KSBR 16 Co 208/2024-156

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holzbauera a soudkyň Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Radky Nekudové Hajdové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený Jméno žalobce B, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem náměstí Jméno advokáta. adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: právnická osoba ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o náhradu nemajetkové újmy a omluvu za nemajetkovou újmu, ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Blansku č. j. 12 C 95/2024-114 ze dne 3. 10. 2024,

Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I. o zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 224 000 Kč s příslušenstvím potvrzuje; ve zbývající části výroku I. ohledně zajištění omluvy formou úředního dopisu a ve výrocích II. a III. se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

1. Rozsudkem Okresního soudu v adresa č. j. 12 C 95/2024-114 ze dne datum bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 224 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 224 000 Kč od datum do zaplacení, a dále zajištění omluvy ve formě úředního dopisu opatřeného podpisem mistra spravedlnosti, popřípadě vedoucího odboru odškodňování (výrok I.), žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 576 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), České republice – Okresnímu soudu v adresa nebyla přiznána náhrada nákladů řízení státu vůči žalobci (výrok III.).

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to pouze proti výroku II. o náhradě nákladů řízení, podala odvolání žalovaná, navrhla, aby odvolací soud změnil označený výrok tak, že žalované přizná na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 4 176 Kč, neboť soud prvního stupně žalované opomněl přiznat náhradu za dva režijní paušály spojené s přípravami na jednání, která se konala ve dnech datum a datum. Podle ustanovení § 1 odst. 3 písm. b/ vyhl. č. 254/2015 Sb. patří příprava na jednání mezi úkony, za něž režijní paušál náleží, je zařazena výslovně.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání žalobce, navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce má za to, že soud prvního stupně ve věci rozhodl: a) v rozporu s legitimním očekáváním žalobce, b) nesprávně zhodnotil námitku promlčení vznesenou žalovanou, c) nedostatečně zhodnotil odmítavý přístup žalované k nároku uplatněnému žalobcem, d) nesprávně vyhodnotil vzdání se práva podat odvolání žalobcem po vyhlášení obou rozsudků v trestní věci vedené u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. 14 T 201/2020, e) soud se nezabýval meritem věci, absentují jakékoliv úvahy nad oprávněností a důvodností podané žaloby, f) nesprávně soud také rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně podle žalobce nezhodnotil náležitě judikaturu ÚS a NS vztahující se k věci a vydal překvapivý zamítavý rozsudek v rozporu s ustanovením § 13 občanského zákoníku (viz rozhodnutí označených soudů pod bodem II. A bod 7.); k řešení otázky promlčení nároku soud nepostupoval v souladu s čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod, nezhodnotil, že na straně žalobce jsou dány mimořádné a zvláštního zřetele hodné okolnosti, které vytvořili závažnou překážku, jež mu v dřívějším uplatnění jeho nároku zabránila. Žalobce má již od počátku řízení o uplatněném nároku za to, že žalovaná je vůči jeho osobě zaujatá a k jeho podáním nepřistupuje s patřičnou úctou a sebereflexí. O daném názoru svědčí i procesní postup, kdy se domáhá změny výroku o náhradě nákladů řízení o 600 Kč. Žalobce také nepovažuje za správný závěr soudu prvního stupně, podle kterého mu nárok na náhradu škody nelze přiznat i z důvodu, že nevyužil v zákonem stanových lhůtách všech procesních prostředků, které mu zákon jakožto poškozenému k ochraně jeho práv poskytuje; tento závěr soud prvního stupně dovodil ze vzdání se práva podat odvolání po vyhlášení obou rozsudků v trestní věci vedené u shora označeného soudu pod sp. zn. 14 T 201/2020. Soud prvního stupně také nesprávně nevyslovil úvahy nad oprávněností a důvodností podané žaloby, pravděpodobně vzhledem k závěru o tom, že byla uznána námitka promlčení. Žalobce má za to, že i o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto nesprávně.

4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobce i žalované byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnými osobami (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. d/, e/, g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce ohledně peněžité náhrady nemajetkové újmy není opodstatněné, ohledně satisfakce omluvou důvodné je, neboť v tomto směru soud prvního stupně nevyslovil žádné závěry stran promlčení nároku, rozhodnutí tak není přezkoumatelné (§ 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), a proto odvolací soud byl nucen věc v tomto rozsahu zrušit a vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), ve kterém bude též rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

5. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále též jen „OdpŠk“, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

6. Podle § 3 odst. 1 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

7. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

8. Právo na náhradu škody má i ten, kdo byl v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než který byl na něm vykonán na podkladě zrušeného rozsudku. právnická osoba náleží jen se zřetelem k rozdílu mezi trestem vykonaným na základě původního rozsudku a trestem uloženým rozsudkem novým (§ 10 odst. 2 OdpŠk).

9. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

10. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

11. Nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (§ 32 odst. 1 věta první OdpŠk).

12. Podle ustanovení § 32 odst. 3 věty první OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

13. Pokud jde o žalobcem uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy z neprávem vykonaného trestu ve výši 224 000 Kč, soud prvního stupně v projednávané věci správně ve smyslu ustanovení § 32 odst. 3 OdpŠk posoudil běh promlčecí lhůty, tj. kdy se žalobce dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy v daném případě spojen (datum), že konec promlčecí lhůty nastal po uplynutí 6 měsíců od uvedeného data (datum), přičemž teprve po uplynutí této promlčecí lhůty žalobce uplatnil svůj nárok u příslušného orgánu (§ 6, § 14 odst. 1, 3 OdpŠk); stalo se tak až dne datum, tj. více než tři měsíce po uplynutí promlčecí doby. Soud prvního stupně učinil správný závěr ohledně promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy, tj. že žalobcem uplatněný nárok ve výši 224 000 Kč je promlčený a nelze mu proto poskytnout ochranu, jestliže se žalovaný promlčení práva vznesením námitky promlčení dovolal. Obecně platí, že smyslem promlčení je motivovat věřitele ke včasnému uplatnění jeho práva a zabránit dlouhotrvajícím právním vztahům v situacích, kdy věřitel své právo včas nevykoná. K promlčení práva dojde uplynutím promlčecí lhůty a po jejím uplynutí není dlužník povinen věřiteli plnit.

14. Pokud žalobce namítl, že žalovaný uplatnil námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, tato jeho námitka správně nebyla soudem prvního stupně shledána důvodnou. Již dřívější judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že námitka promlčení uplatněná státem obecně není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 4112/2010, usnesení ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 2996/2014 a další). Okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 25 Cdo 2905/99).

15. V projednávané věci odvolací soud posoudil konkrétní okolnosti, za kterých žalovaný námitku promlčení uplatnil a neshledal takovéto výjimečné okolnosti, které by ve vztahu k jejímu uplatnění odůvodňovaly takový zásah do principu právní jistoty, zejména neshledal, že by žalobce promlčení svého nároku sám nezavinil. Žalobci nebránilo nic v tom, aby se svého nároku domáhal u příslušného orgánu ((§ 6, § 14 odst. 1, 3 OdpŠk) včas (§ 32 odst. 3 OdpŠk), pokud tak neučinil, nelze to přičítat k tíži žalované. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně k otázce promlčení nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 224 000 Kč uvedené pod body 27. – 30. považuje odvolací soud za souladné s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř., se závěry zde vyslovenými se ztotožnil.

16. Pokud jde o satisfakci omluvou, již výše pod bodem 4. odůvodnění odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně nevyslovil žádné závěry stran promlčení tohoto nepeněžitého nároku, rozhodnutí je proto v této části nepřezkoumatelné (§ 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), a proto bylo v tomto rozsahu ve smyslu ustanovení § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

17. Strany sporu po vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu v řízení navrhly, aby soud schválil smír ohledně satisfakce omluvou (č. l. 148, 151 spisu); soud prvního stupně proto v dalším řízení ve smyslu ustanovení § 99 odst. 2 o. s. ř. rozhodne o tom, zda smír schvaluje.

18. Právním názorem odvolacího soudu je soud prvního stupně vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku, a to výroku o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v části výroku I. o zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 224 000 Kč s příslušenstvím, je dovolání přípustné; toto se podává k Nejvyššímu soudu ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Proti tomuto rozsudku, a to výroku o zrušení zbývající části výroku I. o zajištění omluvy formou úředního dopisu a ve výrocích II., III. a vrácení věci v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení, není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k/ o. s. ř.).