KSCB 15 Co 190/2025-935

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený rodné přijmení Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno žalobce B, narozená rodné přijmení Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_003⟫ oba zastoupeni advokátem JUDr. Tomášem Karlíkem sídlem Dobrovského 729/2, 390 02 Tábor ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované A, narozený rodné přijmení Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_006⟫ 2. Jméno žalované B, narozená rodné přijmení Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_007⟫ oba zastoupeni advokátem JUDr. Alešem Janů sídlem Nerudova 3184, 390 02 Tábor ⟪LB:lb_008⟫ o určení hranice mezi pozemky ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 6. února 2025, č. j. 4 C 15/2015-915

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci II. ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky mění tak, že žalobci jsou povinni nahradit žalovaným společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 246 918,94 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich právního zástupce JUDr. Aleše Janů.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci III. ve výroku o povinnosti žalobců nahradit České republice na účet Okresního soudu v Táboře náklady řízení potvrzuje.

III. Žalobci jsou povinni nahradit žalovaným společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 6 664,68 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich právního zástupce JUDr. Aleše Janů.

1. Shora citovaným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, jíž se žalobci domáhali určení, že hranice mezi pozemky parc. č. Anonymizováno o výměře Anonymizováno - orná půda zapsaného na LV č. hodnota pro obec adresa, k. ú. adresa u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Tábor ve společném jmění žalovaných, a pozemku parc. č. Anonymizováno o výměře Anonymizováno - zahrada zapsaného na LV č. hodnota pro obec adresa, k. ú. adresa u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracovitě Tábor, ve společném jmění žalobců, a mezi pozemky parc. č. Anonymizováno a pozemkem parc. č. Anonymizováno o výměře Anonymizováno m² - orná půda zapsaného na LV č. hodnota pro obec adresa, k. ú. adresa u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Tábor ve společném jmění žalovaných, je stanovena tak, jak je vyznačena červenou nepřerušovanou čarou v geometrickém plánu pro průběh hranice určené soudem tituly před jménem jméno FO ze dne datum, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a žalobcům současně uložil povinnost, aby nahradili žalovaným společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 260 458 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právního zástupce JUDr. Aleše Janů (výroky I. a II.). Podle výroku III. rozsudku jsou žalobci dále povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Táboře společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 50 544,81 Kč, rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl okresní soud s odůvodněním, že žalovaní byli zcela úspěšnými účastníky řízení a mají proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Odměna a náhrada hotových výdajů jejich zástupce byla přiznána dle § 9 odst. 4 písm. b) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále „AT“) v platném znění, jako společné úkony při zastupování 2 osob ve výši 4 980 Kč za 1 úkon právní služby, dále pak od 1. 1. 2025 podle § 9 odst. 4 písm. a) a § 12 odst. 4 AT rovněž jako společné úkony při zastupování 2 osob ve výši 10 116 Kč za 1 úkon právní služby. Takto bylo přiznáno úspěšným žalovaným právo na náhradu nákladů za 32 úkonů po 4 980 Kč, celkem 159 360 Kč, 1 úkon po 10 116 Kč, 3 poloviční úkony dle advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 po 2 490 Kč (mimo jiné i za účast při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu dne 23. 7. 2021), tj. celkem 7 470 Kč, a 1 poloviční úkon dle advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 ve výši 5 058 Kč. Celkem tedy na odměně advokáta se v součtu jedná o částku 182 004 Kč. Dále částka za 35 náhrad hotových výdajů po 300 Kč činí 10 500 Kč a za 2 náhrady hotových výdajů po 450 Kč 900 Kč. Ze součtu těchto částek pak 21% DPH činí 40 614 Kč. Dalšími náklady jsou 5 000 Kč za soudní poplatek z odvolání, 14 000 Kč za soudní poplatek z dovolání, 5 000 Kč jako záloha na znalečné a 2 440 Kč za poplatky vynaložené žalovanými na doklady a podklady poskytnuté katastrálním úřadem. Žalovaným nebyla přiznána náhrada nákladů za úkon právní služby ze dne datum spočívající v doplňujícím vyjádření a za vyjádření k návrhu na určení hranice soudem ze dne datum, neboť k nim nebyli žalovaní soudem nijak vyzváni.

3. Žalobci jsou dále povinni dle § 148 odst. 1 o. s. ř. zaplatit náklady vynaložené Českou republikou, neboť u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a na zálohách na znalecké dokazování uhradili pouze 10 000 Kč. Tyto zálohy byly použity na vyplacení znalečného znalci tituly před jménem jméno FO za 2 jím podané znalecké posudky, za vyhotovení geometrického plánu a za jeho osobní účast při jednání soudu I. stupně. Po odečtení těchto záloh zbývá zaplatit 50 544,81 Kč.

4. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti výrokům o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a ve vztahu mezi účastníky a Českou republikou, podali odvolání žalobci. Mají za to, že žalovaní měli na vzniku a průběh sporu přinejmenším stejný podíl jako oni. Od samého počátku sporu mezi účastníky se snažili jej vyřešit mimosoudně; ještě v době před podáním žaloby zaslali písemný návrh tohoto řešení. Smírné řešení věci navrhovali i v průběhu řízení, a to opakovaně, včetně návrhu na odkup sporné části pozemku. Sami se zúčastnili soudem nařízeného setkání s mediátorem, což žalovaní výslovně odmítli. Přihlížet je třeba na složitost předmětu projednávaného sporu, a to jak z hlediska právního, tak i skutkového. Je skutečností, že žalobě bylo původně ze strany nalézacího i odvolacího soudu vyhověno a k zamítnutí žaloby došlo až po kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu, který svým odlišným právním názorem zavázal soudy nižších instancí. Složitost sporu z hlediska skutkového dokumentuje vysoký počet jednání soudu, jakož i mimořádně obsáhlý znalecký posudek, který nechal vypracovat soud I. stupně. Výše nákladů řízení je ve vztahu k jeho předmětu enormní a pokud jim byla uložena povinnost je uhradit, ze strany soudu I. stupně se jedná o nepřiměřenou tvrdost stran náhrady nákladů řízení. Měl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodovat podle § 150 o. s. ř. a využít své moderační právo a v tomto výjimečném případě nepřiznat procesně úspěšným žalovaným zcela nebo zčásti náhradu nákladů řízení, to i s odkazem na výkladová stanoviska Nejvyššího soudu dle rozsudků ze dne 29. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1805/2001, ze dne 8. 8. 2001, sp. zn. 28 Cdo 1243/2001 a ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 28 Cdo 1525/2001. Dále mají žalobci za to, že náklady řízení, které vznikly státu, by účastníci uhradili v zásadě stejnou měrou.

5. Žalovaní navrhli potvrzení napadených nákladových výroků rozsudku soudu I. stupně a ve svém písemném vyjádření uvedli, že žádným způsobem k zahájení řízení nepřispěli, a to ani k jeho vedení. Od počátku nečiní nic jiného, než že oprávněně hájí své vlastnické právo. Návrhy mimosoudního řešení věci v předžalobním stadiu i v řízení před soudem I. stupně ze strany žalobců vždy směřovaly pouze k tomu, aby žalovaní ze svého vlastnického práva ve prospěch žalobců ustoupili. Zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu vycházejí ze zcela odlišných skutkových situací a nelze je na předmětné řízení vztáhnout. Problematika, která byla v řízení řešena, nebyla až natolik složitá, aby to z hlediska rozhodování o náhradě nákladů řízení odůvodňovalo opuštění základního principu spočívajícího v úspěchu ve věci. Od počátku řízení byl jasný rozdíl mezi postupem určení vlastnického práva ke konkrétní části zemského povrchu (subjektivní spor o hranice pozemku) a postupem na určení hranice mezi pozemky soudem (objektivní nezjistitelnost hranice). Žalobci o své vůli zahájili soudní řízení na určení vlastnictví k části pozemku žalovaných, přičemž je tížilo břemeno důkazů, že jsou vlastníky příslušné části pozemku. Bylo tedy jejich odpovědností před podáním žaloby řádně zvážit, zda jsou schopni svá tvrzení prokázat. Nelze pominout, že žaloba brojí proti stavu evidovanému v katastru nemovitostí založenému mimo jiné na vytýčení vlastnické hranice, se kterým žalobkyně b) jako tehdejší vlastnice dotčeného pozemku souhlasila. Samotná výše nákladů je dána především délkou řízení, množstvím úkonů právní služby a původně nesprávnými rozhodnutími soudů, v důsledku kterých museli žalovaní vynaložit náklady na soudní poplatky za odvolání, respektive dovolání. Jedná se o účelné náklady, které museli vynaložit. Naopak nepřiměřenou tvrdostí by bylo, pokud by žalovaní jako starobní důchodci, kteří v řízení zcela uspěli, museli tyto náklady hradit ze svého zcela či zčásti. Jelikož soud I. stupně rozhodl správně i o náhradě nákladů řízení státu, žalovaní navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

6. Odvolání bylo podáno včas, k tomu oprávněnými osobami. Proto odvolací soud projednal věc dle § 212 odst. 6 o. s. ř. a přezkoumal rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II. a III. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a o náhradě nákladů státu. Rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. o zamítnutí žaloby nebyl odvoláním žalobců dotčen a v této části nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

7. Odvolání žalobců není důvodné.

8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

9. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

10. Soud I. stupně ve svém rozhodnutí sice necituje zákonné ustanovení, podle kterého rozhodoval o náhradě nákladů řízení účastníků, ale je zcela zřejmé podle úvodního textu odůvodnění rozhodnutí o nákladech řízení, že tyto přiznává zcela úspěšným účastníkům řízení, kterými jsou žalovaní, tedy postupuje dle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Následně již vyčísluje výši nákladů s odkazem na příslušná ustanovení advokátního tarifu a sděluje důvod, proč neuznal právo žalovaných na náhradu za všechny jimi požadované úkony právní služby jejich právního zástupce. Postup dle § 150 o. s. ř. nezvažoval, přestože se existencí důvodů hodných zvláštního zřetele pro výjimečné (částečné) nepřiznání náhrady nákladů řízení zabýval již odvolací soud v rozsudku ze dne 23. 7. 2021, č. j. 15 Co 143/2021 – 814 (ovšem při opačném výsledku řízení, tedy úspěchu žalobců). Odvolací tehdy poukázal na vysokou výši nákladů řízení žalobců (105 508 Kč), okolnosti dané věci (objektivní neurčitelnost hranice nezavinila žádná strana) a složitost sporu (teprve v průběhu řízení zjištěná objektivní neurčitelnost hranice mezi pozemky, a to na základě znaleckého zkoumání). Ve věci samé byla tehdy přitom situace taková, že žalobci se původní žalobou domáhali určení, že jsou výlučnými vlastníky části parcely p. č. Anonymizováno, na základě závěrů znalce tituly před jménem jméno FO, že zaměření hranic mezi pozemky účastníků není možné (vyslovil pochybnosti o správnosti operátu katastru nemovitostí a zpochybnil správnost a přesnost záznamu měření zpracovaného tituly před jménem jméno FO), navrhli žalobci změnu žaloby (kterou soud I. stupně připustil) a nově se domáhali stanovení hranice dle § 1028 o. z., čemuž bylo vyhověno a hranice byla soudem určena na základě poslední pokojné držby s tím, že průběh hranice nelze objektivně zjistit. S takovým názorem však nesouhlasil Nejvyšší soud, který rozsudkem ze dne 27. 2. 2024, č. j. 22 Cdo 3725/2001-856, rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Táboře s tím, že žalobci v petitu žaloby jasně popsali průběh domnělé hranice mezi pozemky, i po změně petitu tvrdí, že jsou vlastníky konkrétně označené části sporného pozemku, proto v tomto případě nelze postupovat dle § 1028 o. z., ale soud má hranici např. znaleckým dokazováním či právním posouzením zjistit. Nicméně žalobci v dalším průběhu řízení na tento právní názor dovolacího soudu žádným procesním způsobem nereagovali a trvali na určení hranice soudem podle jejich poslední pokojné držby. Proto soud I. stupně, vycházeje ze závazného právního názoru dovolacího soudu, rozsudkem ze dne 6. 2. 2025, č. j. 4 C 15/2015-915, žalobu zamítl.

11. To znamená, že konkrétní důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř., užité odvolacím soudem v jeho předchozím rozhodnutí, již nepřichází v úvahu, neboť v daném řízení nejde o objektivní neurčitelnost hranice mezi pozemky, kterou nezavinila žádná strana a která měla být zjištěna až v průběhu řízení. Byť lze přisvědčit názoru žalobců, že projednávaná věc byla po skutkové i právní stránce složitá, byl dovolacím soudem podán jednoznačný výklad dopadající na projednávaný případ. Pokud i přesto žalobci trvali na určení hranice rozhodnutím soudu dle § 1028 o. z., byl to právě tento jejich postoj (významný i z hlediska aplikace § 150 o. s. ř., jak zmiňují i v odvolání s odkazem na komentářovou literaturu), který vedl k jejich neúspěchu ve věci. S ohledem na důvod zamítnutí žaloby nejsou pro aplikaci § 150 o. s. ř. významné ani návrhy žalobců na mimosoudní či smírné vyřešení věci před podáním žaloby či v průběhu řízení. V této souvislosti lze zmínit naopak skutečnost, že žalovaní od počátku řízení na svou obranu proti žalobním tvrzením žalobců, ať již dle původní žaloby či ve změněné podobě, uváděli nezměněnou argumentaci, která v konečném důsledku vedla k zamítnutí žaloby. Jde-li o poměry účastníků jakožto další hledisko při posuzování aplikace § 150 o. s. ř., žalobci ve svůj prospěch žádné takové okolnosti nezmiňují. Byť již mají důchodový věk, ve stejném postavení jsou i žalovaní, jak výslovně zdůrazňují. Přestože částka nákladů celého řízení, na kterou mají žalovaní právo (viz níže), je značně vysoká, neshledává odvolací soud, s ohledem na souhrnné zhodnocení všech shora uvedených skutečností, nespravedlivým, aby žalobci byli povinni k její náhradě žalovaným. Poukaz žalobců na výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, týkající se rozhodování o nákladech řízení dle § 150 o. s. ř., pak není s ohledem na skutkovou odlišnost dané věci přiléhavý.

12. Odvolací soud dále přezkoumal výši nákladů řízení přiznanou soudem I. stupně žalovaným. Byť u položky náhrady nákladů řízení za právní zastoupení neuvádí konkrétní úkony právní služby, za které přiznal žalovaným náhradu nákladů, uvádí jejich souhrnný počet a evidentně přitom vychází z vyúčtování předloženého právním zástupcem žalovaných dne 29. 1. 2025 (č.l. 900 a 901), které tuto specifikaci obsahuje. Uvádí-li soud I. stupně výslovně pouze ty úkony právní služby, za které náhradu nepřiznává, proti tomu žádné námitky ze strany žalovaných vzneseny nebyly a rovněž odvolací soud z příslušných závěrů soudu I. stupně vychází. Na základě specifikace jednotlivých úkonů dle § 11 odst. 1 a 2 AT tak byly právním zástupcem žalovaných v podání ze dne 29. 1. 2025 vyúčtovány důvodně úkony právní služby spočívající v převzetí a v přípravě zastoupení dne 2. 3. 2015, písemném vyjádření k žalobě ze dne 4. 3. 2015, doplnění skutkových tvrzení a návrhy důkazů ze dne 12. 11. 2015, účast při místním šetření znalce dne 6. 3. 2017, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 24. 10. 2017, vyjádření ke změně žaloby ze dne 7. 6. 2018, vyjádření k poslední pokojné držbě dle změny žaloby ze dne 26. 9. 2018, účast na místním šetření dne 23. 10. 2018 a dne 18. 12. 2019 (zřejmě omylem uvedeno 8. 12. 2019), závěrečný návrh ze dne 15. 1. 2021, odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne 11. 3. 2021, dovolání ze dne 7. 10. 2021, vyjádření k návrhu soudu na mediaci a ke stanovisku žalobců k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2024, účasti právního zástupce žalovaných na jednání soudu I. stupně ve dnech 3. 5. 2016, 14. 9. 2018, 11. 12. 2020 a soudu odvolacího dne 20. 7. 2021. Právní zástupce žalovaných byl ve dnech 6. 11. 2015, 19. 9. 2017, 23. 10. 2018, 14. 12. 2018 a 26. 7. 2019 přítomen jednání okresního soudu, která trvala déle než 2 hodiny, za což mu náleží po dvou odměnách za každé jednání ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT. Zástupce žalovaných pak důvodně požadoval odměnu za porady se žalovanými přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) AT ve dnech 11. 9. 2017 (časově související s doplněním námitek žalovanými proti znaleckému posudku z téhož dne), 23. 10. 2017 (následuje rozbor žalovaných ke znaleckému posudku z 24. 10. 2017) a 6. 6. 2018 (v souvislosti s vyjádřením ke změně žaloby). Ovšem za porady ve dnech 9. 3. 2021 a 29. 9. 2021 před podáním odvolání a dovolání neshledal odvolací soud požadavek na úhradu odměny důvodným, neboť nebyl žádný důvod, aby porady přesahovaly jednu hodinu (pouze za takové náleží náhrada); v opravných prostředcích je přitom potřeba reagovat především na obsah napadených rozhodnutí, proto pro jejich sepsání v daném případě (i s přihlédnutím k předchozím úkonům právního zástupce včetně předchozích porad) nebyly tyto účtované porady delší než 1 hodinu účelné.

13. Za všechny shora uvedené úkony právní služby náleží odměna určená podle § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 bodu 5. AT účinného do 31. 12. 2024 v částce 3 100 Kč, snížená dle § 12 odst. 4 AT pro každého ze zastoupených o 20%, tj. 2 480 Kč za každou osobu, za 1 společný úkon právní služby tedy 4 960 Kč. Za 30 úkonů po 4 960 Kč náleží 148 800 Kč, za 3 úkony v poloviční výši 2 480 Kč náleží odměna 7 440 Kč. Ke každému z těchto úkonů právní služby náleží náhrada hotových výdajů 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT, tedy za 33 úkonů 9 900 Kč.

14. Počínaje 1. 1. 2025 nabyla účinnosti novelizace advokátního tarifu vyhláškou č. 258/2024 Sb., podle které došlo ke zvýšení odměny za právní zastoupení a právní zástupce žalovaných požaduje v souladu s § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bodu 5. a § 12 odst. 4 AT částku 10 116 Kč za 1 společný úkon právní služby (odměna 5 620 Kč za první zastupovanou osobu a odměna snížená o 20 % ve výši 4 496 Kč za druhou zastoupenou). V období od 1. 1. 2025 učinil právní zástupce žalovaných úkon právní služby spočívající v účasti při jednání soudu I. stupně dne 27. 1. 2025 s odměnou 10 116 Kč a úkon právní služby spočívající v účasti při vyhlášení rozsudku dne 6. 2. 2025, za který náleží odměna v poloviční výši 5 058 Kč. V součtu tedy vzniklo právnímu zástupci žalovaným právo na odměnu ve výši 15 174 Kč a 2 náhrady hotových výdajů po 450 Kč, tj. 900 Kč, dle výše citovaného ustanovení AT.

15. V souhrnu činí odměna za právní zastoupení 171 414 Kč a náhrada hotových výdajů 10 800 Kč. K těmto 2 položkám náleží náhrada 21% DPH dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., jíž je právní zástupce žalovaných plátcem, ve výši 38 264,94 Kč, celkem 220 478,94 Kč.

16. Za předchozí řízení pak náleží žalovaným i náhrada hotových výdajů spočívající v úhradě soudních poplatků za odvolání 5 000 Kč, za dovolání ve výši 14 000 Kč, zálohy na znalečné ve výši 5 000 Kč a poplatků katastrálnímu úřadu ve výši 2 440 Kč, tj. 26 440 Kč.

17. Podle bodů 15. až 19. tohoto usnesení jsou žalobci povinni zaplatit žalovaným společně a nerozdílně náklady řízení v částce 246 918,94 Kč v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich právního zástupce JUDr. Aleše Janů (§ 160 odst. 1 o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř.), když neshledal důvody na žádné ze stran účastníků tohoto řízení pro stanovení delší lhůty k plnění (všichni účastníci jsou starobní důchodci, vlastníci nemovitých věcí, všichni si uvědomovali nákladnost sporu). Takto odvolací soud změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. výrok rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky.

18. Soud I. stupně pak nepochybil v rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi Českou republikou a účastníky a tyto uložil uhradit dle § 148 odst. 1 o. s. ř. pouze žalobcům, a to dle výsledku řízení. Jde o náklady státu vynaložené na úhradu znalečného, jak podrobně vyčíslil soud I. stupně v bodu 17. odůvodnění rozsudku. Tento výrok rozsudku soudu I. stupně tedy odvolací soud dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

19. V odvolacím řízení převážně uspěli žalovaní (jejich neúspěch byl pouze ohledně nepatrné části přiznaných nákladů řízení), navíc žalobci se svojí odvolací argumentací na postup dle § 150 o. s. ř. úspěšný nebyli. Proto dle § 142 odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. mají žalovaní právo na plnou náhradu nákladů i tohoto odvolacího řízení, konkrétně za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání) s odměnou v poloviční výši 5 058 Kč spolu s režijním paušálem v částce 450 Kč a 21% DPH ze součtu těchto částek 1 156,68 Kč, celkem 6 664,68 Kč. I tyto náklady řízení uložil odvolací soud žalobcům zaplatit společně a nerozdílně žalovaným v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení rovněž k rukám jejich právního zástupce dle výše citovaných ustanovení, ve spojení s § 211 o. s. ř.

20. K projednání této věci nebylo třeba dle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. nařizovat jednání.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.