KSBR 16 Co 58/2025-524

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holzbauera a soudkyň Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Radky Nekudové Hajdové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená Jméno Zástupce, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného A, IČO IČO žalovaného A ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalovaného A ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený Jméno žalovaného B, advokátkou ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o 448 896 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě č. j. 5 C 208/2021-495 ze dne 8. 1. 2025,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku III. potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 3 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalovaného.

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě č. j. 5 C 208/2021-495 ze dne 8. 1. 2025 byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 75 241,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 75 241,29 Kč od 8. 7. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žaloba byla zamítnuta ohledně částky 373 654,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 373 654,71 Kč od 8. 7. 2020 do zaplacení (výrok II.), žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 114 744,48 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného (výrok III.), žalobkyni dále byla uložena povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení státu ve výši 82 836,13 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu ve Znojmě (výrok IV.), žalovanému byla uložena povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení státu ve výši 19 698,87 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu ve Znojmě (výrok V.).

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to pouze proti nákladovému výroku III., podala odvolání žalobkyně, navrhla, aby odvolací soud změnil napadený výrok tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 151 972,70 Kč do tří dnů od právní moci usnesení, dále mu bude uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení; případně alespoň rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle žalobkyně měl soud rozhodnout podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť samotné řízení bylo zahájeno jen z důvodu absurdního přístupu žalovaného ke své odpovědnosti, na kterém setrval po celou dobu řízení, na svůj dluh neuhradil ničeho, žalobkyně proto neměla jinou možnost než zahájit toto řízení, variant pro stanovení výše skutečné škody existovalo několik, v řízení proto byl vypracován znalecký posudek tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, tituly za jménem, kterým byla stanovena cena opravy poškozené ohradní zdi. Bylo tak věcí názoru konkrétního znalce a podmínek trhu stanovení výše skutečné škody. Žalovaný před podáním žaloby výši požadované částky nijak nesporoval, sporoval pouze samotný základ nároku, který naopak byl od počátku zjevně dán. Byl to tedy žalovaný, kdo zahájení řízení zavinil, a to svým nelogickým přístupem k věci samé.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil písemně dne 10. 3. 2025, navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení jako věcně správné potvrdil, žalované dále uložil povinnost zaplatit mu náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovaný se již před soudem prvního stupně obsáhle vyjádřil k jednání žalobkyně před i v průběhu řízení (žalobkyně s žalovaným nekomunikovala, porušila povinnost informovat žalovaného o průběhu šetření škodní události, odmítla mu poskytnout podklady k vyčíslení škody, odmítla smírné návrhy). Pokud žalobkyně s žalovaným nekomunikovala a po celou dobu trvala na úhradě celé požadované částky, s jejíž výší žalovaný nesouhlasil, neměl jinou možnost, jak se bránit než v soudním řízení.

4. Odvolací soud poté, co přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části o náhradě nákladů řízení z pohledu uplatněných odvolacích důvodů, učinil závěr, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

6. I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu (§ 142 odst. 3 o. s. ř.).

7. V projednávané věci se žalobkyně (pojistitel) po žalovaném (pojistník) domáhala ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 písm. c/ zákona č. 168/1999 Sb. zaplacení částky 448 896 Kč s příslušenstvím (regresní nárok). Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě č. j. 5 C 208/2021-495 ze dne 8. 1. 2025 bylo žalobě vyhověno ohledně částky 75 241,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 75 241,29 Kč od 8. 7. 2020 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.), co do částky 373 654,71 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Rozsudek v těchto výrocích nabyl právní moci dne 19. 2. 2025

8. Odvolací námitka žalobkyně stran nesprávného postupu soudu prvního stupně při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. (pravidlo procesního úspěchu – úspěch částečný) nebyla odvolacím soudem shledána důvodnou. Označený soud řádně stanovil poměr úspěchu/neúspěchu a podle tohoto přezkoumatelného výpočtu žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení (pokud jde o jednotlivé složky nákladů řízení, pak k těmto žalobkyně výhrady nevznesla); na náležité odůvodnění rozsudku pod bodem 71. proto odvolací soud v plném rozsahu odkazuje.

9. Soud prvního stupně se nedopustil pochybení, jestliže rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s výše citovanými výroky I., II., kterými rozhodl o meritu věci; tedy neporušil principy práva na spravedlivý proces z hlediska čl. 90 Ústavy, jakož i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně uplatnila v konkrétním případě částku zjevně nadhodnocenou (448 896 Kč), reálná výše uplatněného nároku nedosáhla ani zdaleka této částky, kterou po žalovaném požadovala. V takovémto případě nelze znalecký posudek k výši nároku použít na podporu argumentace, že by žalovaný měl zaplatit ve smyslu ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení.

10. Rozhodnutí soudu prvního stupně zhodnotil odvolací soud jako věcně správné, a proto rozhodl podle § 219 o. s. ř. o potvrzení napadeného nákladového výroku III., jak uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

11. Úspěšnému žalovanému byla ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení; tyto sestávaly z odměny za zastupování dle § 6, § 7 bod 5., § 11 odst. 2 písm. c/ vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 2 850 Kč a náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 citované vyhlášky ve výši 450 Kč, celkem 3 300 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).