KSBR 74 Co 16/2024-148

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného, IČO IČO žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 106 085 Kč s příslušenstvím a částky 57 003 Kč, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 25. října 2023, č. j. 12 C 304/2022-102,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části I. výroku, ve které bylo žalovanému uloženo splnit stanovené povinnosti do tří dnů od právní moci rozsudku, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci přisouzenou částku s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč, splatných vždy do 15. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto usnesení, pod ztrátou výhody splátek při prodlení se zaplacením, byť i jedné měsíční splátky.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části IV. výroku, ve které bylo žalovanému uloženo zaplatit přisouzené náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci přisouzené náklady řízení v pravidelných měsíčních splátkách po 547 Kč, splatných vždy do 15. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto usnesení, pod ztrátou výhody splátek při prodlení se zaplacením, byť i jedné měsíční splátky.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „soud“ či „okresní soud“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 145 900,99 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok), zastavil řízení o zaplacení částky 13 604 Kč s příslušenstvím (II. výrok), rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobci (III. výrok) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 46 178 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (IV. výrok).

2. Výroky o lhůtě k plnění soud neodůvodnil.

3. Žalovaný podal proti paričním lhůtám určeným v I. a IV. výroku rozsudku dne 10. 12. 2023 odvolání. Navrhoval umožnění splátek po 4 000 Kč měsíčně. Uvedl, že jeho příjem a příjem jeho manželky (spolupracující osoby) za rok 2022 činil 745 367 Kč. Z tohoto příjmu platí měsíční náklady na bydlení (nájemné) ve výši 22 810 Kč, energie ve výši 5 130 Kč, OSSZ ve výši 4 535 Kč, OSSZ manželka ve výši 4 535 Kč, VZP ve výši 2 722 Kč, VZP manželka 2 722 Kč, a splátku dle čtyř rozsudků Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ve výši 6 000 Kč, 4 000 Kč, 6 000 Kč a 4 600 (celkem 63 054 Kč). V následujících dnech bude navíc hradit z titulu rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 54 Cm 175/2022 částku 409 823 Kč a z titulu rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou 63 682 Kč.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací [§ 10 o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí okresního soudu v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, a z důvodů, které se týkají toho, co soud řešil v napadených výrocích, a bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. ] dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. K podanému odvolání žalovaný přiložil přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2022, včetně přílohy č. 1, ze kterých se podává, že jeho příjem v roce 2022 činil 757 167 Kč, přičemž část příjmu ve výši 378 583 Kč byla rozdělena na spolupracující osobu. Výdaje činily 11 800 Kč, a žalovanému byla vyměřena daň 25 050 Kč.

6. Dále předložil nedatovanou a pronajímatelem nepodepsanou smlouvu o nájmu rodinného domu v obci adresa, ve které je jako pronajímatel označen jméno FO, jako nájemci žalovaný a jméno FO, a uvedeno nájemné 22 810 Kč měsíčně.

7. Žalovaný předložil soudu rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 18. 5. 2023, č. j. 54 Cm 175/2022-39, ve kterém soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 355 598 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 54 255 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. 11 C 201/2023, ve kterém soud uložil žalovanému zaplatit společnosti právnická osoba částku 162 134,24 Kč s příslušenstvím ve splátkách po 4 600 Kč měsíčně, rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 3. 8. 2023, sp. zn. 10 C 301/2022, ve kterém soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 530 616,23 Kč s příslušenstvím ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. 2. 2023, sp. zn. 10 C 229/2022, ve kterém soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 530 616,23 Kč s příslušenstvím ve splátkách po 6 000 Kč měsíčně, rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. 12 C 261/2023, ve kterém soud uložil žalovanému zaplatit společnosti právnická osoba částku 475 811 Kč s příslušenstvím ve splátkách po 6 000 Kč měsíčně.

8. Z předložené informace o zaplacených zálohách se podává, že Česká správa sociálního zabezpečení předepsala žalovanému v roce 2023 zálohy ve výši 2 841 Kč měsíčně od ledna do června a od července do prosince ve výši 4 535 Kč, které žalovaný nehradil v předepsané výši.

9. Všeobecná zdravotní pojišťovna žalovanému dne 2. 6. 2023 předepsala placení záloh ve výši 2 722 Kč.

10. Žalobce ve vyjádření k odvolání souhlasil s úhradou dluhu v měsíčních splátkách po 5 547 Kč, tedy ve výši poloviny původní splátky.

11. Z obsahu spisu se dále podává, že žalobce se návrhem na vydání platebního rozkazu, podaným k soudu dne 23. 8. 2022, domáhal po žalovaném zaplacení částky 106 085 Kč s příslušenstvím a částky 57 003 Kč z titulu poskytnutého úvěru. V podání ze dne 30. 1. 2023 žalovaný v žalobě uplatněnou jistinu uznal, brojil proti výši smluvních pokut a příslušenství. Požádal o možnost splátek a časový prostor k prodeji nemovitosti a tím vyřešení svých závazků. V podání doručeném soudu dne 22. 10. 2023 se žalovaný omluvil z jednání soudu nařízeného na 25. 10. 2023. Na jednání pak soud vyhlásil odvoláním napadený rozsudek.

12. Z úřední činnosti je odvolacímu soudu známo, že žalovaný obdobnou argumentaci jako v podaném odvolání uplatnil v odvolacím řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 74 Co 120/2024, kdy v odvolání podaném dne 18. 6. 2023 rovněž tvrdil, že v následujících dnech bude hradit z titulu rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 54 Cm 175/2022 částku 409 823 Kč.

13. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

14. V souladu s ustálenou soudní praxí (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 1966, sp. zn. 5 Cz 126/65, uveřejněný pod číslem 67/1966 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále například jeho rozsudek ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016) se zpravidla důvody pro rozhodnutí ve smyslu § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. odvíjejí od povahy projednávané věci, přiznaného nároku a osobních a majetkových poměrů účastníků. Vedle toho je soud současně povinen posoudit, zda případné zaplacení peněžitého plnění ve splátkách v určité výši nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení s placením dlužné částky neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele; uvedeným hlediskům totiž nelze vždy nadřadit osobní a majetkové poměry dlužníka (srov. výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 516/99 či sp. zn. 33 Cdo 2661/2015, dále jeho rozsudek ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1096/2011, nebo jeho usnesení ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3745/2015, ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3610/2016, a ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1719/2017).

15. V projednávané věci se žalovaný v odvolání domáhá placení stanovených částek ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně. Při úvaze o určení výše splátek vycházel odvolací soud z návrhu žalovaného, který soudu sdělil relevantní důvody, pro které bylo namístě v projednávaném případě plnění ve splátkách určit, a přihlédl ke stanovisku žalobce, který souhlasil s úhradou dluhu a nákladů řízení v měsíčních splátkách po 5 547 Kč. Odvolací soud vzal do úvahy i další rozhodné skutečnosti (výši částky, postavení žalobce, rovnováhu mezi zájmy účastníků řízení a dobu jednoho roku, jež uplynula od podání odvolání) a na tomto základě uložil žalovanému povinnost uhradit dluh v měsíčních splátkách po 5 000 Kč a přisouzené náklady řízení ve splátkách po 547 Kč měsíčně, neboť tuto částku považoval za úměrnou zvýhodnění žalovaného na úkor žalobce. Za účelem zabránění dalším průtahům s úhradou dluhu, připojil odvolací soud k rozhodnutí o lhůtě k plnění doložku „pod ztrátou výhody splátek“, která znamená, že při nesplnění některé ze stanovených splátek je žalobce oprávněn žádat zaplacení celého zbytku pohledávky i náhrady nákladů řízení.

16. V návaznosti na výše uvedené proto odvolací soud změnil dle § 220 o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně tak, jak je uvedeno v I. a II. výroku tohoto usnesení.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V posuzovaném případě měl žalovaný ve věci podaného odvolání částečný úspěch, neboť odvolací soud mu určil hradit přisouzené plnění ve splátkách, byť vyšších, než navrhoval. Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, proto odvolací soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (III. výrok tohoto usnesení).

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Proti rozhodnutí o nákladech řízení není dovolání samostatně přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].