KSCB 10 A 101/2011-73

10A 101/2011-73

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně PhDr. A.P., bytem P., V. 14, zast. JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem v Táboře, Převrátilská 330, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 20. 9. 2011, č.j. OREG 34495/2011/Cais, za účasti Města Mladá Vožice, se sídlem v Mladé Vožici, Žižkovo náměstí 80, a J.B., bytem L., H.K. 643/19, zast. Ing. V.B., obecným zmocněncem, bytem L., H.K. 463/19, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Osoby na řízení zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobou doručenou dne 22. 11. 2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2011, č.j. OREG 34495/2011/Cais, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Stavebního úřadu v Mladé Vožici o dodatečném povolení vestavby sociálního zázemí a kanalizační přípojky svedené do jímky na vyvážení v Novém Bostově č. X na pozemku č. X v kat. ú. Radvanov u Mladé Vožice, a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

Důvody nezákonnosti jsou spatřovány v tom, že v řízení nebyl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu § 2 správ. řádu. Bylo ignorováno hydrogeologické stanovisko ke stavebním úpravám na sousedním pozemku, nebylo provedeno místní šetření, přetrvávají rozpory o vzdálenosti jímky od studny žalobkyně. Žalovaný se nevyrovnal se všemi odvolacími námitkami žalobkyně. O typu jímacího zařízení na pozemku žalobkyně se vyskytly dva názory na povahu vodního díla na jejím pozemku. Správní orgány se řádně nevypořádaly s námitkami žalobkyně k dokumentaci k provedení stavby. S důkazy o znečištění vody ve studni se správní orgán vypořádal obecnými floskulemi. Stavební úřad neověřoval tvrzení žalobkyně, že v souvislosti s vestavbou sociálního zázemí byly vybudovány základy vestavby domu č. X. Žalobkyně setrvává na tom, že stodola domu stavebníků nemá vlastní základovou zeď, krov je opřen o štítovou zeď žalobkyně a bylo třeba posoudit dopad stavební změny na nemovitost žalobkyně. Nebyl pořízen nezávislý posudek stavu požární bezpečnosti domu žalobkyně.

Byla porušena zásada rovnosti osob v procesních právech, což se projevilo ve vztahu k důkazům předkládaným účastníky, ve stanovení lhůt, znemožnění nahlédnout do spisu zástupcem odvolatelky N.. Prvostupňové rozhodnutí vychází z nesprávného poučení žalovaným o hodnocení důkazů. Podle žalovaného se ohledně vodního díla v souzené věci nejedná o závazné stanovisko, ale o podklad rozhodnutí, stanovisko je kusé a obecné. Došlo k porušení pravidel pro zadávání a pořizování znaleckých posudků a žalobkyni bylo znemožněno položit znalci otázky. Nebylo provedeno místní šetření, byl proveden formalistický výklad ČSN o poškození životního prostředí a zdraví žalobkyně. Je pravděpodobné, že studna žalobkyně je ohrožena fekáliemi z povolené stavby, ohrožuje zdraví žalobkyně, dalších obyvatel a životní prostředí.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Skutečný stav věci byl řádně zjištěn a správní orgány postupovaly v souladu se zákonem. Řízení se řídí § 129 odst. 3 stav. zák., přičemž postupuje se podle § 111 – 115, podle nichž jsou posuzovány podklady a je rozhodováno o námitkách. Zjištěný skutkový stav obstojí, námitky žalobkyně byly dostatečně a srozumitelně vypořádány, uvádí se, proč nebyly provedeny žalobkyní navržené důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, jak se žalovaný vypořádal s odvolacími námitkami žalobkyně.

Město Mladá Vožice uplatnilo právo v řízení vystupovat jako zúčastněná osoba.

Takové právo uplatnila též jedna ze stavebnic, J.B., která uvedla, že žalobní tvrzení neodpovídají faktům a sledují jiné cíle. Stavba výrazně zlepšila ekologii v místě a tedy i ochranu zdraví sousedů, životní prostředí. Stavba byla realizována v květnu 2008 na základě oznámení ve zjednodušeném stavebním řízení. Stavební úřad tehdy shledal, že podklady jsou dostačující a stavbu povolil. Vlastní vestavba je realizována na základech uvnitř stodoly bez dotyku se zdivem stodoly. Vnitřní nové základy musejí být mělčí, aby nedošlo ke statickému narušení původních základů obvodového zdiva. V průběhu stavby proběhly dvě dohlídky na staveništi, kdy stavební úřad shledal, že stavba odpovídá stavební dokumentaci. Jímka byla dodána stavební firmou a je bezodtoková, o čemž svědčí zkouška o nepropustnosti jímky. Žalobkyně požaduje nadbytečné opatřování podkladů, což se vztahuje na požadavek hydrogeologického průzkumu, vzdálenost jímky a jímacího objektu žalobkyně byla měřena stavebním úřadem po povrchu terénu. Stavba byla provedena v roce 2008 a odpovídala tehdy platným předpisům o technických požadavcích pro vodní díla. K plísni v domě žalobkyně se uvádí, že dům je z kamenohlinitého zdiva bez izolace, jako většina objektů v místě, přičemž předmětná kuchyň je cca 0,5 metru pod terénem svahu. Plíseň je ve všech chalupách v místě. Žalobkyně sama má jakousi fekální jímku bez stavebního povolení. Domy č. XaX jsou samostatné, mají samostatné obvodové zdi oddělené nepřístupnou spárou.

Na vyjádření zúčastněné osoby reagovala žalobkyně sdělením, že rodina žalobkyně povolila protáhnout střechu nemovitosti na štít domu nyní ve vlastnictví žalobkyně. Vestavbou byl tento štít zastavěn a v domě žalobkyně se uvěznila vlhkost. Problémem se stala i jímka na vyvážení.

Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Podáním doručeným dne 26. 10. 2007 ohlásily vlastnice konkrétního domu stavební úpravy spočívající ve vestavbě sociálního zařízení uvnitř stávající nemovitosti. Uvádí se, že stavba bude situována na vlastních základech odpovídajícího zdiva, bude mít keramický strop. Původního obvodového zdiva se dotkne pouze dveřním otvorem do původní obytné části. K ohlášení byl připojen jednoduchý nákres vestavby. Souhlas s provedením ohlášené stavby vyjádřil Stavební úřad v Mladé Vožici dne 29. 10. 2007.

Na základě podnětu žalobkyně, která poukazovala na to, že v důsledku vestavby má znemožněn přístup ke své štítové zdi, kterou nemůže opravovat, vyzval žalovaný stavební úřad ke zjednání nápravy, když dovodil, že daná záležitost nebyla způsobilá řešit ohlášením. Městský úřad v Mladé Vožici svým usnesením ze dne 26. 8. 2008 výzvě žalovaného vyhověl a souhlas s provedením ohlášené stavby zrušil. Stejný osud stihl souhlas s umístěním stavby kanalizační přípojky vedené do jímky na vyvážení ze 4. 1. 2008. I v tomto případě podala žalobkyně podnět na zrušení územního souhlasu, o jehož vydání se dozvěděla 8. 2. 2008 při místním šetření ohledně vestavby sociálního zázemí.

Na výzvu žalovaného zrušil stavební úřad svůj souhlas se změnou v užívání stavby části stodoly na sociální zázemí z 8. 1. 2008.

Vlastnice domu č. X podaly dne 8. 7. 2009 žádost o dodatečné povolení vestavby sociálního zázemí, kanalizační přípojky a jímky na vyvážení, kterou doplnily 11. 1. 2010. K žádosti je připojen řez styku domů č. XaX, řez A-A jímky, zákres umístění jímky, půdorys, půdorys vestavby, situace.

Požárně bezpečnostní řešení vestavby sociálního zařízení bylo opakovaně hodnoceno Ing. J.C., autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby, který v dodatku z dubna 2010 výslovně uvedl, že setrvává na posouzení ze září 2009, na základě změny dokumentace pro stavební řízení. V původním hodnocení ze září 2009 je pak uvedeno, že požárně nebezpečný prostor objektu nepřekračuje na žádné straně hranice stavebního pozemku a vestavba splňuje požadavky požární bezpečnosti podle technických předpisů požární ochrany.

K žádosti byl připojen znalecký posudek Ing. Pavla Kratochvíla, znalce v oboru stavebnictví, stavby obytné a průmyslové. V posudku se uvádí, že stavba stodoly přiléhá ke stavbě sousedního domu č. X, obě stavby mají vlastní základy a vlastní obvodové zdivo, mezi obvodovými stěnami je nepřístupná štěrbina cca 30 mm. Existence vlastní obvodové štítové stěny objektu stodoly č. X je prokazatelná, důkazem je fyzický stav, kde z půdy objektu je nezpochybnitelně zjevné, že stavba má své vlastní nosné obvodové zdivo do úrovně pozednic, na které je položena konstrukce krovu. Fyzický stav potvrzuje opakované zasutí ploché sondy do spáry. Totéž potvrzují sondy provedené na přední straně ze dvora i ze strany zahrady, kdy se dá do spáry mezi objekty zasunout sonda v délce přibližně 2 m. Dovozuje se, že stavba č. X je samostatná stavba, která není provozně ani funkčně propojena a svázána se sousední stěnou příslušnou k domu č X. Stavba stodoly č. X nemá vyzděný štít nad vlastním obvodovým zdivem, štít je vyzděn u domu č. 34. Takové řešení je běžné v městské zástavbě a je plně funkční.

O vestavbě koupelny se uvádí, že je provedena v interiéru původního objektu stodoly č. X. Vestavba je provedena na nových základech uvnitř původní stavby, která je ohraničena vlastním původním obvodovým nosným zdivem. Nové nosné zdivo koupelny nezasahuje ani do původního obvodového zdiva stodoly č. X, natož do zdiva č. X. Fyzický stav je nezpochybnitelně zjevný a znalec jej doložil fotodokumentací. Původní obvodové zdivo stodoly příslušné k č. X nebylo při vestavbě koupelny upravováno mimo okna v koupelně, které nahradilo původní větrací otvor ze stodoly s výhledem do zahrady vlastníků domu. Vestavba koupelny je vnitřní součástí stavby č. X a nemá žádnou provozní ani stavebnětechnickou souvislost se sousední nemovitostí X. Z hlediska kvality znalec zhodnotil vestavbu koupelny jako bezvadnou, kanalizační bezodtoková jímka v provedení zesílených stěn od výrobce je zárukou bezvadné funkčnosti a je nedeformovatelného tvaru.

Hasičský záchranný sbor Jihočeského kraje vydal závazné stanovisko, jímž souhlasil s danou stavbou.

Následují záznamy o nahlížení žalobkyně do spisu s uvedením kopií listin, které žalobkyně převzala.

O zahájení řízení z 27. 1. 2010 byli účastníci řízení uvědoměni. O ústním jednání, vedeném na stavebním úřadu, byl pořízen protokol.

Žalobkyně podala dne 2. 3. 2010 námitky. Na základě námitek žalobkyně byla vydána výzva pro stavebnice o doplnění předložené projektové dokumentace a současně bylo řízení do 31. 5. 2010 přerušeno.

Po nařízení dalšího ústního jednání žalobkyně ve svém podání z 30. 5. 2010 své dosavadní námitky shrnula a připojila fotodokumentaci stavebního stavu stěny v kuchyni v domě žalobkyně.

Při ústním jednání ze dne 31. 5. 2010 byli účastníci mimo jiné seznámeni s projektovou dokumentací, zpracovanou J.K. DiS., Ing. J.H. a Ing. J.C., přičemž současně se uvádějí čísla jednací, jimiž ČKAIT udělil označeným osobám autorizaci pro příslušný obor.

Poté bylo dne 2. 6. 2010 vydáno rozhodnutí o dodatečném povolení dané stavby, proti kterému se žalobkyně odvolala. Do spisu založila vyjádření Z.V., který se zabývá suchými maltovými směsemi a stavebními systémy v Táboře a tento podnikatelský subjekt se vyjádřil ke zjištění stavu zdiva narušeného vzlínající vlhkostí v domě žalobkyně. Popisuje se provedení drenáže domu ze západní a severní strany, kdy se zjišťuje, že došlo ke snížení vlhkosti objektu. Naopak bylo zjištěno, že se zhoršilo vlhkostní zatížení zdiva na východní straně. V roce 2005 byla tato stěna dostatečně odvětrána ze strany souseda a vlhkostní zatížení nebylo třeba řešit. K narušení rovnováhy došlo přizděním zdiva k východní zdi objektu. To je opatřeno keramickým obkladem a brání odparu a vzešlá vlhkost z podzákladí se odpařuje do interiérů domu žalobkyně. Poukazuje se na možný vliv betonového základu. Uvádí se, že dojde-li k vyzdění nové zdi souběžně s původní zdí souseda, je nezbytné odvětrání mezery. Ani promyšlené opatření tohoto druhu však není stoprocentní, a zhoršení odparu by se navíc mělo řešit provedením dodatečné izolace zdiva v domě žalobkyně injektáží.

Zdravotní ústav v Praze se zabýval laboratorním rozborem vzorku vody ze studny žalobkyně. Dne 16. 6. 2010 shledal mírné překročení limitní hodnoty koliformních bakterií, které lze snadno odstranit vhodnou desinfekcí nebo převařením vody.

Ve spise je dále založena zpráva o revizi elektrického zařízení, o němž se uvádí, že je schopno bezpečného provozu, revizní zpráva o tlakové zkoušce kanalizace a vodovodu, která proběhla bez závad, použité materiály odpovídají ve zprávě uvedené normě a atestům výrobce. Zařízení je označeno za bezpečné a provozuschopné. Dále byla provedena zkouška vodotěsnosti nádrže, přičemž v protokolu je nádrž popsána a uvádí se, že vyhovuje podmínkám zkoušky vodotěsnosti.

Rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 10. 2010 bylo původní rozhodnutí o dodatečném povolení stavby zrušeno a věc vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání.

V dalším řízení byly stavebnice vyzvány k odstranění nedostatků projektové dokumentace, spočívající v nesouladu s terminologií uvedenou vodoprávním úřadem ve stanovisku ze 17. 1. 2011. V označeném stanovisku se uvádí, že vodoprávní úřad provedl posouzení jímacích objektů situovaných na parcelách č. 460/4 a č. 219/6 v kat. úz. Radvanov pro účely posouzení charakteru vodního díla. Na místě samém bylo zjištěno, že jímací objekt umístěný na pozemku žalobkyně je situovaný ve svahu pod místní komunikací ve vzdálenosti 2,5 – 3 m od potoka. Jedná se o jímací objekt vybudovaný v minulosti zřejmě k podchycení pramenního vývěru šachtou vyzděnou z kamene a uzavřenou ve zkosené části dvoukřídlým ocelovým uzamykatelným krytem. Vrchní část šachtice je zarostlá mechem, stejně jako boky. Okolí je zatravněné, v době kontroly bylo silně podmáčené a v bezprostřední blízkosti se nacházela spadlá shnilá jablka. V době posouzení na místě samém trvale odtékala voda z tohoto jímacího zařízení vyhloubenou stružkou do potoka. Jímací objekt u domu č. 36 slouží k zásobování domu, je umístěn přímo ve svahu pod komunikací ve vzdálenosti 4 – 5 m od potoka. Jedná se též o obdobný objekt k jímání vody jako u domu žalobkyně s tím, že doznal určitých oprav. Do původní šachtice je ve spodní části umístěna betonová skruž a zbylá část stěny je vyzděná kamenem. Šachtice je zakryta v horní části ve zkosené části plechem. Ve zkosené části jsou uzamykatelná dvířka. Okolí je zatravněné, v době kontroly bylo silně podmáčené a přepadová voda z jímacího zařízení trvale odtékala do potoka vybudovanou stružkou. Uvedené objekty byly zdokumentovány včetně jejich okolí. Je nepochybné, že se jedná o jímací objekty sloužící k zásobování uvedených nemovitostí vodou. Charakter vod úřadu není znám. Svými parametry tato zařízení nesplňují náležitosti studní k jímání podzemní vody. Jsou vodním dílem, nelze je však zařadit pod vodní díla podle § 55 odst. 1 písm. j) – studny, nýbrž jde o vodní díla uvedená pod písm. l) – jiné stavby potřebné k nakládání s vodami.

Opatřením ze dne 9. 2. 2011 bylo pokračováno v zahájeném řízení. Žalobkyně do spisu nahlédla 16. 2. 2011. Uvádí se, jaké kopie listin byly žalobkyni předány.

Sdělením z 25. 2. 2011 byla žalobkyně upozorněna na koncentrační zásadu ve stavebním řízení a z toho vyplývající důsledky.

Žalobkyně předložila hodnocení laboratorní zkoušky vody z 26. 10. 2010, kdy vzorek neodpovídá požadavkům na pitnou vodu.

Z listopadu 2010 je hydrogeologické stanovisko ke stavebním úpravám v domě č. X, kdy hlavním řešitelem byl RNDr. M.Š., držitel osvědčení odborné způsobilosti k projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací v oboru hydrogeologie. Předmětem hodnocení byl vliv provedených stavebních prací na domě žalobkyně a úpravy způsobu nakládání s odpadními vodami. Bylo vycházeno z informací žalobkyně, veřejně dostupných datových zdrojů, místního šetření a údajů ze stavební dokumentace. Uvádí se, že se jedná o bezodtokou jímku odpadních vod, vestavba sociálního zázemí domu č. X na vlastních základech bezprostředně přiléhá k domu č. X. Na nevyhovujícím vlhkostním stavu v jižní části domu č. X se podílí vestavba sociálního zázemí s vybudováním vlastních základů a zvýšení objektu. Zmenšila se volná plocha obvodové jižní stěny, kterou se mohla vzlínající vlhkost z podzákladí přirozeně odpařovat. Vlhkost se může odpařovat pouze do domu žalobkyně. Vlhkost mohou ovlivňovat vlastní základy sociálního zázemí, objekt domu stavebnic i žalobkyně jsou umístěny ve směru vrstevnice, takže jejich základy tvoří překážku odtékajícím povrchovým i podzemním vodám. Původní stodola domu č. X nepotřebovala kvalitní a hluboké základy a voda mohla pod stodolou volně proudit. Nově vykopaný základ může tvořit překážku v přirozeném proudění podzemních vod. Vzestup hladiny podzemní vody se projeví zvýšením půdní vlhkosti v okolí základů a tudíž i v domě žalobkyně. Uzavírá se, že existuje reálná možnost negativního ovlivnění jakosti jímaných podzemních vod z nové bezodtoké jímky stavebnic. Jímka odpadních vod by měla být realizována takovým provedením, které zaručuje vysoký stupeň bezpečnosti a ochrany před nekontrolovanými úniky odpadních vod. Po provedení stavebních úprav ve stodole domu č. X došlo k negativnímu ovlivnění vlhkostních poměrů v domě žalobkyně. Vestavbou došlo ke zmenšení celkové volné plochy obvodové stěny umožňující přirozený odpar vzlínající vlhkosti, na čemž se nejspíše podílejí i základy sociálního zázemí. Nejspíše nebylo řešeno dokonalé a fungující odvětrání mezi původním a novým zdivem.

Vodoprávní úřad se s námitkami žalobkyně proti stanovisku tohoto úřadu vypořádal dne 5. 4. 2011 a uvedl, že vodoprávní úřad se řídí § 18 vodního zákona a stanovisko se vydává na žádost. Žádné řízení nevedl a ani tak činit nemusel, důvod k vydání závazného stanoviska dán není. Předmětem posouzení byl charakter jímacích objektů. Hydrologické stanovisko neřeší možnosti ovlivnění stávajícího jímacího objektu, zabývá se pouze případným možným ovlivněním vybudovanou jímkou, přičemž současně připouští, že vhodným technickým zajištěním lze negativní vlivy eliminovat. Žumpa není vodním dílem, ale obecnou stavbou, musí být provedena nepropustně a doložena atestem nepropustnosti.

Žalobkyně se seznámila se spisem 20. 4. 2011, dne 26. 4. 2011 do spisu nahlédl M.N., který si části spisu ofotografoval. Z projektové dokumentace si učinil výpisky.

Žalobkyně se k podkladům rozhodnutí vyjádřila a uplatnila návrh na doplnění dokazování.

Následovalo rozhodnutí o dodatečném povolení stavby ze dne 7. 6. 2011, ve kterém byly stanoveny podmínky pro dokončení stavby a rozhodnutí o námitkách žalobkyně. Námitky žalobkyně jsou reprodukovány a většina z nich byla zamítnuta, částečně příp. plně bylo vyhověno námitkám týkajících se doplnění projektové dokumentace, kdy stavebnice byly vyzvány k tomu, aby v požadovaném rozsahu stavební dokumentaci doplnily. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se pak uvádí, že projektová dokumentace, vyhotovená k tomu autorizovaným zpracovatelem, požadavkům na dokumentaci kladeným pro dané účely vyhovuje. Jedná se o vestavbu sociálního zázemí a zřízení jímky na vyvážení s kanalizační přípojkou. Nedošlo k rozšíření stavby mimo stávající obvodové zdi nemovitosti. Obvodové zdivo domu č. X nebo č. X danou stavbou dotčeno není. Žalobkyně nemohla ani před realizací stavby sociálního zázemí odizolovat obvodové zdi svého domu z vnější strany, protože tato zeď je od domu č. X oddělena spárou, která svým rozměrem takovou práci neumožňuje. K líci obvodové zdi nebyl přístup před realizací vestavby, dům č. X má obvodovou zeď do úrovně pozednic. Běžná údržba stavby č. X může být prováděna z vnitřní strany zdi. Při provádění vestavby nebylo zapotřebí posuzovat zásah do spodních vod, protože vestavba je umisťována v rozmezí stávajících obvodových zdí a základy pro nové zdi nebyly prováděny pod úroveň stávajících základových pasů. Vestavbou nebyl narušen stávající charakter samostatně stojící stavby, kdy jednotlivé stavby mají své vlastní obvodové zdivo. Stavební dokumentace původních staveb není zachována. O přístavbu k domu č. X ve vlastnictví žalobkyně se nejedná, o čemž svědčí znalecký posudek z oboru stavebnictví. Do půdního prostoru nebylo zasaženo. Základy vestavby nebyly vybudovány pod úrovní stávajících základů, což je patrno z projektové dokumentace. Ta byla se zřetelem k námitkám žalobkyně doplněna. K povaze vodního díla se vyjádřil vodoprávní úřad tak, že nejedná se o studnu. V odůvodnění rozhodnutí je reagováno na námitky uplatněné žalobkyní a uvádí se důvody, pro které nebude řízení doplněno.

Součástí rozhodnutí je úřadem ověřená projektová dokumentace založená ve spise.

Proti rozhodnutí stavebního úřadu bylo uplatněno odvolání z důvodů obdobných žalobním bodům.

Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že stavební úřad se při novém projednání věci řídil názorem odvolací instance. Při posuzování jímky bylo vycházeno ze zkoušky vodotěsnosti tohoto zařízení, povaha jímacího zařízení byla posouzena vodoprávním úřadem. Zásada rovnosti účastníků porušena nebyla, stavební úřad se zabýval odvolatelnou předloženými doklady a s nimi se vypořádal. Ohledně lhůt bylo poukázáno na koncentrační zásadu. Úsudek o důkazu ohledáním na místě je na stavebním úřadu a takový důkaz není zapotřebí provádět, jsou-li dodrženy podmínky § 112 odst. 2 stav. zák., jako tomu je v daném případě. Vyjádření vodoprávního úřadu nemá povahu závazného stanoviska. Projektová dokumentace byla zpracována osobou s předepsanou autorizací. Vlastnické právo stavebníka k předmětné stavbě zpochybněno není. Obvodové zdivo domů č. Xač. X vestavbou dotčeno není, protože do něj není zasahováno.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. Daná stavba byla stavebnicemi zřízena na základě souhlasu uděleného stavebním úřadem, který byl po zhotovení stavby zrušen. Proto se daná stavba stala předmětem řízení dle dílu třetího stavebního zákona. Dodatečné povolení stavby se řídí ustanovením § 129 odst. 2 stav. zák., podle kterého lze dodatečně stavbu povolit, pokud její vlastník prokáže, že není umístěna v rozporu se záměry územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o sanaci území, není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem, chráněným zvláštním právním předpisem. Žádost se dokládá podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení (§ 129 odst. 3 stav. zák.). Podle § 110 odst. 2 stav. zák. je povinností stavebníka doložit vlastnické právo k dané stavbě, projektovou dokumentaci zpracovanou oprávněnou osobou a závazná stanoviska, příp. stanoviska či jiné doklady vyžadované zvláštními právními předpisy. Z úpravy stavebního řízení ve stavebním zákoně je zřejmé, že opatřování podkladů pro rozhodnutí je na stavebníkovi. Proto nemohlo dojít k porušení v žalobě citovaného ustanovení správního řádu o tom, že podklady pro rozhodnutí neopatřoval stavební úřad sám. Mezi stavebním zákonem a správním řádem je vztah zvláštního a obecného právního předpisu, což je zřejmé z § 192 stav. zák. Tato norma umožňuje využití správního řádu pouze tam, kde stavební zákon nestanoví jinak. Je-li povinností stavebníka podklady pro rozhodnutí opatřit, nepřechází tato povinnost na stavební úřad.

Z prvostupňového rozhodnutí ani z rozhodnutí žalovaného nelze dovodit, že hydrologické stanovisko předložené žalobkyní, zůstalo ignorováno. Toto stanovisko bylo posuzováno v souvislosti s posuzováním jednotlivých námitek žalobkyně a návrhů na doplnění dokazování a promítlo se do úvah o odvolání v odůvodnění napadeného rozhodnutí (srov. str. 8 napadeného rozhodnutí). Hodnocení tohoto důkazu odpovídá obsahu hydrologického stanoviska a je v souladu s dalšími důkazy. Řešitelem stanoviska byl odborník s osvědčením projektovat, provádět a vyhodnocovat geologické práce v oboru hydrogeologie. Nejde o odborníka se specializací na stavebnictví a takový odborník nebyl při vyhotovování hydrologického stanoviska přizván. Ze stanoviska není zřejmé, zda byla vůbec vzata v úvahu existence zdi stodoly u domu č. 36, přestože zřízení této zdi potvrzuje znalec pro obor stavebnictví a je zcela zřejmá ze znalcem připojené fotodokumentace. Daná vestavba nepřiléhá bezprostředně k domu žalobkyně, ale je situována vedle obvodové zdi domu č. 36. Úsudek o pravděpodobnosti provedení stavebních úprav nevhodným způsobem nevycházejí ze spolehlivých předpokladů a pro věc je významné, že stanovisko uvádí pravděpodobnost vlivu stavby, o které však není vůbec prokázáno, že měla být provedena nevhodně, je-li zcela v souladu s projektovou dokumentací, pořízenou k tomu oprávněnou osobou. Jižní stěna domu stavebnic je a dosud byla oddělena od domu žalobkyně obvodovou zdí ve vlastnictví stavebnic. Vedle této jižní stěny nachází se tudíž nejen vestavba sociálního zázemí, ale též zcela prokazatelně doložená zeď domu č. X. O skutečnosti, že jedná se o pozemky zamokřené, svědčí též obsah samotného stanoviska o nezbytnosti vybudovat obvodovou drenáž v zájmu zajistit odtékání povrchových i podzemních vod. Z projektové dokumentace je zřejmé, že základ pod základovou desku sociálního zabezpečení svou hloubkou odpovídá základům původní stavby, pod základovou deskou zůstala zemina. Ze stanoviska není patrné, jak s touto skutečností zpracovatel stanoviska naložil, jestliže nedošlo k zabetonování celého prostoru mezi základovými pasy pro základovou desku. Stav dokládá výkres o půdorysu základů vestavby. Výška vestavby pak dosahuje k pozednicím původní stodoly. Skutečnost, že dané stanovisko odborníka na hydrologii uvádí možnost ovlivnění stavby žalobkyně nikoli jistotu, dosvědčuje též žalobkyní předložené vyjádření Zdeňka Vodičky, který sice též vychází z mylného názoru, že nová zeď je vyzděna souběžně s původní zdí žalobkyně, odvětrání mezi oběma zdmi však nepovažuje za postačující. Výslovně uvádí, že v domě žalobkyně je zapotřebí řešit provedení dodatečné izolace zdiva injektáží.

Při hodnocení vlivu jímky na vyvážení pak stanovisko vůbec nebere v úvahu, že podle vodoprávního úřadu se u jímacího zařízení žalobkyně nejedná o studnu a nereflektuje skutečnost, že daná jímka je na vyvážení a ve spise je doloženo, že jedná se o jímku nepropustnou, která byla řádně vyzkoušena, stejně jako kanalizační přípojka. Průsak z těchto zařízení do půdy shledán nebyl.

Soud proto uzavřel, že správní orgány obou stupňů hodnotily žalobkyní předložené hydrologické stanovisko zcela správně.

Okolnost, že na pozemku žalobkyně se nenachází kopaná studna, ale jímací zařízení, dokládá vyjádření k tomu povolaného vodoprávního úřadu.

K žalobní výhradě o tom, že žalovaná se zdaleka nevyrovnala se všemi odvolacími námitkami, soud především uvádí, že žalobkyně neuvádí, která námitka zůstala opomenuta. Na soudu pak není, aby za žalobkyni tyto vady vyhledával. Naopak z odůvodnění rozhodnutí je patrné, že na odvolací námitky bylo reagováno a skutečnost, že stalo se tak stručně, příp. způsobem žalobkyni nekonvenujícím, ještě neznamená, že odvolací námitky zůstaly nevypořádány. Proto napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné, což platí i pro rozhodnutí stavebního úřadu.

Zjištění o typu jímacího zařízení na pozemku žalobkyně má oporu ve spise a nepředstavuje porušení zásady materiální pravdy. Jímací zařízení bylo posouzeno vodoprávním úřadem, který podrobně popsal zjištění o jímacím zařízení žalobkyně i stavebnic a tato zařízení podřadil jímacím zařízením, nikoli studním s odkazem na příslušné právní normy.

Pro výhrady žalobkyně se vodoprávní úřad vyjadřoval dne 5. 4. 2011 k námitkám žalobkyně, přičemž učinil tak z hlediska procesního i hmotněprávního, uvedl, na základě jaké technické normy vodní díla posuzoval. Současně se zabýval hydrologickým stanoviskem předloženým žalobkyní, o němž uvedl, že toto stanovisko neřeší možnosti ovlivnění stávajícího jímacího zařízení ze všech hledisek, zabývá se pouze případnou možností ovlivnění takového zařízení. Poukazuje se na to, že hydrologické stanovisko současně připouští, že vhodným technickým zajištěním lze eliminovat negativní vlivy. Měl-li stavební úřad k dispozici vyjádření vodoprávního úřadu, doplnění reakcí na výhrady žalobkyně, přičemž zhodnoceno bylo i žalobkyní opatřené hydrologické stanovisko, pak není důvod z vyjádření vodoprávního úřadu vycházet. Vyjádření je velmi podrobné a nelze přisvědčit žalobnímu tvrzení o tom, že stavební úřad snad automaticky dal za pravdu dotčenému orgánu, který působí jako orgán správní. Doplňuje se, že bez vyjádření vodoprávního úřadu, jako dotčeného orgánu státní správy, nelze o žádosti o dodatečné povolení dané stavby rozhodnout. Okolnost, že z vyjádření vodoprávního úřadu bylo vycházeno, je z rozhodnutí patrná.

Na výhrady žalobkyně k dokumentaci stavby bylo v průběhu řízení reagováno, o čemž svědčí opakované výzvy pro stavebnice, aby zajistily odstranění zjištěných vad projektové dokumentace, např. o chybějícím kótování, či nesouladu terminologie. Tyto vady byly v průběhu řízení odstraněny, o čemž svědčí ve spise založená projektová dokumentace. Ta obsahuje jak technickou zprávu, tak výkresovou část, půdorysy základu vestavby v prvním nadzemním podlaží, řezy AA, výkres kanalizační přípojky a osazení bezodtokové plastové jímky. Všechny projekty jsou kótovány, uvádí se použitý materiál a prvky. Znalecký posudek i projektová dokumentace dokládají, že tu není jediná sporná zeď mezi domy č. Xač. X, naopak je doloženo, že obě stavby mají zeď vlastní. Přitom zeď náležející k domu č. X nebyla žádnými stavebními pracemi dotčena. Znalec z oboru stavebnictví výslovně vyjádřil, že vestavba nemá žádnou technickou souvislost se stavbou ve vlastnictví žalobkyně, kvalita vestavby je znalcem hodnocena jako bezvadná. Okolnost, že vestavba dosahuje k pozednici, která nese krov a střešní krytinu, je patrná z fotodokumentace pořízené znalcem. Úsudek žalobkyně o vzdálenosti okna od štítu domu může být ovlivněn názorem na existenci dvou obvodových zdí domů situovaných vedle sebe.

Hodnotí-li znalec z oboru stavebnictví vestavbu jako bezvadně provedenou, k dispozici měl dokumentaci stavby, pak nebylo zapotřebí při splnění povinnosti předkládat písemnosti, ověřovat hloubku základů pro základovou desku vestavby. Skutečnost, že dokumentace byla pořízena až po dokončení stavby, souvisí s tím, že stavba byla povolena k tomu příslušným státním orgánem na ohlášení a podle tohoto ohlášení realizována. Přitom pro ohlášení a stavební řízení je požadována projektová dokumentace rozdílné úrovně. Daná stavební úprava byla původně hodnocena jako úprava podřaditelná § 104 odst. 2 písm. n) stav. zák., kdy projektová dokumentace obsahuje situační náčrt, vyznačení umístění hranice sousedních pozemků, polohy staveb na nich a jednoduché stavební či montážní výkresy. Projektová dokumentace pro dané řízení byla pořízena k tomu povolanou autorizovanou osobou, která za projekt nese zodpovědnost. Projektová dokumentace je evidentně pečlivě zpracována a není důvod, proč z takové dokumentace nevycházet. Pro důvody tvrzené v žalobě nelze dovodit, že projektová dokumentace trpí dalšími v žalobě nespecifikovanými nedostatky.

Žalobkyně v průběhu řízení předložila vedle fotodokumentace laboratorní rozbory vody, avšak není tu žádný důkaz o tom, že ke znečištění vody dochází právě pro bezodtokou jímku zřízenou stavebnicemi. Ve stanovisku vodoprávního úřadu je obsažen popis jímacího zařízení žalobkyně a jejího okolí, kde byl zjištěn podmáčený terén, shnilá jablka, dále jsou k dispozici zkoušky o nepropustnosti kanalizační přípojky, jakož i jímky na vyvážení. Těmito důkazy je vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že v důsledku umístění kanalizační přípojky a bezodtoké jímky došlo ke zhoršení kvality vody v jímacím zařízení žalobkyně. Je-li tu stanovisko stavebního úřadu a doklady o revizních zkouškách jímky a kanalizační přípojky pak nebylo zapotřebí důkazní řízení doplňovat.

Zřízením základových pasů a základové desky pro vestavbu sociálního zázemí není prokázáno, že stodola domu stavebnic nemá vlastní nosné obvodové zdivo. Z projektové dokumentace je zcela zřejmé, že nové základy byly zřízeny pro účely zhotovení základové desky, na které je sociální zařízení situováno. Jestliže obvodové zdi původní stodoly zůstaly nedotčeny, pak ani jiný postup není možný a zřízení základů pod základovou desku je patrné nejen z projektové dokumentace, ale tato skutečnost se uvádí též ve znaleckém posudku z oboru stavebnictví z července 2009, kdy stavba již po dobu déle jak jednoho roku existovala. V posudku se uvádí, že nové zdivo koupelny do původního obvodového zdiva stodoly nezasahuje a nezasahuje ani do zdiva domu č. X. Znalec danou stavbu zhodnotil jako bezvadně zhotovenou.

Znaleckým posudkem je prokázáno, že stodola domu č. 36 má vlastní nosné obvodové zdivo, mezi zdmi stodoly č. X a domu č. X je spára, jejíž existenci znalec ověřoval sondou. Z fotodokumentace pořízené znalcem je obvodová zeď patrná, na této zdi jsou položeny pozednice a na nich je ukotven krov s krytinou. Byl-li stavební stav stodoly posuzován znalcem z příslušného oboru, který se ke stavebnětechnickému zhotovení stavby vyjádřil, přičemž závady neshledal, zůstává u pouhého tvrzení žalobkyně, že zeď stavebnic nesoucí pozednice s krovem a střešní krytinou je bez základů. Vliv základových pasů a základové desky na stavební stav domu žalobkyně, který je od vestavby oddělen další zdí ve vlastnictví stavebnic, prokázán není.

Není pravdivé žalobní tvrzení o tom, že nebyl zjišťován požárně bezpečnostní stav domu žalobkyně. Ten je doložen zprávou Ing. J.C., autorizovaného inženýra pro pozemní stavby, z nichž je patrno, že požárně nebezpečný prostor do pozemku ve vlastnictví žalobkyně nezasahuje. Stavba splňuje podmínky požární bezpečnosti, Hasičský záchranný sbor Jihočeského kraje pak vydal dne 13. 1. 2011 závazné stanovisko dotčeného orgánu na úseku požární bezpečnost, ve kterém s danou stavbou vyjádřil souhlas. Mezi těmito podklady nejsou žádné rozpory a nebylo proto zapotřebí pořizovat nezávislý posudek, jak je v žalobě požadováno.

Jestliže z důvodů uvedených v žalobě byly předloženy veškeré podklady požadované § 129 odst. 2 stav. zák., tyto podklady byly se zřetelem k tvrzení žalobkyně doplňovány, mezi těmito podklady nejsou rozpory, pak nedošlo k porušení zásady materiální pravdy ani předpisů o podkladech pro rozhodnutí a dokazování.

K porušení požadavku na rovné postavení účastníků správního řízení pro důvody tvrzené v žalobě nedošlo. S důkazy předloženými účastníky se správní orgány vypořádaly, přičemž k příkladu uvedenému v žalobě je třeba poznamenat, že posudek z oboru stavebnictví je naprosto jednoznačný, což však nelze říci o hydrogeologickém stanovisku opatřeném žalobkyní. Laboratorní rozbory prokazují stav vody v jímacím zařízení žalobkyně, avšak zůstávají bez významu ve vztahu k dokladům prokazujícím stav kanalizační přípojky a jímky na vyvážení. Shromážděné důkazy byly hodnoceny v souladu s požadavky § 50 odst. 4 správ. řádu a skutečnost, že žalobkyně jí nabízenými důkazy svá tvrzení neprokázala, neznamená, že neměla v řízení rovné postavení.

To nelze dovodit ani ze stanovení lhůt poskytnutých účastníkům řízení. Stavebnicím byla poskytována lhůta k doplnění podkladů pro rozhodnutí, přičemž tato lhůta musí odpovídat době, kterou si opatření takových podkladů vyžádá. Kromě toho jedná se o lhůtu pořádkovou, kterou lze prodloužit. Stanovení lhůty k doplnění podkladů vždy provázelo rozhodnutí o přerušení řízení. Ve stavebním řízení se uplatňuje koncentrační zásada, o které byla žalobkyně vždy poučena a tato zásada znamená, že námitky lze uplatnit pouze v takto stanovené lhůtě. Nutno poznamenat, že k výhradám žalobkyně byly podklady pro rozhodnutí doplňovány, což se vztahuje například k projektové dokumentaci, se zřetelem ke koncentrační zásadě se pak neuplatňuje ustanovení správního řádu o lhůtách. Jestliže stavebnice podklady významné pro vydání rozhodnutí předložily, pak dodatečnému povolení stavby nic nebránilo.

K porušení zásady rovnosti nedošlo ani v souvislosti s možností zástupce žalobkyně nahlížet do spisu. M.N. v zastoupení žalobkyně do spisu nahlédl dne 26. 4. 2011. Z úředního záznamu o nahlížení do spisu je patrné, že se s obsahem písemností obeznámil, byla mu předložena projektová dokumentace, z té si učinil výpisky. Část spisu si zmocněnec žalobkyně ofotografoval. Je tudíž patrné, že žalobkyní označený zmocněnec se s obsahem spisu seznámil a seznámit mohl, a proto takové žalobní tvrzení o znemožnění nahlížet do spisu neznamená narušení zásady rovnosti ve správním řízení. Na tom nemění nic ani skutečnost, že nestalo se tak na základě sdělení z 25. 2. 2011, protože zmocněnec žalobkyně měl příležitost s obsahem spisu seznámit se po tomto datu.

Ustanovení § 129 odst. 2 požaduje předložit stanoviska dotčených orgánů státní správy. Takovým orgánem je též vodoprávní úřad, který hodnotil povahu jímacího zařízení na pozemku žalobkyně a stavebnic, a toto vyjádření podal v souladu s § 18 vodního zákona. Nešlo tu o závazné stanovisko obsahující stanovení podmínek pro stavbu kanalizační přípojky či jímky na vyvážení, které by bylo zapotřebí do rozhodnutí o dodatečném povolení vtělit. Proto nebyl důvod, aby vodoprávní úřad vydával rozhodnutí o povaze jímacího zařízení formou závazného stanoviska a zcela postačovalo vyjádření o tom, o jaké zdroje, vodní díla se jedná. Vodoprávní úřad je odborným orgánem pro vodohospodářská díla a úsudek o tom, že nejedná se o studny, odůvodnil odkazem na příslušné technické normy. Nešlo-li o závazné stanovisko, ale o vyjádření, pak správní orgány nepochybily při udílení poučení pro žalobkyni.

Dané stanovisko nelze považovat za kusé či obecné, protože bylo vydáno poté, co se vodoprávní úřad seznámil se stavem jímacích zařízení, tento stav ve svém vyjádření popsal a odůvodnil právě odkazem na příslušné technické normy. Způsob zjišťování technického stavu zařízení je ve stanovisku vodoprávního úřadu popsán, hydrogeologické stanovisko v podstatě obsahuje sdělení, že jde o kopanou studnu, přičemž takových jímacích objektů se v okolí vyskytuje několik, jde o studny kopané s hloubkou kolem dvou metrů, kdy hladina podzemní vody se nachází v úrovni terénu a částečně může docházet i infiltraci povrchové vody. Argumentace o ČSN obsažená v žalobě ve stanovisku obsažena není. Za daného stavu nebyl proto důvod z vyjádření vodoprávního úřadu nevycházet a v tomto ohledu je dokazování úplné.

K porušení pravidel o zadávání důkazů ve formě znaleckého posudku nedošlo. Ze spisu je patrné, že posudek z oboru stavebnictví nebyl správním orgánem vyžadován, byl úřadu doručen stavebnicemi. Jestliže takový důkaz byl předložen, pak se s ním správní orgány obou stupňů vypořádaly, přičemž nutno poznamenat, že takto opatřená listina odpovídá projektové dokumentaci. Nezbytnost takový důkaz provést v řízení nevyplynula, ani takový důkaz není žádným právním předpisem předepsán a je zapotřebí poznamenat, že stavební úřad je odborným orgánem státní správy pro výstavbu, a proto ani nebyl důvod posudek z oboru stavebnictví opatřovat. Nutno poznamenat, že podmínky pro provedení důkazu znaleckým posudkem jsou upraveny v § 56 správ. řádu tak, že posudek se pořizuje za účelem posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřadní osoby nemají a jestliže odborné posouzení skutečností nelze opatřit od jiného správního orgánu. Jde-li o posouzení stavby, pak úřední osoby působící na stavebním úřadě nelze nahlížet jako osoby odborně nezpůsobilé k posouzení povahy stavby. Jde-li o posudek opatřený účastníky řízení, kdy znalec usnesením přibrán nebyl, nemohlo dojít k porušení práva odvolatelky klást znalci otázky.

Znalecký posudek je doprovázen fotodokumentací, ze které je stavební stav stodoly a vestavby patrný a ze které i laikovi, mezi které náleží též soud, který odborné znalosti o stavebnětechnickém provedení staveb nemá, ani mít nemůže, je naprosto zřejmé, že tu existuje v podstatě masivní zeď, oddělující stodolu stavebnic od domu žalobkyně. Soud proto nesdílí názor žalobkyně o tom, že daný znalecký posudek z oboru stavebnictví je neobjektivní.

V souzené záležitosti se uskutečnilo několik ústních jednání u stavebního úřadu. Možnost upustit od místního šetření dává ustanovení § 112 odst. 2 stav. zák. Podmínky pro takový postup byly dodrženy, jestliže je tu projektová dokumentace dané stavby, skutečná situace byla zhodnocena znalcem z oboru stavebnictví, je doložena fotodokumentace ohledně kanalizační přípojky a jímky na vyvážení, jsou tu zprávy o nepropustnosti těchto zařízení. Jímací zařízení podle vodoprávního úřadu pak studněmi nejsou. Za dané situace proto podmínky pro postup podle § 112 odst. 2 stav. zák. byly dodrženy.

Je-li prokázáno, že jímací zařízení, které slouží jako zdroj vody pro zásobování domu žalobkyně, není bezodtokou jímkou a kanalizační přípojkou ohroženo, nedochází výstavbou kanalizační přípojky a takové jímky k ohrožení a poškození životního prostředí a zdraví žalobkyně. Revizní zprávou je doloženo, že jímka je bezodtoká a byla řádně osazena, nemůže nikterak daný zdroj vody ohrožovat. Laboratorními vyšetřeními vody ještě není prokázáno, že ke zhoršení kvality vody došlo právě osazením zařízení stavebnic, o kterých je prokázáno, že jsou nepropustná. Poznamenává se, že vodoprávní úřad shledal okolí jímacího zařízení žalobkyně silně podmáčené a nepříliš dobře udržované, jestliže se v okolí zařízení nacházela shnilá jablka. Údaj žalobkyně o znečistění vody ze zdrojů stavebnic je proto ničím nepodloženým tvrzením, jestliže jsou tu k dispozici revizní zprávy o nepropustnosti zařízení stavebnic. Jsou-li důkazy o nepropustnosti daných zařízení založena ve spisu, pak k ohrožení půdy a vody, jako součástí životního prostředí hrozit nemůže a nebyl tu důvod řízení doplňovat výslechem prodejce plastové nádrže. Je-li jímka povolena jako jímka na vyvážení, pak jiným způsobem užívána být nemůže. Je pak na vlastnících jímky, aby tato zařízení užívali v souladu s rozhodnutím stavebního úřadu. Soud proto uzavřel, že za stavu, kdy je prokázána nepropustnost jímky a přípojky stavebnic, pak jímací zařízení žalobkyně nikterak fekáliemi ohroženo není, neohrožuje zdraví žalobkyně ani dalších obyvatel ani životní prostředí.

K argumentaci žalobkyně předpisy o jímacích zařízeních je zapotřebí znovu zopakovat, že kanalizační přípojka a jímka na vyvážení byly v době před vydáním rozhodnutí podrobeny revizi a bylo shledáno, že tato zařízení jsou bez vad, proto jímací zařízení žalobkyně ohrožovat nemohou a z toho důvodu nic nebránilo jejich dodatečnému povolení. Nepropustnými zařízeními, o čemž jsou tu doklady, nemůže dojít k ohrožení vodních zdrojů. S odvolací námitkou žalobkyně o aplikaci § 24a vyhl. č. 501/2006 Sb. se žalovaný vypořádal, což je zřejmé ze strany 9 napadeného rozhodnutí. Přitom vyšel ze stanoviska vodoprávního úřadu o tom, že zařízení pro zásobování domu žalobkyně vodou nemá povahu studny. Ustanovení § 24a uvedené vyhlášky však vychází při stanovení vzdáleností mezi zdroji znečištění a zařízeními k jímání vody, že musí se jednat o studny. Není-li daný zdroj vody studnou, ale jímacím zařízením, pak k porušení předpisu, kterého se žalobkyně dovolává, nedošlo.

Soud proto uzavřel, že z důvodů uvedených v žalobě není napadené rozhodnutí ani rozhodnutí stavebního úřadu vadné.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

Osobám na řízení zúčastněným pak podle § 60 odst. 5 s.ř.s právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo, protože jim soudem v řízení žádná povinnost nebyla uložena.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve čtyřech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 2. března 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra Balejová v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová