KSCB 57 A 7/2024-84

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudce Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka v právní věci žalobce: Mgr. O. B. bytem zastoupeného Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem se sídlem Tyršův dům, Újezd 450/40,118 01 Praha 1 – Malá Strana proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina se sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava za účasti: 1. Ředitelství silnic a dálnic ČR – správa kraj Vysočina sídlem Kosovská čp. 10, 586 01 Jihlava

2. EG.D, a.s., IČO 28085400 sídlem Lidická čp. 1873/36, Černá Pole, 602 00 Brno

3. CETIN, a.s. sídlem Českomoravská čp. 2510/19, 190 00 Praha 9 - Libeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2023 č. j. KUJI 116921/2023 takto:

Žaloba se zamítá.

Žalobce nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Osobám zúčastněným na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

I. Vymezení věci

Městský úřad Pelhřimov vydal dne 23. 3. 2023 územní rozhodnutí č.j. MPe/OV/1690/2021-24 o umístění stavby kiosková trafostanice Betonbau UF 2536, kabelové vedení VN, NN, chránička HDPE na pozemcích parc. č. 3024/4, 3024/6, 3024/15, XA, XB, XC, 3028/8, XD, XE, XF v k.ú. XA, když ve výroku je dále uveden druh a účel umísťované stavby. Žalobce se proti citovanému rozhodnutí odvolal, přičemž žalovaný na základě odvolání žalobce vyzval společnost EG.D, jakožto žadatele, k doplnění podkladů, a to o doplnění koordinačního situačního výkresu zpracovaného na podkladě aktuální katastrální mapy, který bude obsahovat údaje o vzdálenostech navržené stavby vedené v NN VN od hranic sousedních pozemků. Poté, co byl tento podklad pro vydání rozhodnutí doplněn, správní orgán umožnil účastníkům se k podkladům vyjádřit, což žalobce i využil. Následně žalovaný vydal rozhodnutí pod č.j. KUJI 116921/2023, kterým změnil rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov ze dne 23. 3. 2023 tak, že do výroku rozhodnutí na straně 2 za text třetího řádku ve znění „kioskové trafostanice“ vložil text nový ve znění: „kabel NN bude umístěn tak, že minimální vzdálenosti od hranic sousedních pozemků budou: od hranice s pozemkem parc. č. XF – 2,3 metru, od hranice s pozemkem parc. č. XH – 1,5 metru, od hranice s pozemkem parc. č. XG–2 metry“. Ostatní části výroku prvostupňového rozhodnutí byla potvrzena.

Žalobce v žalobě namítá, že ani poté, co byla žádost doplněna koordinačním situačním výkresem, nemohlo dle žalobce dojít ke zhojení zásadních vad územního rozhodnutí, neboť ani doplněný koordinační situační výkres, který byl k žádosti žalovaného doložen, neobsahuje informace o minimální vzdálenosti stavby od hranic pozemků a sousedních staveb, neboť z výkresu není vůbec zřejmé jaké jsou minimální vzdálenosti stavby nového kabelového vedení NN od hranic pozemku parc. č. XE v k. ú. XA. Podle žalobce tyto informace musí být v územním rozhodnutí a nepostačí jejich zachycení v podkladovém dokumentu, na který v územním rozhodnutí odkazuje.

Podle žalobce ani doplněný koordinační situační výkres, který je podkladem a novým důkazem doplněným až v odvolacím řízení, neobsahuje povinné zákonné náležitosti. Žadateli rovněž nebránilo, aby tento podklad doložil už v řízení před stavebním úřadem, když i stavební úřad žadatele vyzýval již dne 9. 12. 2021, aby doplnil mimo jiné projektovou dokumentaci o situaci umístění trafostanice s uvedením kódu s ohledem na vzdálenost k hranicím přilehlých pozemků. Proto má žalobce zato, že tento doplněný koordinační situační výkres, který byl doložen až v odvolacím řízení, je nepřípustným novým důkazem, k němuž nelze ve smyslu § 82 odst. 4 správního řádu přihlédnout, neboť tento důkaz je důkazem, který žadatel mohl a měl uplatnit dříve, když byl k doplnění projektové dokumentace vyzýván, nikoli až v rámci odvolacího řízení.

Žalovaný v napadeném rozhodnutí ve výroku doplnil hodnoty vzdálenosti stavby nového kabelového vedení NN, přičemž vycházel z doplněného výkresu (C3 koordinační situační výkres) s datem zpracování 09/2023, který je nedílnou součástí napadeného rozhodnutí.

Žalobce především namítá nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.

Podle žalobce se žalovaný nevypořádal se zásadní a opakovanou námitkou, že doplněný koordinační situační výkres nadále neobsahuje povinné zákonné náležitosti. Rozhodnutí stále neobsahuje informace o minimálních vzdálenostech stavby od hranic pozemku a sousedních staveb, a to konkrétně minimální vzdálenost stavby nového kabelového vedení NN od hranic pozemku parc. č. XE v k. ú. XA, když s touto vadou se žalovaný ani po opakované námitce nevypořádal.

Žalobce odkazuje na § 9 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 503/2006 Sb. a uvádí, že z kopie doplněného koordinačního situačního výkresu se podává, že přípojka kabelového vedení NN, (vedení označené v kopii výkresu zeleně), má zřejmě vést přes pozemek parc. č. XE a má být připojeno do pilíře SS101 na hranici pozemku parc. č. XF. Z kopie koordinačního situačního výkresu a pouze z něho, neboť ze samotného územního rozhodnutí to není zřejmé, vyplývá, že hlavním pozemkem, přes který má stavba kabelového vedení NN vést, bude pozemek parc. č. XE. Přesto však územním rozhodnutím, a to ani po doplnění výroku napadeným rozhodnutím není specifikováno umístění stavby na pozemku parc. č. XE a nejsou v něm uvedeny minimální vzdálenosti stavby kabelového vedení NN (přípojky) od hranic pozemku parc. č. XE. Žalobce proto má za to, že ani po doplnění výroku v napadeném rozhodnutí nadále rozhodnutí neobsahuje náležitosti stanovené v § 92 stavebního zákona a § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb.(minimální vzdálenost stavby od hranic pozemku) a je tak nezákonné a nepřezkoumatelné. Jelikož bez údajů v doplněném koordinačním situačním výkresu nelze určit, kde a jak má být stavba kabelového vedení NN umístěna, měl správní orgán prvního stupně žádost žadatele zamítnout, nebo žalovaný měl napadené rozhodnutí zrušit.

Žalobce dále namítá porušení zásady rovnosti a zákazu diskriminace, jestliže žalobce nepřihlédl s odkazem na § 82 odst. 4 správního řádu k námitkám a podkladům doloženým žalobcem, neboť nebyly uplatněny ve lhůtě pro uplatnění námitek a na druhé straně přihlédl ke koordinačnímu situačnímu výkresu, který byl doplněn žadatelem až na výzvu odvolacího správního orgánu. Žadatel byl o doplnění těchto údaje ohledně minimální vzdálenosti stavby od hranic pozemku již vyzván správním orgánem dne 9. 12. 2021, proto se nepochybně tak jedná o důkaz, který je novým důkazem doplněným až v odvolacím řízení v rozporu s § 82 odst. 4 správního řádu, neboť nic žadateli nebránilo tento podklad doložit už v řízení před správním orgánem prvního stupně. Proto má žalobce za to, že doplněný situační výkres, který byl doložen až v odvolacím řízení, je nepřípustným novým důkazem, k němuž nelze ve smyslu § 82 odst. 4 správního řádu přihlédnout, neboť žadatel jej mohl uplatnit již dříve. K tomu žalobce odkázal na rozsudek NSS čj. 1 As 114/2012-27, který se zabývá otázkou aplikace zásady koncentrace na účastníky řízení, dle něhož je nepřípustné, aby v rámci stejného správního řízení byly někteří účastníci posuzováni podle zásady koncentrace řízení a jiní nikoliv.

Dále je žalobcem namítáno nevypořádání jeho námitek. Podle žalobce se žalovaný nezabýval jeho námitkou konfliktu záměru s jiným veřejným zájmem žalobce, neboť žalobce pojal záměr vybudovat na pozemcích, na nichž má být umístěna stavba, provozovnu stanice technické kontroly pro osobní automobily, když za tím účelem již učinil i přípravné úkony., zejména podal žádost o vyjádření, zda je možno na pozemcích uskutečnit výstavbu provozovny STK dle územního plánu. K této námitce se žalovaný vyjádřil tak, že k ní nebude přihlížet a pak dodal, že stavby budované ve veřejném zájmu stanoví zákon a že stanice STK není zákonem definována jako infrastruktura budovaná ve veřejném zájmu.

Žalobce dále uvádí, že umístění a provedení předmětné stavby dle územního rozhodnutí může značně zkomplikovat či znemožnit provedení stavby jeho záměru, když má za to, že výstavba provozovny STK je rovněž ve veřejném zájmu, neboť je zájem na tom, aby byla k dispozici dostatečná kapacita stanic pro technickou kontrolu stavu vozidel. Podle žalobce aspekt veřejného zájmu není ničím, co by muselo být striktně definováno v rámci právního předpisu, naopak jedná se o aspekt, kterým musí správní orgán zjišťovat a zvažovat v průběhu správního řízení. Podle žalobce měl tedy veřejný zájem být posouzen správním orgánem v rámci vedeného řízení. Argumentace žalovaného, že provozovna STK není zákonem ani územně plánovací dokumentací definována jako infrastruktura budovaná ve veřejném zájmu je nesprávná a ve vazbě na další úvahy zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí.

Podle žalobce měl žalovaný posoudit, zde neexistuje alternativní řešení umístění stavby, aby nebylo zasaženo do práv žalobce. Žalobce i navrhl konkrétní řešení alternativní trasy, které spočívalo v tom, že stavbu je možno realizovat tak, že by přípojka kabelového vedení NN byla vedena pouze přes pozemky parcel. č. 3024/170 a parcel. č. 3024/15, přičemž hlavním pozemkem, který by měl být přípojkou a kabelovým vedením zejména zatížen, by měl být pouze pozemek parcel. č. XD v k. ú. XA.

Dále žalobce poukazuje na to, že přípojka je budována s tím účelem, aby sloužila výhradně soukromých zájmů vlastníka pozemku parcel. č. 3028/10, když z projektové dokumentace přiložené k žádosti o vydání územního rozhodnutí není zřejmé, proč má být přípojka vedena až k pozemku žalobce. Žalobce má za to, že by přípojka kabelového vedení NN mohla vést pouze přes pozemky parc. č. 3024/170 a parc. č. 3024/15, přičemž žalovaný se s touto jeho námitkou vůbec nezabýval.

Podle žalobce se tedy žalovaný měl zabývat alternativní trasou navrhovanou žalobcem, když v daném případě se jedná o posouzení kolize záměru žadatele a žalobce a nelze dojít k závěru, že veřejný zájem na realizaci přípojky převáží nad veřejným zájmem žalobce, neboť se jedná o přípojku sloužící pouze k pozemku parc. č. XD, tedy je přípojku, jejíž zřízení je pouze v soukromém zájmu vlastníka pozemku parc. č. XG. Proto je žalobcem navrhováno, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno, eventuálně i prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu v Pelhřimově a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby.

K nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že umístění kabelového vedení na pozemku parc. č. XE je zřejmé jak z doplněného koordinačního situačního výkresu, tak i z výroku napadeného rozhodnutí, do kterého bylo mimo jiné doplněno, že minimální vzdálenost vedení NN od hranice s pozemkem parc. č. XF bude 2,3 metru a od hranice s pozemkem parc. č. XH bude 1,5 metru. Tímto je pozice vedení NN na pozemku parc. č. XE zcela jasná. Rovněž z koordinačního situačního výkresu je zřejmé, že nové kabelové vedení NN bude umístěno souběžně s trasou stávajícího kabelového vedení VN, kterým je pozemek parc. č. XE z již dnes dotčen.

Žalovaný uvedl k námitce o porušení zásady rovnosti a zásady diskriminace, že žadatel byl vyzván, aby doplnil koordinační situační výkres o požadované údaje. Na řešení záměru však to nemělo vliv, neboť umístění projednávané stavby se vlivem doplnění předmětného výkresu o číselné kóty nezměnilo. Následně žalovaný s tímto novým podkladem účastníky řízení řádně seznámil a umožnil jim, aby se k němu vyjádřili. Poté bylo přistoupeno v napadeném rozhodnutí ke změně prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný tak postupoval zejména s ohledem na zásadu procesní ekonomie, když tímto postupem žádnému z účastníků nemohla vzniknout újma.

Žalovaný k námitce ohledně nevypořádání se námitky konfliktů s jiným veřejným záměrem žalobce odkázal na obsah žalobou napadeného rozhodnutí. Dále žalovaný poznamenal, že žalobce v žalobě uvádí, že učinil přípravné kroky v případě jeho stavebního záměru dne 21. 2. 2023, přičemž oznámení o pokračování řízení, ve kterém byla žalobci dána možnost uplatnit k záměru námitky, bylo stavebním úřadem vydáno dne 20.2.2023. Proto žalobce tak mohl kolizi připravovaného záměru namítat již v průběhu prvostupňového řízení, ovšem ten tak neučinil a uplatnil tyto námitky až v rámci řízení odvolacího. Proto k těmto opožděným námitkám žalobce žalovaný nemohl přihlédnout. Přesto se žalovaný i k této námitce v napadeném rozhodnutí vyjádřil.

K námitce, že se žalovaný nevypořádal s jeho námitkou týkající se existence alternativní trasy záměru, žalovaný odkázal na důvody uvedené v napadeném rozhodnutí s tím, že i tato námitka byla uplatněna opožděně až v rámci odvolacího řízení. Žalovaný rovněž uvedl, že územní řízení je řízení dispoziční, vedené na základě žádosti investora, a proto není v pravomoci správního orgánu navrhovat umístění stavby v alternativních trasách.

III. Posouzení věci krajským soudem

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Žalobce především v žalobě důvodně v žalobě namítal, že jak územní rozhodnutí, tak i napadené rozhodnutí žalobci bylo doručeno spolu s přílohou – kopií koordinačního výkresu, a to ve formě prosté kopie skenu, proto napadené rozhodnutí trpí vadami, jestliže žalobci nebyl doručen spolu s rozhodnutím originál koordinačního výkresu. Tato vytýkaná vada byla v rámci řízení před soudem ohledně žaloby proti napadenému rozhodnutí napravena, neboť usnesením krajského soudu bylo žalovanému uloženo, aby předmětný koordinační situační výkres byl žalobci řádně doručen. Na pokyn krajského soud pak žalovaný předmětný koordinační situační výkresy, jak vyplývá z doručenky, doručil.

Prvostupňový správní orgán vydal k žádosti EG.D, a.s. územní rozhodnutí o umístění stavby kiosková trafostanice Betonbau UF 2536, kabelové vedení VN, NN, chránička HDPE a to na pozemcích parc. č. XE a parc. č. XF v k.ú. XA, jejímž vlastníkem je žalobce.

Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, když namítal mimo jiné, že územní rozhodnutí má nedostatky, jestliže neobsahuje všechny náležitosti dle vyhlášky č. 503/2006 Sb., jestliže došlo k porušení § 9 odst. 1 písm. c) a e), jestliže v územním rozhodnutí nebylo specifikováno přesné umístění stavby nového kabelového vedení NN na pozemku parc. č. XF ani způsob, jak bude stavbou dotčen pozemek parcel. č. XE tedy kde přesně bude na pozemcích parc. č. XF a parc. č. XE, jejichž vlastníkem je žalobce, stavba nového kabelového vedení NN umístěna a jaké jsou minimální vzdálenosti této stavby od hranic pozemků a sousedních staveb.

Na základě tohoto odvolání žalobce žalovaný dne 8. 9. 2023 vyzval žadatele k doplnění podkladů, který k žádosti doplnil koordinační situační výkres. Žalovaný poskytl účastníkům možnost vyjádřit se k těmto podkladům, čehož žalobce i využil a dne 18. 10. 2023 zaslal žalovanému vyjádření, ve kterém namítal, že doplněním koordinačního výkresu nedošlo ke zhojení vady územního rozhodnutí, neboť ani doplněný koordinační výkres neobsahuje informace o minimální vzdálenosti stavby od hranic pozemků a sousedních staveb, jestliže z výkresu nadále není zřejmé, jaké jsou minimální vzdálenosti stavby nového kabelového vedení NN od hranic pozemku parc. č. XE, když tyto informace, by měly být zachyceny i v samotném územním rozhodnutí.

V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že do výroku doplnil hodnoty vzdálenosti stavby nového kabelového vedení NN, přičemž vycházel z doplněného výkresu C3, koordinačního výkresu s datem zpracování 09/2023, který je nedílnou součástí napadeného rozhodnutí. Dále žalovaný uvedl, že doplněný koordinační výkres nemění způsob umístění stavby a po provedení změny splňuje územní rozhodnutí požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích vyhlášek.

Z vyhlášky č. 503/2006 Sb. z § 9 odst. 1 písm. c) vyplývá, že rozhodnutí o umístění stavby, kromě obecných náležitostí rozhodnutí a náležitostí stanovených v § 92 stavebního zákona, má obsahovat mimo jiné umístění stavby na pozemku, zejména minimální vzdálenosti od hranic pozemku a soudních staveb.

Jak vyplývá z doplnění koordinačního výkresu, tak stavba kabelového vedení NN, která je označena ve výkresu zeleně vede přes pozemek pac. č. 3030/2 a má být i připojena do pilíře SS 101 na hranici pozemku parc. č. XF.

Žalobce má za to, že ani doplněním výroku v napadeném rozhodnutí není specifikováno umístění stavby na pozemku parc. č. XE a nejsou v něm uvedeny minimální vzdálenosti stavby kabelového vedení NN přípojky od hranic pozemku parc. č. XE v k. ú. XA.

Dle soudu tato námitka důvodná není, neboť umístění stavby na předmětném pozemku je jednak uvedeno v prvostupňovém rozhodnutí a rovněž tak v napadeném rozhodnutí, kterým bylo změněno prvostupňové rozhodnutí ze dne 23. 3. 2023 tak, že do výroku rozhodnutí na straně 2 za text 3 řádku byl vložen text nový ve znění: „kabel NN bude umístěn tak, že minimální vzdálenosti od hranic sousedních pozemků budou: od hranice s pozemkem parc. č. XF – 2,3 m; od hranic pozemku parc. č. XH - 1,5 m; od hranice s pozemkem parc. č. XG-2 m, když ostatní části výroku prvostupňového rozhodnutí byla potvrzena“. Tímto výrokem je tak umístění vedení NN na pozemku parc. č. XE jasně definováno. Rovněž tak z koordinačního situačního výkresu je zřejmé, že nové kabelové vedení bude umístěno souběžně s trasou stávajícího kabelového vedení, na kterém v současné době je kabelové vedení VN na pozemku parc. č. XE umístěno. V koordinačním situačním výkresu je uvedena vzdálenost stavby NN právě od hranice pozemku parc. č. XF a parc. č. XG v k. ú. XA, čímž je tedy vzdálenost předmětné stavby definována od hranice pozemku parc. č. XF, a to 2,3 m a od hranice s pozemkem parc. č. XH 1,5 m a od hranice pozemku parc. č. XG pak 2 m.

Nedůvodná je další námitka žalobce, že došlo k porušení zásady rovnosti a zákazu diskriminace, jestliže žalovaný nepřihlédl s odkazem na § 82 odst. 4 správního řádu k námitkám a podkladům doložených žalobcem proto, že nebyly uplatněny žalobcem ve lhůtě pro uplatnění námitek a na druhé straně pak přihlédl ke koordinačnímu situačnímu výkresu, který byl doplněn až na výzvu odvolacího správního orgánu. Přestože žadateli nebránilo tento výkres doložit již v řízení před správním orgánem I. stupně.

Žalobce v souvislosti s tím odkazuje na rozsudek NSS ze dne 7. 11. 2012 č.j. 1 As 114/2012–27, který se zabývá aplikací zásady koncentrace řízení, stejně ke všem účastníkům řízení.

Ustanovení § 89 odst. 1 stavebního zákona stanoví, že námitky účastníků řízení musí být v územním řízení uplatněny nejpozději při ústním jednání, případně při veřejném ústním jednání, jinak se k nim nepřihlíží.

Z § 36 odst. 1 správního řádu, který se na základě § 192 stavebního zákona používá v územním řízení podpůrně „nestanoví-li zákon jinak, jsou účastníci oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí; správní orgán může usnesením prohlásit, do kdy mohou účastníci činit své návrhy. Podle § 39 odst. 1 správního řádu určí správní orgán účastníkovi přiměřenou lhůtu k provedení úkonu, pokud ji nestanoví zákon a je-li toho zapotřebí. Určením lhůty nesmí být ohrožen účel řízení ani porušena rovnost účastníků“.

Smyslem nastavení pravidel pro koncentraci řízení je snaha urychlit a z zefektivnit řízení. Koncentrace řízení však nesmí mít za následek zkrácení účastníků na jejich procesních právech, proto také musí být účastníci o koncentraci řízení a jejich následcích řádně poučeni. Ze stavebního řádu vyplývá, že územní řízení je ovládáno koncentrační zásadou, která se projevuje tak, že účastníci řízení musí své námitky uplatnit ve stanovené lhůtě, jinak se k nim nepřihlíží. Koncentrace územního řízení však dle § 89 odst. 1 stavebního zákona dopadá pouze na námitky účastníků, nikoli na důkazní návrhy, což je zřejmé z textu tohoto zákonného ustanovení, které k povinnosti účastníků označit nebo předložit ve stanovené lhůtě i důkazy, ničeho neuvádí. Z § 89 odst. 1 stavebního zákona tak nelze dovodit, že se zákonná koncentrace územního řízení vztahuje také na důkazní návrhy. Soud má proto zato, že se v územním řízení neuplatňuje zákonná koncentrace důkazních návrhů účastníků a je proto třeba vycházet v souladu s § 36 odst. 1 části věty před středníkem správního řádu z toho, že účastníci mohou navrhovat důkazy na podporu svých včas uplatněných námitek po celou dobu řízení až do okamžiku vydání rozhodnutí. To rovněž ani stavebnímu úřadu nebrání v tom, aby usnesením vydaným podle § 36 odst. 1 části věty za středníkem stanovil, do kdy mohou účastníci důkazní návrhy činit. Rovněž je nutno zdůraznit, že stavební úřad je v územním řízení bez ohledu na koncentraci řízení povinen ctít zásadu materiální pravdy vyjádřenou v § 3 správního řádu a rovněž je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu (§ 50 odst. 3 správního řádu). K důkaznímu prostředku, který svým obsahem pak spadá pod § 53 správního řádu nebo který se dotýká aspektů, jež je stavební úřad povinen posuzovat z úřední povinnosti i při absenci odpovídající námitky, musí pak stavební úřad přihlédnout i tehdy, jestliže byl účastníkem předložen opožděně.

V daném případě stavební úřad určil lhůtu k uplatnění námitek, proto pak správně žalovaný nepřihlédl k těm námitkám žalobce, které nebyly uplatněny ve lhůtě pro uplatnění námitek, ale až v rámci odvolacího řízení, neboť skutečně lze dle § 89 odst. 1 stavebního zákona uplatnit námitky jen ve stanovené lhůtě, jinak se k nim nepřihlíží.

V daném případě byly zjištěny nedostatky koordinačního situačního výkresu, proto byl správně žadatel vyzván, aby doplnil koordinačního situační výkres ohledně minimální vzdálenosti stavby od hranic pozemku. Tento postup žalovaného soud považuje za správný, neboť v daném případě bylo základní povinností stavebního úřadu zjistit stav věci bez důvodných pochybností (§ 3 správního řádu) a pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo a co uvedli účastníci a v odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádat s návrhy a námitkami účastníků a jejich vyjádřením k podkladům. Byl to právě žalobce, který poukázal na to, že není v koordinačním situačním výkresu uvedena vzdálenost od hranice pozemků. Proto doplnění koordinačního situačního výkresu bylo správně vyžádáno právě na námitku vznesenou žalobcem.

Stavební úřad tak dostál svým povinnostem, které na něj klade správní řád, když tímto postupem žalovaný v napadeném rozhodnutí zhojil vady prvostupňového rozhodnutí stavebního úřadu.

Lze přisvědčit žalobci, že žadatel byl vyzýván již prvostupňovým správním orgánem k předložení koordinačního situačního výkresu, ten byl předložen, ovšem nebyla v něm řádně vyznačena vzdálenost od hranice pozemku předmětné stavby. Proto tento koordinační situační výkres, který byl k žádosti stavebního úřadu doplněn, nelze posuzovat jako nový důkaz doplněný až v odvolacím řízení v rozporu s § 82 odst. 4 správního řádu, a to právě s odkazem na § 89 odst. 1 stavebního zákona.

Zcela nesprávně je pak žalobcem odkazováno na rozhodnutí NSS č.j. 1 As 114/2012-27 ze dne 7. 11. 2022, neboť se jedná o skutkově zcela jinou věc, nejedná se o stavební řízení, ale o určení, zda se jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci.

Soud proto uzavřel, že nedošlo k porušení zásady rovnosti a zákazu diskriminace, jestliže bylo postupováno v souladu se správním řádem i stavebním zákonem platným v době, kdy bylo rozhodnutí vydáno.

Žalobce dále nedůvodně namítá, že nebyly vypořádány jeho námitky ohledně konfliktu předmětné stavby s jiným veřejným zájmem žalobce, kdy žalobce pojal záměr vybudovat na pozemcích, na nichž má být umístěna stavba, provozovnu stanice STK pro osobní automobily, když za tím účelem již činil přípravné úkony, podal k Městskému úřadu Pelhřimov žádost o vyjádření, zda je možno na pozemcích uskutečnit záměr výstavby provozovny STK dle územního plánu, když k této žádosti obdržel již vyjádření dne 21. 2. 2023, kde se uvádí, že tento záměr na ploše pozemků parc. č. XE a XF v k.ú. XA je možný, jestliže bude doložena jeho nezbytnost. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný k této námitce nepřihlížel, neboť nebyla vznesena ve stanovené lhůtě, ale až v řízení odvolacím. Tento závěr žalovaného soud považuje za správný, neboť skutečně v řízení ve stanovené lhůtě žalobce tuto námitku nevznesl, přestože tuto možnost měl. Oznámení o pokračování řízení, ve kterém byla účastníkům řízení dána možnost se ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení vyjádřit námitky k záměru, bylo stavebním úřadem vyhotoveno dne 20. 2. 2023, proto žalobce mohl kolizi tohoto záměru již namítat v průběhu prvostupňového řízení, ovšem tak neučinil.

Dále žalobce namítá, že se žalovaný nevypořádal s jeho námitkou možnosti alternativních variant, která byla rovněž uplatněna až v rámci odvolacího řízení, která byla rovněž žalovaným odmítnuta, neboť byla uplatněna až v rámci odvolacího řízení. I tento postup soud považuje za správný, neboť tato námitka nebyla rovněž ve stanovené lhůtě vznesena. K této námitce soud poznamenává, že předmětná stavba je plně v dispozici stavebníka, proto správní orgány nemohly přistoupit v rámci tohoto řízení, kdy je stavební úřad vázán podanou žádostí, k umístění stavby v alternativních řešeních. Řízení o vydání územního rozhodnutí je řízení návrhové, které je ovládáno zásadou dispoziční a je to právě žadatel, který v žádosti o vydání územního rozhodnutí navrhuje, v jakém rozsahu má být stavební záměr schválen. Stavební úřad tak takto vymezeným předmětem vázán a nemůže ze své vůle rozhodovat o záměru v jiné než požadované podobě. To však neznamená, že by stavební úřad neměl důkladně přezkoumat soulad záměru s požadavky vyplývajícími z právních předpisů, když této žádosti pak může vyhovět pouze tehdy, pokud jsou splněny zákonné podmínky pro vydání tohoto rozhodnutí. Bez zákonné opory pak nemůže stavební úřad rozšiřovat předmět řízení nad rámec žádosti stavebníka a jakkoliv ho zavazovat k povinnostem týkajících se dalších stavebních aspektů, které šířeji souvisejí s navrženou stavbou.

IV. Závěr a náklady řízení

Na základě výše uvedených úvah shledal soud žalobu nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s.ř.s. žalovaný měl v řízení plný úspěch, ovšem v řízení nebylo zjištěno, že by mu nad rámec běžné administrativní činnosti v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady řízení vznikly. Žalobce v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

O nákladech osob zúčastněných na řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 5 s.ř.s., dle něhož má osoba zúčastněná právo na náhradu nákladů jen těch, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V tomto řízení zúčastněné osobě žádná povinnost uložena nebyla.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V Českých Budějovicích dne 9. října 2024

Mgr. Helena Nutilová v. r. ⟪LB:lb_001⟫ předsedkyně senátu Shoda s prvopisem: J. M.