KSCB 5 CO 1466/2021-1422

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a soudců Mgr. Jiřího Straky a Mgr. Kamily Drábkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno jméno ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o nahrazení projevu vůle – souhlasu s uzavřením smlouvy o převodu náhradních pozemků, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 11. 2021, č. j. 5 C 171/2019-1322,

I. Řízení se v rozsahu nahrazení projevu vůle žalovaného s uzavřením smlouvy o převodu pozemků s žalobkyní ohledně pozemků parc. číslo v k. ú. část obce u obec, okres okres pozemku parc. číslo v k. ú. obec, okres okres a rozsudek soudu prvního stupně se v této části zrušuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývajícím rozsahu v odstavci I. výroku mění takto:

Soud nahrazuje projev vůle žalovaného, jímž souhlasí s uzavřením smlouvy o převodu pozemků s žalobkyní v tomto znění:

Převodce: orgán státní správy anonymizována čtyři slova, se sídlem adresa, PSČ a nabyvatel: jméno příjmení, datum narození, bytem adresa, PSČ uzavírají tuto smlouvu o převodu pozemku:

1. orgán státní správy anonymizována dvě slova, jednající jménem Českém republiky jako převodce, spravuje ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě), mimo jiné též pozemky ve vlastnictví státu: ⟪LB:lb_001⟫ - pozemek parc. číslo v k. ú. obec, okres okres, ⟪LB:lb_002⟫ - pozemky parc. číslo v k. ú. obec, okres okres.

2.

Nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě. Nevydané pozemky uvedené v článku 1 této smlouvy mají hodnotu celkem 239 565,25 Kč (slovy dvě stě třicet devět tisíc pět set šedesát pět korun českých a dvacet pět haléřů).

3.

Nárok nabyvatele vůči převodci na převod jiného pozemku dle zákona o půdě činil ke dni 2. 11. 2017 celkem 1 050 747,85 Kč, a to na základě pravomocného rozhodnutí stát. instituce, orgán státní správy anonymizována dvě slova, číslo ze dne 24. 7. 1997, anonymizováno číslo ze dne 25. 7. 1997, anonymizováno číslo ze dne 28. 7. 1997, anonymizováno číslo ze dne 29. 7. 1997, anonymizováno číslo ze dne 30. 5. 2002, anonymizováno číslo ze dne 30. 7. 1997, anonymizováno číslo ze dne 28. 6. 2002, anonymizováno číslo ze dne 29. 8. 1997, anonymizováno číslo ze dne 7. 10. 1997, anonymizováno číslo ze dne 18. 12. 1998. Ke dni rozhodování soudu činil nevypořádaný podíl žalobkyně 527 530,47 Kč.

4.

Převodce převádí na nabyvatele nemovitosti – pozemky specifikované v článku 1. této smlouvy, včetně součástí a příslušenství, se všemi právy a povinnostmi a nabyvatel je do svého výlučného vlastnictví přijímá. Vlastnické právo k pozemkům přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí na základě této smlouvy.

5.

Smluvní strany prohlašují, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by uzavření smlouvy bránily. Nabyvatel dále prohlašuje, že je mu znám stav převáděných pozemků a tyto pozemky do svého výlučného vlastnictví přijímá tak, jak je uvedeno v článku 3. této smlouvy.

6.

Smluvní strany se dohodly, že jakékoliv změny a doplňky této smlouvy jsou možné pouze písemnou formou na základě dohody účastníků smlouvy. Tato smlouvy nabývá účinnosti dnem podpisu této smlouvy smluvními stranami.

7.

Smluvní strany po přečtení smlouvy prohlašují, že s jejím obsahem souhlasí a že tato smlouva je shodným projevem jejich vážné, svobodné vůle a na důkaz toho připojí své podpisy.

V obec dne ……………. orgán státní správy anonymizována tři slova jméno příjmení

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 217 295,21 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě, když nahradil projev vůle žalovaného, tj. souhlas s uzavřením smlouvy o převodu náhradních pozemků s žalobkyní, přičemž tato smlouva se týká pozemků dosud ve vlastnictví státu, a to pozemků parc. číslo v katastrální uzemí, pozemku parc. číslo v katastrální uzemí a též pozemků parc. číslo v katastrální uzemí, vše v okrese okres. Text smlouvy je obsažen v odstavci I. výroku napadeného rozsudku a je v ní mimo jiné uvedeno, že tyto převáděné pozemky mají hodnotu celkem 226 421 Kč, přičemž nárok na převod plyne z ve výroku vyjmenovaných rozhodnutí pozemkového úřadu s tím, že ke dni rozhodování soudu činil nevypořádaný podíl žalobkyně 527 530,47 Kč. Výrokem v odstavci II. pak bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 191 444,77 Kč.

2. Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně je právní nástupkyní oprávněné osoby jméno příjmení, zemřelého dne 11. 9. 2017, který byl právním nástupcem oprávněné osoby příjmení příjmení. Té byla rozhodnutími stát. instituce, orgán státní správy anonymizováno, jež jsou v odůvodnění napadeného rozsudku přesně specifikovány, přiznána náhrada dle zák. o půdě za nevydané pozemky v katastrální uzemí a část obce. Restituční nárok žalobkyně byl rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 23. 8. 2016, č. j. 4 C 78/2016-159 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 2. 2017, č. j. 10 Co 541/2016-214 oceněn na částku 8 890 805,80 Kč, přičemž účastníci tuto hodnotu následně učinili nespornou. Ke dni 6. 1. 2021 žalovaná prohlásila, že eviduje neuspokojený restituční nárok žalobkyně ve výši 1 042 649,55 Kč. Při jednání dne 23. 9. 2021 žalobkyně předložila aktuální přehled nároku oprávněné osoby, když uvedla, že neuspokojený nárok činí 527 530,47 Kč. Žalovaná (v odůvodnění napadeného rozsudku uvedena chybně žalobkyně) tuto hodnotu neučinila nespornou, ovšem nepředložila žádné důkazy k tomu, že by tento nárok měl být evidován v jiné výši. Žalobkyně a též i její právní předchůdci nesouhlasili s chybně provedeným oceněním nevydaných pozemků ze strany státu a podávali žádost o přecenění. Žalovaná poskytla žalobkyni jen neuspokojivé finanční náhrady. Žalobkyně se účastnila veřejných nabídek, a to např. u orgán státní správy anonymizována čtyři slova, kde byl ke dni 6. 1. 2021 pro ni blokován nárok ve výši 49 242 Kč, přičemž vítězkou byla pro jeden pozemek v hodnotě 7 740 Kč. V okrese obec byl pro ni blokován nárok ve výši 254 648,50 Kč, když vysoutěžila pozemek v hodnotě 39 946 Kč. Účastnila se rovněž veřejných nabídek pro orgán státní správy anonymizována tři slova územní celek v okrese obec, kde byl pro ni blokován nárok v hodnotě 183 042 Kč a k podpisu jí byly zaslány smlouvy ohledně pozemků v hodnotě 182 395 Kč. Účastnila se rovněž veřejné nabídky orgán státní správy anonymizována tři slova územní celek, kde vysoutěžila pozemky v hodnotě 5 690 Kč a 8 160 Kč. Žalobkyně tvrdí v řízení, že žalovaná v uspokojování jejího restitučního nároku (i jejích právních předchůdců) postupovala liknavě a svévolně. Prokázala, že důvodem podání žaloby byla především skutečnost, že žalovaná odmítala řádně ocenit nevydané pozemky (jako pozemky určené ke dni jejich odnětí k zastavění) a evidovala nároky otce žalobkyně ve zcela nepřiměřené výši. Soud prvního stupně odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 4173/2017 a 28 Cdo 155/2016. Následkem toho se žalobkyně ocitla v mnohaletém prodlení (restituční nárok právní předchůdkyně žalobkyně byl deklarován rozhodnutími orgán státní správy anonymizováno z let 1997 – 1998 a v jednom případě v roce 2002, na žalobkyni byl pak převeden v roce 2003, respektive přešel v roce 2006). Soud prvního stupně pak v souladu s citovanou judikaturou dospěl k závěru, že následkem liknavého postupu nebylo spravedlivé požadovat po žalobkyni další účast ve veřejných nabídkách a bylo namístě vyhovět žalobě o nahrazení souhlasu žalované s převodem konkrétních pozemků. Jelikož žalovaná dlouhodobě odmítala správně ocenit nárok žalobkyně, ač si musela být vědoma svého nezákonného postupu, žalobkyně se veřejných nabídek účastnit ani nemohla. Takové jednání je pak právě považováno za jednání, které naplňuje znaky liknavého a svévolného jednání žalované vůči oprávněným osobám. Z citované judikatury Nejvyššího soudu pak plyne, že pokud žalovaná neuznala správnou výši restitučních nároků oprávněných osob, fakticky tím ztíží, ne-li znemožní, uspokojení jejích restitučních nároků. Jak výše uvedeno, účastníci v tomto řízení dospěli ke konsensu ohledně výše restitučního nároku žalobkyně až v řízení před Okresním soudem v Domažlicích pod sp. zn. 7 C 128/2016 a následném odvolacím řízení před Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 18 Co 236/2017.

3. Soud prvního stupně pak v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně specifikuje každý pozemek, jehož vydání se touto žalobou žalobkyně domáhá a uvádí, proč u každého z těchto pozemků lze podle jeho názoru nahradit souhlas žalované s jeho převodem. Též uvádí ceny všech těchto pozemků s tím, že u všech pozemků učinili účastníci tuto cenu nespornou s výjimkou pozemku parc. číslo v katastrální uzemí, u něhož žalobkyně tvrdí cenu 89 Kč, neboť ve veřejné nabídce ze 4. 9. 2017 byl právě za takovou cenu nabízen. Žalovaná však nechala tento pozemek následně ocenit znaleckým posudkem a tvrdí tak jeho cenu podle tohoto posudku ve výši 654,25 Kč. Žalobkyně se původně žalobou domáhala též převodu pozemku parc. číslo v katastrální uzemí anonymizována dvě slova, avšak v průběhu řízení vzala žalobu ohledně tohoto pozemku zpět, neboť u něho byla shledána zákonná překážka převoditelnosti, když tento pozemek je dotčen stavbou právnická osoba anonymizována dvě slova. Soud prvního stupně proto usnesením ze dne 8. 11. 2021, č. j. 5 C 171/2019-1318 řízení ohledně tohoto pozemku zastavil. U všech ostatních pozemků žádnou překážku převoditelnosti soud prvního stupně neshledal a jak výše uvedeno, u každého z těchto pozemků se vypořádal s námitkou žalované. Pozemky požadované žalobkyní nejsou v zastavěném území obce, jsou zemědělsky obhospodařovány, nejde o pozemky zastavěné či tvořící součást areálu a jsou tak převoditelné. Slouží k zemědělské výrobě a jsou vhodné pro převod na žalobkyni. U pozemku parc. číslo v k. ú. část obce u obec soud prvního stupně vyšel z ceny 89 Kč, neboť sama žalovaná tuto cenu prezentovala původně jako cenu ve veřejné nabídce. Celková cena vydávaných pozemků tak činí 226 421 Kč a dosud neuspokojený nárok žalobkyně činí 527 530,47 Kč. Její nárok je tak dostatečně vysoký. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně úspěchem žalobkyně ve sporu.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, přičemž napadla I. výrok rozhodnutí, tj. výrok ve věci samé, jímž bylo žalobě vyhověno a také nákladový výrok. Ve svém odvolání obsáhle rozebírá v obecné rovině právní úpravu § 11a zák. o půdě a judikaturu týkající se náhrady za nevydané pozemky. Namítá, že soud prvního stupně chybně posoudil svévoli a liknavost žalované. Obsáhle cituje z judikatury a tvrdí, že žalobkyně neprojevila aktivní snahu o uspokojení svého restitučního nároku a neposkytla žalované součinnost, aby její nárok mohl být uspokojen. Namítá, že ze strany žalované mohlo dojít k uspokojení restitučního nároku ve veřejných nabídkách v celém rozsahu jejího restitučního nároku, neboť žalobkyně se ani poté, co došlo k přecenění jejího restitučního nároku, neúčastnila veřejných nabídek. Žalobkyně by neměla být favorizována oproti jiným oprávněným osobám, které se uspokojení svého restitučního nároku domáhaly zákonem předvídaným způsobem. Podmínka aktivního zájmu a přístupu ze strany žalobkyně nemůže být bez dalšího překonána prostým odkazem na spornost ocenění restitučního nároku žalobkyně. V odvolání pak dále též cituje z judikatury týkající se délky restitučního řízení a uvádí, že hodnota žádaných pozemků v rámci tohoto soudního řízení činí 45 835,16 Kč, což jsou pozemky v hodnotě výrazně nižší, než je nesporná výše restitučního nároku žalobkyně. Klade si tak otázku, zda aktuálně vedené soudní řízení je skutečně jediným způsobem a možností pro žalobkyni, jak svůj restituční nárok uspokojit. Z uvedeného pak dovozuje, že podání žaloby o nahrazení projevu vůle má oprávněným osobám pomoci v případě, mají-li svůj nárok nesprávně oceněn a již neexistuje jeho neuspokojená a nesporná část. Dále v odvolání též cituje z aktuální judikatury týkající se nepřevoditelnosti náhradních pozemků a ve vztahu k jednotlivým konkrétním pozemkům, jejichž vydání se žalobkyně touto žalobou domáhá, opakuje své námitky týkající se jejich nepřevoditelnosti, jež uplatňovala již v řízení před soudem prvního stupně. Namítá též nesprávné ocenění pozemku parc. číslo v k. ú. část obce u obec, když jeho cena má být 654,25 Kč. Ohledně nákladů řízení pak namítá, že žalobkyně nebyla v řízení zcela úspěšná, když vzala žalobu částečně zpět.

5. K podanému odvolání se vyjádřila žalobkyně. Ve svém vyjádření obsáhle vyvrací opodstatněnost odvolacích námitek, provádí rozbor aktuální judikatury týkající se dané problematiky a navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. K podanému vyjádření pak připojila celou řadu rozsudků jiných soudů včetně soudu Nejvyššího, jimiž dokumentuje, že byla v jiných řízeních ve sporu s žalovanou úspěšná.

6. V průběhu odvolacího jednání před odvolacím soudem přišla žalovaná s tvrzením, že v mezidobí od rozhodnutí soudu prvního stupně převedla pozemky, jež jsou předmětem této žaloby a nachází se v k. ú. část obce u obec (parc. číslo) a v k. ú. obec (parc. číslo) třetím osobám a nejsou tak již ve vlastnictví žalované. Žalobkyně na toto sdělení zareagovala zpětvzetím žaloby v rozsahu týkajícím se těchto pozemků a poté, co žalovaná s tímto zpětvzetím vyslovila souhlas, odvolací soud tak v tomto rozsahu zpětvzetí žaloby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v uvedeném rozsahu řízení zastavil (§ 96 odst. 2 o. s. ř.).

7. Též při odvolacím jednání v reakci na výše uvedený převod části pozemků ze strany žalované třetím osobám navrhla žalobkyně, aby byl nahrazen projev vůle žalované s uzavřením smlouvy o převodu pozemku parc. číslo o výměře 32 609 m2 v k. ú. obec, přičemž tento pozemek byl žalovanou zařazen do veřejné nabídky vyhlášené dne 27. 5. 2022, je tak dosud v jejím vlastnictví a je způsobilý převodu. Jeho hodnota tvrzená žalovanou je 73 497,25 Kč.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a je přípustné (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o. s. ř.) a přezkoumal napadený výrok I. ve věci samé a závislý nákladový výrok postupem podle § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.

9. Odvolání žalované není důvodné.

10. Odvolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně i z jeho právního posouzení tak, jak jej uvedl v odůvodnění napadeného rozsudku a s tímto posouzením se ztotožňuje. S ohledem na odvolací námitky pouze dodává níže uvedené.

11. Odvolací námitka spočívající v tom, že soud prvního stupně nesprávně posoudil liknavost a svévoli žalované či nedostatek aktivního přístupu žalobkyně, není důvodná. Soud prvního stupně podrobně odůvodnil, proč mnohaleté nesprávné ocenění nevydaných pozemků žalobkyni či jejím právním předchůdcům považuje za liknavost a svévoli a tento svůj názor opřel o ustálenou judikaturu. Na toto odůvodnění odvolací soud odkazuje a ve shodě se soudem prvního stupně, ale i ve shodě s Nejvyšším soudem (např. rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 155/2016) zastává názor, že nesprávné ocenění restitučního nároku znemožňuje žalobkyni plnohodnotnou účast ve veřejných nabídkách a tím možnost uspokojení jejího restitučního nároku. V odvolání uvedený názor žalované, že„ podmínka aktivního zájmu a přístupu ze strany žalobkyně, nemůže být bez dalšího překonána prostým odkazem na spornost ocenění restitučního nároku žalobkyně“ je zavádějící a je nepochybné, že nesprávnost ocenění restitučního nároku žalobkyně ze strany žalované ji ve veřejných nabídkách diskvalifikuje. Liknavost a svévole žalované při uspokojování restitučního nároku žalobkyně je navíc pak nade vší pochybnost patrná ze skutečnosti, že zatímco od 11. 11. 2021 existovalo, byť nepravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně o nahrazení projevu vůle – souhlasu s uzavřením smlouvy o převodu pozemků v k. ú. část obce u obec a v k. ú. obec, tak i přesto žalovaná většinu pozemků, jež byly předmětem tohoto řízení, převedla třetím osobám. Takový postup žalované svědčí o určité přezíravosti k žalobkyni a je možno jej označit za nefér přístup, když žalovaná ani nevyčkala rozhodnutí o svém odvolání. Skutečnost, že takto žalovaná převedla i pozemek parc. číslo v k. ú. obec, ačkoliv v tomto řízení a ještě i v odvolání tvrdila nepřevoditelnost tohoto pozemku z důvodu veřejného zájmu, když jej právnická osoba anonymizována tři slova potřebuje pro plnění cílů ochrany přírody, svědčí pro částečnost účelovost procesní obrany žalované a selektivní přístup k restituentům.

12. Ve shodě se soudem prvního stupně má i odvolací soud za prokázaný aktivní přístup žalobkyně při uspokojování svého restitučního nároku, a to na základě dokazování provedeného před soudem prvního stupně, jak tento uvádí v odůvodnění napadeného rozsudku.

13. Odvolací námitka směřující k bezvýznamnosti tohoto řízení pro uspokojení restitučního nároku žalobkyně (viz bod 29. odvolání) je zcela lichá, neboť hodnota pozemků původně, o nichž soud prvního stupně rozhodoval, napadeným rozsudkem činila 226 421 Kč a nikoliv v odvolání uvedených 45 835,16 Kč, jak uvádí žalovaná.

14. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně též považuje pozemky parc. číslo v k. ú. obec za způsobilé převodu. Žádná z námitek žalované ohledně nepřevoditelnosti těchto pozemků není důvodná a odvolací soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění soudu prvního stupně. Žalovaná v odvolání pouze opakuje svoji argumentaci z řízení před soudem prvního stupně, se kterou se však v napadeném rozsudku soud prvního stupně náležitě vypořádal, a to i odkazem na příslušnost judikaturu. Odvolací soud nad rámec odůvodnění okresního soudu již nepovažuje za potřebné ničeho dodávat a na toto odůvodnění v napadeném rozsudku beze zbytku odkazuje.

15. Pokud v odvolacím řízení žalobkyně požádala s ohledem na nutnost zpětvzetí části žaloby v důsledku jednání žalované po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně o převod pozemku parc. číslo v k. ú. obec (zapsané na list vlastnictví u stát. instituce, stát. instituce), odvolací soud tomuto návrhu vyhověl. Vyšel přitom z rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 4423/2018, v němž Nejvyšší soud vyjádřil názor, že řízení o uspokojení nároku převodem náhradního pozemku oprávněné osobě je řízením o určitém způsobu vypořádání vztahů mezi účastníky ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. Nárok oprávněné osoby je tudíž možné uspokojit vícero způsoby a soud v řízení není žalobním návrhem (petitem) vázán (viz též rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 4265/2007 či usnesení 28 Cdo 3648/2018 i sp. zn. 28 Cdo 4048/2016). O uspokojení skrze jiné, než původně v žalobě označené pozemky tak nemusí být uvažováno toliko v řízení před soudem prvního stupně. I v judikatuře Nejvyššího soudu se tak lze setkat s případy, v nichž se tak stalo právě v řízení odvolacím, byly-li původně požadované pozemky shledány k vydání nevhodnými (viz např. usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 4608/2018). Jestliže tak nejde o nový nárok, lze za irelevantní označit i námitky týkající se nemožnosti změny žaloby v odvolacím řízení. K tomu odvolací soud dodává, že v situaci, kdy oba účastníci učinili nesporným, že tento pozemek je převoditelný, neboť je žalovanou aktuálně nabízen ve veřejné nabídce z 27. 5. 2022 a učinili nespornou i jeho hodnotu 73 497,25 Kč, neboť právě takto ho žalovaná ocenila, nebránilo nic odvolacímu soudu v tom, aby ohledně tohoto předmětného pozemku nahradil souhlas žalované s jeho převodem žalobkyni.

16. Nedůvodná je pak i odvolací námitka žalované proti nákladovému výroku rozsudku soudu prvního stupně spočívající v tom, že žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, ačkoliv ohledně jednoho pozemku, u něhož byla prokázána nepřevoditelnost, brala žalobu zpět a řízení bylo v této části zastaveno. Je tomu tak proto, že jak žalobkyně v řízení uvedla, námitky žalované ve vztahu k posouzení úspěchu, respektive neúspěchu ve věci, jsou bezpředmětné, neboť úspěch ve věci je v daném případě nutno posuzovat s ohledem na úspěch žalobkyně v rámci posouzení základu jejího nároku. Samotné vydání či nevydání konkrétních pozemků je pak pro posouzení otázky úspěchu ve věci zásadně irelevantní. Tato otázka může mít vliv toliko na určení výše tarifní hodnoty pro výpočet náhrady nákladů soudního řízení. Jinými slovy řečeno, soud prvního stupně tak nepochybil, pokud přiznal žalobkyni za řízení před soudem prvního stupně plnou náhradu nákladů řízení i přesto, že usnesením ze dne 8. 11. 2021, č. j. 5 C 171/2019-1318 zastavil řízení ohledně pozemku číslo v k. ú. obec, a to pro zpěvzetí žaloby. S ohledem na výše uvedené proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně (při výše uvedeném zohlednění částečného zpětvzetí žaloby) změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a rozhodoval proto znovu o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř.).

17. Ohledně náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud pochybení neshledal a při rozhodování o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem vyšel z tarifní hodnoty 239 565,25 Kč. Úspěšné žalobkyni tak za odvolací řízení náleží náhrada nákladů řízení za 2 úkony právní služby po 9 260 Kč (za vyjádření k odvolání a jednání před odvolacím soudem) podle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif a dále za paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 2 úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu. Součástí náhrady nákladů řízení je i náhrada cestovních výdajů za cestu osobním automobilem registrační značka z obec do obec a zpět při ujeté vzdálenosti 190 km a průměrné spotřebě benzínu 6,2 l /100 km a jeho ceně 45,90 Kč. Výše cestovních výdajů tak činí 1 444 Kč Vedle toho má žalobkyně právo na paušální náhradu za promeškaný čas a na 21% DPH ve výši 4 486,44 Kč z uvedených částek (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání u Okresního soudu v Českém Krumlově k Nejvyššímu soudu ČR v Brně ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, avšak jen za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.

Nebude-li podle tohoto rozsudku plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem či soudním exekutorem vykonán.