KSCB 15 Co 330/2025-327

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře – rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno žalobce B, narozená dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B ⟪LB:lb_003⟫ oba zastoupeni advokátem Mgr. Vítězslavem Dohnalem sídlem Klokotská 103, 390 01 Tábor ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ zastoupený advokátem Mgr. Petrem Olivou ⟪LB:lb_007⟫ sídlem nám. J. M. Marků 92, 563 01 Lanškroun ⟪LB:lb_008⟫ o určení vlastnictví studny a vodovodního potrubí ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 16. května 2025, č. j. 11 C 239/2021-297

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje s tím, že stavba potrubí dle odst. I. výroku vede i přes pozemek p. č. Anonymizováno v k. ú. adresa

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení v částce 25 569,72 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) určil, že vlastníkem stavby studny nacházející se na pozemku Anonymizováno v k. ú. adresa a stavby potrubí přivádějícího vodu ze studny nacházející se na pozemku p. č. Anonymizováno v k. ú. adresa, přes pozemky p. č. Anonymizováno a st. p. č. hodnota v k. ú. adresa, jehož umístění je určeno body č. hodnota-Anonymizováno a Anonymizováno uvedenými v polohovém zaměření provedeném právnická osoba, adresa, ze dne 21. 1. 2025, číslo ověření Anonymizováno, číslo zakázky Anonymizováno, je vlastník stavby č. p. Anonymizováno v k. ú. adresa (odst. I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům k rukám jejich právního zástupce náklady řízení ve výši 125 447,47 Kč a státu – Okresnímu soudu v Táboře náklady řízení ve výši 4 945,64 Kč, obojí do 3 dnů od právní moci rozsudku (odst. II. a III.).

2. Soud I. stupně vycházel ze závěrů učiněných již v rozsudku ze dne 8. 12. 2022, č. j. 11 C 239/2021-157, který byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 27. 3. 2023, č. j. 15 Co 51/2023-179, že předmětná studna a potrubí (dále též vodovod) jsou samostatnými věcmi v právním smyslu. Po doplnění dokazování výslechy navržených svědků vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2791/2017, podle kterého studna, zřízená za účinnosti zákona č. 946/1811 Sb. (obecný občanský zákoník), představující součást pozemku, se stala k 1. 1. 1951 vlastnictvím vlastníka pozemku, na kterém byla zřízena. Podmínkou pro to, aby se stala k 1. 1. 1951 nebo později příslušenstvím jiné věci, bylo, aby k tomuto dni nebo později byly jak hlavní, tak i vedlejší věc ve vlastnictví stejné osoby, a aby vlastník obou těchto věcí je určil ke společnému užívání. Dle provedeného dokazování vlastníkem pozemku se studnou i domu č. p. Anonymizováno byl k 1. 1. 1951 pan jméno FO. Protože studnu i vodovod používali k zásobování domu č. p. Anonymizováno (včetně hospodářských budov k němu náležejících), lze dospět k závěru, že se staly příslušenstvím domu č. p. Anonymizováno (jako stavby hlavní), když vlastník domu je samotným konáním (odběrem vody), aniž by k tomu bylo třeba výslovné prohlášení nebo rozhodnutí, určil ke společnému užívání. Na základě rozhodnutí ONV ve Voticích ze dne 12. 11. 1951 přešlo na stát vlastnictví st. p. č. hodnota (kde se nacházel statek) i část pozemku, na němž se nacházela studna, ta však (jako samostatná věc) byla stále užívána jako příslušenstvím domu č. p. Anonymizováno Ke dni 6. 2. 1967 přešly na stát na základě nabídky bezplatného odevzdání majetku i zbývající pozemky a dům č. p. Anonymizováno. Studna a vodovod byly stále příslušenstvím domu č. p. Anonymizováno a nadále s ním byly užívány. Hospodářskou smlouvu ze dne 1. 8. 1968 převedl ONV adresa dům č. p. Anonymizováno na JZD adresa. V domě č. p. Anonymizováno v té době bydlela rodina jméno FO, která studnu a vodovod používala pro dodávku vody do nemovitosti. V roce 1972 pak JZD adresa prodalo dům č. p. Anonymizováno s veškerým příslušenstvím, s veškerými právy a povinnostmi s touto nemovitostí spojenými v hranicích, jak ji dosud užívalo, právním předchůdcům žalobců. Studna, která neztratila charakter příslušenstvím domu č. p. Anonymizováno, tak přešla uvedenou smlouvou spolu s domem č. p. Anonymizováno na právní předchůdce žalobců a od nich pak smlouvami na žalobce. Dále bylo prokázáno, že po určité blíže neprokázané období byl ze studny zásobován vodou i statek č. p. Anonymizováno, kde mělo JZD kravín, ale později došlo k odpojení, o čemž svědčí žádost JZD adresa z 23. 1. 1984 o znovu napojení na předmětnou studnu, kterou považovali za vlastnictví právních předchůdců žalobců. Pakliže JZD adresa studnu a potrubí opravilo, nic to nemění na charakteru studny jako příslušenství domu č. p. Anonymizováno, který byl (na rozdíl od jiných staveb) na studnu připojen kontinuálně po celou dobu od roku 1951 a jako příslušenství bylo spolu s č. p. Anonymizováno následně převáděno. Jelikož studna nebyla součástí pozemku p. č. Anonymizováno, převody tohoto pozemku se jí netýkaly. Proto studna a vodovod nemohly být vydány žalovanému v rámci restituce spolu s vydávanými pozemky. K námitce žalovaného, že není zřejmé, kterého objektu byla studna a vodovod příslušenstvím, soud odkázal na uvedenou chronologii s tím, že vlastnictví studny a domu č. p. Anonymizováno bylo jednotné a že studna byla vždy hlavním a jediným zdrojem vody pro tento objekt (jak plyne z výpovědi slyšených svědků). Objekt č. p. Anonymizováno (statek či kravín) byl evidentně (dle žádosti ze dne 23. 1. 1984) určitý čas zásobován vodou z jiného zdroje. Historicky lze přitom považovat za logické, že prvotní bylo zásobování vodou pro objekt bydlení a teprve následně byla voda rozvedena do dalších objektů k obytné části náležejícím. Soud I. stupně proto dospívá k závěru, že žalobci jsou vlastníky předmětné studny a části vodovodního potrubí konkretizovaného ve výroku rozsudku, které bylo na ně převedeno právními předchůdci spolu s domem č. p. Anonymizováno jako jeho příslušenství.

3. Pokud by tomu tak nebylo, stali se žalobci (respektive jejich právní předchůdci) vlastníky studny a potrubí na základě vydržení. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále též obč. zák) až do roku 1982 (správně 1983) vydržení neupravoval, nicméně § 135a ve znění novely účinné od 1. 4. 1982 (správně 1. 4. 1983) stanovil, že vlastníkem věci, která mohla být předmětem osobního vlastnictví, se stal občan, který měl nepřetržitě v držbě movitou věc po dobu 3 let a nemovitou věc po dobu 10 let; dle přechodného ustanovení § 507a obč. zák. se do této doby započítává i doba, po kterou občan nebo jeho právní předchůdce měl věc nepřetržitě v držbě před 1. 4. 1983, tato doba však neskončila dříve, než uplynutím 1 roku od tohoto dne. Kupní smlouvou z roku 1972 nabyli právní předchůdci žalobců vlastnictví domu č. p. Anonymizováno včetně příslušenství, s právy a povinnostmi v rozsahu, jak je dosud užívalo zemědělské družstvo, tedy logicky včetně vodovodní přípojky a studny, která nemovitost vodou zásobovala. O studnu se právní předchůdci žalobců po celou dobu starali, považovali ji za příslušenství domu, tedy studnu a vodovod užívali s přesvědčením, že jim patří, přičemž jejich dobrá víra nebyla žádným způsobem zpochybněna. JZD adresa i Lesy ČR jednaly s právními předchůdci žalobců jako s vlastníky předmětné studny, o čemž svědčí jak žádost JZD z roku 1984 o opětovné připojení ke studni, tak i opakované uzavírání nájemní smlouvy s Lesy ČR ohledně nájmu části pozemku se studnou a jejím bezprostředním okolím, sloužícím k údržbě studny. Pokud v uvedených dokumentech bylo uvedeno, že studna se nachází na pozemku p. č. Anonymizováno, jde o otázku přesného zaměření studny, podstatné je však to, že všichni zúčastnění věděli, o jakou konkrétní studnu se jedná (právní předchůdci žalobců se o jinou studnu nestarali) a že z této studny vedlo do jejich nemovitosti vodovodní potrubí. Dle názoru soudu lze mít proto za to, že právní předchůdci žalobců nabyli vlastnické právo ke studni a vodovodní přípojce vydržením k 1. 1. 1984 (správně 1. 4. 1984) a následně pak spolu s nemovitostí č. p. Anonymizováno je převedli na žalobce. Pokud jde o vodovodní potrubí, má soud s ohledem na jeho geodetické zaměření za to, že se jedná o liniovou stavbu, skládající se z několika samostatných staveb (přívod ze studny do jímky, odtud jednotlivé samostatné přípojky k různým objektům), proto právní předchůdci žalobců mohli nabýt vlastnické právo k části potrubí tak, jak je konkretizováno ve výroku rozsudku. Úspěšným žalobcům pak soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení v částce 125 447,47 Kč za specifikované náklady právního zastoupení.

4. Rozsudek napadl odvoláním žalovaný. Namítá, že nebylo postaveno najisto, zda stavba studny a vodovodu, o které bylo rozhodnutí, jsou totožné se stavbou, která byla identifikována v žalobě. Rozhodnutí se nevypořádává s tím, že geodeticky zaměřená stavba studny a vodovodu je stavebně propojena nejen s nemovitostí č. p. Anonymizováno, ale i s dalšími 2 objekty. Poukazuje na dohodu mezi Středočeskými státními lesy v Benešově a právními předchůdci žalobců ze dne 16. 12. 1983, že z vodního zdroje bude přes pozemkovou parcelu Anonymizováno veden výtlačný vodovodní řád nejkratším směrem k objektu č. p. Anonymizováno, tedy jeho účelem je přivádění vody nejen ke stavbě č. p. Anonymizováno, ale i k dalším objektům. S ohledem na historické konsekvence považuje za absurdní, že JZD v době socialismu žádá soukromé vlastníky o vodu ze studny nacházející se ve státním lese pro hospodářské účely a dovozuje, že dohoda ze dne 20. 2. 1981 (správně 1984) uzavřená mezi právními předchůdci žalobců a JZD adresa ničeho nevypovídá o vlastnictví studny a už vůbec ne o vlastnictví vodovodu. V době uzavření uvedené dohody (1984) stavba vodovodu až ke statku existovala, přičemž již v kupní smlouvě ze dne 12. 1. 1972 si JZD adresa vyhradilo právo do domu č. p. Anonymizováno vstupovat a jeho vlastníci byli povinni strpět vedení potrubí v tomto domě (jelikož nyní toto potrubí vede jinou trasou, nejde zřejmě o potrubí označené v kupní smlouvě).

5. Žalovaný dále zpochybňuje závěr soudu I. stupně, že studna a potrubí jsou příslušenstvím domu č. p. Anonymizováno, neboť o takovém určení příslušenství domu na základě rozhodnutí vlastníka není žádný důkaz. Pokud soud takový závěr dovozuje z toho, že voda byla ze studny do domu čerpána, nebere v potaz, že zásobován vodou nebyl pouze dům č. p. Anonymizováno, ale i další objekty, přinejmenším statek. K roku 1972, kdy došlo k uzavření kupní smlouvy, absentuje jakékoliv rozhodnutí vlastníka o tom, jaký bude osud těchto staveb (v roce 1972 potrubí zásobovalo vodou jak dům č. p. Anonymizováno, tak i statek). K charakteru potrubí se vyjadřovala svědkyně jméno FO a z její výpovědi je zřejmé, že vodovodní potrubí mezi studnou a č. p. Anonymizováno procházelo v roce 1972 skrz tento dům. Za této situace chybí úvaha, jakým způsobem vlastník tohoto potrubí rozhodl, když prodával dům č. p. Anonymizováno, že se s tímto domem převádí příslušenství, popřípadě jaká část vodovodu. Ohledně závěru soudu I. stupně, že kolem roku 1951 měla studna a potrubí charakter příslušenství nemovitostí ve vlastnictví právního předchůdce žalovaného, nebylo provedeno žádné dokazování; přitom o charakteru studny k roku 1951 nejsou žádné informace a nelze tak jednoznačně říci, zda šlo o stavbu nebo součást pozemku. Po zpracování geodetického zaměření je pak zřejmé, že zakreslená stavba potrubí není stavbou existující v roce 1972, o které se zmiňuje kupní smlouva. Dále namítá, že provedené dokazování nahradilo procesní tvrzení žalobců ohledně lokalizace potrubí. Pakliže dle svědkyně jméno FO v době uzavření kupní smlouvy v roce 1972 trasa vodovodu vedla ze studně skrze zámeček (dům č. p. Anonymizováno) do statku, potom geodetem zaměřená trasa vodovodu, která nevede pod zámečkem, musela vzniknout později někdy v období roku 1983 a 1984 (v souvislosti se žádosti JZD adresa), nemá tedy žádnou souvislost s kupní smlouvou z roku 1972 a nelze tak hovořit o nějakém právním nástupnictví ve vlastnictví. Chybí tedy právní titul, na základě kterého mohla stavba přejít na právní předchůdce žalobců, přičemž z tohoto důvodu je vyloučeno také jakékoliv vydržení. Žalovaný proto navrhoval změnu rozsudku a zamítnutí žaloby, popřípadě zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobci navrhli potvrzení napadeného rozsudku. To, o jakou studnu a potrubí se jedná, bylo jednoznačně určeno v žalobě; mezi stranami nebylo sporu, o jakou studnu se jedná a kde se nachází, potrubí pak bylo identifikováno jako součást systému přivádějícího vodu ze studny do domu č. p. Anonymizováno (nepřesná znalost trasy nemění jeho určení). Formulace v dohodě z 16. 12. 1983 (nejkratším směrem k objektu č. p. Anonymizováno) je technickým vyjádřením vedení potrubí; naopak i z této dohody plyne, že státní organizace (Středočeské státní lesy) vycházela z toho, že studna byla vybudována pro objekt č. p. Anonymizováno. Ze žádosti JZD adresa ze dne 23. 1. 1984 o znovunapojení se na studnu je tak zřejmé, že v době podání žádosti objekt JZD na studnu napojen nebyl. Z takové žádosti a z následné dohody ze dne 28. 2. 1984 tedy plyne, že studnu a potrubí všichni zúčastnění považovali za příslušenství objektu č. p. Anonymizováno; naopak o tom, že by se jednalo o příslušenství jiných objektů, neexistuje žádný důkaz. Z článku V. kupní smlouvy ze dne 12. 1. 1972 pouze plyne, že pod domem č. p. Anonymizováno vede nějaké vodovodní potrubí do objektu JZD, což neprokazuje, že jde o potrubí, které je předmětem sporu a že jde o totožné potrubí, které v té době zásobovalo objekt č. p. Anonymizováno. Neexistuje pak žádný důkaz, že studna byla v minulosti vlastníkem určena jako příslušenstvím objektu JZD.

7. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Soud I. stupně již v odůvodnění svého zrušeného rozsudku ze dne 8. 12. 2022 dospěl k závěru o existenci naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení vlastnického práva (§ 80 o. s. ř.), neboť mezi účastníky je otázka vlastnictví studny a potrubního vedení předmětem dlouhodobých sporů. Jelikož měl dále za prokázané, že žalobci jsou spoluvlastníky domu č. p. Anonymizováno v Anonymizováno a žalovaný učinil nesporným, že předmětná studna se nachází na jeho pozemku p. č. Anonymizováno, dospěl soud již tehdy k závěru o aktivní legitimaci žalobců a o pasivní legitimaci žalovaného. Odvolací soud se ve svém zrušujícím usnesení ze dne 27. 4. 2023 s těmito závěry soudu I. stupně ztotožnil, přičemž jiný závěr nemá důvod učinit ani na základě zjištění vyplývajícího z geodetického zaměření vedení potrubí a jeho vymezení ve výroku rozsudku soudu I. stupně, podle kterého toto potrubí zasahuje až do bodu Anonymizováno, kde je šachta. Tento bod se přitom nachází na pozemku p. č. Anonymizováno který je dle shodného tvrzení účastníků (jak plyne z jejich vyjádření při odvolacím jednání a následných písemných podání) ve vlastnictví obce adresa. Pokud s ohledem na tuto skutečnost žalovaný při odvolacím jednání uvedl, že v takovém případě by měla být žalovanou i obec adresa, ztotožňuje se odvolací soud s názorem žalobců, že vlastnictví potrubí není spojeno s vlastnictvím pozemků (nejde o jejich součást), přičemž žalobci žalují žalovaného proto, že se aktivně prohlašuje za vlastníka potrubí. Naopak obec adresa si aktuálně ani v minulosti jakékoliv nároky na vlastnictví potrubí či studny nečinila, o čemž svědčí i svědecká výpověď jméno FO, bývalého starosty a současného zastupitele obce adresa. Pokud tedy na uvedenou skutečnost reagovali žalobci při odvolacím jednání tak, že navrhli doplnění rozsudku, respektive žalobního petitu tak, že vodovodní potrubí se nachází i na pozemku p. č. Anonymizováno jedná se pouze o upřesnění místa, pod kterými pozemky předmětné potrubí vede a nemá žádný vliv na otázku pasivní věcné legitimace. Zároveň doplnění označení o uvedený pozemek nepředstavuje ani změnu žaloby ve smyslu § 95 o. s. ř., neboť předmětem řízení je určení vlastnictví stále stejného potrubí, pouze s upřesněním jeho specifikace označením dalšího konkrétního pozemku, pod kterým vede.

9. Se shora uvedenými závěry souvisí i nedůvodnost další námitky žalovaného ohledně neurčité specifikace studny a potrubí v žalobě a toho, že bylo rozhodnuto o vlastnictví jiné stavby, než žalobci tvrdili. Pokud jde o specifikaci studny, žalobci již v podané žalobě tvrdili, že původně se oni i jejich právní předchůdci domnívali, že studna se nachází na lesním pozemku p. č. Anonymizováno v k. ú. adresa, nicméně na základě zaměření vyhotoveného tituly před jménem jméno FO v rámci správního řízení bylo zjištěno, že se nachází na pozemku žalovaného p. č. Anonymizováno (z toho vychází i žalovaný). Proto se v souladu s touto skutečností také od samého počátku řízení domáhají určení vlastnictví studny nacházející se právě na předmětném pozemku p. č. Anonymizováno (existence žádné jiné další studny, ohledně které by mohlo dojít k nějaké záměně se studnou označenou žalobci, netvrdil nikdy v průběhu řízení ani žalovaný). Ohledně vodovodu pak žalobci v podané žalobě tvrdili, že se jedná o přípojku vody ze studny do domu č. p. Anonymizováno, kterou považovali za své vlastnictví, přičemž soudem I. stupně bylo rozhodnuto o vlastnictví stavby potrubí přivádějící vodu právě ze studny do domu č. p. Anonymizováno. Pokud žalobci v žalobě tvrdili, že nejsou oprávněni zasahovat do pozemku p. č. Anonymizováno ve vlastnictví žalovaného a nemají možnost přesně zjistit a označit polohu studny a vedení, přičemž k tomu navrhli nestranné zaměření polohy vedení přípojky i polohy studny příslušným odborníkem (a soud v tomto směru také postupoval), nejde o žádné nepřípustné nahrazování tvrzení žalobců (která byla dle názoru odvolacího soudu dostatečná) procesním postupem soudu I. stupně v řízení. Pokud tedy k uvedenému zaměření studny i potrubí došlo v průběhu řízení na základě polohového zaměření provedeného právnická osoba, bylo soudem I. stupně rozhodnuto o vlastnictví takových věcí, které žalobci učinili předmětem tohoto řízení.

10. Soud I. stupně pak správně v napadeném rozsudku vycházel z toho, že předmětná studna, která je tvořena konstrukcí ze skruží ohraničující prostor naplněný vodou, s instalovaným čerpacím zařízením, je ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2597/2010 stavbou a tudíž samostatnou věcí ve smyslu občanskoprávním. Uvedenou konstrukci studny tvořenou skružemi potvrdila i svědkyně jméno FO s tím, že původně tam bylo nějaké dřevěné chránění, to shnilo, proto na žádost její matky JZD adresa udělalo opravu a dalo tam skruže a kryt, k tomu došlo v letech 1962 či 1963. Z uvedené výpovědi lze dovodit, že uvedenou činností zemědělského družstva v 60. letech došlo pouze k opravě již existující studny jakožto samostatné stavby, která do té doby měla dřevěný charakter (nelze proto přisvědčit námitce žalovaného o neexistenci důkazu o stavu studny před rokem 1962). Zároveň svědkyně uvedla, že na zámečku (dům č. p. Anonymizováno) bydlela s rodinou od roku 1954, zásobování vodou bylo stále stejné, jako je dnes, tedy byla tam studna v lese, ze které vedl vodovod přes pole do zámku a do kravína. V době jejich přistěhování tam byl starý vodovod vybudovaný ještě za p. jméno FO, ten časem popraskal, do kravína přestala téct voda, JZD adresa proto udělalo nové vedení od studny do zámku a dále přes 2 místnosti zámku až ke kravínu (vedení do kravína již bylo i za pana jméno FO).

11. Pokud tedy soud I. stupně zjistil, že na základě rozhodnutí ONV ve Voticích ze dne 12. 11. 1951 přešlo na stát z původního vlastníka jméno FO mimo jiné vlastnictví pozemku st. p. č. hodnota, kde se nacházel statek (kravín či hospodářská část) a část pozemku, na němž se nacházela studna, lze mír rovněž za prokázané, že již k 1. 1. 1951 zde uvedená studna a vodovod zásobující z této studny jak zámeček (dům č. p. Anonymizováno), tak i hospodářské budovy (označované jako statek či kravín) již existovaly a že před rokem 1951 za účinnosti obecného občanského zákoníku byly všechny tyto nemovitosti ve vlastnictví pana jméno FO. S ohledem na soudem I. stupně citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2791/2017 byla uvedená studna do konce roku 1950 součástí pozemku a k 1. 1. 1951 se stala jako samostatná věc vlastnictvím vlastníka pozemku, tedy pana jméno FO. Podmínkou pro to, aby se stala k 1. 1. 1951 nebo později příslušenstvím jiné věci, bylo, aby k tomuto dni nebo později byly jak hlavní, tak i vedlejší věc ve vlastnictví stejné osoby, a aby vlastník obou těchto věcí je určil ke společnému užívání.

12. K tomu odvolací soud doplňuje, že příslušenství věci bylo vymezeno jak v § 27 zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 1951, tak i v ust. § 121 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., účinného od 1. 4. 1964, shodně tak, že příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní, a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. Příslušenství věci má tedy povahu samostatné věci v právním smyslu, hlavní věc i příslušenství věci musí patřit témuž vlastníkovi, přičemž příslušenství věci lze pojmově vymezit tak, že je s hlavní věcí funkčně svázáno hospodářským účelem a že ji vlastník určil k trvalému užívání s hlavní věcí. Z uvedeného vymezení příslušenství tedy dle názoru odvolacího soudu plyne, že určitá věc může být příslušenstvím pouze jedné hlavní věci, neboli pokud by určitá věc byla funkčně svázána s vícero (např. nemovitými) věcmi, nemůže mít charakter příslušenství všech těchto hlavních věcí, ale bude věcí samostatnou.

13. Byť v daném případě dům č. p. Anonymizováno i příslušný pozemek se studnou byly od 1. 1. 1951 až do rozhodnutí ONV ve Voticích ze dne 12. 11. 1951 o přechodu pozemku na stát ve vlastnictví jedné osoby p. jméno FO, bylo k tomu, aby se uvedená studna stala příslušenstvím domu č. p. Anonymizováno, nezbytné, aby byla vlastníkem určena k zásobování právě a pouze domu č. p. Anonymizováno. Ovšem jak správně namítá žalovaný, nic takového v řízení nebylo zjištěno. Navíc za situace, kdy sloužila k zásobování i hospodářských budov (statek), které se dle geodetického zaměření polohy vodovodu nachází samostatně a odděleně od domu č. p. Anonymizováno, nemohla mít studna ve smyslu shora podaného výkladu povahu příslušenství k oběma těmto nemovitým věcem. Proto nelze přisvědčit názoru soudu I. stupně, že dům č. p. Anonymizováno byl (jedinou) hlavní věcí, ke které hospodářské budovy (pouze) přináležely, tedy ani jeho závěru, že po 1. 1. 1951 se studna stala příslušenství domu č. p. Anonymizováno.

14. Navíc na základě rozhodnutí ONV ve Voticích ze dne 12. 11. 1951 došlo ke změně vlastnické struktury nemovitých věcí zásobovaných vodou z předmětné studny, neboť ve vlastnictví původního vlastníka jméno FO zůstal pouze dům č. p. Anonymizováno, zatímco hospodářské budovy (statek) přešly na stát, a to včetně pozemku se studnou. Byť ke dni 6. 2. 1967 přešly na stát na základě nabídky bezplatného odevzdání majetku i dům č. p. Anonymizováno a zbývající pozemky (tedy vlastnictví bylo opět sjednoceno formou vlastnictví státu), převedl krátce na to Okresní národní výbor dům č. p. Anonymizováno na základě hospodářské smlouvy ze dne 1. 8. 1968 na JZD adresa. Pokud následně JZD adresa prodalo kupní smlouvou ze dne 12. 1. 1972 právním předchůdcům žalobců dům č. p. Anonymizováno s veškerým příslušenstvím (aniž bylo konkrétně specifikováno), potom pro závěr, že příslušenství přešlo na nabyvatele spolu s věcí hlavní (ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 832/2008) bylo nezbytné, aby uvedená studna měla charakter příslušenství převáděného domu č. p. právnická osoba ohledem na shora uvedené skutečnosti však takový závěr nelze učinit. Proto ve shodě s odvoláním žalovaného dospívá odvolací soud k názoru opačnému od závěru soudu I. stupně, tedy že na základě uvedené kupní smlouvy ze dne 12. 1. 1972 se právní předchůdci žalobců nestali vlastníkem studny, neboť neměla charakter příslušenství převáděného domu č. p. Anonymizováno.

15. Pokud jde o otázku vlastnictví vodovodního potrubí ze studny k domu č. p. Anonymizováno a dále k dalším objektům, lze vyjít z pojmů kanalizace, kanalizační přípojka či vodovodní přípojka vymezených v zákoně č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích, jehož výkladem se zabýval Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2653/2011. Podle něho kanalizační a vodovodní přípojky nejsou součástí pozemku, ve kterém jsou umístěny. Vlastníkem kanalizační nebo vodovodní přípojky zřízené před 1. 1. 2002, je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci, neprokáže-li se opak. Vlastníkem přípojek zřízených po tomto datu je osoba, která na své náklady přípojku pořídila (§ 3 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích). Zároveň Nejvyšší soud konstatoval, že ať již jde o kanalizační přípojku nebo o kanalizaci samotnou, nemůže jít o součást pozemku a v případě kanalizační přípojky ani o součást stavby, ale jde o samostatné předměty právních vztahů (nemovitosti).

16. Uvedený výklad lze vztáhnout i na v tomto řízení posuzované vodovodní potrubí vedoucí od studny k domu č. p. Anonymizováno a zásobující tento dům vodou ze studny, které je tedy samostatnou věcí. Pokud vodovodní potrubí dále pokračovalo do dalších nemovitých věcí a ty zásobovalo vodou ze studny, tedy hospodářsky sloužilo několika objektům, nelze uvažovat o tom (stejně jako v případě studny), že by mělo charakter příslušenství věci, tedy nemohlo jako příslušenství domu č. p. Anonymizováno přejít na základě kupní smlouvy ze dne 12. 1. 1972 do vlastnictví právních předchůdců žalobců.

17. Nicméně za této situace obstojí druhý žalobci tvrzený důvod nabytí vlastnického práva ke studni a vodovodnímu potrubí, tedy vydržení vlastnického práva k těmto věcem právními předchůdci žalobců. Ohledně takového závěru jsou důkazně podložená zjištění soudu I. stupně o oprávněné držbě studny, včetně potrubí od studny k domu č. p. Anonymizováno, ze strany právních předchůdců žalobců, kterou odvozovali od kupní smlouvy ze dne 12. 1. 1972, ve které bylo konstatováno, že dům č. p. Anonymizováno nabývají včetně příslušenství, s právy a povinnostmi v rozsahu, jak je dosud užívalo zemědělské družstvo. Byť dle výpovědi svědka jméno FO jakožto jednoho z kupujících dle smlouvy z roku 1972 se nebavili se zemědělským družstvem ohledně studny, chápal to tak, že předmětem koupě je i studna, neboť se vědělo, že studna tam je a že objekty jsou z ní zásobovány vodou. Pro závěr o oprávněné držbě kupujících je pak významná nejen další část výpovědi tohoto svědka o tom, že se o studnu starali, udržovali její okolí, zajišťovali rozbory vody, ale zejména historické dokumenty z 80. let 20. století, které jsou autentické a které objektivně vypovídají o situaci související se studnou. Soud I. stupně tedy správně poukazuje na žádost JZD adresa ze dne 23. 1. 1984 adresovanou právě jméno FO, ve které se žádá o znovu napojení se na „vaši studnu umístěnou na pokraji lesa nad vaším domem č. p. Anonymizováno“ s tím, že by tento odběr pro JZD „neohrozil spotřebu vašich rodin“, neboli nepochybně JZD adresa vychází z toho, že uvedená studna je ve vlastnictví vlastníků domu č. p. Anonymizováno. To pak jednoznačně prokazuje dohoda uzavřená tehdejšími majiteli (spoluvlastníky) nemovitosti č. p. Anonymizováno v osadě adresa s JZD adresa ze dne 28. 2. 1984, podle které předmětem dohody byl odběr vody ze studny přináležející k nemovitosti č. p. Anonymizováno. Uvedená dohoda je významná i potud, že s ohledem na její podepsání tehdejšími spoluvlastníky domu č. p. Anonymizováno svědčí o dobré víře všech těchto spoluvlastníků, že studna je v jejich vlastnictví. Neméně významná je i dohoda uzavřená dne 16. 12. 1983 mezi Středočeskými státními lesy v Benešově jako správcem pozemku a uživateli pozemku, na kterém je umístěna studna (jméno FO adresa jméno FO a jméno FO), ze které plyne, že shora uvedení uživatelé pozemku užívají z dřívější doby vodní zdroj podzemní vody (studnu), která byla vybudována pro nemovitost adresa, že tato studna je jediným zdrojem vody pro tuto nemovitost a že se uvedeným uživatelům postupuje část pozemku p. č. Anonymizováno o celkové výměře 4 m², což zahrnuje vlastní vodní zdroj a jeho nebližší okolí. Pokud je v dohodě dále uvedeno, že pakliže objekt adresa bude zásoben pitnou vodou z jiného vodního zdroje, bude pozemek operativnímu správci vrácen do jeho správy, řeší tato smluvní úprava pouze situaci, kdy pro uživatele domu č. p. Anonymizováno nebude mít již praktický význam užívání části pozemku, na kterém se studna nachází, ovšem nikterak se nedotýká otázky vlastnictví studny. Pokud je dále v bodě 5 dohody uvedeno, že z tohoto vodního zdroje (studny) bude přes pozemkovou parcelu č. Anonymizováno veden výtlačný vodovodní řád nejkratším směrem k objektu č. p. Anonymizováno (dle přiloženého snímku), je tímto ujednáním avizováno vybudování nového potrubí pro odběr vody ze studny pro účely objektu č. p. Anonymizováno, nikoliv i k dalším objektům (jak nedůvodně argumentuje žalovaný v odvolání). Zároveň z uvedených listin vyplývá i závěr o objektivním přesvědčení právních předchůdců žalobců o vlastnictví studny, neboť z tohoto předpokladu vychází jak JZD adresa, tak i Středočeské státní lesy v Benešově. Byť v určitém období byla dána potřeba odběru vody z uvedené studny i pro objekt JZD adresa, je významné, že o zajištění přístupu ke studni a vodovodnímu potrubí ze studny nežádalo vlastníka pozemku p. č. Anonymizováno JZD adresa, ale spoluvlastníci domu č. p. Anonymizováno. Pokud je v dohodě uzavřené se Středočeskými státními lesy v Benešově ze dne 16. 12. 1983 avizováno, že bude veden výtlačný vodovodní řád nejkratším směrem k objektu č. p. Anonymizováno ze studny, lze z toho dovozovat, že toto vodovodní potrubí mělo být primárně určeno pro zásobování domu č. p. Anonymizováno. Zároveň uvedený obsah smlouvy nasvědčuje tomu, že mohlo dojít v následné době k vybudování tohoto vodovodního potrubí, což může vysvětlovat i jeho současné uložení, které vede přímo ze studny do skruže (bod Anonymizováno) u rohu budovy č. p. Anonymizováno a dále kolem této budovy do šachty v bodě Anonymizováno (nacházející se na pozemku p. č. Anonymizováno), neboli vede mimo dům č. p. Anonymizováno (tedy v jiné trase, než o jaké se zmiňovala svědkyně jméno FO v souvislosti s opravou studny a potrubí ze strany JZD provedené v roce 1962 či 1963). Nicméně jednalo by se pouze o nahrazení již existujícího potrubí novějším (byť by nevedlo zcela stejnou trasou), tedy na jeho vlastnictví by tato situace žádný vliv mít neměla.

18. S ohledem na příslušnou právní úpravu obsaženou v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění účinném od 1. 4. 1983 (§ 135a a § 507a odst. 3 obč. zák.), tak okresní soud dospěl ke správnému závěru, že právní předchůdci žalobců nabyli vlastnické právo ke studni a vodovodnímu potrubí vydržením ke dni 1. 4. 1984, tedy uplynutím jednoho roku ode dne 1. 4. 1983. Přitom právě na období z konce této vydržecí doby připadají shora uvedené listiny o vystupování spoluvlastníků domu č. p. Anonymizováno. jako vlastníků studny a vodovodního potrubí.

19. Na správnost závěru o vydržení vlastnického práva právními předchůdci žalobců i k vodovodnímu potrubí vedoucímu od studny k domu č. p. Anonymizováno nemá dle názoru odvolací soudu žádný dopad ani obsah článku V. kupní smlouvy ze dne 12. 1. 1972, podle kterého prodávající JZD adresa upozorňuje kupující, že pod domem č. p. Anonymizováno vede vodovodní potrubí do objektu JZD a proto obě strany shodně uvádějí, že kupující přijímají s koupeným domkem povinnost strpět volný přístup k tomuto potrubí za účelem běžné údržby. Z uvedeného smluvního ujednání jednak neplyne, že tam zmiňované vodovodní potrubí je ve vlastnictví prodávajícího JZD adresa. Neméně významné je i to, že žalobci tvrdí vydržení vlastnického práva ze strany svých právních předchůdců pouze k části potrubí sloužícího k zásobování domu č. p. Anonymizováno (nikoliv též částí potrubí sloužících k zásobování dalších objektů vodou), které bylo s ohledem na polohové zaměření trasy vodovodu právnická osoba vymezeno jako trasa od studny do šachty (bod Anonymizováno) nacházející se na pozemku p. č. Anonymizováno a dále od šachty k domu č. p. Anonymizováno (body Anonymizováno až Anonymizováno). Soud I. stupně v této souvislosti správně poukázal na to, že posuzované vodovodní potrubí lze označit za tzv. liniovou stavbu (k tomu srovnej § 509 nyní platného občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Konkrétně vodovody představují tzv. inženýrské sítě, jejichž pojmovým znakem je to, že jde o soustavu zařízení a staveb, která není vnitřním okruhem, jenž slouží výhradě jedinému uživateli, tedy není vyloučeno, aby konkrétně vymezené části byly samostatným předmětem právních vztahů a bylo možné k nim vydržet i vlastnické právo.

20. Soud I. stupně tak dospěl ke správnému závěru o vydržení vlastnického práva právními předchůdci žalobců k předmětné studni a k potrubí vedoucímu od studny do domu č. p. Anonymizováno, určeného k zásobování tohoto domu vodou. Proto je důvodná žaloba žalobců, že vlastníkem předmětné studny a specifikovaného potrubí je vlastník stavby č. p. Anonymizováno, tedy aktuálně žalobci jako podíloví spoluvlastníci tohoto domu, kteří je nabyly spolu s domem č. p. Anonymizováno již jako jeho příslušenství, za které ho důvodně považovali (po vydržení vlastnického práva) a tedy i určili právní předchůdci žalobců (viz shora výpověď svědka jméno FO). Tomuto závěru nebrání skutečnost, že vodou ze studny byl zásobován i kravín JZD adresa, neboť se tak dělo na základě smluvního ujednání ze dne 28. 2. 1984.

21. V souladu s úspěchem žalobců v řízení jim soud I. stupně přiznal dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Pokud přiznal žalobcům částku 125 447,47 Kč, byly v odůvodnění napadeného rozsudku specifikovány pouze náklady právního zastoupení v částce 81 136,47 Kč (proti uvedenému vyčíslení žádné výhrady ze strany účastníků vzneseny nebyly, proto z něho vychází i soud odvolací). Zároveň má právní zástupce žalobců nárok na náhradu 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) v částce 17 086 Kč, celkem tedy náklady právního zastoupení činí 98 447,47 Kč. K těmto nákladům je třeba ještě zahrnout žalobci zaplacené soudní poplatky za žalobu a za odvolání proti prvnímu rozsudku soudu I. stupně v částkách 2x 5 000 Kč a za návrh na vydání předběžného opatření a za odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně v částkách 2x 1 000 Kč, celkem tedy 12 000 Kč, a zálohu 15 000 Kč zaplacenou na polohové zaměření trasy ze studny. Po připočtení těchto částek tak náklady řízení žalobců před soudem I. stupně činí právě částku 125 447,47 Kč, která jim byla přiznána.

22. V souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. pak soud I. stupně uložil žalovanému, který v řízení neuspěl, povinnost zaplatit státu náklady řízení v částce 4 945,64 Kč uhrazené ze státních prostředků (nad rámec složené zálohy) právnická osoba za polohové zaměření (to činilo celkem 19 945,64 Kč).

23. Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. v celém rozsahu potvrdil, a to s upřesněním ohledně vedení stavby potrubí tak, že toto vede i přes pozemek p. č. Anonymizováno v k. ú. adresa.

24. Žalobci byli úspěšní i v odvolacím řízení a proto jim dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. náleží právo na náhradu nákladů i této fáze řízení. Konkrétně jde o právním zástupcem žalobců účtované náklady právního zastoupení za 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolací soudu dne 2. 10. 2025, když za účast při dalším jednání dne 14. 10. 2025 se právní zástupce žalobce práva na náhradu nákladů vzdal) v částce 2x 10 116 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen AT), 2 náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT a náhrada 21 % DPH v částce 4 437,72 Kč, celkem tedy částka 25 569,72 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobcům k rukám jejich právního zástupce v zákonné lhůtě 3 dnů (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen v případě, že se jedná o rozhodnutí, které závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzená jinak (§ 237 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je však podle § 239 o. s. ř. oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání mohou účastníci podat do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v I. stupni.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.