KSCB 15 Co 209/2025-124

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kosové a soudců JUDr. Roberta Ožvalda a JUDr. Marcely Pechové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Anonymizováno), narozená dne Anonymizováno bytem Anonymizováno,AnonymizovánoAnonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta B se sídlem Adresa advokáta B Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 137 500 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_005⟫ o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 7. 2. 2025, č. j. 4 C 164/2024-97 a proti opravnému usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 2. 2025, č. j. 4 C 164/2024-101

I. Rozsudek soudu I. stupně ze dne 7. 2. 2025, č. j. 4 C 164/2024-97 a opravné usnesení soudu I. stupně ze dne 15. 2. 2025, č. j. 4 C 164/2024-101 se potvrzují.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám Jméno advokáta A, náklady odvolacího řízení v částce 9 584,17 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 77 500 Kč a náklady řízení v částce 6 050 Kč k rukám Jméno advokáta A, a co do částky 60 000 Kč řízení zastavil. Shora citovaným opravným usnesením byl opraven výrok o nákladech řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit na nákladech řízení částku 6 344,50 Kč, nikoliv částku 6 050 Kč. Z odůvodnění opravného usnesení plyne, že se při výpočtu nákladů řízení soud I. stupně dopustil početní chyby, kterou napravil postupem dle § 164 o. s. ř.

2. V odůvodnění napadeného rozsudku soud I. stupně uvedl, že žalobkyně se domáhala zaplacení částky 137 500 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 23. 1. 2023. Dle smlouvy bylo žalované zapůjčeno 110 000 Kč, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 25 % z dlužné částky a doba vrácení byla dohodnuta do konce září 2023. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, tvrdila, že zápůjčka ji poskytnuta nebyla, a pokud jí byly ze strany žalobkyně vyplaceny nějaké peněžní prostředky, jednalo se o úhrady za poskytnuté služby.

3. Po provedeném dokazování měl soud I. stupně za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z. dne 23. 1. 2023. Žalovaná sice uvedla, že smlouvu možná podepsala, možná nepodepsala, a že si to už nepamatuje, svůj podpis na listině z 23. 1. 2023 však nezpochybnila. Za prokázané měl dále to, že došlo k předání peněz žalované, jak vypověděl prokurista žalobkyně jméno FO. Jeho výpověď měl soud I. stupně věrohodnou, přestože jako prokurista a jako osoba, která vrátila peníze do pokladny žalobkyně ze svých finančních prostředků, má zájem na výsledku soudního sporu. Jmenovaný byl vyslechnut jako svědek s trestně právní odpovědností za svou výpověď, který by si mohl při nepravdivé výpovědi přivodit trestní stíhání a případné odsouzení za křivé svědectví. Za nevěrohodnou až účelovou naopak považoval výpověď žalované, která vesměs vypovídala tak, že si nepamatuje, neví, možná podepsala, možná nepodepsala apod. Některá svá kategorická tvrzení měnila a k mnohým situacím stále uváděla, že si nepamatuje nebo že neví. Shoda panovala mezi svědkem a žalovanou pouze v tom, že žalovaná pro žalobkyni pracovala nejprve na základě smlouvy v několika pracovních pozicích, pak jako OSVČ, a to i ve vztahu k dalším společnostem, v nichž jako prokurista jméno FO působil. Pokud byly žalované zasílány žalobkyní či těmito jinými obchodními společnostmi finanční prostředky, šlo o odměnu za činnosti, které vykonávala. Předmět půjčky byl poskytnut žalované ve dvou částkách po 60 000 Kč a 50 000 Kč v létě 2022. Žalobkyně doložila výpis z banky, kterým prokázala převod částky celkem 180 000 Kč v červenci 2022 na účet prokuristy. Z výpovědi žalované plyne, že určité jednání o zápůjčce probíhalo a potvrzuje to svědek jméno FO, který v lednu 2023, když mu žalovaná oznámila, že bude u něho končit, sepsal narychlo smlouvu o zápůjčce, aby si zajistil prokázání její existence. Skutečnost, že jméno FO v pozici prokuristy z opatrnosti vrátil do pokladny žalobkyně ze svých prostředků v září 2022 a v říjnu 2022 částky, které žalovaná žalobkyni dosud nevrátila, nepovažoval za významnou, neboť tak učinil z opatrnosti pro případ kontroly stavu finančních prostředků v pokladně, za který nese jako prokurista odpovědnost. Za zásadní pro prokázání existence půjčky považoval soud I. stupně akt, kterým žalovaná ze svého účtu zaslala na účet jméno FO, prokuristy žalobkyně, dne 25. 1. 2023, tedy 2 dny po podepsání smlouvy, částku 60 000 Kč s dovětkem „Jackie, vracím první část“, aniž by jakkoliv vysvětlila, proč tak učinila. Ohledně této částky nakonec žalobkyně vzala žalobu zpět, proto bylo řízení dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastaveno. Částečná úhrada dluhu měla dle ust. § 2054 odst. 2 o. z. účinky uznání zbytku dluhu, jak plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 405/2013. Za irelevantní soud považoval skutečnost, že zápůjčku žalovaná vrátila na účet prokuristy žalobkyně, ačkoliv smlouva uváděla vrácení v hotovosti v sídle zapůjčitele. Za nedůvodnou pak považoval námitku, že šlo o spotřebitelskou smlouvu, jelikož žalovaná vystupovala jako OSVČ, nikoliv jako spotřebitel. Sjednanou smluvní pokutu ve výši 25 % soud I. stupně považoval za adekvátní. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci.

4. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Zdůraznila, že jí žádná půjčka žalobkyní poskytnuta nebyla. Pokud by bylo pravdivé tvrzení svědka jméno FO, fakticky by půjčka byla poskytnuta svědkem, nikoliv žalobkyní, protože mu žalovaná důvěřovala, podepisovala pro něho spoustu dokumentů, a jemu na účet byla připsána částka 60 000 Kč. O tom svědčí i výpověď svědka, z níž plyne, že svědek půjčené peníze do pokladny vrátil, takže je on, komu peníze chybí. Z těchto důvodů žalovaná již v prvoinstančním řízení namítala nedostatek aktivní legitimace žalobkyně a okresní soud se s touto námitkou vypořádal nedostatečně. Protože u tvrzené půjčky se vše odehrálo mezi žalovanou a panem jméno FO jako fyzickou osobou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 1373/2005) měl soud I. stupně žalobu zamítnout (usnesení ze dne 28. 8. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2588/1998). Žalovaná dále namítala, že jméno FO měl být vyslechnut jako účastník, nikoliv jako svědek. Pakliže dle výpisu z obchodního rejstříku byl pan jméno FO prokuristou žalobkyně, který za právnickou osobu dle § 21 o. s. ř. jedná, neměl být vyslýchán jako svědek. Nelze též odhlédnout od toho, že jméno FO má osobní zájem na výsledku řízení za situace, kdy vypověděl, že peníze chybí žalobkyni, protože mu je nemůže vrátit. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2003, sp. zn. II. ÚS 182/02 pak plyne, jakou důkazní sílu má výslech účastníka. Znovu žalovaná namítala, že i přes existenci písemného závazku je podstatné, zda předmět půjčky byl žalované poskytnut, což žalobkyně neprokázala, takže neunesla důkazní břemeno (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3912/2010). O vzniku reálného kontraktu měl soud I. stupně k dispozici pouze tvrzení jméno FO, který má být účastníkem a který má zájem na výsledku řízení, dokument o výběru jiné částky, než měla být půjčená částka, o níž není zřejmé, k jakému účelu měla sloužit a poznámka žalované o tom, že vrací první část, avšak tato platba byla poukázána na účet pana jméno FO, a žalobkyně nevysvětlila, jak se žalovaná o jeho účtu dozvěděla. Za nesprávný považovala žalovaná také závěr soudu I. stupně, že došlo k uznání zbytku dluhu jednak proto, že částečná úhrada nebyla provedena na účet žalobkyně a dále proto, že by muselo být z okolností zřejmé, že dlužník zbytek dluhu uznal. Vzhledem k poměrně složitým právním vztahům mezi žalovanou a společnostmi spojenými s panem jméno FO nelze přesně, o jakou platbu se jednalo. Žalovaná proto navrhla, aby byl napadený rozsudek změněn a žaloba zamítnuta.

5. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že jej považuje za věcně i právně správný.

6. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné. Proto odvolací soud věc projednal a přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 o. s. ř v celém rozsahu, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Žalovaná učinila předmětem přezkumu odvolacího soudu rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, tzn. i v odstavci II. ve výroku o částečném zastavení řízení. Vzhledem k tomu, že odvolání v tomto směru neobsahuje výslovnou námitku, považuje odvolací soud uvedený výrok za správný. Výslovně to sice soud I. stupně nevyjádřil, avšak z toho, že řízení v důsledku částečného zpětvzetí zastavil, je zřejmé, že nesouhlas žalované se zpětvzetím žaloby nepovažoval za důvodný. K tomu odvolací soud dodává, že ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř. k vyslovení nesouhlasu se zpětvzetím žaloby vyžaduje vážné důvody. Žalovaná svůj nesouhlas odůvodnila tím, že žalobkyně částečným zpětvzetím odůvodňuje uznání dluhu, což ale žalovaná rozporuje. Pokud se v řízení, v němž se rozhoduje o uložení platební povinnosti, zjistí, že toto plnění bylo již poskytnuto, odpadá samotná podstata sporu a soud musí žalobu zamítnout bez ohledu na to, nakolik je nebo alespoň byl uplatněný nárok odůvodněn. Vezme-li tedy žalobce zpět žalobu proto, že uplatněná pohledávky zanikla splněním ze strany dlužníka, ztrácí spor své opodstatnění a veškeré důvody, které žalovaný uvede ke zdůvodnění svého nesouhlasu se zpětvzetím žaloby, nemohou být považovány za vážné. V projednávané věci došlo pouze k částečné úhradě, takže částečné zpětvzetí nezbavilo soud I. stupně povinnosti se zabývat nárokem žalobkyně jako celkem z pohledu všech námitek vznesených žalovanou, včetně námitky, že nedošlo k uznání dluhu. I kdyby žaloba nebyla vzata zpět, musela by být v důsledku částečného plnění částečně zamítnuta a na případném závěru o uznání zbývajícího dluhu by takové rozhodnutí nic nezměnilo. Znamená to, že v případě nesouhlasu s částečným zpětvzetím by se právní postavení žalované nijak nezlepšilo, proto je lichý její názor, že má pro vyslovení nesouhlasu s částečným zpětvzetím žaloby vážné důvody.

8. Pokud jde o věc samu, soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu (opak odvolatelka nenamítá), důkazy řádně hodnotil dle § 132 o. s. ř jednotlivě, tak i ve vzájemné souvislosti a zjistil skutkový stav věci způsobem, který mu umožnil přijmout odpovídající skutkové závěry i závěry právní, s nimiž se (až na výjimku, jak bude níže uvedeno) odvolací soud ztotožňuje. Nepochybil ani po procesní stránce, pokud je namítán nesprávný postup při výslechu Anonymizováno. jméno FO coby prokuristy. Např. dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016 sp. zn. 21 Cdo 1862/2015 platí, že nařídí-li soud v řízení, jehož účastníkem je právnická osoba výslech fyzické osoby, které byla právnickou osobou udělena prokura (prokuristy), o okolnostech týkajících se této právnické osoby, musí být tato fyzická osoba vyslechnuta jako svědek, a nikoliv jako účastník řízení. Z odůvodnění citovaného rozsudku plyne, že je tomu tak proto, že prokurista není statutárním orgánem právnické osoby, ale jejím zástupcem. Byl-li tedy v projednávané věci prokurista žalobkyně vyslýchán jako svědek podle § 126 o. s. ř. a nikoli jako účastník řízení dle § 131 o. s. ř., byl zákonný postup při výslechu této fyzické osoby dodržen.

9. Dle soudu I. stupně byla tvrzená smlouva o zápůjčce uzavřena až dne 23. 1. 2023. Tento závěr ale neodpovídá výpovědi svědka jméno FO, který uváděl, že peníze byly žalované předány v srpnu a v září 2022, že již tehdy bylo mezi účastníky jednáno o jejich vrácení, a protože vráceny včas nebyly, svědek peníze sám již v září až v říjnu 2022 vrátil do pokladny. S tímto jeho tvrzením koresponduje doklad o výběru částky 180 000 Kč z pokladny žalobkyně v červenci 2022, v níž byla dle výpovědi svědka zahrnuta zápůjčka ve výši 110 000 Kč a zbývající částka byla použita na provozní potřeby žalobkyně. Pakliže soud I. stupně správně vyhodnotil výpověď svědka jako věrohodnou, je nutno na jejím základě na rozdíl od soudu I. stupně učinit závěr, že již v létě 2022 byla uzavřena ústní smlouva o zápůjčce a že listina ze dne 23. 1. 2023 byla jen jakýmsi potvrzením o tom, že půjčka již byla uzavřena, jak ostatně svědek také vypověděl. Navíc pak byla dle této listiny mezi účastnicemi sjednána smluvní pokuta a prodloužena lhůta splatnosti. Uvedené nic nemění na závěru soudu I. stupně, že smlouva u zápůjčce byla mezi účastnicemi skutečně uzavřena, avšak dle provedeného dokazování v jiném čase a v jiné formě. O tom, že předmět zápůjčky byl žalované předán, svědčí výpověď prokuristy, který uvedl, že peníze byly předány v srpnu a v září 2022. Toto tvrzení lze mít za věrohodné za situace, kdy prokurista zároveň doložil, že v červenci 2022 byly peníze vybrány z pokladny žalobkyně a přesvědčivě zdůvodnil, proč byla vybrána vyšší částka, než která byla žalované předána. O předání peněz svědčí i chování žalované, která dne 25. 1. 2023 (dva dny poté, kdy na listině z 23. 1. 2023 potvrdila, že jí peníze byly půjčeny) poslala na účet prokuristy 60 000 Kč s tím, že vrací první část. Protože žalovaná neuvedla žádný jiný možný účel této platby, soud I. stupně naprosto logicky dovodil, že jde o částečnou úhradu předmětného dluhu. Námitka žalované, že oproti listině z 23. 1. 2023 bylo plněno na účet prokuristy, je ve vztahu k ní bez významu. I takové plnění, při němž dlužník nedodrží stanovený způsob úhrady, může věřitel přijmout (a k tomu podle všeho v dané věci došlo) a na jeho základě je pak dluh zcela nebo částečně splněn. Nedodržení stanoveného způsobu úhrady má význam pouze pro věřitele, který by se v důsledku takového porušení smlouvy mohl domáhat vzniklé škody (například vzniklých nákladů). S ohledem na všechny zjištěné okolnosti věci popsané v rozsudku a na neurčitá a měněná tvrzení žalované nelze přijmout její verzi, že jen proto, že plnila na účet prokuristy, mohla být uzavřena smlouva právě s ním, a nikoliv se žalobkyní (námitka nedostatku aktivní legitimace). Takovou verzi nepotvrzuje ani její tvrzení, že prokurista byl osobou, které důvěřovala, že figurovala v mnoha společnostech s ním spojených a že pro něj podpisoval velké množství dokumentů. Tvrzené propojení žalované s prokuristou spíše nasvědčuje tomu, že jí musel být znám účet prokuristy, na který se rozhodla zaslat první část dluhu. Žádné jiné logické a přesvědčivé vysvětlení žalovaná soudu I. stupně neposkytla.

10. Spojuje-li žalovaná námitku nedostatku aktivní legitimace dále s tím, že žalobkyni žádné peníze nechybí, protože je do pokladny žalobkyně prokurista vrátil, ani v tom s ní nelze souhlasit. Z výpovědi prokuristy vyplynulo, že peníze do pokladny žalobkyně vrátil z opatrnosti pro případ uskutečnění kontroly stavu finančních prostředků, za který by jako prokurista nesl odpovědnost. Znamená to, že peníze žalobkyni nezaplatil s úmyslem splnit dluh za žalovanou a pokud takový úmysl na jeho straně chyběl, nelze jeho plnění považovat za splnění dluhu, a že by tím přivodil zánik dluhu žalované. Aktivní legitimace žalobkyně ve sporu je tedy dána.

11. Konečně správný je i závěr soudu I. stupně, že ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. žalovaná částečným plněním uznala zbytek dluhu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná podepsala listinu z 23. 1. 2023, která prokazuje, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o zápůjčce (k tomu viz výše), krátce poté platí částku 60 000 Kč s dovětkem, že vrací první část, který svědčí o tom, že má následovat další plnění, které ničím nezpochybňovala, a v řízení ani dodatečně nevysvětlila, jaký měl být účel platby částky 60 000 Kč, pokud namítala, že jí žádné peníze půjčeny nebyly, apod. Zjištěné okolnosti nepochybně nasvědčují tomu, že podmínky ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. byly naplněny. Žalovaná ostatně v odvolání již nic relevantního nenamítá a závěr soudu I. stupně nelze zpochybnit poukazem na složité právní vztahy mezi žalovanou a společnostmi spojenými s prokuristou žalobkyně. Žádné námitky nebyly uplatněny ani k výši smluvní pokuty či k závěru, že nešlo o spotřebitelskou smlouvu, proto odvolací soud v tomto směru odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

12. Z těchto všech důvodů byly napadený rozsudek včetně výroku o nákladech řízení, a opravné usnesení, jímž byla opravena výše prvoinstančních nákladů jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrzeny.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalobkyni náleží plná náhrada nákladů, které představují odměnu za právní zastoupení za 1 úkon právní pomoci (účast na odvolacím jednání) ve výši 6 200 Kč (tarifní hodnotou je celá žalovaná částka, jelikož rozsudek byl napaden odvoláním v celém rozsahu, § 7 bod 5 AT), 1 režijní paušál ve výši 450 Kč, cestovné z Č. Budějovic do Tábora zpět ve výši 1 270,80 Kč a DPH 21% ve výši 1663,37 Kč, tj. celkem 9 584,17 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění povinnosti jsou dány ust. § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání v případě, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V takovém případě se dovolání podává do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.