KSCB 5 CO 235/2022-197

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kamily Drábkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený titul jméno příjmení, advokátem, ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1) jméno příjmení, datum narození, ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ 2) jméno příjmení, datum narození, ⟪LB:lb_009⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_010⟫ oba zastoupeni titul jméno příjmení, advokátem, ⟪LB:lb_011⟫ se sídlem adresa ⟪LB:lb_012⟫ o odstranění stromů, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 7.12.2021, č.j. 6 C 104/2020-173,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavcích I. a III. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci II. výroku mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným vůči němu společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 38 000 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným vůči němu společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9 801 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaných.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v odstavci I. výroku zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovaným odstranit stromy nacházející se na parcele v jejich vlastnictví, číslo v k.ú. část obce, obci obec, ve vzdálenosti tří metrů od společné hranice plotu, a to 41 smrků ztepilých o výšce minimálně 3,5 m a šířce kmene cca 12 cm a jednu lípu srdčitou o výšce 3 m. V odstavci II. výroku soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 42 264 Kč a v odstavci III. výroku uložil žalobci povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení státu částku 6 783 Kč. Rozhodoval o žalobě původně na uložení povinnosti žalovaným zdržet se zastiňování žalobce výše uvedenými stromy, později opakovaně se souhlasem soudu změněné, která byla podána s tvrzením, že stromy byly vysazeny a bylo jim umožněno vzrůst v těsné blízkosti společné hranice pozemků účastníků, parcely číslo (ve vlastnictví žalovaných) a stavební parcely číslo (ve vlastnictví žalobce), obou v územní celek, když žalobce hodlá na svém pozemku realizovat stavební záměr spočívající v provedení tropické zahrady, jejíž součástí bude vedení elektrické energie vodovodního potrubí a dalších sítí včetně centrálního zavlažování v blízkosti společné hranice plotu, avšak pozemek je v tomto místě prorostlý kořeny stromů žalovaných, jejichž existence tomuto záměru brání. Stromy i jinak poškozují žalobcův pozemek, ničí trávník mechem a náletovými stromky. Soud vyšel ze skutkového stavu, že stromy byly vysázeny právními předchůdci žalovaných, jejich rodiči, a to lípa srdčitá cca v roce 2008, smrky ztepilé cca v letech 2008 nebo 2009, všechny tedy před datum. Kořeny stromů přesahují pod zemí z pozemku ve vlastnictví žalovaných na pozemek ve vlastnictví žalobce, jemuž tak způsobují obtíže při realizaci shora uvedeného stavebního záměru. Ustanovení § 1017 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.), které zakládá právo vlastníku pozemku požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky nad 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m, je podle § 3028 odst. 1, odst. 2 o.z. použitelné pouze pro stromy, které byly vysazeny po datum. Odstranění stromů vysazených před tímto datem se nelze podle uvedeného ustanovení domáhat, o čemž hovoří i judikatura vyšších soudů (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5259/2015, rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 11C 629/2014). Prvoinstanční soud odmítl argumentaci žalobce, že přestože stromy byly zasazeny před nebo po datum, nepůsobily škody na jeho nemovitostech dříve než v letech 2015 až 2016, kdy dorostly výšky přesahující 3 m, s tím, že rozhodující je okamžik výsadby. Soud podotkl, že žalobci zůstává ochrana sousedských práv zakotvená v § 1013 odst. 1 o.z. víceméně shodná s § 127 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), které upravuje tzv. imise. Z ust. § 1016 odst. 2 o.z. plyne žalobci právo prorostlé kořeny přesahující na jeho pozemek ve vhodné roční době svépomocí odstranit, nevyhoví-li žalovaní jeho žádosti tak, jak potřebuje pro zamýšlené využití svého pozemku, přičemž odstraněné kořeny si pak může ponechat. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalovaným, kteří měli ve věci plný úspěch, přiznal právo na jejich náhradu v plném rozsahu, a to odměnu právního zástupce za osm úkonů právní služby po 1 500 Kč u každého z účastníků podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 4, § 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, náhradu za účast při jednání odročených bez projednání věci 1 800 Kč u každého z účastníků (tři úkony právní služby po 700 Kč při snížení 20 %), náhradu hotových výdajů za oba účastníky 3 300 Kč za 11 úkonů právní služby po 300 Kč, které blíže specifikoval v odůvodnění rozsudku, výdaje za cesty k soudu a zpět a k místnímu ohledání osobním automobilem, náhradu za ztrátu času při jednotlivých jízdách, vše včetně DPH. Na nákladech řízení státu bylo vyplaceno 6 783 Kč za svědečné svědku příjmení a povinnost k jejich náhradě byla uložena podle § 148 odst. 1 o.s.ř. neúspěšnému žalobci.

2. Proti tomuto rozsudku se v plném rozsahu odvolal žalobce, který rozporoval právní názor soudu, že ust. § 1017 odst. 1 o.z. dopadá pouze na stromy vysazené po datum, když ke skutečnostem, které vedly k podání žaloby, tj. dosažení určité výšky stromů a rozšíření jejich kořenů na pozemek žalobce došlo až po datu datum. Soud zároveň nezjistil řádně skutkový stav, neboť bez dalšího odborného zkoumání pouze na základě leteckých snímků a svědeckých výpovědí rodičů žalovaných dospěl k závěru o výsadbě stromů před datum, ačkoliv z těchto důkazů nelze jednoznačně dovodit, zda a které porosty se na předmětné parcele nacházely před rozhodným datem a výpovědi svědků pro jejich příbuzenský vztah k žalovaným nelze považovat za objektivní. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 5259/2015, s odkazem na rozhodování Ústavního soudu zásadně připouští nepravou retroaktivitu, jeho žaloba je tak přípustná. příjmení stromů zasazených před účinností nového občanského zákoníku nemohl počítat s tím, že v otázce jejich odstranění dojde ke změně právní úpravy, která bude umožňovat se tohoto postupu domáhat a současně i předchozí právní úprava tento postup umožňovala žalobou v rámci předcházení hrozícím škodám. Žalovaní tudíž si museli být vědomi, že při dosažení určitého věku stromů a tím i jejich velikosti, jakož i velikosti kořenů, tyto mohou negativně působit na majetek sousedů. Navrhoval, aby odvolací soud předmětný rozsudek zrušil a rozhodl nově v souladu s obsahem odvolání.

3. Žalovaní považovali rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhovali jeho potvrzení. Odvolávali se na svou skutkovou i právní argumentaci uplatňovanou již v průběhu řízení, nesouhlasili s námitkou nesprávně zjištěného skutkového stavu, který byl provedenými důkazy dostatečně objasněn, když jak snímky z leteckých map, tak i svědecké výpovědi vedly k jednoznačnému skutkovému závěru o tom, že se předmětné porosty na pozemku žalovaných nacházely ještě před datum. Výpovědi obou svědků byly hodnověrné a byly v souladu i s listinnými důkazy předloženými snímky leteckých map, tedy námitka odvolatele o neobjektivnosti jejich výpovědí nemůže obstát. Žaloba na odstranění stromů podle § 1017 o.z. nemůže být úspěšná s ohledem na § 3028 odst. 1, odst. 2 o.z., jak o tom hovoří i výše citovaná judikatura vyšších soudů. Stromy byly vysázeny v situaci, kdy se na sousedních pozemcích nic nenacházelo, jednalo se o zemědělsky obdělávané pozemky a k změně pozemku žalobce na stavební pozemek se stavbou a zahradou došlo až o mnoho let později, proto měl žalobce své stavební a jiné plány na využití pozemku přizpůsobit již existující situaci na místě. Odkázali na ustálenou judikaturu vyšších soudů, a to rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 11 Co 629/2014, rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5259/2015, 22 Cdo 2616/2016 a další.

4. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř., přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o.s.ř.

5. Odvolání žalobce není důvodné.

6. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a na odůvodnění jeho rozsudku v plném rozsahu pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, zaměřil se na zjištění skutečností významných pro rozhodnutí v této věci a správně je zhodnotil i po stránce právní. Podstatné je, že právní úprava o.z. § 1017 odst. 1, odst. 2 o.z., která stanoví parametry pro výsadbu stromů v blízkosti společné hranice pozemků a jejich dorůstání, jakož i právo vlastníka sousedícího pozemku domáhat se v takovém případě jejich odstranění, dopadá podle § 3028 odst. 1 o.z. pouze na stromy vysazené po činnosti tohoto právního předpisu, tedy po datum, jak správně dovodil prvoinstanční soud. Citovaná ustanovení zákona neumožňují jiný výklad a jsou následována i konstantní judikaturou soudů (viz rozhodnutí citovaná soudem prvního stupně, jakož i žalovanými). Podstatné tedy je, kdy byly stromy, jejichž odstranění se žalobce domáhá, vysázeny, a tato otázka byla spolehlivě vyřešena provedeným dokazováním, když letecké snímky zachycující stav pozemku před datum ve spojení se svědeckými výpověďmi, dávají jednoznačnou odpověď, že se tak stalo před datem datum. Tento skutkový závěr prvoinstančního soudu je rovněž správný, shodně s ním i odvolací soud považuje svědecké výpovědi rodičů žalovaných za objektivní a pravdivé, neboť z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti, které by tento závěr zpochybňovaly a pouze z okolnosti blízkého příbuzenského vztahu svědků s účastníky nelze žádné závěry ve smyslu jejich neobjektivity činit. Soud prvního stupně správně zamítl i důkazní návrh na zpracování znaleckého posudku ke stáří stromů, jelikož tento důkaz se za existující důkazní situace jeví nadbytečným, navíc pak nesměřuje k prokázání rozhodné skutečnosti (je možné přesadit na jiné místo i několik let starý strom). Žalobcova interpretace přechodných ustanovení o. z. je zcela nesprávná, v tomto směru odvolací soud odkazuje plně na citovanou judikaturu vyšších soudů.

7. Rozhodnutí soudu prvního stupně tak bylo jako věcně správné potvrzeno podle § 219 o.s.ř. v odstavci I. výroku.

8. Odvolací soud změnil pouze odstavec II. výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, a to s ohledem na skutečnost, že v průběhu řízení, když žalobce se svou žalobou původně domáhal zdržet se zastiňování jeho nemovitostí, stromy, které rostou v blízkosti společné hranice jeho pozemku a pozemku žalovaných, kdy žalovaní, kteří původně na žalobu reagovali zcela negativně a zpochybňovali ve svém vyjádření k ní tvrzenou výšku stromů, nakonec žalobci vyhověli a stromy zkrátili na výšku nepřesahující 3,5 m (viz jejich sdělení soudu podáním ze dne datum). Byť tedy žalovaní celkově ve sporu po změně žaloby, kdy se žalobce domáhal odstranění stromů, plně uspěli, lze v jejich jednání, jímž žalobcovu původnímu požadavku vyhověli, v jistém smyslu spatřovat žalobcův částečný úspěch. Ten se může ovšem do náhrady nákladů řízení promítnout pouze v rámci úvahy odvolacího soudu, který soudem prvního stupně přiznanou částku v rámci své úvahy přípustné podle § 150 o.s.ř. snížil o cca 10% na částku 38 000 Kč, jelikož považuje za spravedlivé, aby výsledná částka nákladů řízení reflektovala shora popsanou situaci, přičemž snížení náhrady je víceméně v symbolické rovině, tak, aby jeho dopad do poměrů žalovaných nebyl zásadní (viz např. nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 648/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 2829/2015 a řada dalších).

9. Výrok o náhradě nákladů řízení státu, kde byla uložena celá částka k náhradě neúspěšnému žalobci podle § 148 odst. 1 o.s.ř. ponechal odvolací soud nezměněn, byť rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu má reflektovat rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Zde však nelze vidět prostor pro přiměřené snížení či rozdělení těchto nákladů řízení mezi obě sporné strany, neboť důkaz výslechem svědka příjmení byl prováděn až po změně žaloby, kdy se předmětem řízení stal nárok na odstranění stromů, v němž žalobce nebyl úspěšný a jmenovaný svědek se vyjadřoval výlučně k okolnosti významné pro rozhodnutí o tomto nároku. Rozsudek byl tudíž i v této části potvrzen podle § 219 o.s.ř.

10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Zcela úspěšní byli žalovaní, kteří tak mají společně a nerozdílně vůči žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši tří úkonů právní služby po 1 500 Kč/úkon u každého ze žalovaných sníženou o 20 % na částku 1 200 Kč, tj. 3 x 2 400 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč/úkon a 21% DPH z těchto částek 1 701 Kč, celkem tak jde o částku 9 801 Kč (vyjádření k odvolání, účast u dvou jednání odvolacího soudu).

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR v obec u Okresního soudu v Jindřichově Hradci, pouze však za podmínek § 237 o.s.ř.

Nesplní-li povinný řádně a včas povinnost, kterou mu toto rozhodnutí ukládá, mohou se oprávnění na návrh domáhat jejího splnění soudním výkonem rozhodnutí či exekucí.