KSCB 15 Co 263/2025-135

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozená dne Datum narození žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno žalobce B, narozený dne Datum narození žalobce B ⟪LB:lb_003⟫ c) Jméno žalobce C, narozený dne Datum narození žalobce C všichni bytem Adresa žalobce C ⟪LB:lb_004⟫ všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, IČ IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení 3 x 333 333,33 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_008⟫ o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 1. 2025, č. j. 10 C 414/2023-96

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit každému ze žalobců částku 333 333,33 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 9. 10. 2014 do 2. 9. 2024 částkou 265 627,67 Kč a každému ze žalobců uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud I. stupně měl za prokázané, že na bankovní účet žalovaného došla dne 9. 10. 2014 částka 600 000 Kč a dne 17. 10. 2014 částka 400 000 Kč, které byly zaslány z bankovního účtu vedeného na jméno tituly před jménem jméno FO [manžel žalobkyně a) a otec žalobců b) a c) – dále jen zůstavitel], a to na základě smluv o zápůjčce uzavřených písemně dne 9. 10. 2014 a 16. 10. 2014 mezi zůstavitelem jako fyzickou osobou (ten byl v té době současně předsedou představenstva žalovaného) a žalovaným, za kterého smlouvy podepsal člen představenstva právnická osoba, se splatností zápůjček sjednanou na den 31. 12. 2014. právnická osoba zůstavitele k vrácení zapůjčených částek nedošlo, zůstavitel dne 2. 6. 2021 zemřel, pohledávka zůstavitele za žalovaným ve výši 1 000 000 Kč z titulu uvedených smluv o zápůjčce byla zařazena mezi aktiva pozůstalosti (přes žalovaným vznesenou námitku promlčení), přičemž usnesením o rozdělení pozůstalosti ze dne 20. 9. 2022 tuto pohledávku nabyli rovným dílem žalobci. Každý z nich se pak v tomto řízení domáhá zaplacení shora specifikované částky, a to při tvrzení žalobkyně a), která sama původně podala žalobu, o neplatnosti obou smluv o zápůjčce vzhledem k tomu, že jako manželka s nimi nevyslovila souhlas (dozvěděla se o nich až v průběhu dědického řízení) a že za žalovaného byly podepsány v rozporu s jeho stanovami. Vzhledem k námitce promlčení vznesené žalovaným v jeho vyjádření k žalobě se soud I. stupně zabýval opodstatněností jednotlivých důvodů neplatnosti uzavřených smluv o zápůjčce tvrzených oběma procesními stranami.

3. Tvrdil-li žalovaný, že na účet vedený na jméno zůstavitele, ze kterého byly poskytnuty zápůjčky, mohly přicházet i platby určené pro žalovaného, toto své tvrzení dle soudu I. stupně neprokázal (po obstarání výpisu z účtu se žalovaný k dalšímu jednání nedostavil, a proto nemohl být případně ani poučen podle § 118a o. s. ř.), tedy soud vycházel z toho, že s penězi na uvedeném účtu byl zůstavitel oprávněn disponovat. Tvrzení žalovaného, že zůstavitel nemohl být předsedou představenstva žalovaného, když nebyl nikdy jeho členem, nemůže neplatnost smluv o zápůjčce způsobovat, neboť podle zápisu v obchodním rejstříku byl zůstavitel zapsán jako předseda představenstva žalovaného v období od 17. 2. 2006 do 10. 6. 2021, přičemž podstatné je to, že obě smlouvy o zápůjčce podepsal jako fyzická osoba. Ze stanov žalovaného a zápisu v obchodním rejstříku soud zjistil, že statutárním orgánem žalovaného v době uzavření předmětných smluv bylo sedmičlenné představenstvo, přičemž dle článku 12 bod 3 stanov za představenstvo jedná navenek jeho předseda. Pokud tedy smlouvy o zápůjčce uzavřel za žalovaného člen představenstva právnická osoba, nejednal způsobem vyplývajícím z § 164 o. z., resp. ze stanov, přičemž důsledkem takového jednání, které žalovaného nezavazuje, je jeho nicotnost. Zároveň soud I. stupně konstatoval, že pokud by ze strany žalovaného nedošlo k dodatečnému schválení nezmocněného jednatelství, byl by podle § 440 odst. 2 o. z. z uzavřených smluv o zápůjčce zavázán namísto žalovaného právě člen představenstva, který smlouvy podepsal. Dle provedeného dokazování však došlo k dodatečnému schválení obou uzavřených smluv o zápůjčce konkludentním následným faktickým postupem, když žalovaný se po připsání finančních prostředků na jeho bankovní účet proti tomu nijak neohradil, v účetní evidenci je vedl a vede do současné doby jako dluh vůči zůstaviteli. Příslušné orgány žalovaného si tedy byly vědomy obdržení peněz, kdo je jejich odesílatelem i z jakého důvodu, přičemž i po úmrtí zůstavitele žalovaný soudnímu komisaři potvrdil, že eviduje dluh ve výši 1 000 000 Kč z titulu smluv o zápůjčce. I s ohledem na citovanou komentářovou literaturu proto soud I. stupně dovozuje, že žalovaný tímto způsobem jednání člena svého představenstva při uzavření smluv o zápůjčce schválil a je z těchto právních jednání přímo zavázán s účinky ex tunc, tedy obě smlouvy jsou platné a účinné.

4. K námitce neplatnosti smluv o zápůjčce uplatněné žalobkyní a) ve smyslu § 714 a § 715 o. z. soud I. stupně konstatoval, že tato ustanovení představují ochranný nástroj manžela, bez jehož souhlasu dochází k právním jednáním s majetkem ze společného jmění manželů, přičemž se jedná o námitku relativní neplatnosti ve smyslu § 586 o. z. Ta se může vztahovat pouze k nárokům osoby, k jejíž ochraně je určena, tedy v daném případě žalobkyně a) jako opomenuté manželky; ve vztahu k dalším 2 žalobcům námitka relativní neplatnosti vznesená žalobkyní a) žádnou relevanci nemá, přičemž žalobci b) a c) sami takovou námitku vznést ani nemohou (§ 586 o. z.). Soud I. stupně však konstatoval, že žalobkyně a) mohla tuto námitku uplatnit nejpozději do doby, než došlo k vypořádání jejího společného jmění se zůstavitelem v rámci dědického řízení. To však neučinila, přestože v době vydání usnesení o rozdělení pozůstalosti o existenci smluv o zápůjčce věděla a byla seznámena i se žalovaným vznesenou námitkou promlčení. Soudní komisař tedy vzhledem k absenci námitky relativní neplatnosti pohledávku zůstavitele vůči žalovanému ve výši 1 000 000 Kč zahrnul do pozůstalostního jmění a schválil dohodu dědiců, kterou ji nabyli děděním rovným dílem. Jelikož uvedené usnesení nabylo právní moci dne 16. 10. 2022 a žalobkyně námitku relativní neplatnosti vznesla až dne 16. 12. 2023 (v rámci podané žaloby), zákonem předvídaný důsledek dovolání se relativní neplatnosti právního jednání opomenutým manželem v podobě zařazení převedených peněz do aktiv společného jmění nemůže nastat, protože společné jmění zaniklo a bylo pravomocně vypořádáno.

5. Byť obě strany sporu se shodují v závěru o absolutní neplatnosti smluv o zápůjčce, nemůže se jednat o jejich nesporné tvrzení, neboť posouzení platnosti smluv je otázkou právní, která náleží výlučně soudu. Jelikož tedy soud neshledal důvod absolutní neplatnosti smluv, potom měl žalovaný zapůjčené finanční prostředky vrátit do 31. 12. 2014, následujícího dne 1. 1. 2015 začala zůstaviteli běžet tříletá promlčecí lhůta podle § 629 o. z., a jelikož v této lhůtě svůj nárok na vrácení zápůjčky neuplatnil, je námitka promlčení vznesená žalovaným důvodná. Proto soud podanou žalobu zamítl a úspěšnému žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal plnou náhradu vynaložených nákladů řízení ve formě paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony v celkové částce 900 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., tedy na každého ze žalobců připadá 1/3 v částce 300 Kč.

6. Rozsudek napadli v celém rozsahu odvoláním žalobci. Trvají na neplatnosti uzavřených smluv o zápůjčce ve smyslu § 714 a 715 o. z. (použití společných prostředků bez souhlasu manželky), jakož i na neplatnosti smluv uzavřených za žalovaného členem představenstva, tedy v rozporu s článkem 12 odst. 3 stanov. Nesouhlasí se závěrem soudu, že došlo ke zhojení tohoto protiprávního jednání, když procesní strany se shodly na tom, že obě smlouvy jsou neplatné z důvodu porušení § 164 o. z. a stanov žalovaného. Z toho, že částka 1 000 000 Kč přišla na účet žalovaného, nelze dovodit, že všichni členové představenstva si byli takového plnění vědomi a že s ním souhlasili. Kromě toho v současné době žalovaný tvrdí, že zůstavitel ani nebyl vlastníkem poukázané částky 1 000 000 Kč a že tyto prostředky patřily žalovanému. Tvrzení o neplatnosti obou smluv je tedy mezi stranami nesporné. Zapůjčené prostředky svojí hodnotou přesáhly míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, přičemž výslechem žalobkyně bylo prokázáno, že ji manžel o těchto zápůjčkách nevyrozuměl, žalobkyně a) se o těchto transakcích dozvěděla až v dědickém řízení po svém manželovi. Žalobkyně a) nemohla námitku neplatnosti vznést v době, kdy uvedené zápůjčky byly poskytnuty, neboť o nich v té době nevěděla. Proto žalobci nepovažují svůj nárok za promlčený. Navrhovali proto změnu napadeného rozsudku tak, aby jim žalované částky byly přiznány.

7. Žalovaný trval na tom, že pohledávky jsou promlčeny a smlouvy jsou neplatné. Poukázal na podivnosti související s činností zůstavitele a na podezřelé transakce související s jeho účtem, kterým během krátké doby „proteklo“ 9 000 000 Kč. Pokud žalobkyně vypověděla, že jejich manželství bylo harmonické, žalovaný dovozuje, že o účtu svého manžela věděla. Vznáší pochybnosti o původu peněz na účtu zůstavitele s tím, že je na žalobcích, aby prokázali, že peníze náležely do společného jmění manželů jméno FO. Žalovaný proto navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

8. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnými osobami a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

9. Soud I. stupně se věcí řádně zabýval, přičemž provedl všechny účastníky navržené důkazy. Odvolací soud tak vychází ze skutkových závěrů soudu I. stupně shora reprodukovaných, tedy že na bankovní účet žalovaného došla dne 9. 10. 2014 částka 600 000 Kč a dne 17. 10. 2014 částka 400 000 Kč z bankovního účtu vedeného na jméno zůstavitele, a to na základě smluv o zápůjčce uzavřených písemně dne 9. 10. 2014 a 16. 10. 2014 mezi zůstavitelem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vypůjčitelem (ve smyslu § 2390 o. z.) a že v rámci dědického řízení po zůstaviteli nabyli pohledávku z těchto smluv o zápůjčkách v celkové výši 1 000 000 Kč rovným dílem všichni 3 žalobci. Ostatně proti těmto závěrům žádné výhrady ze strany účastníků v odvolacím řízení vzneseny nebyly, stejně jako proti závěru soudu I. stupně, že obě smlouvy o zápůjčce podepsal zůstavitel jako fyzická osoba (soud I. stupně zároveň správně zjistil, že v uvedené době byl zůstavitel předsedou představenstva žalovaného).

10. Pakliže žalobci v odvolání poukazovali na to, že mezi stranami sporu bylo nesporné, že uzavřené smlouvy o zápůjčce jsou neplatné, potom závěr o neplatnosti určitého právního jednání je závěrem právním, který účastníci řízení nemohou učinit nesporným; to je zřejmé z ust. § 120 odst. 3 o. s. ř., podle kterého soud může vzít za svá skutková zjištění (tedy nikoliv za své právní závěry) shodná tvrzení účastníků. Proto soud I. stupně z takového nesporného tvrzení účastníků řízení vycházet nemohl a správně se na základě jejich tvrzení ohledně důvodů neplatnosti zabýval tím, zda uzavřené smlouvy o zápůjčkách jsou skutečně neplatné.

11. Pokud za vydlužitele (žalovaného) uzavřel smlouvy o zápůjčkách člen představenstva právnická osoba, soud I. stupně ze stanov žalovaného a zápisu v obchodním rejstříku správně zjistil, že za představenstvo jednal navenek jeho předseda, tedy že smlouvy o zápůjčce nebyly uzavřeny osobou oprávněnou za žalovaného jednat. Pokud z toho soud I. stupně dovozuje, že uzavřené smlouvy o zápůjčce nejsou neplatné, je takový názor v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (shodně např. rozsudek ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1565/2024). Odvolací soud však nemůže přisvědčit současně vyslovenému názoru soudu I. stupně o nicotnosti uzavřených smluv, neboť i sám soud I. stupně následně konstatuje, že takové překročení zástupčího oprávnění vede k tomu, že právní jednání nezavazuje žalovaného, resp. pokud by ze strany žalovaného nedošlo k dodatečnému schválení nezmocněného jednatelství, byl by podle § 440 odst. 2 o. z. z uzavřených smluv o zápůjčce zavázán přímo člen představenstva, který obě smlouvy podepsal; pokud by právní jednání bylo nicotné (tedy jako by nebylo), nemohlo by dojít ve smyslu § 440 odst. 2 o. z. ani k jeho dodatečnému schválení.

12. Nejsou-li tedy smlouvy o zápůjčce ze shora uvedeného důvodu neplatné ani nicotné, zabýval se soud I. stupně v souladu s § 440 odst. 2 o. z. tím, zda došlo k jejich dodatečnému schválení žalovaným. Pakliže v tomto směru učinil kladný závěr s odůvodněním, že příslušné orgány žalovaného si byly obdržení peněz vědomy a byly si vědomy i toho, kdo je odesílatelem peněz a z jakého důvodu, tedy, že si zastoupený přisvojil výhody z nezmocněného jednání (s odkazem na komentářovou literaturu), nemůže odvolací soud s tímto jeho názorem souhlasit. Záležitostí dodatečného schválení právního jednání právnické osoby se podrobně zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4593/2017. Z něho plyne, že rozhodnutí o dodatečném schválení právního jednání náleží primárně do působnosti statutárního orgánu právnické osoby (§ 163 o. z.), projevit vůli být vázán jednáním učiněným neoprávněným zástupcem může za právnickou osobu zásadně učinit každý, kdo by byl oprávněn tuto právnickou osobu zastoupit při dotčeném právním jednání. Občanský zákoník sice neupravuje formu dodatečného schválení, nicméně vždy musí být zjevné, že k tomu oprávněná osoba projevuje vůli jako zástupce právnické osoby dodatečně schválit určité právní jednání, učiněné za právnickou osobu neoprávněným zástupcem. Za splnění této podmínky může mít dodatečné schválení i podobu plnění závazků převzatých za právnickou osobu neoprávněným zástupcem, nicméně i v takovém případě je třeba zkoumat, kdo o provedení příslušných plateb rozhodl a kdo je provedl (tedy, zda šlo o osobu oprávněnou projevit za právnickou osobu vůli dodatečně smlouvu schválit).

13. V dané věci bylo soudem I. stupně pouze zjištěno, že příslušné finanční prostředky byly připsány na bankovní účet žalovaného družstva, které v účetní evidenci vedlo a do současné doby vede dluh vůči zůstaviteli. Nicméně do současné doby nedošlo k žádnému plnění žalovaného na takový závazek z uzavřených smluv, přičemž pouze z toho, že uvedené prostředky na účet družstva došly, nelze učinit žádný závěr o tom, že o uvedených prostředcích představenstvo žalovaného vědělo, natož že by výslovně souhlasilo s uzavřením předmětných smluv o zápůjčce, resp. se závazkem vzniklým žalovanému z takových smluv. Proto ve shodě s odvoláním žalobců a na rozdíl od soudu I. stupně dospívá odvolací soud k odlišnému závěru, tedy že žalovaným nedošlo k dodatečnému schválení obou smluv o zápůjčkách a že tudíž ve smyslu ust. § 440 odst. 2 o. z. uzavřené smlouvy žalovaného nezavazují. To znamená, že žalobcům jakožto právním nástupcům zůstavitele nesvědčí ani žádný nárok na zaplacení požadovaných částek vůči žalovanému na základě uzavřených smluv.

14. Pokud soud I. stupně dále konstatoval, že v takovém případě by z uzavřených smluv o zápůjčce byl ve smyslu § 440 odst. 2 o. z. zavázán namísto žalovaného člen představenstva, který obě smlouvy podepsal, platil by takový závěr ve smyslu věty druhé citovaného ustanovení pouze v případě, že zůstavitel, který takové smlouvy uzavíral, byl v dobré víře, že člen představenstva je oprávněn za žalovaného jednat. Pokud zůstavitel byl v té době předsedou představenstva žalovaného, nepochybně si byl vědom způsobu jednání za žalovaného upraveného ve stanovách a zapsaného v obchodním rejstříku, neboli zůstavitel nemohl být v dobré víře o tom, že člen představenstva žalovaného je oprávněn uvedené smlouvy o zápůjčkách uzavřít. Potom by z uzavřených smluv o zápůjčkách nemohl být zavázán ani člen představenstva žalovaného.

15. Za takové situace by práva a povinnosti z uzavřených smluv bylo třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Jelikož prostředky z uvedených smluv o zápůjčkách byly připsány na účet žalovaného dne 9. 10. 2014 a 17. 10. 2014, došlo již tímto okamžikem k jeho bezdůvodnému obohacení, přičemž zůstavitel jakožto osoba poskytující plnění si této skutečnosti v té době musel být vědom. Proto i tříletá promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z. začala v souladu s § 619 odst. 1 o. z. běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé u orgánu veřejné moci, tedy kdy ve smyslu § 621 o. z. získal zůstavitel vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo a kdo je osobou povinnou k jeho vydání. Jelikož tuto vědomost lze spojovat s okamžikem poskytnutého plnění v uvedených dnech, potom již za života zůstavitele se jeho právo na vrácení poskytnutých prostředků promlčelo neboli právo na zaplacení z důvodu promlčení nelze ve smyslu § 609 o. z. přiznat ani žalobcům jakožto právním nástupcům zůstavitele.

16. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že s ohledem na ust. § 440 odst. 2 o. z. smlouvy o zápůjčce žalovaného nezavazují, potom pozbývají na významu pro rozhodnutí závěry soudu I. stupně učiněné k další námitce neplatnosti vznesené žalobci, a to k námitce relativní neplatnosti uplatněné manželkou zůstavitele, tedy žalobkyní a) Jméno žalobce A z důvodu, že smlouvy o zápůjčce byly uzavřeny bez jejího souhlasu (ve smyslu § 714 odst. 2 o. z.). Pokud by se přesto měl odvolací soud vyjádřit k argumentaci žalobců a k závěrům soudu I. stupně, potom v prvé řadě byla nepřiléhavá argumentace žalobců odkazem na § 715 odst. 1 o. z., který se týká použití společného jmění k podnikání jednoho z manželů, neboť v daném případě nedocházelo k poskytnutí peněžních prostředků k podnikání zůstavitele. Je-li přitom následkem důvodně uplatněné námitky relativní neplatnosti manželem ve smyslu § 714 odst. 2 o. z. to, že tímto způsobem neplatně převedené majetkové hodnoty jsou nadále součástí společného jmění manželů, považuje i odvolací soud za logický závěr soudu I. stupně, že k uplatnění námitky relativní neplatnosti manželem může dojít nejpozději do okamžiku vypořádání společného jmění manželů, tedy tak, aby i takto neplatně převedené majetkové hodnoty mohly být předmětem takového vypořádání. Nicméně v daném případě došlo k vypořádání společného jmění žalobkyně a) Jméno žalobce A a zůstavitele v rámci dědického řízení po zůstaviteli usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 20. 9. 2022, č. j. Anonymizováno, které nabylo právní moci dne 18. 10. 2022, a to tak, že byla schválena dohoda o vypořádání společného jmění, podle které do pozůstalostního jmění patří mimo jiné pohledávka ve výši 1 000 000 Kč vůči Anonymizováno adresa z titulu smlouvy o zápůjčce. Z tohoto usnesení, jakož i z obsahu dědického spisu, plyne, že v rámci uvedeného dědického řízení byla jako součást SJM žalobkyně a) Jméno žalobce A a zůstavitele vypořádána pohledávka zůstavitele vůči žalovanému ve výši 1 000 000 Kč z titulu smluv o zápůjčkách (přestože žalované družstvo již v rámci dědického řízení uplatnilo námitku promlčení těchto pohledávek ze smluv), aniž by se žalobkyně a) Jméno žalobce A v rámci dědického řízení při vypořádání společného jmění dovolala relativní neplatnosti uvedených smluv o zápůjčkách. Naopak z protokolu o jednání před soudním komisařem ze dne 15. 9. 2022 jednoznačně plyne, že dědicové byli seznámeni s námitkou promlčení vznesenou žalovaným, přesto všichni shodně prohlásili, že trvají na zařazení tohoto nároku vůči žalovanému do aktiv pozůstalosti. Pokud tedy námitku relativní neplatnosti smluv o zápůjčkách z důvodu, že k nim nedala žalobkyně a) Jméno žalobce A jako manželka souhlas, uplatnila teprve v rámci nyní projednávané žaloby podané dne 16. 12. 2023, bylo právo tuto námitku uplatnit konzumováno předchozím vypořádáním společného jmění manželů v rámci dědického řízení.

17. Navíc dle ustálené judikatury soudů (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. 26 Odo 694/2006) námitku relativní neplatnosti právního jednání manžela musí opomenutý manžel uplatnit vůči všem stranám právního jednání, tedy jak vůči třetí straně (v daném případě žalovanému, k čemuž i došlo), tak i vůči jednajícímu manželovi. Pokud v daném případě existenci smluv o zápůjčce žalobkyně a) Jméno žalobce A jako manželka zjistila teprve v rámci dědického řízení po svém manželovi (zůstaviteli), měla dle názoru odvolacího soudu námitku relativní neplatnosti (aby měla předpokládané právní účinky) uplatnit vůči právním nástupcům zůstavitele, jimiž jsou mimo jiné i ostatní dva žalobci b) Jméno žalobce B a c) Jméno žalobce C. Z průběhu řízení nevyplynulo, že by takové hmotněprávní jednání (dovolání se relativní neplatnosti) vůči těmto osobám uplatnila, nic takového nebylo tvrzeno ani doloženo. Proto i z tohoto důvodu by námitka relativní neplatnosti uplatněná žalobkyní a) Jméno žalobce A dle § 714 odst. 2 o. z. žádné právní účinky vyvolat nemohla.

18. Byť tedy z poněkud jiných důvodů, dospěl i odvolací soud k závěru, že žalobci nárok na zaplacení jimi uplatněných částek z titulu právního nástupnictví po zůstaviteli vůči žalovanému nemají. Proto soud I. stupně rozhodl věcně správně, pokud žalobcům jimi uplatněné nároky nepřiznal a žalobu zamítl. Jelikož nepochybil ani v rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, vycházeje z úspěchu účastníků v řízení, mohl odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdit.

19. O nákladech odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný, který i v této fázi řízení uspěl, žádné náklady nepožadoval.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání v případě, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V takovém případě se dovolání podává do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.