KSBR 15 Co 208/2024-239

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců JUDr. Libora Daňhela a Mgr. Pavla Mádra ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Blansku (dále jen „soud I. stupně“) ze dne 2. 2. 2024, č. j. 703 C 22/2022-132,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce Anonymizováno Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta A.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku Anonymizováno Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta A.

1. V řízení zahájeném podáním žaloby dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky Anonymizováno Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení, dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši Anonymizováno Kč a kapitalizované smluvní pokuty ve výši Anonymizováno Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které zapůjčila žalované částku Anonymizováno Kč s tím, že žalovaná se zavázala zapůjčenou částku vrátit do datum. Žalobkyně tvrdila, že ve smlouvě byl sjednán i úrok ve výši 5 % měsíčně z dlužné částky a pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,3 % z dlužné částky za každý den prodlení. Podáním z datum žalobkyně vzala žalobu zpět ohledně smluvního úroku v kapitalizované částce Anonymizováno Kč a ohledně smluvní pokuty v kapitalizované částce Anonymizováno Kč. Usnesením soudu I. stupně ze dne Anonymizováno bylo řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastaveno; toto usnesení nabylo právní moci Anonymizováno.

2. Žalovaná se poprvé k žalobě vyjádřila podáním ze dne datum. Uplatněný nárok neuznala, když především namítala, že z žaloby nevyplývá, kdy jí měla žalobkyně předat peněžitou částku ve výši Anonymizováno Kč, ani jakým způsobem k předání této částky došlo.

3. Žalobkyně u jednání dne datum doplnila skutková tvrzení (s ohledem na námitky žalované) tak, že mezi účastnicemi byla uzavřena písemná smlouva o zápůjčce, když znění smlouvy připravila žalobkyně. Původně měla být smlouva podepsána datum (kdy se žalovaná měla dostavit k podpisu), nakonec však byla smlouva podepsána až datum. Žalovaná po podpisu smlouvy nechala ověřit svůj podpis na poště, a poté se s doložkou uznání podpisu vrátila za žalobkyní. Po předložení smlouvy s ověřeným podpisem žalované žalobkyně část zápůjčky ve výši Anonymizováno Kč poukázala bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované; druhou část zápůjčky ve výši Anonymizováno Kč zaplatila žalobkyně žalované v hotovosti. S ohledem na to, že obě účastnice byly blízké známé a žalobkyně již v minulosti půjčovala žalované finanční částky, nebyl ohledně zaplacení částky v hotovosti sepsán příjmový pokladní doklad.

4. Žalovaná po doplnění žaloby namítla, že žalobkyně změnila skutková tvrzení uvedená v žalobě, když v ní tvrdila, že celou částku Anonymizováno Kč přenechala žalované v den podpisu smlouvy (datum), a to v Anonymizováno. I po doplnění skutkových tvrzení žalovaná se žalobou nesouhlasila. Jednak popřela, že by od žalobkyně převzala částku Anonymizováno Kč v hotovosti; v tomto směru namítla, že pokud by jí žalobkyně skutečně přenechala tuto částku v hotovosti, porušila by tím zákon č. 254/2004 Sb. (zákon o omezení plateb v hotovosti). Tvrzený bezhotovostní převod ve výši Anonymizováno Kč na svůj účet žalovaná nepopírala, nicméně namítla, že tato částka jí byla poslána z účtu třetí osoby (společnost právnická osoba), nikoliv z účtu žalobkyně. V tomto směru tedy namítala nedostatek aktivní legitimace žalobkyně. K důvodu přijetí bezhotovostní platby uváděla, že se jednalo o úhradu pohledávek mezi společnostmi právnická osoba a právnická osoba Žalovaná rovněž namítla neplatnost smlouvy o zápůjčce z důvodu, že podpisy účastníků smlouvy nebyly na téže listině. Konečně žalovaná namítla i nesprávný postup soudu I. stupně, který dle jejího názoru měl zastavit řízení z toho důvodu, že žalobkyně nezaplatila soudní poplatek včas a v celé výši.

5. Soud I. stupně provedl dokazování listinnými důkazy (zejména smlouvou o zápůjčce z datum), výslechem žalobkyně i žalované a výslechem svědků jméno FO (druh žalobkyně) a Anonymizováno (manžel žalované). Po takto provedeném dokazování soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem z datum, č. j. Anonymizováno, kterým žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku Anonymizováno Kč s Anonymizováno % úrokem z prodlení ročně z této částky od datum do zaplacení (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce Anonymizováno Kč (výrok II.). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud I. stupně na základě provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi účastnicemi bylo při jednání v bydlišti žalobkyně v Anonymizováno dohodnuto, že žalobkyně zapůjčí žalované částku Anonymizováno Kč, přičemž bylo sjednáno, že celá částka bude poskytnuta v hotovosti. Účastnice podepsaly písemnou smlouvu o zápůjčce, na které následně žalovaná dne datum ověřila svůj podpis a společně s manželem Anonymizováno písemné vyhotovení smlouvy odvezli zpět do bydliště žalobkyně v Anonymizováno, kde žalovaná společně s manželem převzala v hotovosti polovinu sjednané částky, tedy Anonymizováno Kč. Peníze se za přítomnosti manželů Anonymizováno přepočítaly na stolku v obýváku a poté žalobkyně umožnila manželům Anonymizováno dispozici s těmito penězi. Při tomto druhém společném jednání v Anonymizováno (kdy došlo k předání částky Anonymizováno Kč) se účastnice ústně dohodly o změně smlouvy v tom směru, že druhá polovina dohodnuté částky bude žalované poskytnuta prostřednictvím společnosti právnická osoba, u které si žalobkyně peníze vypůjčila. Bylo ujednáno, že platba bude převedena bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované, přičemž ještě za přítomnosti žalované a jejího manžela žalobkyně zadala příkaz k převodu této částky prostřednictvím internetového bankovnictví na účet žalované č. č. účtu, jehož číslo jí žalovaná nadiktovala; platba byla převedena z účtu společnosti právnická osoba Při tomto jednání žalovaná předala žalobkyni písemné vyhotovení smlouvy o zápůjčce s ověřeným podpisem žalované.

6. Po právní stránce soud I. stupně dospěl k závěru, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 občanského zákoníku s tím, že smlouva byla podepsána nejpozději dne datum, kdy byl podpis žalované úředně ověřen. Dále se zabýval námitkou žalované v tom směru, že podpis žalované nebyl na stejné listině (listu smlouvy) jako podpis žalobkyně; dospěl přitom k závěru, že tato skutečnost nezpůsobuje neplatnost smlouvy, neboť není pochyb, že podpis žalované na listině se vztahuje ke stejné smlouvě. V dalším se zabýval tím, že písemná smlouva o zápůjčce nezachycuje skutečný průběh událostí, když obě účastnice shodně tvrdily, že smlouva byla podepsána později než datum a nebyla podepsána v Anonymizováno (jak je uvedeno ve smlouvě), ale v Anonymizováno a že částka Anonymizováno Kč nebyla žalobkyni předána žalované vcelku, ale byla poskytnuta ve dvou platbách, a to Anonymizováno Kč v hotovosti (převzetí této částky žalovaná popírala) a Anonymizováno Kč bezhotovostním převodem na účet žalované. V tomto směru soud I. stupně dospěl k závěru, že účastníce se odchýlily od písemně uzavřené smlouvy o zápůjčce s tím, že v řízení bylo zjištěno, že na takovém postupu se dohodly po podpisu smlouvy při osobním jednáním v Anonymizováno (v bydlišti žalobkyně) dne datum. Soud I. stupně dospěl k závěru, že se jedná o ústní změnou již uzavřené smlouvy. S ohledem na bod 9.4 smlouvy o zápůjčce (na který žalovaná rovněž v rámci své obrany proti uplatněnému nároku upozorňovala) učinil dílčí právní závěr, že z tohoto bodu smlouvy nevyplývá, že by toto ujednání vylučovalo možnost měnit smlouvu jiným způsobem než písemně. Měl tedy za to, že dle § 564 občanského zákoníku bylo možné změnit smlouvu o zápůjčce i ústní dohodou. V dalším se soud I. stupně zabýval námitkou nedostatku aktivní legitimace žalobkyně ve vztahu k částce 500 000 Kč, která byla zaplacena bezhotovostně z účtu společnosti právnická osoba na účet žalované dne datum. Zde vycházel z toho, že v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně je jednatelkou a jediným společníkem společnosti právnická osoba (toto nebylo sporné) a že žalobkyně si částku Anonymizováno Kč půjčila od své společnosti (právnická osoba) a poté ji bezhotovostně převedla na účet žalované. Pokud žalovaná zpochybňovala a namítala neplatnost případné smlouvy o zápůjčce mezi žalobkyní a společností právnická osoba, soud I. stupně k tomu uvedl, že podle § 13 zákona č. 90/2012 Sb. (zákon o obchodních korporacích) smlouva uzavřená mezi jednočlennou obchodní společností zastoupenou jediným společníkem a tímto společníkem vyžaduje písemnou formu s ověřenými podpisy. Dodal dále, že i kdyby nebyly dodrženy formální požadavky kladené shora citovaným ustanovením zákona o obchodních korporacích na smlouvu mezi jednočlennou obchodní společností (právnická osoba) zastoupenou jediným společníkem a tímto společníkem (žalobkyní) ve smyslu § 13 zákona o obchodních korporacích (v řízení nebylo sporné, že žádná takováto písemná smlouva nebyla uzavřena), neplatnost takto uzavřené smlouvy by byla pouze relativní, přičemž námitku neplatnosti může vznést pouze účastník takovéto smlouvy (v tomto směru odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 uveřejněné pod č. 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soud I. stupně dovodil, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky byla ústně změněna pouze ohledně sjednaného způsobu poskytnutí peněz, aniž by došlo ke změně subjektů smlouvy. S ohledem na skutkový závěr o tom, že žalobkyně poskytla žalované celou sjednanou zápůjčku ve výši Anonymizováno Kč, dospěl ke konečnému závěru, že žalovaná je povinna žalobkyni vrátit podle § 2393 občanského zákoníku zapůjčenou částku, a to v dohodnuté splatnosti (do datum). Jelikož tak žalovaná neučinila, dostala se dnem datum do prodlení. Proto soud I. stupně žalobě vyhověl v celém rozsahu. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové částce Anonymizováno Kč.

7. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. V odvolání znovu namítla procesní vadu soudu I. stupně, který dle jejího názoru nepostupoval v souladu se zákonem o soudních poplatcích. V tomto směru namítla, že žalobkyně byla soudem I. stupně vyzvána k zaplacení soudního poplatku do 15 dnů od doručení výzvy, přičemž výzva jí byla doručena datum. Ze spisu však vyplývá, že soudní poplatek žalobkyně zaplatila až datum, tedy po uplynutí lhůty. Proto měla za to, že soud I. stupně měl řízení o podané žalobě bez dalšího zastavit. Pokud to neudělal sám, tak žalovaná ještě před zahájením prvního jednání dne datum tuto námitku vznesla a sama dala návrh na zastavení řízení. Tímto jejím návrhem se soud I. stupně vůbec nezabýval. Měla tedy za to, že vadu soudu I. stupně by měl napravit odvolací soud a měl být sám řízení zastavit. Pro případ, že by odvolací soud dospěl k závěru, že řízení není zatíženo shora uvedenou procesní vadou, navrhla, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta a žalované bude přiznána náhrada nákladů řízení. V tomto směru znovu namítla, že žalobkyně v průběhu řízení zcela změnila skutková tvrzení ohledně způsobu uzavření smlouvy o zápůjčce i ohledně předání peněz. Dále namítla, že žalobkyně v řízení neprokázala předání částky Anonymizováno Kč v hotovosti žalované. Opětovně namítla, že ohledně částky Anonymizováno Kč, která byla převedena na účet žalované bezhotovostně, žalobkyně není aktivně legitimovaná. Nadále argumentovala tím, že smlouva o zápůjčce mohla být změněna jen písemně (viz ujednání v článku 9.4 smlouvy o zápůjčce). Namítla, že žalobkyně neprokázala, že by v předmětné době disponovala částkou ve výši Anonymizováno Kč, kterou by mohla předat žalované. Namítla, že s písemnou smlouvou o zápůjčce z datum by nikdy nesouhlasila, přičemž znovu zmínila, že v řízení nebylo prokázané, že by podle této smlouvy účastnice postupovaly. Nadále měla za to, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná z více důvodů. Jedním důvodem je to, že podpisy účastnic nebyly na stejné listině. Dalším důvodem je to, že případné plnění (i kdyby bylo prokázané) by bylo v rozporu se zákonem o omezení plateb v hotovosti (částka Anonymizováno Kč) a s § 13 zákona o obchodních korporacích (částka Anonymizováno Kč, kterou si žalobkyně dle svého tvrzení měla vypůjčit od své společnosti právnická osoba, a následně ji bezhotovostně poukázala na účet žalované).

8. Žalobkyně odvolání žalované považovala za nedůvodné a navrhovala, aby rozsudek soudu I. stupně byl jako věcně správný potvrzen.

9. Žalobkyně ani žalovaná v rámci odvolacího řízení nenavrhovaly doplnění dokazování a neuváděly žádné nové skutečnosti.

10. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

11. Odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu I. stupně, jakož i s jeho skutkovým závěrem, rovněž tak se všemi jeho právními závěry a pro stručnost odkazuje na odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku, v němž se soud I. stupně podrobně vypořádal i s jednotlivými námitkami žalované, které ve svém odvolání víceméně zopakovala. Soud I. stupně své závěry podrobně a logicky zdůvodnil. Odvolací soud má za to, že by bylo nadbytečné, aby všechny tyto skutkové a právní závěry (se kterými souhlasí) na tomto místě znovu opakoval. Lze dodat, že odkaz na skutkové i právní závěry předchozího rozsudku (v tomto případě napadeného rozsudku soudu I. stupně) je možný a že se nejedná o porušení povinnosti odůvodnit rozhodnutí ve smyslu § 157 odst. 2 o.s.ř. (k těmto závěrům srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 26 Cdo 3066/2005).

12. K jednotlivým odvolacím námitkám odvolací soud uvádí následující.

13. Pokud se týká odvolací námitky spočívající v nesprávném procesním postupu soudu I. stupně a v rozporu se zákonem o soudních poplatcích, tak z obsahu spisu vyplývají následující skutečnosti. Žaloba byla soudu podána datum, přičemž soudní poplatek nebyl žalobkyní v době podání žaloby zaplacen. Soud I. stupně vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku datum, když soudní poplatek vyměřil v částce Anonymizováno Kč (jak z jistiny ve výši Anonymizováno Kč, tak z kapitalizované smluvní pokuty) s tím, že poplatek měl být zaplacen do 15 dnů od doručení výzvy. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla žalobkyni (jejímu zástupci) doručena datum. V určené lhůtě žalobkyně soudní poplatek nezaplatila; naopak podáním z datum vzala žalobu částečně zpět (ohledně kapitalizovaných smluvních úroků ve výši Anonymizováno Kč a kapitalizované smluvní pokuty ve výši Anonymizováno Kč). Částečné zpětvzetí žaloby odůvodnila vysokým soudním poplatkem. Žalobkyně nadále požadovala po žalované zaplacení částky Anonymizováno Kč se zákonným úrokem z prodlení. Soudní poplatek ve výši Anonymizováno Kč (odpovídající nadále žalované částce Anonymizováno Kč s příslušenstvím) zaplatila žalobkyně až dne datum. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že žalobkyně zaplatila soudní poplatek až 22 dnů po uplynutí lhůty na základě výzvy soudu I. stupně ze dne datum. Žalovaná tedy v obecné rovině má pravdu, pokud tvrdí, že po uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku (po datum) měl soud I. stupně řízení zastavit pro nezaplacení soudního poplatku; toto vyplývá z § 9 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění (dále také zákon o soudních poplatcích). Je skutečností, že soud podle výše uvedeného zákonného ustanovení nepostupoval a v řízení pokračoval. Žalovaná námitku nesprávného postupu soudu I. stupně poprvé uplatnila až u prvního jednání dne datum. Byť tato první odvolací námitka je co do svého základu důvodná, přesto nelze postupovat tak, jak žalovaná navrhovala, tedy zastavit řízení až v rámci odvolacího řízení. To vyplývá z ust. § 9 odst. 4 písm. a) zákona o soudních poplatcích, podle kterého soud řízení nezastaví pro nezaplacení soudního poplatku, začal-li již jednat o věci samé. V tomto případě tedy soud ještě před tím, než žalovaná učinila příslušnou procesní námitku, začal jednat ve věci samé, když nejprve vydal platební rozkaz (datum), poté platební rozkaz zrušil (datum), vyzval žalovanou, aby se k žalobě vyjádřila (datum) a následně nařídil první jednání ve věci (na datum). S ohledem na výše uvedené tedy nebylo možné v této fázi zastavit celé řízení pro včasné nezaplacení soudního poplatku ze strany žalobkyně.

14. Nelze rovněž zcela souhlasit s odvolací námitkou žalované v tom směru, že žalobkyně v průběhu řízení zcela změnila skutková tvrzení ohledně doby a místa uzavření smlouvy o zápůjčce i ohledně způsobu předání zapůjčené částky. V tomto směru žalobkyně v žalobě uváděla to, že: „žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o zápůjčce dne datum s předmětem plnění zápůjčky částky Anonymizováno Kč … žalovaná se zavázala (nejpozději) datum vrátit zápůjčku v hotovosti k rukám žalobkyně, k čemuž nedošlo“. V původní žalobě tedy žalobkyně netvrdila, že smlouva byla uzavřena v Anonymizováno a že částka Anonymizováno Kč byla předána žalované v hotovosti; žalobkyně v žalobě tvrdila ohledně hotovosti jen to, že žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku v hotovosti k rukám žalobkyně. Lze nicméně souhlasit s tím, že žalobkyně v průběhu řízení změnila skutkové tvrzení ohledně data uzavření smlouvy, když toto datum změnila z datum na datum. V tomto směru odvolací soud souhlasí se skutkovým závěrem soudu I. stupně o tom, že v řízení bylo prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely písemnou smlouvou o zápůjčce nejpozději dne datum, kdy žalovaná uznala na poště v adresa pravost svého podpisu na této smlouvě.

15. Je nespornou skutečností, že v písemné smlouvě o zápůjčce bylo v článku 1.1 uvedeno, že „zapůjčitel tímto zapůjčuje vydlužiteli částku Anonymizováno Kč a vydlužitel zápůjčku přijímá a zavazuje se zapůjčiteli zápůjčku vrátit, to vše za podmínek této smlouvy“, že článek 2.1 smlouvy zněl takto: „zapůjčitel se zavazuje poskytnout vydlužiteli zápůjčku v hotovosti, a to při uzavření smlouvy“, a že článek 2.2 zněl takto: „převzetí zápůjčky vydlužitelem stvrzují smluvní strany podpisem této smlouvy“. Je tedy evidentní, že písemná smlouva počítala s tím, že částka Anonymizováno Kč bude poskytnuta žalobkyni (jako zapůjčitelem) žalované (jako vydlužiteli) v hotovosti při uzavření smlouvy. Sama žalobkyně k této okolnosti (po prvním procesním vyjádření žalované ve věci) v řízení tvrdila, že celá zápůjčka nebyla vyplacena žalované v hotovosti, jak je uvedeno v písemné smlouvě, ale že jedna polovina jí byla zaplacena bezhotovostně a druhá polovina v hotovosti, a to poté, co žalovaná předala žalobkyni jedno vyhotovení smlouvy, kde byla doložka uznání pravosti podpisu žalované.

16. Podle § 564 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění (občanský zákoník), vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě; vyžaduje-li tuto formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje.

17. Nad rámec závěrů vyslovených soudem I. stupně odvolací soud doplňuje, že na základě provedených důkazů dospěl k právnímu závěru, že doložka ve smlouvě uvedená v článku 9.4 ve znění: „tato smlouva může být změněna písemnými dodatky podepsanými všemi smluvními stranami“ nevylučovala změnu právního jednání ve smyslu shora citovaného § 564 občanského zákoníku i v jiné než v písemné formě. Tomuto závěru svědčí následující tři okolnosti: 1) z výpovědi účastníků i svědků vyplynulo, že žádná ze stran smlouvy o zápůjčce neměla skutečnou vůli, aby smlouva obsahovala tzv. doložku písemných změn, když z řízení vyplynulo, že žalovaná na znění smlouvy neměla vůbec žádný vliv a že smlouvu připravila žalobkyně se svým druhem tak, že ji stáhli z internetu, a to pouze za účelem většího zajištění své budoucí pohledávky za žalovanou; 2) sjednaná forma doložky má spíše povahu deklaratorní, která podle právní teorie není závazná; tomu odpovídá zvolená formulace, kdy v ujednání není výslovně uvedeno, že v případě jiných změn smlouvy než písemných, nebudou mít tyto změny žádné právní účinky; 3) i kdyby bylo vycházeno z toho, že se jednalo o konstitutivní doložku, i tak je podle převažující odborné a komentářové literatury k § 564 občanského zákoníku (srov. komentář k občanskému zákoníku vydaný C.H. Beck, 2. vydání, autoři: Petr Lavický a kol.) třeba vycházet z výkladu, který respektuje autonomii vůle jednajících stran; tedy, že účastníci smlouvy mohou opustit původně sjednanou formu změny smlouvy, i když to není v souladu s původní doložkou. Podle tohoto výkladu je vždy podstatné, zda neformální změna smlouvy byla skutečnou vůlí jednajících stran, přičemž při posuzování skutečné vůle bude významné zejména následné chování smluvních stran.

18. Odvolací soud tedy shodně se soudem I. stupně vycházel z toho, že žalobkyně a žalovaná po podpisu smlouvy, jejíž text vycházel z internetového formuláře, ústní dohodou změnily způsob vyplacení zápůjčky, a to tak, že částka Anonymizováno Kč bude žalované vyplacena bezhotovostně (na jí sdělený účet) a druhá část zápůjčky rovněž ve výši Anonymizováno Kč jí bude vyplacena v hotovosti, a to v okamžiku, kdy žalovaná předloží žalobkyni vyhotovení smlouvy s ověřeným (resp. uznaným) podpisem. Tento skutkový stav lze mít za dostatečně prokázány z provedených důkazů v řízení před soudem I. stupně, zejména z výpovědi žalobkyně, svědka jméno FO, i ze samotné písemné smlouvy o zápůjčce. Převod částky Anonymizováno Kč byl jednoznačně prokázán bankovními výpisy. S ohledem na závěr o změně způsobu vyplacení zápůjčky nebylo právně významné, že částka Anonymizováno Kč byla vyplacena z firemního účtu žalobkyně (společnost právnická osoba) a nikoli z jejího osobního účtu. Z tohoto pohledu nebylo ani významné, že mezi žalobkyní a společností právnická osoba (kde žalobkyně je jediným společníkem a jednatelem) nebyla uzavřena písemná smlouva o poskytnutí finančních prostředků společností právnická osoba ve prospěch žalobkyně (jako fyzické osoby). V tomto směru odvolací soud odkazuje na závěry soudu I. stupně ohledně případné relativní neplatnosti takovéto smlouvy. I kdyby se ale jednalo o absolutní neplatnost, tak významné je, že tato neplatnost zakládá neplatnost smlouvy, která je předmětem tohoto řízení. Jinými slovy případná neplatnost smlouvy mezi právnická osoba a žalobkyní nemůže způsobit neplatnost smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou (jak se žalovaná snažila v řízení argumentovat).

19. Pokud se týká prokázání druhé poloviny zápůjčky vyplacené v hotovosti, je skutečností, že převzetí částky Anonymizováno Kč v hotovosti žalovaná v řízení popřela, stejně tak převzetí této částky v hotovosti popřel i manžel žalované v pozici svědka. Odvolací soud nicméně má za to, že písemná smlouva o zápůjčce ve spojení s výpovědí žalobkyně a výpovědí svědka jméno FO tvoří řetězec důkazů, který zaplacení částky 500 000 Kč v hotovosti dostatečně prokazuje. V opačném případě by nedávalo žádný smysl, že by žalovaná úředním postupem (na poště) uznala za pravý svůj podpis na listině (smlouvě o zápůjčce), kde je uvedeno, že celou částku Anonymizováno Kč obdržela při podpisu smlouvy. Pokud se jednalo o námitku žalované v tom směru, že částka Anonymizováno Kč nemohla být zaplacena žalované v hotovosti, neboť by to odporovalo zákonu o omezení plateb v hotovosti, zde odvolací soud může v podstatě zopakovat svou argumentaci uvedenou v předchozím odstavci. Pokud žalobkyně porušila hotovostní platbou zákon č. 254/2004 Sb. (zákon o omezení plateb v hotovosti), jednalo by se o porušení práva veřejného a žalobkyni by případně hrozila veřejnoprávní sankce za porušení tohoto předpisu; nicméně tato skutečnost by nemohla mít vliv na právní jednání mezi účastnicemi v souvislosti s uzavřenou smlouvou o zápůjčce, tedy nemohla by způsobit (absolutní) neplatnost smlouvy o zápůjčce ze dne datum.

20. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

21. Soud I. stupně učinil správný závěr v tom směru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení; žalované tedy vznikla povinnost vrátit zapůjčenou částku do doby, která byla sjednána ve smlouvě (do datum). Jelikož žalovaná doposud ze zapůjčené částky žalobkyni nic nevrátila (v tomto směru žalovaná nic netvrdila), dostala se do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku. Žalobkyni tak vzniklo právo nejenom na zaplacení jistiny ve výši Anonymizováno Kč (představující zapůjčenou částku), ale podle § 1970 občanského zákoníku i na zákonné úroky z prodlení, a to ode dne datum.

22. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně rozhodl věcně správně, pokud žalobě v celém rozsahu vyhověl, proto napadený rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. potvrdil (výrok I. tohoto rozsudku).

23. Odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil závislý výrok II. o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi před soudem I. stupně, neboť při jeho přezkumu dospěl k jiné výši plně procesně úspěšné žalobkyně než soud I. stupně.

24. Soud I. stupně správně vycházel z § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého žalobkyni, jako zcela procesně úspěšnému účastníkovi, přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Správně vycházel i z toho, že náklady řízení žalobkyně představují náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši Anonymizováno Kč a náklady za právní zastoupení.

25. Soud I. stupně však pochybil při výpočtu nákladů za právní zastoupení, když mezi úkony právní služby poskytnuté právním zástupcem žalobkyně nezahrnul účast na jednání soudu I. stupně dne datum, při kterém došlo jen k vyhlášení rozhodnutí. Za tento úkon tedy náleží poloviční odměna v částce Anonymizováno Kč (ze základní odměny Anonymizováno Kč). Další pochybení spočívalo v tom, že v neprospěch žalované soud mezi náklady právního zastoupení započetl i DPH z vyčíslených nákladů, byť právní zástupce žalobkyně není plátcem této daně. Náklady za právní zastoupení tedy správně měly být vyčísleny částkou Anonymizováno Kč, když tato částka se skládá z odměny za 9 úkonů právní služby po Anonymizováno Kč a odměny za 2 úkony po Anonymizováno Kč a z 11 režijních paušálů po Anonymizováno Kč. K ostatním úkonům právní služby i k výpočtu odměny a režijních paušálů odvolací soud odkazuje na bod 52 odůvodnění napadeného rozsudku soudu I. stupně. Celkové náklady žalobkyně před soudem I. stupně tedy dosáhly částky Anonymizováno Kč (Anonymizováno), nikoli částky Anonymizováno Kč (kterou určil soud I. stupně). Z těchto důvodů odvolací soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III. tohoto rozsudku) bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná nebyla se svým odvoláním úspěšná, proto žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady spočívají v nákladech na právní zastoupení v celkové výši Anonymizováno Kč, které byly vypočteny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále advokátní tarif). Zástupce žalobkyně v odvolacím řízení učinil pouze 1 úkon právní služby spočívající v účasti u odvolacího jednání dne datum. Za tento úkon mu podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu náleží odměna v částce Anonymizováno Kč. V souvislosti s tímto úkonem mu dále náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši Anonymizováno Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkové náklady za právní zastoupení tedy dosáhly částky Anonymizováno Kč.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně a včas, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná strana podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).