KSCB 5 Co 495/2024-973

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a soudců Mgr. Jiřího Straky a Mgr. Kamily Drábkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno, příjmenídatum narození ⟪LB:lb_002⟫ Adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: právnická osoba, IČO: IČO, ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa ⟪LB:lb_008⟫ o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít smlouvu o převodu pozemků, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 1.3.2024, č.j. 5 C 412/2020-944,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 38 410,72 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v odstavci I. výroku nahradil projev vůle žalovaného, jímž souhlasí s uzavřením smlouvy o převodu pozemků s žalobcem, a to parc. č. číslo k.ú. adresa, parc. č. číslo, číslo a číslo v k.ú. adresa, parc. č. číslo a číslo v k.ú. adresa a dále pak parc. č. číslo v k.ú. adresa, dosud zapsané na LV číslo hodnota, u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Český Krumlov. V odstavci II. výroku pak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 472 066,11 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Vyšel ze zjištění, že žalobce je oprávněnou osobou, a to po převodu podílu z ostatních dvou oprávněných osob a náleží mu tak celý restituční nárok. Vzniklo mu právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. Tento restituční nárok nebyl ke dni podání žaloby v celém rozsahu ze strany žalovaného uspokojen, a to z důvodu, že žalovaný odmítal žalobci přiznat správnou výši ocenění jeho nároku na vydání náhradních pozemků. Tento restituční nárok za nevydané pozemky v k.ú. adresa o celkové výměře 6316 m² (dříve dle PK číslo, číslo, číslo, nyní přečíslováno na číslo, číslo a číslo) původně ocenil částkou 39 385,89 Kč. Žalobce s tímto oceněním nesouhlasil a nechal vypracovat znalecký posudek číslo číslo znalce tituly před jménem jméno FO, přičemž ten dospěl k závěru, že nevydané pozemky při ocenění částkou 250 Kč, za 1 m2 mají hodnotu 1 579 000 Kč. S tímto oceněním nesouhlasil žalovaný a nechal proto vypracovat znalcem tituly před jménem jméno FO znalecký posudek číslo číslo, který tytéž nevydané pozemky ocenil částkou 391 594,60 Kč. Stavební pozemky určil tento znalec v rozloze 5529 m², avšak 1 m² ocenil částkou 70 Kč po aplikaci srážek a 787 m² ocenil jako zemědělskou půdu částkou 5,80 Kč. Soud prvního stupně pak oba znalce vyslechl k objasnění vzájemných rozporů v obou znaleckých posudcích, zejména ohledně srostlosti či nesrostlosti odňatých pozemků s Adresa. Znalec tituly před jménem jméno FO pak vypracoval i doplněk svého znaleckého posudku. Okresní soud pak dospěl k závěru, že znalecký posudek znalce tituly před jménem jméno FO je nesprávný, neboť tento aplikoval nesprávně srážky, pro něž neměl dostatečné podklady, pouze pohled na letecké snímky. Soud prvního stupně pak vyšel z toho, že nevydané pozemky určené dle územně-plánovací dokumentace pro výstavbu komunikace je nutno pro účely určení výše restitučního nároku ocenit jako stavební. Městská část adresa byla ke dni převodu nevydaných pozemků na Československý stát stavebně srostlá s kmenovou obcí Adresa a tvořila s ní souvislý jednolitý intravilán. Podle závěru okresního soudu tak znalec tituly před jménem jméno FO své závěry znaleckého posudku obhájil a soud z něj tak vyšel. Nepřihlížel proto ke znaleckému posudku tituly před jménem jméno FO. Ocenění stanovené původně žalovaným bylo mnohonásobně nižší než správné ocenění tituly před jménem jméno FO. Rozdíl mezi částkou, která byla žalobci žalovaným přiznána (391 594,60 Kč) a částkou, která měla žalobci náležet (1 579 000 Kč) činí částku 1 187 405,40 Kč. Postup žalovaného tak lze označit jako liknavý a svévolný, neboť odmítal řádně ocenit nevydané pozemky a evidoval nárok žalobce ve zcela nepřiměřené výši. Tím ztěžoval, ne-li znemožňoval uspokojení nároku žalobce zásadním předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků.

3. Mezi účastníky byla pak nesporná cena pozemků navržených žalobcem k vydání (1 444 269,40 Kč celkem) a též nebylo mezi nimi sporu o tom, že tyto navržené pozemky jsou způsobilé k vydání. V odůvodnění napadeného rozsudku pak soud prvního stupně rekapituluje, že v tomto řízení bylo již jednou soudem prvního stupně rozhodováno, přičemž žaloba byla částečně pravomocně zamítnuta a ohledně některých pozemků bylo též řízení pravomocně zastaveno. Hodnota všech navržených pozemků, vydání pak nepřesahuje restituční nárok žalobce.

4. Právně věc soud prvního stupně posoudil podle § 11a odst. 1 zákona o půdě a podle § 6 odst. 1 a 2 téhož zákona. Dále vyšel z ustálené judikatury, která dospěla k závěru, že lze uspokojovat nároky oprávněných osob i mimo veřejné nabídky pozemků, pokud se oprávněná osoba domáhá vydání pozemků, jež jsou k převodu vhodné, a to za současného prokázání liknavého či svévolného postupu žalovaného.

5. Při určení výše náhrady nákladů řízení úspěšnému žalobci vyšel soud prvního stupně z částky 1 444 269 Kč coby tarifní hodnoty a odměna za jeden úkon právní služby tak podle advokátního tarifu činí 14 100 Kč. Úkony právní služby vykonané řízení advokátem žalobce pak v odůvodnění napadeného rozsudku okresní soud podrobně specifikuje včetně výdajů spočívajících ve vynaložených cestovních výdajích.

6. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. V něm vyjadřuje nesouhlas s tím, že by vůči žalobci postupoval svévolně a liknavě. Poukazuje na to, že žalobce žádal o přecenění nároku až dne 14. 10. 2020 a po dobu 18 let tak ocenění svých nároků nerozporoval. Postup žalobce hodnotí jako obcházení zákonem předvídaného způsobu uspokojování restitučního nároku prostřednictvím veřejných nabídek. Posudek znalce tituly před jménem jméno FO žalovanému ani neposkytl. Poukazuje pak na rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu týkajících se vyvíjené aktivity oprávněných osob a z těchto rozhodnutí v odvolání cituje. Připouští, že v řadě soudních rozhodnutí byla pravomocně zjištěna liknavost a svévole ve vztahu k některým oprávněným osobám, avšak těm se i přes aktivní snahu dlouhodobě nepodařilo uspokojit své nároky. V odvolání pak dále podrobně hodnotí závěry obou v řízení vypracovaných znaleckých posudků, přičemž znalci tituly před jménem jméno FO vytýká, že měl provést srážky, že vycházel z neplatného regulačního plánu v době odnětí pozemků a že při výslechu před okresním soudem tento znalec uváděl rozporuplné údaje. Nebylo tak zjištěno, z jakého konkrétního územního plánu znalec vycházel, a proto jeho ocenění nevydaných pozemků nemůže být správné. Naproti tomu znalec tituly před jménem Jméno, příjmení provedl správně aplikaci srážek dle přílohy 7 Oceňovací vyhlášky a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Napadenému rozsudku též odvolatel vytýká nesprávné stanovení výše náhrady nákladů řízení s tím, že žalobce neměl v řízení plný úspěch, neboť žaloba byla původním rozsudkem ze dne datum částečně zamítnuta a řízení též bylo částečně zastaveno. Navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta.

7. K podanému odvolání se vyjádřil žalobce. Ve svém vyjádření vyvrací opodstatněnost odvolacích námitek, poukazuje na judikaturu, která dle jeho mínění podporuje jak jeho tvrzení v řízení, tak i závěry soudu prvního stupně. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, které zákon nevylučuje, bylo podáno v zákonné patnáctidenní lhůtě účastníkem řízení (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.). Věc projednal podle § 212 o.s.ř. v rozsahu odvolání dotčeném a přezkoumal tak napadení rozsudek v celém rozsahu podle § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.

9. Odvolání žalovaného není důvodné.

10. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s tím, k jakým skutkovým závěrům dospěl soud prvního stupně a jak věc posoudil po právní stránce. V odůvodnění napadeného rozsudku se pak vypořádal se všemi pro rozhodnutí podstatnými skutečnostmi. Odvolací soud si je vědom toho, že ustálená judikatura týkající se tohoto typu žalob dospěla k závěru, že žaloba podaná oprávněnou osobou na nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu vybraných pozemků je vždy pojímána jako výjimečná eventualita, která přichází v úvahu pouze tehdy, nemůže-li se oprávněná osoba navzdory aktivnímu přístupu domoci uspokojení svého restitučního nároku zákonem předvídatelným postupem (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2597/2015, 28 Cdo 1877/2015 či 28 Cdo 1867/2015). V právní praxi též není sporu o tom, že za liknavý a svévolný postup žalovaného ve vztahu k žalobci lze považovat situaci, kdy žalovaný eviduje restituční nárok žalobce (a v minulosti též jeho právních předchůdců) v nesprávné výši. Není přitom rozhodující, že žalobce navrhl přecenění svého nároku až po nějaké době, neboť zákonnou povinností žalovaného je tento restituční nárok řádně ocenit a evidovat ve správné výši bez ohledu na případnou aktivitu oprávněné osoby, tedy žalobce. Tento stav přitom trvá i ke dni rozhodování odvolacího soudu, neboť žalovaný i v odvolacím řízení trvá na tom, že ocenění nevydaných pozemků znalcem tituly před jménem Jméno, příjmení je správné a hodnota těchto nevydaných pozemků by tak měla činit 391 594,60 Kč. Soud prvního stupně pak po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ke správné ceně odňatých a nevydaných pozemků dospěl znalec tituly před jménem jméno FO a tato hodnota činí 1 579 000 Kč. Toliko částečné přecenění restitučního nároku žalobce, k němuž došlo až po podání žaloby, nemůže tento závěr odvolacího soudu o liknavosti a svévoli žalovaného nijak zvrátit, neboť jak výše uvedeno, skutečnost je taková, že i nadále žalovaný eviduje restituční nárok žalobce v nesprávné výši. Poukaz žalobce na jiné rozhodnutí odvolacího soudu (spisová značka), v němž odvolací soud uvedl, že správné stanovení výše restitučního nároku oprávněné osoby je úkolem a povinností státu a za nesprávné vyčíslení musí nést odpovědnost stát a nelze ji v žádném případě přenášet na oprávněnou osobu, je tak přiléhavý, neboť chybně vyčíslený restituční nárok objektivně znemožňuje jeho řádné uplatnění a vymožení.

11. Shora uvedené závěry pak mohou obstát zejména s ohledem na skutečnost, že odvolací soud se se soudem prvního stupně ztotožňuje v tom, k jakým závěrům dospěl po hodnocení provedeného dokazování, jež směřovalo k ocenění odňatých a nevydaných pozemků v k.ú. adresa. Odvolací soud připomíná, že ve věci již rozhodoval usnesením ze dne 31. 1. 2023, č. j. 5 Co 1118/2022–825, jímž bylo předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení s ohledem na existenci vady, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, neboť soud prvního stupně při existenci dvou rozdílných znaleckých posudků znalců tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO tyto znalce nevyslechl. V dalším řízení před soudem prvého stupně pak okresní soud postupoval podle závěrů odvolacího soudu v citovaném usnesení vyjádřených a dokazování doplnil o výslechy znalců, přičemž znalec tituly před jménem jméno FO ještě vypracoval dodatek svého znaleckého posudku. Odvolací soud pak ve shodě se soudem prvního stupně dospívá k závěru, že po takto doplněném dokazování bylo možno o věci rozhodnout bez vypracování revizního znaleckého posudku, neboť soud prvního stupně v odůvodnění napadaného rozsudku srozumitelným a přezkoumatelným způsobem uvedl, proč se přiklonil k závěrům vyjádřeným ve znaleckém posudku znalce tituly před jménem jméno FO a nikoliv k závěrům znaleckého posudku znalce tituly před jménem jméno FO. Toto hodnocení provedeného dokazování pak odpovídá ust. § 132 o.s.ř. a je přesvědčivé. I odvolací soud tak zastává názor, že odňaté a nevydané pozemky v k.ú. adresa byly znalcem tituly před jménem jméno FO správně oceněny jako pozemky stavební, přičemž k aplikaci srážek dle přílohy číslo 7 Oceňovací vyhlášky při ocenění nevydaných pozemků nebyl důvod, a to z důvodů, které znalec tituly před jménem jméno FO srozumitelným způsobem vysvětlil. V této souvislosti odvolací soud poukazuje též na ten aspekt, že v daném sporu jde o odčinění křivdy, která byla právním předchůdcům žalobce odnětím jejich pozemků způsobena, přičemž jak žalobce v odvolacím řízení argumentuje, pokud by nebylo překážky k vydání těchto odňatých pozemků z důvodu jejich zástavby, byl by žalobce nyní vlastníkem stavebních pozemků na území Adresa.

12. K odvolací námitce žalovaného proti výroku o náhradě nákladů řízení odvolací soud uvádí, že si je vědom skutečnosti, že v právní praxi bylo v minulosti rozhodováno rozdílně (a činil tak i Nejvyšší soud), pokud se týká tarifní hodnoty, ze které soudy v těchto typech sporů vycházely. V současné době pak považuje odvolací soud praxi za ustálenou potud, že je nutno vycházet z tarifní hodnoty odpovídající hodnotě převáděných náhradních pozemků a nikoliv z hodnoty všech v žalobě uvedených pozemků, neboť soud není tímto návrhem na vydání konkrétních pozemků vázán a může rozhodnout i o nahrazení projevu vůle žalovaného s převodem jiných vhodných pozemků. Způsob, kdy soud prvního stupně vyšel při stanovení výše odměny advokáta za úkon právní služby z hodnoty pozemků, u nichž byl žalobce nakonec úspěšný, považuje odvolací soud za způsob, který odpovídá ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že jde o náklady potřebné k účelnému uplatňování práva a považuje je za přiměřené předmětu řízení.

13. S ohledem na výše uvedené tak byl napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrzen.

14. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení vychází z toho, že plně úspěšný žalobce má právo na náhradu i nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř., § 224 odst. 1 o.s.ř.). Ty jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalovaného a účast na jednání odvolacího soudu dne 31. 7. 2024) po 14 100 Kč (§ 7 bod 6, § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a dále paušální náhradou hotových výdajů advokáta též za 2 úkony po 300 Kč (§ 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu). Vedle toho je součástí náhrady nákladů řízení žalobce též náhrada cestovních výdajů jeho právního zástupce za cestu z Prahy do Českých Budějovic a zpět při ujeté vzdálenosti 300 km a průměrné spotřebě nafty 4 l na 100 km vozidla reg. zn. SPZ. Cestovní výdaje tak činí částku 2 144,40 Kč. Právnímu zástupci žalobce též náleží náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu za 8 půlhodin po 100 Kč. Konečně je pak součástí náhrady nákladů odvolacího řízení též 21 % DPH z uvedených částek ve výši 6 666,32 Kč, neboť advokát žalobce je jejím plátcem (§ 137 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u Okresního soudu v Českém Krumlově k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, však jen za podmínek uvedených v § 237 o.s.ř.