KSCB 19 Co 285/2022-268

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ a) žalobců:; jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ b); titul jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_005⟫ c); jméno jméno, datum narození ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_007⟫ všichni zastoupeni advokátkou titul jméno příjmení, titul. ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ proti ⟪LB:lb_010⟫ žalované:; ⟪LB:lb_011⟫ jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_012⟫ bytem adresa; zastoupené advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_013⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_014⟫ o určení vlastnického práva k nemovitostem, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 8. 12. 2021, č. j. 12 C 290/2020-222, ve znění usnesení ze dne 8. 12. 2021, č. j. 12 C 290/2020-229,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto:

Žaloba, aby bylo určeno, že žalobci a), b) a c) jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. stav. číslo, druh pozemku – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , objekt k bydlení, a pozemku parc. číslo druh pozemku – zahrada, vše v k. ú. obec, územní celek, zapsáno v katastru nemovitostí, který eviduje Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště obec, na LV číslo to tak, že žalobci a) a b) mají ve společném jmění manželů spoluvlastnický podíl ve výši ideální ½ a žalobce c) m á ve výlučném vlastnictví spoluvlastnický podíl ve výši ideální ½, se zamítá.

II. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně náhradu nákladů před soudy obou stupňů ve výši 31 456,37 Kč a žalobce c) ve výši 31 456,37 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

III. Žalobci jsou povinni zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Písku, náhradu nákladů ve výši 13 904 Kč tak, že žalobci a) a b) platí společně a nerozdílně jejich jednu polovinu a žalobce c) zbývající polovinu, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobci jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Písku, na soudním poplatku z odvolání 5 000 Kč tak, že žalobci a) a b) platí společně a nerozdílně jednu polovinu a žalobce c) zbývající polovinu do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobci a), b) a c) jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. stav. 59, druh pozemku - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , objekt k bydlení, a pozemku parc. číslo druh pozemku – zahrada, vše v k. ú. obec, územní celek, zapsáno v katastru nemovitostí, který eviduje Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště obec na LV číslo to tak že žalobci a) a b) mají ve společném jmění manželů spoluvlastnický podíl ve výši ideální ½ a žalobce c) má ve výlučném vlastnictví spoluvlastnický podíl ve výši ideální ½ (výrok I.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům a), b) a c), kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně, na náhradě nákladů řízení částku 76 934,13 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobců (výrok II.). Žalobci se shora uvedeného určení domáhali s odůvodněním, že jako vlastník shora uvedených nemovitostí je v katastru nemovitostí zapsán jméno příjmení, datum narození, trvale bytem adresa. jméno příjmení po sobě zanechal závěť a jeho jediným dědicem je žalovaná. Dědické řízení probíhá u titul jméno příjmení, notářky v obec – soudní komisařky pod sp. zn. 12 C 229/2020. Žalobci měli své vlastnické právo k nemovitostem pozbýt na základě kupní smlouvy ze dne 28. 4. 1990 ve spojení s dotazníkem a čestným prohlášením k registraci a zpoplatnění smlouvy ze dne 25. dubna 1990, kdy kupní smlouva měla být uzavřena mezi žalobci jako prodávajícími a jméno příjmení a jméno příjmení jako kupujícími. Žalobci tvrdili, že ani jeden z těchto dokumentů nikdy nepodepsali a nikdy nebyli v souvislosti s touto kupní smlouvou v advokátní poradně v obec u advokáta jméno příjmení. Nikdy o prodeji nemovitostí jméno příjmení a jméno příjmení nejednali a nečinili kroky k tomu vedoucí a nikdy ani neobdrželi údajnou kupní cenu za nemovitosti. Z kupní smlouvy ze dne 28. 4. 1990 soud zjistil, že jméno příjmení a jméno příjmení koupili od žalobců jako spoluvlastníků pozemek parc. č. st. číslo, jehož součástí je stavba č. p. a pozemek parc. číslo vzniklý z oddělené části pozemku parc. číslo nově odměřené části pozemku parc. číslo vše v katastrální uzemí, územní celek, kdy jméno příjmení a jméno příjmení vlastnili jako manželé podíl o velikosti ½ a jméno příjmení vlastnil podíl o velikosti ½. Kupní cena činila 1 000 Kč, cena zjištěná znalcem 52 714 Kč. Pořízení znaleckého posudku zadával jméno příjmení, smlouva byla sepsána v advokátní poradně advokátem titul jméno příjmení, který byl zmocněn k úkonům potřebným k registraci smlouvy, k projednání souhlasu MNV obec a ohlášení smlouvy k registraci na Státním notářství v obec. Z dotazníku a čestného prohlášení k registraci a zpoplatnění smlouvy ze dne 25. 4. 1990 soud zjistil, že převodci, kterými byli žalobci, prohlásili, že jsou vlastníky nemovitostí včetně jejich součástí a příslušenství, prohlásili, že údaje sloužící jako podklad pro sepsání smlouvy nebo vyplývající ze smlouvy již sepsané jsou úplné a správné a kromě dohodnuté ceny nebylo a ani v budoucnu nebude nic jiného plněno. Z kupní smlouvy z 11. 10. 1980 zjistil, že jméno příjmení a jméno příjmení se dohodli o prodeji ½ předmětných nemovitostí a poloviny pozemků parc. č. stav. 37, na němž je postaven dům č. p. a pozemků parc. číslo parc. číslo vše v k. ú. obec za kupní cenu 26 273 Kč, tato smlouva je opatřena vlastnoručnímu podpisy a v článku IV. a X. je sjednáno doživotní užívání pro jméno příjmení, a to zahradního domku č. p. a zahrady, s čímž souhlasí i jméno příjmení a jméno příjmení. Ze spisu státního notářství o registraci kupní smlouvy ze dne 28. 4. 1990 zjistil, že pod RI 657/ 1990 byli dne 18. 5. 1990 žalobcům vyměřeny notářské poplatky ve výši 4 400 Kč. Dále bylo z tohoto spisu zjištěno, že dne 5. 8. 2004 požádala žalobkyně jméno příjmení o vystavení ověřeného opisu dotazníku a čestného prohlášení k této kupní smlouvě, čemuž bylo soudem dne 9. 8. 2004 vyhověno. Z kupní smlouvy ze dne 2. 4. 1993 zjistil, že jméno příjmení prodal polovinu nemovitostí, a to pozemku parc. č. stav. číslo, na němž je postaven dům č. p. a pozemku parc. číslo parc. číslo vše v k. ú. obec jméno příjmení a jméno příjmení za kupní cenu 472 000 Kč. Tato smlouva je opatřena vlastnoručními podpisy s ověřením. Ze znaleckého posudku titul jméno příjmení zjistil, že podpisy žalobců na listině dotazník a čestné prohlášení k registraci a zpoplatnění smlouvy ze dne 25. 4. 1990 nejsou jejich pravými podpisy a stejný závěr učinil i titul jméno příjmení, který měl k dispozici originál tohoto dotazníku. Žalobkyně tvrdila, že smlouvu ze dne 28. 4. 1990 nepodepsala a podpis na listinách vyloučili i žalobci b) a c). Z výslechu svědka titul jméno příjmení, zjistil, že podpisy na dotazníku a čestném prohlášení být musely, ale nemuseli být učiněny před advokátem. Všechny účastníky svědek vidět musel a předpokládá, že musel i zjistit, že jde o konkrétního účastníka. Z dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne datum zjistil, že jméno příjmení a jméno příjmení se dohodli na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví s tím, že výlučným vlastníkem se stane jméno příjmení a nebude jméno příjmení vyplácet na vypořádacím podílu ničeho. Zjistil dále, že žalobkyně díky svému zeťovi zjistila asi před 20 lety, že nemovitosti jsou zatíženy exekucemi, tyto za jméno příjmení za příslib zisku z restituovaných polí následně uhradil žalobce jméno příjmení, o vlastnictví předmětných nemovitostí jméno příjmení se dále nezajímali. Soud prvního stupně učinil závěr o tom, že na požadovaném určení je dán naléhavý právní zájem, neboť předmětem řízení je určení vlastnického práva k nemovitostem, které jsou evidovány v katastru nemovitostí. Soud prvního stupně měl za prokázané, že smlouva kupní z 28. 4. 1990 a na ni navazující smlouva ze dne 3. 9. 1998 jsou absolutně neplatné podle § 580 o. z., neboť bylo prokázáno, že žalobci nepodepsali dotazník a čestné prohlášení k registraci a zpoplatnění smlouvy ze dne 25. 4. 1990, který se stal podkladem pro kupní smlouvu ze dne 28. 4. 1990, a proto se jméno příjmení nemohl stát spoluvlastníkem ani vlastníkem předmětných nemovitostí. Originál smlouvy s podpisy účastníků se nepodařilo opatřit, na základě ostatních důkazů lze podle soudu dovodit, že prospěch z kupní smlouvy měl jednoznačně jméno příjmení, jméno příjmení znal titul jméno příjmení, který kupní smlouvu a ostatní související smlouvy připravoval a sepisoval a následně předkládal státnímu notářství a tento advokát připustil, že totožnost účastníků se nemusela vždy ověřovat a podpisy nemusely být činěny před advokátem. jméno příjmení zadával pořízení znaleckého posudku k ocenění nemovitosti. Nelogickým se jevil argument žalované, že podpisy na dotazníku a čestném prohlášení k registraci zpoplatnění smlouvy ze dne 25. 4. 1990 zfalšovali žalobci, neboť nelze dovodit jejich zájem na případném soudním sporu, když navíc již byli spoluvlastníky nemovitostí. Podle soudu věrohodnější se jeví možnost, že podpisy padělal jméno příjmení, na jehož byly vedeny exekuce, jejichž část za něj hradil žalobce jméno příjmení. V řízení nevyšlo najevo, kdo podpisy padělal, podle soudu to však není podstatné, zásadní skutečností je to, že smlouva nebyla platná pro nepravost podpisu žalobců. Žalovaná v řízení namítala, že došlo k vydržení předmětných nemovitostí, kdy nemovitosti držel nepřerušenou držbou jméno příjmení a jméno příjmení, a to po dobu 30 let, od roku 1990 nejméně ke dni podání žaloby žalobců. Soud učinil závěr o tom, že s ohledem na účastnické výslechy žalobců nelze dovodit dobu 10 let poctivé, řádné a pravé držby podle § 1091 o. z. § 3028, § 1089 a § 992, § 993, § 994 o. z., neboť to byl jméno příjmení, který byl aktivní při přípravě a sepisování kupní smlouvy, měl z jejího obsahu jednoznačný majetkový prospěch, což vylučuje jeho dobrou víru v průběhu doby, kdy se choval jako vlastník nemovitostí. Nečinnost žalobců ve vztahu k domáhání se určení vlastnického práva nemůže mít vliv na řádnost držby jméno příjmení, nemůže ji tedy„ legalizovat“ a není způsobilá ani potvrdit jeho vlastnické právo k nemovitostem. Podle soudu jméno příjmení musel vědět, že žalobci nepodepsali listiny spojené s převodem vlastnického práva k předmětným nemovitostem, neboť si musel být vědom nepravosti podpisů žalobců na dotazníku a čestném prohlášení k registraci a zpoplatnění smlouvy ze dne 25. 4. 1990 a na kupní smlouvě ze dne 28. 4. 1990, v jeho prospěch bylo zřízeno užívací právo k části předmětných nemovitostí v době předcházející roku 1990 a nelze tak započíst ani vydržecí dobu podle § 1096 a § 3006 o. z. Podle soudu nelze dovodit vlastnické právo jméno příjmení k nemovitostem vydržením. Usnesením ze dne 8. 12. 2021, č. j. 12 C 290/2020-229 byl doplněn rozsudek ze dne 8. 12. 2021, č. j. 12 C 290/2020-222 o výrok III., jímž bylo žalované uloženo zaplatit České republice, Okresnímu soudu v Písku, částku 13 904 Kč jako zálohu na znalečné do tří dnů od právní moci usnesení.

2. Proti tomuto rozsudku se žalovaná odvolala, poukazovala na článek VIII. kupní smlouvy ze dne 28. 4. 1990, ze kterého vyplývá, že smlouva byla sepsána v Advokátní poradně v obec advokátem jméno příjmení, před kterým ji účastníci smlouvy vlastnoručně podepsali. Účastníci smlouvy zároveň svými podpisy zmocňují advokáta ke všem úkonům potřebným k registraci smlouvy, tedy zejména k projednání souhlasu MNV obec a ohlášení smlouvy k registraci na Státním notářství v obec. Na důkaz toho jsou připojeny vlastnoruční podpisy účastníků smlouvy. Žalovaná tvrdí, že ze shora uvedeného vyplývá, že žalobci museli tuto smlouvu před advokátem jméno příjmení vlastnoručně podepsat, z výpovědi titul jméno příjmení vyplynulo, že tento musel všechny účastníky, tedy i žalobce fyzicky vidět a že se mu účastníci smlouvy museli nějak prokázat. Advokát jméno příjmení zastupoval všechny účastníky předmětné kupní smlouvy a je zcela jednoznačně prokázáno, že kupní smlouva ze dne 28. 4. 1990 byla řádně uzavřena a to především ze strany žalobců, kteří tuto smlouvu museli vlastnoručně podepsat a jejichž totožnost byla řádně ověřena. Znalecký posudek ze dne 6. 10. 2021 vypracovaný soudním znalcem titul jméno příjmení je nepravdivý, neurčitý a nepřesný, tento znalec neměl k dispozici vůbec srovnávací podpisy žalobců z doby kolem roku 1980, což může mít vliv na důkazní hodnotu stanoveného závěru jeho zkoumání a nemohl tedy učinit kategorický závěr o pravosti či nepravosti podpisů žalobců vztahujících se ke kupní smlouvě ze dne 28. 4. 1990. Žalobkyně vznesla námitku vydržení, kdy předmětné nemovitosti držel nepřerušenou držbou jméno příjmení a jméno příjmení, a to po donu 30 let, když k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je podle ustanovení § 1091 o. z. potřebná nepřerušená držba trvající 10 let. Žalovaná tvrdí, že podle § 3028 odst. 2 o. z. se na tento právní případ vztahuje nový občanský zákoník, tedy zákon č. 89/2012 Sb. jméno příjmení a jméno příjmení drželi poctivě vlastnické právo po určenou dobu k předmětným nemovitostem, jde o držbu řádnou, poctivou. Advokát, který smlouvu sepisoval, potvrdil, že ověřil totožnost všech účastníků smlouvy, kteří také před ním tuto smlouvy vlastnoručně podepsali, tato smlouva přešla registrací přes tehdejší Státní notářství z obec, které ji také přezkoumalo a konstatovalo, že je zcela v pořádku. jméno příjmení a jméno příjmení byli od roku 1990 zapsáni v katastru nemovitostí na LV číslo jedna ze stran kupní smlouvy nepodala po dobu 30 let žádnou žalobu na určení vlastnického práva k nemovitostem. Jde zároveň o držbu pravou, žalobci nepředložili soudu žádný důkaz o nepoctivém úmyslu pana jméno příjmení. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením, že to byl jméno příjmení, který byl aktivní při přípravě a sepisování kupní smlouvy a z jejího obsahu měl mít jednoznačný majetkový prospěch, což vylučuje dobrou víru v průběhu doby, kdy se choval jako vlastník. O tomto není žádný relevantní důkaz. Žalobkyně nejméně od roku 1990, kdy měla nahlížet do katastru nemovitostí prostřednictvím jejího syna jméno, zjistila, že nemovitosti vlastnicky patří jméno příjmení. Sama žádné kroky proti vlastnickému právu jméno příjmení nepodnikla. To platí i o jméno příjmení, který vypověděl, že předmětné nemovitosti měly být předmětem exekuce vedené proti jméno příjmení, takže i tento musel vědět, že předmětné nemovitosti vlastnicky patří jméno příjmení. jméno příjmení a jméno příjmení neměli, ani nemohli mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že jim předmětné nemovitosti patří, žalovaná nesouhlasí s tvrzením soudu, že v případě mimořádného vydržení nelze dovodit poctivý úmysl jméno příjmení, který musel vědět, že žalobci nepodepsali listiny spojené s převodem vlastnického práva, neboť si musel být vědom nepravosti podpisů žalobců na dotazníku a čestném prohlášení k registraci a zpoplatnění smlouvy ze dne 25. 4. 1990 a na kupní smlouvě ze dne 28. 4. 1990. Toto je spekulativní tvrzení ze strany soudu prvního stupně, které nebylo prokázáno. Žalovaná za nesprávný považuje i výrok o nákladech řízení, kdy s ohledem na důvody hodné zvláštního zřetele, neměl soud žalobcům podle ustanovení § 150 o. s. ř. náhradu nákladů řízení přiznat, zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaná sama nevyvolala protiprávní stav, nemohla zapříčinit nepravost podpisů.

3. Žalobci považovali rozsudek soudu prvního stupně za správný, z provedených důkazů vyplynulo, že žalobci kupní smlouvu ze dne 28. 4. 1990 nikdy neuzavřeli, nikdy nepodepsali, nikdy advokáta jméno příjmení za účelem uzavření kupní smlouvy nenavštívili a nezmocnili k úkonům potřebným k registraci kupní smlouvy. Ve vyhotovení kupní smlouvy je uvedeno, že byla sepsána v Advokátní poradně v obec advokátem jméno příjmení, a ačkoliv originál kupní smlouvy měl být zasílán na Státní notářství v obec, originál kupní smlouvy s podpisy žalobců nebyl založen ani na Státním notářství v obec ani ve sbírce listin katastru nemovitostí. Z výslechu žalobců vyplynulo, že takovou smlouvu neuzavřeli, nepodepsali, s advokátem jméno příjmení nejednali a tudíž smlouva s podpisy žalobců ani neexistovala. jméno příjmení jednal od počátku podvodně a nabyl shora uvedené nemovitosti nepoctivě, ve zlém úmyslu. Ze znaleckých posudků vyplynulo, že podpisy na dotazníku a čestném prohlášení nejsou v žádném případě podpisy žalobců a že se jedná o podpisy zfalšované. Ze znaleckého posudku ohledně nemovitostí vyplynulo, že tento nechal zpracovat jméno příjmení, jemuž bylo kupní smlouvou z 11. 10. 1980 zřízeno právo doživotního užívání. jméno příjmení zneužil toho, že nemovitosti po dohodě s žalobci užíval, takže fakticky navenek se pro jeho okolí nic nezměnilo, když se svým aktivním jednáním bez vědomí žalobců zmocnil nemovitostí s cílem být jejich vlastníkem. Společně s jméno příjmení byla původně jako spoluvlastnice zapsána i jméno příjmení, později příjmení, však jen do roku 1998, kdy na základě dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví byl nadále jako výlučný vlastník veden jméno jméno, přičemž jméno příjmení nebylo na vypořádání spoluvlastnictví uhrazeno ničeho. Závěr o nepoctivém jednání jméno příjmení nemůže zpochybnit ani výslech advokáta jméno příjmení, jehož výslech nepřinesl do věci žádný zásadní průlom, neboť z jeho výpovědi plyne, že totožnost účastníků se neověřovala ani na smlouvách ani na dotazníku a čestném prohlášení. Pokud byl dotazován, zda účastníci museli být přítomni podpisu smlouvy, tak nemuseli, po předložení listin ze strany právního zástupce žalované své vyjádření upravil. Jeho výpověď ohledně ověřování totožnosti účastníků a jejich přítomnosti je rozporná, možnost podvodného jednání ze strany účastníka smlouvy nevyloučil. Závěr žalované o neurčitosti, nepřesnosti a nepravdivosti znaleckého posudku titul jméno příjmení je mylný, neboť soudní znalec posuzoval jak podpisy na kupní smlouvě z roku 1980, tak na dotazníku a čestném prohlášení z roku 1990. Pokud se znalec vyjadřuje, že neměl dostatek srovnávacího materiálu z doby blízké podpisu tedy kolem roku 1980, vyjadřuje se tak jen a pouze k době, kdy byla uzavřena kupní smlouva z roku 1980, nikoliv z roku 1990 a k materiálu pro posouzení podpisu na dotazníku a čestném prohlášení z roku 1990. Pokud jde o soudní poplatky vyměřené státním notářstvím, v řízení nebylo prokázáno, zda byly či nebyly zaplaceny a ani z jejich případného zaplacení nelze učinit závěr o tom, že by žalobci museli kupní smlouvu podepsat. V kupní smlouvě je uvedeno, že náklady sepisu smlouvy, projednání souhlasu MNV obec, ohlášení smlouvy k registraci a notářský poplatek registrační zaplatí kupující, tedy pan jméno příjmení a jméno příjmení. Případná následná povědomost o zápisu jméno příjmení jakožto vlastníka nemůže změnit povahu držby, když pan jméno příjmení se zmocnil nemovitostí podvodem, přičemž zneužil toho, že nemovitosti mu byly dány do užívání.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalované má náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. Jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 212, § 212a o. s. ř. a shledal, že odvolání je důvodné.

5. Vzhledem k tomu, že kupní smlouva, jejíž platnost je jako otázka předběžná posuzována, měla být uzavřena dne 28. 4. 1990, nutno ve smyslu § 3028 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. aplikovat z. č. 40/1964, občanský zákoník (obč. zák.) Kupní smlouva, jejímž předmětem je nemovitost, musí mít písemnou formu (§ 46 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.), jinak je absolutně neplatná (§ 40 odst. 1 obč. zák., § 39 obč. zák.). Písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, písemnosti a podpisu. Písemný projev je platný až od podpisu jednající osoby; projevy účastníků smlouvy, jejímž předmětem je nemovitost musí být na téže listině (§ 46 odst. 2 obč. zák.). Žalobci se domáhají určení, že jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí s odůvodněním, že kupní smlouvu ze dne 28. 4. 1990 nepodepsali, nikdy nebyli v souvislosti s touto kupní smlouvou v Advokátní poradně v obec u advokáta příjmení, nikdy o prodeji nemovitostí jméno příjmení a jméno příjmení nejednali, nečinili kroky k tomu vedoucí a nikdy ani neobdrželi údajnou kupní cenu nemovitostí. Žalobci popřeli pravost soukromé listiny a za této situace leží důkazní břemeno ohledně pravosti na tom účastníku, který ze skutečností v listině uvedených pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 33 Odo 998/2004, ze dne 26. 11. 2019 sp. zn. 24 Cdo 1110/2019). Příznivé následky z této listiny vyvozuje žalovaná a ta má důkazní břemeno ohledně pravosti této soukromé listiny, kupní smlouvy ze dne 28. 4. 1990. Soud prvního stupně učinil nesprávný právní názor na rozložení důkazního břemene a důsledkem tohoto chybného názoru bylo, že žalovaná nebyla poučena podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. Nápravu zjednal odvolací soud tím, že žalované při jednání poskytl poučení o tom, že nemá za prokázanou pravost listiny, kupní smlouvy ze dne 28. 4. 1890, která byla popřena, že nemá za prokázané, že písemný projev byl opatřen podpisy jednající osob. Žalovanou vyzval, aby navrhla důkazy k prokázání pravosti kupní smlouvy ze dne 28. 4. 1990, k prokázání skutečnosti, že kupní smlouva byla perfektní, byla opatřena podpisy žalobců a došlo na základě ní k převodu vlastnictví. Žalovaná byla poučena i o následcích neunesení důkazního břemene ohledně této skutečnosti. Jiné důkazy žalovaná nenavrhla, a proto odvolací soud učinil závěr, že skutečnost, že kupní smlouva ze dne 28. 4. 1990 byla opatřena podpisy žalobců, nemá za prokázanou a za této situace nedošlo na jejím podkladě k převodu vlastnictví k předmětným nemovitostem.

6. Žalovaná namítala, že došlo k vydržení vlastnického práva uplynutím vydržecí doby, když držba byla pravá, řádná a poctivá. Podle Hlavy II., Ustanovení přechodných a závěrečných, Dílu 1. Přechodných ustanovení, Oddílu 1. Všeobecných ustanovení - § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Protože k vydržení vlastnického práva mělo dojít před 1. lednem 2014, postupoval odvolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č.40/1964 Sb. občanského zákoníku. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu 3 let, jde-li o movitost, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost. Podle § 129 odst. 1 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Podle ustanovení § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. K posuzování právní otázky, zda je držitel v dobé víře či nikoliv, Nejvyšší soud zaujal právní názor již v rozsudku ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1253/99, podle kterého tuto otázku je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoliv pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra oprávněného držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. Pro účely vydržení postačoval i domnělý titul za situace, kdy držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. Dobrá víra je psychickým stavem držitele, který nelze přímo dokazovat, ale dokazují se skutečnosti, z nichž tento stav mysli vzniká. Jak bylo shora uvedeno, dobrou víru je třeba posoudit objektivně, nikoliv subjektivně z hlediska osobního přesvědčení držitele. Důkazní břemeno je na straně držitele, i když v pochybnostech je zde vyvratitelná právní domněnka o oprávněnosti držby (§ 130 odst. 1 obč. zák.). Podmínkou pro vydržení je tedy nepřetržitá držba, tj. nakládání s věcí jako s vlastní, existence oprávněné držby, jestliže je držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc patří a oprávněná dobrověrná držba musí trvat po celou zákonem stanovenou dobu, u nemovitostí 10 let. Mezi okolnosti vylučující dobrou víru patří násilné nebo podvodné zmocnění se věci, důkazní břemeno ohledně existence těchto okolností mají žalobci, kteří byli odvolacím soudem seznámeni s tím, že za okolnosti vylučující dobrou víru jméno příjmení nelze považovat jimi uváděné a soudem prvního stupně akceptované okolnosti, tedy že jméno příjmení byl aktivní při přípravě a sepisování kupní smlouvy a že to byl on, kdo měl z této kupní smlouvy prospěch, že žalobci nečinili kroky k prodeji nemovitostí a nebyli v souvislosti s touto kupní smlouvou v Advokátní poradně v obec u advokáta příjmení. Pokud jde o vydržení vlastnického práva jméno příjmení, nelze podle odvolacího soudu závěr o podvodném zmocnění se věci učinit. jméno příjmení pověřil vyřízením formálních náležitostí převodu advokáta jako osobu povolanou právními přepisy k poskytování právní pomoci, právem se tedy domníval, že advokát, kterému věc k vyřízení předal, potřebné náležitosti vyřídil. jméno příjmení disponoval kupní smlouvou, obsahující článek o tom, že kupní smlouva byla sepsána v Advokátní poradně v obec advokátem jméno příjmení, před kterým účastníci smlouvu vlastnoručně podepsali a na důkaz toho, že jsou připojeny vlastnoruční podpisy účastníků. Tato smlouva byla následně registrována státním notářstvím a registrace smlouvy je skutečností, ke které je třeba také při zkoumání dobré víry přihlížet. jméno příjmení nemovitosti užíval, nakládal s nimi, v jejich užívání a dispozici s nimi nebyl nijak rušen. Jeho dobrá víra nebyla narušena ani v roce 1993, kdy jméno příjmení převáděl kupní smlouvou dne 2. 4. 1993 mimo jiné i polovinu parcely číslo o výměře 3 357 m2 a parcelu číslo o výměře 1 087 m2, které v té době byly v menší výměře, než když v roce 1980 převáděla kupní smlouvou polovinu těchto nemovitostí jméno příjmení na jméno jméno, kdy parcela číslo tehdy měla výměru 5 075 m2 a parcela číslo výměru 1 319 m2 Dobrá víra nebyla narušena ani v době, kdy nemovitosti byly postiženy exekucí a jak sami žalobci uvedli, tato skutečnost jim byla známa, část dluhu jméno příjmení byla dokonce zaplacena žalobcem jméno příjmení Odvolací soud je tedy toho názoru, že podmínky pro vydržení byly splněny, dobrá víra trvala po celou vydržecí dobu, to je po dobu 10 let od uzavření předmětné smlouvy a její registrace a nebyla nikým narušena. Okolnosti dobrou víru vylučující nebyly v řízení prokázány, žalobci tvrzené důvody nejsou způsobilé závěr o existenci neoprávněné držby učinit. jméno příjmení nabyl vlastnické právo k předmětným nemovitostem vydržením, a proto odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem zamítl.

7. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 2 o. s. ř. a ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná měla úspěch před soudy obou stupňů, jsou žalobci povinni jí zaplatit náhradu nákladů před soudy obou stupňů, a to tak, že žalobci a) a b), kteří se domáhali určení, že polovina předmětných nemovitostí je v jejich společném jmění manželů, zaplatí jednu polovinu těchto nákladů a žalovaný také polovinu těchto nákladů. Náklady se sestávají z nákladů za právní zastoupení žalované, kdy právní zástupce žalované učinil před soudem prvního stupně 9 úkonů právní služby, za které mu náleží odměna ve výši 3 100 Kč za 1 úkon služby podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5. Jedná se o převzetí a přípravu zastoupení včetně první porady a konzultace, dále vypracování a sepis vyjádření k žalobě ze dne 5. 10. 2020, zastupování před Okresním soudem v Písku dne 8. 4. 2021, podání ze dne 19. 4. 2021, podání ze dne 27. 4. 2021. Dále účast na jednání Okresního soudu v Písku dne 26. 5. 2021, podání ze dne 8. 6. 2021, zastupování před Okresním soudem v Písku dne 23. 6. 2021, dále 8. 12. 2021. Právní zástupce učinil i 2 úkony právní služby, za které mu náleží odměna poloviční, a to za podání žádosti o osvobození od soudních poplatků ze dne 7. 7. 2021 a odvolání proti usnesení o placení soudního poplatku. Za odvolacího řízení učinil 3 úkony právní služby po 3 100 Kč, sepis odvolání a účast na jednání dne 5. 5. 2022 a 21. 7. 2022. Ke shora uvedeným 14 úkonům, právní služby náleží i náhrada podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 300 Kč, celkem tedy částka 4 200 Kč. Za studium spisu dne 7. 4. 2021 nebyla právnímu zástupci žalované odměna přiznána, neboť nahlížení do spisu je třeba považovat za součást úkonu právní služby spočívajícího v převzetí a přípravě zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996. Rovněž nebyla přiznána odměna za podání ze dne 21. 6. 2021, 21. 7. 2021 a 1. 10. 2021, neboť se nejedná o podání nebo návrh ve věci samé ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Úkonem právní služby není ani podání ze dne 19. 1. 2022, ve kterém právní zástupce upozorňuje soud na to, že žalovaná byla již od soudních poplatků osvobozena. K nákladům dále náleží i jízdné z obec do obec a zpět, při průměrné spotřebě 5,8 litrů na 100 km, ceně nafty 33,60 základní sazbě 4,10 Kč na 1 km při ujetí 100 km a to k jednání dne 8. 4. 2021, 26. 5. 2021, 23. 6. 2021, 8. 12. 2021, kdy jízdné za 1 cestu činí 598 Kč, ke 4 jednáním tedy celkem 2 392 Kč. Právnímu zástupci náleží i náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 hodiny, a to v souvislosti s dostavením se ke shora uvedeným jednáním. Náhrada za promeškaný čas ke 4 shora uvedeným jednáním tak celkem dosahuje 1 600 Kč (4 x 400 Kč). Náhrada za ztrátu času náleží i v souvislosti s účastí na jednání odvolacího soudu dne 5. 5. 2022 a 21. 7. 2022, tedy 2 x částka 800 Kč a jízdné k odvolacímu jednání 2 x částka 951 Kč, tedy 1902 Kč při ujetí 140 km, ceně nafty 33,60 Kč v základní sazbě 4,10 Kč na 1 km. Náklady shora uvedené dosahují částky 51 994 Kč, s připočtením 21 % DPH ve výši 10 918,74 Kč, celkem částky 62 912,74 Kč, z nichž žalobci a) a b) zaplatí polovinu těchto nákladů tedy částku 31 456,37 Kč a žalobce c) druhou polovinu tedy také částku 31 456,37 Kč, a to s ohledem na výši spoluvlastnického podílu, jehož nabytí požadovali.

8. Ve shora uvedeném poměru zaplatí žalobci i náklady státu ve výši 13 904 Kč, které mu vznikly s vyplaceným znalečným, žalobci a) a b) tedy zaplatí společně a nerozdílně částku 6 952 Kč a žalobce c) také částku 6 952 Kč.

9. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla od soudního poplatku osvobozena, přechází poplatková povinnost ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. na žalobce, kteří ve stejném poměru zaplatí i soudní poplatek z odvolání ve výši 5 000 Kč tak, že žalobci a) a b) zaplatí 2 500 Kč a žalobce c) také částku 2 500 Kč.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení písemného vyhotovení rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Písku.

Tento rozsudek lze k návrhu vykonat, pokud by povinnosti v něm stanovené nebyly včas a řádně splněny.