KSCB 7 CO 967/2022-172

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ a) žalobců:; jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ b); jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_006⟫ společníkem společnosti advokátní kancelář právnická osoba ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ proti ⟪LB:lb_009⟫ žalovaným: 1. právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_010⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_011⟫ 2. titul jméno příjmení, IČO, soudní exekutor ⟪LB:lb_012⟫ Exekutorský úřad Praha 8, ⟪LB:lb_013⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_014⟫ 3. příjmení příjmení, datum narození ⟪LB:lb_015⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_016⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_017⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_018⟫ o určení neplatnosti dražby, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 4. 5. 2022, č. j. 12 C 237/2021-120,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované 1) náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 3 345,55 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobci jsou povinni společně nerozdílně zaplatit žalovanému 3) náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 10 358,23 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jméno příjmení, advokáta, sídlem adresa.

IV. Žalovaný 2) nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Žalobci se domáhají určení neplatnosti elektronické dražby uskutečněné v rámci exekučního řízení žalovaným 2) dne 19. 2. 2021, jejímž předmětem byly podíly žalobců na nemovitých věcech, a to pozemku parc. číslo v k. ú. část obce u obec, pozemku parc. číslo v k. ú. obec, pozemku parc. číslo v k. ú. obec a pozemku parc. číslo v k. ú. obec. Uvedené pozemky jsou zapsány katastru nemovitostí u katastrální úřad, katastrální pracoviště. Žalobci se domáhají určení neplatnosti elektronické dražby podle § 48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (dále jen zákon o veřejných dražbách).

2. Okresní soud v Písku (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 5. 2022, č. j. 12 C 237/2021-120 (napadený rozsudek) žalobu zamítl (výrok I.) a uložil žalobcům povinnost k náhradě nákladů řízení (výrok II. a III.). Žalovanému 2) náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok IV.). V odůvodnění rozsudku se uvádí, že proti žalobcům jako spoluvlastníkům uvedených pozemků je vedeno exekuční řízení, jehož provedením byl pověřen žalovaný 2). Dne 18. 1. 2021 pověřený soudní exekutor /žalovaný 2) / nařídil elektronickou dražbu na 19. 2. 2021 spoluvlastnických podílů obou žalobců na nemovitostech zapsaných v katastru nemovitostí u katastrální úřad, katastrální pracoviště a na list vlastnictví pro k. ú. část obce u obec, list vlastnictví pro k. ú. obec a na list vlastnictví pro k. ú. obec. Dne 22. 2. 2021 žalovaný 2) rozhodl o udělení příklepu žalovanému 3). Ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu žalobce a) a žalobce b) na uvedených nemovitostech. Dne 21. 1. 2021 podala jméno příjmení u Okresního soudu v Příbrami žalobu na vyloučení nemovitých věcí, které byly předmětem uvedené elektronické dražby z exekuce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nelze mít za oprávněný nárok žalobců na vyslovení neplatnosti uvedené elektronické dražby podle § 48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, neboť tento zákon se na dražbu provedenou podle zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (o. s. ř.) nevztahuje. Současně posoudil existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení podle § 80 o. s. ř. a dospěl k závěru, že tento není dán, neboť jediným prostředkem k ochraně práv třetích osob při probíhající exekuci je vylučovací žaloba podaná podle § 267 o. s. ř.

3. Proti tomuto rozsudku se žalobci odvolávají s tím, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je založen na nesprávném právním posouzení věci. Podle žalobců je nesprávný závěr soudu prvního stupně, že se nemohou bránit provedení elektronické dražby podle zákona o veřejných dražbách, neboť dražby podle tohoto zákona jsou i dražby provedené na návrh soudního exekutora v rámci probíhajícího exekučního řízení. Nesouhlasí rovněž se závěrem soudu prvního stupně o neexistenci naléhavého právního zájmu a na požadovaném určení s tím, že pokud se domáhají určení neplatnosti dražby podle zákona o veřejných dražbách, nemusí tvrdit ani prokazovat naléhavý právní zájem. Žalobci argumentují tím, že dne 22. 1. 2021 podala paní jméno příjmení u Okresního soudu v Příbrami žalobu na vyloučení předmětných nemovitých věcí, které byly předmětem dražby, z exekuce s odůvodněním, že je jejich výlučným vlastníkem. Podle § 336i odst. 1 o. s. ř. bylo povinností exekutora dražební jednání odročit až do doby pravomocného skončení řízení o vylučovací žalobě. Jestliže soudní exekutor přesto dražbu provedl, je nutno takovou dražbu považovat za nezákonnou.

4. Žalovaný 3) se ve vyjádření k podanému odvolání označuje žalobní návrh žalobců za pouhou obstrukci. Jde o snahu obstruovat exekuční řízení a způsobit materiální i imateriální újmu žalovaným. Odvolací argumentaci žalobců označuje za zužující a nepřiléhavou s tím, že podání vylučovací žaloby je ze zákona překážkou pro pokračování v dražebním jednání jen tehdy, může-li na základě této žaloby dojít k vyloučení nemovitostí z výkonu rozhodnutí, nikoli v případě, že již ze žaloby samé je zřejmé, že tato je nedůvodná. S postupem soudního exekutora, který žádosti o odročení dražebního jednání nevyhověl, lze v posuzovaném případě pouze souhlasit proto, že žalobkyně (matka žalobců) bez jakýchkoliv skutkových podkladů opírala své vlastnické právo jen o vlastní přesvědčení. Její žaloba byla posléze zamítnuta. Současně poukazuje na to, že usnesení soudního exekutora č. j. 204 EX 9936/19-2470 ze dne 22. 2. 2021, č. j. 204 EX 9936/19-2477 ze dne 22. 2. 2021 byla usnesením Krajského soudu v Praze, č. j. 20 Co 93/2021 ze dne 30. 4. 2021 a č. j. 20 Co 92/2021 ze dne 30. 4. 2021 potvrzena. Dovolání, která byla podána Nejvyšší soud ČR usnesením sp. zn. 20 Cdo 2190/2021 ze dne 21. 9. 2021 a sp. zn. 20 Cdo 2189/2021 ze dne 21. 9 2021 odmítl.

5. Žalovaná 1) ve vyjádření k odvolání označuje toto odvolání za nedůvodné. Poukazuje na to, že na daný případ nelze vztáhnout zákon č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách, ani rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2602/2005, neboť v daném případě šlo o dražbu exekuční, na kterou zákon o veřejných dražbách nedopadá. Zmíněná žaloba na vyloučení předmětných věcí z exekuce podaná u Okresního soudu v Příbrami byla zcela zjevně nedůvodná a byla také Okresním soudem v Příbrami pravomocně zamítnuta. Důvody vyhovění podanému odvolání tak nejsou dány.

6. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. 1 o. s. ř. a osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

7. Odvolací soud vychází ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, na které zcela odkazuje. V posuzovaném případě se žalobci domáhají určení neplatnosti dražby podle § 48 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb. Současně uvádí, že předmětem řízení je dražba provedená soudním exekutorem, tj. žalovaným 2) v rámci exekučního řízení, v němž žalobci vystupují jako povinní. Důvod neplatnosti dražby je spatřován v postupu soudního exekutora, který neodročil nařízené dražební jednání v situaci, kdy byla podána u Okresního soudu v Příbrami žaloba na vyloučení nemovitých věcí, které měly být předmětem dražby (resp. podíly žalobců na těchto nemovitých věcech) z exekuce podle § 267 o. s. ř., jak ukládá ustanovení § 336i odst. 1 o. s. ř.

8. Není pochyb o tom, že proti žalobcům bylo soudním exekutorem titul jméno příjmení vedeno exekuční řízení pod sp. zn. 204 EX 9936/19. V rámci tohoto exekučního řízení byla usnesením soudního exekutora vydána dražební vyhlášky ze dne 18. 1. 2021, č. j. 204 EX 9936/19-2332 a č. j. 204 EX 9936/19-2339, kterou byla nařízena elektronická dražba spoluvlastnických podílů žalobců (v exekučním řízení v postavení povinných) ohledně nemovitých věcí (pozemků) zapsaných v katastru nemovitostí pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště, a to pozemkové parcely číslo v k. ú. část obce u obec zapsané na list vlastnictví, pozemkové parcely číslo v k. ú. obec, zapsané na list vlastnictví, pozemkové parcely číslo číslo v k. ú. obec zapsaných na list vlastnictví. Usnesením soudního exekutora ze dne 22. 2. 2021, č. j. 204 EX 9936/19-2470 a ze dne 22. 2: 2021, č. j. 204 EX 9936/19-2477, byl žalovanému 3) udělen příklep ohledně podílu žalobce a) a žalobce b) na uvedených nemovitostech. Současně bylo zjištěno, že dne 21. 1 2021 podala jméno příjmení proti žalované 1) u Okresního soudu v Příbrami žalobu o vyloučení uvedených nemovitých věcí z exekuce. Obsahem této žaloby je ničím nedoložené tvrzení žalobkyně, že je vlastnicí předmětných nemovitých věcí.

9. V posuzované věci není pochyb o tom, že žalovaný 3) měl nabýt vlastnické právo k předmětným nemovitostem na základě příklepu exekutora (§ 336j o. s. ř.) uděleného v rámci dražby konané 19. 2. 2021 (srov. usnesení ze dne 18. 1. 2021, č. j. 204 EX 9936/19-2332 a č. j. 204 EX 9936/19-2339) a splnění podmínek určených ustanovením § 336l odst. 2 o. s. ř.

10. Šlo o provedení exekuce prodejem nemovitých věcí podle § 66 a násl. exekučního řádu. Není pochyb o tom, že podle § 69 exekučního řádu se na provádění exekuce, nestanoví-li tento zákon jinak (§ 66 až § 68) přiměřeně použijí ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem nemovitých věcí, tj. § 336 a násl. o. s. ř. Není pochyb o tom, že provádění exekuce, resp. soudního výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí formou dražby a dražbu realizovanou podle zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách, nelze ztotožňovat, neboť jde o rozdílné instituty, při nichž dochází ke zpeněžení nemovitostí a uspokojení pohledávky věřitele. Regulérnost provádění exekuce prodejem nemovitých věcí, nelze posuzovat podle ustanovení zákona o veřejných dražbách. Již z tohoto důvodu nemůže být žaloba, o níž soud rozhodl v projednávané věci oprávněná.

11. K argumentaci žalobců ve vztahu k ustanovení § 336i odst. 1 o. s. ř. lze jen doplnit, že se v řízení o neplatnosti dražby podle zákona o veřejných dražbách neuplatní. Žalobcům je jistě známo, že touto otázkou se soudy zabývaly v řízení o odvolání žalobců proti usnesení soudního exekutora o příklepu. V této souvislosti lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2190/2021 a 20 Cdo 2189/2021.

12. Pokud se soud prvního stupně zabýval otázkou určení neplatnosti dražby z hlediska aplikace ustanovení § 80 o. s. ř., dospěl ke správnému závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, neboť k přezkumu správnosti postupu při provedení exekuční dražby slouží jiné procesní prostředky (které byly využity), a to odvolání proti rozhodnutí soudního exekutora.

13. Se zřetelem k uvedeným závěrům odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení. V případě žalované 1) jde o částku 3 345,55 Kč, která sestává z paušální náhrady nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 3 úkony po 300 Kč za jeden úkon (vyjádření k odvolání, příprava účasti na jednání odvolacího soudu 9. 11. 2022 a účast na jednání odvolacího soudu dne 9. 11. 2022). Náklady řízení dále zahrnují náhradu cestovného za cestu z obec do obec a zpět dne 9. 11. 2022 při použití motorového vozidla s průměrnou spotřebou 6,4 litrů/ 100 km, ceně pohonných hmot podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. 37,10 Kč/litr, náhradě za použití vozidla 4,70 Kč km a počtu ujetých kilometrů celkem 324. Celková náhrada cestovného tak činí 2 445,55 Kč Náklady odvolacího řízení v případě žalovaného 3) činí 10 358,23 Kč. Jedná se o odměnu advokáta za tři úkony právní služby podle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (vyjádření ze dne 12. 7. 2022, vyjádření ze dne 14. 9. 2022, účast při odvolacím jednání dne 9. 11. 2022) po 2 500 Kč za jeden úkon. Dále jde o náhradu cestovného za cestu z obec do obec a zpět v celkové výši 1 358,23 Kč (bylo ujeto celkem 204 km při průměrné spotřebě 4,4 litrů/1km, ceně pohonných hmot 44,50 Kč litr a náhradě za použití motorového vozidla 4,70 Kč km. Dále jde náhradu za promeškaný čas na cestě podle § 14 odst. 4 advokátního tarifu po 100 Kč za každou půlhodinu, celkem 600 Kč a náhradu hotových výdajů v paušální výši za tři úkony právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč za 1 úkon, tj. 900 Kč. Žalovanému č. 2 žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku je za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. přípustné dovolání, které je možné podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR v obec u Okresního soudu v Písku.

Tento rozsudek je možné vykonat, nebude-li povinnost v něm stanovená včas a dobrovolně splněna.