KSCB 5 Co 491/2025-140

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: státní instituce Jméno žalované A ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalované A ⟪LB:lb_008⟫ jednající Jméno žalované B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa žalované B ⟪LB:lb_010⟫ adresa pro doručování: Adresa žalované B Jméno žalované C ⟪LB:lb_011⟫ o zaplacení 73 542 Kč s příslušenstvím, o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 14.11.2024, č.j. 10 C 51/2024-98,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Soud prvého stupně napadeným rozsudkem přiznal žalobci částku 24 375 Kč s úroky z prodlení z této částky. Ve zbytku co do částky 49 167 Kč a zbývajících úroků žalobu zamítl a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Dospěl přitom k závěru, že v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení o nároku žalobce ve věci vedené u soudu prvého stupně pod sp. zn. 9 C 25/2014 a po vyloučení pod sp.zn. 9 C 143/2015 vznikl žalobci nárok na přiměřené zadostiučinění dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Řízení o nároku žalobce trvalo osm let a šest měsíců. Žalobce obdržel od státní instituce na základě své žádosti částku 73 125 Kč, přičemž bylo vycházeno z částky 15 000 Kč za rok a byly žalovanou shledány důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 35 %. Ohledně neuspokojeného zbytku se žalobce svého nároku domáhal projednávanou žalobou. Soud prvého stupně dovodil, že žalovaný měl vycházet při vyčíslení přiměřeného zadostiučinění z částky 20 000 Kč za rok v řízení, tzn. 10 000 Kč za první dva roky řízení + 20 000 Kč po dobu šesti a půl roku řízení. Výslednou částku 150 000 Kč soud prvého stupně ponížil o 35 % na částku 97 500 Kč a pokud žalovaný žalobci přiznal 73 125 Kč, za důvodnou částku podle § 31a citovaného zákona soud prvého stupně uznal částku 24 375 Kč s úroky z prodlení jdoucími po uplynutí šestiměsíční lhůty dle § 15 odst. 2 citovaného zákona, tj. od 14.9.2024. Dvacetiprocentní snížení nároku odpovídá složitosti daného řízení, neboť věc nebyla skutkově a právně jednoznačná, bylo potřeba zjistit skutkový stav prováděním listinných důkazů, vyžadováním listin, výslechem svědků a místním šetření, bylo rozhodováno všemi instancemi soudní soustavy, a to vždy pro rozdílnost právních názorů v jednotlivých fázích soudního řízení, nadto v každém rozhodnutí bylo rozhodováno o jiném nároku (odstranění hlušiny a náhrada škody) či o jiném rozsahu tohoto nároku (odstranění hlušiny z jiného pozemku). O 10 % soud prvního stupně základní nárok ponížil z důvodů procesních aktivit účastníků v podobě opravných prostředků řádných (dvakrát odvolání do meritorního rozhodnutí) i mimořádných (1 x dovolání), o kterých musely příslušné soudy rozhodnout, což přispělo k prodloužení celkové doby řízení. K tomu přispělo i odročení jednání za účelem uzavření dohody účastníků dne 22.7.2014 a 30.9.2014, kdy bylo nařízeno stranám setkání s mediátorem. Konečně soud prvého stupně snížil nárok žalobce o 5 %, neboť žalobce neplnil řádně své procesní povinnosti a k jejich plnění musel být soudem vyzýván, konkrétně k doplnění tvrzení, což též prodloužilo celé řízení, přitom soud prvého stupně poukázal i na zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku 11.2.2020. Těmito závěry soud prvého stupně odůvodnil výši náhrady přiměřeného zadostiučinění v opodstatněné výši, ve zbytku byl žalobní návrh zamítnut. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle úspěchu ve věci dle § 142 o.s.ř.

3. Proti tomuto rozsudku se včas odvolali oba účastníci, a to do výroků, v nichž jim nebylo vyhověno. Žalovaná nesouhlasila s tím, že soud prvého stupně vycházel při vyčíslení přiměřeného zadostiučinění ze základní částky 20 000 Kč za rok řízení. Odškodňované řízení trvalo osm let a šest měsíců, což lze považovat za dobu nepřiměřenou, nikoliv však extrémní. K navyšování základní částky z důvodu délky řízení dochází zpravidla až v řízeních přesahujících délku trvání deseti let nebo v případech, kdy by byly v řízení prokázány jiné závažné okolnosti daného případu, které by takové navýšení odůvodnily. Ty se však v tomto případě nepodávají. Žalovaná souhlasila se závěry soudu prvního stupně ohledně následného snížení základní výše zadostiučinění, což zopakovala i ve vyjádření k odvolání žalobce. Žalovaná dále namítla, že vzniklá újma v dané věci nedosahuje takové intenzity, aby jí bylo nutno odškodnit nad rámec již žalovanou poskytnutého odškodnění ve výši 73 125 Kč. Žalovaná navrhla, aby rozsudek soudu prvého stupně byl ve vyhovující části změněn tak, že žaloba bude zcela zamítnuta a žalované bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalobce ve svém odvolání do zamítavého výroku nesouhlasil s krácením základní částky. Po důkazní stránce se nejednalo o věc nikterak složitou. Problematiku svépomoci, jíž byla odůvodněna složitost řízení, skutečně osvětlil až Nejvyšší soud, ale ani tato skutečnost nemůže odůvodnit snížení náhrady žalobce o 20 %, předchozí soudní řízení nebylo zdlouhavé z důvodu posouzení nedovolené svépomoci. Žalobce nesouhlasil ani se snížením náhrady z důvodu četného rozhodování soudů. Žalobce pouze bránil své nároky v soudním řízení a využíval výhradně zákonné opravné prostředky k ochraně svých práv. Žalobce nesouhlasil ani s pětiprocentním snížením z důvodu podílu žalobce na délce řízení. V odvolání popsal své úkony a upozornil, že jeho podání nebyla žádnou svévolí, ale vždy reagoval pouze na výzvy soudu. Nedocházelo však k tomu, že by z vlastní iniciativy komplikoval proces posuzování. Co do stanovení základní částky žalobce poukázal na rozhodování Evropského soudu pro lidská práva v těchto řízeních proti České republice, kde bylo v posledních letech přiznáváno odškodnění za jeden rok trvání soudního řízení v částkách 900 – 1 000 EUR za rok. Svůj nesouhlas s částečným zamítnutím žaloby žalobce projevil v obdobném duchu jako v odvolání i v dalším podání. V něm poukázal i na nepříznivé dopady odškodňovaného řízení do jeho osobního života. Při odvolacím jednání se prostřednictvím svého zástupce vyjádřil tak, že tyto nové skutečnosti neuplatňuje jako významné pro stanovení výše žalovaného nároku (zde odvolací soud poznamenává, že by to ani nebylo ve smyslu § 205a o.s.ř. možné). Závěrem žalobce navrhl, aby mu byl přiznán žalobní nárok i v zamítnuté části, a to spolu s náhradou nákladů řízení.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212 odst. 1, 3 a 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání účastníků nejsou důvodná.

6. I dle odvolacího soudu je celková částka přiměřeného zadostiučinění ve výši 97 500 Kč, k níž dospěl soud prvního stupně, odpovídající okolnostem tohoto případu a zákonným kritériím § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. rozvedeným ve stanovisku Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010, z nichž (a nikoliv z judikatury Evropského soudu pro lidská práva) odvolací soud v projednávané věci vychází.

7. Odvolací soud jen musel oproti rozhodnutí soudu prvního stupně modifikovat algoritmus, jímž k této částce bylo dospěno. Vycházel přitom ze zjištění soudu prvého stupně.

8. Dle jeho skutkových závěrů doba odškodňovaného řízení trvala 8,5 roku. Lze přisvědčit žalované, že se nejednalo o extrémně dlouhé řízení, u něhož by v sazbě 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok řízení bylo možno aplikovat tu nejvyšší sazbu 20 000 Kč. Přesto s ohledem na předmět odškodňovaného civilního řízení (o vyklizení pozemků a po dobu necelých čtyř let i o peněžitou náhradu škody ve výši 53 434 Kč s příslušenstvím za náklady na přemístění hlušiny – žaloba byla o tuto část rozšířená 14.7.2015 a pravomocně skončena dne 6.5.2019, viz spis o odškodňovacím řízení) lze konstatovat, že se jednalo již o výraznější překročení přiměřené doby trvání takovéhoto procesu, a proto dle odvolacího soudu měla být použita sazba 17 500 Kč za jeden rok řízení. Ta se v prvních dvou letech uplatní v poloviční výši, a proto za 8,5 roku souzení základní částka představuje 131 250 Kč.

9. Soud prvého stupně základní částku s odkazem na kritéria v odstavci 3 citovaného § 31a zákona č. 82/1998 Sb. správně snížil, avšak odvolací soud musel korigovat jeho závěry u první položky. Ve shodě se žalobcem má odvolací soud za to, že v projednávané věci se v odškodňovaném řízení nejednalo o nikterak rozsáhlé dokazování, a proto v této položce lze odečítat jen 10 % za právní složitost věci ve vztahu k vyklizení neoprávněně uložené hlušiny, následně přemístěné žalobcem v rámci jeho pozemků, neboť šlo o dosud judikatorně neřešenou právní otázku. Tuto srážku odvolací soud ve shodě se soudem prvého stupně ještě nepatrně navýšil za to, že řízení bylo v jeho prvé polovině vedeno souběžně i o další nárok (o shora popsanou náhradu škody), a to o půl procentního bodu. Ve zbytku odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvého stupně o snížení základní částky o dalších 10 % - především za třístupňové řízení ve věci samé (viz např. 30 Cdo 287/2024) a o ještě 5 % odůvodněných opakovanými změnami a doplněními žalobních tvrzení žalobcem v průběhu odškodňovaného řízení.

10. Základní částku 131 250 Kč tak odvolací soud snížil o 25,5 % (10,5 + 10 + 5), což ve výsledku znamená částku 97 781,25 Kč. Tato částka jen nepatrně převyšuje odškodňovanou částku, k níž dospěl soud prvního stupně a jelikož, jak shora uvedeno, odvolací soud částku 97 500 Kč považuje za částku v dané věci odpovídající, do rozhodnutí soudu prvního stupně dále nezasahoval. Ten správně od této částky odečetl žalovanou vyplacenou částku v rámci jí vedeného odškodňovacího řízení (73 125 Kč) a správně proto žalobci přiznal 24 375 Kč se správně vyčísleným úrokem z prodlení a ve zbytku žalobu důvodně zamítl.

11. Odvolací soud tak napadený rozsudek podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně věcně správného nákladového výroku.

12. I v odvolacím řízení je meritorní výsledek shodný jako před soudem prvního stupně, a proto musel být i stejný výsledek, co se týče nákladového výroku. Jak před soudem prvního stupně, tak před odvolacím soudem byla v převažující míře (při porovnání jistin, o nichž bylo rozhodováno) procesně úspěšnější žalovaná, ovšem výsledek řízení byl závislý na úvaze soudu, a proto při kombinaci ust. § 142 odst. 2 a odst. 3 o.s.ř. (u odvolacího řízení za použití § 224 odst. 1 o.s.ř.) je výsledný nákladový výrok před soudy obou stupňů takový, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Nebude-li podle tohoto rozsudku plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem (soudním exekutorem) vykonán.