KSBR 21 Co 856/2025-108

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: právnická osoba IČO ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o určení existence zástavního práva ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 3. 9. 2025, č. j. 6 C 70/2025-76,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I až III potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku IV mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku 5 420 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 503,91 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že zástavní právo smluvní žalobkyně (zástavního věřitele) k zajištění: a) pohledávky na částku úvěru 4 200 000 Kč, b) jiných pohledávek dle čl. I písm. b) smlouvy, které vzniknou do datum, a to do výše 8 400 000 Kč, zapsaného k tíži pozemků p. č. číslo a p. č. číslo, které leží v katastrálním území adresa, a byly zapsány v katastru nemovitostí vedeného u právnická osoba, původně pod sp. zn. Anonymizováno, existuje. Výrokem II zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný byl povinen k návrhu žalobkyně ze dne datum přerušit řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí (výmaz zástavního práva ve prospěch žalobkyně) vedeného u právnická osoba sp. zn. Anonymizováno. Výrokem III zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný byl povinen k návrhu žalobkyně ze dne datum zapsat do katastru nemovitostí poznámku spornosti ve smyslu § 24 odst. 1 katastrálního zákona, popřípadě poznámku dle § 23 odst. 1 písm. o) katastrálního zákona, ve vztahu k pozemkům p. č. číslo a p. č. číslo které leží v katastrálním území adresa. Výrokem IV pak uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované na nákladech řízení částku 4 970 Kč.

2. Proti rozsudku se odvolala žalobkyně. Namítala, že v řízení přecházejícím vydání rozsudku došlo k zásadním procesním pochybením, která měla vliv na zákonnost a spravedlivost rozhodnutí, a to při nesprávném procesním postupu po řádně vznesené námitce podjatosti vůči soudci. Soud při jejím posuzování nerespektoval zákonný postup podle § 15b odst. 2 o. s. ř., podle kterého pokud má soud námitku podjatosti za nedůvodnou, a zároveň na jednání ve věci rozhodl, nemusí námitku předkládat nadřízenému soudu, pokud však k rozhodnutí ve věci nedošlo a jednání bylo odročeno, je soud povinen námitku předložit nadřízenému soudu. V projednávané věci k rozhodnutí na jednání nedošlo, jednání bylo pouze odročeno, nalézací soud tak měl podle § 15b odst. 2 o. s. ř. námitku podjatosti postoupit nadřízenému soudu. Tím došlo k porušení práva na zákonného soudce a principu nestranného rozhodování. Dále poukázala na vadné a matoucí procesní poučení ohledně subjektu na straně žalované v usnesení nalézacího soudu č. j. 6 C 70/2025-55 ze dne datum, kterým ji soud I. stupně poučil, že žalovaným nemůže být organizační složka státu, ale výlučně Česká republika. Toto poučení však nevymezilo, který konkrétní orgán má být za stát v řízení označen, což vyžaduje ustálená judikatura. Následně soud I. stupně konstatoval, že Česká republika není pasivně legitimována, čímž popřel vlastní poučení. Dále namítala, že v tomtéž usnesení ji soud neurčitě a nedostatečně poučil ohledně doplnění žaloby, když soudem formulovaná výzva postrádala konkrétní určení vad, čímž bylo žalobkyni znemožněno žalobu efektivně doplnit či opravit. Nakonec uvedla, že rozsudek soudu I. stupně je nesrozumitelný. Z odůvodnění nelze zjistit, z jakých důvodů soud nevyhověl jejímu návrhu na přerušení řízení. Žalobkyni pak není ani zřejmé, z jakých důvodů soud dovodil, že lze rozhodovat o stejném předmětu řízení za situace, kdy nebylo pravomocně rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost vedené u Krajského soudu v Brně, sp. zn. číslo, když v případě vyhovění této žalobě odpadne předmět řízení, přičemž žaloba pro zmatečnost byla podána před rozhodnutím o povolení vkladu výmazu nepromlčeného zástavního práva. V neposlední řadě nesouhlasila s právním posouzením věci v bodu 13 napadeného rozsudku, které soud opřel o nesprávnou judikaturu, neboť rozhodnutí o povolení vkladu se týká věcného práva k nemovitosti, jde tedy o rozhodnutí v soukromoprávní věci. S ohledem na shora uvedené navrhla, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám rozhodl ve věci.

3. Žalovaná pokládá odvolání za nedůvodné. K námitce, že došlo k nesprávnému postupu při uplatnění námitky podjatosti, uvedla, že v případě odročení jednání pouze za účelem vyhlášení rozsudku, dochází podle o. s. ř. ke skončení jednání; textace zákona podle judikatury nemíří na konkrétní soudní rok, nýbrž na jednání jako takové. Postup podle § 15b odst. 2 o. s. ř. se tedy použije ve všech případech, kdy lze zabránit průtahům řízení. Pokud soud jednání odročí pouze za účelem vyhlášení rozsudku, bylo by v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti, jestliže by i přesto měl o námitce nejprve rozhodovat nadřízený soud. K důvodům vyloučení soudce pak žalovaná uvedla, že jimi podle § 14 odst. 4 o. s. ř. nejsou okolnosti, které spočívají v rozhodování soudce v jiných věcech. Důvodem k vyloučení podle judikatury není ani skutečnost, že účastník je nespokojený s rozhodováním soudce a podal z toho důvodu proti němu podnět k zahájení trestního stíhání. Nadto platí, že pochybení soudu při postupu podle § 15b o. s. ř. není samo o sobě vadou, jež může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pokud jde o vadné a matoucí procesní poučení soudu ohledně žalovaného, k tomu žalovaná uvádí, že žalobkyně po poučení sice změnila žalobu tak, že místo katastrálního úřadu označila Anonymizováno čímž odstranila vadu žaloby, ale neuvedla příslušnou organizační složku státu, jak požaduje § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř. Která z organizačních složek je příslušná vystupovat před soudem za stát, je podle judikatury povinen zjistit soud. Nesprávné označení organizační složky státu pak není vadou podání ani nedostatkem v podmínkách řízení. Žalovaná upřesnila, že za žalovanou pak, podle jejího názoru, měla být označena Anonymizováno, a to s odkazem na § 1 odst. 1 zákona č. 359/1992 Sb., ve spojení s § 9 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb.; soud tedy měl jednat s touto organizační složkou. Tato případná vada však nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jelikož i kdyby za Českou republiku vystupoval Anonymizováno, žaloba by nemohla být úspěšná a soud by ji musel zamítnout, jelikož Česká republika nikdy nebyla účastníkem hmotněprávního vztahu, jež se týkal tvrzeného zástavního práva. K neurčitému a nedostatečnému poučení k doplnění žaloby se pak žalovaná nevyjádřila, neboť usnesení neměla k dispozici. Pokud jde o neodůvodnění zamítnutí návrhu na přerušení řízení, k tomu uvedla, že se jedná o usnesení o vedení řízení, které nemusí obsahovat odůvodnění, nadto při jednání soud důvody zamítnutí uvedl. S ohledem na výše uvedené pak žalovaná navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek a přiznal jí náklady odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí, řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se v řízení před soudem I. stupně domáhala žalobou podanou nejprve proti adresa a na základě výzvy soudu po doplnění žaloby ze dne datum proti žalované, určení existence shora specifikovaného zástavního práva. V souvislosti s tím se dále domáhala určení, že žalovaná byla povinna přerušit předmětné řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí a dále určení, že žalovaná byla povinna zapsat do katastru poznámku spornosti.

6. Podle § 21a odst. 1 o. s. ř. za stát před soudem vystupuje

a) právnická osoba v případech stanovených podle zvláštního právního předpisu,

b) organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu v ostatních případech.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, úřad v případech a za podmínek stanovených tímto zákonem vystupuje za stát v řízení před soudy, rozhodčími orgány, správními úřady a jinými orgány ve věcech týkajících se majetku státu (dále jen „majetek“) namísto organizačních složek příslušných hospodařit s tímto majetkem podle zvláštního právního předpisu (dále jen „příslušná organizační složka“).

8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, hospodaření s určitým majetkem přísluší té organizační složce, která je účetní jednotkou a potřebuje jej k plnění funkcí státu nebo jiných úkolů v rámci své působnosti nebo stanoveného předmětu činnosti, popřípadě přísluší zřizovateli organizační složky, nerozhodl-li v souvislosti s jejím zánikem (§ 5 odst. 2) o jiném způsobu naložení s majetkem; tím není dotčen postup podle ustanovení § 19a, § 19b odst. 1 a 3 a § 55b. Není-li dále stanoveno jinak (§ 20), příslušná organizační složka s majetkem rovněž nakládá, a to způsoby a za podmínek podle tohoto zákona.

9. Podle § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Odvolací soud pokládá za zcela nedůvodné všechny odvolací námitky žalobkyně, když především je nutno poukázat na to, že žalobkyně se svou žalobou nemohla být úspěšná již (a zejména) proto, že žalovaná Česká republika nikdy nebyla účastníkem uvedeného hmotněprávního vtahu, jehož se týká tvrzené zástavní právo (účastníky tohoto hmotněprávního vztahu byli žalobkyně a manželé jméno FO, jejichž pozemky předmětné zástavní právo původně zatěžovalo – viz též odůvodnění rozsudku soudu I. stupně odst. 8). Z uvedeného vyplývá, že i v případě, že by bylo možné žalobě vyhovět (což možné nebylo – viz dále), výrok soudu v řízení, kde jako účastníci figurovaly žalobkyně a Česká republika, by nemohl vyvolat žalobkyní zamýšlené právní účinky, tj. nemohl by zapříčinit změnu zápisu v katastru nemovitostí. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že za této situace žalobkyně nemohla mít ve smyslu § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na dané určovací žalobě; v tomto ohledu se lze plně ztotožnit s odůvodněním nalézacího soudu, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Ve zkratce pak lze uvést, že uvedené přitom platí jak pro samotný vklad, resp. správněji výmaz zástavního práva, tj. posouzení jeho existence (výrok I rozsudku soudu I. stupně), tak i pro řízení, které tomuto předcházelo (výroky II a III rozsudku soudu I. stupně – blíže viz též odst. 13 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně).

11. Pokud by přitom žalobkyně jako stranu žalovanou označila příslušné účastníky hmotněprávního vztahu (tj. manžele jméno FO, jejichž pozemky předmětné zástavní právo původně zatěžovalo), nemohla by být úspěšná, a to pro překážku věci rozsouzené (§ 159a odst. 4 o. s. ř.), neboť v řízení původně vedeném před právnická osoba pod sp. zn. Anonymizováno (o určení neexistence zástavního práva), v němž na straně žalobců stáli manželé jméno FO a na straně žalované nynější žalobkyně, bylo již pravomocně rozhodnuto[footnoteRef:1], a to tak, že zástavní právo smluvní žalobkyně (zástavního věřitele) k zajištění: a) pohledávky na částku úvěru 4 200 000 Kč, b) jiných pohledávek dle čl. I. písm. b) smlouvy, které vzniknou do datum, a to do výše 8 400 000 Kč, zapsaného k tíži pozemků p. č. číslo a p. č. číslo, které leží v katastrálním území adresa, a byly zapsány v katastru nemovitostí vedeného u právnická osoba, původně pod sp. zn. Anonymizováno, neexistuje. Takovou věc již není možné opětovně projednávat a rozhodnout. Pokud žalobkyně svými opakovaně podávanými návrhy o uvedené usiluje, nemůže být úspěšná. [1: Rozsudek právnická osoba ze dne datum, č. j. Anonymizováno, byl potvrzen rozsudkem Anonymizováno ze dne datum, č. j. Anonymizováno. Dovolání žalované (nynější žalobkyně) Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne datum, č. j. Anonymizováno, a odmítnuta byla i ústavní stížnost, a to usnesením Ústavního soudu ze dne datum, č. j. Anonymizováno. ]

12. K odvolací námitce žalobkyně, že soud nepostupoval správně při řešení námitky podjatosti, odvolací soud konstatuje, že nepokládá za důvodnou samotnou námitku podjatosti, jakož ani neshledává nesprávným postup soudu při jejím předložení. Pro přehlednost odvolací soud rekapituluje, že žalobkyně u prvního a posledního jednání nalézacího soudu ve věci dne datum vznesla námitku podjatosti proti soudci tituly před jménem adresa, a to z důvodů „podané námitky podjatosti vůči jmenovanému ze dne datum ve věci Anonymizováno“. Z usnesení zdejšího soudu ze dne datum, č. j. Anonymizováno se podává, že řízení vedené právnická osoba pod sp. zn. Anonymizováno bylo zahájeno žalobkyní Jméno žalobkyně., proti žalovaným 1) Anonymizováno a 2) Anonymizováno, a to ve věci „o obnovení zápisu zástavního práva v katastru nemovitostí“. V řízení sp. zn. Anonymizováno žalobkyně namítla podjatost tituly před jménem adresa pro poměr k věci, neboť tento má, podle jejího názoru, v podstatě rozhodovat o stejném předmětu řízení, o kterém již rozhodoval a zatížil jej zmatečnostní vadou. Dále má mít tituly před jménem adresa předsudky vůči ženám, kvůli čemuž je žalobkyně znevýhodněna. Žalobkyně se rovněž domnívá, že tituly před jménem adresa je podjatý i přímo vůči právní zástupkyni žalobkyně. Tato námitka je nedůvodná, neboť rozhodování v jiném řízení (byť s podobným okruhem účastníků, stejným či obdobným předmětem řízení a stejnou zástupkyní) nezakládá poměr soudce k věci. Výtky žalobkyně se pak týkají toliko postupu jmenovaného soudce v projednávané věci. Stejně tak odvolací soud nedospěl k závěru, že by soudce měl poměr k účastníkům či jejich zástupcům (viz zejména vyjádření soudce tituly před jménem adresa k námitce podjatosti ze dne datum, čl. 89). Pokud se týká postupu nalézacího soudu, který následoval po uplatnění námitky podjatosti v tomto řízení, i tento postup odvolací soud hodnotí jako správný a souladný s § 15b odst. 2 o. s. ř. Nalézací soud totiž na prvním jednání ve věci provedl všechny potřebné úkony pro skončení věci, a to včetně skončení dokazování, poučení účastníků podle § 119a odst. 1 o. s. ř. a přednesu závěrečných návrhů; samotné odročení vyhlášení rozsudku podle § 156 o. s. ř. pak není v rozporu s účelem výjimky uvedené v § 15b odst. 2 o. s. ř jednání, při němž dojde pouze k vyhlášení rozhodnutí, a stricto sensu není dalším „jednáním“ ve věci, ale jde o jiný soudní rok. Jak smyslu předmětné právní úpravy, tak zásadě hospodárnosti, by naopak odporoval postup opačný, pokud by nalézací soud musel předložit námitku podjatosti nadřízenému soudu za situace, kdy zbývá rozhodnutí pouze vyhlásit.

13. Žalobkyně v odvolání dále namítala, že ji soud nesprávně poučil o tom, že účastníkem jednání nemůže být organizační složka státu, ale pouze Česká republika. K této výtce odvolací soud uvádí, že nalézací soud postupoval zcela správně. Pokud žalobkyni poučil, že na straně žalované jako účastníka nesprávně označila právnická osoba, neboť katastrální úřad nemá právní osobnost (§ 19 o. s. ř). Nadto, katastrální úřad není ve smyslu § 9 zákona č. 219/2000 Sb. účetní jednotkou a nemůže tedy ani vystupovat v právních vztazích za stát (§ 21a o. s. ř.). Pokud po tomto poučení žalobkyně označila jako žalovanou Českou republiku, bylo již povinností soudu zjistit (a případě přibrat do řízení) konkrétní organizační složku státu příslušnou v dané věci vystupovat za stát[footnoteRef:2]. Jak však bylo rozvedeno shora (viz odst. 10 a 11), otázka, se kterou konkrétní organizační složkou státu by měl soud v řízení jednat, nebyla v tomto případě zásadní, jelikož Česká republika především nikdy nebyla účastníkem hmotněprávního vztahu, jehož by se uvedené zástavní právo týkalo. Z uvedeného důvodu tak ani nelze jednoznačně určit, která organizační složka by za stát mohla a měla ve smyslu § 21a odst. 1 o. s. ř. v posuzovaném případě jednat. Česká republika nebyla účastníkem uvedeného hmotněprávního vtahu, nemohla tedy v tomto řízení být ani pasivně legitimovaná (tj. v řízení se nejednalo o žádném majetku, právu ani o povinnosti státu) tak, aby bylo možno dovodit příslušnost právnická osoba ve smyslu § 2 až § 5 zák. č. 201/2002 Sb., či příslušnost jiné organizační složky státu podle § 9 zákona č. 219/2000 Sb. Poučení o pasivní legitimaci, jejíž nedostatek rovněž musí nutně vést k zamítnutí žaloby, přitom není součástí poučovací povinnosti; soud tak nebyl povinen žalobkyni na nedostatek pasivní legitimace žalované České republiky upozornit. Pokud tedy žalobkyně jako žalovanou označila Českou republiku jednající Anonymizováno, soud I. stupně postupoval správně, když nadále jednal s organizační složkou České republiky označenou v žalobě, resp. v jejím doplnění ze dne datum, neboť nebylo namístě dosadit žádnou jinou organizační složku, která by byla příslušná v dané věci za stát jednat. Ani následné zamítnutí žaloby pak nikterak nesouviselo s označením konkrétní organizační složky státu, tj. žalobkyně by nemohla být se svou žalobu úspěšná ani v případě dosazení jakékoliv jiné organizační složky státu. [2: viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 366/2002, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 30 Cdo 629/2005. ]

14. Pokud jde o další námitky žalobkyně související s vedením řízení, ani tyto nejsou důvodné. Poučení žalobkyně o doplnění žaloby učinil soud I. stupně srozumitelně a zcela v souladu se zákonem. Zamítavé usnesení o přerušení řízení pak nalézací soud stručně odůvodnil, jak vyplývá z protokolu o jednání. Rovněž písemné odůvodnění rozsudku soudu I. stupně je zcela v souladu s požadavky § 157 odst. 1 a 2 o. s. ř.

15. Z uvedených důvodů odvolací soud ve smyslu § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný ve výrocích I až III potvrdil.

16. Výrok IV rozsudku o náhradě nákladů žalované, které jí vznikly v řízení před soudem I. stupně, odvolací soud změnil, a to s ohledem na recentní judikaturu Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025[footnoteRef:3]. Žalované tedy náleží náhrada za každý úkon ve výši nikoliv 300 Kč (podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu), ale náhrada ve výši 450 Kč ve smyslu § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“). Žalované tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží paušální náhrada za tři úkony (vyjádření k žalobě ze dne datum, příprava na jednání a účast na jednání soudu dne datum) po 450 Kč, celkem tedy 1 350 Kč, a dále náhrada cestovného osobním automobilem s průměrnou spotřebou paliva 7,1 l/100 km na a z jednání soudu na trase adresa a zpět (tj. celkem 488 km) při ceně pohonných hmot a sazbě základní náhrady podle vyhl. č. 475/2024 Sb., tj. na cestovném 4 070 Kč. Celkem tedy 5 420 Kč. [3: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025: Za procesní úkony učiněné po 1. 1. 2025 náleží v případech, na které by dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., účastníku řízení, jenž není zastoupen zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 OSŘ, paušální náhrada hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 OSŘ ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT aplikovaného per analogiam. ]

17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud výrokem III v souladu s § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to ve výši 3 503,91 Kč. Žalované náleží náhrada nákladů nezastoupeného účastníka podle § 1 vyhlášky, tj. za tři úkony (vyjádření k odvolání ze dne datum, příprava na jednání a účast na jednání odvolacího soudu) po 450 Kč, celkem tedy 1 350 Kč. Dále jí náleží odvolacímu soudu doložená náhrada účelně vynaložených hotových výdajů, a to cestovné vlakem k jednání odvolacího soudu na trase adresa a zpět, celkem ve výši 522 Kč a náhrada za ubytování ve výši 1 631,91 Kč. Lhůta k jejich úhradě byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí / exekuci.