KSBR 27 Co 28/2025-193

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně tituly před jménem jméno FO a soudkyň tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce, ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného., IČO IČO žalovaného, ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalovaného, ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 3 404 041 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2024, č. j. 2104 C 23/2022-164,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve jméno FO. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 361 186,80 Kč k rukám jeho zástupce Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 1 321,08 Kč k rukám jeho zástupce Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 3 354 041 Kč s příslušenstvím (I. výrok) a dále povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 356 588,80 Kč (II. výrok). Z odůvodnění vyplývá, že o náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 2 a § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Uvedl, že žalovaný zavinil, že řízení muselo být zčásti (co do částky 50 000 Kč) zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Ohledně zbývající části nároku měl žalobce plný úspěch. Soud proto uzavřel, že žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení sestávající z:

i) soudního poplatku 168 700 Kč,

ii) odměny za pět úkonů právní služby po 21 940 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření ve věci ze dne 14. 5. 2023 a vyjádření ve věci obsahující částečné zpětvzetí žaloby ze dne 26. 11. 2023) podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“),

iii) odměny za dva úkony právní služby po částečném zastavení řízení po 21 740 Kč (účast u jednání dne 19. 9. 2024 a účast u jednání dne 5. 12. 2024) podle § 7 a. t.,

iv) sedmi náhrad hotových výdajů k těmto úkonům po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t.,

v) vše kromě soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 19 743 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

2. Proti II. výroku rozsudku podal žalobce odvolání. Uvedl, že se způsobem vyčíslení náhrady nákladů řízení nesouhlasí. Namítl, že mu soud nepřiznal odměnu za písemné vyjádření ze dne 21. 8. 2023, a to bez jakékoliv odůvodnění. Je přesvědčen, že mu za tento úkon náhrada náleží, neboť šlo o vyjádření učiněné na výzvu soudu a týkající se věci samé. V tomto vyjádření žalobce popisoval způsob jednání žalovaného a vývoj jednání ohledně mimosoudního řešení sporu, včetně rozboru e-mailové komunikace účastníků. Dále soud prvního stupně nerozhodl o náhradě cestovného a náhradě za ztrátu času v souvislosti s účastí právního zástupce žalobce na jednáních dne 19. 9. 2024 a 5. 12. 2024. Vzhledem k tomu, že o těchto nákladech není v rozhodnutí soudu prvního stupně ani zmínka, má žalobce za to, že o nich soud prvního stupně nedopatřením zapomněl rozhodnout. Žalobce navrhl, aby odvolací soud II. výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 388 097,20 Kč.

3. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v řízení zahájeném dne 5. 12. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 404 041 Kč s příslušenstvím, a to z titulu kupní smlouvy na opakované dodávky zboží. Uvedl, že celková výše vyúčtovaných kupních cen dle jednotlivých faktur činila 3 948 494 Kč. Žalovaný na svůj dluh dne 7. 10. 2022 uhradil částku 544 453 Kč a žalobce proto žalobou uplatnil nárok na zaplacení částky 3 404 041 Kč s příslušenstvím. Ve vyjádření ze dne 14. 5. 2023 žalobce sdělil, že před podáním žaloby na dlužnou částku nedopatřením započetl platbu ve výši 50 000 Kč jiné společnosti pana tituly před jménem jméno FO, a to právnická osoba., IČO IČO a dluh žalovaného je tak o 50 000 Kč vyšší. Hodlá tedy rozšířit žalobu o částku 50 000 Kč (k rozšíření žaloby však nedošlo – pozn. odvol. soudu). Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že zahájí jednání se žalobcem o možném smírném vyřešení věci. Soud prvního stupně poté vyzval žalobce, aby sdělil, zda proběhlo či probíhá mimosoudní jednání stran a s jakým výsledkem. Žalobce na výzvu reagoval podáním ze dne 21. 8. 2023. V podání ze dne 26. 11. 2023 žalobce sdělil soudu další informace o mimosoudním řešení věci společně s podrobným popisem komunikace a citací e-mailů žalovaného. Současně vzal žalobu zpět co do částky 50 000 Kč, kterou žalovaný uhradil po podání žaloby dne 17. 8. 2023, s tím, že nadále trvá na zaplacení částky 3 354 041 Kč s příslušenstvím. Usnesením ze dne 21. 12. 2023, č. j. 2104 C 23/2022-122, soud prvního stupně řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil a rozhodl, že po právní moci tohoto rozhodnutí bude žalobci vrácena poměrná část soudního poplatku ve výši 1 503 Kč. Poté usnesením ze dne 22. 2. 2024, č. j. 2104 C 23/2022-130, vyzval účastníky ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobce v podání ze dne 5. 3. 2024 sdělil, že s rozhodnutím bez nařízení jednání nesouhlasí. Soud prvního stupně ve věci nařídil jednání na 19. 9. 2024, k němuž se dostavil pouze zástupce žalobce. Vzhledem k omluvě žalovaného bylo jednání bez dalšího odročeno na 5. 12. 2024. K tomuto jednání byli účastníci řádně předvoláni, žalovaný se nedostavil (svoji neúčast omluvil až dodatečně) a soud jednal v jeho nepřítomnosti. Právní zástupce žalobce byl u jednání přítomen. Žalobce vyčíslil náklady řízení v částce 389 358,20 Kč sestávající z:

i) soudního poplatku 170 203 Kč,

ii) odměny za pět úkonů právní služby po 21 940 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření ve věci ze dne 21. 8. 2023 a vyjádření ve věci spolu s částečným zpětvzetím žaloby ze dne 26. 11. 2023) podle § 7 a. t.,

iii) odměny za tři úkony právní služby po částečném zastavení řízení po 21 740 Kč (vyjádření na výzvu soudu ze dne 5. 3. 2024, účast na jednání dne 19. 9. 2024 a účast na jednání dne 5. 12. 2024) podle § 7 a. t.,

iv) osmi náhrad hotových výdajů k těmto úkonům po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t.,

v) náhrady za ztrátu času na cestě ve výši 600 Kč (šest půlhodin po 100 Kč) podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t.,

vi) cestovného ve výši 1 300 Kč za cestu k jednání soudu dne 19. 9. 2024 vozidlem reg. zn. SPZ na trase adresa a zpět (celkem 170 km) při průměrné spotřebě 5,3 l/100 km, ceně 38,70 Kč/1 l PHM a sazbě základní náhrady 5,60 Kč/1 km podle vyhl. č. 398/2023 Sb.,

vii) náhrady za ztrátu času na cestě ve výši 600 Kč (šest půlhodin po 100 Kč) podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t.,

viii) cestovného ve výši 1 300 Kč za cestu k jednání soudu dne 5. 12. 2024 vozidlem reg. zn. SPZ na trase adresa a zpět (celkem 170 km) při průměrné spotřebě 5,3 l/100 km, ceně 38,70 Kč/1 l PHM a sazbě základní náhrady 5,60 Kč/1 km podle vyhl. č. 398/2023 Sb.,

ix) vše kromě soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 38 035,20 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

7. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

8. Podle § 14 odst. 2 a. t., advokátu náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast při jednání, které bylo odročeno bez projednání věci, a za dostavení se k jednání, které se nekonalo, aniž byl o tom advokát včas předem vyrozuměn; bylo-li jednání odročeno nebo se nekonalo z důvodů spočívajících na straně klienta advokáta a byly-li tyto důvody advokátovi známy nejméně dva dny před termínem jednání, náleží mu náhrada ve výši jedné čtvrtiny mimosmluvní odměny.

9. V projednávané věci je nepochybné, že žalobce byl v řízení před soudem prvního stupně zcela úspěšný a vznikl mu tak nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení (§ 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Odvolací soud však nesouhlasí s výší přiznané náhrady soudem prvního stupně, který zjevně nedopatřením opomenul rozhodnout o cestovném a náhradě za ztrátu času, jež dle vyčíslení nákladů ze dne 6. 12. 2024 požadoval žalobce. Současně, ačkoli žalobce požadoval odměnu za úkon – vyjádření na výzvu soudu ze dne 21. 8. 2023, soud prvního stupně žalobci odměnu za tento úkon nepřiznal, a naopak přiznal odměnu za úkon – vyjádření ze dne 14. 5. 2023. Odvolací soud je toho názoru, že v tomto případě došlo ze strany soudu prvního stupně ke zjevné chybě v psaní (v datu písemného podání), neboť za podání ze dne 14. 5. 2023 by žalobci náhrada nákladů nenáležela, když tento úkon nelze hodnotit jako účelný a ani sám žalobce ho nepožadoval ve vyčíslení nákladů řízení. Dále soud nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne 5. 3. 2024, ve kterém žalobce na výzvu soudu sdělil, že nesouhlasí s rozhodnutím bez jednání. Za tento úkon náleží žalobci odměna, neboť se jedná o úkon učiněný na výzvu soudu, nicméně svou povahou jde o jednoduché podání bez konkrétního právního nebo skutkového hodnocení věci, za které podle § 11 odst. 2 a 3 a. t. náleží odměna pouze ve výši jedné poloviny. Za účast u jednání dne 19. 9. 2024 žalobci nenáleží odměna podle § 11 odst. 1 a. t. ani paušální náhrada hotových výdajů, ale pouze náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast při jednání, které bylo odročeno bez projednání věci (§ 14 odst. 2 a. t.).

10. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil odvoláním napadený II. výrok rozsudku soudu prvního stupně a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 361 186,80 Kč sestávající z:

i) soudního poplatku 168 700 Kč (žalobci byla část soudního poplatku vrácena),

ii) odměny za pět úkonů právní služby po 21 940 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření ve věci ze dne 21. 8. 2023 a vyjádření ve věci s částečným zpětvzetím žaloby ze dne 26. 11. 2023) podle § 7 a § 11 odst. 1 a. t.,

iii) odměny za jeden úkon právní služby po částečném zastavení řízení ve výši 21 740 Kč (účast na jednání dne 5. 12. 2024) podle § 7 a § 11 odst. 1 a. t.,

iv) odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření na výzvu soudu ze dne 5. 3. 2024 – nesouhlas s rozhodnutím bez jednání) ve výši jedné poloviny z částky 21 740 Kč, tj. 10 870 Kč dle § 7 a § 11 odst. 3 a. t.,

v) sedmi náhrad hotových výdajů k těmto úkonům po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t.,

vi) náhrady za promeškaný čas ve výši ½ mimosmluvní odměny podle § 14 odst. 2 a. t. za účast u jednání dne 19. 9. 2024 které bylo odročeno bez projednání věci z důvodu omluvy žalovaného; tarifní hodnotou je částka 3 354 041 Kč, mimosmluvní odměna činí 21 740 Kč, náhrada pak 10 870 Kč,

vii) cestovného v celkové výši 2 600 Kč (2 x 1 300 Kč), a to za dvě cesty k jednání soudu dne 19. 9. 2024 a 5. 12. 2024 vozidlem Ford Mondeo, reg. zn. SPZ, na trase adresa a zpět (jedna zpáteční cesta 170 km), při průměrné spotřebě 5,3 l/100 km, ceně 38,70 Kč/1 l nafty a sazbě základní náhrady 5,60 Kč/1 km podle vyhl. č. 398/2023 Sb.,

viii) náhrady za ztrátu času na cestě k výše uvedeným jednáním soudu ve výši 1 200 Kč (12 půlhodin po 100 Kč) podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t.,

ix) vše kromě soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 33 406,80 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

Celkové náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně činí 361 186,80 Kč (I. výrok tohoto rozhodnutí).

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. odst. 2 o. s. ř. Žalobce se v odvolacím řízení domáhal přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 388 097,20 Kč, přičemž jeho odvolání směřovalo do nepřiznání odměny za vyjádření na výzvu soudu ze dne 21. 8. 2023, náhrady hotových výdajů k tomuto úkonu a dále opomenutého cestovného a náhrady za ztrátu času spojenou s účastí žalobce u soudních jednání. S tímto požadavkem byl v plném rozsahu úspěšný. Ačkoli žalobce ve svém odvolání výslovně nezmínil, tak dle výše částky náhrady nákladů požadované v odvolání ve spojení s vyčíslením nákladů ze dne 6. 12. 2024, odvolací soud dovodil, že se domáhal rovněž zaplacení odměny za úkon – vyjádření na výzvu soudu ze dne 5. 3. 2024. Tento úkon nebyl soudem prvního stupně přiznán ani částečně. Odvolací soud jej žalobci přiznal ve výši jedné poloviny. Naopak odvolací soud oproti soudu prvního stupně žalobci nepřiznal celý úkon za účast při jednání dne 19. 9. 2024, neboť podle § 14 odst. 2 a. t. náleží žalobci náhrada za promeškaný čas ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny. V odvolacím řízení byl žalobce úspěšný v částce 361 186,80 Kč, tj. v rozsahu 93,06 %, jeho neúspěch představuje 6,94 % a vznikl mu tak nárok na náhradu 86,12 % z celkových nákladů odvolacího řízení.

12. Žalobce v průběhu odvolacího řízení učinil toliko jeden úkon spočívající v podání odvolání. Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 8. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3210/2016, připustil, že „v úvahách o spravedlivé výši náhrady nákladů řízení soudy mohou vycházet podpůrně i ze zrušené vyhlášky č. 484/2000 Sb., a je to v odůvodněných případech dokonce žádoucí. Tím spíše, pokud důvody, které vedly Ústavní soud ke zrušení přísudkové vyhlášky, na projednávaný spor nedopadají (srov. obdobně nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3559/15 ze dne 7. 6. 2016)“.

13. Odvolací soud nepovažuje za spravedlivé, aby v případě, kdy odvolání směřuje pouze proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, bylo při stanovení výše odměny za právní služby postupováno shodně jako v případě projednání odvolání směřujícího do věci samé nebo aby tarifní hodnotou byla částka, jejíž náhrady se účastník v souvislosti s náklady řízení domáhá. Za nejspravedlivější považuje postup, kdy pro stanovení výše odměny aplikuje analogicky sazbu stanovenou v § 14 odst. 3 zrušené vyhlášky č. 484/2000 Sb., která v případě odvolání podaného pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení byla stanovena ve výši 1 000 Kč.

14. Náhrada nákladů žalobce za odvolací řízení v daném případě sestává z:

i) odměny za zastoupení advokátem ve výši 1 000 Kč (podané odvolání),

ii) jedné náhrady hotových výdajů k úkonu uvedenému pod bodem i) ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. (viz čl. II vyhlášky č. 258/2024 - Přechodná ustanovení, dle něhož za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle advokátního tarifu ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky),

iii) náhrady za DPH (21 %) ve výši 273 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.), celkem 1 573 Kč, přičemž žalobci náleží 86,12 % z této částky, tj. 1 321,08 Kč (II. výrok tohoto rozhodnutí).

15. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před soudy obou stupňů zcela či převážně úspěšným žalobcem. Současně neshledal žádné okolnosti odůvodňující aplikaci § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].