KSBR 37 Co 180/2024-289

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Palatina a soudců JUDr. Jiřího Sýkory a Mgr. Miluše Pěchové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A: 1) Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_002⟫ 2) Jméno žalované B, narozený Datum narození žalované BJméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_003⟫ o určení vlastnictví k nemovitostem, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov č. j. 43 C 119/2022-260 ze dne 26. 3. 2024,

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že se zamítá žaloba na určení, že prvá žalovaná je vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno, pozemku parc. č. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, pozemku parc. č. Anonymizováno, všechny zapsány na LV č. hodnota, obec a katastrální území adresa, v katastru nemovitostí, jehož státní správu vykonává Katastrální úřad Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa a tyto nemovitosti nejsou zatíženy věcným břemenem užívání – doživotní bydlení v domě č. p. Anonymizováno ve prospěch oprávněné prvé žalované.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náklady řízení před soudy obou stupňů v plném rozsahu v částce 39 581,80 Kč, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

1. Citovaným rozsudkem Okresního soudu v Brno-venkov bylo rozhodnuto výrokem I, že se určuje, že vlastníkem shora označených nemovitostí je první žalovaná a výrokem II, že tyto nemovitosti nejsou zatíženy věcným břemenem užívání – doživotní bydlení v domě č. p. Anonymizováno a užívání nemovitostí plném rozsahu ve prospěch oprávněné prvé žalované. Dalším výrokem pak bylo rozhodnuto, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 35 483 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní v zákonné lhůtě dle § 204 odst. 1 občanského soudního řádu odvolání. V odvolání uvedli, že v převodu nemovitostí darovací smlouvou z prvé žalované na druhého žalovaného nelze spatřovat jednání v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaná nebyla v době darování nikterak v dispozici se svým vlastnictvím omezena. Poukázali na skutečnost, že v té době bylo řízení o zákazu zcizení těchto nemovitostí pravomocně skončeno a to ve prospěch prvé žalované jako vlastnice nemovitostí. Její dispozice s těmito nemovitostmi nebyla omezena ani předběžným opatřením, které bylo k návrhu žalobce zamítnuto. Žalovaní proto navrhli, aby odvolací soud prvostupňové rozhodnutí změnil a žalobu zamítl.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu vycházeje ze stejného skutkového stavu, jak byl vymezen v řízení před soudem I. stupně, však dospěl k jiným právním závěrům.

4. Jak je podrobně popsáno v odůvodnění napadeného rozsudku mezi žalobkyní a žalovanými vznikl spor o platnost darovací smlouvy, kterou prvá žalovaná převedla na druhého žalovaného (svého syna) dne 25. 2. 2021 shora označené nemovitosti. V rámci této darovací smlouvy bylo ve prospěch prvé žalované coby dárkyně zřízeno věcné břemeno právo doživotního bydlení v převáděné nemovitosti a užívání těchto nemovitostí. Prvá žalovaná dříve uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu, kterou v jeho prospěch zřídila na nemovitostech zástavní právo a zákaz zcizení a zatížení těchto nemovitostí. O neexistenci – existenci tohoto práva byl potom veden mezi prvou žalovanou a žalobkyní spor, v němž bylo nejprve žalobě prvé žalované pravomocně vyhověno, aby následně k dovolání druhé strany Nejvyšší soud rozsudek krajského soudu zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení a poté na základě závazného právního názoru Nejvyššího soudu byla žaloba definitivně zamítnuta s právní mocí 18. 11. 2022. V mezidobí tedy poté, co bylo pravomocně vyhověno návrhu nynější prvé žalované na neexistenci zástavního práva a zákazu zcizení nemovitostí a zrušovacím rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky došlo právě k již zmíněnému převodu nemovitostí z prvé žalované na druhého žalovaného darovací smlouvou z 25. 2. 2021.

5. Žalobce vznesl námitku relativní neplatnosti darovací smlouvy dle § 586 o. z. a 20. 5. 2022 podal žalobu na odstranění nesouladu zápisu v katastru nemovitostí se skutečným stavem a rozhodnutí, že vlastníkem označených nemovitostí je stále prvá žalovaná a tyto nemovitosti nejsou zatíženy věcným břemenem doživotního bydlení prvé žalované zřízeným v souvislosti s darovací smlouvou.

6. Ohledně naléhavého právního zájmu na takovéto žalobě konstatuje odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně, že naléhavý právní zájem je ve smyslu § 80 písm. c) občanského soudního řádu dán zejména proto, že vyhověním žalobě došlo by ke změně zápisu v katastru nemovitostí. Nad rámec tohoto se potom odvolací soud shoduje se soudem I. stupně i v tom, že naléhavý právní zájem lze spatřovat také v tom, že právní postavení žalobkyně coby zástavního věřitele je odlišné pokud je vlastníkem nemovitostí prvá žalovaná oproti situaci, kdy vlastníkem je druhý žalovaný a nemovitosti jsou zatíženy věcným břemenem doživotního užívání a bydlení zřízeným ve prospěch prvé žalované. V ostatním právním hodnocení se však odvolací soud se soudem I. stupně neztotožňuje. Dle názoru odvolacího soudu není žádný důvod považovat právní jednání – darovací smlouvu za relativně nebo absolutně neplatné z důvodu, že toto se příčí dobrým mravům tak jak to uvádí v důvodech svého rozhodnutí soud I. stupně. Jak je již shora popsáno v daném případě došlo k právnímu jednání v době, kdy byla prvá žalovaná vlastnicí nemovitostí a kdy bylo v její prospěch pravomocně rozhodnuto o neexistenci zástavního práva zřízeného na těchto nemovitostech a zákazu jejich zcizení. Nic jí tak nebránilo v převodu těchto nemovitostí. Ani skutečnost, že v katastru nemovitostí byla učiněn poznámka o probíhajícím dovolacím řízení a vědomost prvé žalované o tomto řízení nemůže svědčit o rozporu s dobrými mravy při převodu nemovitostí. Nelze také přehlédnout, že návrh na vydání předběžného opatření, jímž se žalobkyně v době po podání dovolání domáhala zákazu dispozice s označenými nemovitostmi byl soudem pravomocně zamítnut.

7. Z těchto důvodů postupoval odvolací soud dle § 220 odst. 1 občanského soudního řádu a rozhodnutí soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítl.

8. Tato změna prvostupňového rozhodnutí musela se promítnout i do nákladů řízení před soudy obou stupňů, když plně úspěšným žalovaným byla přiznána dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 občanského soudního řádu náhrada nákladů spočívající v nákladech za 9 úkonů právní pomoci (ústní jednání 2. 3. 2023, ústní jednání 9. 5. 2023, ústní jednání 27. 6. 2023, ústní jednání 19. 3. 2024 a konečně ústní jednání u odvolacího soudu 25. 3. 2024, dále pak písemné podání zástupce žalovaných z 20. 6. 2023, písemný závěrečný návrh žalobce zástupce žalovaných z 13. 7. 2023, odvolání z 8. 9. 2023 a odvolání z 9. 5. 2024). Odměna za jeden úkon právní pomoci dle advokátního tarifu platného do 31. 12. 2024 činí 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 a odměna za jeden úkon právní pomoci dle advokátního tarifu platného od 1. 1. 2025 činí 2 300 Kč dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. Při zastoupení dvou osob a snížení odměny o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu činí pak odměna za 8 úkonů právní pomoci 19 200 Kč a jeden úkon pomoci 3 680 Kč. Celkem odměna 22 880 Kč. K tomu je třeba přičíst náhradu hotových výdajů při zastupování dvou osob za tyto úkony právní pomoci a to za 8 úkonů po 300 Kč a jeden úkon za 450 Kč, tedy 4 800 a 900 Kč. Náhrada hotových výdajů společně s odměnou představují částku 28 580 Kč, z čehož 21 % DPH činí 6 001,80 Kč a dohromady 34 581,80 Kč. Po přičtení zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč představuje potom přiznaná částka na nákladech řízení před soudy obou stupňů shora uvedených 39 581,80 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvém stupni, přičemž dovolání bude přípustné při splnění podmínek obsažených v § 237 občanského soudního řádu.