KSBR 34 Az 15/2025-28

34 Az 15/2025 - 28

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph. D. ve věci žalobkyně: N. B. st. přísl. T. k. t.č. pobytem X zast. advokátem JUDr. Petrem Novotným sídlem Archangelská 1, 110 00 Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2025, č. j. OAM-128/ZA-ZA11-ZA21-2025, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

I. Vymezení věci

Rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 4. 2025, č. j. OAM-128/ZA-ZA11-ZA21-2025 („napadené rozhodnutí“), nebyla žalobkyni udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákonač. 325/1999 Sb., o azylu („zákon o azylu“). Proti napadenému rozhodnutí žalobkyně brojí žalobou.

Žalobkyně požádala o mezinárodní ochranu dne 31. 1. 2025 a dne 12. 3. 2025 poskytla nezbytné údaje ke své osobě. Uvedla, že je státní příslušnicí Thajského království a naposledy bydlela v obci X, okres X. Do České republiky poprvé přijela v roce 2020 na základě zaměstnanecké karty. Od té doby navštívila Thajsko čtyřikrát až pětkrát, naposledy v březnu 2023, kdy tam pobývala měsíc. Jako důvod žádosti uvedla záměr uzavřít manželství s českým partnerem a společně s ním žít v České republice se svou třináctiletou dcerou, která dosud žije v Thajsku. Návratu do vlasti se obává, neboť její matka zemřela, otec se o sebe stěží postará a odmítá, aby s ním žila její dcera.

V pohovoru dne 12. 3. 2025 žalobkyně doplnila, že v Thajsku má již jen otce, který není schopen ani ochoten se starat o ni či její dceru. Dále uvedla, že má sestru žijící v Bangkoku a bratra v Izraeli, s nimiž je v minimálním kontaktu. S otcem komunikuje přibližně jednou měsíčně, naposledy dne 7. 3. 2025, s dcerou je v kontaktu pravidelně. Popsala špatné rodinné vztahy s otcem a zmínila, že jej i dceru finančně podporovala z příjmů ze zaměstnání a z příspěvků českého přítele, s nímž nyní žije. Sama momentálně nepracuje a výživné na dceru její bývalý manžel neplatí.

K odchodu z Thajska uvedla, že chtěla uživit rodinu – dceru a rodiče. Rozhodla se pro Českou republiku na základě inzerátu pro thajské masérky. Situaci své rodiny popsala jako velmi špatnou: dcera studuje s podporou školského fondu pro chudé rodiny (1 700 bathů ročně), otec pobírá starobní důchod 600 bathů a příspěvek na invaliditu. Sama vyrůstala v chudobě a musela od mládí pracovat. Ve vlasti nebyla nikdy trestně stíhána ani neměla problémy s policií, soudy či jinými státními orgány. Uvedla, že nebyla diskriminována z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, politických názorů ani příslušnosti k sociální skupině. Ke svému vztahu s českým státním občanem uvedla, že partner se jmenuje Tomáš (příjmení neumí vyslovit), je mu 42 let a zastává politickou funkci. Seznámili se v Praze před více než dvěma lety, společně žijí osm měsíců v Příbrami a částečně v Praze, dorozumívají se anglicky. Chtěla by žít v České republice s ním a se svou dcerou, neboť v Thajsku již nikoho blízkého nemá.

Žalovaný založil do spisu informaci OAMP, Thajsko – Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 25. 11. 2024.

V rámci vyjádření k podkladům pro rozhodnutí žalobkyně uvedla, že v její vlasti panuje nedemokratický režim a v případě návratu jí hrozí uvěznění, mučení nebo jiné nelidské zacházení či vážné ohrožení života a důstojnosti. Očekává, že se situace v zemi nezlepší. Dále zdůraznila, že žije ve společné domácnosti s českým státním občanem, s nímž plánuje uzavřít manželství, a domnívá se, že její rodinná situace odůvodňuje udělení humanitárního azylu.

Žalovaný v napadeném rozhodnutí uzavřel, že žalobkyně nesplňuje podmínky pro udělení azylu dle § 12 písm. a) zákona o azylu, neboť neprokázala, že by ve vlasti vyvíjela politickou činnost, pro kterou by byla pronásledována. Neshledal ani důvod podle § 12 písm. b), neboť žalobkyně nemá odůvodněný strach z pronásledování z některého ze zákonných důvodů. Ekonomické obtíže a neshody s otcem nepředstavují pronásledování ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o azylu. Podmínky pro azyl za účelem sloučení rodiny podle § 13 zákona o azylu rovněž nejsou splněny, neboť žádný z rodinných příslušníků žalobkyně azyl v ČR nemá. Humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu žalovaný neudělil, jelikož neshledal důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu judikatury NSS. Žalobkyně je dospělá, svéprávná, zdravá a bez zvláštních potřeb. Plánovaný sňatek s českým občanem nepředstavuje důvod pro udělení humanitárního azylu; pro legalizaci pobytu musí využít postup podle zákonač. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.

Podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu žalovaný rovněž neshledal. Žalobkyni nehrozí trest smrti, špatné zacházení ani vážná újma; mezilidské neshody s otcem takové nebezpečí nepředstavují. Ekonomické obtíže nejsou důvodem doplňkové ochrany, neboť žalobkyně je schopna se v Thajsku sama uživit. Politická a bezpečnostní situace v zemi, jak ji popisuje, nemá přímý dopad na její osobu. Konflikt probíhající na jihu Thajska se netýká oblasti jejího bydliště a žalobkyně přes tuto oblast nemusí cestovat. Podmínky doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny podle § 14b zákona o azylu rovněž nejsou splněny, neboť nikomu z jejích rodinných příslušníků nebyla tato ochrana udělena. Z uvedených důvodů žalovaný žalobkyni mezinárodní ochranu neudělil.

II. Žaloba

Žalobkyně má za to, že v řízení o udělení mezinárodní ochrany byla zkrácena na svých právech, a proto podává žalobu proti napadenému rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu. Na rozdíl od jeho závěrů uvádí, že se obává návratu do vlasti vzhledem ke katastrofální ekonomické situaci, nárůstu násilné kriminality a celkové nebezpečnosti pro civilní obyvatelstvo, zejména s ohledem na aktuální politický vývoj.

Připomíná, že v Thajsku panuje nedemokratický režim a v případě jejího nuceného návratu nelze vyloučit hrozbu uvěznění, mučení či jiného nelidského a ponižujícího zacházení nebo trestání, případně vážného ohrožení života a důstojnosti v důsledku perzekucí a násilností vůči civilnímu obyvatelstvu. Podle žalobkyně se v zemi nelze důvodně očekávat zlepšení situace, a má tak oprávněný strach o život a zdraví. Domnívá se proto, že žalovaný při vydání rozhodnutí nepostupoval v souladu se zákonem, neboť jí uváděné skutečnosti odůvodňují udělení azylu dle § 12 zákona o azylu nebo alespoň doplňkové ochrany dle § 14a téhož zákona.

Dále připomíná svou pobytovou historii v České republice. Od roku 2020 zde pobývala na základě zaměstnanecké karty a neměla jiné pobytové tituly. Znovu zdůrazňuje, že Thajsko opustila z ekonomických důvodů. Uvádí, že dne X uzavřela sňatek s českým státním občanem T. D., což dokládá kopií oddacího listu. Tím se stala rodinným příslušníkem občana Evropské unie. S manželem hodlá nadále žít v České republice, kde má on stabilní pracovní, rodinné i sociální zázemí, zatímco v Thajsku panuje vážná hospodářská krize znemožňující jejich společné soužití a obživu. V uvedeném spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu.

Žalobkyně má dále za to, že žalovaný porušil povinnost zjistit stav věci v souladu s § 3 zákonač. 500/2004 Sb., správní řád, tj. způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, a že si neopatřil dostatečné podklady dle § 50 odst. 2 téhož zákona. Pokud by tak učinil, musel by podle ní rozhodnout o udělení azylu dle § 12 písm. b), popř. humanitárního azylu dle § 14 nebo alespoň doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu, neboť jí tvrzené skutečnosti nasvědčují reálnému ohrožení života při návratu do vlasti. V této souvislosti poukazuje na doslovné znění § 14a zákona o azylu a zdůrazňuje, že Thajsko nelze považovat za bezpečnou zemi původu. Žalobkyně proto navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, uložil žalovanému, aby ve věci znovu rozhodl, a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

III. Vyjádření žalovaného

Žalovaný nesouhlasí s obsahem žalobních námitek, neboť neprokazují porušení žádného zákonného ustanovení. Při posuzování žádosti žalobkyně vycházel z řádně zjištěného stavu věci, který neprokazuje existenci důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v jakékoliv formě. Napadené rozhodnutí považuje za zákonné, přezkoumatelné a odpovídající konkrétním okolnostem případu. Tvrdí, že žalobkyně nebyla jeho postupem ani rozhodnutím na svých právech nijak zkrácena.

Obavy žalobkyně z návratu do Thajska z důvodu bezpečnostní situace a hrozby mučení či nelidského zacházení žalovaný nepovažuje za opodstatněné. Ze spisu nevyplývá, že by žalobkyně měla ve vlasti azylově relevantní potíže, ani neuvedla konkrétní skutečnosti, které by její obavy podložily. Sama uvedla, že ve vlasti měla pouze ekonomické problémy a konflikty s otcem. Pouhá skutečnost, že thajský režim nelze označit za plně demokratický, nezakládá podle žalovaného azylový důvod pro každého občana této země. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2005, č. j. 3 Azs 303/2004-74.

Pokud z výpovědi žalobkyně plyne, že by v případě návratu do vlasti čelila finančním potížím, žalovaný zdůrazňuje, že tyto potíže nejsou způsobeny azylově relevantními důvody. Žalobkyně do České republiky přicestovala za prací a žádost o mezinárodní ochranu podala až poté, co ztratila jiné pobytové oprávnění. Podle žalovaného tedy žádost směřovala k legalizaci dalšího pobytu, nikoli k ochraně před pronásledováním. Ekonomické důvody samy o sobě nemohou založit nárok na azyl, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2023, č. j. 5 Azs 51/2023-29. Argument žalobkyně, že uzavřením sňatku s českým státním občanem splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu, považuje žalovaný rovněž za nedůvodný. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2024, č. j. 6 Azs 122/2024-34.

Závěrem žalovaný připomněl, že azyl je zvláštní formou povolení k pobytu na území České republiky, kterou nelze zaměňovat s jinými pobytovými oprávněními. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 37/2003-47. Na základě uvedeného navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

V. d) Doplňková ochrana

Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

Závažnou újmou se podle § 14a odst. 2 zákona o azylu rozumía) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, neboc) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

Žalobkyně v žalobě obecně uvedla, že v případě návratu by jí hrozilo uvěznění, mučení či nelidské a ponižující zacházení nebo trestání, případně vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu vystavení civilního obyvatelstva perzekucím a násilnostem včetně úmrtí. V předcházejícím řízení ani v řízení před soudem však netvrdila žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by nebezpečí vážné újmy bylo možné dovodit. Pouze bez dalších podrobností uvedla, že v Thajsku panuje špatná bezpečnostní situace pro civilní obyvatelstvo a závažné porušování lidských práv, resp. že zde vládně nedemokratický režim.

Žalovaný se hrozbou skutečného nebezpečí vážné újmy přehledně a dostatečně podrobně zabýval na s. 5-8 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Proti úvahám žalovaného a jím přijatým závěrům, s nimiž se soud mohl ztotožnit, žalobkyně nepředestírá žádnou oponenturu. Jak vyplývá z Informace OAMP, v Thajsku v praxi dochází k případům mučení nebo jiného nelidského zacházení, avšak děje se tak ve věznicích či v souvislosti se základní vojenskou službou, popřípadě potíráním drogové trestné činnosti. Žalobkyně nepředložila hájitelné tvrzení o hrozícím špatném zacházení v zemi původu, její obavy jsou formulovány velmi obecně, bez přihlédnutí k její osobní situaci.

Ve své argumentaci žalobkyně akcentuje především sňatek se svým dosavadním partnerem, občanem ČR, což ani pro účely posouzení podmínek pro udělení doplňkové ochrany není relevantní skutečností. Žalovaný se v rámci posouzení podmínek pro udělení doplňkové ochrany zabýval žalobkyní tvrzenými problémy s otcem a hodnotil nebezpečí vzniku vážné újmy na podkladě Informace OAMP, s přihlédnutím k závěrům relevantní judikatury. Přijatým závěrům nemá soud co vytknout.

K obecným odkazům žalobkyně na aktuální politickou a ekonomickou situaci v zemi původu lze ve shodě s žalovaným doplnit, že dle Informace OAMP lze bezpečnostní situaci v Thajsku označit za problematickou v oblastech, které jsou od místa trvalého bydliště žalobkyně velmi vzdáleny. Není zde tedy bezprostřední a reálné riziko vážného ohrožení jejího života nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci vnitřního ozbrojeného konfliktu (k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 13. 3. 2009, čj. 5 Azs 28/2008-68).

S ohledem na argumentaci žalobkyně lze dále podotknout, že nižší životní úroveň ani méně příznivé podmínky pro život v domovském státě samy o sobě vážnou újmu nepředstavují (srov. k tomu rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003-54, či ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003-43). Podmínky pro udělení doplňkové ochrany tedy v případě žalobkyně rovněž splněny nejsou.

VI. Závěr a náklady řízení

Krajský soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí netrpí nedostatky, které mu žalobkyně vytýkala. Soud neshledal ani jiné důvody, pro které by bylo na místě napadené rozhodnutí zrušit; žalobu proto jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly, náhrada nákladů řízení mu tudíž přiznána nebyla (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014‑47).

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvojím vyhotovení u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno dne 11. listopadu 2025

Mgr. et Mgr. Lenka Bahýľová, Ph. D., v. r. samosoudkyně