KSCB 54 Ad 9/2023-17

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobkyně: X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2023, č. j. MPSV-2023/87688-913 takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

I. Vymezení věci a obsah žaloby

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 19. 6. 2023 se žalobkyně domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákonač. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobkyně a rozhodnutí Úřadu práce ČR, Krajská pobočka v Českých Budějovicích, Kontaktní pracoviště Třeboň, ze dne 13. 3. 2023, č. j. 57412/23/JH (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), potvrdil.

Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto o nepřiznání dávky státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne 1. 1. 2023, a to z důvodu, že žalobkyní užívaný byt na adrese V. X, X, nesplňuje definici bytu dle § 24 odst. 5 zákonač. 117/1995 Sb., zákona o státní sociální podpoře (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“).

Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 19. 6. 2023 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, ve které uvedla, že rozhodnutí správního orgánu je nezákonné, neboť žalovaný nepostupoval v souladu se zákony. Žalovaný nepřiznání příspěvku na bydlení odůvodnil tím, že v domě, v němž žalobkyně byt užívá, byly provedeny blíže nespecifikované stavební úpravy a z tohoto důvodu označil žalobkyní předložený pasport za dokument, podle něhož se nesmí stavba užívat, čímž žalobkyně nedoložila splnění podmínky podle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře.

Žalobkyně tvrdí, že předložený pasport stavby je platný a žalovaný nepředložil žádný důkaz, že pasport stavby byl podle § 156 odst. 1 správního řádu opraven nebo podle § 156 odstavec 2 téhož zákona zrušen. Dle žalobkyně pasport stavby dokazuje, že stavební úřad osvědčil, že jí užívaný by je bytem naplňujícím podmínku § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Opakovaným nepřiznáním příspěvku tak žalovaný nezákonně zneužívá svoji moc, což je v rozporu s právními předpisy.

II. Vyjádření žalovaného správního orgánu

Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, současně uvedl, že ve správním řízení bylo jednoznačně prokázáno, že prostor, který užívá žalobkyně, není bytem ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Vzhledem ke skutečnosti, že žaloba ve zcela skutkově shodné věci se shodnou argumentací je předmětem soudu již poněkolikáté, odkázal žalovaný na rozsudky zdejšího soudu, resp. související rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o zamítnutí kasační stížnosti. S ohledem na uvedené má žalovaný za to, že v řízení ve věci žalobkyně nedošlo k žádnému pochybení, napadené rozhodnutí ani prvostupňové rozhodnutí nemají žádné vady, a žaloba proto není důvodná.

IV. Závěr, náklady řízení

Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas.

O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty prvnís. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Žalobkyně opakovaně namítala, že jí předkládaný pasport stavby deklaruje stav podle vydaných povolení. K samotnému pasportu stavby žalobkyně, stejně jako k jeho účelu, se vyjadřoval i Nejvyšší správní soud, na tomto posouzení výše uvedená stanoviska nic nemění. Jak již Nejvyšší správní soud vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 28. 11. 2019, č. j. 7 Ads 254/2019-16, [p]ro danou věc je přitom irelevantní stěžovatelkou akcentovaný pasport stavby domuč. p. X na ulici V. v Č. V. Např. v rozsudku ze dne 26. 7. 2018, č. j. 7 Ads 268/2017-28 (který se rovněž zabýval nárokem stěžovatelky na příspěvek na bydlení v předmětném domě), soud uvedl, že samotný pasport stavby, který navíc představuje pouze zjednodušenou dokumentaci jejího skutečného (faktického) provedení, nemůže v nyní projednávané věci legálnost stavebních úprav, resp. vytvoření tří bytových jednotek prokázat, a nemůže tudíž vést ani k závěru o účelovém určení obytných místností k trvalému bydlení v souladu se stavebním zákonem. (důraz doplněn) To tím spíše za situace, kdy předložený pasport stavby obsahuje poznámku stavebního úřadu, podle níž tento dokument stavbu podle stavebního zákona nelegalizuje. Obdobně pak v rozsudku ze dne 27. 3. 2019, č. j. 6 Ads 269/2018-17, Nejvyšší správní soud uvedl, že „[p]okud stěžovatelka namítala, že splnění uvedených podmínek vyplývá z pasportu stavby, Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem konstatuje, že samotný pasport stavby, který navíc představuje pouze zjednodušenou dokumentaci jejího skutečného (faktického) provedení, nemůže v nyní projednávané věci legálnost stavebních úprav, resp. vytvoření tří bytových jednotek prokázat, a nemůže tudíž vést ani k závěru o účelovém určení obytných místností k trvalému bydlení v souladu se stavebním zákonem. To tím spíše za situace, kdy předložený pasport stavby obsahuje poznámku stavebního úřadu, podle níž tento dokument stavbu podle stavebního zákona nelegalizuje. Nelze taktéž přehlédnout, že užívání stavby coby rodinného nebo bytového domu není dle vyjádření Městského úřadu Třeboň, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 21. 9. 2016 v souladu ani s platnou územně plánovací dokumentací. Podpůrně viz i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2018, č. j. 9 Ads 253/2017-26.“ Uvedený rozsudek je pak žalobkyni určitě znám, neboť se týká právě jejího bytu. Krajský soud neshledává žádné důvody, proč se od tohoto názoru Nejvyššího správního soudu odchýlit. Žalobkyní odkazovaná stanoviska na tomto posouzení nemohou nic změnit.

Tvrzením žalobkyně, že žalovaný při rozhodování postupoval podle „nějakých povídaček nepodložených zákonem“, kdy navíc k tomu přidal vyprávění „pohádky o nějakých kancelářích pro celníky“ se krajský soud nemohl zabývat; žalobkyně tato svá tvrzení více nekonkretizovala. Úkolem krajského soudu není vybírat ze spisového materiálu či z listin předkládaných žalobkyní střípky argumentace na podporu jejích tvrzení. Formulace žalobního bodu ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nemůže spočívat pouze v obecných, ničím nepodložených tvrzeních.

Žalobkyně opakovaně tvrdila, že žalovaný odůvodnil nepřiznání příspěvku na bydlení vymyšlenou argumentací, že v domě, v němž se nachází jí užívaný byt, byly údajně provedeny blíže nespecifikované stavební úpravy. Žalovaný zajistil důkazy o tom, že stavba čp. X není objektem k bydlení. Ze sdělení obsaženého ve správním spise se podává, že objekt čp. X nebyl zkolaudován jako stavba určená k bydlení. Stavební úřad ve svých četných sděleních konstantně opakuje, že „uvedený prostor v podkroví nesplňuje definici bytu, nejedná se o soubor místností ani samostatnou obytnou místnost, která svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení a nejsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona.“ (sdělení ze dne 28. 11. 2022, č. j. 5036/22/SO). Nadto stavební úřad ve svém sdělení ze dne 23. 9. 2016 vysvětlil, že „záměr změny účelu užívání stavby čp. X na pozemkup. č. XA v k. ú. a obci X na objekt bydlení není v souladu s platnou územně plánovací dokumentací obce a s cíli a úkoly územního plánovaní.“ Ve výše zmíněním sdělení ze dne 28. 11. 2022 pak stavební úřad uvedl, že „ve výše zmíněné věci stále ještě nedošlo ke změně Územního plánu obce České Velenice, která by vůbec umožňovala povolit v č. p. X dvě popřípadě tři bytové jednotky.“

V nyní posuzované věci žalobkyně nepředestřela žádnou novou argumentaci a z těchto důvodů neshledal krajský soud žádný důvod, proč by se měl od výše citovaných závěrů odchylovat.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 28. srpna 2023 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiříkv. r. samosoudce Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M.