KSBR 15 Co 22/2025-459

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Libora Daňhela a soudců Mgr. Jiřího Vašíčka a Mgr. Pavla Mádra ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ zastoupený advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_003⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_008⟫ o 1 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Blansku z 17. 12. 2024, č. j. 11 C 151/2024-372,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku Anonymizováno Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované Jméno advokáta.

1. Soud I. stupně rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky Anonymizováno Kč s Anonymizováno% úrokem z prodlení od datum do zaplacení (výrok I.) a zavázal žalobce k povinnosti zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku Anonymizováno Kč (výrok II.).

2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, který navrhl jeho změnu tak, že žalobě bude vyhověno.

3. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu - dále „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), doplnil dokazování v potřebném rozsahu (§ 213 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.

5. Soud I. stupně rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhá vrácení přeplatku na zálohách za dodávku tepelné energie od žalované, který dle vyúčtování za rok Anonymizováno činil Anonymizováno Kč, avšak žalovaná vrátila žalobci pouze Anonymizováno Kč a nikoli zbývající částku Anonymizováno Kč. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná učinila úkon započtení podáním z datum na údajnou protipohledávku Anonymizováno Kč, čímž měl dle žalované uplatněný nárok žalobce zaniknout, žalobce ale zpochybňuje platnost započtení a to, že by žalované svědčila pohledávka na vrácení „jistoty“ ve výši Anonymizováno Kč složené žalovanou ve prospěch žalobkyně podle smlouvy o nájmu z datum, neboť smluvní povinnosti, k nimž se tato jistota vztahovala, nebyly žalovanou splněny, tudíž jí nárok na její vrácení nevznikl. Vzhledem k tomu, že splnění povinností sjednaných uvedenou smlouvou bylo zajištěno smluvní pokutou ve výši Anonymizováno Kč, která měla být v případě nesplnění povinností započtena na složenou jistotu Anonymizováno Kč (což bude zde níže rozebráno podrobněji), zabýval se soud I. stupně pro své rozhodnutí otázkou, zda žalovaná povinnosti sjednané v uvedené smlouvě porušila a žalobci vznikl nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty Anonymizováno Kč, proti níž byl oprávněn složenou jistotu Anonymizováno Kč započíst. Skutečnost, že žalovaná jistotu Anonymizováno Kč dle uvedené smlouvy složila, je mezi účastníky také nesporná.

6. Soud I. stupně ze smlouvy „o nájmu“ uzavřené účastníky datum zjistil, že si účastníci sjednali pronájem nebytových prostor pro výrobu tepla, TUV a elektrické energie a za účelem umístění kogeneračních jednotek žalované na dobu určitou do datum (která korespondovala s dobou, na niž byla uzavřena smlouva o dodávce tepla žalobci od žalované), ale také povinnost žalované „zajišťovat na své náklady předepsanou údržbu a servis kogeneračních jednotek a souvisejícího zařízení nacházejících se v předmětu nájmu v souladu se servisní osou dle požadavku dodavatele těchto zařízení (právnická osoba.) uvedených v průvodní dokumentaci kogeneračních jednotek, jakož i další potřebnou údržbu kogeneračních jednotek a souvisejícího zařízení“, a dále povinnost „vést o provedené údržbě a servisu řádné a podrobné písemné záznamy, které předá pronajímateli (tedy žalobci) současně při převodu vlastnictví“, a to v souvislosti se sjednanou povinností nájemce (tedy žalované) prodat ke dni datum „veškeré kogenerační jednotky a související zařízení umístěné v předmětu nájmu“ pronajímateli (tedy žalobci) za cenu Anonymizováno Kč plus DPH.

7. Již zde je nutné uvést, že tato smlouva z datum nazvaná „smlouva o nájmu“ je dle svého výše uvedeného obsahu i smlouvou o budoucí kupní smlouvě na prodej kogeneračních jednotek (§ 1785 a násl. občanského zákoníku – dále jen „o. z.“) a v souvislosti s ní také „nepojmenovaná“ smlouva (§ 1746 odst. 2 o. z.) o povinnostech žalované ve vztahu k předmětným kogeneračním jednotkám, které mají být předmětem budoucí kupní smlouvy k datum. Okolnost, že obě smluvní strany smlouvu pojmenovaly pouze jako „nájemní“, ani okolnost, že soud I. stupně výše uvedená právní hodnocení závazků účastníků v rozsudku výslovně neuvedl, nemá vliv na jeho závěry vyplývající ze správně zhodnoceného obsahu těchto smluvních ujednání bez ohledu na to, zda jsou označena odpovídajícími právními pojmy.

8. Soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování o splnění obou výše uvedených povinností žalované v době od uzavření smlouvy datum do skončení doby určité datum, na niž byla uzavřena, a dospěl k závěru, že povinnost zajišťovat předepsanou údržbu a servis kogeneračních jednotek žalovaná splnila, ale povinnost vést o tom řádné a podrobné písemné záznamy a předat je žalobci při převodu vlastnictví nesplnila. Pro závěr o splnění první uvedené povinnosti žalované oproti nekonkrétnímu tvrzení žalobce o „opakovaném překračování doporučeného počtu motohodin“ zohlednil soud I. stupně především dokumenty označené jako „Technická ošetření Anonymizováno“ k typu kogeneračních jednotek Anonymizováno k typu kogeneračních jednotek Anonymizováno, výslechy svědků tituly před jménem adresa a tituly před jménem právnická osoba ze společnosti právnická osoba., jakož i dalších svědků a dalších důkazů tak, jak je to v odůvodnění napadeného rozsudku uvedeno. K námitce žalované, že servis kogeneračních jednotek měl být realizován jen prostřednictvím pracovníků právnická osoba., učinil soud I. stupně závěr, že povinnost sjednaná ve smlouvě odkazuje pouze na „servisní osu“, a nikoli na celý dokument, k námitce o nedodržování servisních intervalů učinil závěr, že podle svědků ze společnosti právnická osoba. si po záruce může vlastník kogenerační jednotky provádět servis i sám, přičemž kogenerační jednotky byly shledány jako běžně opotřebené a technici právnická osoba. po ošetření kogeneračních jednotek nekonstatovali žádnou závadu či pochybení. K výměně oleje docházelo dle soudu I. stupně i častěji, než stanoví servisní osa, přičemž olej si po době záruky měnila žalovaná jako provozovatel sama.

9. Žalobce v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně namítl, že smluvená povinnost žalované podle jeho názoru obsahovala odkaz na celý dokument firmy právnická osoba. o kogeneračních jednotkách, že ze zjištění učiněných na jednání soudu I. stupně předloženými záznamy o údržbě vyplynulo, že i průměrný servisní interval byl u čtyř jednotek překročený, z čehož vyplývá jeho jednorázové opakované překračování, a setrval na všech dalších námitkách uplatněných v řízení před soudem I. stupně, z nichž má vyplývat závěr o nesplnění této povinnosti žalované.

10. Tyto odvolací námitky důvodné nejsou a výše uvedený závěr soudu I. stupně o splnění povinnosti žalované provádět řádně údržbu a servis předmětných kogeneračních jednotek je správný z důvodů uvedených v odůvodnění rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Z hodnocení provedených důkazů jednotlivě, a především v jejich vzájemné souvislosti s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo (§ 132 o. s. ř.) tak, jak je to v odůvodnění napadeného rozsudku uvedeno, je nutno dospět k závěru, že tuto sjednanou povinnost žalovaná splnila. Na jedné straně soudem I. stupně vyslechnutí svědci sice uváděli, že servisní intervaly jsou stanoveny jako maximální, na druhé straně uváděli, že stanovené intervaly jsou přísné a k jednotlivým servisním zásahům dochází i v jiných intervalech podle provozu každého zařízení. Z tohoto dokazování vyplynul i logický závěr, že předepsaný servisní interval nelze vždy dodržet na jednotky motohodin, neboť to neodpovídá praktickému provozu takových zařízení, přičemž soudem I. stupně zjištěná překročení stanovených servisních intervalů v jednotlivých případech nemohou vést k závěru, že povinnost řádné údržby žalovaná porušila. Pokud nový dodavatel tepla pro žalobce, který převzal veškeré toto zařízení od žalované, tato zařízení nadále provozuje, aniž byl zjištěno jejich opotřebení nad rámec běžného opotřebení, a pokud technici firmy právnická osoba. neuvedli na výslovné dotazy soudu žádné závady či nedostatky, které by při tom servisu, který analyzovali, zjistili, koresponduje to se závěrem soudu I. stupně výše uvedeným. To se týká i okolnosti, zda žalovaná směla dle uzavřené smlouvy provádět servis kogeneračních jednotek vlastními pracovníky. To ani podle odvolacího soudu ze smluvního ujednání účastníků nevyplývá a z výpovědí uvedených svědků vyplývá, že v případě, kdy nebyla uzavřena servisní smlouva s právnická osoba., je postup žalované při servisu a údržbě z odborného hlediska přijatelný, a pracovníci firmy právnická osoba. v něm neshledali žádné závady.

11. Pokud žalobce předložil až odvolacímu soudu listinné důkazy, které mají svědčit o skutečnostech ve prospěch závěru, že žalovaná tuto svou povinnost porušila, jde o důkazy v odvolacím řízení nepřípustné, neboť u jednání soudu I. stupně dne datum byli účastníci poučeni podle § 118b o koncentraci řízení ke konci prvního jednání a u posledního jednání dne datum podle § 119a o. s. ř. o koncentraci řízení do vyhlášení rozhodnutí soudu I. stupně.

12. Závěr soudu I. stupně o tom, že žalovaná porušila druhou sjednanou povinnost, tedy vést o údržbě kogeneračních jednotek řádné záznamy a předat je žalobci při jejich dohodnutém prodeji, nemá nakonec pro celkový závěr soudu I. stupně právní význam, vzhledem k řešení právní otázky, zda pohledávka žalované na vrácení jistoty Anonymizováno Kč souvisí s porušením této povinnosti. Ohledně toho totiž učinil soud I. stupně v napadeném rozsudku závěr, že jistota zajišťovala pouze splnění prvé výše uvedené povinnosti, která byla splněna. Pro tento závěr učinil zjištění z čl. V odst. 9 smlouvy účastníků z datum, v níž je sjednána smluvní pokuta ve výši Anonymizováno Kč pro případ porušení prvé povinnosti provádět údržbu a servis „nebo“ druhé povinnosti předat žalobci řádné a podrobné písemné záznamy o provedené údržbě a servisu, přičemž žalobce je oprávněn započíst tuto smluvní pokutu proti částce jistoty složené žalovanou podle čl. V odst. 10 smlouvy, v tomto článku je však povinnost složení částky Anonymizováno Kč vázána pouze na povinnost zajišťovat údržbu a servis kogeneračních jednotek a současně je sjednáno, že v případě, že nájemce své „povinnosti řádně splní, vrátí žalobce (pronajímatel) složenou částku jistoty žalované (nájemci) do Anonymizováno dnů po řádném předání kogeneračních jednotek a souvisejícího zařízení“. Soud I. stupně pro výklad těchto sporných ujednání účastníků postupoval způsobem určení skutečné vůle jednajícího dle § 556 odst. 1 věta druhá o. z. a dle výkladové judikatury vyšších soudů, kterou v odůvodnění rozsudku označil, a to především z výpovědí vyslechnutých svědků tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO. Na základě toho učinil závěr, že úmyslem, tedy skutečnou vůlí, jednajících stran bylo zajistit stav kogeneračních jednotek po jejich provozování žalovanou, aby k datu předání datum odpovídaly běžnému opotřebení, nebyly opotřebeny nad jeho rámec a byly dál schopny pracovat v provozuschopném stavu, proto smlouva obsahuje ustanovení o jistotě, a to z toho důvodu, aby žalovaná dodržovala časovou servisní osu danou výrobcem kogeneračních jednotek. Obsah výše uvedených smluvních ujednání účastníků vyložil soud I. stupně na základě tohoto dokazování ve prospěch závěru, že pro nesplnění povinnosti vést a předat dokumentaci o údržbě a servisu kogeneračních jednotek nebyla jistota Anonymizováno Kč složena, neboť byla složena jen ve prospěch zajištění prvé uvedené povinnosti provádět servis a údržbu kogeneračních jednotek, která splněna byla, tudíž nárok na vrácení jistoty Anonymizováno Kč po Anonymizováno dnech od předání kogeneračních jednotek je dán.

13. Žalovaná proti těmto závěrům soudu I. stupně namítá, že tato ustanovení smlouvy účastníků je třeba vyložit tak, že jistota Anonymizováno Kč se vztahuje ke smluvní pokutě sjednané k zajištění obou sjednané povinností žalované a že žalované nárok na vrácení jistoty nevznikl, neboť tyto povinnosti nesplnila.

14. Na tomto místě je třeba uvést další související okolnost, že žalobce na výslovný dotaz soudu I. stupně, zda svůj nárok na smluvní pokutu Anonymizováno Kč proti nároku žalované na vrácení jistoty Anonymizováno Kč, započetl, uvedl, že nikoli, neboť že započíst lze pouze vzniklé nároky a podle žalobce právo na vrácení jistoty žalované nevzniklo, protože sjednané povinnosti nesplnila. Tento žalobcův výklad odporuje logice těchto ujednání účastníků, neboť smluvní pokuta Anonymizováno Kč příslušející v případě nesplnění kterékoli z obou sjednaných povinností měla být podle čl. V odst. 9 smlouvy započtena proti jistotě složené žalovanou, a existence či zánik práva na vrácení jistoty je tedy závislé na tom, zda k tomuto započtení došlo. Tak je třeba vyložit i ustanovení čl. V odst. 10 smlouvy, že „při splnění povinností“ bude jistota vrácena, neboť v opačném případě nemá být vrácena právě proto, že žalobci vznikl nárok na smluvní pokutu, který byl proti jistotě započten.

15. Současně je však třeba uvést, že započtení práva na smluvní pokutu proti právu žalované na vrácení jistoty žalobce provedl, což vyplývá z jeho tvrzení u soudu I. stupně a z dopisu z datum, jímž soud I. stupně provedl důkaz a odvolací soud toto dokazování zopakoval. V podání z datum žalobce u soudu I. stupně uvedl, že vzhledem k tomu, že žalovaná svou povinnost nesplnila, použil v souladu se smlouvou o nájmu k úhradě smluvní pokuty složenou jistotu. V dopise z datum pro žalovanou, v němž žalobce prostřednictvím svého zástupce advokáta Jméno advokáta odmítl zápočet práva na vrácení jistoty proti zde uplatněnému právu na vrácení části přeplatku za dodávku tepla, žalobce dále uvedl, že jistotu ve výši 1 000 000 Kč použil na úhradu smluvní pokuty dle čl. V odst. 9 smlouvy o nájmu. Z obou těchto projevů vůle, když ten druhý je adresován přímo žalované, vyplývá, že podle jejich obsahu (§ 555 odst. 1 o. z.) jím došlo započtení obou uvedených pohledávek (§ 1982 odst. 1 o. z.), v jehož důsledku by zanikly (§ 1982 odst. 2 o. z.), pokud v době započtení existovaly. Závěr o tom, zda žalovaná platně započetla svou pohledávku na vrácení jistoty Anonymizováno proti zde uplatněné pohledávce žalobce na vrácení části přeplatku za tepelnou energii, je závislý na tom, zda bylo platné toto předchozí započtení pohledávky žalobce na smluvní pokutu proti pohledávce žalované na vrácení jistoty v téže výši Anonymizováno Kč, tedy zda nárok na smluvní pokutu za porušení povinnosti zajišťovat údržbu a servis kogeneračních jednotek byl dán.

16. Odvolací soud z důvodu procesní jistoty zopakoval dokazování soudu I. stupně i předmětnou smlouvou z datum nazvanou jako „smlouva o nájmu“. Z ní zjistil níže tytéž skutečnosti jako soud I. stupně, že v čl. V odst. 9 je účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši Anonymizováno Kč pro případ porušení prvé povinnosti provádět údržbu a servis nebo druhé povinnosti předat žalobci řádné a podrobné písemné záznamy o provedené údržbě a servisu a že žalobce je oprávněn započíst tuto smluvní pokutu proti částce jistoty složené žalovanou podle čl. V odst. 10 smlouvy, v tomto čl. V odst. 10 smlouvy je však povinnost složení částky Anonymizováno Kč vázána pouze na povinnost zajišťovat údržbu a servis kogeneračních jednotek a současně je v něm sjednáno, že v případě, že žalovaná své povinnosti řádně splní, vrátí jí žalobce složenou částku jistoty do Anonymizováno dnů po řádném předání kogeneračních jednotek a souvisejícího zařízení.

17. I ve výkladu těchto ustanovení se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, ohledně něhož pro stručnost také odkazuje na příslušnou část odůvodnění napadeného rozsudku. K tomu je nutné ještě uvést, že pojem „jistota“, který účastníci ve své smlouvě pro sjednání tohoto závazku použili, je zákonem upraven pro částečně odlišné právní instituty, které zde sjednanému závazku plně neodpovídají. Obecně je tento pojem užíván občanským zákoníkem v obecných ustanoveních o zajištění dluhů (§ 2010 a násl.), to však pro případy, kdy jistotu poskytne třetí osoba odlišná od dlužníka, v jiných souvislostech je jistota upravena i jako zajištění případného budoucího dluhu budoucím dlužníkem (při likvidaci právnické osoby, správě cizího majetku, v pozůstalostním řízení) a to především v ustanovení § 2254 o. z. pro případ, že nájemce nezaplatí nájemné a nesplní další povinnosti vyplývající z nájmu bytu nebo domu. Zde sjednaná povinnost žalované složit „jistotu“ je smluvním ujednáním účastníků v jeho slovním vyjádření vázána na splnění povinnosti žalované zajišťovat údržbu a servis kogeneračních jednotek, ale z výše uvedeného obsahu smlouvy účastníků je zřejmé, že k zajištění této povinnosti je sjednána smluvní pokuta, kterou má žalovaná zaplatit v případě, že povinnosti nesplní. Povinnost složit „jistotu“ v téže výši Anonymizováno Kč již při uzavření této smlouvy je tedy dle obsahu (§ 555 odst. 1 o. z.) zajištěním budoucí povinnosti žalované zaplatit smluvní pokutu, která primárně zajišťuje splnění povinnosti žalované zajišťovat servis a údržbu kogeneračních jednotek. Ani to však nemá vliv na správnost závěrů soudu I. stupně, který ujednání účastníků ve smlouvě takto vyložil, a nic to nemění ani na tom, že vázanost složené jistoty Anonymizováno Kč spočívající v možnosti jejího započtení se vztahuje jen k povinnosti zajišťovat údržbu a servis kogeneračních jednotek, správně k případné budoucí povinnosti zaplatit smluvní pokutu, pokud žalovaná tuto primární povinnost nesplní.

18. Nad rámec této právní argumentace odvolací soud uvádí, že ujednání o smluvní pokutě Anonymizováno Kč v čl. V odst. 9 smlouvy účastníků je dostatečně určité pro případ, že dojde k porušení jediné, a to kterékoli z obou, sjednané povinnosti. Jazykové vyjádření tohoto ujednání účastníků nedává ale jednoznačnou odpověď na otázku, zda pro případ současného porušení obou těchto povinností, což žalobce v řízení tvrdil, je sjednána smluvní pokuta Anonymizováno Kč ve vztahu ke každé z nich, tedy Anonymizováno Kč celkem, což neodpovídá postupu žalobce po datum a jeho požadavku na jedinou smluvní pokutu Anonymizováno Kč s tvrzením o porušení obou povinností. Otázka, zda je pro případ porušení obou těchto povinností tímto ustanovením sjednáno zaplacení jediné „společné“ smluvní pokuty Anonymizováno Kč, případně v jaké části, pro kterou z nich, by byla závislá na zjištění skutečné vůle smluvních účastníků při tomto ujednání, jako to obdobně soud I. stupně činil pro výklad sporné souvislosti ustanovení článků V odst. 9 a V odst. 10 smlouvy. To by vyžadovalo další dokazování, což je však pro rozhodnutí této věci již nadbytečné, neboť ani v případě, že by nebylo toto smluvní ujednání účastníků pro tento případ určité, nemělo by to vliv na správnost závěru, že složení jistoty Anonymizováno Kč se vztahuje ke smluvní pokutě pro zajištění prvé uvedené povinnosti žalované, která splněna byla, tudíž případně vzniklý nárok žalobce na smluvní pokutu Anonymizováno Kč za porušení druhé povinnosti žalované není pro tuto věc významný.

19. Ze všech výše uvedených důvodů je tedy správný závěr soudu I. stupně, že žalované právo na vrácení složené jistoty Anonymizováno Kč proti žalobci vzniklo, že započtení této pohledávky proti zde uplatněné pohledávce na vrácení části přeplatku za dodanou energii ve výši Anonymizováno Kč je platné a v jeho důsledku zde uplatněný nárok žalobce zanikl. Pokud soud I. stupně žalobu na zaplacení tohoto zaniklého nároku napadeným rozsudkem zamítl, odvolací soud jeho rozsudek ve výroku I. o věci samé jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

20. To se týká i rozhodnutí o nákladech řízení ve výroku II. rozsudku, jejichž náhradu soud I. stupně přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěšné žalované proti neúspěšnému žalobci. Náklady vznikly žalované se zastoupením jejím advokátem a jsou tvořeny odměnou advokáta, paušálními částkami náhrad hotových výdajů a náhradou daně z přidané hodnoty tak, jak je v odůvodnění napadeného rozsudku uvedeno. I toto rozhodnutí je věcně správné z důvodů uvedených v jeho odůvodnění, na něž také odvolací soud pro stručnost odkazuje.

21. Výrok II. tohoto rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť i v odvolacím řízení byla žalovaná proti žalobci zcela úspěšná. V něm jí vznikly náklady zastoupení advokátem, a to v odměně za dva úkony právní služby, vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, v sazbě Anonymizováno Kč (§ 7 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - dále jen „advokátní tarif“), za úkon účasti u jednání odvolacího soudu, na němž došlo pouze vyhlášení rozhodnutí v „poloviční“ výši (§ 11 odst. 2 písm. f/ advokátního tarifu), tedy Anonymizováno Kč, což celkem činí Anonymizováno Kč. K tomu přísluší advokátu žalované tři paušální částky náhrad hotových výdajů po Anonymizováno Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném od datum), tedy Anonymizováno Kč, což vše celkem činí Anonymizováno Kč. S účastí u dvou jednání odvolacího soudu vznikly advokátu žalované i cestovní výdaje z jeho sídla v adresa do sídla Krajského soudu v Brně a zpět, což při zohlednění ceny benzínu 35,80 Kč/l, prokázané spotřebě vozidla 6,7 l/100 km, zákonné sazbě za použití vozidla 5,80 Kč/km a 112 km u každé cesty činí Anonymizováno Kč. S tím souvisí náhrada za ztrátu času stráveného těmito cestami za čtyři půlhodiny po Anonymizováno Kč (§ 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve znění účinném od datum), celkem tedy Anonymizováno Kč. K celkové částce odměn a náhrad ve výši Anonymizováno) má advokát žalované právo na náhradu daně z přidané hodnoty, jíž je plátcem, v zákonné sazbě 21 %, tedy v částce Anonymizováno Kč, což celkem činí Anonymizováno Kč. Proto odvolací soud zavázal žalobce nahradit úspěšné na náhradě nákladů odvolacího řízení tuto částku, a to k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání se podává u soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku.