KSCB 15 Co 131/2024-323

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Ožvalda a soudců JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno., Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Mgr. Peterem Harmečkem sídlem Macharova 302/13, 702 00 Ostrava ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 90 000 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_005⟫ o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 16. 2. 2024 č. j. 10 C 10/2020-288

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 14 552,70 Kč k rukám tituly před jménem jméno FO do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Citovaným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 90 000 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně od 9. 11. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Současně žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 112 334,24 Kč a povinnost nahradit České republice náklady řízení ve výši 3 600 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozhodoval ve věci již podruhé, když rozsudkem ze 14. 6. 2023 žalobu zamítl, neboť dovodil, že výsledky dokazování (včetně znaleckých posudků z oboru písmoznalectví a kybernetika) neumožňují učinit závěr o tom, že žalovaný dohodu o zprostředkování z 19. 6. 2019 skutečně podepsal. Ačkoliv posudkem z oboru písmoznalectví bylo zjištěno, že podpis připojený k této dohodě je pravým podpisem žalovaného, z následného posudku z oboru kybernetika vyplynulo, že chybí kvalifikovaná časová razítka u elektronických podpisů, současně žalobkyně oproti běžným zvyklostem disponuje privátním klíčem a může tak vytvářet podmínky pro manipulaci s biometrickým podpisem a dále výstupy z metadat došlo ke zjištění o jiném místě a čase připojení podpisu žalovaného, než tvrdila žalobkyně, což se nepodařilo odstranit ani výpověďmi realitních makléřek. Usnesením krajského soudu z 23. 11. 2023 však byl tento rozsudek zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení, neboť soud I. stupně se nesprávně soustředil pouze na dílčí otázku místa a času podepsání listiny, což je neúplné, nedostatečné a nelogické. Krajský soud poukázal na § 561 odst. 1 o. z., z něhož nevyplývá obligatorní požadavek na lokalizační a temporální dovětek při právním jednání učiněném v písemné formě. Přestože nelze v tuto chvíli rozumně vysvětlit, proč podle metadat mělo k podpisům na sporné listině dojít v místě bydliště realitní makléřky p. Anonymizováno a nikoliv v jednu dobu, tento rozpor ještě sám o sobě neznamená, že by se žalobkyně dopustila nějaké manipulace s daty. Takový poznatek nevyplývá ani ze závěrů posudku z oboru kybernetika. Současně není zřejmé, proč má právě tento rozpor představovat zásadní důvod pro rozhodnutí ve věci samé, když dle hmotného práva vzniká smluvní vztah při písemné formě přijetím návrhu, jehož projevem je podpis na příslušné listině.

2. Soud I. stupně pak v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatuje, že s ohledem na tato východiska hodnotil znovu provedené důkazy, když z obsahu spisu ani z rozhodnutí krajského soudu nevyplynula potřeba provést důkazy další. Poté tyto důkazy chronologicky rekapituluje. Následně uzavírá, že sporná listina z 19. 6. 2019 se řídí pravidly plynoucími z § 1723 odst. 1, § 1731, § 1740 odst. 1 a § 1745 o. z. Z výpovědi svědkyň Anonymizováno a Anonymizováno plyne, že žalovanému byl návrh na uzavření této smlouvy předložen v elektronické formě prostřednictvím podpisového zařízení (tabletu), v němž po seznámení s jejím obsahem žalovaný dohodu obratem podepsal. Z toho vyplývá, že se jedná o podpis dohody za současné fyzické přítomnosti obou smluvních stran, tedy nikoliv o distanční způsob uzavření smlouvy, jak se domnívá žalovaný. Proto se ust. § 1824 až 1828 o. z. nepoužijí, byť žalovaný byl nepochybně v pozici spotřebitele. Znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví bylo zjištěno, že podpis na uvedené listině je pravým digitálním podpisem žalovaného. Dále bylo znaleckým posudkem z oboru kybernetika zjištěno, že i když žalobkyně může za určitých možností manipulovat s biometricky podepsanými dokumenty, v daném případě k manipulaci s podpisem žalovaného dojít nemohlo a je krajně nepravděpodobné, že by elektronický podpis žalovaného vznikl v některém jiném dokumentu a do posuzovaného dokumentu byl nějakým způsobem přenesen. Za situace, kdy znalec tento závěr učinil i při vědomí zjištěných rozporných údajů o tom, kdy a kde mělo dle elektronických dat dojít k podpisu smlouvy, a podle platné právní úpravy není údaj o místě a času pořízení podpisu nezbytnou součástí právního jednání v písemné formě, prokazují oba výše uvedené posudky tvrzení žalobkyně, že žalovaný dohodu z 19. 6. 2019 podepsal, a naopak vyvrací tvrzení žalovaného, který nejprve tvrdil, že se vůbec o jeho podpis nejedná a následně své tvrzení změnil tak, že tento podpis byl k dohodě připojen jiným způsobem. Současně tvrzení žalobkyně o podpisu dohody žalovaným potvrzují i výpovědi svědkyň Anonymizováno a Anonymizováno, které sice nedokázaly uspokojivě vysvětlit zjištění znalce o místě a času podpisu dohody vyplývající z elektronických dat, v rozhodné otázce podpisu ale vypovídaly shodně, že žalovaný smlouvu podepsal. Naopak výpověď žalovaného je v rozporu s těmito důkazy a žádný jiný důkaz jeho výpověď nepotvrzuje. Okresní soud jí pokládá za nevěrohodnou, když i jiné její části byly vyvráceny dalšími důkazy. Jeho tvrzení, že neobdržel podepsané vyhotovení dohody, je vyvráceno obsahem e-mailové zprávy žalobkyně zaslané žalovanému na jím označenou a užívanou e-mailovou adresu ze dne 19. 6. 2019. Dále se jedná o tvrzení žalovaného, že od žalobkyně neobdržel oznámení o opatření zájemce ze dne 20. 8. 2019, což žalovaný připustil až při jednání 22. 5. 2023 po provedení důkazu doručenkou pošty. Konečně se jedná o zjevně účelový vývoj tvrzení žalovaného k podpisu zakázkového listu. Jeho výpověď tak nemohla zvrátit výsledky dalších v řízení provedených důkazů. Jedná se o důkazy přímé, jejichž výsledky nemohly být zvráceny ani nepřímými důkazy navrženými žalovaným (listiny k jednání s jinými realitními kancelářemi, jednání se žalobkyní u prodeje jiných nemovitostí, inzerce samotného žalovaného, výpověď syna žalovaného, vyslání žalovaného 19. 6. 2019 na služební cestu), když navíc se jedná o důkazy vznesené po koncentraci řízení a nejedná se o žádnou z výjimek uvedených v § 118b odst. 1 o. s. ř. Na základě toho soud I. stupně uzavřel, že žalobkyni se podařilo prokázat tvrzení, že žalovaný dohodu o zprostředkování podepsal. V ní je zakotvena povinnost klienta zejména neuzavřít s třetí osobou smlouvu o zprostředkování převodu nemovitosti ani neudělit souhlas k její inzerci, obstarání vlastního zájemce je žalovaný povinen oznámit nejpozději v den uzavření kupní smlouvy nebo smlouvy o smlouvě budoucí kupní a je povinen neuzavřít s žádnou třetí osobou kupní smlouvu nebo smlouvu o smlouvě budoucí kupní, jakmile mu žalobkyně oznámí opatření zájemce. Při porušení některé z těchto povinností je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši provize, která byla sjednána v dohodě na 90 000 Kč. Z listinných důkazů plyne, že žalobkyně nabízela chatu k prodeji a vyvíjela činnost směřující k obstarání zájemce. Toho se i podařilo získat, rezervace pro pana Anonymizováno byla provedena 20. 8. 2019. Ten den zaslala žalovanému písemné oznámení o opatření zájemce, zásilku si žalovaný převzal dle dodejky pošty 26. 8. 2019. Přesto žalovaný 28. 8. 2019 uzavřel kupní smlouvu s manželi Anonymizováno. Je tak nepravdivé jeho tvrzení, že oznámení o opatření zájemce si vyzvedl až po podpisu kupní smlouvy. Žalovaný porušil dohodu z 19. 6. 2019, když umožnil v době její účinnosti inzerci chaty realitní kanceláří Anonymizováno adresa, která předmětnou chatu nabízela k prodeji a za jejíž účasti došlo dne 28. 8. 2019 k uzavření kupní smlouvy. Současně bylo ze seznamu zájemců předloženého žalobkyní zjištěno, že kupující D. Mendel byl zájemcem obstaraným činností žalobkyně. Žalovaný porušil i povinnost neuzavřít s žádnou třetí osobou kupní smlouvu, jakmile žalobkyně oznámí žalovanému opatření zájemce. Z těchto důvodů bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno.

3. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný, který žádal jeho změnu tak, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. Dle jeho názoru jsou skutková zjištění učiněná v rozporu s proběhlým dokazováním a rozhodnutí spočívá na zjevně nesprávném právním posouzení. Pokud soud I. stupně neprovedl další důkazy a nehodnotil všechny důkazy řádně a úplně, nepostupoval dle pokynů odvolacího soudu. Pro žalovaného je rozhodnutí překvapivé, protože dle stejných důkazů soud I. stupně vyhodnotil situaci opačně. Žalovaný nesouhlasí se závěrem, že měnil svá tvrzení, protože vždy šlo pouze o upřesňování a bližší vysvětlování. Jediné, co žalovaný chtěl podepsat a vědomě podepsal, byl souhlas s nabídkou. Podepisoval se elektronickou tužkou na tablet, kde bylo jen okénko pro podpis. Nemůže tak ani potvrdit, na jakou listinu byl jeho podpis připojen, protože to nebylo spojeno se žádným dokumentem. V každém případě jeho vůle směřovala pouze k souhlasu s nabídkou, nikoliv k uzavření jakékoliv zprostředkovatelské smlouvy. Pokud by ostatně žalovaný chtěl uzavřít se žalobkyní takovou smlouvu, a ještě na výhradní zprostředkování, učinil by tak logicky na začátku, bez toho, že by sám nabízel chatu na prodej nebo že by to činily další realitní kanceláře. Vzhledem k uvedenému způsobu podepisování smlouvy, kdy si podepisující nemůže ověřit, k čemu vlastně připojuje svůj podpis, nelze tuto smlouvu posoudit jinak, než že jde o distanční způsob podepisování na dálku. Proto je také logické a nutné, že smluvní strana má právo se s dokumentem řádně a včas seznámit tím, že ji bude doručen. Pro posouzení povahy smlouvy je také důležité, kde a jak k uzavření smlouvy došlo. Pokud okresní soud uzavřel, že tomu tak není, a vyhodnotil, že to mohlo být i mimo provozovnu, také z těchto důvodů nemůže obstát jeho závěr, že dohoda nebyla uzavřena distančním způsobem. Pokud pak jde o hodnocení důkazů, závěr soudu I. stupně, že návrh smlouvy byl žalovanému předložen svědkyní Anonymizováno v elektronické formě prostřednictvím podpisového zařízení (tabletu), v němž po seznámení s jejím obsahem žalovaný dohodu podepsal, vyvracejí metadata uvedená ve znaleckém posudku a rovněž výpovědi svědkyň Anonymizováno, Anonymizováno a žalovaného. Je nepochopitelné, že okresní soud v prvním rozhodnutí vyhodnotil výpovědi těchto svědkyň jako nevěrohodné, zatímco v druhém rozsudku se o jejich výpovědi opírá. Soud I. stupně měl věrohodně vysvětlit, proč na některé důkazy nahlíží jinak. Pro žalovaného je tato změna hodnocení i samotného rozhodnutí naprosto nepochopitelná a nevěrohodná. Pro platnost smlouvy je pak z hlediska § 1745 o. z. nezbytné, aby byla doručena žalovanému, protože až poté může dojít k její účinnosti. Žalobkyně však neprokázala doručení žádného dokumentu žalovanému a ani jeho obsah. Předložila obyčejný dokument, na němž je napsáno, že odeslala nějaký e-mail. Žalobkyně si doručení nijak neověřovala a žádné potvrzení ze strany žalovaného neobdržela. K tomuto žalovaný poukazuje na soudní judikaturu. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 41 A 117/2014 „stěžovatel byl povinen prokázat, že žaloba byla v zákonné lhůtě doručena soudu“. Z rozsudku téhož soudu sp. zn. 51 A 26/2017 rovněž plyne, že účinky právního jednání nemůže založit neprokázané doručení e-mailu. Skutečnost, že odesílatel musí počítat s tím, že e-mail není spolehlivý a že musí být ověřeno doručení, vyplývá i z dalšího rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 A 22/2014. Dle rozhodnutí téhož soudu sp. zn. 61 A 16/2015 „nelze z důkazu záznamem odeslání e-mailu prokazovat doručení takové datové zprávy“. Používání nezaručené elektronické pošty je sice široce rozšířeným způsobem komunikace, na druhou stranu je však nutno vždy vycházet z citovaných rozhodnutí. Účastníci přitom e-mailem nekomunikovali a ani si nedomluvili takovýto způsob doručování. Vedle toho, pokud je v údajném e-mailu žalobkyně z 19. 6. 2019 uvedeno, že v příloze zasílá originál dohody, to neprokazuje, že obsah přílohy odpovídá verzi, kterou žalobkyně předložila soudu.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Námitky žalovaného pokládá zčásti za účelové, zčásti za irelevantní. Lze s ním souhlasit, že okresní soud dospěl k odlišným skutkovým i právním závěrům než v původním rozhodnutí. Jedná se však o logické vyústění situace navazující na pokyn odvolacího soudu v jeho zrušujícím usnesení (kde je vymezen základní úkol pro soud I. stupně v dalším řízení). V této souvislosti tak nelze okresnímu soudu nic vytknout. Pokud se odvolání rozsáhle věnuje doručení dohody, dle žalobkyně zákon nikde neuvádí, že platnost právního jednání je vázána též na doručení listiny (viz § 561 o. z.). Z výpovědí svědkyň Anonymizováno a Anonymizováno dále jednoznačně vyplývá, že před podpisem smlouvy žalovaným s ním byla jednotlivá ujednání podrobně procházena. Výpovědi svědkyň tedy vylučují tvrzení žalovaného, že podepsal toliko zakázkový list. Důkazem k tomu je i skutečnost, že ten je datovaný k 13. 3. 2019, zatímco dohoda o zprostředkování je z 19. 6. 2019. Navíc je žalobkyně přesvědčena, že prokázala zaslání této dohody žalovanému e-mailovou zprávou z 19. 6. 2019. V tomto směru odkazuje na rozsudek Spolkového soudního dvora ze 6. 10. 2022 sp. zn. VII. ZR 895/21, z něhož plyne, že pokud je e-mail po technické stránce doručen adresátovi v obvyklou denní dobu, pak mu po právní stránce dojde zásadně v tento okamžik, jestliže jde o běžně používanou e-mailovou adresu. Z judikatury tuzemských soudů pak plyne, že pro splnění podmínky dle § 570 odst. 1 o. z. je nutné, aby projev vůle došel „do sféry dispozice adresáta“, což je okamžik, kdy se „adresát tohoto úkonu měl možnost s ním objektivně seznámit“ (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 305/2020 a Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2988/2011). Judikaturu uváděnou žalovaným nelze v databázi soudů dohledat, a navíc není aplikovatelná na tento případ, neboť řeší otázku veřejnoprávního doručování. Především má však žalobkyně za to, že tato otázka není pro rozhodnutí zásadní.

5. Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

6. To se týká už úvodních procesních námitek o překvapivosti výroku ve věci samé a o rozpornosti jeho odůvodnění se zrušujícím usnesením odvolacího soudu. O překvapivosti je snad možné hovořit u některých dílčích skutkových závěrů (třeba u hodnocení věrohodnosti svědkyň Anonymizováno a Anonymizováno, jež skutečně ve srovnání s jejich posouzením v prvním rozhodnutí soudu I. stupně není blíže vysvětleno), nikoliv však u stěžejních skutečností. Krajský soud v usnesení z 23. 11. 2023 vyslovil 3 zásadní závěry – pro platnost právního úkonu dle hmotného práva není obligatorní náležitostí místo a čas podepsání, pro závěr o platnosti dohody z 19. 6. 2019 je nutno „logicky a komplexně“ vyhodnotit pro tuto otázku „významné“ skutečnosti, a případně pokud za takové bude pokládat okresní soud skutečnosti, které jsou dle odvolacího soudu „důkazně méně hodnotné“, musí to pečlivě vysvětlit. Z tohoto hlediska nelze shledat nic zásadního, co by ve smyslu § 226 odst. 1 o. s. ř. okresní soud při napadeném rozhodnutí nerespektoval. Jestliže přitom odvolací soud z těchto a dalších důvodů (viz zejména body 10. až 15. odůvodnění jeho usnesení) zrušil rozsudek soudu I. stupně ze 14. 6. 2023, je logické, že v té podobě, v jaké byl odůvodněn jeho zamítavý závěr, po skutkové i právní rovině neobstál. Je tudíž také logické, že při právním východisku vysloveném odvolacím soudem a při výhradách odvolacího soudu vůči způsobu hodnocení důkazů dospěl soud I. stupně ve věci samé k odlišnému konečnému právnímu závěru. Procesní pochybení z jeho strany nelze shledat ani v tom, že neprovedl další důkazy, protože odvolací soud mu žádný závazný pokyn k provedení dalších důkazů nedal, procesně přípustné důkazy ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. již nebyly a okresní soud neshledal ani potřebu dalšího dokazování z vlastní iniciativy dle § 120 odst. 2 o. s. ř. Byť to není namítáno, podotýká odvolací soud, že dle obsahu spisu se lze ztotožnit s náhledem soudu I. stupně na důkazní návrhy žalovaného jako na procesně nepřípustné dle § 118b odst. 1 o. s. ř. (jak je to rozvedeno v bodu 19. odůvodnění napadeného rozhodnutí).

7. Pro závěr o tom, které skutečnosti jsou relevantní pro platnost předmětné dohody, je nepochybně významné, jakým ze zákonem stanovených způsobů byla uzavřena. Této otázce se soud I. stupně v napadeném rozhodnutí věnuje a s jeho právními názory se odvolací soud může plně ztotožnit. Distanční smlouvou se rozumí smlouva uzavíraná mezi podnikatelem a spotřebitelem s výhradním využitím jednoho nebo několika dálkových komunikačních prostředků bez současné fyzické přítomnosti stran, a to až do okamžiku uzavření smlouvy, včetně tohoto okamžiku (viz Občanský zákoník, 2. vydání 2023, C. H. Beck, komentář k § 1820). Taková situace ale přece v daném případě nenastala. K podpisu dohody došlo prostřednictvím elektronického zařízení, ovšem za současné fyzické přítomnosti obou stran. Pokud žalovaný podepsal (dle výsledků dokazování, byť to popírá, k tomu viz dále) dohodu z 19. 6. 2019, stalo se tak za přítomnosti oprávněné zástupkyně žalobkyně p. Anonymizováno, která k tomuto poskytla elektronické zařízení. Bez ohledu na další okolnosti nelze tento způsob uzavření dohody podřadit pod distanční způsob ve smyslu § 1824 o. z., jak správně dovodil soud I. stupně. Nelze pak souhlasit ani s právním názorem žalovaného, že pro platnost smlouvy je nezbytné ve smyslu § 1745 o. z. její doručení žalovanému.

8. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídí se obsahem smlouvy. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

9. Jak k tomuto uvádí odborná literatura (viz např. shora uvedená publikace, komentář k § 1740 nebo 1745), smlouva může vznikat různými způsoby. Pokud vzniká přijetím nabídky, pak je rozhodujícím okamžikem pro její vznik okamžik účinnosti přijetí této nabídky. K přijetí dochází tím, že její adresát s ní musí projevit souhlas, a to aktivním jednáním. Pro určení tohoto okamžiku se uplatní zásadně obecná úprava – jde o jednostranné právní jednání, které působí vůči svému adresátovi od okamžiku, kdy mu dojde. Již z toho je zřejmé, že pokud jsou obě strany fyzicky přítomné při uzavírání smlouvy, přijetí nabídky nabývá účinnosti podpisem adresáta, protože v ten okamžik se přítomnému navrhovateli tento projev vůle dostane do jeho dispozice. Pokud odborná literatura hovoří o nutnosti doručit listinu k nabytí účinnosti, je to ve zcela jiném případě a podobě, než o které uvažuje žalovaný. Pokud musí být projevy vůle obou stran vyjádřeny na jedné listině (typicky u převodu nemovitostí), přijetí návrhu na uzavření takové smlouvy mezi nepřítomnými osobami je účinné až v okamžiku, kdy navrhovateli dojde návrh smlouvy podepsaný adresátem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 38 Cdo 1165/2022).

10. Zde ovšem žalovaný nebyl navrhovatelem, ale adresátem. Byl tím adresátem, který za přítomnosti navrhovatele (oprávněné zástupkyně žalobkyně p. Svačinové) podepsal žalobkyní připravený návrh o zprostředkování. Pak takový projev vůle okamžitě působil vůči navrhovateli a v tento moment přijetí nabídky ze strany žalovaného i ve smyslu § 1745 o. z. nabylo účinnosti. Lze doplnit, že toto ustanovení je dispozitivní, a tudíž účastníkům nic nebránilo sjednat jiný okamžik účinnosti přijetí smlouvy. Ovšem k ničemu takovému zde rovněž nedošlo. Vzhledem k tomu je nadbytečné rozebírat (skutkově i právně), zda je správný dílčí skutkový závěr okresního soudu o tom, že oběma stranami podepsaná dohoda byla e-mailem dne 19. 6. 2019 doručena žalovanému.

11. Z hlediska odvolacích námitek zbývá posoudit, zda jsou nyní správně vyhodnoceny důkazy, jež jsou relevantní pro závěr o platném vzniku dohody o zprostředkování z 19. 6. 2019. Žalovaný v tomto směru ovšem namítá pouze překvapivost a nepodloženost opačného hodnocení jeho výpovědi a svědectví p. Anonymizováno a p. Anonymizováno (proti prvnímu prvostupňovému rozsudku), které se ovšem ani nyní (stejně jako dříve, viz bod 17. odůvodnění zrušujícího usnesení) nejeví těmi rozhodujícími. Jak vyplývá i z odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz zejména bod 19.), jsou podstatné pouze pro potvrzení způsobu uzavření smlouvy. A v tomto směru jsou výpovědi uvedených svědkyň i žalovaného ve shodě, že pokud se něco podepisovalo, tak to bylo na předmětné chatě žalovaného za současné přítomnosti obou stran, přičemž k podpisu došlo na elektronickém zařízení (tabletu) přineseného svědkyní Anonymizováno, v níž byla připravena listina k podepsání. První zásadní spornou otázkou bylo, zda podpis žalovaného na žalobkyní předložené dohodě o zprostředkování datované 19. 6. 2019 je jeho pravým podpisem. K tomu provedl soud I. stupně znalecké dokazování z oboru písmoznalectví, s jednoznačným závěrem o pravosti podpisu žalovaného, jak to nyní soud I. stupně uvádí na prvním místě svého hodnocení. K následné obraně žalovaného, že pokud je tedy podpis jeho, byl k dohodě připojen „překopírováním“ podpisu, soud I. stupně rovněž provedl znalecké dokazování, tentokrát z oboru kybernetika. To je ten důkaz, jehož hodnocení především bylo dle odvolacího soudu neúplné v prvním rozhodnutí soudu I. stupně, protože neřešilo správnost závěrů o samotném znaleckém úkolu (zda došlo k manipulaci s podpisem žalovaného), ale „mimochodem“ zjištěné rozpory ohledně místa a data podpisu dohody zaznamenané v elektronickém zařízení p. Anonymizováno. Nyní se okresní soud tohoto nedostatku vyvaroval. Rozsáhle cituje závěry písemného i ústního znaleckého posudku, z něhož je stěžejní to, že znalec s pravděpodobností hraničící s jistotou vyloučil všechny technické možnosti přenosu podpisu žalovaného z jiného dokumentu do dohody z 19. 6. 2019. Tento způsob vyhodnocení znaleckého dokazování (ve spojení s dalšími výsledky dokazování) může odvolací soud hodnotit už jako správný, objektivní a logický. Ostatně v tomto směru žalovaný nepřichází se žádnou konkrétní věcnou námitkou. Hovoří pouze o tom, že vlastně nevěděl, co podepisuje, protože měl v tabletu otevřené pouze předtištěné okno pro podpis, aniž bylo zřejmé, ke které listině patří. To je ovšem obdobný stav, jako když fyzická osoba podepíše připravenou listinu, aniž by se seznámila s jejím obsahem. Pokud tudíž žalovaný tímto chce tvrdit, že nebyl seznámen s obsahem dokumentu, které podepisoval, jde to ve smyslu § 4 odst. 1 o. z. k jeho tíži, protože mu nic nebránilo požádat o nahlédnutí do textu, jež předcházel podpisovému okénku (pokud se tak skutečně nestalo). V této souvislosti pak neobstojí ani argumentace žalovaného o tom, že pokud něco podepsal, jeho vůle směřovala pouze k podpisu zakázkového listu jako jeho souhlasu s nabídkou inzerovat prodej předmětné nemovitosti. Nemluvě o výše uvedených závěrech znaleckého posudku nebere žalovaný v úvahu ani časové hledisko. K podpisu zakázkového listu, který připouští, přece došlo v březnu 2019, kdy dle jeho skutkové verze by bylo možné, že by se podepsal v podpisovém oknu také k dohodě o zprostředkování bez toho, aniž by si toho byl vědom. Ovšem uplatněný nárok nevychází z dohody o zprostředkování z 13. 3. 2019 (která také existuje a byla v řízení důkazně doložena), ale z dohody z 19. 6. 2019, kde k žádnému uvedení v omyl shora tvrzeným způsobem dojít nemohlo, protože tehdy se již žádný zakázkový list nepodepisoval.

12. Soud I. stupně se blíže nevěnoval rozporům plynoucím ze znaleckého posudku z oboru kybernetika ohledně údajů o místě a času zaznamenaných v elektronickém zařízení k podepsání dohody z 19. 6. 2019. To ovšem znamená, že je nepokládal za stěžejní pro svůj konečný závěr, s čímž odvolací soud souhlasí, neboť ani v první fázi řízení a ani nyní nenachází žádnou významnou skutečnost pro jiný závěr (viz zejména bod 13. odůvodnění zrušujícího usnesení). Je možné částečně souhlasit s odvoláním, že napadený rozsudek nespecifikuje dostatečně konkrétně, proč nyní soud I. stupně vychází obecně z výpovědí svědkyň Anonymizováno a Anonymizováno jako věrohodných (proti jejich hodnocení v prvním rozsudku). Jejich obsah je evidentně ovlivněn tím, že je soud I. stupně vyslechl až zhruba 4 roky po předmětných událostech, a jejich důkazní hodnota je tak nižší. Především ale tyto 2 důkazy nejsou rozhodující pro konečný právní závěr, stejně jako výpověď žalovaného, která je však v souhrnu výše uvedených zjištění skutečně důkazem osamoceným. K tomu odvolací soud pokládá za potřebné pouze doplnit, že soud I. stupně při závěru o jeho nevěrohodnosti konstatuje pouze fakta plynoucí z obsahu spisu. V tomto směru jistě nejsou až tak důležité jisté obsahové posuny v tvrzení žalovaného k podpisu zakázkového listu (obdobně jako u výpovědí svědkyň Anonymizováno a Anonymizováno nemůže být podstatný rozpor ohledně procenta smluv uzavřených na výhradní zastoupení). Přesto ale zůstává celkem jednoznačné, že všechny rozhodující skutková tvrzení žalovaného byly v řízení postupně vyvráceny, ať už jde o pravost jeho podpisu na dohodě z 19. 6. 2019, manipulaci s tímto podpisem, doručení oznámení o opatření zájemce, doručení této informace ještě před uzavřením kupní smlouvy s jinými zájemci a konečně třeba nedoručení dohody z 19. 6. 2019 (aniž by bylo nutné u poslední skutečnosti rozebírat, zda doložení e-mailové zprávy p. Anonymizováno z 19. 6. 2019 odeslané na e-mailovou adresu žalovaného je důkazem dostatečným).

13. Žalovaný pak již nikterak nezpochybňuje skutečnosti, které soud I. stupně dovodil z obsahu dohody z 19. 6. 2019 o jeho povinnostech a z dalších důkazů o porušení těchto povinností uzavřením smlouvy s manželi Anonymizováno dne 28. 8. 2019. Tyto skutkové závěry jsou plně podložené, takže z nich odvolací soud může jako ze správných také vycházet. Jim pak odpovídá právní závěr o vzniku práva na zaplacení smluvní pokuty ve smyslu § 2048 odst. 1 o. z. Ze všech těchto důvodů pokládá odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku ve věci samé za věcně správný. Jelikož nebylo nikterak pochybeno ani při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a ve vztahu mezi nimi a státem, byl rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

14. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. byly v této fázi řízení úspěšné žalobkyni přiznány náklady řízení. Ty jsou tvořeny náklady právního zastoupení za 2 úkony právní služby (písemné vyjádření, účast u odvolacího jednání, které nepřesáhlo 2 hodiny, jal mylně účtuje žalobkyně) po 4 700 Kč, se 2 režijními paušály po 300 Kč, ztrátou času za 6 půlhodin po 100 Kč, vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a náhradou jízdného 1 427 Kč (použito vozidlo se spotřebou 6,2 l/100 km, při ujetí 184 km). K tomu přistupuje náhrada DPH 2 525,70 Kč. Celkovou částku 14 552,70 Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu I. stupně za podmínek dle § 237 o. s. ř.