KSCB 5 CO 1113/2021-978

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a soudců Mgr. Jiřího Straky a Mgr. Kamily Drábkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) příjmení jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa, SRN ⟪LB:lb_003⟫ b) jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_005⟫ oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_009⟫ se sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o nahrazení projevu vůle – souhlasu s uzavřením smlouvy o převodu náhradních pozemků, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 8. 2021, č. j. 25 C 194/2019-835,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části týkající se pozemků parcelní číslo v katastrální území obec, okres okres, parcelní č. číslo, číslo, číslo, číslo a číslo v katastrální uzemí, okres okres, parcelní číslo v katastrální uzemí, okres okres, parc. číslo v katastrální uzemí, okres okres, parc. číslo v katastrální uzemí, okres okres, parc. číslo v katastrální uzemí u obec, okres okres, parc. číslo v katastrální uzemí obec, okres okres, parc. číslo v katastrální uzemí obec, okres okres, parc. číslo v katastrální uzemí, okres okres v celkové ceně 102 876,33 Kč zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývajícím rozsahu odstavci I. výroku, v němž bylo žalobě vyhověno, potvrzuje s tím, že pozemky parcelní číslo se nově označují jako parc. číslo pozemky parc. číslo jako parc. číslo vše v katastrální uzemí, okres okres.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci III. výroku o náhradě nákladů řízení mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně žalobkyni a) částku 95 917,06 Kč a žalobci b) částku 287 751,19 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni a) částku 18 353,03 Kč a žalobci b) částku 55 059,11 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v prvém výroku rozhodl ve věci samé tak, že vyhověl žalobě a nahradil projev vůle žalované, a to souhlas s uzavřením smlouvy se žalobci o převodu pozemků, které jsou právě v tomto výroku vyjmenovány s tím, že tyto náhradní pozemky převáděné na žalobce z žalované mají hodnotu celkem 837 860,24 Kč, přičemž nárok na převod plyne ze dvou vyjmenovaných rozhodnutí pozemkového úřadu, a to z roku 2004 a z roku 2017, přičemž žalobkyně nabývá spoluvlastnický podíl k předmětným pozemkům ve výši ¼ a žalobce ve výši ve výši ¾. Druhým výrokem napadeného rozsudku byla žaloba ohledně pozemku parcelní číslo v katastrální uzemí číslo zamítnuta. Posledním výrokem pak bylo žalované uloženo zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení celkem 383 668,25 Kč.

2. Soud prvního stupně zjistil, že žalobci jsou potomky a dědicové oprávněné osoby jméno příjmení, zemřelého dne datum. jméno příjmení byla rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 27. 4. 2004, č.j. PÚ 985/04 přiznána náhrada dle zákona o půdě za nevydané pozemky (za spoluvlastnický podíl na nich ve výši 1/2) v k. ú. obec. Pozemkový fond ČR jakožto právní předchůdce žalované poskytl žalobcům za tyto pozemky finanční náhradu ve výši 76 979,72 Kč (celé pozemky ocenil v roce 2009 částkou 203 250,60 Kč). Vedle toho žalobcům (jakožto právním nástupcům jméno příjmení) svědčí restituční náhrada dle zákona o půdě za nevydané pozemky na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu v k. ú. část obce (zde za spoluvlastnický podíl ve výši 5/8). Za tyto pozemky byla žalobcům poskytnuta náhrada 837 875,25 Kč (Státní pozemkový úřad celé pozemky ocenil částkou 1 340 600,40 Kč). Restituční nárok žalobkyně u obou souborů nevydaných pozemků představuje 1/4, žalobcův zbývající tři čtvrtiny. Na stát přešly předmětné spoluvlastnické podíly na uvedených nevydaných pozemcích na základě usnesení o potvrzení dědictví ze dne 6. 5. 1965. Žalobci před zahájením tohoto řízení požádali žalovanou o přecenění odňatých pozemků, kdy své mnohem vyšší ocenění doložili znaleckými posudky. Po provedeném dokazování soud prvého stupně dospěl k závěru, že žalovaná ocenila nevydané pozemky nesprávně, což vedle znaleckých posudků doložených žalobci, potvrdil i ústavní znalecký posudek vypracovaný v souběžně vedené věci u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou. Pozemky v k. ú. obec (parcelní číslo o výměře 24 679 m2 a parcelní číslo o výměře 19 230,50 m2) byly ke dni přechodu na stát (k uvedenému datu 6. 5. 1965) dle schválené územně plánovací dokumentace určené k zastavění areálem učiliště a měla tak za ně být poskytnuta náhrada v hodnotě 250 Kč za 1 m2 odňatého pozemku ve shodě s oceněním pozemků určených pro stavbu (§ 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb.). U pozemků v k.ú. část obce měly všechny pozemky dle soudu prvého stupně k uvedenému datu stavební charakter, byly určeny pro stavbu přehrady a měly tak být všechny oceněny jako stavební. Výstavba Vodní nádrže část obce na těchto pozemcích byla povolena a zahájena v roce 1959 a dokončena v červnu 1961. Soud prvého stupně dále na základě znaleckého zkoumání dospěl k závěru, že ke dni ocenění pozemků v k. ú. část obce bylo toto katastrální území již srostlé s hlavním městem Prahou. Toto samozřejmě platilo i ke dni 21. 6. 1991, kdy právě k tomuto datu je nutno posuzovat stavební srostlost dle přílohy č. 7 vyhl. č. 316/1990 Sb. Proto žalovaná srážku za stavební nesrostlost uplatňuje nesprávně. Žalovaná v průběhu řízení vyčíslila aktuální výši restitučních nároků, které ke dni 29. 8. 2019 měly dle žalované činit u žalobkyně částku 23 713,73 Kč a u žalobce částku 72,78 Kč. Dle soudu prvého stupně však žalobci naproti tomu prokázali, že hodnota jejich nároků, která dosud nebyla žalovanou uspokojena, činí celkem 7 927 462,18 Kč s tím, že po odečtení částky již poskytnutých náhradních pozemků a částek dosud nepravomocně přiznaných probíhajících v soudních řízení, pak zbývající výše restitučního nároku žalobců činí částku 4 912 566,39 Kč, přičemž žalobkyni náleží 1/4 a žalobci 3/4 této částky. Navzdory žádostem žalobců odmítala žalovaná tento nárok přecenit. Přitom žalovaná žalobce přinutila vynaložit značné úsilí a náklady na zjištění a doložení skutečné výše jejich restitučních nároků. Soud prvého stupně se ztotožnil s jím citovanou judikaturou Nejvyššího soudu, kdy shledal liknavý a svévolný postup žalované vůči žalobcům odmítáním správného ocenění restitučního nároku. Přihlédl přitom i k tomu, že žalovaná rozhoduje o vydání odňatých pozemků 25 let. Za této situace soud prvého stupně žalobě na nahrazení projevu vůle převodem konkrétních žalobci navržených náhradních pozemků vyhověl. V odůvodnění svého rozhodnutí se vyjádřil k jejich převoditelnosti a ocenění, přičemž odvolací soud na jeho závěry odkazuje. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvého stupně s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšným žalobcům proti žalované plnou náhradu nákladů řízení.

3. Částečné zamítnutí žaloby ohledně pozemku parc. číslo v katastrální uzemí číslo odůvodnil soud prvního stupně tím, že tento pozemek je určen územním plánem k zastavení stavbou cyklostezky, přičemž jde o překážku převoditelnosti a žalobci na ni nereagovali, změnu žaloby neučinili, proto v této části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

4. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalovaná, přičemž napadla první výrok rozhodnutí, tj. výrok ve věci samé, jímž bylo žalobě vyhověno a také nákladový výrok. Nesouhlasí s oceněním nevydaných pozemků a též namítá, že její postup při uspokojování nároku žalobců nelze považovat za liknavý a svévolný. V odvolání a jeho doplnění pak žalovaná poukazuje na skutečnost, že ne u všech pozemků byly hodnověrně prokázány skutečnosti odůvodňující jejich ocenění jako pozemků určených pro stavbu či pozemků stavebních v době přechodu na stát. Trvá nadále na to, že u pozemků v katastrální uzemí by měla být aplikována srážka 60 % dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky, neboť žalovaná důkazy prokázala, že část obce nebyla v době odnětí pozemků státem stavebně srostlá s Prahou. Kromě toho se odňaté pozemky nacházely na samotě mimo souvislé zastavěné území část obce. V odvolání též namítá, že nelze dovozovat liknavý či svévolný postup žalované při uspokojování restitučního nároku žalobců. Žalobcům byly vyplaceny finanční náhrady. Nic jim nebránilo v tom, aby se přihlásili do probíhajících výběrových řízení vyhlášených žalovanou. Nesprávné jsou též závěry soudu prvního stupně týkající se údajné nedostatečnosti pozemků nabízených ve veřejných nabídkách ze strany státu. Rovněž v odvolání žalovaná obhajuje svůj postup ohledně ocenění restitučního nároku žalobců a namítá, že žalobci neprojevili dostatečnou aktivitu pro uspokojení restitučních nároků.

5. K podanému odvolání se vyjádřili žalobci. Ve svém vyjádření vyvrací opodstatněnost odvolacích námitek a navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

6. V průběhu odvolacího jednání před odvolacím soudem vzali žalobci žalobu částečně zpět ohledně pozemků, o nichž následně odvolací soud rozhodl v odstavci I. tohoto rozsudku, a to s odůvodněním, že v mezidobí tyto konkrétní pozemku žalovaná převedla třetím osobám a nejsou tak již v jejím vlastnictví. Soud prvního stupně tak v tomto rozsahu zpětvzetí žaloby poté, co s tímto zpětvzetím žalovaná vyslovila souhlas, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (§ 96 odst. 2 o. s. ř.).

7. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený výrok I. ve věci samé a závislý nákladový výrok postupem dle § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.

8. Odvolání žalované není důvodné.

9. Odvolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně i z jeho právního posouzení tak, jak jej uvedl v odůvodnění napadeného rozsudku a s tímto posouzením se ztotožňuje. S ohledem na odvolací námitky pouze dodává níže uvedené.

10. Odvolací soud rozhodoval rozsudkem ze dne 26. 11. 2021, č. j. 5 Co 896/2021-676 ve věci týchž účastníků o nárocích plynoucích ze stejných restitučních nároků žalobců. Již v tomto předchozím rozsudku odvolací soud uváděl a lze to zopakovat i v tomto rozsudku, že za zásadní lze již v úvodu úvah odvolacího soudu ve shodě se soudem prvého stupně zdůraznit, že žalovaná dosud i přes provedené dokazování nezměnila ve své evidenci výši původně oceněných restitučních nároků, což (i dle vyjádření pověřené pracovnice žalované při odvolacím jednání) brání žalobcům v účasti ve veřejných nabídkách náhradních pozemků vypisovaných žalovanou s částmi restitučních nároků ve výších, jež žalovaná neeviduje. A to i přesto, že žalovaná již před soudem prvého stupně, ale i před odvolacím soudem přes počáteční zamítavé stanovisko nakonec u významné části restitučních nároků v soudním řízení akceptovala zvýšení jejich hodnoty oproti původnímu ocenění. Při odvolacím jednání považovala žalovaná za nesporné, že nejméně ve výši, v níž byly napadeným rozsudkem žalobcům„ přisouzeny“ náhradní pozemky, jsou restituční nároky dány. Přesto ke změně hodnoty nevydaných pozemků v evidenci žalované, která vyčkává výsledků soudních řízení, nedošlo. V tomto popisovaném postoji žalované lze nepochybně shledat liknavost a svévolný postup při uspokojování restitučních nároků žalobců, jež umožňuje žalobcům podat tuto žalobu. A to bez ohledu na to, že žádost o přecenění žalobci dle nesporného vyjádření účastníků v odvolacím řízení doručili žalované až dne 26. 2. 2018, tj. 2 dny před zahájením tohoto řízení, neboť žalovaná přes tuto žádost a její přílohy a přes provedené dokazování v rámci tohoto soudního řízení, které trvá více než 3 roky, svůj postoj co do výše evidovaného nároku nezměnila.

11. Na těchto závěrech ničeho nemění níže popsané skutečnosti, z nichž v rámci upřesnění a doplnění rozhodnutí okresního soudu vyšel odvolací soud.

12. V prvé řadě z vyčíslení nároků v evidenci žalované vyplývá, že žalovanou byl před částečným uspokojením u žalobce evidován restituční nárok z rozhodnutí z roku 2004 (obec) v celkové výši 57 734,78 Kč (včetně postoupené části od jeho matky). Po čtyřech úspěšných účastech žalobce ve veřejných nabídkách v roce 2018 činil konečný zůstatek 72,88 Kč. Restituční nárok žalobce z rozhodnutí z roku 2017 (část obce) byl žalovanou evidován včetně postoupené části od jeho matky ve výši 628 406,44 Kč. Část tohoto nároku ve výši 620 000 Kč žalobce postoupil dne 15. 1. 2018 právnická osoba právnická osoba, zbývající část byla uspokojena dvěma účastmi žalobce ve veřejných dražbách též v roce 2018. Restituční nárok právní předchůdkyně žalobkyně z rozhodnutí z roku 2004 byl (a nyní je i pro žalobkyni) evidován žalovanou v částce 19 244,92 Kč. Nárok z rozhodnutí z roku 2017 byl evidován nejprve ve výši 209 468,81 Kč. Jeho část ve výši 205 000 Kč byla dne 9. 3. 2018 postoupena též na právnická osoba, zůstatek evidovaný pro žalobkyni tak činí 4 468,81 Kč.

13. S ohledem na skutečně zjištěné výše restitučních nároků žalobců (viz níže), je zřejmé, že tyto nebyly do současnosti ve značné míře uspokojeny, přestože z obou restitučních rozhodnutí vyplývá, že právní předchůdce žalobců je uplatnil již v roce 1992. V roce 2004 byl jméno příjmení přiznán prvým rozhodnutím restituční nárok, který přešel na jeho právního nástupce (žalobce, jeho sestru – jejíž právním nástupcem je žalobkyně a jejich matku, jež své restituční nároky postoupila žalobci) na základě dědického usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. 32 D 564/2008-440 ze dne 25. 10. 2017 (jež nabylo právní moci téhož dne, jak vše vyplývá z tohoto rozhodnutí). Druhé restituční rozhodnutí bylo vydáno již s právními nástupci jméno příjmení v roce 2017. Poté žalobci (resp. žalobce a právní předchůdkyně žalobkyně) jednak vyzvali dne 26. 2. 2018 žalovaného k přecenění obou restitučních nároků a dne 28. 2. 2018 podali tuto žalobu (dle vyjádření žalující strany před odvolacím soudem žalobci při podání žaloby nevyčkávali na předžalobní vyjádření žalovaného s ohledem na tehdejší úpravu tzv. restituční tečky). Žaloba zahrnovala i další náhradní pozemky, u nichž o nahrazení projevů vůle rozhodují další soudy, kdy dosud není žádné rozhodnutí pravomocné, jak vyplývá z nesporného vyjádření účastníků před odvolacím soudem.

14. Žalobci k žádosti o přecenění i k žalobě připojili znalecké posudky (s přílohami) oceňující předmětné nemovitosti, kdy z těchto listin lze učinit jednoznačný závěr o důvodnosti argumentace žalobců, kterou se domáhali přecenění restitučních nároků, a to v podstatné části (bohatě odůvodňující nárok v tomto konkrétním řízení). Tento závěr přitom mohla a měla učinit i žalovaná a opravit tak (třeba i jen částečně) svou evidenci, aby umožnila žalobcům účast ve veřejných nabídkách (které se po žalobcích sám domáhá).

15. Z rozhodnutí z roku 2004 vyplývá, že právnímu předchůdci žalobců nebyly vydány spoluvlastnické podíly ve výši 1/2 na parcelách v k. ú. obec parcelní číslo o výměře 28 497 m2 a parcelní číslo o výměře 19 896 m2, neboť v této části byly tyto pozemky v letech 1968 – 1972 zastavěny při výstavby areálu učiliště. Žalobci s výzvou k přecenění těchto nároků doložili žalované znalecký posudek znaleckého ústavu právnická osoba, jež ocenil tyto pozemky jen ve výměře 24 679 m2 (parcelní číslo) a 19 230,50 m2 (parcelní číslo), a to s ohledem na oddělení některých dalších pozemků. V odůvodnění tohoto posudku bylo uvedeno, že byť se jednalo v době přechodu na stát o pozemky orné půdy, byly tyto pozemky dle územního plánu z roku 1964 plochy občanské vybavenosti (kdy mapová část tohoto územního plánu týkající se předmětných pozemků byla ke znaleckému posudku připojena), tj. stavební pozemky, a proto byly s odkazem na citovanou vyhlášku oceněny znaleckým ústavem částkou 250 Kč za m2.

16. Obdobně znalecký ústav přibraný v souběžně vedeném soudním řízení u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou dovodil, že část těchto pozemků konkrétně o výměře 19 800 m2 u parcelní číslo a 16 260 m2 u parcelní číslo mají být oceněny jako stavební pozemky sazbou 250 Kč za m2, což odpovídá celkové sumě 9 015 000 Kč. Ocenění spoluvlastnického podílu restituentů ve výši 1/2 na této části uvedených pozemků pak představuje právě ½ této výše, což činí 4 507 500 Kč.

17. Je zjevné, že již tato výše restitučního nároku žalobců do značné míry přesahuje cenu v rozsudku převáděných náhradních pozemků zjištěnou ve výši 734 983,91 Kč (po odečtení hodnoty pozemků, ohledně nichž byla žaloba při odvolacím jednání vzata zpět), takže již jen na základě těchto zjištění lze považovat žalobní nárok žalobců za důvodný.

18. Žalovaná restituční nárok za nevydané pozemky v k. ú. obec od počátku nesprávně eviduje jen ve zmíněných desítkách tisíc Kč (což si v průběhu tohoto řízení nechala potvrdit ještě ve znaleckém posudku znalce titul příjmení z 13. 2. 2020 – viz závěr soudního ústavního znaleckého posudku, kdy tento znalec tyto nevydané pozemky ohodnotil jako plochy pole/zeleně namísto pozemků stavebních). Až ve vyjádření v průběhu tohoto řízení žalovaná v této věci připustila, že lze u části těchto pozemků akceptovat cenu dle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky, kdy k tomu poukázal na nesprávně oceněné výměry nevydaných částí původních pozemků.

19. Jak totiž vyplývá z příloh znaleckého posudku znaleckého ústavu právnická osoba – výpisu z katastru nemovitostí a map a z nesporného vyjádření účastníků v odvolacím řízení ve věci sp. zn. 5 Co 896/2021, žalobcům či jejich právním předchůdcům byly po vydání restitučního rozhodnutí z roku 2004 vydány ještě další části těchto pozemků, a to 8 324 m2 u parcelní číslo a 643 m2 u parcelní číslo. Celková výměra nevydaných pozemků tak činí 20 173 m2 v případě pozemku parcelní číslo a 19 253 m2 v případě pozemku parcelní číslo. Z toho shora uvedené výměry těchto pozemků (19 800 m2 a 16 260 m2) oceňované v soudním ústavním znaleckém posudku sazbou 250 Kč za m2 jsou i dle vyjádření obou stran v odvolacím řízení nesporně stavebními pozemky ve smyslu oceňovací vyhlášky. U zbývajících nevydaných částí těchto pozemků je s ohledem na stanoviska stran před odvolacím soudem mezi účastníky spor o jejich charakter a tedy jejich ocenění (žalobci je též považují za stavební pozemky, na rozdíl od žalovaného, který požaduje jejich ocenění jako pozemků zemědělských). Dále tuto otázku ovšem není třeba řešit, neboť s ohledem na výši uspokojení v tomto řízení je nadbytečná.

20. Totéž (nadbytečnost úvah) tak vlastně platí i pro pozemky v k. ú. část obce. Zde přesto odvolací soud uvádí svůj názor, v němž se shoduje se závěry soudu prvého stupně v tom rozsahu, že nejméně pozemky p. číslo je třeba ocenit jako pozemky stavební. O tom ani nebylo od počátku mezi stranami sporu, neboť již v době přechodu na stát byly tyto pozemky využity pro stavbu anonymizováno přehrady a jako takové před tímto datem zatopeny (viz uvedený soudní ústavní znalecký posudek a též posudek znalce příjmení, dále zpráva o výsledku stavby vodního díla z 10. a 11. 5. 1967).

21. Spor byl veden jen o 60 % srážku za stavební srostlost či přesněji nesrostlost část obce s hlavním městem Prahou a také odňatých nemovitostí se samotnou obec. Zde se odvolací soud zcela ztotožňuje s argumentací soudu prvého stupně a žalobců, tj. že tyto odňaté pozemky je třeba s odkazem na závěry znaleckých posudků považovat za srostlé s územím hlavního města Prahy již v době přechodu na stát, což samozřejmě platilo i ke dni účinnosti zákona o půdě, který je pro posouzení stavební srostlosti rozhodný.

22. Pozemky uvedené v bodě 20. proto byly správně znalecky oceněny sazbou 250 Kč za m2, přičemž jejich ocenění v souhrnu představuje částku 3 298 000 Kč dle správných výměr uvedených v soudním ústavním znaleckém posudku. Spoluvlastnický podíl právního předchůdce žalobců na všech nevydaných pozemcích v k. ú. část obce činil 5/8. A proto v základu strany v odvolacím řízení vedeném pod sp. zn. 5 Co 896/2021 učinily za nespornou výši tohoto restitučního nároku co do 5/8 zjištěného ocenění pozemků v celku. Tomuto poměru (5/8) pak odpovídá u pozemků v bodě 20. částka 2 061 250 Kč pro oba žalobce souhrnně.

23. I v této části tak žalovaná eviduje restituční nároky žalobců (jež jsou v 1/4 u žalobkyně a ve 3/4 u žalobce u restitučních nároků z obou rozhodnutí) dodnes nesprávně a i v této části je tak rozhodnutí soudu prvého stupně třeba považovat za správné.

24. U zbývajících pozemků v k. ú. část obce je mezi stranami s ohledem na vyjádření žalované v odvolacím řízení spor o výši jejich ocenění, přičemž ani jeden ze znaleckých posudků nezohlednil nespornou skutečnost, že všechny nevydané pozemky v k. ú. část obce byly v době přechodu na stát zatopené pro stavbu přehrady. Pro nadbytečnost se dále odvolací soud v tomto řízení tímto oceněním ale nezabýval.

25. S ohledem na výše uvedené proto napadenou část rozsudku soudu prvního stupně (při výše uvedeném zohlednění částečného zpětvzetí žaloby) jako věcně správnou potvrdil a zohlednil při tom změnu označení některých pozemků provedenou katastrálním úřadem po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně (výrok v odstavci II. tohoto rozsudku).

26. Věcně správně co do celkové výše rozhodl soud prvního stupně i ohledně nákladů řízení. Žalobci měli před soudem prvního stupně neúspěch pouze v nepatrné části ohledně jednoho pozemku a náleží jim proto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. plná náhrada nákladů řízení. Soud prvního stupně správně vyčíslil tyto náklady řízení, ovšem opomněl vyjádřit poměr, v jakém mají být každému ze žalobců proti žalované tyto náklady řízení přiznány. Žalobce totiž uplatňoval nárok ve výši ¾ z celkové výše přiznaného nároku, žalobkyně pak zbývající ¼. V tomto poměru proto odvolací soud náklady řízení mezi žalobce rozdělil, neboť se nejedná o solidárně oprávněné věřitele. V tomto smyslu tak byl nákladový výrok podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn.

27. Odvolací soud má i přes tuto změnu za to, že žalobci byly v odvolacím řízení úspěšní zcela, neboť v nákladovém výroku se jednalo pouze o rozhodnutí o poměrů žalobců na náhradě nákladů řízení přiznaných jinak v celkově správné výši. Pokud se jedná o částečné zpětvzetí žaloby provedeném v odvolacím řízení, zde zastává odvolací soud návrh, že pro chování žalované byl vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, neboť ke zpětvzetí došlo proto, že žalovaná část pozemků, o nichž rozhodoval soud prvního stupně, převedla bez ohledu na toto řízení třetím osobám. Proto žalobcům proti žalované náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady jsou představovány odměnou advokáta za 6 úkonů právní služby ve výši 9 296 Kč za jeden úkon za každého ze žalobců, a to za dvakrát vyjádření žalobců k odvolání, dvakrát vyjádření a částečné zpětvzetí žaloby, a dvakrát účast na jednání před odvolacím soudem (§ 11 odst. 1 písm. k), g) advokátního tarifu), dále za 6 náhrad hotových výdajů po 300 Kč za tyto úkony právní služby podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, dále za cestovné z obec do obec a zpět k odvolacímu jednání ve výši 2 295,20 Kč a náhrada za promeškaný čas na těchto cestách ve výši 800 za 8 půlhodin podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Součástí náhrady náklad řízení je i 21 % DPH ve výši 12 740,95 Kč u uvedených částek (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.) Celkem se tak jedná o částku 73 412,15 Kč, z níž opět se shodnou argumentací jako u nákladů řízení před soudem prvního stupně ¼ náleží žalobkyni a ¾ žalobci.

Proti tomuto rozsudku lze u Okresního soudu v Českých Budějovicích podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, avšak jen za podmínek § 237 o. s. ř.

Nebude-li podle tohoto rozsudku plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem či soudním exekutorem vykonán.