KSBR 21 Co 278/2024-101

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_010⟫ o 105 000 Kč oproti povinnosti vydat automobil Mitsubishi Eclipse ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 30. 9. 2024, č. j. 3 C 307/2023-67,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 5 750 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 105 000 Kč oproti povinnosti vydat automobil Mitsubishi Eclipse, VIN: VIN kód. Ve výroku II byl žalobce zavázán nahradit žalovanému na nákladech řízení před soudem I. stupně částku 25 350 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalobce. Uvedl, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil provedené důkazy – výpovědi účastníků a messengerovou komunikaci mezi nimi. Z těchto důkazů bezpochyby vyplývá, že žalovaný měl zajistit podmínky pro provoz vozidla na komunikacích v České republice. V této souvislosti s messengerové komunikace citoval. Zřízený závazek odpovídá i kupní ceně. Nelze souhlasit se závěrem soudu I. stupně o neexistenci tohoto závazku žalovaného, když tento závěr se opírá o komunikaci mezi účastníky ze dne datum, tedy 1,5 roku po sjednání smlouvy. Žalovaný nesplnil svou povinnost ze smlouvy, a proto žalobce od smlouvy odstoupil důvodně, neboť plnění bylo vadné. Soud neprovedl žalobcem navržený důkaz plnou mocí, kterou měl žalovaný k prodeji vozidla. Žalobce trval na provedení tohoto důkazu. Závěrem žádal, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, že žalobě bude vyhověno.

3. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně nevyjádřil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející a u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl poté k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

5. Ve věci lze zcela odkázat na správné a úplné odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, se kterým se odvolací soud ztotožňuje.

6. K jednotlivým odvolacím námitkám žalobce je třeba uvést:

Soud I. stupně postupoval správně, pokud u jednání dne datum poučil žalobce podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení, že z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky v datum vyplýval pro žalovaného též závazek zajistit provozuschopnost předmětného vozidla na pozemních komunikacích v České republice. Účastnické výpovědi žalobce a žalovaného byly rozporné a z provedené messengerové komunikace mezi nimi založené na č.l. 44 a 45 spisu tvrzený závazek žalovaného nevyplývá. Z této komunikace mezi účastníky je patrno pouze tolik, že žalobce byl žalovaným informován, jaká by asi byla cena (nad rámec kupní ceny) za zajištění provozuschopnosti vozidla na pozemních komunikacích v České republice. Obsah messengerové komunikace mezi účastníky založené na č.l. 44 a 45 spisu odpovídá výpovědi žalovaného, že žalovaný mohl být v tomto pouze zprostředkovatelem, když měl známé, kteří za určitou cenu byli schopni provozuschopnost vozidla zajistit. Následná messengerová komunikace mezi účastníky výše uvedené jen potvrzovala.

7. Pokud tedy žalobce i přes poučení soudem I. stupně podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žádné další důkazy neoznačil, je správný závěr o neunesení důkazního břemene, pro které musela být žaloba zamítnuta.

8. Jestliže žalobce v odvolání dále tvrdil, že závazek odpovídá sjednané kupní ceně (tedy zřejmě myšleno celý závazek, včetně uvedení vozidla do provozu na pozemních komunikacích v České republice), pak z komunikace účastníků na č.l. 45 spisu je naopak zřejmé, že je nutno vynaložit další částky nad sjednanou kupní cenu 115 000 Kč za uvedení předmětného automobilu do provozu.

9. Námitka, že soud I. stupně založil své rozhodnutí na následné komunikaci účastníků ze dne datum rovněž neobstojí, neboť z bodu 11 odůvodnění rozsudku je zřejmý závěr soudu I. stupně, že závazek žalovaného k provedení úkonů potřebných ke zprovoznění předmětného automobilu v silničním provozu v České republice nevyplývá z komunikace účastníků založené na č.l. 44 a 45 spisu (nikoli tedy až následné komunikace ze dne datum).

10. K označení důkazu – plná moc pro žalovaného – došlo až po koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. a soud I. stupně k tomuto správně nepřihlédl. Nadto lze uvést, že i kdyby bylo zjištěno, že žalovaný nebyl vlastníkem vozidla, nemělo by to pro posouzení věci žádný význam. Prodávající z kupní smlouvy nemusí být v době jejího uzavření vlastníkem věci (k tomuto např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 981/2001), sama tato skutečnost nemůže být důvodem neplatnosti kupní smlouvy. Kromě toho žalobce vymezil předmět řízení vylíčením konkrétního skutkového stavu a tomuto vylíčenému stavu zcela odpovídá závěr soudu I. stupně o neunesení důkazního břemene ze strany žalobce, pokud jde o jím tvrzený závazek žalovaného zajistit provozuschopnost vozidla s tím důsledkem, že žalobce neměl právo od kupní smlouvy odstoupit.

11. Lze uzavřít, že žádná z odvolacích námitek žalobce není důvodná. Rozsudek soudu I. stupně je ve výroku věcně správný a jako takový byl potvrzen podle § 219 o. s. ř., včetně závislého výroku II o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, jejichž výše byla soudem I. stupně rovněž správně.

12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení byl žalovaný plně úspěšný. Přísluší mu proto náhrada nákladů v souvislosti se zastoupením advokátem, který učinil v rámci odvolacího řízení jeden úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu dne datum), za což přísluší odměna 5 300 Kč podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a dále náhrada hotových výdajů 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 této vyhlášky, celkem tedy 5 750 Kč.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí / exekuci.