KSBR 27 Co 36/2025-53

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně tituly před jménem jméno FO a soudkyň tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce, ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátkou Jméno advokátky, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Carlrita Baiden-Amissah, narozená rodné přijmení datum, ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa, adresa, ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka, advokátem, ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa, ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 140 201,60 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne datum, č. j. 112 C 139/2024-39,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve IV. výroku mění tak, že žalobci se povinnost nahradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady řízení neukládá.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 1 573 Kč k rukám jeho zástupkyně Jméno advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 38 404,84 Kč a částku 95 178,78 Kč (I. výrok). Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (II. výrok). Žalované dále uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11 723,40 Kč (III. výrok). Žalobci uložil povinnost nahradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady řízení v souvislosti s přibráním opatrovníka ve výši 8 236 Kč. (IV. výrok). Dále žalobci uložil povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 1 410 Kč (V. výrok). V odůvodnění konstatoval, že žalobce byl v řízení neúspěšný v rozsahu 32 %, a proto mu s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil povinnost nahradit státu odpovídající část vynaložených nákladů ve výši 8 236 Kč (tj. 32 % z částky 25 737 Kč vyplacené ustanovenému opatrovníkovi žalované).

2. Proti IV. výroku rozsudku podal odvolání žalobce s tím, aby byl odvolacím soudem zrušen. Vyslovil zásadní nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, který, byť uzavřel, že žalobce byl v řízení neúspěšný pouze v rozsahu 32 %, s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. mu uložil povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 8 236 Kč, tj. 32 % z částky 25 737 Kč (přiznaná odměna opatrovníka). V prvé řadě žalobce zdůraznil, že podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát právo na náhradu nákladů řízení jen proti tomu účastníku řízení, jehož by podle výsledku řízení stíhala povinnost k náhradě nákladů řízení vůči druhému účastníkovi. To znamená, že nákladová povinnost vůči státu se uloží jen tomu z účastníků, komu vznikne povinnost k náhradě nákladů řízení vůči druhému účastníkovi. Soud tedy věc posoudil nesprávně, když uložil ve věci úspěšnějšímu účastníkovi (žalobci) hradit náklady, jež v tomto řízení platil stát. Dále žalobce poukázal i na § 149 odst. 2 o. s. ř. Uvedl, že byť si je vědom, že žalované byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu, a tudíž jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování platil stát, neznamená to bez dalšího, že by žalobci měla být uložena povinnost k náhradě nákladů řízení státu.

3. Odvolání žalobce nebylo opatrovníkovi žalované zasíláno (§210 odst. 1 o. s. ř.).

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v řízení (sp. zn. 112 C 139/2024) zahájeném datum domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 39 573,84 Kč s příslušenstvím (úroky a zákonné úroky z prodlení), a to z titulu smlouvy o půjčce č.2303530659, kterou uzavřel se žalovanou dne datum jeho právní předchůdce – právnická osoba., sídlem adresa, IČO IČO, a na jejímž základě žalované poskytl úvěr ve výši 40 000 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena původním věřitelem společnosti I-Xon a. s., která ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobci. V řízení (sp. zn. 112 C 135/2024) zahájeném datum domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 100 627,76 Kč s příslušenstvím (úroky a zákonné úroky z prodlení), a to z titulu smlouvy o vydání kreditní karty č. 3292976, kterou uzavřel se žalovanou dne datum jeho právní předchůdce – právnická osoba., sídlem adresa, IČO IČO, a na jejímž základě žalované poskytl úvěrový rámec ve výši 100 000 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena původním věřitelem společnosti I-Xon a. s., která je smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobci. Soud prvního stupně usnesením ze dne datum spojil obě řízení s tím, že nadále budou obě vedena pod sp. zn. 112 C 139/2024. Téhož dne soud prvního stupně usnesením č. j. 112 C 139/2024-20, 112 C 135/2024, podle § 29 odst. 3 o. s. ř. z důvodu neznámého pobytu a nemožnosti doručit na známou adresu v cizině ustanovil žalované k ochraně jejích zájmů opatrovníka Jméno opatrovníka, advokáta se sídlem v Brně. Poté rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.

6. Podle § 140 odst. 2 o. s. ř., byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.

7. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř., zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.

8. V prvé řadě odvolací soud připomíná, že o vzniklých nákladech státu podle § 140 odst. 2 o. s. ř. za zastupování ustanoveného zástupce je soud povinen podle § 149 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout v rámci rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky. Protože se nejedná o náklady státu vzniklé v souvislosti s dokazováním, nelze o těchto nákladech rozhodnout podle § 148 o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 21 Cdo 3776/2016).

9. V rozsudku ze dne datum, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, uveřejněném pod č.109/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že osobou oprávněnou k přisouzení náhrady nákladů řízení je podle hledisek uvedených v § 142 o. s. ř. účastník řízení i tehdy, bylli v řízení zastupován advokátem, kterého mu ustanovil soud ve smyslu § 30 o. s. ř. Požadavek § 149 odst. 2 o. s. ř. o tom, že ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, je povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování, se při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky projeví v tom, že soud sice náhradu nákladů řízení (včetně náhrady hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování) přizná zastupovanému účastníku, avšak povinnost k jejich zaplacení stanoví ve prospěch státu. K závěrům tohoto rozsudku se Nejvyšší soud přihlásil rovněž např. v rozsudku ze dne datum, sp. zn. 26 Cdo 4150/2018, uveřejněném pod č. 32/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a aplikoval je (pro rozhodování o nákladech dovolacího řízení) např. v usnesení ze dne datum, sp. zn. 29 Cdo 1527/2021.

10. V literatuře není pochyb o tom, že stejný postup se uplatní nejen v případě zastoupení advokátem podle § 30 o. s. ř., ale i tehdy, zastupoval-li ve sporném řízení účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, opatrovník pro řízení ustanovený soudem z řad advokátů (v obou případech jde o zastoupení na základě rozhodnutí soudu); srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. adresa, právnická osoba. Beck, 2009 (dále jen „Komentář“), str. 1003. Z § 149 odst. 2 o. s. ř. tedy plyne, že právo na náhradu hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování, které platil (platí) advokátu, jehož soud ustanovil zástupcem účastníka podle § 30 o. s. ř., nebo opatrovníkem účastníka podle § 29 odst. 4 o. s. ř., má stát ve sporném řízení jen vůči protistraně takového účastníka (nikoli vůči takto zastoupenému účastníku), a i to jen za předpokladu že takové protistraně byla uložena náhrada nákladů řízení zastoupenému účastníku (srov. opět Komentář, str. 1003). V takovém případě soud rozhodující o nákladech řízení nevydává samostatné rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu, nýbrž (v souladu s § 149 odst. 2 o. s. ř. a závěry R 109/2010) v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi spornými stranami zaváže protistranu zaplatit tu část náhrady nákladů řízení zastoupeného účastníka, kterou tvoří náhrada hotových výdajů a odměny za zastupování ustanoveného advokáta, státu (České republice) srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1527/2021.

11. Jestliže účastníku řízení, jehož opatrovníkem soud ve sporném řízení ustanovil podle § 29 odst. 3 o. s. ř. advokáta, nevznikne vůči protistraně právo na náhradu nákladů řízení (nebo jejich poměrnou část), nemá stát právo na náhradu hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování, které platil (platí) takovému opatrovníku (nebo právo na náhradu jejich poměrné části) vůči žádnému z účastníků řízení.

12. V projednávané věci žalobci, který byl v řízení úspěšnější, povinnost hradit (zastoupené) žalované náklady řízení nevznikla (naopak žalobci vznikl mu nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení vůči žalované) a žalovaná sama povinnost k náhradě takových nákladů státu nemá.

13. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil odvoláním napadený IV. výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobci se povinnost k náhradě nákladů řízení státu neukládá.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, a proto mu náleží náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši. V projednávané věci odvolací soud přistoupil ke stanovení odměny za úkon právní služby spočívající v podaném odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení analogicky dle § 14 odst. 3 zrušené vyhlášky č. 484/2000 Sb., který v případě odvolání podaného pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení stanovil odměnu ve výši 1 000 Kč (k takovému postupu srov. závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. 21 Cdo 3210/2016, obdobně i nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 3559/15). Dále žalobci přiznal nárok na náhradu režijního paušálu ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění platném do datum, a náhradu za DPH (21 %) ve výši 273 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 1 573 Kč.

15. Shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před odvolacím soudem zcela úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]