KSCB 15 Co 441/2025-177

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kosové a soudců JUDr. Roberta Ožvalda a JUDr. Marcely Pechové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 121 083,87 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 27. 5. 2025, č. j. 1 C 39/2025-140

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 20 033,70 Kč, která bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku k rukám Jméno advokáta do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 121 083,87 Kč s ve výroku specifikovaným příslušenstvím (úroky z prodlení) a povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 46 502 Kč, to vše do 6 měsíců od právní moci rozsudku; náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

2. Z odůvodnění napadeného rozsudku plyne, že žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky s tvrzením, že žalovaná řádně nehradila v období od 9. 10. 2025 do 30. 9. 2024 nájemné, jak bylo sjednáno v nájemní smlouvě ze dne 9. 1. 2022 uzavřené mezi původním pronajímatelem jméno FO a žalovanou. Předmětem nájmu je byt nacházející se v prvním podlaží rodinného domu čp. Anonymizováno v adresa. Dne 8. 10. 2022 jméno FO zemřel a předmětnou nemovitost zdědila žalobkyně. Na bytu vázne břemeno zákazu zcizení a zatížení ve prospěch právnická osoba., které je evidováno v katastru nemovitostí s účinky vkladu ke dni 5. 5. 2021, proto jméno FO nemohl platně zřídit věcné břemeno užívání bytu ve prospěch žalované. Věcné břemeno nebylo zapsáno ve veřejném seznamu, a tak podle žalobkyně nemohlo dojít k jeho vzniku. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tvrzením, že má k užívání bytu závětí zřízené věcné břemeno. Věcné břemeno vzniklo ke dni úmrtí zůstavitele, a protože zde byl zákaz zatížení, nebylo možné věcné břemeno zapsat do katastru. Vůlí zůstavitele nebylo, aby věcné břemeno vzniklo až po zaplacení úvěru, ale aby vzniklo hned jeho smrtí. Z obsahu věcného břemene plyne, že žalovaná je oprávněna byt užívat a platit pouze provozní náklady, nikoliv nájemné.

3. Z hlediska skutkového soud I. stupně vyšel z toho, že jméno FO byl vlastníkem parc. č. Anonymizováno, jehož součástí je rodinný dům čp. Anonymizováno v části obce adresa, k. ú. adresa (dále jen nemovitosti). právnická osoba. poskytla jméno FO spotřebitelský úvěr a současně s ním dne 30. 4. 2021 uzavřela smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem a v něm byl jako věcné právo zřízen zákaz zatížení a zcizení nemovitostí, který byl vložen do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 5. 5. 2021. Dne 9. 1. 2022 jméno FO se žalovanou uzavřel nájemní smlouvu na byt v prvním podlaží nemovitostí za nájemné ve výši 5 100 Kč se splatností do 25. dne v měsíci na dobu jednoho roku do 1. 2. 2023 s automatickým prodlužováním o další rok. Dne 25. 8. 2022 jméno FO formou notářského zápisu pořídil závěť, v níž žalobkyni mimo jiné ustanovil dědičkou nemovitostí a žalovanou dědičkou bezúplatného věcného břemene bytu a užívání nemovitostí. Dne 8. 10. 2022 jméno FO zemřel a o pozůstalosti bylo rozhodnuto usnesením OS v Pelhřimově ze dne 20. 8. 2024, č. j. 132 D 252/2022-181 tak, že žalobkyně obdržela vlastnické právo k nemovitostem s tím, že žalované zřídí právo věcného břemene bytu a užívání nemovitostí jako relativní závazek do 60 dnů ode dne výmazu zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení váznoucího na nemovitostech, které bude zapsáno do katastru nemovitostí.

4. Na základě uvedeného skutkové stavu soud I. stupně uzavřel, že s ohledem na obsah zástavní smlouvy a v ní sjednaný zákaz zatížení (zřízený jako věcné právo) nemusel být dán souhlas banky k uzavření nájemní smlouvy; tohoto souhlasu bylo ale zapotřebí u zřízení věcného břemene. V pořízení pro případ smrti jméno FO odkázal žalované věcné břemeno bytu a užívání nemovitostí, k němuž banka nedala souhlas, a tak došlo k porušení zákazu zatížení. Důsledkem tohoto porušení není neplatnost závěti (rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1813/2021), protože ale v dané věci zákaz zatížení působí vůči všem, nelze k závěti ohledně zřízení věcného břemene přihlížet, tedy spojovat s ní účinky a dovozovat, že ke dni smrti zůstavitele se závazkové právo – nájem-přeměnil na věcné právo-věcné břemeno-které by dávalo žalované výsadu byt užívat bezúplatně (tak by tomu bylo v případě, že by zákaz zatížení nebyl porušen). Právo věcného břemene pro existující zákaz zatížení dosud nevzniklo a zákaz zatížení bude trvat po dobu trvání zástavního práva, přičemž zástavní právo zásadně trvá do doby, dokud přetrvává zajištěný dluh. Žalovaná jako závětní dědička právo na zřízení věcného břemene má, avšak domoci se ho může až po zaplacení dluhu zajištěného zástavním právem, kdy zástavní právo i zákaz zatížení zaniknou. Podle okresního soudu tedy přetrvávají práva a povinnosti podle nájemní smlouvy ze dne 9. 1. 2022, která přešla na základě pozůstalostního řízení na žalobkyni. Protože v rozhodném období žalovaná prokazatelně nájemné nehradila, je nárok žalobkyně na úhradu dlužného nájemného po právu, včetně příslušenství, neboť nájemné bylo splatné vždy k 25. dni v měsíci a žalovaná je tudíž vždy od 26. dne daného měsíce s platbou nájemného v prodlení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci.

5. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Uvedla, že závěť byla sepisována před notářem, který žalovanou ubezpečoval, že věcné břemeno musí žalobkyně uznat. Rovněž i notářka tituly před jménem adresa žalovanou ubezpečovala, že závěť je v pořádku a platí tak, jak byla sepsána tituly před jménem jméno FO. Má proto právo užívat byt a hradit jen spotřebu elektřiny a vody, což činila i za života jméno FO, který jí zaměstnával a nájem odečítal z platu. Žalované bylo řečeno, že závěť platí v její prospěch, i když věcné břemeno bude do katastru zapsáno až po doplacení hypotéky. Nájemní smlouvu pan jméno FO sepsal proto, aby žalovaná mohla dostat do péče svého syna. Žalobkyně z této nájemní smlouvy vychází a žalované vyhrožuje vystěhováním. Žalovaná je však přesvědčena, že v bytě bydlí podle závěti, když přijala dědictví a má právo byt užívat. V současné době je žalovaná v evidenci Úřadu práce, celou situaci se snaží řešit, hledá si práci, nepobírá však podporu v nezaměstnanosti a rozhodnutí soudu je pro ni likvidační. jméno FO věděl, že umírá na nevyléčitelnou nemoc, proto pořídil závěť a přál si, aby majetek byl rozdělen právě podle závěti; s tím byla žalobkyně srozuměna. Zemřel dříve, než stačil ukončit nájemní smlouvu, která měla být po jeho smrti bezpředmětná. Poslední vůli svého bratra by žalobkyně měla respektovat. Proto žalovaná navrhla změnu napadeného rozsudku tak, aby žaloba byla zamítnuta.

6. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Argumentace žalované, že jméno FO měl v úmyslu platně zřídit věcné břemeno užívání bytu ve prospěch žalované, není relevantní. Věcné břemeno nemohlo být zřízeno, jelikož na bytě ke dni sepisu závěti vázlo věcné břemeno zákazu zatížení, které bylo řádně zapsáno v katastru nemovitostí. Věcné břemeno užívání bytu ve prospěch žalované tedy nemohlo být zřízeno, aniž by k tomu dala souhlas právnická osoba, v jejíž prospěch byl zákaz zcizení a zatížení zřízen. Závěť také uvádí, že žalovaná měla hradit náklady spojené s užíváním bytu, což potvrzuje, že ani záměr zůstavitele nesměřoval ke zřízení bezplatného věcného břemene. Postavení žalované odpovídá běžnému nájemnímu vztahu, nikoliv oprávnění z věcného břemene. Žalovaná byt nadále užívá, nehradí nájemné ani zálohy za služby, a to včetně elektřiny a vody. Bezdůvodně se tak stále na úkor žalobkyně obohacuje. Nepodílí se dlouhodobě ani na úklidu společných prostor. Není pak vůbec relevantní tvrzení, zda žalobkyně věděla či nevěděla o nemožnosti či možnosti zřízení věcného břemene. Žalovaná ve svém odvolání pouze rekapituluje vše, co již z její strany během řízení zaznělo, argumentaci opírá o možná politování hodné skutečnosti, které však nejsou právně relevantní.

7. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné. Odvolací soud proto věc projednal a přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, důkazy řádně hodnotil dle § 132 o. s. ř. a na jejich základě učinil správné skutkové i právní závěry, na které lze v podrobnostech plně odkázat. Žalovaná nijak nezpochybnila soudem I. stupně zjištěný skutkový stav věci, nesouhlasí pouze s právním posouzením věci. Odvolací námitky žalované však nejsou způsobilé zpochybnit právní závěry, které soud I. stupně učinil. Navíc jde vesměs o námitky, které uplatnila již v prvoinstančním řízení, a soud I. stupně se s nimi v napadeném rozsudku vypořádal. V odstavci 22. správně uvedl, že pro danou věc je irelevantní, co bylo úmyslem zůstavitele nebo jak si vznik věcného břemene představovala žalovaná. Významné není ani to, že byla notářem ubezpečována, že žalobkyně musí závěť uznat, případně to, co předcházelo sepsání závěti. Podstatné z hlediska právního posouzení věci bylo zjištění, že zůstavitele zavazoval zákaz zatížení nemovitosti, který byl zapsán do katastru nemovitostí, a tento zákaz byl zůstavitelem tím, že žalované odkázal věcné břemeno bytu a užívání nemovitostí porušen s důsledky podrobně rozvedenými v odstavci 22. Soud I. stupně náležitě vysvětlil (s přiléhavým odkazem na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu), že závěť zůstavitele není jen proto neplatná, nicméně k ní stran předmětného věcného břemene nebylo možné přihlížet. Právo odpovídající věcnému břemeni pro existující zákaz zatížení tedy nemohlo vzniknout ke dni úmrtí zůstavitele, jak nedůvodně namítá odvolatelka, která ve svých úvahách stále pomíjí zásadní skutečnou, jíž je zákaz zatížení nemovitostí sjednaný jako věcné právo. Žalovaná se proto může domoci zřízení věcného břemene až poté, kdy zanikne zákaz zcizení a zatížení výmazem zástavního práva. Při absenci relevantních odvolacích námitek odvolací soud stran věcného břemene může v porobnostech odkázat na vyčerpávající odůvodnění napadeného rozsudku. Pakliže žalovaná s ohledem na soudem i. stupně přijaté závěry nemá věcné právo k předmětné nemovitosti, nadále trvá nájemní smlouva uzavřená za života zůstavitele, kterou je žalovaná povinna plnit. Žalovaná však prokazatelně v rozhodném období neplatila včas a řádně nájemné, a tak nárok žalobkyně na zaplacení dlužného nájemného v žalované výši je opodstatněn, včetně požadovaného příslušenství. Ani v tomto směru žalovaná nic relevantního v odvolání nenamítá, proto i zde odvolací soud odkazuje na správné závěry soudu I. stupně.

9. Pokud žalovaná namítala, že nemá dostatek finančních prostředků, tuto skutečnost soud I. stupně zohlednil postupem dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil žalované delší lhůtu splatnosti. Protože dle tvrzení žalované se její finanční situace nezměnila ani v odvolacím řízení, určil odvolací soud totožnou lhůtu k plnění (výrok o nákladech odvolacího řízení), když žalobkyně žádné námitky proti tomuto postupu nevznesla.

10. Proto odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzuje.

11. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, má proto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Náklady představují odměnu za právní zastoupení za 2 úkony právní pomoci (písemné vyjádření a účast na jednání) po 5 980 Kč, 2 režijní paušály po 450 Kč, cestovné a ztrátu času 3 696,78 Kč (z toho 1 200 Kč je ztráta času) a DPH 21 % ve výši 3 476,92 Kč, tj. celkem 20 033,70 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění povinnosti zaplatit náklady řízení jsou dány ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání v případě, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V takovém případě se dovolání podává do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.