KSBR 18 Co 158/2024-537

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudců JUDr. Petry Flídrové a JUDr. Jana Kolby ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ za účasti: 1. Jméno advokáta B, narozený Datum narození advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ bytem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_007⟫ 2. Jméno advokáta C, narozený Datum narození advokáta C ⟪LB:lb_008⟫ bytem Adresa advokáta C ⟪LB:lb_009⟫ oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta D ⟪LB:lb_010⟫ sídlem Adresa advokáta D ⟪LB:lb_011⟫ o znovuprojednání věci rozhodnuté Ministerstvem zemědělství, Pozemkovým úřadem Brno, rozhodnutím ze dne 20. 10. 2010, č. j. 110/91/9-RBD ⟪LB:lb_012⟫ o odvolání zúčastněných osob proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2024, č. j. 36 C 198/2010-508

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje ve výroku I a ve výroku II se potvrzuje v následujícím znění: „Tímto rozsudkem se nahrazuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Brno č. j. 110/91/9-RBD ze dne 20. 10. 2010.

II. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“), který byl napaden odvoláním bylo rozhodnuto, že zúčastněné osoby 1/ a 2/ nejsou vlastníky, každý ideální poloviny pozemku-části parc. č. dle pozemkové knihy číslo role o výměře částka m² v k. ú. adresa, kterou tvoří nyní dle katastru nemovitostí parc. č. číslo - ostatní plocha, jiná plocha o výměře číslo m² a parc. č. číslo - ostatní plocha, manipulační plocha o výměře číslo m² v k. ú. adresa (výrok I). Dále soud uvedl, že tímto rozsudkem změnil rozhodnutí Ministerstva zemědělství-Pozemkového úřadu Brno č. j. Anonymizováno ze dne datum (výrok II). Zúčastněné osoby byly zavázány zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku částka Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce (výrok III).

2. Zúčastněné osoby podaly proti tomuto rozsudku odvolání. V něm uvedly, že soud prvního stupně vyhověl podané žalobě a určil, že zúčastněné osoby Anonymizováno a Jméno advokáta C nejsou vlastníky předmětných nemovitostí. Nepřihlédl přitom k námitce zúčastněných osob spočívající v tom, že částka, která byla uložena ve Státní spořitelně jako náhrada za vyvlastněné pozemky nemůže být považována za splnění povinnost státu, jako vyvlastnitele, poskytnout náhradu za vyvlastněné nemovitosti. Uložená částka se totiž liší od finanční částky, která vyplývala z vyvlastňovacího rozhodnutí a liší se rovněž od částek, které byly uváděny v předchozí korespondenci státního podniku. Pokud vůbec byli rodiče zúčastněných osob informováni o uložení této finanční částky ve spořitelně, pak tato informace nebyla vůbec spojena s konkrétními pozemky a nebylo možné dovodit, čeho se tato částka týká. Soud prvního stupně poukázal na to, že tuto otázku už vyřešil Krajský soud v Brně v usnesení ze dne datum, č. j. Anonymizováno, přičemž námitky zúčastněných osob považoval za opožděné, neboť byly uplatněny až po poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř. Jednalo se přitom o hodnocení důkazů, které soud prvního stupně provedl, nikoli o novoty. Zúčastněné osoby znovu poukázaly na to, že žalobce soudu předložil listiny, ze kterých dovozoval vyplacení náhrady za vyvlastněné pozemky až v roce Anonymizováno, po zákonné koncentraci řízení, vyplývající mimo jiné i z ustanovení § 250d o. s. ř. Důkazy, které předložil žalobce, jsou převážně kopie dokladů, neautorizované listiny, nejsou opatřeny doložkou právní moci, ani z nich není zřejmé, zda byly rodičům zúčastněných osob doručeny (§ 361 zákona č. 142/1950 Sb., tehdy platného občanského soudního řádu). Částka, která měla být složena do notářské úschovy, tedy částka částka Kčs, přitom neodpovídá částce, kterou měl národní podnik adresa (podle vyvlastňovacího rozhodnutí ze dne datum) manželům jméno FO vyplatit. Podle uvedeného rozhodnutí se náhrada za vyvlastňovanou plochu stanoví ve výši částka Kčs za 1 m² vyvlastňované plochy. Protože předmětem vyvlastnění byly dvě části pozemku PK Anonymizováno v k. ú. adresa, jedna o výměře číslo m² a druhá o výměře číslo m², tedy celkem číslo m², měla by náhrada činit částka Kčs. Vzhledem k tomu, že rodiče zúčastněných osob nemohli dovodit, že se jedná o náhradu za vyvlastněnou část pozemku PK Anonymizováno v k. ú. adresa, nelze považovat uložení částky částka Kčs (i kdyby bylo prokázáno) za poskytnutí náhrady za část pozemku PK Anonymizováno v k. ú. adresa. Zúčastněné osoby proto trvají na tom, že byl v řízení prokázán restituční důvod dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. n) zákona o půdě. Zúčastněné osoby nesouhlasí s dříve vysloveným závěrem odvolacího soudu, neboť nebyl aprobován rozhodnutím vyšších soudů a také s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2018, č. j. 28 Cdo 4989/2017-517, z něhož vyplývá, že restituční důvod spočívající ve vyvlastnění bez vyplacení náhrady (viz § 6 odst. 1 písm. n/ zákona o půdě) není naplněn, byla-li celá stanovená náhrada za vyvlastnění složena na účet dosavadního vlastníka vyvlastněné nemovitosti u příslušné státní spořitelny. Pokud byla v daném případě složena jen část stanovené náhrady za vyvlastněný pozemek, nebyla složena celá stanovená náhrada. Navíc, ani tvrzení žalobce, ani žádný z provedených důkazů neprokazuje, že částka částka Kč, jako částečná náhrada za vyvlastněné pozemky, byla složena na účet manželů jméno FO jako dosavadních vlastníků vyvlastněné nemovitosti. Předložené důkazy, i kdyby byly originální a pravé, hovoří pouze o tom, že částka částka Kčs byla složena do notářské úschovy, nikoliv na účet manželů jméno FO. Navrhují proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu v celém rozsahu zamítl.

3. Žalobce se vyjádřil k odvolání zúčastněných osob tak, že z provedeného dokazování vyplynulo, že jejich právním předchůdcům (dále také „věřitelé“) byla náhrada za vyvlastněné nemovitosti vyplacena, resp. nastala zákonem předpokládaná fikce jejího vyplacení. Náhrada za vyvlastňovanou plochu byla stanovena částka Kčs za 1 m². Dne datum byla věřitelům poukázána částka částka Kčs. Protože si věřitelé uvedenou částku nevyzvedli ani se do Státní spořitelny v Brně nedostavili, vrátila Státní spořitelna částku zpět a byla složena do soudní úschovy. Následně bylo vydáno rozhodnutí (vyhláška) Státním notářstvím adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno, o připadnutí předmětu úschovy státu a zániku práva účastníků a jiných osob k předmětu úschovy, neboť ode dne složení této úschovy uplynulo více než pět let. Státní notářství vyzvalo osoby, které si na úschovu činí nárok, aby tento nárok u něj do jednoho roku ode dne vyvěšení vyhlášky na vyhláškové desce zdejšího Státního notářství, uplatnili s tím, že uplyne-li tato lhůta marně, připadne předmět úschovy státu a práva účastníků i jiných osob k předmětu úschovy zaniknou. Nevyzvednutím úschovy ze strany právních předchůdců zúčastněných osob ve výše uvedené lhůtě tak nastala zákonem předpokládaná fikce jejího vyplacení. Skutkové okolnosti, týkající se veškerých rozhodných skutečností týkajících se vyplacení náhrady za vyvlastněné nemovitosti, vyplývají bez jakýchkoliv pochybností z každého jednotlivého důkazu i v jejich vzájemné souvislosti. Zúčastněné osoby pak netvrdily ani netvrdí a neprokazovaly ani neprokazují, že by kterýkoliv z výše uvedených důkazů nebyl věrohodný. K námitce, že žalobce předložil důkazy po zákonné koncentraci uvádí, že předvolání účastníků k prvnímu jednání neobsahovalo poučení o koncentraci řízení a o jejích účincích, proto omezení dle ustanovení § 250d odst. 1 o. s. ř. nemůže platit. Namítají-li zúčastněné osoby, že částka částka Kčs neodpovídá částce, která měla být právním předchůdcům zúčastněných osob vyplacena, pak nelze ani s touto námitkou souhlasit a tato je ze strany zúčastněných osob zcela účelová. Náhrada za nemovitosti posuzované v tomto řízení byla do úschovy složena celá a týkala se pozemků dnes označených jako p. č. číslo a číslo o celkové výměře číslo m², které jsou předmětem tohoto řízení. Z porovnání parcel katastru nemovitostí se stavem podle dřívější evidence ze dne datum, vyhotoveného Katastrálním úřadem, Katastrálním pracovištěm adresa, vyplývá, že část parcely PK Anonymizováno označené jako díl „j“ o výměře číslo m², odpovídá části parcely č. číslo, ostatní plocha, komunikace a část parcely PK Anonymizováno díl „d“ o výměře částka m², odpovídá pozemkům vedeným v katastru nemovitostí parc. č. číslo, ost. pl. jiná plocha o výměře číslo m² a části pozemku parc. č. číslo zast. plocha, dvůr o výměře číslo m². Z geometrického polohopisného plánu číslo ze dne datum vyplývá, že z pozemku PK Anonymizováno role byla oddělena mimo jiné část označená jako „j“ (cesta) o výměře číslo m² a díl „d“ (role) o výměře číslo m². Z kopie katastrální mapy se zákresem dle mapy PK je zřejmé, že část pozemku PK Anonymizováno díl „d“ představuje nyní parc. č. Anonymizováno a část pozemku parc. č. Anonymizováno. Z provedených listin je pak zřejmé, že díl „d“ o výměře Anonymizováno m² přestavuje část pozemku PK Anonymizováno, která byla právním předchůdcům zúčastněných osob vyvlastněna a koresponduje i s pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení, jen se nejedná o celou jejich původní výměru Anonymizováno m², ke které se vztahovala i poukazovaná náhrada (0,80 Kč/m², jak vyplývalo z ustanovení § 1 a § 4 vyhlášky č. 228/1951 ÚL.), ale o výměru Anonymizováno m². V posuzované věci došlo k vyvlastnění předmětných nemovitostí za náhradu a nemovitosti ke dni účinnosti zákona o půdě trvale sloužily účelu, pro který byly vyvlastněny, což zúčastněné osoby ani v rámci podaného odvolání nezpochybňují. Žádný jiný restituční důvod uvedený v ustanovení § 6 odst. 1 zákona o půdě, vyjma dle písm. m) a n), nebyl zúčastněnými osobami ani tvrzen ani dokazován. Neexistence jmenovaných dvou restitučních důvodů pak byla v řízení prokázána. S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že zúčastněným osobám nesvědčí status oprávněné osoby podle § 4 zákona o půdě, který je dán pouze v případě, kdy k přechodu nebo převodu zemědělského nemovitého majetku na stát nebo jinou právnickou osobu došlo za okolností uvedených v § 6 odst. 1 zákona o půdě, což v posuzované věci splněno není. Navrhuje proto potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 201 o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Městský soud v Brně rozhodl již dříve rozsudkem ze dne datum, č. j. Anonymizováno, kterým žalobě vyhověl. Krajský soud v Brně tento rozsudek na základě podaného odvolání změnil rozsudkem ze dne datum, č. j. Anonymizováno, a ve věci samé rozhodl tak, že žalobu na znovuprojednání věci, rozhodnuté Ministerstvem zemědělství, Pozemkovým úřadem adresa, rozhodnutím ze dne datum, č. j. Anonymizováno, zamítl. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že žalobce v řízení nenabídl žádný důkaz, který by svědčil o tom, že náhrada za vyvlastnění právním předchůdcům zúčastněných osob byla vyplacena. Pokud součástí spisu pozemkového úřadu bylo sdělení archivní správy Ministerstva vnitra ČR-Moravského zemského archivu ze dne datum a sdělení likvidátorky adresa, ze dne datum o tom, že doklady o poskytnutých náhradách jméno FO a jméno FO se v archivu adresa nenacházejí a v rámci delimitace byly předány společnosti Anonymizováno., pak nebylo žádného důvodu, aby soud posoudil restituční nárok potomků původních vlastníků předmětných částí původního pozemku jinak než správní orgán. Ve vztahu k pozemku parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa uvedl, že stavba acetylenové stanice se nacházela na předmětném pozemku v době nabytí účinnosti zákona o půdě. Tato však byla na základě rozhodnutí k tomu příslušným orgánem do datum odstraněna a po její demolici zůstaly pod skrývkou půdy její základy (tyto základy nejsou stavbou v občanskoprávním smyslu), jak zjistil soud prvního stupně v rámci místního šetření. Pokud původní stavba acetylenové stanice byla sice vybudována po přechodu vlastnictví k pozemkům na stát, ale následně byla na základě rozhodnutí příslušného orgánu odstraněna, pak správní orgán správně ve svém rozhodnutí aplikoval ustanovení § 11 odst. 6 zákona o půdě a správně neshledal překážku pro vydání nemovitosti z důvodu zastavěnosti. Důvod pro nevydání pozemku nemohl podle odvolacího soudu spočívat ani v tom, že se pozemky nacházejí v areálu jako uceleném souboru nemovitostí, jak to učinil soud I. stupně. Odvolací soud vycházel z toho, že tvrzení o tom, že se předmětné pozemky nachází uprostřed oploceného areálu, uvedl žalobce až po koncentraci řízení ve svém závěrečném návrhu, a to bez jakékoliv bližší specifikace „areálu“ a navržení důkazů a k takto doplněnému tvrzení nepřihlížel.

6. Žalobce podal proti tomuto rozsudku dovolání, v němž zdůrazňoval, že předmětné pozemky jsou součástí areálu a z provedeného dokazování i obsahu spisu je zřejmé, že velikost požadovaného pozemku je ve vztahu k celému areálu velmi malá a s přihlédnutím k tomu, nemůže plnit požadovanou funkci. Nesouhlasil rovněž se závěrem odvolacího soudu v otázce vyplacení náhrady za vyvlastněnou nemovitost.

7. Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 27. 8. 2018, č. j. 28 Cdo 1910/2017-202, označený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. K otázce zastavěnosti uvedl, že odvolací soud správně vycházel z toho, že v době vydání rozhodnutí Ministerstva zemědělství-Pozemkového úřadu Brno ze dne datum, č. j. Anonymizováno, na předmětném pozemku označená stavba v pojetí občanskoprávním již neexistovala a překážka vydání dle ustanovení § 11 odst. 6 zákona o půdě tak odpadla. Z hlediska nepoužitelnosti předmětných pozemků k zemědělskému využití se nevyjádřil, neboť odvolací soud z tohoto pohledu věc neposuzoval. Nepřípustnost dovolání shledal v otázce posouzení, zda čestné prohlášení je způsobilé prokázat právně významnou skutečnost, neboť důvod přípustnosti dovolání nebyl vymezen v souladu s ustanovením § 237 o. s. ř. K uplatnění výluky z naturální restituce ve smyslu ustanovení 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě (zda pozemky jsou funkčně navázány na stavby, které plní určený účel a jsou tak součástí areálu) uvedl, že se odvolací soud měl touto argumentací zabývat, neboť není vyloučeno, aby v řízení podléhající zákonné koncentraci provedl i jiné než účastníky navržené důkazy, jestliže potřeba jejich provedení vyšla v řízení najevo do skončení prvního jednání, což v daném případě bylo splněno, když se již správní orgán se ve svém rozhodnutí uvedenou otázkou zabýval. Z tohoto důvodu byl rozsudek krajského soudu zrušen.

8. Poté, co odvolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně usnesením ze dne datum, č. j. Anonymizováno, soud I. stupně znovu rozhodl o zamítnutí žaloby. Při posuzování zastavěnosti pozemku vycházel ze závazného právního názoru Nejvyššího soudu a zabýval se tím, zda se předmětné pozemky nacházejí v areálu jako uceleném souboru nemovitostí, přičemž dospěl k závěru, že zde chybí funkční propojenost celého areálu s tím, že v něm celá řada subjektů vyvíjí činnosti nejrůznějšího charakteru. Setrval i nadále na závěru, že právním předchůdcům oprávněných osob nebyla vyplacena náhrada za vyvlastnění. Důkazy svědčící o vyplacení náhrady, předložené žalobcem, neprovedl, neboť byly uplatněny až po koncentraci řízení.

9. Odvolací soud, v usnesení ze dne datum, č. j. Anonymizováno, kterým zrušil shora označený rozsudek soudu prvního stupně dospěl k závěru, že provedení navrhovaných důkazů k poskytnutí náhrady za vyvlastnění nebrání zásada neúplné apelace zakotvená v ustanovení § 205a o. s. ř., neboť byly uplatněny již před soudem prvního stupně (ustanovení § 213 odst. 5 a contrario o. s. ř.), jedná se o důkazy v odvolacím řízení přípustné, potřebné ke zjištění skutkového stavu, které nebyly provedeny soudem prvního stupně (§ 213 odst. 4 část věty před středníkem, o. s. ř.). K postupu soudu prvního stupně dále uvedl, že i v řízení podléhajícímu zákonné koncentraci (§ 250d o. s. ř.) může soud provést i jiné než účastníky navržené důkazy, jestliže potřeba jejich provedení vyšla v řízení najevo (§ 120 odst. 2 o. s. ř.), a to do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo. Z obsahu rozhodnutí správního orgánu i obsahu spisu je zřejmé, že do skončení prvního jednání ve věci vyšla najevo nutnost provést důkazy k otázce vyplacení náhrady za vyvlastnění, proto jimi odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, provedl dokazování.

10. Z rozhodnutí MěNV v Brně, komise výstavby, ze dne datum, č. j. výst. Anonymizováno, odvolací soud zjistil, že právním předchůdcům zúčastněných osob 1/ a 2/ byla vyvlastněna část pozemku PK Anonymizováno, zapsaná ve vložce č. Anonymizováno o výměře Anonymizováno m² pro rozšíření závodu a část o výměře Anonymizováno m² pro veřejnou cestu s tím, že náhrada za vyvlastněnou plochu bude činit Anonymizováno Kčs/m². Dopisem ze dne datum byli manželé jméno FO vyzváni, aby se dostavili k jednání ve věci vyvlastnění pozemků. Z žádosti o soudní úschovu ze dne datum bylo zjištěno, že adresa n. p. žádala o soudní úschovu peněz pro manžele jméno FO, kteří si částku Anonymizováno Kč, jako náhradu za vyvlastnění, odmítali převzít. Z usnesení Státního notářství adresa ze dne datum bylo zjištěno, že státní notářství státní spořitelně poukazuje, aby předmětnou částku pro státní notářství vinkulovala a národnímu podniku adresa. uložilo, aby uvedenou částku poukázali připojenou složenkou a zaplatili kolek ve výši Anonymizováno Kčs za návrh. Z vyhlášky – rozhodnutí Státního notářství adresa ze dne datum bylo zjištěno, že částka částka Kčs se nachází na bezúročném vkladním účtu, na jméno jméno FO a jméno FO u Státní spořitelny v Brně, a poněvadž uplynulo více než Anonymizováno let, vyzvalo státní notářství osoby, které si na úschovu činí nárok, aby tento nárok u něj do Anonymizováno roku uplatnily.

11. Odvolací soud z těchto předložených listin vycházel, neboť byly předloženy originály stěžejních listin a jednalo se z větší části o listiny veřejné. V každé listině sice není specifikován vyvlastněný pozemek, za který se náhrada poukazovala, ale je zřejmé, že shora uvedené listiny navazují na rozhodnutí o vyvlastnění ze dne datum, č. j. výst. Anonymizováno, a je také zřejmé, že navrhovaná kupní smlouva a náhrada ve výši Anonymizováno Kčs se týkají pozemku PK Anonymizováno o výměře Anonymizováno m² vyvlastněného pro účely rozšíření závodu, nikoli pozemku o výměře Anonymizováno m2 pro rozšíření cesty, který není předmětem tohoto řízení. Soud bral také v úvahu, že na základě shora uvedeného rozhodnutí o vyvlastnění uplatnily oprávněné osoby svůj restituční nárok a ve výzvě povinné osobě samy uvedly, že jejich právní předchůdci odmítli převzít neadekvátní finanční náhradu za vyvlastnění.

12. I když právní předchůdci částku Anonymizováno Kčs jako náhradu za vyvlastnění nepřijali, lze učinit závěr právní, že náhrada poskytnuta byla. Restituční důvod spočívající ve vyvlastnění bez vyplacení náhrady (viz § 6 odst. 1 písm. n/ zákona o půdě) není naplněn v případě, kdy došlo ke složení náhrady za vyvlastnění do soluční úschovy a k jejímu připadnutí státu po uplynutí kaduční lhůty. Tyto závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4989/2017 (uveřejněného na stránkách www.nsoud.cz) a lze je na danou věc aplikovat.

13. Odvolací soud se ve výše označeném rozhodnutí dále zabýval tím, zda se náhrada za vyvlastnění týkala pozemků, dnes označených jako p. č. Anonymizováno a Anonymizováno o celkové výměře Anonymizováno m², které jsou předmětem tohoto řízení. Z porovnání parcel katastru nemovitostí se stavem podle dřívější evidence ze dne datum, vyhotoveného Katastrálním úřadem, Katastrálním pracovištěm adresa, zjistil, že část parcely PK Anonymizováno označené jako díl „j“ o výměře Anonymizováno m² odpovídá části parcely č. Anonymizováno, ost. plocha, komunikace a část parcely PK Anonymizováno díl „d“ o výměře Anonymizováno m² odpovídá pozemkům vedeným v katastru nemovitostí p. č. Anonymizováno, ost. pl. jiná plocha o výměře Anonymizováno m² a části pozemku p. č. Anonymizováno zast. plocha, dvůr o výměře Anonymizováno m². Z geometrického polohopisného plánu Anonymizováno ze dne datum odvolací soud zjistil, že z pozemku PK Anonymizováno role byla oddělena mimo jiné část označená jako „j“ (cesta) o výměře Anonymizováno m2 a díl „d“ (role) o výměře Anonymizováno m². Z kopie katastrální mapy se zákresem dle mapy PK odvolací soud zjistil, že část pozemku PK Anonymizováno díl „d“ představuje nyní p. č. Anonymizováno a část pozemku p. č. Anonymizováno Z provedených listin vzal za prokázané, že díl „d“ o výměře Anonymizováno m² přestavuje část pozemku PK Anonymizováno, která byla právním předchůdcům zúčastněných osob vyvlastněna a koresponduje i s pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení, jen se nejedná o celou jejich původní výměru Anonymizováno m², ke které se vztahovala i poukazovaná náhrada (0,80 Kčs/m², jak vyplývalo z ustanovení § 1 a § 4 vyhlášky č. 228/1951 ÚL.), ale o výměru Anonymizováno m².

14. Na základě uvedených závěrů o tom, že náhrada za vyvlastnění byla právním předchůdcům zúčastněných osob vyplacena, uložil soudu prvního stupně, aby v dalším průběhu řízení posoudil, zda je naplněn restituční titul uvedený v ustanovení § 6 odst. 1 písm. m/ zákona o půdě, z něhož vyplývá, že oprávněným osobám bude vydána nemovitost, která přešla na stát v důsledku vyvlastnění za náhradu, pokud tato nemovitost existuje a trvale neslouží účelu, pro který byla vyvlastněna. Pro závěr o tom, zda pozemky slouží účelu, pro který byly vyvlastněny, měl vzít za rozhodující stav existující ke dni účinnosti zákona o půdě a nikoli jejich stav pozdější (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3794/2009).

15. Soud prvního stupně, rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, změnil rozhodnutí Ministerstva zemědělství-Pozemkového úřadu Brno č. j. Anonymizováno ze dne datum (správně měl rozhodnout o jeho nahrazení v souladu s § 250j o. s. ř.) a rozhodl, že zúčastněné osoby 1/ a 2/ nejsou vlastníky, každý id. jedné poloviny, pozemku-části parc. č. dle pozemkové knihy Anonymizováno role o výměře Anonymizováno m² v k. ú. adresa, kterou tvoří nyní dle katastru nemovitostí parc. č. Anonymizováno - ostatní plocha, jiná plocha o výměře Anonymizováno m² a parc. č. Anonymizováno - ostatní plocha, manipulační plocha o výměře Anonymizováno m² v k. ú. adresa. Vycházel přitom ze závěrů odvolacího soudu, že náhrada právním předchůdcům zúčastněných osob poskytnuta byla a zabýval se tím, zda předmětné nemovitosti existovaly a trvale sloužily účelu, pro které byly vyvlastněny a jsou tak naplněny důvody k jejich vydání právním nástupcům oprávněných osob (§ 6 odst. 1 písm. m/ zákona o půdě). Z výpovědi současného statutárního zástupce tituly před jménem jméno FO a svědků právnická osoba, tituly před jménem adresa, jméno FO, jméno FO soud vzal prvního stupně za prokázané, že ke dni účinnosti zákona o půdě, tj. ke dni datum, acetylénová stanice, postavená na části vyvlastněného pozemku p. č. Anonymizováno k. ú. adresa o výměře Anonymizováno m2, byla funkční a sloužila k účelu, pro který byl pozemek vyvlastněn, tj. pro rozšíření závodu adresa n. p., stejně jako ke dni datum část vyvlastněného pozemku p. č. Anonymizováno k. ú. adresa sloužila a byla užívána jako veřejná cesta, po které se jednak přicházelo v rámci areálu k této acetylénové stanici a dále se sem přijíždělo vozidly, zejména ze Anonymizováno (tedy mimo areál právního předchůdce žalobce), které sem přivážely karbid, ze kterého se pak vyráběl acetylén, který se v rámci potrubních rozvodů rozváděl po areálu právního předchůdce žalobce pro zajištění slévárenské činnosti, která zde byla provozována. Učinil tak závěr, že ke dni účinnosti zákona o půdě nemovitosti existovaly a sloužily účelu, pro který byly vyvlastněny. V podrobnostech lze zcela odkázat na správné skutkové i právní závěry soudu prvního stupně, z nichž vyplývá, že zúčastněné osoby nejsou osobami oprávněnými (§ 4 zákona o půdě), neboť majetek jejich právních předchůdců nepřešel na stát způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 zákona o půdě.

16. K opakované odvolací námitce zúčastněných osob ohledně vyplacení náhrady za vyvlastněné pozemky odvolací soud uvádí, že setrvává na svém závěru, že náhrada za vyvlastněné pozemky vyplacena byla. Listinné důkazy přesvědčivě dokládají, že při vyplácení finanční náhrady za část vyvlastněných pozemků bylo postupováno v souladu s výměrem příslušného správního úřadu a usnesením o složení této náhrady do notářské úschovy. Nevyznačení doložky právní moci na usnesení ze dne datum, č.j. Nsn 518/63-5 na tomto závěru ničeho nemění, neboť žalobce předložil veřejné listiny, které časově i obsahově na sebe navazují a svědčí o tom, že celý proces složení předmětné částky do notářské úschovy proběhl na základě závazných rozhodnutí vydaných státním notářstvím.

17. K námitce, že nebyla vyplacena celá náhrada za vyvlastněné pozemky, odvolací soud uvádí, že rozhodnutím právnická osoba v Brně ze dne datum, č. j. výst. – Anonymizováno (dále jen „rozhodnutí o vyvlastnění“) bylo rozhodnuto o vyvlastnění mimo jiné pozemku parc. č. Anonymizováno o výměře Anonymizováno m² (bod I.1) a zároveň bylo ve smyslu ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 87/1958 o stavebním řádu rozhodnuto i o výši náhrady za vyvlastňovanou plochu částkou Anonymizováno Kčs podle vyhlášky Státního úřadu plánovacího ze dne datum o určování náhrady za vyvlastnění a za předběžné užívání nemovitostí č. 228/1951 Úředního listu. Rozhodnutím o vyvlastnění bylo rozhodováno pod bodem I o vyvlastnění části par. č. Anonymizováno o výměře Anonymizováno m², zapsané v knihovní vložce Anonymizováno a p.p.č. Anonymizováno zapsané v knihovní vložce č. Anonymizováno a pod bodem II o části p.p.č. Anonymizováno, zapsané v knihovní vložce Anonymizováno o výměře Anonymizováno m². Náhrada za vyvlastnění byla složena do notářské úschovy ve výši Anonymizováno Kč a tato částka odpovídá výměře Anonymizováno m², tedy části pozemku parc. č. Anonymizováno vymezeném v bodě I /1 rozhodnutí o vyvlastnění. Výzva státního podniku adresa ze dne datum i návrh kupní smlouvy ze dne datum se týkal jen tohoto pozemku a částka odpovídající tomuto vyvlastněnému majetku byla následně poukázána na účet právních předchůdců zúčastněných osob a následně vrácena adresa (jak vyplývá z interního sdělení ze dne datum). Výzva ze dne datum k projednání věci vyvlastnění pozemků byla zasílána právním předchůdcům zúčastněných osob doporučeně a byla vrácena jako nepřijatá zpět. Následně byla částka Anonymizováno Kčs složena na účet státního notářství u právnická osoba, na základě usnesení Státního notářství adresa ze dne datum, č. j. Nsn Anonymizováno a z jeho odůvodnění je zřejmé, že se jedná o náhradu za vyvlastněnou část pozemku p.č. Anonymizováno kn. vl. Anonymizováno, kterou si odmítají manželé jméno FO převzít. Znovu pak odvolací soud poukazuje i na samotnou výzvu k vydání nemovitostí ze dne datum, ve které právní nástupci oprávněných osob uvádějí, že rodiče s vyvlastněním nesouhlasili a odmítli si převzít neadekvátní finanční náhradu. Objektivně měli možnost se s bližšími informacemi o výši poukazované náhrady seznámit, nadto se jedná o částku, která odpovídá výměrou vymezené části pozemku parc. č. Anonymizováno v bodě I.1 rozhodnutí o vyvlastnění, tedy samostatně označenému výroku. Odvolací soud má z výše uvedených důvodů za to, že náhrada za vyvlastněný pozemek byla vyplacena ve výši odpovídající výměru příslušného správního orgánu, neboť marným uplynutím lhůty AnonymizovánoAnonymizovánolet připadl předmět úschovy státu, jak bylo prokázáno vyhláškou-rozhodnutím ze dne datum, Anonymizováno.

18. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze shora uvedených důvodů jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.) ve výroku I a ve výroku II ve znění odpovídajícím ustanovení § 250j odst. 1 a 2 o. s. ř., tedy vyslovujícím nahrazení správního rozhodnutí rozsudkem soudu (viz výrok I tohoto rozsudku).

19. I když byl žalobce se svou žalobou úspěšný, odvolací soud má za to, že jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné, pro které soud výjimečně nepřizná náhradu nákladů řízení úspěšnému účastníkovi (§ 142 odst. 1 a § 150 o. s. ř.). Tyto důvody jsou dány povahou samotného řízení umožňujícího znovuprojednání věci rozhodnuté správním orgánem tomu, kdo byl (podle svého mínění) dotčen rozhodnutím správního orgánu na svých veřejných subjektivních právech (§ 246 o. s. ř.). Odvolací soud má za to, že v řízení neúspěšné zúčastněné osoby nemohly, vzhledem k dynamicky se vyvíjejícímu výkladu restitučních předpisů judikaturou (o čemž svědčí i délka tohoto řízení a počet vydaných rozhodnutí), předvídat právní hodnocení věci. Nelze jim tedy případný neúspěch klást k tíži a uložit jim povinnosti platit náklady řízení jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím. Odvolací soud proto změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (viz výrok II tohoto rozsudku) a ze stejných důvodů rozhodl i o náhradě nákladů řízení odvolacího (viz výrok III tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Samostatně, jen proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné.