KSHK 51 A 8/2010-52

51 A 8/2010-52

Krajský so ud v Hradci Králo vé rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem

Kumprechtem ve věci žalobce Ing. L. K., PSČ 503 51, proti žalo va né Komisi k projednávání přestupků města Chlumec nad Cidlinou, Klicperovo náměstí 64,

503 51 Chlumec nad Cidlinou, v řízení o ža lobě na oc hra nu proti nečinnosti žalo va né ho orgánu veřejné správy, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobou na oc hra nu proti nečinnosti správního orgánu, podanou k poštovní přepravě dne 13. 4. 2010, se žalobce domáhal vydá ní ro zs udk u, jímž by b yla žalo va né ulo žena po vi nnost za hájit p řestupko vé říze ní ve věci úda jného pokusu o napadení žalobce J. V. st., ročník 1951, k němuž mělo dojít 18. dubna 2009. To ho dne žalobce jed nal s J. V. ml. ohledně sporné po zemko vé hranice mezi jejich pozemky, přičemž J. V. st. byl tomuto jednání p říto me n. Žalobce s odkazem na dopis

Policie České republiky, obvodního oddělení v C hlumci nad Cidlinou ze dne 15. 5.

2009, č.j. KRPH-14629-11/PŘ-2009-050212, tvrdil, že je ho „oznámení o přestupku. .. b ylo specifikováno jako pok us o napadení Ing. J. V.“ naro ze ným v roce 1951 a předáno k projednání ža lo va né. Ta však případ rozdělila a zača la řešit jen část přestupku týka jící se pok us u o napadení ze strany J. V. ml., který měl na něho Pokračování 51A 8/2010-2- napřá hno ut ruk u. Zá ležitos t Ing. J. V. st. ža lo vaná neřešila, a proto se žalobce domáhal oc hra ny u Krajského úřad u Královéhradeckého kraje. Ten se však k žádosti o ochra ně před nečinností ža lo va né nevyjádřil. V uvedeném žalobce spatřuje nečinnost žalo va né ho orgánu veřejné správy, proti níž se žalobou bránil.

V da lší části žalob y žalobce popisoval údajně nesp rá vné postupy žalo va né a tajemníka Města Chlumec nad Cidlinou, jež podle ně ho měly ve své podstatě zastřít skutečný stav věci. Oprá vně nost ža lob y od ůvodňo va l dá le odkazy na p rincip y vedení přestupkových říze ní z pohledu Ústavy České republiky, Listiny zák lad níc h práv a svobod, Úmluvy o lidsk ýc h právech, judikatury Ús ta vního so udu a Ne jvyšš ího správního soudu, jakož i odkazy na příslušno u literaturu a právní zásad y římské ho práva. Jed na lo se však v zásadě o obecné proklamace právních principů, s nimi ž lze jistě souhlasit a které je třeba respektovat v postupech orgánů státní moci a správy, avšak pro svo ji povšechnost byly bez vlivu na ro zhod nutí v této konkrétní věci.

V uvedeném duchu žalobce pokračoval i v dalších podá níc h ža lobu doplňujíc íc h (doplněk žalob y + replika k vyjádření žalo va né) a nako nec i při jed ná ní krajského soud u, kdy svůj přednes doplnil p ísemným vyjádřením na šesti stránkách.

Poukazo va l přitom na to, že ke kvalifikaci přestupku mělo dojít při správním říze ní, to ale neprobě hlo, a tak se nemohl k věci vyjádřit ani podávat ná vrhy. Krom toho neb ylo žalobci umožněno na hlédno ut do spisu věci se týkající.

Žalo va ná se vyjádřila k žalobě podáním ze dne 9. února 2011. Konstatovala v něm, že je jí postupy v da né věci přezkoumal Krajský úřad Královéhradeckého kraje a nes hleda l žád nýc h zá vad. Svůj postup proto měla za zákonný. Při nař íze ném jed ná ní krajského soud u dodala, že ohled ně osoby J. V. st. nebylo učině no na Městském úřad u C hlumec nad Cidlinou žád né o známe ní a že vůči je ho osobě proto ani neb ylo a ne ní vedeno žád né p řestupko vé říze ní. Vzhledem k tomu na vrho va la žalob u zamítno ut.

Krajský so ud pře zko uma l žalo va né rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního s.ř.s., přičemž dospěl k násled ujíc ím zjištěním a právním zá věrům.

Z úředního zá zna mu o podaném vys větle ní, sepsaného na Policii České republiky, obvodním oddělení v Chlumci nad Cidlinou dne 18. dub na 2009 pod č.j.

KRPH-14629-2/PŘ-2009-050212, krajský soud zjistil, že žalobce v postavení oznamovatele přestupku popsal uvedenému orgánu veřejné správy p růbě h jednání, které to ho dne měl okolo 15,45 hodin s J. V. ml., a to o hled ně průběhu po zemko vé hra nice me zi jejich nemovitostmi. Tomuto jednání byl podle ně ho přítomen ro vně ž J.

V. st. V uvedeném zá znamu však ne ní jediná zmínka o tom, že by měl J. V. st. kohokoliv fyzicky napadat nebo se o to snažit. Měl to být naopak J. V. ml., s nímž měl žalobce v da né věci jed nat a který taky měl na ně ho napřáhnout ruk u. K fyzickému napadení přitom nedošlo. Tako vé údaje (o hro zbě či napadení žalobce J. V. st.) nejso u obsaženy ani v doplnění vysvětlení, které žalobce p ro vedl dne 20. 4. 2009. Pokračování 51A 8/2010-3-

Sk uteč nos ti neodpovídá ani tvrze ní žalobce v žalobě, že je ho o zná mení o přestupku č.j. KRPH-14629-11/PŘ-2009-050212 (což je sdělení Policie České republiky, obvodního oddělení v Chlumci nad Cidlinou žalobci o tom, že je ho oznámení o přestupku č.j. KRPH-14629-11/PŘ-2009-050212, bylo dne 15. 5. 2009 předáno k projednání žalo va né) b ylo specifikováno jako pok us o napadení J. V. st.

V tomto sdělení se toti ž žád né jmé no mo žné ho přestupce ne vysk ytuje. Prá vě s ohledem na výše uvede né je zcela logické, že se orgány ve řejné správy zab ývaly cho vá ním J. V. ml. Pokud pak jde o něho, nezjistil k tomu příslušný správní orgán – žalo va ná, že by došlé o známe ní od ůvodňo va lo za háje ní přestupko vé ho říze ní, a proto věc podle § 66 odst. 3 písm. a) přestupkového záko na odložila. O tom byl žalobce vyro zumě n jejím dopisem ze dne 9. prosince 2009, zn. SPR 4807/09

355/2009-Pan. Na jed notlivá žalobcova podání vžd y reagoval i Krajský úřad

Královéhradeckého kraje (vi z jejich dopisy ze dne 16. 12. 2009, zn. 22284/VZ/2009 a ze dne 8. 3. 2010, zn. 4280/VZ/2010). Do jaké míry adekvátním způsobem, to již neb ylo předmětem to hoto p řezk umného říze ní, dlužno však poznamenat, že i tento orgán vyc há zel z to ho, že u žalo va né neb ylo podáno žád né oznámení o podezření ze spáchání přestupku též J. V. st.

Za to hoto stavu ale obecně vzato nepřic háze la žalobcem tvrze ná nečinnost vůbec v úva hu, když žalo va ná neměla k projednání ža lobcem tvrze né ho přestupku žád ný rele va ntní podnět. Ostatně pokud b yla věc odlo žena v p řípadě J. V. ml., u něhož žalobce popsal určité chování poruš ujíc í zá jem společnosti, přičemž v případě

J. V. st. nic tako vé ho ne učinil, tě žko si lze za takového přispění žalobce představit, za co by měl být J. V. st. vůbec přestupkově řešen.

Potud skutkový stav věci ve směru k ned ůvod nosti ža lob y, zmíně ný jaksi nad její rámec, neboť pro rozhodnutí o ní b yla zásadní zcela ji ná otázka, a to legitimace k podání žalob y na oc hra nu proti nečinnosti správního orgánu. K tomu uvád í krajský soud nás ledujíc í.

Přestupky se projed náva jí z d ůvod ů veřejné ho zájmu zásad ně z úřední povinnosti, pouze přestupky vymezené v § 68 odst. 1 přestupkového záko na se projedná va jí na ná vrh. Ty se o znač ují za přestupky ná vrho vé a jso u to přestupky týka jíc í se urážky na cti [§ 49 odst. 1 p ísm. a) přestupko vé ho zákona], přestupky, při nichž dojde k nedbalostnímu ub líže ní na zd raví nebo úmys lnému naruše ní občanského soužití vyhro žo váním újmou na zdraví, drobným ub líže ním na zdraví, nepravdivým obvi ně ním z přestupku, schválnostmi nebo jiným hrub ým jednáním [§

49 odst. 1 písm. b) a c) přestupkového zákona] a přestupky proti majetku, [§ 50 přestupkového záko na], jso u-li spáchány me zi osobami blízkými.

Žalobcem tvrze ný přestupek, spada jíc í zřejmě do usta no ve ní § 49 odst. 1 pís m. c) přestupko vé ho záko na, pod tento výčet vzhledem k je ho osob ním poměrům k úda jnému přestupci nespadá, a to znamená, že pok ud by byl pro jedná vá n, b ylo by tomu tak z úřední po vi nnosti. Pro za há jení přestupkového říze ní v těchto případech však nes tač í po uhé o známe ní o přestupku, neboť to musí správní orgán ne jdř íve zko umat z to ho po hled u, zda je k tomu vůbec sk uteč ně důvod. Oznámení o Pokračování 51A 8/2010-4- spáchání přestupku je tak pouhým podkladem pro zahá je ní říze ní o přestupku z úřední po vi nnosti (§ 67 odst. 2 téhož zákona). Prá vě proto osoba, která podává podnět či o zná me ní ve smys lu § 67 odst. 2 přestupko vé ho zákona, nemá v tom okamžiku postavení účas tníka přestupkového říze ní, když se jím tako vé řízení ne za hajuje. Podání podnětu k projednání přestupku (oznámení o přestupku) proto takové osobě ani nezakládá žád ná subjektivní prá va v říze ní, tedy ne má na průbě h říze ní žádný vliv (ne ní-li účastníkem říze ní z ji né ho titulu, ne žli podání podnětu či oznámení, což žalobce nebyl). Neměl je proto ani žalobce, a nemohl a nemůže tak ani disponovat takovým říze ním. Neměl a ne má tud íž ani možnost nec ha t pro věřo vat úko ny žalo va né, které po je ho o známe ní přestupků učinila, respektive úspěšně brojit proti je jí úda jné nečinnosti.

Krajský so ud proto uza vře l, že žalobce neb yl akti vně legitimován k podání da né žalob y na ochranu proti nečinnosti žalo va né. K tomu bylo ostatně např. již v ro zs udk u

Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2007, čj. 4 Ans 10/2006 – 59, vys lo ve no: „Ve správním soudnictví se lze domáhat ochrany proti nečinnosti správního orgánu a to žalobou podle dílu druhého hlavy druhé části třetí soudního řádu správního. Ochrany ve správním soudnictví se však nelze dovolávat proti jakékoliv absenci činnosti správního orgánu. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. se ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení (s výjimkou případů, kdy zákon s nečinností správního orgánu spojuje právní fikci vydání rozhodnutí o určitém obsahu, popřípadě jiný právní důsledek). Dovolání se ochrany u soudu je tak omezeno na případy, kdy ve správním řízení správní orgán má povinnost vydat rozhodnutí nebo má povinnost vydat osvědčení, má tak učinit v určité zákonem stanovené lhůtě a žalobce vyčerpal, pokud mu je ovšem zákon o správním řízení zakládá, zákonné prostředky správního řízení k ochraně před nečinností správního orgánu.

Žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu nemá místo v jakémkoli případě pasivity správního orgánu, ale pouze tehdy, pokud hmotné právo zakládá subjektivní nárok žalobce na vydání rozhodnutí ve věci samé či osvědčení. Nelze s úspěchem podat žalobu proti nečinnosti v případech, kdy právní předpisy nezakládají povinnost správního orgánu vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení, tak je tomu zejména v případech, kdy je podání toliko podnětem – sdělením rozhodných skutečností, a nikoli návrhem, kterým je správní řízení zahájeno. Žalobou na ochranu proti nečinnosti se nelze domáhat toho, aby bylo správnímu orgánu uloženo zahájit řízení, ale jen toho, aby vydal – v řízení již zahájeném – rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.“

V přezko umá va né věci však žádné p řestupko vé říze ní neprobíhalo, přičemž žalobce je sám s vým ná vrhe m (a ni oznámením) zahá jit nemo hl (viz výše ). Již jen vzhledem k té to skutečnosti ale nemo hl být žalobce se ža lobo u na oc hra nu proti nečinnosti úspěšný. Da nou problematiku řešil Ne jvyšš í správní soud též v ro zs udk u ze dne 8. 7. 2009, č.j. 3 Ans 1/2009-58 (dostupný na www.nssoud.c z). Uvedl v něm mimo ji né násled ujíc í: „. .. že podatelé podnětu k zahájení řízení z moci úřední se nemohou domoci zahájení řízení a následného vydání rozhodnutí ani pomocí jiných zákonných institutů než je opatření proti nečinnosti, a to z toho důvodu, že jim na základě ustanovení § 42 správního řádu ani jiného ustanovení tohoto zákona Pokračování 51A 8/2010-5- žádné takové právo nevzniká. Toto ustanovení totiž ukládá správnímu orgánu pouze povinnost podnět v zákonné lhůtě vyřídit a podatele o tom informovat, nelze z něj však dovodit právo na vyhovění podnětu a tomu odpovídající vynutitelnou povinnost správního orgánu řízení zahájit. Je tomu tak především proto, že možnost zahájit správní řízení z moci úřední slouží prvořadě k tomu, aby ve veřejném zájmu byla určitá věc správním orgánem autoritativně vyřešena, resp. rozhodnuta a nikoliv k realizaci individuálních veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob. Dalším důvodem nepochybně je i skutečnost, že podnět k zahájení řízení z moci úřední může podat kdokoliv, tedy i ten, o jehož právech či povinnostech by nebylo v řízení jednáno a jehož práv či povinností by se výsledné rozhodnutí správního orgánu nijak nedotklo. Takový podatel by tedy nebyl účastníkem tohoto řízení a nebylo by tudíž ani účelné mu právě jen pro tuto fázi řízení přiznávat nějaká procesní práva. V souhrnu zde tedy není dán legitimní zájem na tom, aby zahájení správního řízení z moci úřední bylo vynutitelné na základě pouhého podnětu a není zde proto ani důvodu podatelům podnětu poskytovat soudní ochranu.“

Dlužno též poznamenat, že i Ústavní so ud v us nese ní ze dne 7. 4. 2010, sp. zn.

IV. ÚS 400/10, vyslo vil, že Listina zák lad níc h práv a svobod ani Úmluva o oc hra ně lidských práv a základ níc h svobod nepřiznávají komukoli v, a tud íž ani poškozenému, základní prá vo na trestní stíhání a odsouzení třetí osoby a že stíhání pachatele a jeho potrestání je věc í vztahu me zi státem a pachatelem trestného či nu. Dodal, že ústa vně zar uče né subjektivní prá vo fyzické osoby nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba b yla trestně s tíhá na, respektive, aby určité jed ná ní bylo k valifiko vá no jako konkrétní trestný čin, neexistuje. Tyto obecně pla tné zásady trestního prá va jso u aplikovatelné vzhledem k po va ze přestupků jako trestnost správních deliktů i na dano u věc.

S ohledem na všechny s hora uvedené skutečnosti dospěl krajský so ud k zá věru, že žaloba není d ůvodná, a proto ji ve výroku I. to hoto ro zs udk u podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Žalobcem tvrze ná neči nnost toti ž byla up latňo vá na mimo rámec probíha jíc ího, respektive ani ne zahá je né ho přestupkového říze ní, tak že nemo hla v p ře zkoumá vané věci vůbec nastat. Na tom nelze nic změ nit, neboť žalobce vzhledem k výše uvede ným principům nedisponuje ř íze ním, tedy ne ro zhod uje o za hájení p řestupko vého řízení, o jeho průbě hu, hodnocení sk utko vé podstaty přestupku, pro vede ných důka zec h atd. Pro ro zhod nutí ve věci samé proto b yla bez významu i skutečnost, že žalobci neb ylo umo žně no na hlédno ut do správního spisu věci se týkající, neboť poznatky takto získa né by stejně nemohly na věci nic změnit.

Ostatně ve sk utko vě ste jné věci (na hlíže ní do spisu u ža lo vané dcerou žalobce)

Nejvyšší správní so ud v ro zs udku ze dne 28. 2. 2011, č.j. 8 As 80/2010 - 68, konsta to val, že jí b ylo odepřeno na hlédno ut do spisu po právu. A jelikož usta no ve ní

§ 79 a nás l. s.ř.s. spojuje úspěšnost ža lob y na ochranu proti neči nnos ti správního orgánu s ji ž p rob íhajíc ím správním říze ním, ne zb ylo, než žalob u za mítno ut.

Výrok o nákladech říze ní se op írá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož účastník, který měl ve věci plný úspěch, má prá vo na ná hrad u nákladů říze ní před soudem, které důvod ně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch nemě l.

V dané věci žalobce úspěch nemě l, proto nemá prá vo na ná hrad u nákladů řízení a žalo va ná se prá va na ná hrad u nákladů řízení vzdala. Těmto skutečnostem odpo vídá výrok II. to hoto ro zs udku Pokračování 51A 8/2010-6-

Toto rozhodnutí nabývá právní moci d nem doručení účas tník ům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému ro zhod nutí je příp ustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soud u, kterou lze podat z d ůvod ů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení ro zhod nutí prostřednictvím Krajského soud u v Hradci Králové. Pro te nto případ by musel být stě žo va tel zas toupe n advokátem; to neplatí, má-li stě žo vate l, jeho za městna nec nebo čle n, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláš tníc h záko nů vyžado vá no pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Hradci Králo vé dne 29. dubna 2011 JUDr. Pa vel K ump recht, v. r. samosoudce