KSBR 15 Co 77/2025-168

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců JUDr. Libora Daňhela a Mgr. Pavla Mádra ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce A, narozen Datum narození žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_003⟫ zastoupeného Jméno žalobce B, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Jméno advokáta/Anonymizováno ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované A, narozena Datum narození žalované A ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_008⟫ zastoupené Jméno Zástupce, advokátkou ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_010⟫ o určení neplatnosti výpovědi dohody, o zdržení se zásahu do vlastnického práva, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (dále jen „soud I. stupně) ze dne 19. 12. 2024, č. j. 43 C 238/2023-135,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích I., II. potvrzuje.

II. Ve výroku III. o nákladech řízení se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 36 741,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalované Jméno Zástupce.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 15 616 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalované Jméno Zástupce.

1. Žalobou podanou soudu datum se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že výpověď smluvního závazku dle ust. § 1999 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění ze dne datum, kterou žalovaná vypověděla dohodu podílových vlastníků o užívání a správě společných nemovitých věcí ze dne datum, je neplatná. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce a žalovaná jsou sourozenci, kteří jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí v obci a katastrálním území adresa, a to pozemku parc. č. St. Anonymizováno – zastavěná plocha nádvoří, o výměře Anonymizováno m², jehož součástí stavba č. p. Anonymizováno, a pozemku parc. č. Anonymizováno – orná půda o výměře Anonymizováno m² (dále také předmětné nemovitosti). Uvedl, že dne datum se žalovanou uzavřel dohodu o užívání a správě společných předmětných nemovitostí a že v bodě II.2 se dohodli na tom, že žalobce a osoby s ním spolužijící a jím povolené návštěvy mají právo na volný a nerušený přístup do rodinného domu č. p. Anonymizováno na pozemku parc. č. St. Anonymizováno, z pozemku parc. č. Anonymizováno, který je ve výlučném vlastnictví žalované. Tento přístup byl zřízen v nezbytném rozsahu pro chůzi a rovněž bylo zřízeno právo vjezdu osobním automobilem na pozemek p. č. Anonymizováno s tím, že žalovaná je toto právo povinna respektovat. Tvrdil také, že v bodě IV.2 této dohody bylo sjednáno, že dohoda se uzavírá na dobu neurčitou a že může být ukončena vzájemnou dohodou mezi oběma spoluvlastníky. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaná mu dne datum zaslala výpověď dohody ze dne datum. Tuto výpověď dohody považoval za neplatnou, neboť dle jeho názoru dohoda mohla být ukončena jen vzájemnou dohodou mezi spoluvlastníky předmětných nemovitostí. Jelikož mezi účastníky nedošlo ke smírnému vyřešení věci, žalobce podal tuto určovací žalobu.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby byla zamítnuta. Skutková tvrzení uváděná žalobcem v žalobě nezpochybňovala. Bránila se tím, že výpověď dohody ze dne datum, kterou žalobci dala datum, je platná ve smyslu § 1999 odst. 1 občanského zákoníku. Kromě toho poukázala na to, že se zavázala strpět užívání svého pozemku parc. č. Anonymizováno ze strany žalobce jen v nezbytném rozsahu a že toto žalobce nerespektuje, když její pozemek užívá v nepřiměřeném rozsahu. Poukázala také na to, že v mezidobí (od uzavření dohody ze dne datum) bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. Anonymizováno (zahrada), když tento pozemek byl nově rozdělen na pozemek parc. č. Anonymizováno o nové výměře Anonymizováno m², který připadl do vlastnictví žalobce, a na pozemek parc. č. Anonymizováno o nové výměře Anonymizováno m², který připadl do vlastnictví žalované. Za této situace měla za to, že žalobce již má přístup ke společnému domu č. p. Anonymizováno i po svém pozemku parc. č. Anonymizováno.

3. Žalovaná spolu s vyjádřením k žalobě podala dne datum vzájemnou žalobu, kterou se domáhala vydání rozsudku, kterým by žalobci byla uložena povinnost zdržet se neoprávněného zásahu do vlastnického práva žalované, a to konkrétně vstupováním, chůzí či vjezdem na a přes pozemky parc. č. Anonymizováno, vše zapsáno v katastrálním území adresa na LV č. Anonymizováno, které jsou ve vlastnictví žalované. Tuto vzájemnou žalobu odůvodňovala tím, že žalobce si bez jejího souhlasu zbudoval v plotě mezi pozemky p. č. Anonymizováno (nyní ve vlastnictví žalobce) a p. č. Anonymizováno (nyní ve vlastnictví žalované) branku, kterou chodí přes pozemek parc. č. Anonymizováno (k němuž nemá žádné právo) na pozemek parc. č. Anonymizováno a dále přes pozemek parc. č. Anonymizováno (ve výlučném vlastnictví žalované) na ulici adresa. Poukázala na to, že oplocení mezi pozemky vybudovala žalovaná a že žalobce neměl souhlas k tomu, aby si v tomto oplocení zbudoval branku.

4. Soud I. stupně provedl dokazování listinami, a poté ve věci rozhodl rozsudkem ze dne datum, č. j. Anonymizováno, kterým žalobu žalobce o určení neplatnosti výpovědi ze dne datum zamítl (výrok I.), vyhověl vzájemné žalobě žalované (výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů v částce Anonymizováno Kč (výrok III.). Z odůvodnění vyplývá, že skutkový stav byl mezi účastníky de facto nesporný, proto soud I. stupně vzal tvrzení žalobce uváděná v žalobě za prokázaná na základě shodných tvrzení účastníků a také na základě provedených listinných důkazů. Vycházel tedy z toho, že mezi účastníky nebylo sporné, že dohoda účastníků o užívání a správě společných nemovitých věcí ze dne datum nebyla zavkladována do katastru nemovitostí. Na základě toho pak učinil právní závěr v tom směru, že dohoda nemá věcněprávní povahu, ale jen obligační povahu, a je na ni třeba aplikovat veškerá všeobecná ustanovení občanského zákoníku o závazcích. Proto podle § 1999 odst. 1 občanského zákoníku na tuto dohodu dopadá i možnost výpovědi dohody podle § 1998 odst. 1 občanského zákoníku. Tento právní závěr podpořil i odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 3596/2022. Na základě učiněného právního závěru pak dovodil, že žaloba žalobce na určení neplatnosti výpovědi dohody ze dne datum (učiněné žalovanou dne datum) nemůže být důvodná, a proto ji v celém rozsahu zamítl. S ohledem na učiněný právní závěr také dodal, že nebylo nutné dokazování doplňovat návrhy účastníků na výslechy žalobce a žalované, výslechy svědků a provedení místního šetření. Pokud se týká vzájemné žaloby žalované, soud I. stupně dospěl k závěru, že i zde byl skutkový stav mezi účastníky de facto nesporný, neboť žalobce opakovaně u jednání soudu potvrdil, že všechny tři petitem vzájemné žaloby dotčené pozemky (ve vlastnictví žalované) nadále užívá k přístupu či příjezdu do domu č. p. Anonymizováno. Za situace, kdy možnost užívání pozemků ve vlastnictví žalované ze strany žalobce již zanikla výpovědí ze dne datum, dovodil, že žalobce zasahuje do vlastnického práva žalované ve smyslu § 1042 občanského zákoníku. K důvodnosti vzájemné žaloby ještě dodal, že v řízení bylo navíc prokázané, že žalobce má nyní ke společnému domu zajištěný i jiný přístup, a to přes svůj pozemek parc. č. Anonymizováno. Proto vyhověl vzájemné žalobě v celém rozsahu. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení v souvislosti s jejím právním zastoupením v tomto sporu.

5. Proti tomuto rozsudku žalobce podal odvolání, a to do všech jeho výroků. Nesouhlasil s právním posouzením soudu I. stupně v tom směru, že dohoda účastníků o užívání a správě společných nemovitých věcí ze dne datum by mohla být ukončena jednostrannou výpovědí ze strany žalované. Opakovaně poukázal na to, že pokud by tento způsob zániku závazku byl možný, muselo by to být sjednáno již v samotné dohodě ze dne datum. Dodal k tomu, že v době, kdy uzavíral dohodu ze dne datum, která mu umožňovala přístup do společného domu přes pozemky žalované, vnímal tuto dohodu jako obdobu věcného břemene. Dále namítl, že soud I. stupně zamítl jeho návrhy na doplnění dokazování, tím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Proto navrhoval, aby napadený rozsudek byl ve výroku I. změněn tak, že jeho žalobě bude vyhověno, a naopak ve výroku II. změněn tak, že vzájemná žaloba žalované bude zamítnuta.

6. Žalovaná odvolání žalobce považovala za nedůvodné. Měla za to, že soud I. stupně ve věci rozhodl správně i v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Proto navrhla, aby byl napadený rozsudek v celém rozsahu potvrzen. Zmínila rovněž, že žalobce na své žalobě ani nemá naléhavý právní zájem. K tomu dodala, že žalobce svůj naléhavý právní zájem nijak neosvědčil a neodůvodnil. V tomto směru zmínila, že pokud žalobce mohl žalovat na plnění (zřízení služebnosti soudem), pak nemůže žalovat na určení.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

8. Podle § 1998 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění (dále také občanský zákoník) závazek lze vypovědět ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 1998 odst. 2 občanského zákoníku je-li závazek vypovězen, zaniká uplynutím výpovědní doby. Lze-li však závazek vypovědět bez výpovědní doby, zaniká závazek účinností výpovědí.

9. Podle § 1999 odst. 1 občanského zákoníku zavazuje-li smlouva ujednaná na dobu neurčitou alespoň jednu stranu k nepřetržité nebo opakované činnosti, anebo zavazuje-li alespoň jednu stranu takovou činnost strpět, lze závazek zrušit ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň 3 měsíce předem.

10. Odvolací soud souhlasí se všemi skutkovými a právními závěry soudu I. stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku, v němž se soud I. stupně podrobně vypořádal i s jednotlivými argumenty žalobce (na základě kterých dovozoval důvodnost své žaloby), které ve svém odvolání víceméně zopakoval. Soud I. stupně všechny své závěry logicky zdůvodnil a jeho odůvodnění je přesvědčivé. Odvolací soud má za to, že by bylo nadbytečné, aby všechny tyto skutkové a právní závěry (se kterými souhlasí) na tomto místě znovu opakoval. Lze dodat, že odkaz na skutkové i právní závěry předchozího rozsudku (v tomto případě napadeného rozsudku soudu I. stupně) je možný a že se nejedná o porušení povinností odůvodnit rozhodnutí ve smyslu § 157 odst. 2 o.s.ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 26 Cdo 3066/2005).

11. Lze jen zrekapitulovat, že dohoda spoluvlastníků o užívání a správě společných nemovitostí ze dne datum, která v sobě (viz bod II.2) zahrnovala i ujednání umožňující žalobci (a jeho spolubydlícím a povoleným návštěvám) přesně specifikovaným způsobem užívat přilehlé nemovitostí ve výlučném vlastnictví žalované, nebyla zavkladována do katastru nemovitostí (tato skutečnost v řízení byla nesporná). Proto tato dohoda neměla věcněprávní charakter a žalobci nevzniklo právo služebnosti. Tuto dohodu tedy lze považovat za obligační závazek žalované. S ohledem na tento dílčí právní závěr je pak třeba konstatovat, že tato dohoda mohla být ukončena výpovědí podle shora citovaného ust. § 1999 odst. 1 občanského zákoníku.

12. Byť dohoda ze dne datum v bodě IV.2 obsahovala ujednání, podle kterého dohoda může být ukončena vzájemnou dohodou smluvních stran, neznamená to (jak si zřejmě žalobce nesprávně myslel), že by tato dohoda nemohla být ukončena i některým z obecných zákonných způsobů. Tímto způsobem je právě i výpověď smlouvy podle § 1999 odst. 1 občanského zákoníku, když se jedná o obecný způsob zániku závazku dle platného občanského zákoníku. Z těchto důvodů nemohlo být žalobě na určení neplatnosti výpovědi tohoto závazku vyhověno.

13. Další důvod pro zamítnutí žaloby žalobce je dle odvolacího soudu potřeba spatřovat v nedostatku naléhavého právního zájmu. I kdyby totiž žalobě bylo vyhověno, na právním postavení žalobce by se nic zásadního nezměnilo. Pro vyřešení sporu mezi účastníky by totiž muselo být žalováno, aby žalovaná umožnila (strpěla) žalobci užívání svých nemovitostí.

14. Odvolací soud rovněž souhlasí i s tím, že byla důvodně podána i vzájemná žaloba, kterou se žalovaná domáhala, aby žalobce byl povinen zdržet se zásahů do jejího vlastnického práva (vstupem a vjezdem na pozemky v jejím vlastnictví). Zde lze souhlasit s dílčím závěrem soudu I. stupně v tom směru, že tvrzení žalované uvedená ve vzájemné žalobě mezi účastníky nebyla sporná, když žalobce v řízení nepopíral, že pozemky ve výlučném vlastnictví (nadále) používá k přístupu ke svým nebo společným nemovitostem, přičemž k pozemkům ve vlastnictví žalované již momentálně nemá žádný právní titul.

15. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích I. a II. potvrdil (výrok I. tohoto rozsudku).

16. Odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil napadený závislý výrok III. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, když při jeho přezkumu dospěl k jiné částce nákladů řízení, které žalované podle § 142 odst. 1 o.s.ř. jako úspěšné straně náleží proti procesně neúspěšnému žalobci. Náklady žalované představují náklady na soudní poplatek ze vzájemné žaloby ve výši Anonymizováno Kč a dále náklady za právní zastoupení, které byly vypočteny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době zahájení řízení před soudem I. stupně (dále advokátní tarif). Přitom bylo vycházeno z toho, že předmětem řízení byly dvě věci, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem. Proto podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. První věcí byla určovací žaloba žalobce, kterou se domáhal určení neplatnosti právního jednání (výpovědi dohody), jehož předmětem byly společné nemovitosti účastníků. Podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu tak tarifní hodnota v těchto věcech činí Anonymizováno Kč. Druhou věcí pak byla vzájemná žaloba žalované, kterou se domáhala, aby žalobci byla uložena povinnost zdržet se zásahu do jejího vlastnického práva. Zde hodnotu práva nelze vyjádřit v penězích, proto podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu činí tarifní hodnota v této věci částku Anonymizováno Kč. Součet tarifních hodnot v obou věcech je tedy Anonymizováno Kč. Podle § 7 advokátního tarifu tak odměna za 1 úkon, který se týká obou spojených věcí, činí Anonymizováno Kč.

17. Z obsahu spisu vyplývá, že právní zástupce žalované v řízení učinil 9 úkonů právní služby, které podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu spočívaly v: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) předžalobní výzva ze dne datum, 3) vyjádření k žalobě a vzájemná žaloba ze dne datum, 4) účast u jednání datum, 5) účast u jednání datum, 6) účast u jednání datum, 7) vyjádření ve věci ze dne datum, 8) účast u jednání datum, 9) účast u jednání datum. S výjimkou druhého úkonu byly všechny úkony činěny jako společné úkony v obou věcech. Pouze druhý úkon (spočívající v předžalobní výzvě ze dne datum) se týkal jen o vzájemné žaloby žalované. Za tento úkon tedy zástupci žalované náležela odměna jen ve výši Anonymizováno Kč (z tarifní hodnoty Anonymizováno Kč), za dalších 8 úkonů mu pak náležela odměna za každý úkon v částce Anonymizováno Kč. Celková odměna za všech 9 úkonů právní služby tak dosáhla částky Anonymizováno). Za každý úkon právní služby zástupci žalované náleží podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu režijní paušál ve výši Anonymizováno Kč, celkem tedy částka Anonymizováno Kč. Dále zástupce žalované důvodně účtoval náhradu za ztrátu času v souvislosti s cestou na jednání soudu, které se konalo mimo jeho sídlo. V souvislosti s každou cestou byla důvodně účtována náhrada za ztrátu času v rozsahu 4 půlhodiny po Anonymizováno Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 advokátního tarifu); za 5 jednání soudu tedy náhrada za ztrátu času dosáhla celkové částky 2 000 Kč. K nákladům za právní zastoupení je třeba připočítat i náklady na cestovné, když se jednalo o 5 cest na trase adresa a zpět při ujetí celkové vzdálenosti Anonymizováno km a při použití vozidla s průměrnou spotřebou 4,4 l motorové nafty na 100 km. Náhrada cestovného byla vypočtena podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. Za všech 5 jízd činí náhrada za použití vozidla Anonymizováno) a náhrada za pohonné hmoty Anonymizováno). Celkem tak cestovné dosáhlo částky Anonymizováno Kč.

18. Celkové náklady žalované před soudem I. stupně za právní zastoupení tak dosáhly částky Anonymizováno Kč) tak veškeré náklady procesně úspěšné žalované před soudem I. stupně dosáhly částky Anonymizováno Kč. Soudem I. stupně stanovená částka Anonymizováno Kč tedy není správná, proto odvolací soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové částce Anonymizováno Kč. Tato částka představuje náklady za právní zastoupení žalované a byla vypočtena podle advokátního tarifu ve znění účinném od datum. Zástupce žalované v odvolacím řízení učinil 2 úkony právní služby, které podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu byly spatřovány v písemném vyjádření k odvolání a v účasti u jednání odvolacího soudu. Při určení odměny za jeden úkon právní služby bylo opětovně vycházeno z toho, že předmětem řízení byly dvě spojené věci, kdy spojení není stanoveno právním předpisem. S ohledem na změnu advokátního tarifu od datum bylo třeba vycházet z toho, že ve věci určení neplatnosti výpovědi je nyní tarifní hodnota stanovena částkou Anonymizováno Kč (§ 9 odst. 4 písm. a/ advokátního tarifu) a ve věci zdržení se zásahu do vlastnického práva tarifní hodnotou Anonymizováno Kč (§ 9 odst. 1 advokátního tarifu). Součet tarifních hodnot za obě věci tedy nyní činí Anonymizováno Kč, což podle § 7 advokátního tarifu odpovídá odměně Anonymizováno Kč za 1 úkon právní služby. Odměna za 2 úkony právní služby tak činí Anonymizováno Kč. Za každý úkon právní služby zástupci žalované náleží režijní paušál ve výši Anonymizováno Kč (dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od datum), celkem tedy za 2 úkony Anonymizováno Kč. Náhrada za ztrátu času v souvislosti s cestou na jednání odvolacího soudu byla přiznána za 4 půlhodiny po AnonymizovánoAnonymizovánoKč, tj. celkemAnonymizovánoAnonymizováno Kč (dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od datum). Cestovné za použití osobního automobilu k jednání odvolacího soudu dne datum bylo vypočteno podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., když zástupce žalované použil k cestě stejný automobil jako k cestám na jednání před soudem I. stupně. Cestovné bylo vypočteno na částku Anonymizováno Kč, když z toho náhrada za použití vozidla činí Anonymizováno) a náhrada za pohonné hmoty činí Anonymizováno). Celkem tak žalované v souvislosti s odvoláním žalobce vznikly náklady v částce Anonymizováno Kč. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně a včas, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná strana podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).