KSBR 21 Co 185/2024-404

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1) Jméno žalované, narozený Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ 2) Jméno advokáta C, narozený Datum narození advokáta C ⟪LB:lb_011⟫ bytem Adresa advokáta C ⟪LB:lb_012⟫ zastoupený advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_013⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_014⟫ o určení dědice ⟪LB:lb_015⟫ o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soud v Hodoníně ze dne 21. 5. 2024, č. j. 23 C 85/2021-359,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na nákladech odvolacího řízení 10 043 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného 1).

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na nákladech odvolacího řízení 8 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného 2).

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je dědičkou jméno FO, narozeného datum, zemřelého dne datum (výrok I), žalobkyni zavázal nahradit žalovanému 1) na nákladech řízení 53 561 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), žalobkyni zavázal nahradit žalovanému 2) na nákladech řízení 31 337 Kč k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a žalobkyni zavázal nahradit České republice – Okresnímu soudu v adresa na nákladech řízení 6 166 Kč rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV). Rozhodl tak o žalobě z odkazu podle § 170 z. ř. s., podané soudu dne datum.

2. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně a domáhala se jeho změny a určení, že je dědičkou zůstavitele jméno FO, jelikož předložená závěť není pravá. Soudu I. stupně vytýkala neúplně a nesprávně zjištěný skutkový a nesprávné právní posouzení věci. Uvedla, že k popření závěti se rozhodla na popud notáře, který měl věc připravenu na rozhodnutí podle zákonné posloupnosti. Důvody popření byly po celou dobu neměnné. Sice přípisem ze dne datum vzala zpět tvrzení, že důvodem nesepsání závěti byl zdravotní stav zůstavitele, to však učinila za situace, kdy podle ní s přihlédnutím ke znaleckým posudkům zdravotní stav zůstavitele nebyl podstatný, jeho podpis na závěti byl pochybný, nechtěla zdržovat a podklady pro znalecký posudek pro posouzení zdravotních důvodů neměla k dispozici. Soud I. stupně z důvodu zpětvzetí a koncentrace odmítal její tvrzení o zdravotním stavu zůstavitele. Soud se upnul k tvrzení, že zůstavitel mohl držet v ruce tužku, z dokazování vyplynulo, že se dokázal najíst lžící, jedná se přitom o odlišnou motoriku ruky. Poukázala na to, že závěť je sepsána velmi roztřesenou rukou, odlišným písmem od jiných listin, text obsahuje rodné číslo žalovaného 1). Nebylo zjištěno, zda ve věcech zůstavitele mohla být listina, ze které by rodné číslo znal. Z laického rozboru se je třeba přiklonit k tomu, že je závěť spíše padělaná. Pokud jde o fotodokumentaci a videozáznamy, soud neměl důvod provádět důkaz znaleckým posudkem k pravosti fotografií, jejich pravost byla potvrzena výpovědí svědkyň, vzal je za pravé. Naproti tomu žalobkyně namítala, že aplikaci nezná a nemůže vyloučit, že by soubory mohly být opraveny či doplněny. Popírá, že by fotografie byly pořízeny v den, který je u nich uveden. Svědci se k okamžiku pořízení nevyjadřovali. Soud se s jejími námitkami v tomto směru dostatečně nevypořádal. Na základě znaleckého posudku tituly před jménem adresa nelze jednoznačně uzavřít, zda zůstavitel skutečně předmětnou závěť sepsal. Navrhovala doplnění znaleckého posudku o otázku, zda text závěti, datum a místo bylo sepsáno v odlišný čas, soud I. stupně k takovému důkaznímu návrhu nevyhověl. Neúplně tak zjistil skutkový stav. Ke znaleckému posudku a výslechu tituly před jménem jméno FO soud uvedl, že „znalecký posudek z oboru grafologie není způsobilý prokázat pravost písma zůstavitele“. Soud I. stupně rozporuje odbornost znalkyně, aniž by k tomu měl jiné odborné posouzení či jiný důkaz. Znalecké posudky znalkyně jméno FO a znalce adresa jsou z odlišných oborů, užívají jinou metodiku, posudek není možné zpochybňovat na základě laického posouzení. Závěrem znalkyně bylo, že zůstavitel nemohl závěť sepsat. Rozbor učiněný soudem I. stupně hraničil s dehonestací znalkyně a jejího oboru. Při hodnocení znaleckého posudku se tak odchýlil od judikatury, kterou žalobkyně uvedla. Pokud jde o plány péče, tyto vyhotovoval domov důchodců za účelem individualizace péče o klienty. U zůstavitele byla opakovaně konstatována demence, dlouhodobá imobilizace a pohybová inkoordinace. Zůstavitel ovládal hrubší motoriku, nikoli jemnou jako krájení stravy i užívání psacích potřeb a psaní textu. Někdo jej musel přesunout do křesla, kde vydržel 20 minut, nachystat mu pero a papír a následně vše odklidit. Nic takového zjištěno nebylo, pravděpodobnějším vysvětlením podle žalobkyně je, že závěť byla po úmrtí zůstavitele padělána. K lékařským zprávám a vyjádření právnická osoba poznamenala, že se v nich objevuje zjištění demence u zůstavitele, označila konkrétní listiny, podstatná je ta z dubna 2019, kdy byla zjištěna ošetřujícím lékařem, poukazuje i na závěr právnická osoba, podle kterého zůstavitel v období mezi březnem až červnem 2019 již pravděpodobně nebyl intelektuálně způsobilý k sepsání jakéhokoli textu. Z těchto zpráv soud učinil nesprávná skutková zjištění. Ke zpětvzetí tvrzení se vyjádřila v úvodu odvolání. Pokud jde o prohlášení a výslech jméno FO, tato byla v době údajného sepsání závěti v častém kontaktu se zůstavitelem, opakovaně prohlásila, že její čestné prohlášení ze dne datum, žalobkyně z něj citovala. Nelze jí zazlívat, že si nepamatuje zůstavitele, když se starala o desítky klientů. Soud nesprávně její výslech hodnotil a úvaha, pro kterou neprovedl čestné prohlášení je nesmyslná. Ve vztahu k výslechům žalovaných 1) a 2), které byly provedeny jako poslední důkaz, o tom, že bratři mezi sebou měli dohodu o rozdělení majetku, uvedla, že nebyli schopni doložit jediný důkaz o přání zůstavitele, jak naložit s majetkem. Soud by k takovému důkazu neměl přihlížet. Uvedla i tabulku důkazů a závěrů z nich vyplývajících. Uvedla, že popření pravosti listiny je dostatečně relevantní k tomu, aby její pravost musela být dokazována, břemeno tvrzení i důkazní je přitom na žalovaných a ti jej ve vztahu k závěti jako soukromé listině neunesli.

3. Žalovaný 1) v písemném vyjádření navrhl potvrzení rozsudku jako správného. Uvedl, že o existenci závěti notáře informoval již dříve, prostřednictvím nahrávek telefonních hovorů s pracovníky notářského úřadu i v předběžné šetření dne datum. Překvapení notáře značí pouze to, že nebyl seznámen s obsahem spisu a není relevantní stran závěrů o pravosti závěti. O zdravotním stavu zůstavitele žalobkyně v době podání žaloby nevěděla nic, předložená čestná prohlášení pracovnic domova důchodců jsou minimálně pochybná, předem připravena jinými osobami, některé v domově důchodců v době, kdy se tam zdržoval zůstavitel, ani nepracovaly (svědkyně jméno FO), v době sepisu závěti ani jedna z nich (svědkyně jméno FO až od datum). Jedná se o důkazy účelově vytvořené, vycházející zřejmě z plánu péče, nikoli však zohledňující konkrétní stav zůstavitele. Videonahrávkou prokázal, že zůstavitel byl schopen sedět a sám lžící jíst, což žalobkyně také dříve odmítala. Její lživá a účelová tvrzení rozptýlil a vyvrátil. Žalobkyně zůstavitele v domově důchodců, ani v jiném předchozím zařízení, ani jednou nenavštívila, nevěděla, že v takovém zařízení je, neměla přehled o jeho zdravotním stavu ani majetku a vůli s ním nakládat. Stran odlišného písma a roztřesené ruky zůstavitele poukázal na jeho zdravotní stav. Své rodné číslo zůstaviteli předal a ten jej vtělil to textu závěti, že se žádný lístek s rodným číslem nenašel, neznamená, že k tomu nedošlo. Předložil fotodokumentaci a videa zachycujícího zůstavitele v prostředí domova důchodců, v něm byl umístěn v období od datum do datum, není možné, aby záznamy vznikly v jiném časovém období, nebylo s nimi z jeho strany nikterak manipulováno. Ke znaleckému posudku znalce tituly před jménem adresa dodal, že znalec našel pouze shodné znaky, nikoli rozporné znaky. Stran hodnocení posudku tituly před jménem jméno FO poukázal na své vyjádření ze dne datum, jeho závěry měl za zcela bezvýznamné. Poukázal i na závěry propouštěcí zprávy ze dne datum a popis stavu (porozumění) zůstavitele. Ke zprávě všeobecného lékaře z datum a zjištění Alzheimerovy demence u zůstavitele poznamenal, že uvedení „Alzheimerova demence incip. v. s.“ znamená ve smyslu počínající a jednalo se o podezření. Z uvedené zprávy tak nelze činit jakékoli závěry. Rovněž vyjádření právnická osoba měl za bezpředmětné, nepodložené žádným odborným vyjádřením. Měl za to, že důkazní břemeno ve vztahu k závěti zůstavitele unesl.

4. Rovněž žalovaný 2) navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně, který považoval za správný. K odvolání žalobkyně se pak vyjádřil obdobně jako žalovaný 1) shora.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), subjektem k tomu oprávněným (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání svolal jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, rozsudek soudu I. stupně je ve výroku věcně správný a jako takový jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

6. Soud I. stupně učinil správná a pro rozhodnutí dostatečná skutková zjištění a správné je i jeho právní posouzení věci. Z pozůstalostního spisu – spisu Okresního soudu v adresa sp. zn. Anonymizováno – vyplývá, že jméno FO (zůstavitel), narozený rodné přijmení datum, zemřel dne datum. Aktiva pozůstalosti přitom tvoří zejména depozit ve výši částka Kč a nemovitosti v k. ú. adresa. Z předběžného šetření, které notář učinil dne datum, jemuž by přítomen žalovaný 1) jakožto prasynovec zůstavitele, mj. vyplynulo, že zůstavitel zanechal závěť a tato bude soudnímu komisaři předložena. Tak se i následně dne datum stalo. Žalovaný 1) předložil zůstavitelem vlastnoručně psanou závěť datovanou dnem datum, kterou zůstavitel veškerý majetek zůstavil žalovanému 1). Oba žalovaní jakožto prasynovci zůstavitele ve třetí dědické třídě (srov. § 1637 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) uvedenou listinu měli za pravou i platnou. Žalobkyně jakožto praneteř zůstavitele (nástupkyně pozůstalého synovce jméno FO, jež je neznámého pobytu v zahraničí) vyjádřila pochybnosti o pravosti listiny, tedy tom, že byla vlastnoručně sepsána a podepsána zůstavitelem. Usnesením Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno, bylo žalobkyni uloženo, aby do tří měsíců od právní moci usnesení (ta nastala datum) podala u soudu i. stupně žalobu proti žalovaným 1) a 2) na určení, že je dědičkou zůstavitele. Následně bylo pozůstalostní řízení přerušeno.

7. Jak již dospěl soud I. stupně k závěru, žaloba byla podána dne datum, tedy včas (srov. § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „ž. ř. s.“), zabýval se proto posouzením sporu z věcných hledisek. Odvolací soud považuje rozsudek soudu I. stupně za věcně správný, pečlivě a kvalitně odůvodněný, na jeho závěry i úvahy soudu I. stupně lze ve své podstatě odkázat. Neshledává tak důvody pro zrušení rozsudku ani pro jeho změnu, jak požaduje žalobkyně, její odvolání má za nikoli důvodné. K odvolacím námitkám je předně třeba uvést, že zatímco řízení o pozůstalosti, ve kterém jako soud vystupuje notář - soudní komisař, je řízením svojí povahou nesporným a je ovládáno tzv. vyšetřovací zásadou, v rámci které je soud povinen provést všechny důkazy ke zjištění skutkového stavu bez ohledu na návrhy účastníků (srov. § 21 z. ř. s.), řízení o žalobě z odkazu podané po výzvě soudního komisaře podle § 170 z. ř. s., je „klasickým“ sporným řízením jak je upraveno v části třetí o. s. ř., ovládaným zásadou projednací, zjišťování skutkového stavu je v rukou jeho účastníků, které tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní a ve kterém pro uvedení rozhodných skutečností a označení důkazů platí jak zákonná koncentrace podle § 118b o. s. ř., tak v odvolacím řízení navíc i omezení odvolacích důvodů podle § 119a odst. 1 a § 205a o. s. ř. (tzv. neúplná apelace). V tomto řízení byla řešena otázka pravosti závěti ze dne datum, tedy zda to byl zůstavitel, kdo sepsal a podepsal listinu v podobě závěti, či nikoli. Předmětem posuzování a rozhodnutí soudu nebyla a není otázka platnosti závěti, tedy např. i toho, zda byl zůstavitel datum, tedy k datu, které je datum sepsání a podepsání závěti na listině vyznačeno, pořízení pro případ smrti způsobilý učinit (např. ze zdravotních důvodů). Tuto otázku nelze nyní opětovně otvírat a vnášet do řízení, neboť zde platí jak omezení odvolacích důvodů z hledisek tzv. neúplné apelace, tak i omezení zákonnou koncentrací. Část odvolacích námitek žalobkyně poukazující na možnou demenci zůstavitele, tedy nezpůsobilost učinit právní jednání v podobě závěti, je již irelevantní. Jistou pochybnost soudu I. stupně, danou ne zcela jednoznačnými tvrzeními, z jakých (všech) důvodů má být předmětná závěť v řízení přezkoumávána, žalobkyně odstranila a na přímý dotaz soudu vyjasnila u jednání dne datum, kdy prostřednictvím svého zástupce uvedla, že netvrdí, že by zůstavitel neměl způsobilost učinit pořízení z důvodu demence. Poukázat lze i na obsah jejího podání ze dne datum (č. l. 262 spisu), ve kterém uvádí, že netrvá na tvrzení, že netrvá na tvrzení, že závěť nebyla sepsána zůstavitelem z důvodu, že toho nebyl zůstavitel zdravotně či psychicky schopen. Soud I. stupně tedy správně předmětnou listinu zkoumal pouze z pohledu její pravosti, nikoli platnosti.

8. Otázku pravosti závěti ze dne datum soud I. stupně po dokazování, jež provedl a na základě zjištění, která z jednotlivých důkazů učinil, vyhodnotil správně, na odůvodnění rozsudku (zejména jeho odstavce 28 až 32) lze proto odkázat. Na závěru o pravosti závěti nic nemění skutečnost, že je psána roztřeseným písmem a obsahuje i rodné číslo žalovaného 1), jež si zůstavitel nejspíše nemohl pamatovat. Výslechem žalovaného 1) bylo osvětleno, jak se rodné číslo k zůstaviteli mohlo dostat. Výše uvedené námitky žalobkyně samy o sobě nevyvrací závěry o pravosti závěti, jako pravděpodobnější skutkové verzi, ke které se soud I. stupně po všem provedeném dokazování přiklonil. Nejsou ani dostatečným podkladem pro závěr o padělání závěti, jak dovozuje žalobkyně. Její odvolací námitky jsou do značné míry spekulativní a obecné, nepodložené konkrétními skutečnostmi a zjištěními. Tak tomu je, pokud jde o zpochybňování pravosti fotodokumentace a videozáznamů (jejich úpravy a doplnění), jedná se jednak o zcela obecné námitky, žádnými konkrétními skutečnostmi nepodložené, ale zejména nejde v tomto řízení o důkazy vypovídající o určitém skutkovém ději (ke kterému se soud přiklonil) ojedinělé. Za správný považuje odvolací soud i postup, kdy soud I. stupně dále nedoplňoval dokazování o tom, zda text, datum a místo závěti bylo sepsáno ve stejný čas či později, neboť obecně vzato ani sepsání závěti po částech v odlišný čas by na její platnosti nic nezměnilo, stejně tak na nerozhodných zjištěních vyplývajících ze znaleckého posudku znalce tituly před jménem adresa ve vztahu k pravosti závěti (zůstavitele jako pisatele závěti nepotvrdil, ale ani nevyloučil). V otázce hodnocení znaleckých posudků, zejména znaleckého posudku znalkyně tituly před jménem jméno FO a jejího výslechu, z oboru grafologie pak soud I. stupně zcela správně nepřihlédl k závěrům této znalkyně, neboť nejde o znalecký obor způsobilý odpovědět na otázku pravosti podpisu, tedy zda zůstavitel napsal a podepsal zmíněný text. Písmoznalectví a grafologie jsou zcela odlišné obory, které se zabývají ručním písmem, ale s různými cíli a metodami, zatímco písmoznalectví se zaměřuje na identifikaci pisatele, grafologie se snaží o psychologický rozbor osobnosti pisatele na základě jeho rukopisu. Závěry znalkyně jméno FO tak i podle odvolacího soudu nejsou v tomto řízení použitelné. Ve vztahu k závěrům lékařských zpráv a poukazům na demenci zůstavitele uvedené nebylo předmětem tohoto řízení, jak je osvětleno výše. Pokud jde o čestné prohlášení jméno FO a jeho neprovedení jako důkazu, i odvolací soud za správné a dostačující považuje její výslech, který zmíněný důkaz a jeho věrohodnost zcela zpochybnil. Nejen že si svědkyně nepamatovala zůstavitele, ale ani okolnosti a původ sepisu svého prohlášení, v jehož obsahu sama tvrdí své zaměstnání jako sociální pracovnice a popisuje stav zůstavitele v datum (blíže viz obsah podání žalobkyně ze dne datum, č. l. 101 spisu), ale z jejího výslechu před soudem vyplývá (č. l. 327 spisu), že v té době sama ještě ani v uvedeném zařízení pro seniory nepracovala, zaměstnána v něm byla až od datum. Jedná se tedy o zcela nepřínosný důkaz (blíže viz odstavec 21 odůvodnění napadeného rozsudku). Jak již bylo výše uvedeno, i v dalším lze odkázat na podrobné a přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. Soud I. stupně sice v počátku u složení zálohy na náklady důkazu vyzval žalobkyni k zaplacení této zálohy, kdy důkazní břemeno nesprávně vyhodnotil, v průběhu řízení si již byl vědom nové judikatury Nejvyššího soudu, věc napravil a důkazní břemeno na prokázání pravosti závěti, tížící žalovaného 1) již aplikoval správně. Za situace, kdy písmoznalecký posudek posoudil provoz závěti a ani nevyloučil, ani nepotvrdil, že byla psáno zůstavitelem, bylo by třeba dalších důkazů k prokázání, že závěť datovanou datum pořídil zůstavitel. Tyto důkazy byly učiněny, a to v podobě výslechu žalovaných 1) a 2), zjištění z něj učiněná však odpovídají obsahu dalších důkazů – předložených fotografií a videozáznamů, časové stopě jejich pohybu, resp. návštěvám zůstavitele, i motivům, jež mohl mít, že pořídil, jak vyplývá z obsahu písemné závěti ze dne datum, kdy to byli pouze oni, a nikoli žalobkyně, kdo byl z rodinných příslušníků se zůstavitelem v kontaktu. Odpovídají i tvrzené dohodě v rodině o rozdělení majetku (blíže bod 31 odůvodnění rozsudku). Odvolací soud tak za přesvědčivější má skutkovou verzi prezentovanou žalovanými tak, jak ji přijal soud I. stupně, žalovaný 1) své důkazní břemeno unesl. Ze všech těchto důvodů rozsudek soudu I. stupně potvrdil, a to včetně nákladových výroků, na jejich odůvodnění lze jako na správné rovněž odkázat.

9. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení odpovídá úspěchu žalovaných i v řízení před odvolacím soudem. Žalovaní proto mají právo na náhradu nákladů, které jim v řízení před odvolacím soudem vznikly, a to podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaným vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokáty, a to každému z nich za dva úkony právní pomoci – vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu v sazbě mimosmluvní odměny po 3 700 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a), § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 258/2024 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.“), dvakrát režijní paušál po 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a. t.), přičemž u žalovaného 1) jsou tyto náklady navýšeny o náhradu daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 21 %, které je jeho zástupce plátcem. Náklady odvolacího řízení byla neúspěšná žalobkyně zavázána zaplatit žalovaným do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jejich zástupců – advokátů (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.