KSBR 15 Co 72/2025-209

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců JUDr. Libora Daňhela a Mgr. Pavla Mádra ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, IČO: IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 14 640 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně (dále jen „soud I. stupně“) ze dne 3. 12. 2024, č. j. 44 C 305/2023-157,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. o nákladech řízení se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku Anonymizováno Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného Jméno advokáta B.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 9 855,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného Jméno advokáta B.

1. V řízení zahájeném podáním žaloby ze dne datum se žalobce (po dvou připuštěných částečných zpětvzetí žaloby a rozšíření žaloby) domáhal po žalovaném zaplacení částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce je společenstvím vlastníků jednotek ve smyslu § 1194 a násl. občanského zákoníku, jehož předmětem činnosti je zajištění zabezpečení provozu, správy, údržby a oprav společných částí domu v obci adresa, stojícího na pozemku parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno. Žalovaný je fyzickou osobou vlastnící bytovou jednotku č. Anonymizováno, nacházející se v budově č. p. Anonymizováno v k. ú. adresa. Tvrdil, že žalovaný má povinnost podle stanov žalobce platit příspěvky do fondu oprav. O výši těchto příspěvků bylo rozhodnuto usnesením shromáždění (nejvyšším orgánem žalobce) ze dne datum, kdy bylo odhlasováno, že měsíční příspěvky do fondu oprav budou Anonymizováno Kč na m² a u suterénních jednotek ve výši Anonymizováno Kč na m². V případě žalovaného jako vlastníka jednotky č. Anonymizováno (s podlahovou plochou Anonymizováno m²), tak žalovaný měl povinnost hradit do fondu oprav každý měsíc částku ve výši Anonymizováno Kč. Předmětem řízení (po druhém připuštění změny žaloby ze dne datum) byl nárok na zaplacení dlužného příspěvku do fondu oprav za měsíce Anonymizováno v celkové výši Anonymizováno Kč (Anonymizováno Kč).

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval, aby byla zcela zamítnuta. Poukazoval na to, že žalobce svůj nárok původně opíral o nicotné usnesení shromáždění ze dne datum. Až v podání soudu ze dne datum (druhé částečné zpětvzetí žaloby a druhé rozšíření žaloby) nově uplatnil svůj nárok z titulu povinnosti platit příspěvek do fondu oprav na základě usnesení shromáždění ze dne datum. V tomto směru žalovaný namítal, že i toto usnesení shromáždění je nicotné, neboť shromáždění nebylo řádně svoláno a žalobce nezohlednil, že jednotka žalovaného se nachází v podkroví a má zkosený strop, přičemž dle stanov žalobce tato skutečnost měla být zohledněna a příspěvek žalovaného do fondu oprav tedy měl být nižší než žalobce požaduje (žalovaný namítal, že v jeho případě měl být tento příspěvek správně vypočten na částku Anonymizováno Kč měsíčně). Dále namítal, že žalobce nedodržel postup pro vymáhání dlužného příspěvku dle čl. 8 stanov, když v případě prodlení povinného byl povinen zaslat dvě upomínky s rozestupem 30 kalendářních dnů a teprve poté mohl podat žalobu na zaplacení. Konečně namítal, že žalobce vůbec nedoložil, že by vymáhání pohledávky (bez ohledu na výše uvedené) bylo schváleno nejvyšším orgánem žalobce. V tomto směru poukázal na čl. 10 odst. 3 písm. i) stanov. I pokud by tedy výše požadovaného příspěvku byla správná, pak by žaloba byla podána předčasně.

3. Soud I. stupně dokazování provedl listinnými důkazy a poté ve věci rozhodl rozsudkem ze dne datum, č. j. Anonymizováno, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku Anonymizováno Kč (výrok II.). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žaloba byla zamítnuta především z toho důvodu, že žalobce nesplnil podmínky čl. 10 odst. 3 písm. i) stanov, ze kterých vyplývá že, aby mohl žalobce vymáhat po žalovaném dlužné příspěvky do fondu oprav, je potřeba, aby o tomto nejprve rozhodlo shromáždění žalobce. Dodal, že z provedeného dokazování neplyne (ani přes výzvu dle § 118a o.s.ř. učiněnou u jednání dne datum), že by k takovému rozhodnutí shromáždění žalobce došlo. Pokud se týká námitky žalovaného, že nebyl dodržen postup dle čl. 8 odst. 5 stanov žalobce (povinnost zaslat před podáním žaloby dvě upomínky s rozestupem 30 kalendářních dnů), zde dospěl k závěru, že trvání na tomto postupu by bylo přílišným formalismem v situaci, kdy žalovaný neměl a nemá v úmyslu žalovanou částku uhradit. Soud I. stupně dále v odůvodnění dodal, že pokud by žaloba nebyla zamítnuta z důvodu nedodržení čl. 10 odst. 3 písm. i) stanov žalobce, pak by byla zamítnuta z důvodu žalovaným uplatněného započtení, když je nepochybné, že (žalobcem) doložená vyúčtování nákladů za služby za roky Anonymizováno jsou vadná a tudíž žalovanému náleží pokuta dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. Ohledně vzniku nároku žalovaného na smluvní pokutu se soud I. stupně ztotožnil s argumentací žalovaného v tom směru, že vyúčtování žalobce za roky Anonymizováno jsou nesprávná. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Vycházel z toho, že z procesního hlediska žalovaný zavinil zastavení řízení pouze ohledně částky Anonymizováno Kč, kdežto žalobce nebyl úspěšný ohledně částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím a zavinil zastavení řízení ohledně částky Anonymizováno Kč. Za této situace přiznal žalovanému plnou náhradu nákladů řízení v souvislosti s náklady na jeho právní zastoupení, které vyčíslil částkou Anonymizováno Kč. Do nákladů za právní zastoupení nezahrnul úkony právní služby spočívající ve vyjádření z datum a z datum, když měl za to, že tato vyjádření nebyla účelná; rovněž mezi náklady řízení nezahrnul cestovné, když zástupce žalovaného k účtovaným cestovním nákladům nedoložil technický průkaz použitého osobního automobilu.

4. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci. Žalobce odvolání podal do výroku I. o věci samé. Žalovaný odvolání podal jen do nákladového výroku II.

5. Žalobce své odvolání odůvodnil především nesouhlasem s právním závěrem soudu I. stupně, dle kterého neměl být aktivně legitimován k podání žaloby v situaci, kdy neexistovalo usnesení shromáždění Anonymizováno, které by schválilo vymáhání pohledávky vůči žalovanému. Poukázal na to, že podle čl. 11 odst. 11 písm. c) stanov je výbor Anonymizováno jako statutární orgán společenství vlastníků výslovně oprávněn „jménem společenství vymáhat plnění povinností uložených členům společenství“. Měl tedy za to, že toto ustanovení zakládá výboru samostatnou pravomoc bez jakékoli podmínky nutnosti schválení shromáždění. Soud I. stupně toto ustanovení stanov zcela ignoroval a namísto toho nesprávně a izolovaně vyložil čl. 10 odst. 3 písm. i) stanov, jehož smyslem je zajistit, aby shromáždění rozhodovalo o strategických otázkách vymáhání pohledávek; tento článek však nelze vztahovat na běžné vymáhání individuální pohledávek za neplatiči, protože tyto záležitosti spadají do působnosti výboru v souladu s čl. 11 odst. 11 písm. c) stanov. Dodal, že pokud by platilo, že výbor nemůže bez souhlasu shromáždění vymáhat pohledávky, znamenalo by to zcela popření jeho základní funkce a odpovědnosti za hospodaření Anonymizováno. Namítl také, že soud I. stupně měl žalobce poučit o údajném nedostatku aktivní věcné legitimace již v průběhu přípravného jednání nebo při prvním jednání ve věci, nikoliv až v závěru řízení. Soud I. stupně postupoval v rozporu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování, když žalobce na otázku nedostatku aktivní legitimace neupozornil včas. Žalobce dále soudu I. stupně vytkl procesní pochybení při posouzení námitky započtení smluvních pokut uplatněné žalovaným. V tomto směru namítl, že bylo nesprávně nakládáno s procesními návrhy žalovaného, když o nich nebylo rozhodnuto formou usnesení. Poukázal také na to, že se soud I. stupně v odůvodnění nevypořádal se změnou obrany žalovaného. Žalovaný původně tvrdil, že započítává své pohledávky z titulu smluvních pokut vůči nedoplatkům na službách (tedy, že má vůči žalobci pohledávku z důvodu nesprávně provedeného vyúčtování služeb) a na základě toho provádí jednostranné započtení. Později však tuto argumentaci zcela změnil a začal tvrdit, že smluvní pokuty započítává přímo vůči příspěvkům do fondu oprav. Je tedy i otázkou, zda žalovaný mohl své započtení, jakožto dokonané právní jednání doručené žalobci, vzít zpět, neboť tímto doručením nastaly účinky předmětného započtení (a to za situace, že se nejedná o nicotné právní jednání). Soud I. stupně rovněž nesprávně posoudil procesní podstatu započtení, zejména to, zda se jednalo o vzájemný návrh (což by znamenalo nutnost uhrazení soudního poplatku). Nesouhlasil rovněž se závěry o vadnosti vyúčtování za roky Anonymizováno a v tomto směru namítl, že v průběhu řízení nebyl soudem vyzván k doplnění důkazů či argumentace ohledně správnosti vyúčtování. Ze všech těchto důvodů navrhoval, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení; alternativně, aby rozsudek byl změněn tak, že žalobě bude vyhověno v plném rozsahu.

6. Žalovaný odvolání žalobce považoval za nedůvodné a navrhoval, aby byl napadený rozsudek byl ve výroku I. potvrzen. Odmítl, že by neměl v úmyslu plnit své povinnosti vůči žalobci; poukázal však na to, že má-li být hrazena pohledávka žalobce, musí být tato řádně vyčíslena, schválena a uplatněna, neboť to vyžadují stanovy. V daném případě žalobce není schopen splnit ani jeden z těchto základních předpokladů. Setrval dále na tom, že pro uplatnění nároku žalobce nebyl splněn předpoklad čl. 10 odst. 3 písm. i) stanov. V tomto směru doplnil argumentaci tak, že žalobce je společenstvím vlastníků, které má celkem Anonymizováno jednotek (Anonymizováno) a Anonymizováno členů. Při koncipování stanov bylo vůlí vlastníků, aby o maximálním rozsahu otázek, které se dotýkají nebo mohou dotýkat vlastníků jednotek, rozhodoval nejvyšší orgán žalobce (shromáždění). Žalobce nemá kontrolní orgán, takže jeho funkci plní shromáždění. Velikost žalobce byla určující pro formulaci stanov, neboť zde byla snaha, aby výbor (tříčlenný) si nemohl uzurpovat rozhodování, aniž by se věc projednala na shromáždění, a aby případně přijaté usnesení bylo přezkoumatelné soudem. Pokud žalobce v odvolání spekuloval o tom, že by mohl podniknout právní kroky vůči neplatičům pouze jednou nebo dvakrát ročně, neboť tak často se mají dle žalobce konat zasedání shromáždění, je zřejmé, že žalobce zcela odhlíží od možnosti hlasování per rollam nebo od možnosti, že tak malé společenství (kdy většina vlastníků žije v předmětném bytovém domě) se může sejít i vícekrát v roce. Považoval za nedůvodnou námitku, že by žalobce nebyl soudem I. stupně poučen o údajném nedostatku aktivní věcné legitimace; v tomto směru zmínil poučení soudu na jednání dne datum. Nesouhlasil ani s námitkou žalobce o nesprávném započtení. Zde poukazoval na to, že v rámci své procesní obrany (nikoli jako vzájemný návrh) vůči nárokům žalobce provedl započtení svých pohledávek s tím, že tuto svoji obranu směřoval vůči nároku žalobce, který jej v řízení následně opravil. Procesní obrana tak směřovala vůči žalobcem upravené žalobě, kterou se žalobce domáhal již jen platby odpovídající příspěvku do fondu oprav. Zmínil, že svou pohledávku na zaplacení smluvní pokuty může započítat vůči jakékoliv pohledávce žalobce, ať už jde o nedoplatek na službách nebo proti nároku na zaplacení příspěvku do fondu oprav. V daném případě zápočtu ovšem brání skutečnost, že je na první pohled zřejmé, že pohledávka žalobce není správně vyčíslena a žalobce tuto vadu odmítá odstranit.

7. V rámci odvolacího řízení účastníci neuváděli žádné nové skutečnosti a nenavrhovali nové důkazy.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce ve věci samé není důvodné.

9. Podle čl. 10 bodu 1 stanov žalobce nejvyšším orgánem společenství je shromáždění, které tvoří všichni vlastníci jednotek.

10. Podle čl. 10 bodu 3 písm. i) stanov žalobce do výlučné působnosti shromáždění náleží rozhodování o vymáhání plnění povinností uložených členům společenství podle zákona a podle těchto stanov.

11. Podle čl. 11 bodu 1 stanov žalobce výbor je výkonným orgánem společnosti. Řídí a organizuje běžnou činnost společenství a rozhoduje ve věcech spojených se správou domu a s předmětem činnosti společenství s výjimkou těch věcí, který jsou podle zákona a těchto stanov ve výlučné působnosti shromáždění, anebo si je shromáždění k rozhodnutí vyhradilo.

12. Podle čl. 11 bodu 2 věty první stanov žalobce výbor je statutárním orgánem společenství.

13. Podle čl. 11 bodu 11 písm. c) stanov žalobce statutární orgán společenství zejména jménem společenství vymáhá plnění povinností uložených členům společenství.

14. S ohledem na shora citované ustanovení čl. 10 bodu 3 písm. i) stanov žalobce a s ohledem na v řízení nespornou skutečnost, a to, že shromáždění vlastníků jednotek nerozhodlo před podáním této žaloby o vymáhání předmětné pohledávky za žalovaným, odvolací soud souhlasí s právním závěrem soudu I. stupně v tom směru, že pro úspěšné vymožení předmětné pohledávky za žalovaným v tomto soudním řízení bylo nutné, aby shromáždění vlastníků jednotek rozhodlo o vymáhání plnění povinností žalovaného platit požadovaný příspěvek do fondu oprav, a to formou usnesení. Na tomto závěru nic nemění ani shora citovaný čl. 11 bod 11 písm. c) stanov žalobce, když toto ustanovení je třeba vykládat tak, že předpokladem pro to, aby výbor vymáhal jménem společenství předmětnou pohledávku za žalovaným, je předchozí souhlas shromáždění. V obecné rovině lze sice souhlasit se žalobcem v tom směru, že vymáhání plnění povinností vlastníků jednotek podle stanov (v daném případě platit schválený příspěvek do fondu oprav) většinou představuje běžnou činnost společenství, přičemž tato běžná činnost je svěřena výboru společenství. Nicméně je třeba vycházet z čl. 11 bodu 1 stanov, ze kterého jasně vyplývá, že výbor rozhoduje ve věcech, spojených se správou domu, s výjimkou těch věcí, které jsou podle zákona a těchto stanov ve výlučné působnosti shromáždění, anebo si je shromáždění k rozhodnutí vyhradilo. Pokud citovaný čl. 10 bod 3 písm. i) stanov vyhrazuje rozhodování o vymáhání plnění povinností uložených členům společenství podle zákona a stanov do výlučné působnosti shromáždění, nelze to za dané situace považovat za běžnou činnost a běžné rozhodování, které je svěřeno výboru společenství. Stanovy žalobce jsou v tomto směru jasné a byť to z praktického hlediska může být vnímáno jako poněkud komplikované, je třeba tato ustanovení stanov respektovat. Stanovami upravený postup pro vymáhání pohledávek (dluhů) za členy společenství vlastníků je v podstatě hmotněprávní podmínkou pro to, aby nárok mohl být uplatněn v soudním řízení. Tato podmínka dodržena nebyla a z tohoto pohledu žalobce se svou žalobou nemohl být úspěšný.

15. Za důvodnou nelze považovat ani námitku žalobce v tom směru, že by nebyl upozorněn včas na údajný nedostatek aktivní věcné legitimace. V tomto směru lze poukázat na protokol z druhého nařízeného jednání před soudem I. stupně ze dne datum, kdy žalobce byl podrobně poučen podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti doplnit neúplná skutková tvrzení (a označit důkazy k jejich prokázání), když součástí tohoto poučení byla mimojiné i výzva, aby žalobce uvedl, „kdy a jakým způsobem rozhodlo shromáždění žalobce o vymáhání plnění, jež je předmětem této žaloby, po žalovaném (čl. 10 odst. 3 písm. i) stanov žalobce)“. Současně byl žalobce u tohoto jednání poučen, že pokud výzvě soudu I. stupně nevyhoví, vystavuje se riziku, že ve věci bude neúspěšný z důvodu neunesení břemene tvrzení a neunesení důkazního břemene. Na toto procesní poučení soudu I. stupně žalobce reagoval podáním ze dne datum, ve kterém doplnil některá neúplná skutková tvrzení (včetně označení důkazů). Pokud se však týká potřebného tvrzení o tom, kdy a jakým způsobem rozhodlo shromáždění o vymáhání plnění za žalovaným, k tomuto žalobce neuvedl žádné tvrzení a neoznačil žádné důkazy. Z vyjádření žalovaného i z odvolání žalobce vyplývá, že lze vycházet z toho, že shromáždění žalobce o vymáhání předmětné pohledávky za žalovaným podle čl. 10 bodu 3 písm. i) stanov žalobce vůbec nerozhodlo.

16. Za dané situace již bylo nadbytečné zabývat se další odvolací námitkou směřující k nesprávnému započtení smluvních pokut. V tomto směru odvolací soud jen dodává, že z obsahu spisu a ze všech vyjádřeních žalovaného vyplývá, že ten v řízení nepodal vzájemný návrh, když se z jeho strany vždy jednalo jen o procesní obranu vůči uplatněnému nároku (který byl žalobcem v průběhu řízení změněn).

17. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I. o věci samé (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Dále se odvolací soud zabýval odvoláním žalovaného do výroku II. o náhradě nákladů řízení. V tomto odvolání žalovaný namítal, že není správný závěr soudu I. stupně o tom, že jeho vyjádření z datum a z datum nebyly účelnými úkony právní služby. Rovněž nesouhlasil s tím, že mu nebyla přiznána náhrada cestovného jen s tím argumentem, že nepředložil technický průkaz k použitému vozidlu. Žalovaný nepopíral, že nedopatřením při vyúčtování nákladů řízení technický průkaz nepřiložil; toto pochybení napravil v rámci svého odvolání. S ohledem na tyto námitky navrhl, aby napadený výrok byl změněn tak, že mu bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně dle písemného vyúčtování (tj. ve výši Anonymizováno Kč včetně DPH).

19. Odvolací soud při přezkumu vyúčtování nákladů řízení žalovaného (č. l. Anonymizováno) zjistil, že toto vyúčtování obsahuje rozpor mezi tvrzenými úkony právní služby (s vyčíslenou cenou odměny) a požadovanou celkovou částkou ve výši Anonymizováno Kč včetně DPH. Z vyúčtování totiž vyplývá, že zástupce žalovaného vyúčtoval odměnu advokáta v částce Anonymizováno Kč, náhradu za režijní paušály ve výši Anonymizováno Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši Anonymizováno Kč a náhradu za cestovné ve výši Anonymizováno Kč. Pokud se sečtou všechny požadované náhrady, činí celková částka Anonymizováno Kč, avšak v rámci součtu je na konci vyúčtování uvedena částka Anonymizováno Kč. Z důvodu rozporu tohoto vyúčtování odvolací soud vyzval zástupce žalovaného, aby odstranil rozpor tohoto vyúčtování, případně aby uvedl, zda se vzdává náhrady nákladů řízení ve výši převyšující částku Anonymizováno Kč. Poté zástupce žalovaného uvedl, že za řízení před soudem I. stupně požaduje náhradu nákladů řízení v celkové částce Anonymizováno Kč.

20. Odvolací soud po přezkumu všech úkonů v rámci zastupování žalovaného dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné pouze částečně. Lze souhlasit s tím, že úkon právní služby spočívající v písemném vyjádření ze dne datum (doručené soudu datum) je účelným úkonem právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále advokátní tarif). Tímto podáním totiž zástupce žalovaného reagoval na změnu žaloby učiněnou žalobcem dne datum (kdy se v podstatě zcela změnil předmět řízení). Pokud se týká druhého sporného úkonu, a to písemného vyjádření ve věci z datum, tak odvolací soud souhlasí s názorem soudu I. stupně v tom směru, že tento úkon nelze považovat za nezbytný a účelný. Zde je možné poukázat na to, že před tímto podáním nedošlo k žádné zásadní procesní změně, když zástupce žalovaného jen doplňoval své předchozí vyjádření ze dne datum. Nové argumenty tedy mohly být obsaženy buď již v tomto předchozím vyjádření, případně u nařízeného jednání dne datum. Pokud se týká nepřiznání cestovného, zde lze uvést, že soud I. stupně postupoval správně, neboť v době rozhodování zástupce žalovaného skutečně nepředložil doklad, který by umožňoval posoudit důvodnost požadovaného cestovného (což žalovaný připouští i v odvolání). Nicméně tento nedostatek byl zhojen v rámci podaného odvolání. Za této situace tedy cestovní náklady je třeba zahrnout mezi náklady řízení procesně úspěšného žalovaného.

21. S ohledem na výše uvedené lze shrnout, že zástupce žalovaného v řízení před soudem I. stupně učinil celkem 8 účelných úkonů právní služby, které podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu spočívaly v: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) vyjádření k žalobě z datum, 3) vyjádření ke změněné žalobě z datum, 4) účast u jednání datum, 5) účast na jednání datum, 6) vyjádření ve věci z datum, 7) vyjádření ve věci z datum, 8) účast u jednání datum. Za první 3 úkony náleží odměna v částce Anonymizováno Kč za úkon (tarifní hodnota Anonymizováno Kč), za dalších Anonymizováno úkonů náleží odměna ve výši Anonymizováno Kč za každý úkon (tarifní hodnota Anonymizováno Kč). Celková odměna za těchto Anonymizováno úkonů právní služby činí podle § 7 advokátního tarifu částku Anonymizováno Kč. Za každý úkon právní služby zástupci žalovaného náleží režijní paušál ve výši Anonymizováno Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), tedy celkem Anonymizováno Kč. Dále do nákladů právního zastoupení náleží i náhrada za ztrátu času. Tento nárok vyplývá z § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, když úkony právní služby byly prováděny v místě, které není sídlem zástupce žalovaného. V souvislosti s cestou na jednání a zpět náleží za každé jednání náhrada ve výši Anonymizováno Kč (9 půlhodin po AnonymizovánoAnonymizovánoKč), za Anonymizováno jednání tedy celková částka Anonymizováno Kč. Náklady za právní zastoupení tedy dosáhly částky Anonymizováno Kč (Anonymizováno). Jelikož zástupce žalovaného osvědčil, že je plátcem DPH, byla tato částka navýšena o 21 % DPH (Anonymizováno Kč) na celkovou částku Anonymizováno Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

22. Pokud se týká cestovného, v řízení vyplynulo, že zástupce žalovaného na každé jednání cestoval vlastním osobním automobilem na trase adresa a zpět při ujetí celkem Anonymizováno km (za každé jednání). Náhrada cestovného byla vypočtena podle vyhlášky č. 398/2023 Sb., když současně z předloženého velkého technického průkazu použitého vozidla bylo zjištěno, že to má průměrnou spotřebu Anonymizováno litru motorové nafty na 100 km. V souvislosti s jedním jednáním tedy náklady cestovného dosáhly částky Anonymizováno Kč, když z toho částka Anonymizováno Kč představuje náhradu za použití vozidla (Anonymizováno km × Anonymizováno Kč) a částka Anonymizováno Kč náhradu za pohonné hmoty (Anonymizováno). Za Anonymizováno jednání tak celková náhrada cestovného dosáhla částky Anonymizováno Kč.

23. Součet nákladů za právní zastoupení a nákladů cestovného v částce Anonymizováno Kč tak tvoří celkové náklady žalovaného před soudem I. stupně. K výpočtu nákladů cestovného odvolací soud ještě dodává, že přiznané cestovné nebylo navyšováno o daň z přidané hodnoty, když bylo vycházeno z toho, že tato daň byla zahrnuta již v pořizovací ceně použitého automobilu i v ceně pohonných hmot. Pokud by cestovné bylo navýšeno i o DPH, znamenalo by to, že tato daň by byla placena dvakrát, což je nepřípustné.

24. Z výše uvedených důvodů tedy odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil napadený výrok II. rozsudku soudu I. stupně tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III. tohoto rozsudku) bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř. Žalobce nebyl se svým odvoláním ve věci samé úspěšný, proto žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které představují náklady na jeho právní zastoupení. Zástupce žalovaného v odvolacím řízení učinil 2 úkony právní služby, které podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu spočívaly v písemném vyjádření k odvolání a v účasti u jednání odvolacího soudu datum. Podle § 7 advokátního tarifu za každý úkon náleží zástupci žalovaného odměna ve výši Anonymizováno Kč, celkem tedy za Anonymizováno úkony Anonymizováno Kč. Za každý úkon pak podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od datum náleží zástupci žalovaného režijní paušál ve výši Anonymizováno Kč, za Anonymizováno úkony tedy částka Anonymizováno Kč. Za účast u jednání, které se konalo mimo sídlo zástupce žalovaného, náleží zástupci podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od datum náhrada za ztrátu času v celkové částce Anonymizováno Kč (9 půlhodin po Anonymizováno Kč). Celkem tak náklady na právní zastoupení žalovaného v odvolacím řízení dosáhly částky Anonymizováno Kč. Jelikož bylo osvědčeno, že zástupce žalovaného je plátcem DPH, byla tato částka navýšena o 21 % DPH (Anonymizováno Kč) na částku Anonymizováno Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

26. Do nákladů za právní zastoupení žalovaného v rámci odvolacího řízení nebyl započítán úkon právní služby spočívající v odvolání žalovaného do výroku II. soudu I. stupně o nákladech řízení. Zde byl žalovaný úspěšný pouze částečně, proto za toto dílčí odvolací řízení nebyla přiznána náhrada nákladů žádné straně (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).

27. K nákladům žalovaného v odvolacím řízení náleží ještě cestovné jeho zástupce k odvolacímu jednání dne datum, když bylo doloženo, že zástupce žalovaného cestoval na trase adresa (sídlo odvolacího soudu) a zpět při ujetí celkem Anonymizováno km. Zástupce žalovaného použil stejný automobil jako při cestách na jednání soudu I. stupně, tedy s průměrnou spotřebou Anonymizováno l motorové nafty na 100 km. Cestovné bylo vypočteno podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. na částku Anonymizováno Kč. Z toho náhrada za použití vozidla činí Anonymizováno) a náhrada za pohonné hmoty Anonymizováno. Z důvodů uvedených výše nebylo cestovné navýšeno o daň z přidané hodnoty.

28. Celkem tak náklady žalovaného v odvolacím řízení dosáhly částky Anonymizováno.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně a včas, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná strana podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).