KSCB 8 Co 717/2026-252

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rychtářové a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Pavla Toufara ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně A., IČO IČO žalobkyně A ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně A ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A ⟪LB:lb_007⟫ trvale bytem Adresa žalovaného A ⟪LB:lb_008⟫ t. č. ve VTOS ve Vazební věznici adresa ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení 790 943,49 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 24. 2. 2026, č. j. 10 C 3/2024-221, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 4. 2026, č. j. 10 C 3/2024-226,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku III. o zamítnutí žaloby na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 496 831,78 Kč od 6. 5. 2023 do zaplacení a ve výroku IV. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně částečně vyhověl žalobě ohledně částky ve výši 496 831,78 Kč s tím, že pro splnění této povinnosti žalovanému stanovil možnost hradit danou pohledávku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 15 000 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok I.), a dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 891 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z této částky od 11. 3. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Okresní soud dále ohledně částky ve výši 292 220,71 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 317,53 Kč, úrokem 12,9 % ročně z částky 332 753,21 Kč od 3. 5. 2022 do 1. 8. 2022, úrokem 11,75 % ročně z částky 332 753,21 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 350 735,38 Kč od 3. 5. 2022 do zaplacení, úrokem 12,9 % ročně z částky 354,41 Kč od 3. 5. 2022 do 1. 8. 2022, úrokem 11,75 % ročně z částky 354,41 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 730,23 Kč, úrokem 10,9 % ročně z částky 326 538,22 Kč od 3. 5. 2022 do zaplacení, úrokem 10,9 % ročně z částky 379,23 Kč od 3. 5. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 339 317,11 Kč od 3. 5. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 663,2 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 079,04 Kč, úrokem 21,9 % ročně z částky 100 000 Kč od 7. 4. 2022 do 6. 7. 2022, úrokem 11,75 % ročně z částky 100 000 Kč od 7. 7. 2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 100 000 Kč od 7. 4. 2022 do zaplacení) žalobu částečně zamítl (výrok III.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu nemá nárok (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 790 943,49 Kč s příslušenstvím, a to z titulu Smlouvy o Půjčce na kliknutí č. číslo (dále též jen “Smlouva I.”), Smlouvy o Rychlé půjčce č. číslo (dále též jen “Smlouva II.”) a Smlouvy o Povoleném debetu na běžném účtu reg. č. číslo (dále též jen “Smlouva III.”).

3. Ve skutkové rovině okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 21. 12. 2018 Smlouvu o Půjčce na kliknutí č. číslo, na jejímž základě mu poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 400 000 Kč, který se žalovaný zavázal společně s úrokem ve výši 12,9 % ročně splácet formou 120měsíčních splátkách po 5 948,86 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel řádně a včas, byl úvěr ke dni 2. 5. 2022 zesplatněn. Soud prvního stupně ve skutkové rovině dále zjistil, že dne 7. 1. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným rovněž sjednali Smlouvu o Rychlé půjčce č. číslo, na jejímž základě mu poskytla další spotřebitelský úvěr ve výši 400 000 Kč, který se žalovaný vč. sjednaného úroku ve výši 10,9 % ročně zavázal splatit ve 120měsíčních splátkách po 5 583 Kč. Ani tento úvěr žalovaný nesplácel v souladu se smlouvou, a proto byl rovněž ke dni 2. 5. 2022 zesplatněn. Soud prvního stupně dále zjistil, že dne 4. 10. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sjednána Smlouva o Povoleném debetu na běžném účtu reg. č. číslo, na jejímž základě bylo žalovanému umožněno přečerpat běžný účet č. č. účtu, a to až do výše 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky vč. úroku ve výši 21,9 % ročně, což neplnil, a proto právní předchůdkyně žalobkyně i tento úvěr prohlásila za splatný dne 6. 4. 2022. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že před uzavřením shora uvedených smluv právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici účet žalovaného, z něhož bylo zřejmé, že žalovaný čerpal další úvěry a půjčky. Žalobkyně sice zjišťovala jeho příjmy, ale výdaje řádně nezkoumala (neboť neřešila statisícové výdaje žalovaného vyplývající z jeho účtu). Ve skutkové rovině soud prvního stupně uzavřel, že žalovanému byla z titulu shora uvedených smluv poskytnuta částka v celkové výši 900 000 Kč (400 000 + 400 000 + 100 000), na které uhradil pouze částku v celkové výši 403 168,22 Kč (205 968,41 + 197 199,81).

4. V právní rovině soud prvního stupně postupoval dle zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru”). Došel k závěru, že žalobkyně (přes poučení soudu) neprokázala, že před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, když nedoložila, že byly řádně ověřovány jeho výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně tak jednala v rozporu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z těchto důvodů soud prvního stupně shledal Smlouvu I. a II. ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou. Za této situace uložil žalovanému povinnost vrátit pouze dosud nesplacenou jistinu úvěru ve výši 496 831,78 Kč (§ 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru) v době, kterou považoval za přiměřenou možnostem žalovaného. Závazek ze Smlouvy III. ve výši 891 Kč žalobkyni přiznal, neboť se jednalo o debetní zůstatek na účtu (2 991 o. z.), o úroku z prodlení soud prvního stupně rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve vztahu ke lhůtě plnění uvedl, že odpovídá § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl postupem dle ust. § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věta první z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.”), když zohlednil, že zastavení řízení ohledně části příslušenství zavinila žalobkyně a ve zbytku měli účastníci při zohlednění výše příslušenství úspěch částečný.

5. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to pouze do výroku III. ohledně části, v níž byla žaloba zamítnuta ohledně úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 496 831,78 Kč od 6. 5. 2023 do zaplacení. Žalobkyně v dané věci spatřuje odvolací důvody dle ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Shrnula, že soud prvního stupně posoudil smlouvu pro porušení povinnosti dle § 84 až 89 z. č. 257/2026 Sb., o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou. Vzhledem k tomu, že žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu, ale již před zahájením řízení na základě výzvy k plnění, k čemuž byl vyzván v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2023, které mu bylo odesláno dne 20. 4. 2023 (nejpozději 3. den po odeslání se mu dostala do dispozice a lhůta k plnění byla stanovena na 10 dní), dostal se do prodlení již dne 6. 5. 2023 a od tohoto data náleží žalobkyni úroky z prodlení. Žalobkyně dále poukázala na to, že žalovaný ani netvrdil a neprokázal, že by nebylo v jeho možnostech a schopnostech poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která mu byla poskytnuta. Je tedy zřejmé, že se dostal do prodlení poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky. Žalobkyně tak má za to, že vedle nároku na zaplacení části nesplacené jistiny úvěru (bezdůvodného obohacení) ve výši 491 831,78 Kč má rovněž nárok z této částky na zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 6. 5. 2023 do zaplacení. Za této situace navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 496 831,78 Kč od 6. 5. 2023 do zaplacení, v pravidelných měsíčních splátkách po 15 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek. Zároveň požádala o přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

7. Odvolací soud předně uvádí, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.) s tím, že obsahuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř. Krajský soud v Českých Budějovicích proto přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku III., včetně závislého výroku IV. o nákladech řízení dle ust. § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1, 3 a 5 a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru”) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Předmětem přezkumu odvolacího řízení je pouze část výroku III. týkající se zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 496 831,78 Kč od 6. 5. 2023 do zaplacení.

11. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, a proto z něj odvolací soud vychází. V průběhu odvolacího řízení skutková zjištění nedoznala změn, když ani odvolací námitky proti skutkovým závěrům soudu okresního nemíří. Odvolací soud rovněž souhlasí se závěry, které učinil okresní soud v právní rovině, a to že Smlouvy I. a II. jsou neplatnými právními jednáními (§ 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), neboť právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěrů řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Proti těmto závěrům pak ani žalobkyně nic nenamítá.

12. Jak shora uvedeno, odvolací soud přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že se uplatněný nárok ze Smluv I. a II. řídí zákonem o spotřebitelském úvěru, že se platnost dotčených Smluv posuzuje podle ust. § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a splatnost dluhu v případě, že je úvěrová smlouva shledána neplatnou, pak dle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k argumentaci žalobkyně v podaném odvolání je nutné posoudit, zda žalobkyně má nárok pouze na úhradu dosud nesplacené jistiny či i na další nároky jako např. poplatky, úroky a úroky z prodlení.

13. V této souvislosti odvolací soud předně odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle něhož nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na úroky z prodlení, dokud se spotřebitel nedostane s vrácením poskytnuté jistiny do prodlení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 - R 11/2026 civ. či ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023). Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.

14. Ze shora uvedeného plyne, že pokud soud dovodí existenci dluhu představující nesplacenou část poskytnuté jistiny, je na něm, aby svým rozhodnutím postupem dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru rovněž určil splatnost (která se nemůže odvíjet od výzvy k plnění) podle možností spotřebitele ve lhůtě, kterou stanoví. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, jaká doba pro vrácení jistiny je ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru přiměřená možnostem žalovaného, stíhá žalobce. V souzené věci mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dosud nesplacené jistiny poskytnutého úvěru, a proto bylo na soudu, aby ji určil svým rozhodnutím. V této souvislosti odvolací soud podotýká, že žalobkyně soudem stanovené splátky akceptovala (odvoláním je nenapadla), když i v návrhu na přiznání části zamítnutého příslušenství jej požaduje uhradit ve stejné době (ve splátkách po 15 000 Kč měsíčně). Za situace, kdy soud splatnost dluhu svým rozhodnutím teprve stanovil, nemohl být žalovaný v prodlení dříve, než splatnost určil soud, a proto není požadavek žalobkyně na úhradu úroků z prodlení důvodný (§ 1968 o. z.). Žalobkyně tedy nemá (vedle dlužné jistiny) na úroky z prodlení nárok, jak náležitě uvedl okresní soud. Soud prvního stupně rozhodl správně i o náhradě nákladů řízení. Postupoval patřičně, když do hodnocení míry úspěchu zahrnul nejenom jistinu, ale i její příslušenství – úroky a úroky z prodlení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 nebo nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). V této souvislosti odvolací soud podotýká, že ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Odvoláním nenapadené části výroků soudu prvního stupně zůstaly nedotčeny a nabyly samostatně právní moci (§ 206 o. s. ř.).

15. S ohledem na shora uvedené považuje odvolací soud odvoláním napadenou část zamítavého výroku III. věcně správnou, a proto jej za použití ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, v němž odvolací soud pochybení rovněž neshledal (žalobkyně proti němu ostatně ani nijak nebrojila).

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že na jejich náhradu v odvolacím řízení plně úspěšný žalovaný nemá právo, neboť podle obsahu spisu mu ani v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení lze podat u Okresního soudu v Písku dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, avšak jen za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř.