KSBR 60 Co 30/2025-83

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Karla Šabaty, PhD., a JUDr. Petra Coufalíka, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o určení vlastnického práva ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne Anonymizováno, č. j. Anonymizováno,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 16.746,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Rozsudkem Okresního soudu ve adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem jednotky vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, číslo jednotky Anonymizováno, způsob využití byt, vymezenou v budově č. p. Anonymizováno – bytový dům, postavené na pozemku p. č. st. Anonymizováno a p. č. st. Anonymizováno – zastavěná plocha a nádvoří, spoluvlastnického podílu o velikosti id. Anonymizováno na společných částech budovy č. p. Anonymizováno, Anonymizováno, postavené na pozemku p. č. st. Anonymizováno a p. č. st. Anonymizováno – zastavěná plocha a nádvoří a spoluvlastnického podílu o velikosti id. Anonymizováno/Anonymizováno k pozemku p. č. st. Anonymizováno a p. č. Anonymizováno – zastavěná plocha a nádvoří. Soud prvního stupně dovodil, že na podané žalobě nemá žalobkyně naléhavý právní zájem. Žalobkyně tvrdila, že kupní smlouva, kterou uzavřela společně s již zemřelým manželem s právním předchůdcem žalovaného, je neplatná. Soud prvního stupně dovodil, že nelze obejít dědické řízení a nejdříve je třeba, aby bylo určeno, že zůstavitel byl ke dni smrti vlastníkem předmětného bytu a následně se domáhat dodatečného projednání dědictví. Soud prvního stupně také uvedl, že na danou věc nedopadá rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2207/2023, kdy by bylo možné se domáhat určení vlastnického práva přímo dědicem, neboť věc, která je předmětem určení, nebyla předmětem dědického řízení jako sporné aktivum.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém namítá, že je dán naléhavý právní zájem, neboť aktuální stav katastru nemovitostí nemůže obstát, když vlastník vedený v katastru nemovitostí nemohl vlastnické právo nabýt. Dovozuje, že vzhledem k tomu, že majetek nebyl předmětem dědického řízení a je právní nejistota ohledně vlastnictví majetku, je dán naléhavý právní zájem. Dále poukazuje na své návrhy na provedení dokazování, kterými má být prokázáno tvrzení žalobkyně. S ohledem na to, že žalobkyně podala žalobu v dobré víře na ochranu svého bydlení a s ohledem na její majetkovou situaci, jsou ve věci důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. Žalobkyně navrhla v odvolání, aby soud připustil změnu žaloby tak, aby bylo určeno, že shora označená bytová jednotka je součástí společného jmění manželů jméno FO a Jméno žalobkyně.

3. Krajský soud v Anonymizováno - pobočka ve adresa, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), obsahuje způsobilý odvolací důvod, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř) a dospěl k závěru, že ve věci jsou důvody pro potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně.

4. Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

/§ 80 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb./

5. Soud prvního stupně se věcí z pohledu shora uvedeného ustanovení zabýval, z provedeného dokazování učinil správná skutková zjištění a věc také správně právně posoudil. Odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně je správné a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

6. Odvolací námitky žalobkyně neobstojí. V dané věci je namítána neplatnost kupní smlouvy ze dne datum, kterou uzavřela žalobkyně a její manžel na straně prodávající a právní předchůdkyně žalovaného na straně žalované. Je zjevné, že předmět kupní smlouvy, předmětná bytová jednotka, byla ve společném jmění manželů žalobkyně a jejího manžela. Ostatně tato skutečnost je také výslovně deklarována v kupní smlouvě z datum. Manžel žalobkyně jméno FO dne datum zemřel. Za této skutkové situace se nemůže domáhat žalobkyně určení, že je vlastníkem předmětné bytové jednotky a nelze nahradit rozhodnutí o dědictví. Na takovém určení nemůže být dán naléhavý právní zájem, neboť žalobkyně se může domáhat pouze určení, že ke dni smrti jméno FO dne datum byla předmětná bytová jednotka ve společném jmění manželů žalobkyně a jméno FO. V případě úspěchu s takovou určovací žalobou, lze vyvolat dodatečné projednání dědictví po zůstaviteli jméno FO. Ve vztahu k nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení, že je vlastníkem předmětné bytové jednotky, lze poukázat na dosavadní rozhodovací praxi například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1897/98 (R 61/2001), 22 Cdo 1826/2004.

7. S účinností zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 292/2013 Sb. došlo ke změně v tom, že podle § 189 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. se může dědic domáhat vůči jinému dědici při splnění podmínky naléhavého právního zájmu určení, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota, náležela ke dni smrti zůstaviteli, jen do doby, než nabude právní moci rozhodnutí o dědictví podle § 185 zákona č. 292/2013 Sb., a to za současného předpokladu, že jde o právo k majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti v důsledku neshody dědiců nepřihlížel. V období po právní moci rozhodnutí o dědickém právu se může dědic podáním žaloby ve sporném řízení domáhat vůči ostatním dědicům ohledně sporných aktiv pozůstalosti ve svůj prospěch zpravidla již jen vydání bezdůvodného obohacení nebo určení práva nebo právního vztahu. Soud prvního stupně tak správně dovodil, že na danou věc nelze vztáhnout rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2207/2023. Odvolací soud podotýká, že v dané věci nejde o spor mezi dědici a dále, že o dědictví po jméno FO nebylo podle § 185 zákona č. 292/2012 Sb. rozhodnuto, neboť dědické řízení po zůstaviteli jméno FO bylo usnesením Okresního soudu ve adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno, zastaveno a majetek nepatrné hodnoty byl vydán vypraviteli pohřbu. Rozhodnutí o zastavení dědického řízení a vydání majetku nepatrné hodnoty vypraviteli pohřbu podle § 154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. není rozhodnutím o dědictví dle § 185 zákona č. 292/2013 Sb. V dané věci se tedy nelze domáhat určení, že některý z dědiců po jméno FO je vlastníkem předmětné bytové jednotky a v případě neplatnosti kupní smlouvy by muselo být vyvoláno řízení o dodatečném projednání dědictví, jehož podkladem může být rozhodnutí o určovací žalobě, že bytová jednotka byla ke dni smrti zůstavitele ve společném jmění manželů žalobkyně a zůstavitele. Ostatně ustanovení § 192 zákona č. 292/2013 Sb. výslovně předpokládá, že objeví-li se po právní moci rozhodnutí, jímž bylo řízení o pozůstalosti zastaveno (§ 153 a § 154 zákona č. 292/2013 Sb.), majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, soud projedná dědictví. Žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem předmětné bytové jednotky, neboť doposud nebyla taková bytová jednotka projednána v dědickém řízení, respektive o dědictví po zůstaviteli jméno FO nebylo doposud ani rozhodnuto.

8. Odvolací soud zamítl návrh žalobkyně na změnu žaloby dle § 95 občanského soudního řádu, kterou se domáhá, aby bylo určeno, že předmětná bytová jednotka je součástí společného jmění manželů jméno FO a Jméno žalobkyně. Podle § 95 odst. 2 občanského soudního řádu soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Podle § 216 odst. 2 o. s. ř. v odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok. Odvolací soud nepřipustil změnu žaloby, neboť výsledky dosavadního řízení nemohou být podkladem pro řízení o změněné žalobě, když soud prvního stupně správně neprováděl žádné dokazování a byla zde zjevná absence naléhavo právního zájmu na určovací žalobě. Výsledky dosavadního řízení nejsou takové, aby mohly být podkladem pro rozhodnutí o změněné žalobě. Návrh na změnu žaloby podala žalobkyně až v odvolacím řízení a domáhá se již nikoliv určení výhradního vlastnického práva žalobkyně, ale určení, že předmětná bytová jednotka je ve společném jmění manželů jméno FO a Jméno žalobkyně. Předmětem určení je tedy jiné právo, než bylo předmětem žaloby. Podle § 216 odst. 2 o. s. ř. však v odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok. Odvolací soud však změnu žaloby nepřipustil zejména proto, neboť změněná žaloba nemůže přinést odstranění naléhavého právního zájmu žalobkyně na podané žalobě. Podstatou určení tak, aby byl dán naléhavý právní zájem, je určení práva ke dni úmrtí zůstavitele jméno FO. Soud rozhoduje vždy ke stavu, jaký je dán ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně nenavrhla, aby byl určen stav ke dni úmrtí jméno FO a soud by tedy musel rozhodnout podle stavu ke dni vyhlášení rozhodnutí a k tomuto dni nelze určit, že předmětný byt je ve společném jměni manželů jméno FO a Jméno žalobkyně, neboť smrtí jméno FO jeho společné jmění manželů s žalobkyní zaniklo. K tomu, aby byl dán naléhavý právní zájem na určovací žalobě, jejíž výsledek by mohl být podkladem pro vyvolání dodatečného projednání dědictví, musí být předmětem určení stav ke dni smrti zůstavitele, neboť tento stav je rozhodný pro rozhodnutí o dědictví.

9. Odvolací soud se zabýval také nákladovým výrokem, ke kterému žalobkyně namítala, že bylo na místě nepřiznat žalovanému náhradu nákladů řízení dle § 150 o. s. ř. Z majetkového prohlášení žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně nevlastní žádný majetek větší hodnoty. Z platebního dokladu SIPO je zřejmé, že náklady žalobkyně na plyn, elektřinu, televizní a rozhlasové poplatky, údržbu bytu, bytového fondu činí 5.505 Kč měsíčně. Podle zprávy České správy sociálního zabezpečení pobírá žalobkyně důchod ve výši 21.939 Kč měsíčně. Odvolací soud neshledal v majetkových, osobních a příjmových poměrech žalobkyně důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. Nepřiznat náhradu nákladů řízení lze pouze výjimečně, jsou-li dány důvody zvláštního zřetele hodné. Poměry žalobkyně nevybočují mimo běžný rámec a nelze je označit jako skutečnost zvláštního zřetele hodnou. Navíc je třeba zohlednit, že i žalovaný je osobou v důchodovém věku a předmětná žaloba byla zjevně neúspěšná. Odvolací soud proto neshledal důvody pro nepřiznání náhrady nákladů řízení. Náklady řízení před soudem prvního stupně byly přiznány v souladu se zásadou úspěchu ve věci a jejich výše byla určena správně. V tomto lze zcela odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Podle § 219 o. s. ř. i v nákladovém výroku.

10. V odvolacím řízení byl žalovaný plně úspěšný a podle § 224 odst. 1 § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Tyto spočívají v odměně a náhradě na výdaje zástupce žalovaného. Z tarifní hodnoty, kterou je cena bytu 1 150 000 Kč, činí odměna advokáta za jeden úkon právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 12 900 Kč. Ve věci byl učiněn jeden úkon právní služby, a to účast u jednání odvolacího soudu. Za tento úkon žalovanému náleží i paušální náhrada výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 450 Kč, když úkon byl učiněn po datum a náhrada je přiznána dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb. Byla přiznána i náhrada cestovného dle § 13 odst. 1, 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb. za cestu k jednání soudu z adresa a zpět, tj. za 25 km, při spotřebě 5,2 l nafty na 100 km (dle technického průkazu) a ceně nafty dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. ve výši 34,70 Kč za 1 l a paušální náhradě 5,80 Kč za 1 km. Podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. činí náhrada cestovného 190 Kč. Podle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb. byla přiznána i náhrada za ztrátu času cestou k jednání soudu za dvě půlhodiny po 150 Kč. Odměna a výdaje advokáta činí celkem 13 840 Kč. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. byly odměna a náhrada výdajů navýšeny o 21 % DPH a náklady odvolacího řízení činí 16 746,40 Kč. Podle § 224 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna nahradit náklady odvolacího řízení k rukám zástupce žalovaného.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešená nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzená jinak. V takovém případě je možné podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí.