KSBR 28 Co 73/2025-198

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a JUDr. Radky Semelové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_003⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částky 215 055,36 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. prosince 2024, č. j. 8 C 102/2024-159

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 194 782,99 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 194 782,99 Kč od 25. 7. 2023 do 27. 12. 2023, potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 14 275,40 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta tituly před jménem Anonymizováno, tituly za jménem, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 9 684,40 Kč. k rukám jejího zástupce, advokáta tituly před jménem Anonymizováno, tituly za jménem, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 200 904,47 Kč s kapitalizovaným úrokem 0,46 Kč, s úroky z prodlení 15 % ročně z částky 1 121,48 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 14 150,89 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 340,37 Kč, kapitalizovaný úrok 45 595,36 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 1 497 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení, úrok 25 % ročně z částky 2 618,48 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení, úrok 25 % ročně z částky 5 000 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 113 198,71 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, úrok 14,78 % ročně z částky 111 355,71 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 52 983,84 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, úrok 14,69 % ročně z částky 51 871,32 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 40 424,33 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, úrok 16,4 % ročně z částky 39 463,34 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze do části II. výroku, v níž soud zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 194 782,99 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, a do závislého III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala odvolání žalobkyně. Namítla, že soud prvního stupně, jenž posoudil smlouvy o zápůjčkách jako absolutně neplatné z důvodu zanedbání povinnosti řádně prověřit a zkoumat úvěruschopnost žalované, pochybil, pokud žalobkyni nepřiznal nárok na zákonný úrok z prodlení z poskytnutých peněžních prostředků. Povinnost vrátit jistinu žalované vznikla na základě výzvy žalobkyně v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 7. 2023, které bylo žalované odesláno téhož dne. S přihlédnutím k době, v níž se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované, i ke lhůtě stanovené ke splnění dluhu, se dne 25. 7. 2023 žalovaná dostala do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení. Žalobce pak upomínal o zaplacení dluhu žalovanou ještě předžalobní upomínkou ze dne 13. 12. 2023, která jí byla zaslána prostřednictvím právnická osoba., o čemž svědčí potvrzený podací lístek. Žalovaná, přestože nese břemeno tvrzení a důkazní, v řízení před soudem netvrdila ani neprokazovala, že by neměla možnost a schopnost poskytnutou jistinu vrátit. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud část II. výroku změnil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 194 782,99 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně, které jí bylo doručeno dne 10. 4. 2025, nevyjádřila.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v žalobě, která byla soudu doručena dne 31. 1. 2024, domáhala po žalované zaplacení pěti nároků. První vznikl ze smlouvy o běžném účtu z důvodu nepovoleného přečerpání disponibilního zůstatku na účtu a představuje částku 2 618,48 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 0,51 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 2 618,48 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení a úrok 25 % ročně z částky 2 618,48 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení. Druhý vznikl ze smlouvy o kontokorentu z důvodu přečerpání povoleného limitu a představuje částku 5 830 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 494,09 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení a úrok 25 % ročně z částky 5 000 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení. Poslední tři vznikly ze smluv o zápůjčkách, které nebyly spláceny žalovanou v souladu s dohodnutými podmínkami a představují částku 113 198,71 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 180,63 Kč, kapitalizovaný úrok 27 131,03 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 113 198,71 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení a úrok 14,78 % ročně z částky 111 355,71 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, částku 52 983,84 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 36,25 Kč, kapitalizovaný úrok 13 759,67 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 52 983,84 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení a úrok 14,69 % ročně z částky 111 355,71 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, částku 40 424,33 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 123,44 Kč, kapitalizovaný úrok 4 210,57 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 40 24,33 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení a úrok 16,4 % ročně z částky 39 463,34 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení. Všechny smlouvy byly uzavřeny mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČO IČO, která pohledávky žalobci postoupila smlouvou ze dne 27. 6. 2023, účinnou od 30. 6. 2023. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala pasivní.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění ohledně tří žalobou uplatněných nároků, které jsou předmětem odvolání, uvedl, že vznikly ze smluv o zápůjčkách uzavřených podle § 2395 a násl. o. z. a vzhledem k jejich obsahu je na ně třeba aplikovat i úpravu obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Nebylo prokázáno, že by byly ověřovány reálné výdaje žalované, zapůjčitel se spolehl jen na statistické modely. Z tohoto důvodu jsou smlouvy podle § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatné s tím, že poskytnutím finančního plnění na jejich základě došlo k bezdůvodnému obohacení žalované, které je povinna vrátit. Žalované byla poskytnuty částky 112 000 Kč, 52 000 Kč, 40 000 Kč, na dluh zaplatila 3 789 Kč, 3 682 Kč a 1 746,01 Kč, a tak musí žalobkyni vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 194 782,99 Kč. Úroky, úroky z prodlení, smluvené poplatky či smluvní pokuty vzhledem k neplatnosti smluv a tomu, že splatnost má být podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru určena individuálně, žalobkyni nepřísluší. Žalovaná by se ocitla v prodlení až nezaplacením dluhu v soudem stanovené lhůtě. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 55,3 %, neúspěšná z 44,7 %, tedy blízko polovině, a proto soud stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

7. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z nevrácených jistin zápůjček. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti předmětných smluv z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením smluv řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Žalobkyně proti tomuto právnímu závěru v podaném odvolání ani nebrojila.

8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: tří vyrozumění o postoupení pohledávky, která sepsal právním předchůdcem žalobkyně dne 11. 7. 2023 a adresoval je žalované, výzvy zástupce žalobkyně k plnění se základním a skutkovým právním rozborem předcházející žalobě ze dne 12. 12. 2023 adresované žalované spolu s podacím lístkem potvrzeným právnická osoba. dne 13. 12. 2023.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že v návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je na místě posoudit nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V tomto směru je třeba zdůraznit, že shora citované ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za ustanovení speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravené v § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě neplatných smluv o zápůjčkách částku 204 000 Kč, z níž žalovaná dosud uhradila částku 9 217,01 Kč a zbývá jí tak uhradit 194 782,99 Kč v době přiměřené jejím možnostem, jak stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Při určení doby plnění „přiměřené možnostem spotřebitele“ je dle názoru odvolacího soudu důležité, zda je ve smyslu § 87 odst. 2 tohoto zákona o tuto dobu plnění spor a kdy tu naopak spor není. Na pojem „spor“ je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita žalované „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V poměrech posuzované věci nebyl v řízení před soudem prvního stupně ani v době před zahájením řízení mezi účastníky nastolen spor o to, jaká je doba přiměřená možnostem žalované jako spotřebitele k vrácení jistiny, neboť žalovaná na výzvy žalobkyně k vrácení dluhu nereagovala a aktivně nevystoupila s tím, že taková doba plnění není přiměřená jejím možnostem. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný, než ona sama nedisponuje potřebnými informacemi týkajícími se jejích majetkových poměrů a jejích schopnosti splácet předmětný dluh. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel, jenž musí své právo aktivně u věřitele uplatnit a tím „spor“ vyvolat. Lze si jen těžko představit, že by soud měl, např. v případě zcela pasivního dlužníka, v řízení bez dalšího (bez existence „sporu“ o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny. V daném případě žalovaná žádné informace ohledně svých poměrů v době, kdy byla žalobkyní vyzvána k plnění, nesdělila, žádné skutečnosti v tomto směru netvrdila ani v řízení před soudem prvního stupně, a spor o to, zda doba k plnění uvedená žalobcem v jeho výzvě k plnění byla či nebyla dobou přiměřenou, tak vyvolán nebyl.

11. Při absenci „sporu“ o přiměřenou dobu plnění je tak při posouzení otázky prodlení dlužníka na ně vázaný vznik nároku na zaplacení úroku z prodlení třeba vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím určené lhůtě podle obecných ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Odvolací soud dospěl k závěru, že za takovou výzvu k plnění (vydání bezdůvodného obohacení) lze v projednávané věci považovat až předžalobní výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 12. 12. 2023, neboť žalobkyní označená oznámení o postoupení pohledávek ze dne 11. 7. 2023, od nichž odvozuje počátek prodlení žalované, jsou po obsahové stránce velmi obecná a neobsahují žádné konkrétní informace o aktuální výši dluhu z předmětných smluv o zápůjčkách ani v nich nebyla žalované dána desetidenní lhůta k plnění, jak žalobkyně tvrdila v odvolání. Naproti tomu předžalobní upomínkou byla žalovaná vyzvána k úhradě jednotlivých dluhů ze smluv uzavřených mezi účastníky nejpozději do 27. 12. 2023. Výzva byla podána dne 13. 12. 2023 poště k přepravě a do tří pracovních dnů ode dne jejího odeslání se dostala do sféry dispozice adresáta. S ohledem na žalobkyní požadovanou úhradu dluhu do 27. 12. 2023 byla žalovaná od 28. 12. 2023 v prodlení a žalobkyni vzniklo podle § 1970 o. z. právo požadovat po ní vedle jistiny dluhu i úrok z prodlení.

12. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil odvoláním napadenou část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 194 782,99 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud určil třídenní lhůtu k plnění, a to s ohledem na výši plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, délku prodlení žalované, přičemž neshledal žádný důvod stanovit lhůtu k plnění delší či stanovit plnění ve splátkách. Zbývající odvoláním napadenou část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení 15% úrok z prodlení ročně z částky 194 782,99 Kč od 25. 7. 2023 do 27. 12. 2023, pak odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. Protože došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Při hodnocení míry úspěchu stran v projednávané věci odvolací soud v souladu s judikaturou (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017) přihlédl k hodnotě žalované pohledávky i jejího příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (11. 12. 2024) a dospěl k závěru, že ve sporu byla více procesně úspěšná žalobkyně (63,1 %), která tak má po vzájemném poměření procesního úspěchu a neúspěchu nárok na náhradu 26,2 % svých nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně v celkové výši 54 486,20 Kč představují zaplacený soudní poplatek 8 603 Kč a náklady vzniklé zastoupením advokátem: odměna za čtyři úkony právní služby po 9 180 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy k plnění, podání žaloby, účast na jednání soudu) z tarifní hodnoty 215 055,36 Kč podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 7 963,20 Kč. Z takto určených celkových nákladů řízení přísluší žalobkyni 26,2 %, tedy 14 275,40 Kč. Náhradu za další tři požadované úkony právní služby soud žalobkyni nepřiznal. Podáními ze dne 18. 7. 2024 a 19. 11. 2024 byla žaloba pouze doplňována o rozhodující skutečnosti, které v ní měly být uvedeny již při jejím podání s tím, že za tento úkon byla náhrada přiznána. Podáním ze dne 9. 7. 2024 pak žalobkyně pouze vyslovila nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Přihlédl k hodnotě žalované pohledávky ve výši 40 504,18 Kč, jež byla předmětem odvolacího řízení (kapitalizovaný úrok z prodlení k datu 11. 12. 2024, kdy byl vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně), z níž bylo žalobkyni přiznáno 28 016,73 Kč, což odpovídá 69,2 % celkového odvoláním požadovaného nároku. Vzájemným poměřením procesního úspěchu a neúspěchu tak žalobkyni přísluší náhrada 38,3 % jejích nákladů řízení. Žalobkyni v odvolacím řízení vznikly náklady zaplacením soudního poplatku za odvolání ve výši 7305 Kč a zastoupením advokátem, mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby po 6 980 Kč určená z tarifní hodnoty 146 487,45 Kč podle § 8 odst. 2 a. t. (podání odvolání a účast na jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) a. t.), náhrada hotových výdajů v souvislosti s oběma úkony ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. účinného od 1. 1. 2025 a náhrada za daň z přidané hodnoty 3 120,60 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Z takto určených celkových nákladů řízení ve výši 25 285,60 Kč přísluší žalobkyni náhrada v poměru 38,3 %, tedy částka 9 684,40 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.