu také počala běžet promlčecí doba, která marně uplynula dne datum. Obdobně vrácení půjčky 20 000 Kč mohl žalobce požadovat poprvé dne datum a následující den by měl žalovaný plnit a dne datum mohl žalobce uplatnit svůj nárok na vrácení půjčky u soudu. Tímto dnem také počala běžet tříletá promlčecí doba. Promlčecí doba ve vztahu k nároku na vrácení 50 000 Kč marně uplynula dne datum a ve vztahu k nároku na vrácení 20 000 Kč dne právnická osoba. 2001. Žaloba podaná dne datum je podaná po uplynutí promlčecí doby.

18. Žalovaný vznesl důvodně námitku promlčení a podle § 100 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. nelze žalovanému právo na vrácení půjček 69 000 Kč, 61 000 Kč, 50 000 Kč a 20 000 Kč přiznat.

19. Vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Výkon práva v rozporu s dobrými mravy znamená, že se výkon práva ocitá v rozporu s uznávaným míněním rozhodující části společnosti. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatněného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by bylo možno posoudit jako rozporné s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.) jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění, v důsledku uplynutí promlčecí doby, byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které včas právo neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 85/2010).

20. Soud v okolnostech případu žádné výjimečné okolnosti neshledal a neviděl důvody pro odepření práva uplatnit námitku promlčení. Žalobce shledává takové okolnosti v tom, že byl členem žalovaného (spolku) a snažil se v jeho tíživé finanční situaci vypomoci s dostavbou areálu. Odvolací soud k tomuto uvádí, že žalobce sice tvrdí, že se snažil vypomoci žalovanému v jeho tíživé finanční situaci, nicméně za situace, kdy on a jeho blízcí příbuzní byli ve vedení spolku, měli uvážit, zda za aktuální finanční situace je třeba provádět investice do majetku spolku a zda zadlužení spolku vůbec neohrožuje samotný chod a existenci spolku. Tato výpomoc“ žalobce nebyla nezištná, neboť půjčky byly úročeny a žalobce inkasoval za dobu, kdy ve vedení spolku figurovaly jemu spřízněné osoby, výplaty úroků, které ve vztahu k příjmům žalovaného, jak je žalobce sám tvrdil, nebyly zanedbatelné. Žalobce znal finanční kondici žalovaného a při demokratickém způsobu obsazování členů statutárního orgánu žalovaného, mohl také předpokládat, že se těmito stanou i jiné osoby než jemu osoby blízké a z tohoto pohledu se jeví jako neopatrné, že svůj nárok neuplatnil dříve, a tedy si zavinil marné uplynutí promlčecí doby. V samotném důvodu poskytnutí půjčky a členství žalobce ve spolku, kterému finanční prostředky půjčil rozhodně nelze spatřovat žádné výjimečné okolnosti pro odepření práva uplatnit námitku promlčení, natož ještě ve výjimečné intenzitě.

21. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného nákladového výroku, který je v souladu se zásadou úspěšnosti ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), přičemž výše nákladů řízení byla soudem I. stupně určena správně a odvolací soud plně odkazuje na odůvodnění učiněné soudem I. stupně k těmto nákladům.

22. V odvolacím řízení byl žalovaný plně úspěšný a žalobce je podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. povinen nahradit náklady odvolacího řízení žalovanému v plné výši. Tyto náklady odvolacího řízení spočívají v odměně a výdajích zástupce žalovaného. Podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí odměna za jeden úkon právní služby 9 100 Kč a podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátu náleží za každý z úkonů paušální náhrada výdajů po 300 Kč. V odvolacím řízení byly učiněny dva úkony právní služby, a to písemné vyjádření k odvolání a účast ujednání odvolacího soudu. Advokátu byla přiznána i náhrada za čas strávený cestou k jednání odvolacího soudu za tři půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996Sb. a za cestovné osobním automobilem z Anonymizováno do adresa a zpět, celkem 66 km, při spotřebě 6,4 litru benzínu na 100 km a ceně benzínu dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. ve výši 38,20 Kč za 1 litr. Cestovné činí dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. částku 531 Kč. Odměna a náhrada výdajů advokáta byly navýšeny o 21 % DPH podle § 224 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení k rukám jeho zástupce.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešená, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzena jinak. V takovém případě je možné podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Okresního soudu v Anonymizováno. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.